Zlatý fond > Diela > Slovenské verše


E-mail (povinné):

Peter Benický:
Slovenské verše

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Andrea Kvasnicová, Karol Šefranko.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 74 čitateľov

Slovenské verše

1


Nemajíce práce
jinše na prekážce,
lenivý nechtíc bytí,
umínil jsem sobe
k vúli všakže tobe
čtenáři neco vzití.
Co me prirození
prineslo myšlení
krátce vyložiti,
abys v posezení
v častem rozmlúvání
mohl vícej mluviti.

2


Že na tomto svete,
cokolvek se plete,
stálosti žádné nemá.
Než kdy čas pomine,
každý kvet zahyne,
na malý čas krásu má.
Perly, kdy se kropí,
od octu se topí,
když na ně vlíté bývá.
Diemant[1] kamen tvrdý
tež kozlovú krvi
obmekčení své mívá.

3


Hory i lesove
všelici stromove,
když prichází zima,
listí zeleného,
ovodce[2] hojného,
trefuje se promena.
Co leto prinese,
to zima odnese,
tvrde se k lidém chová.
Dobre si poradí,
kdo s pole, záhrady
ovodce, zboží schová.

4


Sveta toho márnost
žádnút nedá stálost,
skúšenost sama učí.
Rozkoš panování
márnost jest na zemi,
Šalamún múdrý svečí.
Šaty ozdobené,
činic telo pyšné
molove prežírajú.
Pánské nabývání
v času plundrování[3]
jinší zas užívajú.

5


Včera kdo vesel byl,
dnes žalostí nabyl
s nesmírnej veselosti.
Neb po jasnem čase
snadne mračívá se
z velikej pálčivosti.
Tak po veselosti
všeliké težkosti
pricházejí znáhlosti.
Kde se kdo nenádá,
neštestí tam zhledá,
bude mít dost teškosti.

6


Buh zvlášt tajných srdce
skusuje nejvíce.
Jejich skrytú žádost
v známost uvozuje.
Vúbec oznamuje
všeckú jejich neprávost.
Spravedlivým jsúdem
ošemetným lidem
prevracuje jich chytrost.
Napomáhá k pravde
v nejchytrejší zrade
svú ukazuje mocnost.

7


Lež pravé myšlení
pro mnohé skúšení
krajiny sveta zbehá.
V obloze nebeskej
i v propasti morskej
neco divného hledá.
Nic všakže nového
co prvej nebylo
zdá se vni nenalezá.
Nebo nic nového,
nic také stálého
nevidí, tak se mne zdá.

8


Človek mnoho stáva,
aby jeho sláva
vážnost u lidí mela.
Mnohú vec začína,
prichází príčina,
co chtel dovest, necháva.
V tom svoju nestálost,
v predsevzetí márnost
po času známu dává.
Když prichází ohen,
válka, neb povoden,
s práci místo zhledává.

9


Všech vecí začátek
prichází na zmatek,
jestliže času není.
Protož což začínáš,
jistý čas šetrit máš,
chceš-li privest k skončení.
S práci neodkladej,
radnej radim-ť nechej
to, co teško není.
Máš-li se zhledávat,
tvé vecí zakládát,
mizerné tvé stavení.

10


Jazyk drž na uzde,
nebo bývá pozde,
jestlis koho omluvil.
Naspátek vtáhnutí,
co si žval,[4] tajití,
komus predtím ublížil.
Jestli neco mluvíš,
nekoho omluvíš,
jinší, vez, prítomen byl,
který tvé mluvení,
o jiném domnení,
lépej než ty rozsúdil.

11


Tajnú vec nezjevuj,
úmysl tvuj zdržuj,
aby jiný nevedel.
Jak náhle oznámiš,
nekomu se zjevíš
to, co si v umyslu mel,
budeš litovati,
musíš vdek hledáti
tomu, by nepovedel
tvoju skrytú žádost,
skutečnú neprávost,
kterúž predtím sám vedel.

12


Kdo pokoje žádá,
nech doma sedává,
kde o nem nikdo neví.
Zlému tovaristvú,
mokrému bratrstvú[5]
zrídka nech se vyjeví.
Na krčme, na rínku
slyšenú novinku
hleď mimo propustíti.
Jestli ju oznámiš,
nevím jak zatajíš,
múžet mešcu škoditi.

13


Pak-li nekde půjdeš,
požádáný budeš
na svadbu neb hostinu,
nesedej na predním
míste zvlášt obzlášním.
Abys nezústal z hanbú
na míste posledním.
Žes poctivost jiním
nedal, príčinuť nájdu.
Sedni na poslední.
Jestli budeš vzácný
i v kúte tebe nájdu.

14


Mnohý ma obyčej
svaliti se vícej,
než o nem jinší zmýšli.
Neví pomysliti,
že vlka po srsti
každý poznati myslí.
Lepší, kdy te jinší
svalí, budeš milší,
kdekoli se obrátiš.
Pakli se sám chváliš,
preveliceť blázníš
i lásku časem stratíš.

15


Žádný bohatého,
zlato, stríbro jeho
nemá chválit žádného.
Lebo mnohý kramár
má veliký tovar,
ale však není jeho.
Švec také s kožami
má sve zamesknání,
maso pak je jiného.
Chváliš-li, chvál pro ctnost,
skušenost a múdrost
Šalamúna múdrého.

16


Človek po účinkúv,[6]
znamenitých skutkúv
poznáti se ti dává.
Víno ne pro barvu,
když bývá v poháru,
než pro chut drahé bývá.
Kone ne pro krásnost,
než pro jeho čerstvost
pán kobercem odívá.
Pannu pak pro krásu,
která je do času,
mládenec vzíti žádá.

17


Povest, jméno dobré,
býva rozšírené
za hory i za more.
Kde se sám nenadáš,
chválu, potupu máš
mezi lidmi po sobe.
Dobrá v tvých končinách,
zlá v mnohých krajinách
roznese se po tobe.
A protož jiného
nemáš vinit s toho.
Sám si príčina sobe.

18


Kdo po cestách chodí
a z blázni se vodí,
ten mnoho škody mívá.
Neb zlým sitem pekár,
v pustem mline minár
s malým osohem bývá.
Svojej nemúdrosti,
že mel škody dosti
sve bláznovství nech stíhá.
Že z pece na hrnec,
strechy na kamenec
skákáti obyčej má.

19


Neprijímej rady,
jestliť blázen radí
svého bláznovství neco.
Nezavrhuj pravdy,
jestlit múdrý praví,
znat múdrý bude-li co.
Poslúchat staršího
nad te múdrejšího
nebýva bláznivá vec.
Starý skúšeností,
mladý s všetečností
poznaný bývá vúbec.

20


Mnohých pekných koní,
které v hamých honí,
zlý hospodár strhává.
Čím se víc zmáhajú,
tahnút pospíchajú,
tým víc je šmihává.[7]
Tak mnohý služebník,
nejlepší robotník,
co nejvíc pracuje,
od pána od paní
slýchává šemraní,
že lenivost miluje.

21


Prorok v svojej vlasti
zústává beze cti,
byt by učený byl.
Doma vyváláný,
má o nem domnení,
že jindě za pecu hnil.
Jestli chceš poctivost,
dosáhnutí hodnost
radnej jinde zustávej.
Tak budeš v zácnosti
u velkej vážnosti,
apoštola poslúchej.

22


Umení vzácna cnost
spúsobuje vzácnost,
rozličné dary dává.
Mládenci k hodnosti,
starci k veselosti
úprimne dopomáhá.
Bohatým k ozdobe,
chudobným v potrebe
žádostive spomáhá.
Kterúž to, kdo najde,
kdekolivek zajde
všecky statky sebú má.

23


Človek bohabojný
jest palme podobný,
kterážto jednostajne
pred bremenom teškým
prirozením vlasním
nikdy se neskryvuje.
Tak človek pobožný
v prenasledování
všecko milerád znáší.
Kríž i protivenství,
všeliké neštestí,
necháva slávu zdejší.

24


Kdo mnoho slibuje,
prísahu stvrzuje,
ten sám svú víru lechčí.
Neb častá prísaha
časem dopomáhá,
že zustává lhár vetší.
Lepšit neslíbiti,
nežli zatajiti,
což predtím slíbil komu.
Nemíniš-li dáti,
nemáš slibovati,
žadnyt nenútil k tomu.

25


Snadno jest jsúditi,
falešne mluviti
o nekom v tajnem míste.
Než teško dosvečit,
tajnú vec vyjevit,
kterúž neskúsil jiste.
Mnohý zná jiného,
než sebe samého
do konce nechce poznat.
Kdo chce koho jsúdit,
nemá in causis[8] bludit,
jestli chce dobre obstát.

26


Jistý čas hled vzíti,
chceš-li se súditi
s prítelem svým o statek.
Nebo vec náhlivá
častokráte mívá
neprijemný počátek.
Z hnevu prilišného,
súdu náhlivého
sám pricháziš o statek.
Lepšit se poradit,
hrube se nekvapit.
Tak nepríjdeš na zmatek.

27


Za dobrú poradu
časem zhledáš zvadu,
komu si dobre radil.
Lepší mlčenlivost,
než v radách nemírnost,
bys častokráte užil.
Radíš-li, rad mírne,
aby ti služebné
mohli zatim dekovat.
Žes dobre poradil,
rozumne rozvážil,
jak mel kdo pokračovat.

28


Tešká je vec tobe
predpisovať sobe
nejakú vec pred sebe.
Neznajíce časúv,
cot sebú prinesú
dnes nebo zítra tobe.
Každý čas má svúj čas,
kterýžto každý z nás
poznati nemúžeme.
Co sebú prinese,
co zase odnese,
když pomine, skúsime.

