E-mail (povinné):

Ján Kalinčiak:
Králik

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Daniel Winter, Eva Lužáková, Jaroslav Merényi.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 53 čitateľov


 

Králik

1/2 1840


Pod Tatrami
Pod šedivými vrchami
Mnoho ptáků se na jedné rovině
Shromaždilo, ješte ale k počtu tomu
Přirůstalo v každé hodine;
Nebo každé velké, malé ptáče,
Tak nechajíc svého domu
Pode Tatry ke svým druhům skáče.
A tam zvuky veselými
Svau přítomnost oznamuje,
Jedno s pany bratři diškuruje
Druhé nic mít nechce s ními,
Ale sem tam poskakuje
V levo v pravo
Neb chce ukázati
Že i ono má tež také právo
Jak jiné poskakovati,
A mlčeti, nebo štebetati.
„Ale co to má být“ vrabec vece,
Ke své pani kmotře strace,
„Povecte mi pani kmotro predce
Co nás čeká tu za práce“.

„Haha, pane kmotře, či vy to nevíte
Že za pána krále tentokráte
Jestrába si zvolit máte?“
Na to vrabec „nic nevím co to tak pravíte,
Jen to že sem Jestráb nám přijít kázali
Davaje nám žíta pšenice
By sme nebojíc se pranice
„Jestráb král náš nechat žije“ volali. —
Haha což to z toho sveta bude,
Když již i Pán Jestráb takau notu hude. —
Jen poslyšte drahá kmotřička,
Sedíme si raz v ječmeni
Ja a moje ženička;
V tom nad námi se cos začervení
Ja ohlednu se na levo, v pravo
A uvidím Pána toho
Který z nášho rodu audů mnoho
Lapá, a pak sjídá žravo.
Ten jak pravím k nám přiletí,
Moje žena hned uteče
A mne s sebů preč do světa vleče,
Strachem jatá že nás jako první, druhý, tretí
Chce sežříti
A tak břichu svému za dost učiniti.
On ale k nám pekně lichotivě
Se připlichtí, a pak praví:
Ach ja nejsem jako jiní dravý.
Ja rádnej dám milostive
Jiným, než by sem mel brati, —
A v tom z vrecka zrno tratí
A nás nůka by sme do sítosti
Jedli, hodne bez starosti. —
A tak se stal vrabec Jestrábovi
Přítel, a jestráb vrabcovi. —“
Takto vrabec s strakau rozmlůvali
Když k ním i jiní se přitírali,
Jako vrana, sojka, orešnice,
K tomu ďatěl holubice,
Potom skalník, vlaštovice,
Koroptva, jerábek, sova,
Dudek, a milost drozdová,
Jeráb, pštros, a hlucháň hluchý,
K tomu i hrdlička malá
Přišla volit svého krála.
Tito asi Páni na straně
Byli Jestrába dravého,
Nyní Pána bratra drahého
Za nehož své byli užit v stavě zbraně.
Zabudnuté všecko nepratelství
Mezi páni bratři stále,
Nebo mají volit krále
Ze svojeho příbuzenství. —
Zasedli si všichni spolu
Na koberec lauky zelené
A křičíce „s Orlem dolu“
Pili vínko dobré červené.
Nota bene, žádné sprosté ptáče
Kdíž z jích počtu ani vrabce nevezmeme
Vodu fajčí, k vínu skáče,
Vrana přitom velmi kráče,
Sojka vrčí, dudek plače
Že už nezná vstat ze země. —
Milí páni se už potužili,
Jedni išli tancovati
Druzí šli na stranu spáti
Když se přespříliš napili.
Pán Jestráb se z toho teší,
Každému se v oči směje
I tomu co k tanci spěje
I tomu co v blate leží.
Páni bratři radi tomu
Principála svého schytí
Pak vyzdvihnů v okamžení,
S ním vyletnau výše stromů
Které byli v lauce vbity
Na čas všech krále volení;
Potom vřeští „s Orlem dolu
My to chceme z nášho kolu
Krále míti ze polního
Neb pokolení lesního.“
Dlůho ješte se hemžili
Páni ptáci neporádne
