ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

CRESUS boháč mluví:

55
Ó, jak jsem já člověk náramně šťastný,
mnohým statkem a zbožím obdařený,
neb mám plné všecky kouty, truhlice,
komory, stodoly, sklepy, pinvice^[4]
zlatem, stříbrem, penězi i mnohými
60
klénoty, obilím, víny dobrými,
uherskými, rejnskými i vlaskými,
divně a nákladně připravenými.
Summou hned v ničemž nemám nedostatku,
ano v žádných mých věcech není zmatku.
65
Tak jsou mé všecky věci spůsobené
a pravým pořádkem divně zřízené,
že by člověk toho lépe žádati
na Pánu Bohu nemohl vinšovati.
Manželka šlechetná, krásná a věrná,
70
od samého Pána Boha mi dána,
dítky pobožné a čeled poddaná,
hned jakoby naschvál byla vybraná,
mnoho vinic, rolí a luk v hojnosti,
koní, volův, krav, ovec, vepřů dosti.
75
Protož se z toho musím veseliti
a již dnes právě sobě povoliti; / 6
spustíc s myslí všeliké fresování,
poroučím^[5] chudým přílišné starání.
Netřeba mi se víc o to rmoutiti
80
a tudy svému zdraví ublížiti.
Zdaliž nemám všeho dobrého dosti,
musím požívati toho s radostí.
Ale kde jest má najmilejší Anna,
nad všecko mé zboží vzácnější sama?

ANNA, manželka:

85
Proč mne, panáčku, ráčíte volati,
což mi pak nyní chcete rozkázati?

BOHÁČ paní objímá a dí:

Poď sem, ty mé přemilé potěšení,
Anna, srdce mého obveselení.
Pomoz mi dnešní den se radovati,
90
neb jsem umínil teprv hodovati,
s radostí užívati statku svého,
v němž není nedostatku nižádného.
Nebo, co člověku statek prospívá,
když ho podlé své vůle neužívá?

ANNA, manželka:

95
Ó, můj panáčku jediný a milý,
prosím, slyšte mne na maličkou chvíli. / 7
Pán Buoh nám proto ráčil zboží dáti,
abychom ho uměli užívati,
ne k rozkošuom světa, rozpustilostem,
100
ani k rozličným bezbožným marnostem,
ale ke cti, k chvále jemu samému,
také k užitku bližnímu našemu.

BOHÁČ:

Kýž to neštěstí,^[6] paní, tak nového,
ano velmi do tebe již divného,
105
žes’ nyní tak učiněna nábožná
a mému rozkazu ve všem odporná?
Však nebylo toho nikdá slýchati,
aby mi kdy měla odporovati.

ANNA, manželka:

Nic to jistě nového, pane, není,
110
neb Pán Bůh v člověku hned srdce změní
a časem se zpravuje po vůli své,
aby mohl rozeznati dobré i zlé.
Nebo jsem na kázaní dnes slyšela,
o čemž s počátku s vámi jsem mluvila.
115
Statek od Boha člověku se dává
ne aby marně užíval, co zbývá,
ale aby byl upřímým vládařem,
podlé vůle boží věrným šafářem, / 8
nouzi trpícímu z toho udělil
120
a z své věrné práce s chudým se zdělil,^[7]
který k starosti^[8] nemůž pracovati
a rukama živnosti dobývati.

BOHÁČ vskakuje paní v řeč a dí:

Aj, nech k čertu kázaní takového,
neb již nemohu poslouchati toho.
125
By ty radějí do kuchyně táhla
a co jest potřebného, přichystala.

(Boháč s hněvem do domu jde.)

PANÍ sama mluví:

Nemohu se tomu dost nadiviti
a na to tak dostatečně mysliti,
co jest mému pánu na mysl přišlo,
130
srdce jeho pojednou podvrátilo,
že sobě tak neústupně předsevzal,
aby dnes mimo obyčej hodoval.
Však prvé mnohokrát dost vesel býval,
kollací^[9] a kratochvíle strojíval.
135
Jak velmi často pankét^[10] strojil skvostný,
však při tom nebýval nikdy tak zlostný.
Tak se nyní náramně všecek změnil,
hned jako by již sám při sobě nebyl.
Jistě to činí proti nějakému
140
neštěstí a pádu znamenitému. / 9
Pán Bůh rač všecko v dobré obrátiti
a svou milostí nám přítomen býti.
Ale půjdu, jeho rozkaz naplním,
a co mi rozkázal, to hned učiním.

BOHÁČ, jdouci z domu, mluví
k paní s hněvem:

145
Aj, ještěs’ se nemohla nakázati,
čas daremnímu tlachání přestati?

(Paní jde do domu.)

BOHÁČ volá služebníkův a dí:

Huj, kde jste, moji služebníci věrní,
a mne vždycky ve všech věcech poslušní!

PARMENO, služebník:

Teď jsme, pane, račte nám rozkázati,^[11]
150
hotoví jsme hned všecko vykonati.

SYRUS, pachole:

Pane, račte nám jedny oznámiti
cožkolivěk od nás má činěno býti.

BOHÁČ:

Dnes jsem umínil právě vesel býti,
s přátely svými sobě povoliti.

155
A protož vám teď spolu oznamuji,
anobrž také přísně přikazuji, / 10
abyšte hned podlé rozkazu mého,
což jest k takovým věcem potřebného,
pořádně a pilně hned přichystali
160
a mne potom v ničem neobmeškali,^[12]
chcete-li lání a bití ujíti
a na sebe dobrého pána míti.

PARMENO:

Pane, bez meškání chceme činiti,
což jste koli ráčili poručiti.