29


Peklo vždy se plní,
však se nenaplní
dokud stojí tento svet.
Úmysl tež lidský
zvlášte melancholitský
nemúž jisté místo met.
Oko žádá míti,
co múže videti
jest príčina márnosti.
Nebo pozbuzuje,
srdce privozuje
do velikej teškosti.

30


Nic není drahšího
neb príjemnejšího
jako milá svoboda.
Kdes žádostiv jítí,
múž se obrátiti
smele, kdekolvek set zdá.
Sám si pánem býváš,
žádného nemíváš,
kdo byt smel rozkazovat.
Co bys mel delati,
na koho zbírati,
žáden nemúž probovat.

31


Samotný jako pták
nesmyká[9] se co rak,
užívá svej svobody.
Nechodí na panské,
roboty zemanské,
kde se mu líbí, chodí.
Neví o temnici,
kterú páni velcí
poddaným pripravují.
Žádného biršáku[10]
v společním porádku
na nej nepočítajú.

32


Dluhá čekanlivost
spúsobí tesklivost
ve všelikej potrebe.
Zvlášte pocesnému
neb osamelému,
že musí stískat sobe.
Neb v svém predsevzetí
nemúže vedeti,
jak mu štestí poslúži.
Minár tež bez vody
príjde do chudoby
v dálkem[11] mline, kdy slúži.

33


Kdo po cestách chodí
pokušení všudy
mívá, časem i škodu
na se uvazuje.
Kdo korbel[12] miluje,
pricházi na chudobu.
Kupcové, frajnárky,
v hostincoch krčmárky
nemají dluho spávat.
Než hnedky ranečko,
než vynde slunečko,
mají pilnost ukázat.

34


Kdo rozumu nemá,
nech v rade nesedá,
kde o neho nestojí.
Než radnej zdaleka
poslúcha rečníka.
Vetším bude domnení,
že poslúchal pilne,
budú držet silne,
že je neco zvlášního,
školy platonickej
neb peripatetickej —
Platóna skušeného.

35


Nevládneš tvým srdcem,
jestli ke všem vecem
musíš povolným býti.
Tvé nestále srdce
potáhne te prudce,
kde bys sám nerád jíti.
Dáš-li se zlúditi,
musíš mu slúžiti,
do zármutkut pomúže.
Neb te povolného
privede do zlého,
nevím, kdo ti spomúže.

36


Kdo má srdce smelé,
počína zmužile,
toho štestí miluje.
Všelikém neštestí,
v mnohem protivenství
smelost svú ukazuje.
Nebo bojazlivý
dost bude zmužilý,
jestli srdce trepece.
Snadničko svú silu,
svú čerstvost zmužilú
strachem potratí lechce.

37


Každý kdo se vadí,
nech se hledí zrady
po strane od jiného.
Nech nejprv pomyslí,
co o nem kdo myslí,
snadno postrcí jeho.
I mušky žlut[13] mají,
at se prosté zdají,
do misy se odváží.
Tak i protivník tvúj
má ostrý pahnot[14] svúj,
snadno tebe obrazí.

38


Blázen bez úmyslu
míva práci jistú,
ale však bez úžitku.
Mnohýkrát pracuje,
úmyslem vandruje,
nemá žádného zisku.
Ale nestydlivý,
človek bezočivý
z večím úžitkem chodí.
Svojím zamesknaním
častým unúváním
kdejaké kúty schodí.

39


Nic není drahšího
chválitebnejšího,
zvlášte na tomto svete,
nad jméno a povest.
Tú kdož obdaren jest,
vzácný bývá po svete.
Kdo v škarlate[15] chodí,
nech k peci nechodí,
kde masné jídla strojí.
Neb škarlat od mastí,
vzácny od zlých hostí
zrídka stále obstojí.

40


Dobrého i zlého,
štestí, neštasného
nemúš se zaríkati.
Nebo cisár s pána,
král svého hejtmana
snadno múž potrestati.
Pro malú príčinu
nájde jemu vinu,
že musí poddan býti.
Nebo kdo si pýcha
a nekráči sticha,
ten má skrocení vcíti.

41


Kdo chce lechkú živnost,
ten nemá povinnost
na sebe pritahovat.
Neb tešká povinnost
zavdat velkú starost,
že nebudeš mocí spat.
Časem i chut stratíš,
jestli se obrátiš
na lejstrá, quitancie.[16]
Že máš počty dávát,
vlasyt budú stávát
od velkej miserie.[17]

42


Tajných veci pánuv,
slávných potentátuv[18]
nemáš hnedky oznámit.
Okrome prítelúm
tvojím dobrodincúm
sluší se jich poradit.
Co mají začíti
a pred sebe vzíti,
musí pilne rozvážit.
Neb veci náhlivé
nejsú trvanlivé,
musejí svú skazu vzít.

43


Pri královském stole
týto veci troje
mívají prední místo.
Časté pochlebenství,
nemírné bláznovství,
pohárúv plných mnoho.
Pochlebník s cigánstvím,
blázen svým bláznostvím
mnoho darúv pobere,
že nevolný sedlák,
sprostník a neborák
na vúz je sotva zbere.

44


Královská kuchyna
má býti nákladná,
neb má mnoho komonstva.
Ten bývá pán slávný,
který má dvúr vzácný
plný svého rytírstva.
Neb páni po dvore,
sedlák po stodole
snadno se znáti dají.
Sluhove odraní,
konove chytvaní
panom hanbu delají.

45


Krajín plundrování,
zámkúv odjímaní
príčina roztržitost.
Kterúžto zlý s dobrým,
pobožný z bezbožným
uvozují pro svú zlost.
Zradcovský zlatý lanc[19]
dobrému zlý jest tanc
kdyť tak fortuna[20] blúdi.
Odtud Mars právo má,
že krajiny stíná
a vúkol kazí všudy.

46


Nemáš se vypínat
nad jiných počínat
jestlis není Hercules.
Neb jestli jinému
ublížiš nekomu,
najde se ti Achiles,
který tvoju pýchu
obrátit múž k smíchu,
takže se sám podívaš.
Že ti klobúk zvalil,
kterýs k pýše spravil,
snadno na nem to zhledáš.

47


Nežádej povinnost
úradúv zbytečnost
zvlášt u velikých pánuv.
Neb veliký úrad,
kde bys jíti nerád,
privede te do sklepu.
Radnej se vystríhej,
pánuv neunúvej,
jestli pokoj mit žádáš.
Tak dojdeš dluhého
veku dospelého,
dobré jméno zachováš.

48


Nepárni volkove,
mladí junčekove
nechtejí táhnut v jarme.
Mnohýkrát na ceste,
kdy jich bijú časte
zvrací vúz aneb sane.
Tak v mnohem království,
kdy bez spravedlnosti
pokojní z bezbožnými
nemohú bydleti,
musí skazu vzíti.
Prichází k splundrování.

49


Ne v roztržitosti,
ale pri svornosti
velké práce konají.
Kde je jednostajnost,
bratrská poslušnost,
slávné mestá stavejí.
Než kde rak z rybami
bývá zamíšaný
nachází se promena.
Neb ryba napredek,
rak rybu nazadek
táhnúti obyčej má.

50


Pokoj žádostivý,
sused dobrotivý
jest k pohodlí každému.
Zdarilé manželstvo,
verné tovaristvo
není k skázi žádnému.
Ale zlé manželstvo,
zradné tež susedstvo
skázu mnohú prináši.
Co jeden nazbírá,
to druhý prožírá,
neraduj se tam štestí.

51


Pri velikem dvore
každý sobe ore
chtejíc gratiu[21] získat.
Kdo chce v nem vdečný byt,
má helitropium[22] vzít
polný sobe za príklad.
Kterež hned raníčko,
když vynde slunečko
k nemu se obracuje.
Tak panští dvorane
jak náhle pán vstane,
nech za ním povstupuje.

52


Kdo chce slúžit v dvore,
dává se na more
proti vlnám prevážet.
Pokud je neznámy,
dotud v tichem mori
zdá se býti prevážat.
Než když se obezná,
potom lepej pozná,
že se vlny dvíhají.
Když pán, take pani,
ostatní dvorani
s neho blázna delají.

53


Lepší krivdu trpet,
za častokrát mlčet,
nedobre se náhle mstít.
Príteli zlým za zlé,
odmenit se náhle,
žádaš-li pokoje mít.
Kdo sobe súd činí,
ten sám sebe viní,
právo všecko zlehčuje.
Odtud nič dobrého,
než starosti mnoho
na sebe pritahuje.

54


Beda tomu zámku,
který místo šrámku
tŕním jst zarostený.
Zlá jest pastva ovcam,
kde bývá pastir sám
a psúv ku ovcam není.
Nebo vlk na ovce,
chrt tez na zajíce
nelíbím hledí okem.
Tak v jednom království
dvúch národov panství
spúsobuje skazu všem.

55


S pazdery dlúhá sit
nemúže stála byt,
snadno se rozvlacuje.
Láska neprítelská,
kobyla cigánska
snadno se rozpačuje.[23]
Než nádeje silná
býva neomylná
ve všelikem neštastí.
Každé protivenství,
lidské pochlebenství
zná trpezlive nestí.

56


Bohaté krajiny,
nákladné stavení
snadná vec šacovati.
Od nich lid vojenský
zmužilý, rytírský
težší vec odvrátiti.
Ješte nejteštejší
bývá nejdivnejší
podmanené spravovat.
Lechko súkno macat,
ale tezše válat,
nejteší vypravovat.

57


Z hnevivým žertovat,
z bláznivým tancovat
maličká kratochvíle.
Hnevivý ze zlosti,
blázen z nemúdrosti
vsadit banku[24] na čele.
Žádaš-li žertovat
rovného máš hledat,
kdo tvým žertom rozumí.
Neb človek zmužilý,
blázen nelenivý
ostrý kord za nic drží.