Dlůho ješte potom pili;
Ješte se s Jestrábem krůtí
A když se ten potknuv spadne
I oni se k nemu rútí. —
Chtejí ješte hore vstáti
Ale težká hlava brání,
Pročež chtej neb nechtej spáti
Museli až do svitání. —
Než nechejme těchto spati
Nech se vyspí z dnešních hodů
Snad když jích bude rano zvati
Budů na jinakší módu. —
Jestrabovci už šli spati
Nám jest treba tehdy dbati
By i jiných sme spatřili
Pánů ptáků, co za krále
Volit si hotoví byli —
Nebo doba prchá dále. —
O půl noci
Přišli jiní reštauranti
Malé ptáčky bez vší moci
Sami drobní muzikanti. —
Přikvitli sem nenadále
Ze svého tež volit krále
Kolu a rodiny spějí
Sveho práva užit chtejí. —
Velmi zticha a v porádku
Se sem hrnů
Beze křiku beze zmatku
Nebo trnů
Že orlovci, jestrabovci
Nekdejší jích hlavní nepratelé
Jích slapají do své moci
A rozženů hejno celé.
Aby (:což se mohlo státi,
Poneváč jích neyvíc bylo:)
Kdyby meli hlasovati
Z ních králem se jedno nezrobilo.
Proto dávno již číhali
Na ních jiní hlasů lovci,
Kteří by rádi zůstali
Kralmi všech ve světe ptáků.
Kdyžpak nekde jen jednoho
Z ních kdy zastihnůti mohli
Beze křiku, beze znaku
V okamžení mu do toho
Světa cestu dopomohli. —
Pročež se nikde sejíti
Nemohli až do těch časů
Kdežto z ticha beze hlasu
Přišli si krále voliti.
Sešli se sem aniž vědí
Co se to má s nimi díti
Co by za příčina byla
Jejích se semká sejítí.
Pročež s dýchtivostí hledí
By se zmínka učinila
O předmetu jejích sněmu.
V tom vystůpí z kolu vážně
Pani kavka a tak praví:
„Prosím vás mí drazí snažne
Pozor dejte na mé řeči,
Jestli máte rozum zdravý:
Vám všem známo nebezpečí
Jenž nám až posud hrozilo
Pod orlovým panováním
Jehož plémě nás škrtilo;
Aniž naším stežováním
Se za dosti učinilo,
Jež sme vedli proti králi
Proti jeho všému rodu
Když sme sebe na svau škodu
Škudci svému saudit dali. —
I na jiných ptáků prosby
Nechtely se otevříti
Hrdé panovníka uši;
Nedbal on nic i na hrozby:
Proč se ptáci vyřítili
Naňho v hrozném pozdvižení —
A orel již králem není. —
Tyranům všem, tak to sluší. —
Nyní krále zas nového
Volit máme z ptáctva rodů,
Krále volme z rodu svého
Nebude nám to na škodu.“
Rádi ptáčkové slůchají
Ty noviny sestry svojí
A pevne ve to dúfají
Že zvítezí dneská v bojí. —
Nyní stehlík z mesta svého
Vstana začne hovořiti:
„Páni mojí mnoho zlého
Mohlo by odtud pojíti
Kdyby z nášho jeden kolu
Králem zostal mocných ptáků,
Takby potom ani znaku
Nezůstalo z nášho rodu
Nebo mocní nepratelé
Vzali by si tau slobodu,
Že by vyhubili celé
Naše plémě zpívající.
Pravda nás je počtem více
Jednau celau polovicí,
Ale což nám to zpomůže
Bárs nás jestiť na tisíce,
Když sme samé slabé malé.
My tolik nemáme moci
By sme se bránit pred soci
Mohli. Atak byť nemůže
By sme měli z střed nás krále.“
Mnohým řeč tá se líbila
Zvlášt slavíku čížekovi
Špačku střížku papauškovi. —
Než odporná předce strana
Nad techto silnejší byla.
Nebo penice, skřivánek,
Pěnkava, strnad, kanárek,
Straka, konvopka, křepelka,
Chrjašt, síkorka a červenka,
Stehlíka řeč nechválila. —
Křepelka vtom hore vstane
A tak mluví „drahý pane
Snad nás za otroky mníte
S narozením, naším byti?
Což pak se nám nehanbíte
