ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

LAZAR, ležící na hnoji, dí:

Ó, najmilostivější Pane Kriste,
všech zarmoucených potěšení jisté,
495
kterýžs’ umřel pro naše prohřešení,
z mrtvýchs’ vstal pro naše ospravedlnění,
račiž mně hříšnému milostiv býti
a trápení těžkého polehčiti! / 27

SYRUS dí:

Ó Bože, co jest těžko v tomto světě
500
tak býti v chudobě, v nouzi a v psotě,
jako teď Lazar vší pomoci zbaven,
právě v sirobě ubohý postaven!
Ano, radši bych sobě chtěl zvoliti
náhlou smrtí s tohoto světa sjíti,
505
nežli tak nuzně a psotně živ býti
a co zavržený pes se trápiti.
Ale medle, Parmeno, poď tam se mnú
k onomu Lazarovi ubohému,
kterýž teď před našími dveřmi leží.
510
Ano, všickni od něho hned pryč běží,
žádný člověk v ničem ho nelituje,
aniž ho slovečkem kdo potěšuje.
Jak se, nebožátko, náramně mučí,
za to mám, že již hned vypustí duší.

PARMENO dí k Syrusovi:

515
Běž hned ku panu faráři našemu
a pros velice, ať hned příjde k němu,
aby mu z slova božího pověděl,
kterak by se k smrti přistrojiti měl,
aby chudinka tak bez potěšení
520
neumřel a nepřišel o spasení.

SYRUS dí: / 28

Vpravdě, milý bratře, dobře mi radíš,
hned tam půjdu, jakž o tom sám dobře víš.

PARMENO dí:

Jdiž spěšně, dokudž pán domu nepříjde,
a řekni, ať bez meškání s tebou jde.

SYRUS příjde k knězi Petrovi a dí:

525
Pane faráři náš milý, ctihodný,
prosím velice, poďte se mnou nyní
tam k jednomu žebráku ubohému
a ode všech lidí opuštěnému,
kterýž se hned strojí teď umírati,
530
časnou smrtí s světa se odebrati.
Račtež ho z slova božího naučiti,
kterak by mohl věčné smrti ujíti.

KNĚZ PETR dí:

Dobře, synáčku, chci tak učiniti
a bez meškání za tebou přijíti.

Přijdouce k Lazarovi, dí mu:

535
Bratře v Kristu, rač tě Bůh posilniti,
aby v víře Kristově mohl umříti!
Věř silně, že tě Pán Kristus vykoupil,
když jest smrt těžkou na kříži podstoupil
a svou svatou krev za nás všecky vylil,
540
aby nás hříšné s Bohem otcem smířil, / 29
hněv otce svého sám od nás odvrátil
a nám stracenou spravedlnost navrátil,
neb jsme byli znamenití hříšníci,
k tomu boží velicí protivníci.
545
Tak jsme upadli v hněv jeho veliký,
v bídu, psotu, nedostatek všeliký,
hříchu, smrti, ďáblu v moc jsme poddáni,
nesouce jich ukrutné panování.
A z toho nemohli jsme vyklouznouti,
550
ani z té služby sami vyniknouti,
ale Kristus se nad námi slitoval
a naše hříchy všecky na se přijal,
podstoupiv pro nás hříšné zlořečení,
bychom zlořečenství byli zbavení
555
a převedl k sobě z života časného
do věčného a blahosláveného,
abychom s nim na věky přebývali,
neskonalé radosti užívali
se všemi svatými vyvolenými,
560
také s anjely, duchy přečistými,
na tvář boží ustavičně patříce,
bez ustání s nimi se radujíce.
Ačť se zdá, žes’ milosti boží zbaven,
protožes’ v chudobě zde byl postaven,
565
však Pán Buoh velmi se stará o tebe
a chce tě míti v nebesích u sebe, / 30
nebo jakž duše z tvého těla vyjde,
s anjely do radosti věčné půjde.
Toliko tomu hleď věřiti silně.

LAZAR dí:

570
Věřím nepochybně a neomylně.

KNĚZ PETR:

Pán Bůh rač tebe v víře posilniti
a podlé víry tvé věčně spasiti!

LAZAR:

Amen, Bože otče, rač mi to dáti,
abych se již k tobě mohl dnes dostati!
575
Tobě samému svou duši poroučím,
neb již s tohoto světa jíti musím.
Ó Jezu Kriste, milý Spasiteli,
všechněch v tě věřících Vykupiteli,
račiž mi všecky hříchy odpustiti
580
a rač mé dušičce milostiv býti
a ji dnes v své svaté ruce přijíti,
nebs’ mne, Pane, ráčil sám vykoupiti.

(Lazar, roztahuje se, umírá tíše.)

KNĚZ PETR dí:

Kriste, daj mu odpočinutí věčné,
s sebou v radosti nikdy nekonečné!

PARMENO A SYRUS: / 31

585
Pane Bože, račiž i nám to dáti,
abychom se k tobě mohli dostati!

KNĚZ PETR dí k Parmenovi:

Medle učiňte skutek milosrdný,
který vám někdy můž býti prospěšný.
Doneste ubohého k pochování
590
na krchov^[34] k věčnému odpočívání.

(Lazara nesou k pohřbu.)

MICHAEL A RAFAEL, dva anjelé, nesou duši jeho
Abrahamovi, říkajíce:

Abrahame, otče náš, teď neseme
dušičku, kterouž tobě poroučíme,
neb jest tebe vždy věrně milovala,
pilně přikázaní tvých ostříhala.
595
Račiž ji k sobě v své lůno přijíti,
jakžs’ ráčil všem věřícím zaslíbiti,
v radost a k odpočinutí věčnému
všem věrným z počátku připravenému.

ABRAHAM přijímá dušičku, dí:

Poď sem, dušičko věrná, vyvolená,
600
krvi syna mého draze koupená!
Přijmiž korunu království věčného,
od věku všem věrným spůsobeného,
neb se má slova nemohou zrušiti,
ale věčně pravdomluvná zůstati. / 32
605
Spíše všecko mé stvoření zahyne,
nežli mé najmenší slovo pomine.
Slíbil jsem každého k sobě přijíti,
kterýž silně ve mne bude věřiti,
aby věřící se mnou přebývali,
610
bez přestání se mnou se radovali,
v radosti mé nebeské rozkoš maje,
se mnou na věky věkův přebývaje,
kdežto nebude zármutku žádného,
ale užívání všeho dobrého,
615
nebo člověku není ta věc možná
na to mysliti a není podobná,
aby to mohlo býti vysloveno,
co u mne v nebesích jest připraveno
těm všem, kteříž budou ve mne věřiti,
620
po cestách mých ustavičně choditi.

PARMENO A SYRUS, jdouce od pohřbu, dí:

Ale snažně již do domu pospěšme
a pánu našemu se hned ukažme,
aby na nás nemohl poznati toho,
že jsme pohřbili člověka chudého,
625
kteréhož dnes z domu vyhnati kázal,
aby mu žádné almužny nedával,
nebo jakž by při nás nějak to seznal,
jistě i nás by z svého domu vyhnal. / 33
Tak jest velmi zlý, skoupý a ukrutný,
630
žádnému člověku neužitečný,
radší na marnost bude nakládati,
co by měl chudému pro Boha dáti.
Ale Bůh toho bez pomsty nenechá,
než do jistého času ho zanechá.
635
Potom nebude-li chtíti poznati,
toho shovění vděčně přijímati,
jistě mu všecko bude nahrazeno
a mnohém větší trápení přidáno.
S ďábly v pekle věčně musí bydleti,
640
v neuhasitedlném ohni hořeti.