58


Slávný titulove,
kterýž cisárove
vzácným pánom dávají,
dost pro malú žádost
krajiny nestálost
od nich vzaté bývají.
Neprátelskú zlostí
z velkej nenávistí
na ohni podrápané,
z hory i ze statkem
ze vším jich nabitkem.
Tak svetská sláva hyne.

59


Prílišnému štestí
nedej se podvestí,
kterež mnoho slibuje.
Neb jest vskutku slepé,
ledakde te vplete,
když tvú žádost sprobuje.
Co si pri nem nabil,
abys všecko stratil,
prevrati tvoje srdce.
Po svetskej márností
pomúžt do težkostí,
uškodí ti velice.

60


Človek bohabojný
nech jest postavený
v jakemkoli neštestí.
Však proto nezúfá,
predce v Boha dúfá,
že dojde zas radosti.
Neb po mračnem čase
vyjasní se zase,
prestane i pršeti.
Tak po protivenství,
velikem neštestí
nasleduje zas štestí.

61


Človek bohabojný
nech je pozbavený
všeckého svého zboží,
zase k nemu prijde.
Kdy pracovat bude,
zas se v statku rozmnoží.
Ale z lenivosti
i mizerné chrústy
nechtejí do úst padat,
ne aby holuby,
smažené koblihy[25]
meli se za ním válat.

62


Skušení vojaci,
vznešení junáci
chtejú štestím žertovat.
Pres vody, pres ohen
z nádherným svým konem
umejí preskakovat.
Pokud štestí mají,
všecko premáhají,
ostrý meč i kopiju.
Než když štestí není,
prijdú k pokušení,
s korbáčem je vybijú.

63


Proč si kord pripínaš,
jestli srdce nemáš
zmužilého v neštestí.
Proč veliký statek
užívaš na zmatek,
jestli bojovat neznáš.
Neb k velkému panství
svečí kord hrdinský
častokrát vytahovat.
Ne prítelúv silných,
poddaných nevolných
kordem sluší zastávat.

64


Nemáš se vypínat
pyšne si počínat
z velkým vojenským (h)úfem.
Neb časem malý (h)úf
zmužilých vojakuv
zaženet z Gedeonem.
Chrobák dost je malý,
všakže strom nemalý
častokrát podhryzuje.
Tak že malým vetrem
zmareným korenem
zeme se vyvracuje.

65


Prísne právo lidem
narízené všechnem
svobodné jest všem hledat.
Neb za jedným stolem
prítel z neprítelem
nechtejí spolu sedat.
Bohatý s chudobným,
lakomý ze štedrým
nemohú se spravovat.
Vlka take ovce
thora tež slepice
nechtejí za krále znat.

66


Kdo se chce potýkat,
z neprítelem sekat,
má se pití vystríhat.
Častokrát ožhralství,
prílišné lakomství
múž te do klepca vehnat.
Mej radej v pameti,
že máš utíkati,
jestli budeš premožen.
Neb vojak opilý
na všecko spozdilý
nemúž se krútit s konem.

67


První pokušení
činí prestrašení
zvlášte bojazlivému.
Druhé když prispeje,
pridá mu nádeje,
že sa vylhal prvnímu.
Ale když již tretí
za druhým priletí,
vlas ti na hlave stane,
že to co v rukách máš
a v čem se obíráš
z rukú tvojích vypadne.

68


Prinútiš-li koho
by stíhal nekoho,
snadno pred ním uteče.
Neb vec prinúcená
velmi jest nevdečná,
náhle se zas odvleče.
Chrta za zajícem
kdo honí korbáčem,
nech se mu neraduje.
Darmo konom hvízdat,
když jich máš napájat,
jestliže sám nepije.

69


Ne z nákladnú zbrojí
na širokem poli
neprítelúv stíhajú.
Aniž silu lidskú,
mocnost neprátelskú
vojska silne zmáhajú.
Ale z bozkú moci,
kdy jeho pomoci
milostivej žádajú.
Všeliké nástroje,
vojenské rozbroje
za nič se pokladajú.

70


Tresci syna svého
za času mladého,
dokud se trestat dává.
Bud dobrý záhradník,
který krivý stromik,
když tenký zarovnává.
Neb zrostlé stromoví
kvíti časem škodí,
jestli je rozložené.
Tak syn nezdarilý
zrostlý po svej vúli
i otce ven vyžene.

71


Ne tedy chovajú,
kone opatrujú,
když máš již na vojnu jit,
ale pred trúbením,
častým bubnováním
mají obyčej kŕmit.
Kašu jestli jídáš,
horúcu nefúkaš,
snadnot ústa, bruch spálí.
Tak koho dešt spere,
darmo kepen bere.
Po čase osoch malý.

72


Ne toho pták býva,
kdo ho v hnízde vída,
ale kdo ho vybere.
Vul tež jarmo nosí,
ovse orat musí,
kun však oves požere.
Hudci, jestli hude,
jinších dost mít bude,
kterýžto k tanci hrají.
Lakomec stískaním
zbíra statky s klaním,
jinší pri nem výskají.

73


Ne vždycky jen zlato,
ale časem blato
od slunce bližtíva se.
Ne mnohé tolary
na stole brinkají,
kde pracovat lení se.
Ale všecká práce
ve mlyne minárce
koláčúm dopomáha.
Sedlácka robota
nejvetší je psota,
avšak pánúm spomáha.

74


Kdo chce vrecem mlátit,
sitem vodu vážit,
ten má prácu malý zisk.
S práci tej poznáva,
neb zlé prípravy má,
jako bez causi rečník.
Tak pri slávnem dvoru
ne pastír od voluv
pri boku pánském sedá.
Než koho pán váží
podle boku sází,
tomu vzácne místo dá.

75


Neradímt ze džbera
sednut do šechtára,
múžeš-li v nem zustávat.
Nebo s klece ptáček,
z vreca divý maček
rád by se ven vydrápat.
Ryba tež do vrše
rada by pustit se,
ale když do ní vejde,
zase chce naspátek.
Když prichází pátek,
na misu zatým pújde.

76


Mládenec tež pannu
žádá, co Diannu,
Acteon by mohl dostat.
Príležitost hledá
víc kde panna sedá,
nemúž se časem obstat.
Dokud je prítomný
s pannu v posezení,
dotud tesknost necíti.
Než kdy se rozlúči,
má zármutek večí,
neví, kde se ocknúti.

77


Jestli maso vážiš,
kost k nemu priložíš,
všeckot peníze stojí.
Hlava i kolená,
plúce i slezina
i ty mizerné rohy.
Tak štestí s neštestím,
jako maso s kostmi
na váškách se probuje.
Kdo si v nem zakladá,
mnohokrát se klamá,
když jej časem vexuje.

78


Žid rád krám prodáva,
nerad na borg[26] dáva
svúj zvlášte kramársky[27] statek.
Všecko se domníva,
že Mesiaš prijda
uvede ho naspátek
k zemi kananejskej
a on by v uherskej
nerád zanechal statek.
Radnej lacnej prodá,
stává se mu škoda,
kdo mu ví platit v svátek.

79


Príde-lit neštestí,
máš o tom byt jistý,
že i druhé pospíchá.
Nebo psota psotu,
sedlák tež robotu
noční chvílu postíhá.
Dokud slúží štestí,
umej starost vestí,
aby te nepotkalo
neštestí ze mlyna.
Pominet hostina,
budet-li múky málo.

80


Pod slameným dachem[28]
spokojnejším duchem
nájdeš odpočinutí,
než v palate slávnej
karpity[29] obtáhlej,
kde nesmíš i mluviti.
Žádný chudobnému
žebráku núznému
nezávidí chudoby.
Ale lidem vzácným
a zvlášte udatným
odjímají jich hrady.

81


Po počte novinna,
z mrazu tuhá zima
častokráte se stáva.
Počta o pokoji,
sedlák o rozbroji
nový kalendár dává.
Komu máš veriti,
nebudeš vedeti,
zústaneš v pochybnosti.
Počta z náhlivosti,
sedlák s všetečnosti
nablúznit umí dosti.

82


Zradné lidské srdce
sobe verit nechce,
jak má verit jinému.
Neb kdo v peci líhá,
počernený bývá,
neblíž se, radímt, k nemu.
Snadno te počerní,
zústaneš neverný,
dáš-li se zvesti jemu.
Vul teš z dúvernosti
rád by seno jesti,
pes mu nedá i slamu.

83


Nebud závistlivý,
co tvé oči vidí,
to nemáš hnedky žádat.
Nebo tak svobodu,
spravedlnost súdu
zdáš se za dar prodávat.
Pes tež dotud šteká
na zlého človeka,
dokud mu chleba nedá.
Ale když mu dá jest,
hned bezpečnejší jest,
hledí na nej zdaleka.

84


Kdo jiného jsúdí,
sám sebe nevidí,
ten je zvonu podobný,
který jiným zvoní
ráno, v čas večerný,
sám pak ke mši nechodí.
Kdo chce v suše chodit,
nemá raky lovit
zvlášt hlubokých jeskynách.
Chceš-li právo strílat,
ručnici jistú mat,
nemúž držet vlhký prach.

85


Z hnevu neúprimnost,
nenávist, velká zlost
mezi príteli býva.
Tak že i bratrstvo,
verné tovariztvo
šelmovský titul míva.
Prítel své prítelstvo,
kmoter tež kmotrstvo
pro malú vec zapíra.
Když potreba prijde,
vzácný kmotr bude,
šelmy pán kmotr býva.