V oči ty řeči mluviti?
Že sme slabé že sme malé
Proto nemám’ volit krále?
Že jest orel jestrab silný
To je pravda, ale v hlavě
Nemá mnoho: rozum pilný
Sám jen dopomáha k slávě. —
My sme ptáčky slabé malé
Ale máme mozek v hlavě
Oni mají audy silné stalé
Než nemají mozky zdravé.“
„Tak jest, tak jest, pravdu máte“
Zhučí všecky ptáčků roje
„Darmo nás tam odvázate,
My sme hotoví do boje,
Krále z nášho rodu máme
Za své právo život dáme.“ —
Ale kdo tým králem bude?
Slavík králem nechce býti
Skřivan prestol nechce míti,
Každý tau tež notu hude, —
Jeden střížek chce jej vzíti. —
Již se svitá
Ráno nové divy nové
Opět ve své záři vítá,
Neb opět hejna hotové
K volení krále se hrnů;
Malé ptáčky strachem trnů
Neb se bojí o své žítí.
Ačprávě dle ptáků práva
Bezpečnými mohli býti
Když přišli krále voliti:
Ale přirození slabých
Se vždicky zrady obáva.
V hejne novém vystupuje
Ptáctvo domovního rodu
S vodním ptáctvem v spojitosti
Které nechajíc svau vodu
Krále volit se zbližuje;
Však ne z svojí příbuznosti
Neb na pána páva stranu
Připojilo se na slova
Paní husy a kačice,
Které nechtíc míti hanu
U rodu pána pávova,
Vodním ptákům namluvili
By se s ptáky domácími
Jako s davnými známími
V jeden hodný pluk spojili,
By se proti všeckým bojům
Nastanůcím sesilnili. —
To se stálo a páv silný
Chce se na trůn vyšvihnůti,
Na sbírání hlasů pilný
Se okolo druhů krůtí,
Jím se chvalí svojí krásu
Svojím chvostem, svau dobrotau,
Tak nežnými zvuky hlasu
Jeho že neznat chrapotu.
Páni bratja vdeční tomu
Že tak vlídného mít krále
Budů, nechajíce domu
Svého vezmauc principále
Šli na královské volení
Pána páva, druha svého,
Anebo podle slov jeho
Jen v tau hodnost potvrzení.
Nebo pán páv pochopiti
Naskrze nemůže tomu
By jiného vyvoliti
Mohli; nejen ptáctvá domu,
Než i jiní ptáci divý
Patříc na vzhled milostivý
Jeho, a na krásu čilau
Všeckým asnad očím milau. —
Rano bylo po svitaní
Když pán páv se druhy svými
Stůpaje kroky pišnými
Na táto místa se shání.
Ta se spojí s střížekovcí
A i s pany Jestrabovcí. —
V tom cos letí
Z dalekosti nad oblaky,
Jako v bauře černé mraky
Tak to zemi zastinuje —
A již to sem doletuje. —
To jsau ptáků nové roje
Chvátající ku volení
Po přátelsky bez rozbroje,
A krále na trůn zdvižení. —
Již se níží tyto pluky
A již na zemi sedají. —
Na zeleném krově lauky
Orla ptáčkové poznají. —
Sednul na zem ptáci trnů
Když obzíjrá všecki pluky, —
Prátelé se k nemu hrnů
Neprátelé zas za buky.
Než když znak dán jest do raddy
Všecky ze skříš vylézají —
Nebojíc se orla vlády
Pevne práv svých zastávají.
Orel Pán v tom hore vstane
„Páni mojí drazí“ říká
„Snad vám ješte v misly plane
Že ste královstva orlíka
Pozbavili. V této době
Pročež volte krále sobě.
Ja sem silný moji milý
Ja mám supa na mé strane
Mne dá krahulec své síly
Sokol, Luňák, také kaně,
Krkavec mau vládu vzívá
Kukučka mi o ní zpívá.
Vás je mnoho, ale síla
Naše všech vás by zhubila;
Pročež pravte jako dále
Budem’ volit svého krále.“ —
Jestráb mnohých má na strane.
Páv od neho menší není,
Střížekovců mnoho stane
Tež ke královu volení:
Pročež tito Páni brati
Všickni chtějí hlasovati. —