86


Richtár, boženíci,
cechmistrove všeci
chcejíc jiných spravovat,
mají pečet dáti,
o to se starati,
aby jich jinší stíhat
nemohli svým právem.
Hanba býti lhárem
pro dary neb peníze.
Dar prokurátorovi,
jsúdy richtárovi
dané sú po decrete.[30]

87


Ninejšího času
spravedlnost na vlasu
pauk[31] nám ukazuje.
Kterýžto muztrovské,
ale však cigánske
mužkám síti spravuje.
Z tejto jeho práce
mužkám bývá zradce,
neb jich mnoho morduje.
Tak rozumem lidským,
fortelem[32] cigánskym
zradce dobrých sužuje.

88


Syrenes[33] spíváním,
krokodíl s plakáním
mnohých ptákúv zvoláva.
Než když se zletujú,
k nemu priletujú,
nevolných zaškrtáva.
Mnohý má v ústech med,
na srdci trpký jed
mezitým nezjavuje.
Kde múže, uškubne,
ústy však lahodne
své cigánstvo funduje.

89


Miluj spravedlnost,
v práci zdržuj mírnost,
jestli žádáš královat.
Narízeným právem
sporádáným jsúdem
máš v súdich pokračovat.
Chotáre starého,
termínu prvního
nemáš pro nový nechat.
Tak dojdeš pochvaly,
jestli budeš stály.
Na tvojem hled prestávat.

90


Kdo z obligátorem[34]
z nekterým jsúsedem
statek svúj podpisuje,
ruku za svetka má,
sám si právo vydá,
nech smluvu nezlechčuje.
Ten prístupu v práve
nenalezá práve,
jestli zatým klučkuje.
Veliké útraty
pro statek utratí,
nic však neobdržuje.

91


Vidíš-li v neštesti,
velikej teškosti
človeka upadlého,
nemáš mu slibovat,
že ho chceš zastávat,
jestli vidíš zlé jeho.
Čehož kdy zaslúžil,
na sebe uvalil,
oznám jemu úprimne.
Nech sobe rozváži,
by neprišel k zkazy.
Zver jeho vec dúverne.

92


Temničné vezení
jest hrozné trápení
nad smrt teštejší býva.
Neb umrit jedenkrát,
trápit se nastokrát,
mnohem lechčí smrt se zdá.
Kdo smrt již podstúpí,
ten všeckým zaplatí,
co komu zostal dlužen.
Než v teškém vezení
prichází myšlení,
bude-li vysvobozen.

93


Kterékoli práce
mají svého zrádce,
tý zlý konec mívají.
Neb vlci z líškami
mají zamesknaní,
kože jich summu dají.
Mezi tým zaškodí
a to z nenáhody,
nebo fortele mají.
Tak i zrádci v rade
k skaze a ne k pravde
zahladiti žádají.

94


Radíš-li se nekde,
hled, kdo druhý sedne,
aby ti nebyl zrádcem.
Múdre si počínej,
náhle nezačínej
tvrdé, nesnadné práce.
Vzvlášt jestlis na vojne,
drž vojakuv silne
častým napomínaním.
By zmužilí byli,
uprimne slúžili,
nebyli zrádci nad ním.

95


Jestli neco konáš,
pomoci málo máš,
zvlášt obzlaštnejšího.
Teškús práci začal,
hluboko si zaťal
sekeru do cizího.
Nevimt, kdo spomúže,
sekera ti múže
bez toporiska zústat.
Což mohl dokonat,
z jinšími vykonat,
musíš na chuti prestat.

96


Nemej ten obyčej
pridávati vícej
o nekom, než si slyšel.
Nevíš sám nač vyjdeš,
snád na jeho prijdeš,
že te tež doma našel.
Múže ti vrátit zas,
bude mít jistý čas,
když te budú spomínat.
Povíš neco málo,
co se s tebou stalo,
on múže více prilhat.

97


Zaujatý statek
prichází na zmatek
zvlášt bohabojných lidí.
Kdo je zaujmají,
večí škodu mají,
mnoho jménu uškodí.
Nebo spravedlivých
penez lidí druhých
zjída deset nepravých.
Komu byli vzaté,
bývají zas daté
i tvoje časem pri nich.

98


Jiného neštestí
z veliku pilností
múdry umí se šetrit.
Neb kdy susedova
stena horí nová
i tvá múže skazu vzít.
Bezpečnost zlý jest host,
prináši škody dost,
pomáha do neštesti.
Zlé čizmi v tuhý mráz
anebo v blatný čas,
nájdú ti psoty dosti.

99


Závistný márny svet
všecko bere naspet,
co komu kdy borguje.
Jestli zle šafuješ,[35]
šafárství pozbudeš.
Jinému zas daruje.
Teprv k sobe prijdeš,
počítati budeš,
co si kdekoli stratil.
Na prvnejší summu,
kterút jiní ujmu,
rád by si se navrátil.

100


Není vždycky treba
klin klinem ze dreva
kyjanicú vyrážat.
Jestlis včera výskal,
dnes abys nestískal,
máš nato pamatovat.
Včera opilému,
dnes nestrízlivému
slepá robota býva.
Časté procházání,
steny podpírání
každý človek vysmíva.

101


K užitečnej práci
každý radnej kráči
podle svej povinnosti.
Služebník, nádelník,
všeliký robotník
za plat slúží z rychlosti.
Kdo meko postíla,
ten na mekem líha,
tomu sen je sladký med.
Než kdo s prinucení
cokolivek činí
tomu práce trpký jed.

102


Žebráku pyšným byť,
chromému k tanci jit
smíšna muzika býva.
Neb zdrapaným šatám,
polámaným nohám
dost miseria spíva.
Lakomci štedrému,
kurváči starému
protivná jest šlechetnost.
Proti vode plinut,
žráči krčmu minut
odporuje vždy vlasnost.

103


Z lipového dreva
vzácné kumšty stáva
rezbár již vycvičený.
S poslušného syna
otec co chce delá,
vo všem je mu povolný.
Ale z hruškového
zvlášt hluzovatého
teško krídla zlepuje.
Syna bezbožného
a neposlušného
trpko otec užije.

104


Rýchlý kun jako pták,
lenivý jako rak
spátkem hospody hledá.
Neni to služebník,
schválený robotník,
který vždy v chlátku sedá.
Kun vzácný i s tínem,
hnilý sotva kyjem
dá se často zapráhat.
Daj mrchu preč zahnat,
nemúžeš-li prodat,
co se máš s nim ostúrat.

105


Chceš-li uhasiti
plamen udusiti,
nelej olej na ohen.
Neb tak plamen zbúriš,
který neuskrovníš,
dokud mít budeš ohen.
Rozhneváš-li koho,
chtíc ukrotit jeho,
slov prvnejších zanechaj.
Tak kdy se ponížiš,
gratiu obdržíš,
spurným slovum pokoj daj.

106


Zlým skutkem za dobrý,
dobrým zase za zlý
odslúžit se teške vecí.
Samár ze stodoly
z velikej nevoli
zrno nosí ve vreci.
Tak mnoho vrec vláčí,
až se i potáčí,
však plevy jisti musí.
Včely kvet trhají,
sladký med delají,
jiní vláčí po kusy.

107


Kdo jamu jinému
zvlášt príteli svému
kopá, sám do ni vpadne.
Kdo s kordem bojuje,
častokrát fektuje,[36]
ten vezme ranu snadne.
Zlému tovariství
jestli se dáš zvesti,
sám take zlým zústaneš.
Rozličných tituluv:
bešte s kurvysynuv
podle neho dostaneš.

108


Pri všelikej skaze
pýcha se ukáže,
kterúžto nasledují
veliké teškosti,
mnohé protivenství.
Tak nadutých shrocují.
Zas po malem čase
ukáže se zase,
že již pýchu opustil.
Mnohé plundrování,
časté utíkání,
kdy neborák okúsil.

109


Štestí jako kolo
točí se okolo,
jako pena na vode.
Mnohot slíbit umí,
ale málo splní,
nezná práva po sobe.
Ukazujet kvíti,
které chceš-li míti,
musíš do tŕny sahat.
Skrz tŕny bodlavé
lílium láskavé
obyčej mívej brávat.

110


V krpcách statky hledat,
v čižmách zas utrácat
slúži ku poctivosti.
V papučách utrácat,
potom bosým zústat
slúži k velkej lechkosti.
Ostatní jest sláva,
kdy sedlák poštáva[37]
pánu svému peníze.
Panské zakladání,
sedlácke dávání
pomúže mu do núze.

111


Kdo neví o psote,
velikej klopote,
nech do dvoru nechodí.
Neb dvorská polívka
s fraucimerú dvorka
žalútku, mešci škodí.
Jestli zertu neznáš,
malé pohodlí máš,
osohu ešte menej.
Každý te poškubne,
kdo múže okradne.
Radnej že doma sedej.

112


Ne z jedného dreva
hnedky hora býva,
byt by jak velké bylo.
Není to hnedky vúz,
co jeden kun vest múž,
taliga jméno jeho.
Tak tež človek jeden
nemúž byt priveden
za svetka proti mnohým.
Jedného svedectví
zrádná jest šibalství.
Nepríjmi proti jiným.

113


K paštékám nákladným,
koláčom pleteným
mnohých nákladúv treba.
K baršánovým[38] šatám
prešuvaný baran
prišívati netreba.
Baršán ze sobolem,
halena z baranem
zrovnaní své mívají.
Páni s podanými,
rak mezi rybami
ne vždycky se zrovnají.

114


Velký titul míti,
poddaných nemíti
malú slávu prináši.
Neb ne titulove,
nádherný krokove
jméno vzácné rozhláši.
Vinicu prodati,
preš do ni delati
ostatní prešování.
Velkomožným sluti,
poddaných nemíti,
mizerné panování.

115


Dokudz ješte živý,
nebud tak spozdilý,
abys statek detom dal.
Rozdajíce statek
nevím jak naspátek,
najde se, bys zase vzal.
Lepší, když od tebe
jinší čekat sobe
bude statku po tobe.
Než se máš žalovat,
s plačem živnost hledat,
nedej nic, radím tobe.

116


Od tebe vyšímu
v statku moznejšímu
nedej statky tvé skovat.
Zvlášte pánu tvému,
který poddanému
múže, co chce, zadržat.
Vlkovi prasata
svina tvá kudlatá
dost by nerada nechat.
Ale vlk i svinu,
že má k ni príčinu,
umí s prasaty požhrat.

117


Na velikých svadbách,
pri velkých hostinách
velká pompa po stolu.
Slávné hodování
pri pochovávání
penízem činí škodu.
Než kdo lid vojenský
verbuje krestanský
statku svého chvalume.
Dostanúc víteství,
pro sebe rytírství
slávné jméno zanechá.

118


Chudoba znižuje,
cnost nepovyšuje,
dávno je potlačená.
Byt bys byl Tullius,
udatný Marius,
všeckot je jedna cena.
Nebo chudobného
prázny mešec jeho
prináši k potupení.
Zvlášt u lidí pyšných
a vysokomyslných
neprospívá umení.

119


Vítezuv udatných,
junákov skušených,
jejich panství všecek svet,
kde se jen obráti,
múž jim štesti dáti,
že budú kvest jako kvet.
Tam bývá zemanství
opravdove panstvi,
kde dobré jméno najdeš.
Ne kde se narodíš,
než kde pekne chodíš,
vlast svoju míti budeš.

120


Zmužilého srdce
jest hotové k bitce,
kdekolivek potreba.
Ale nesmelého
stín jest vojsko jeho,
víc utíka než treba.
Smelý ze zlých šrámku,[39]
nesmelý i v zámku
sotva se obstat múže.
Smelým jejich smelost,
nesmelým bázlivost
velké veci pomúže.

121


Kdo má penez dosti,
bývá v poctivosti,
na predním míste sedá.
Byt by nic neumel,
múdrosti nevedel,
Šalamúnem ho delá.
Mnohý pro peníze
posedává níže,
od blázna raddy žáda.
Od holého v tŕní
jsúc sám obležený,
košule vypoštáva.

122


Šaty velkú krásu
prináši do času,
k ozdobe jsú každému.
Peníze k hodnosti
velkej povinnosti
slúži neumelému.
Mnohokráte panna
zdá se byt Dianna,
zvlášt kdy se prišperkuje.
Podobná jest pávu,
který krídla, hlavu,
ne nohy ukazuje.

123


Kováče z uhlami,
sedláci z pluhami
sny častokrát mívají.
Mačka tež z myšami
a ne z medvedami
obírání své mají.
Co kdo míti žáda,
v sne se videt dáva.
Kdy se procíti ze sna,
na holém zústane,
na chuti prestane.
Že ho sen zklamal, pozná.

124


Za nič rady lidské
proti vúli boské.
Daremné i praktiky
od lidí bezbožných,
kterýžto pobožných
usilují skaziti.
Pán všech v své moci má,
komu chce, tomu dá,
od koho chce, odejme
rozum, statek jeho.
Co kdo múže s toho,
jestli co dal, kdy vezme.

125


Vyndeš-li polovat,
prepelice lapat,
nos krahulce na ruce.
Nebo bez krahulce,
byt bylo nejvíce,
uletit prepelice.
Chceš-li sa prevážat,
máš veslo v člune mat.
Nic tez veslo bez čluna.
Máš-li se jsúditi,
musíš svedky míti.
Tak bude vec vyhraná.

126


Mnoho snúv tracení,
zbytečné slúžení
pri velikých jest dvorúv.
Zdraví umenšuje,
krásu potracuje
zvlášt u horlivých pánuv.
Jestli neco mívaš,
v podezrení bývaš,
žes ze statku panského
zbohatl, v krátky čas
vezme ti to pán zas.
Chce te mít poddaného.

127


Nemáš dlúho spávat,
ledakde postávat,
chceš-li hospodár býti.
Neb dluhé spávání,
pri uhlech stávání
mnohot múže škoditi.
Nejprv tvú kuchynu
práznú a studenú
na oči ukazuje.
Potom plný mešec
naplnený všecek
dočista vypráznuje.

128


Príbytek svúj míti,
pánem sobe býti
blahoslavená j’t vec.
Jakový jestkoli,
však sedíš po vúli
i tvúj pri ohni hrnec.
Než v cizí palate,
kdo chce, bruká[40] na te,
byt by jak pekná byla.
Precas jen hoferem,[41]
jinší býva pánem,
tys jako bez ule včela.

129


Na cestách dalekých
vzlášte nebezpečných
nesmelý hned se leká.
Nech zajíce vidí,
nevidúce lidí
snadno pred nim utíká.
Neb ne bojazlivým,
než lidem zmužilým
káže štestí, kde chce jit.
Kdo se šustu bojí,
nech v hore nestojí.
Nemúž bez šustu projit.

130


Vlk dost lačný býva,
však se radnej díva
na psa, kterýž dost jest má.
Nebo vlk svobodný,
pes z lancem pod vozy
na hrdle lanc nosíva.
Vzácnejší svoboda,
komu se spodobá,
nad všelijaké zboží.
Svobodný jako pták
nesmyká se co rak,
nechodí, kde mu hrozí.

131


Skrušeného srdce
modlení jde prudce
až do tretího nebe.
Nebo, co žádáme,
vskutku poznáváme,
že vše žádosti naše
bývají slyšané,
nám k potrebám dané
mimo očekávání.
Ale psuv štekání,
daremné šemrání
neprijde k vyslyšání.

132


Nemáš žádat statkúv,
susedských nábytkúv.
Na tvem štestí prestávej.
Co ti Buh málo dal,
abyt zas neodjal,
na tvej hrivne dosti mej.
Neb lidské nabytky
prevrací príbytky
lidí lechkomyslných.
Jeden zle nabitý
peníz muž stratiti
deset tvých opravdivých.

133


Jazyk jest ostrý meč,
zradí te jistá vec,
jestli bláznive mluvíš.
Sám te prodat múže,
do psotyt pomúže,
privedet, kde sám nevíš.
Pod volem telátko,
pod kravu hribiatko[42]
netrebat rozhlašovat.
Co tebe nepáli,
užitek dost malý,
tot netreba zhašovat.

134


O zemrelých lidech,
pominulých vecech
daremní jest rozprávka.
Sedlákum nevolným,
žebrákum kulhavým
není platná procházka.
Neb lidé zemrelí
jednúc zaplatili
každému svoju smrti.
Co jednúc pomine,
jak voda uplyne,
to víc nemúžeš míti.

135


Všech veci rozkoše
jak náhle mení se
snadno poznat múžeme.
Co dnes v rukách bylo,
rýchle zas minulo,
víc snad to nevidíme.
Všecko na malý čas
ukáže se pri nás,
tak jako rosa raní,
prv než slunce sedne,
odkvetne tež snadne,
zhyne tak život márný.

136


Hodiny, minuty,
kdo múž zadržati.
Jedna za druhú jide.
Voda jenž odplyne,
více tam neplyne,
neb se staví, kdo ví kde.
Záhradní tež kvíti
nemúž stále býti,
nech je jak chce roskošní.
Všecko, což vidíme,
v malý čas, v hodine
musí svú skázu vzíti.

137


Lide vekem zešlí
mívají sen tešký,
neb málo mozgúv mají.
Sobe sú nevdeční,
v slových jsú zbyteční,
za často lát[43] umejí.
Teško jich poslúchat,
zvláštny vúli hledat,
tešší pri nich zustávat.
Nebo dobrú vúli
ve snách potratili,
proto umí mnoho lát.

138 (135)


Had kúži svú zbleká,[44]
orlice zdaleka
letajíc perá púšti.
Jelen tež ze srsti,
když prijde k starosti,
opĺza z večí častky.
Tak jest človek mladý.
Divne se tež hladí,
dokud v štestí zustáva.
Teprv k sobe prijde,
když starosti dojde,
své bláznovství poznáva.

139 (136)


Kdo má teškú bolest,
ten pohotové jest
dluh starý zaplatiti.
Vymerených cíluv,
spravedlivých sudcúv
nemúže prekročiti.
Neb co Buh uložil,
to také utvrdil.
Nemožná vec ujíti.
Pred smrti strašlivú,
hodinu škodlivú,
kdo múže se ukryti.

140 (137)


Od hlavy bolení,
zimnice tresení
nacházi se zelina.
Od psoty a núzy,
svečí nám to mnozí,
že býva smrt bylina.
Každý od zimnice
predce by rád více
lekárství sobe hledat.
Neb smrtní zelinku,
ostatní bylinku
jinému by rači dat.

141 (138)


Z mléka dobrý magír
pozná, bude-li syr
anebo sirovátka.
Krajčí po jarmarku
k výročitým svátkum
ví, že bude poptávka.
Krčmárom po čase
znáti všem dáva se,
dobrý-li jarmek býva.
Tak cnost mládenecká,
co klin trčí z vrecka,
na všecko se dobýva.

142 (139)


V detinskem spúsobe
dítky ved po sobe,
k pobožnosti privázej.
Co žádají míti,
nemáš náhly býti,
po vúli jim nedávej.
V rozkoši schovalý,
doma vychovalý
syn má v statku své dúfání.
Kterému když ho dáš,
v skutku na nem zhledáš,
že bude márnotratný.