Leč orel svůj vida malý
Pluk, nechce by hlasovali.
Nová rada zas se strojí,
Neb se orla všecko bojí. —
Pav chce toho krále míti
Kdo je ze všech neypeknejší —
Střížek toho chce zvoliti
Kdo má hlásek neykrásnejší —
Jestráb toho svolit nutí
Kdo se v letu neyvíc krůtí.
Ale orel zrak svůj dravý
Zdvihne a pak takto praví:
„Ja toho chcí kto neyspíše
Vyletí hore neyvíše.“
Jestráb ve své křídla důfá —
Střížek tež chce letu zkušet,
Jediný páv sobě zůfá
Že bude přič odjít muset.
Ale darmo na skažení
Orlovho návrhu volá
Daremné jeho snažení
Jest, nebo třím neodolá. —
Pročež v hneve v prchlivosti
Se na orla pluky rútí
S vělikau odhodlaností
K odvolání slov ho nůtí.
Páv orlovců velmi bije
Již jich vudce klesá v boji
Celé hejno orla vije,
Hnevem nad lstí zlého páva
Pak se hrozně pomstit strojí
Ukřivdení svého práva. —
V tom jestráb své stáhne šiky
Jde orlovi ke pomoci
S velikými udře křiky
Ta kde bili orla soci.
Pak jích trepe pak jích kvasí
Z ních přehrozné dere pási.
Páv to vidí, již se leká,
Svým dodáva zmužilosti,
Z ostatní odhodlanosti
Orla i jestraba seká.
Ale orel posilněný
Pána jestrába pomocí
Na páva se rozohněný
Vrhne se svau celau mocí.
Pak ho chytí pak ho miká
Za vlasi ho sem tak vláčí
Neypru koži z neho zvlíká
Potom z neho dušu tlačí.
Vidauce to páva voje
Utíkají hnedky z boje. —
Orel vítez, bratru svému
Pánu jestrábu dekuje,
Pak všecko ke vůli jemu
Co chce učinit slibuje. —
Jestrab nechce za to zlata
Nechce žádne obdaření,
Jedine od orla žáda
Trunu sebe přepuštení. —
Orel stáhne strašne čelo
Takto jestrábovi vece
„Mášli bratře rozum predce
Když to nevíš žeby mělo
Žezlo tomu přijít krále
Kdoby hore vyletel neydále.
V tom mi dvaja nemůžeme
Rozkazovat, neb nás více
Jestit, jenž hore letíce
Žezlo si vydobit chceme.
Nyní každý nechať zkůší
Letem do hůry své síly
Atak nechať se pokůší
Přijíť k vznešenému cíli.“ —
Jestráb o královstve snije
Stane sobě v ptáků kole
Pak křídly povetří bije
Letí, letí, letí hore.
Letí již nevládze dále
Již se k zemi dolu spůští
Až se spatří nenadále
Tam kde ptáků roje šuští. —
V tom se pán orel hotoví
K letu, anť se střížek malý
Přikraduje ku orlovi
Starému to ptáků králi
A když orel už napíná
Svoje křídla k osudnému
Letu, střížek se zatíná
Pod křídly na pěří jemu. —
Orel letí již ve vzduchu
Mizí, anť ho dech opůští,
Již ho vidno jen jak muchu
Drobného, když se dolu spůští.
V tom střížek se z pod orlova
Křídla vyšvihne a lítá
Ješte víše, pak zaspívá
A se jako krále vítá.
Pak se dolu způští (:v hněvu
Kdež ho orel, jestráb čeká:)
A se straší a se leká
Nového krutého zjevu. —
Ještě celky nez’šel dolu
Již ho orel obdřet strojí
A že když sejde do kolu
Ptáků, že mu hlavu zkrojí. —
Ale ptáčky malé
Byli můdré a za krále
Střížka svého vyhlásili
A pak by jích nepobili
Orel, jestráb, ulítali dále —

Od těch časů ptáci krále
Nemají, než ze střížka
Udelaného kralíka.

J. Kalinčák




Ján Kalinčiak

— prozaik, básnik, estetik, literárny kritik, pedagóg; autor romantickej poézie a prózy, teoretik pokúšajúci sa formulovať estetické princípy romantizmu Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.