143 (140)


Lepší bez dítek byt,
kdo je neví vodit
v bázni a k pobožnosti.
Neb nevytrestaný,
syn nevyválaný
pridat k zármutku dosti.
Musíš na nej platit,
pastírem jeho byt,
jestli se kde obráti.
Platba nepostačí,
bude zrádce vetší,
dokud hlavu nestratí.

144 (141)


Človeka vzácného
vdečná povest jeho
roznese daleko.
Pro jeho vzácnú ctnost,
obzvlášní náklonnost
rozhlási se široko.
Dokud míva štestí,
býva v poctivosti,
každý se k nemu hlási.
Když štestí pomine,
známost tež zahyne,
neptají se ho: kdo si?

145 (142)


Jaks poslúchal starších
rodičuv tvých vlasných,
tak tebe tež potomci
budú poslúchati,
k tobe se chovati
v tvej všelijakej práci.
Neb slzy rodiczké,
kliatby materinské
prinášeji pokuty.
Odkud se nenadáš,
pomstvu na se zhledáš,
proto žes byl nadutý.

146 (143)


Drobných dítek hrání,
mladých vdov plakání
nekdy z roskoše býva.
Ptáček osamelý,
ozhralec opilý
tež z dobrej vúle spíva.
Komu máš veriti,
nemúžeš vedeti,
všetci jsú podezrení.
Slzy síce vdovské,
hry také detinské
velmi náhle se mení.

147 (144)


Nová vec vdečnejší
od starej milejší
za novoty vždy býva.
Staré sito s klina,
zlý pytel ze mlyna
minár za nic nemíva.
Starý svoju radu
činí mladým zvadu,
neb se jim bláznosti zdá.
Neb z vína starého
bývá bláznuv mnoho,
novú bolest brichu dá.

148 (145)


Nezhod sita s klina,
mináre ze mlyna
dokudz jiného nemáš.
Prítele starého
od dávna známeho
pro nového nenecháš.
Nebo prítel mladý
nevím jakt uhoví
nevedúc tvúj obyčej.
Jestli chceš sednuti
neb odpočinuti,
dve stolice nehledej.

149 (146)


Kdo vína moc pije,
ten rozum propije
z nemírneho nápoje.
Neb víno a milost
činíva bláznuv dost,
škodit umí to dvoje.
Milost srdce raní,
víno take zbráni
veci tvoje spravovat.
Takže od milosti,
velkej opilosti
nebudeš znát, co delat.

150 (147)


Nemá milost oči,
skúšenost to svečí,
že pekná škaredého,
pekný tež škaredú
vekem zešlú babu
bere času dnešního.
Nech jen dukáty má,
hned bude Dianna
nad jiné vše peknejší.
Láska bude v mešci,
ne na jeho srdci.
Tak beží svet nynejší.

151 (148)


Mnohý se domníva,
že vše zlato býva,
co se kdekoli blyžtí.
Jestli se obhledne,
nekde v známost vejde,
neví pohodlí jiští.
Chrobák tež horký chren
vŕta, zustáva v nem,
dokud v nem co nacházi.
Prijdúc do jiného
korene sladšího,
za nic si chren neváži.

152 (149)


Zrídka se nachází,
jestli se dva schází
jednostajní manžele.
Vždy jeden múdrejší,
druhý bláznivejší
kladú se do postele.
Jeden z nich bedlivý,
druhý zas lenivý,
nesporá mu robota.
Co jeden nazbírá,
to druhý prožírá,
najde ho zatým psota.

153 (150)


Ne vždycky Diannu
preroskošnú pannu
z Acteonem dostaneš.
Byt bys co chtel myslil,
vo dne v noci tesknil,
na chuti tez prestaneš.
Zdáliš Lucretia,
jsúc pani spanilá,
vždy s Euroalem byla.
Tisba pro Pirama,
Lucretia sama
smrti milost pomstila.

154 (151)


Kdo koho miluje,
ten nech zavandruje
za more neb kdekoli.
Místo samé mení,
milost však nezmení,
predce ho srdce bolí.
Železo tež magnes,[45]
ačpráve tešké jest,
vlastnosti svú pritáhne.
Tak milost jest divná,
býva ti príčina,
že te zpátkem potáhne.

155 (152)


Mládence vzácného
činí mešec jeho,
šaty drahé a krásne.
Kde se kdy obráti,
budú sa nan ptáti,
všudy ho prijmu vážne.
Neb z pečenej husy,
kde jsú tlusté kusy,
para vetší nežli hus.
Ne toho však býva,
kdo ju peče, zhríva,
než kdo ju delíti múž.

156 (153)


Nynejšího času
v mesci nosí lásku,
s kapsy milost poznajú.
Zevnítrnú krásu
na hlave, na pásu
panny ti ukazujú.
Kun tež osedlaný
do vojny pribraný
hned nádhernejší býva.
Když na nej chám[46] vtáhneš,
hnoj vozit zapráhneš,
maličkú cenu míva.

157 (154)


Chceš-li svobodný byt,
nemáš se hned ženit,
bys svobodu nestratil.
Na malý čas roskoš,
zatým zhledáš úskost,
rád bys se spátkem vrátil.
Alet pozde bude,
svobodat nebude
svobodu zatým hledat.
Neb tvoju zlú ženu,
nedobrú bylinu,
nebudeš moci prodat.

158 (155)


Manželskú uprimnost,
lásku stálu, milost
nevelmi v štestí poznáš.
Ale když neštestí
prichází, bolesti,
tú potom hotovú máš.
Jestli stáli budú,
hnevat se nebudú
pro velikú chudobu.
V lásce tež zrovnaný
bez zamesknávaní
stálej trvati budú.

159 (156)


Nemocní z nemoci
silní vlasnú moci
časem sobe pomožu.
Veznove s temnice
tež od šibenice
častokrát se vymožu.
Ptáka tež pro krásu
ptáčnik má do času,
s klece jeho nechce zjest.
Pani, kdy dostaneš,
neb zlá, neb dobrá jest,
nemúžeš na prodaj vest.

160 (157)


Veliký býva kumšt,
kdo ostrihátí múž
ženu peknú od jiných.
Neb ženská náklonnost
jest úlisná chytrost,
není stály v slibých svých.
Snadnú odpoved má,
tisíc chytrostí zná,
prvej než te vyslyší.
Odpoved ti najde,
s chytrosti te zajde,
po ji vúli byt musí.

161 (158)


Vínu obzlášnímu
zvlášte španhelskému
netreba víchu[47] stavat.
Koná též vzácného
k behu spúsobného
v maštali vedí hledat.
Pannu ne pro venec
poznává mládenec,
ale pro krásu a cnost.
Nech vždy sedá doma,
chválu po sobe má,
bude mít ohlečúv dost.

162 (159)


Vzácná jest nádeje,
jestli ti prospeje
v tvej nejvetší potrebe.
Manželská tez láska,
jednota prítelská
dat památku po sobe.
Drahší jest než zlato,
teško jest, mám za to,
v týchto časúv naleznut.
Každý radnej k sobe,
nerád by od sebe,
naučí lásku prodat.

163 (160)


Krása a spanilost
prináši tesklivost
mládencúm také pannám.
Obzlášte skušeným
k milosti prospešným
netrpezlivým vdovám.
Kterým teško čekat,
nechcú dluho klekat
k modlení za jiného.
Neverí dočekat,
s krámem svým pospíchat
kramáre s trhu svého.

164 (161)


Statky, mnohé zboží
po rodičúv mnozí
synove dostávají.
Pobožné manželstvo,
verné tovaristvo
od Boha dosahují.
Tí, kdo sa ho bojí,
v lásce stálej stojí,
požehnání mívají.
Než, kterí od kúta
honí se do kúta,
tí mizerní bývají.

165 (162)


Beda tomu dvoru,
v kterem krava volu
jarmo na šiju klade.
Zlé jest tam manželstvo,
príkré tovaristvo,
kdy žena tebú vládne.
Malú chválu získaš,
jestli se ji tak dáš
nadluze kepkováti.[48]
Neb koza k jarmarku
nešla by ze šrámku,
musíš ju kyjem hnáti.

166 (163)


Kona zvlášt mladého,
hladí, krotí jeho
pán, dokud nan nesedá.
Jestli ho skrocuje,
kde chce s nim harcuje,
spočinut nekdy nedá.
Velká jest mu bída,
časem i bez sedla,
že býva zapraháný.
Ale vetší teškost,
neznesitedlnú zlost
ženské časté šemrání.

167 (164)


Mnoho musíš chodit,
nikomu neškodit,
jestli se míniš ženit.
Neb z malej príčiny
lide lechkomyslní
mohut velice škodit.
Drž dvere zavrené,
chceš-li tvého kone
byt jiný neosedlal.
Nezjev se každému,
kterú chceš vzít pannu,
bys na chuti neprestal.

168 (165)


Jaj tomu príbytku,
zle tam i dobytku,
kde zlá maštal, zlé okná.
Kde hnuj místo sena,
s plota býva stena,
není tam i pec mocná.
Ješte večí bída,
kde mrcha jsúseda
bez sedla muže sedlá.
Kde chce ho richtuje,
k vúli obracuje,
slovy, co ostrohami phá.

169 (166)


Stratíš-li milú vec,
byt bys kde zašel preč,
precet na pamet prijde.
Zlá žena, čizmy zlé,
zlý sused tež podlé
dosti ti psoty najde.
Neb po jasnem čase
častokrát mračí se,
náhle i krúpy prší.
Tak po dobrej žene
i zlá te požene,
nebudeš vedet, kde si.

170 (167)


Zlá povest o nekom
zrovnává se ptákom,
kterí prudce letají.
Místa bezpečného
obydlení svého,
kde by chteli, nemají.
Tak tež o zlem povest
umí daleko lést,
teško ju spátkem hledat.
Neb z príčiny malej
zlá od dobrej dalej
novina umí behat.

171 (168)


Starých lidí rada,
závist nebo zrada
velké pevnosti bere.
Víno sladké ženám
jest pomoc štebetám,
mnoho kuchárek spere.
Dosti z márnych rečí,
skušenost nám svečí,
velká zvada povstáva.
Sedlák ne po slunci
hnezdáre presvečí,
po horách čas poznáva.

172 (169)


Pravda sama v sobe,
jestli jest hotové
snadnost k právu pomúže.
Že ti mrcha človek,
bud mu vdek neb nevdek,
uškoditi nemúže.
Proti vode plivat
a do vrchu behat
nevelmi snadno býva.
Pravdu uhasiti,
faleš osvítiti
teškú decisiu[49] má.

173 (170)


Hlavnému rytíri,
slávnému malíri
škoda práci zadržat.
Krásnej take pani
pro jeji vzdychání
teško samu zanechat.
Kone teš prudkého
pro prudký beh jeho
škoda bývá ochromit.
Sluhu tež starého
pro blázna mladého
není dobre odpravit.

174 (171)


Nelituj nic statku,
máš-li bolest jakú,
chceš-li zdraví nabýti.
Lekárství v nemoci
nájdeš prescriptii[50]
od doktora múž vzíti.
Magnes, diemant drahý,
jinší statek mnohý
nezpomúžet z nemoci.
Jestli ho lituješ,
víc než se šanuješ,
zacpaj bleskem oči.

175 (172)


Utratíš-li statek,
teško ti naspátek
zhledávat quitancie.
Darmo počty delat
neb multiplicovat,[51]
nenajdeš divisie.[52]
Tak po zlej povesti
nemožné ti vesti,
aby si dobrým zústal.
Neb hrnec čím navre,
tým vždycky teš páchne,
bys ho jak chtel umýval.

176 (173)


Denglavé jsú včely,
zvlášt když vítr k vúli
sem i tam je zanese.
Predce však že k zime,
když zlý čas pomine,
kvítí do úle nosí.
Aby tak v tvrdý čas
mohli mít živnost zas,
ustavične pracují.
Tak pilní žáčkove[53]
učí se bedlive,
s kních hodnost dosahují.

177 (174)


Lesník mnoho schodí,
dokud zvíre zhodí,
nebo ptáka z ručnice.
Rybár tez po vode,
obzlášte na brode,
močíva se nejvíce.
Kohút na smetisku
hledá živnost s písku,
aby neco vyhrabal.
Kramár proto chodí
po jarmarkoch všudy,
aby neco vydelal.

178 (175)


Šalamún král svečí,
že novotných veci
žádných pod sluncem není.
Mezitím pro živnost
vidíme kumštúv dost,
které jsú k podivení.
Neb času nynejších,
zvlášt pri dvorych velkých
umejí lanc udelat,
na kterémžto blechy,
aby neutekli,
umejí za krk držat.

179 (176)


Jedi, aby žili,
žijú, aby pili
mnozí ležochladníci.[54]
Zhola nedbají nic,
zítra mohu-li ríc,
kdo bude s nich pit moci.
Štestí jest vrtkavé,
lez sklenice práve
snadno se roztreštit múž.
S prilišného žití,
nemírného pití
s pána zebrák býva juž.

180 (177)


Pokrm, vítr, ohen,
nápoj, šaty a sen
potrebné jsú k životu.
Ale však z mírnosti
slúži k potrebnosti.
Najdút časem i psotu.
S pití nemírného,
spaní tež dluhého
snadno nemoc dostaneš.
Od vetru, od ohne,
od vody, povodne
i žebrákem zústaneš.

181 (178)


S pití nemírného
zrídka co dobrého
na svete se nachází.
Pro veliké pití
ctnost se musí krytí,
zlost se sem i tam vrází.
Nejen vzácnému pánu
králi Alexandru
ožhralství uškodilo,
tež Aristotelovi
slávnému philosofovi,
neb byl žene za sedlo.

182 (179)


Kdo času letního
hospodárství svého
s pilnosti nespravuje,
ten času zimního
z humna tež prázného
málo obilí veje.
S práznej tež kuchyne
lehká para vynde.
Nevím jak se nasýtiš.
Letný zahálání,
zimný brucha klání
sám sobe tak spúsobíš.

183 (180)


Zbyteční lakomství
spúsobí tyranství
blížnímu take tobe.
Podobné jest žabe,
která v prachu hrabe,
avšak s neho jest nesmí.
Aneb medvedovi,
kterýžto vlkovi
časem zvera zabije.
Sám toliko krvi,
vlk hlavu i klúby
všecko spolu požere.

184 (181)


S pokojem chleba kus
smačnejší[55] než-li hus
býva, kde jest nesvornost.
Nech jsú plné skrýše,
pominu nejspíše.
Jestli láska a milost
manželská kde není,
snadno se premení,
byt by všeho dost bylo.
Pred vlkem tež ovce
rozbehnú se lechce,
jako by jich nebylo.

185 (182)


Nemá žádnej krivdy,
komu zboží všudy
po dvore se sušíva.
Slama tretoroční,
seno tez výroční,
kdy z roka na rok býva.
Ale kde dobytku
strechu drápa zbytku,
tam sama miseria.
Tam i chleba málo
ze mlyna zústalo,
prázna býva kuchyna.

186 (183)


Kdo v súdych spravedlnost
užíva vždy mírnost,
ten právo za pravdu má.
Ale kdo za dary
pravdu zhledávájí,
ten lhárem časem býva.
Takovým jsudcove
podle excepcie
majú causu rozsúdit.
Aby podle jsúdu
hledíc na osobu,
nevideli se blúdit.

187 (184)


Jelena po rohách,
medveda po nohách
snadno poznati múžeš.
Osla po ručení,
páva po kričení
jinší čas byt znamenáš.
Človek tez po reči
sám o sobe svečí,
je-li pravda, nebo leš.
S cigána černého,
s chlapa ryšavého
zrídka co dobrého jest.

188 (185)


Hled byt opatrný,
v povolaní pilný,
múdre sobe počínej.
Co pred sebe vzít máš,
pilne rozvážiš včas,
dobrej rade místo dej.
Častokráte páni
jsúce citovaní
na rákoš,[56] moc prohrají.
Prijdúce z rákoše
po nekterém čase
múdrejší se byt zdají.

189 (186)


Vlk dost lačný býva,
však se radnej díva
na psa, který dost jest má.
Vlk všudy svobodný,
krámský pes nevolný
na hrdle lanc nosíva.
Častokráte bití
musí pretrpeti,
neb nemúže utíkat.
Kdy neco sám chytá,
vlk snadno utíka,
ví se z ovcami vítat.

190 (187)


Nádeje u lidí,
nech se jistá vidí,
snadno te múže sklamat.
Slíbilit sladný med,
za med ukáže jed,
na kole straku múžt dat.
Lepší chvalabohu
dluhé jest, dá-li Buh,
kdo ví, kdy ho dočekáš.
Co dnes hotové máš,
nehled opustit zas
pro to, co za tým čekáš.

191 (188)


Rade neprítelskej,
cesty tež zbonitskej
pilne se vystríhat máš.
Neprítelská rada
skaziti te žáda,
zboník vezme, kde co máš.
Never včil žádnému
nepríteli tvému,
když ti lahodne mluví.
Krokodíl tez plačem
nevolným ptáčatem
k smrti pomoci umí.

192 (189)


S pánem vlastným jsúd mít,
proti vode brodit,
velmi teškú práci dá.
Lepší se pokorit,
po vode dolu jit
tobe, mne tak se zdá.
Chceš-li bezpečný byt,
nedávej se plavit
po mori v búrlivý čas.
Snadnot múže more
nastrojit nástroje,
že k sobe neprídeš včas.

193 (190)


U pánuv gratiu
zajači malujú,
kdo ju najde, každému.
Neb zajíc, kde spal rád,
nejde tamt druhýkrád,
lehne ku kru jinšímu.
Tak šlepeje tratí,
kdy se spátkem vráti,
činí z místa promenu.
Pán pro malú vinnu
naléza príčinu,
dá, co slíbil jinému.

194 (191)


Nebud, radímt, zradcem,
nebo pochlebačem
na nekoho pred nekým.
Zradíš-li nekoho,
prodáš nevinného,
zústaneš tež Jidášem.
Zradce za svú zradu
do temnice kladú,
o statky pripravují.
Pro jejich neprávost
činí spravedlnost,
zámkuv je vyhazují.

195 (192)


Neraduj se statku,
cizímu nabitku,[57]
kterys neprávem nabyl.
Neb jeden mizerný
peníz zlorečený
deset jiných by zkazil.
Pes take Esopu
pro stín pustil kost svú,
pres vodu jdúc upustil.
Stínu se zradoval,
kost pro stín zanechal,
darmo se vode močil.

196 (193)


Bohatý je dosti,
který bez závisti
v statku svojem šafuje.
S pokojem zustáva,
príčinu nedáva,
že lakomství miluje.
Ke všem jest príjemný,
mnohým dobre činí,
víc než sobe lakomec.
Kterýž má statku dost,
varí ve vode kost,
pro skúpost žebrákem jest.

197 (194)


Drž se spravedlnosti,
v tvojej povinnosti
žádnýt stíhat nebude.
Nech kdo jak chce fúka
a na tebe bruká,
spravedlnost všudy bude
za tebe zastávat.
Koho se budeš bát.
Neb pravdomluvným lidem
sám Buh napomáha,
v príčinách spomáha
svým spravedlivým jsúdem.

198 (195)


Kdo se rád zdeluje,
blížného lituje
v jeho zvlášt nedostatku,
ten má požehnání
bez očekávání
v svojem maličkem statku.
Ale kdo zlodejstvím,
prílišným cigánstvím
svú živnost vyhledáva,
co dneska vylháva,
to zítra chybáva,
na malučký čas trvá.

199 (196)


Prítele ne v štestí,
než v jeho neštestí
máš často navštevovat.
Kdo v statku oplýva,
prítelúv dost míva,
netreba jich kupovat.
Ale k nevolnému
príteli núznému
zrídka se shromaždují,
neb bílých koláčúv,
cigáni šátorúv,
jsúce černí, hledají.

200 (197)


Máš-li nekde lásku,
zanechaj procházku,
nečasto tam chodívej.
Prítele dobrého,
k tobe úprimného
tez nečasto unúvej.
Nebo nové sito,
švec[58] také kopyto
za novoty schovajú.
Kdy se obedere,
ledakde po dvore
ve smetách se válajú.

201 (198)


Deš-li na hostinu,
zanechaj rodinu,
nevláč se s celým dvorem.
Snadno te omluví,
prijdu ti na divy
lechkomyslným slovem.
Cigán tez šátorem,
kurva ze satorem
nevelmi vzácný býva.
Psa také s kostela,
že ho tam netreba,
kostelník ven vytvíra.

202 (199)


Ne vždycky pro statek
máš se jsúdit v svátek,
jestli kostel miluješ.
Každý čas má svúj čas,
kteremz odložit máš
jsúd, který učinit chceš.
Den páne zrušiti,
chrám jeho tupiti
jest znak bohaprázného,
kterýzto kázání
o pravem pokání
nerád slyší dne toho.

203 (200)


Nebývej z úžitkem
bez potreby svedkem,
všudy se máš ohledat.
Neb časem krahulci
honíc prepelici,
orel chce oba zežhrat.
Jestlic jednúc obstal,
hled abys nezústal
druhýkrát pri nevere.
Falešnému svetku
pre jeho reč lechkú
ukazujú za dvere.

204 (201)


Koláče, mandaly[59]
maličkú chut mají,
jestli manželku zlú máš.
Nech jsú jak nákladné
anebo pripravné,
velmi malú chut zhledáš.
Vždycky chleb jsúsedský
než koláč domovský
chutnejší lidem býva.
Nebo u susedú
pekají chleb z medu,
také prísloví býva.

205 (202)


Paštéky, konfecty[60]
nedají nic chuti,
jestli z nemilým jídáš.
Všeckat chut odpadne
a to velmi snadne,
když vúle žadnej nemáš.
Lepší kyselicu,
valaskú zincicu
z milým ledakde jídat.
Nebo plot s trny plíst,
nez zlaté groše číst
s tým, koho vidíš nerád.

206 (203)


Darovaným konom
nelapej se k zubom,
radnej mluv deogratias.[61]
Jestli vdačne prijmeš
a toho pozbudeš,
snád ti dá druhého zas.
Kdet darují prase,
tam se nerad zase,
kde ho upecti máš.
Víš dobre, že z lidí
nekterí litují,
co dají, chcú vzíti zas.

207 (204)


Dáš li dar nekomu,
nechlúb se jinému,
aby te neodsúdil.
Žes vysokomyslným,
chlúby žádostivým,
protož take štedrým byl.
Nechod s farizejmi,
kterí své almužny
s trúbením rozdávali,
aby jejich skutky,
pokrytské nabitky,
všeci lidé chválili.

208 (205)


Lásku, jednostajnost,
manželskú úprimnost
pltníci znamenajú,
kterí jednu mysli,
aby s prúduv zešli,
vesly spolu tahajú.
Tak manželstvo milé,
kde býva zdarilé,
jedným úmyslem činí.
Vzlášt v tesnej potrebe
pomáhají sobe,
co pred sebe vzít míni.

209 (206)


Tresci syna tvého
za času mladého,
dokud se trestat dává.
Za mlady strom zehneš,
jakkolivek sám chceš,
obrátiš, kde se ti zdá.
Budet k potešení
syn často káraný,
po tvej vúli vyroste,
z kteréhoz na starost
budeš míti radost,
a to na každem míste.

210 (207)


Darmo je psa krmit,
na slaninu zabit,
ze psa bývá vždyčky pes.
Bláznu radu dávat,
z hlúpym se ostúzat
daremná tez práce jest.
Zlého napomínat,
psu na stúl hlavu cpat,
vždycky pes pod stúl hledí.
Kočka tez za myši
nechá mléka v misi,
beží, jesli myš vidí.

211 (208)


Kdo bláznive chodí,
ten sám sobe škodí,
jestli s cesty ven vyjde.
Nikdy starú cestu
pro novú, nejistú
neopúštej, neb jinde
snadno múž zajiti,
do mraku blúditi,
nenájdeš-li žádného.
Tak radu starého
pro blázna mladého
nezavrhuj vzácného.

212 (209)


Lidských ruku dílo,
byt by vzácne bylo
zdelané, nekdy spadne.
Nemúže stále byt,
musí svoj konec vzit,
nic není trvanlivé.
Slávne fundování,
rezby, malovaní
od vetrú se zmekčují.
Silní Hectorove[62]
neb Alexandrove
do času tež panují.

213 (220)


Furmani od vozúv,
masáre od volúv
náhle své rúcho mazú.
Ševcovi tež smola,
nech je ruka holá,
pachnochty[63] se však zmažú.
Tak dobrý od zlého
tovariše svého
častokrát se nakazí.
Pes také zdaleka
na človeka šteká,
zblízka pred nim uchází.

214 (221)


Dotud z dbanem chodí
služobnice z vody,
dokud se neroztrhne.
Zvlášt když na led prijde,
snadno se ho zbude,
jestli dolu upadne.
Zlodej dotud krade
chodíc v noci všade,
dokud do sídla padá.
Koho majú zvesit,
nemúž se utopit,
jest spravedlivá pravda.

215 (222)


Lotr za nic nemá,
dokud svobodu má,
jestli mu právem hrozí.
Neb svoje lotrství
klade za bláznovství,
bezpečne časem leží.
Kočky na slanine,
potkany ve mlyne
tez bezpecne bývají.
Mimo však nadání
mináre z pastiami
náhle jich polapají.

216 (223)


Pták častým spíváním,
jelen utíkáním
mnohýkrát skok stracuje,
ryba tez do vrše,[64]
když jednúc pustí se,
ven z vrše netrefuje.
Rozum take lidský
míva zmysl tešký,
nemúž všecko pochopit.
Nenarodil se ten
človek, ktorý by sen
mohl každý vyložit.

217 (224)


Ne co sami chceme,
o tom psát múžeme,
než co se naučíme.
Sco[65] byt nemúžeme,
jiným zanecháme,
pravdu vyznat musíme,
že ne všecko víme,
vzdycky se učíme
abecedu poznávat.
Od štýrdvacet liter
ani svaty Peter
neumel více kázat.



[1] diemant — diamant

[2] ovodce — ovocie

[3] plundrovaní — zbedačovanie

[4] žval — hovoril, táral

[5] mokro bratrství — pijanská spoločnosť

[6] účinek — skutok, dielo

[7] šmihává — šľahá, bije

[8] causa (lat.) — príčina

[9] nesmyká — nešmýka, nepohybuje

[10] biršak (z maď. bírság) — pokuta

[11] dálkem — ďalekom

[12] korbel — krčah, pohár

[13] žlut — žlč

[14] pahnet — pazúr, nechet

[15] škarlat — šarlát, drahá tkanina

[16] quitancia (lat.) — potvrdenka

[17] miseria (lat.) — bieda

[18] potentat — vládca

[19] lanc — reťaz, povraz

[20] fortuna — bohyňa šťastia

[21] gratia — vďaka

[22] helitropium polný — slnečnica

[23] rozpačovať — rozvažovať

[24] banka — seknutie žily

[25] koblihy (z maď.) — krapňa, dolka, fánka

[26] borg — pôžička

[27] kramár — kupec

[28] dach — strecha

[29] karpit (z maď.) — čalún, čalúnenie

[30] decret — výrok, rozsudok

[31] pauk — pavúk

[32] fortel, fortieľ — podfuk, fígeľ, obratnosť

[33] sirena — morská panna lákajúca plavcov do záhuby

[34] obligátor — dlžný úpis

[35] šafovať — šafáriť, šafuje — hospodári (zneužíva)

[36] fektuje — narába, šermuje

[37] poštáva — požičiava

[38] baršon (z maď. báršony) — zamat

[39] šrám — jazva

[40] bruká — kričí, bzučí

[41] hofer (z nem.) — domkár

[42] hribiatko — žriebätko

[43] lát — nadávať, hrešiť

[44] zbleka — zvlieka

[45] magnes — magnet

[46] chám (maď.) — postroj, chomút, záprah

[47] vícha — viecha

[48] kepkovati — riadiť, viesť

[49] decisia — rozhodnutie

[50] prescriptia — predpis, recept

[51] multiplikovat — rozmnožovať, zväčšovať

[52] divisia — rozdeľovanie, rozvrhnutie

[53] žáčkove — žiaci

[54] ležochladník — ležiaci v chládku, lenivec

[55] smačnejší — chutnejší

[56] rákoš — vrch, porada, snem

[57] nabitek — nadobudnutie, majetok

[58] švec — obuvník

[59] mandola (z maď.) — mandle

[60] konfect — cukrovinka

[61] deogratias — bohuvďaka

[62] Hectorove — víťazi

[63] pachnochty — nechty, pazúre

[64] vrša — kôš na chytanie rýb

[65] sco — čo




Peter Benický

— barokový autor didakticko-reflexívnej a náboženskej poézie Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.