ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

RÁCHEL:

Chaj adonaj,^[108] náš milostivý Bože,
kdo tebe dosti vychváliti může
za toto dobrodiní tvé nesmírné / 79
1560
mně, tvé služebnici, dnes učiněné?
Jáť bych se toho nebyla nadala,
jaká moc boží v mém domu se stala,
ani bych mohla na to tak mysliti,
jak mi Buoh dobrý ráčil učiniti,
1565
ale musím Elizea hledati,
o tom divu jemu vypravovati
a přitom o širší zprávu prositi,
abych věděla, co dále činiti.

JOZEF:

Paní matko, muž boží hyn jde z domu.

RÁCHEL:

1570
Beze všeho meškání poďme k němu!

ELIZEUS:

Musím se hned do města Sunam^[109] bráti,
jakž mi Pán Bůh můj ráčil rozkázati,
neb tam pilného něco mám činiti.
Ale vidím vdovu proti mně jíti,
1575
pro ni se ještě musím zastaviti,
snad mi něco dobrého má praviti.

RÁCHEL:

Ó Eliza, muži Boha živého,
všemohoucího a milostivého,
jaks’ mi rozkázal, tak sem učinila
1580
a mnoho prázdných nádob vypůjčila, / 80
kolikž sem jich koli mohla najíti
a dvéře sem hned kázala zavříti,
a tak ve jméno boží sem počala
z svého džbánu do jiných nalévala,
1585
v němž bylo oleje tak velmi malo,
že se v džbánu sotva dno přikrývalo,
ale Pán Buoh jej ráčil přispořiti,
bylo se jistotně čemu diviti,
kdež se tak mnoho oleje nabralo,
1590
jímž se tak mnoho nádob dolévalo,
takže sem s těžkostí stačiti mohla,
až sem vpravdě nad tím jednák ustala,
do tak mnoho nádob nalévajíce
a všecky do vrchu naplňujíce.
1595
Když pak prázdné nádoby nedostalo,
také z mého džbánu téci přestalo,
avšak i muoj jest do vrchu naplněn
a mezi ty plné spolu postaven.
Již pak prosím, račte mi poraditi,
1600
co sobě s tím olejem mám počiti?

ELIZEUS:

Nejprve děkůj Pánu Bohu svému,
živému Elohim,^[110] Bohu dobrému,
jenž tebe ráčil dnes tak navštíviti
a z nesmírné milosti potěšiti.
1605
Potom ten olej muožeš prodávati
a tak všecky své dluhy zplacovati / 81
a což nad ty dluhy bude zbývati,
tím hleď sebe i dítky vychovati.
Pokud na tomto světě živá budeš,
1610
s nimi poctivě se živiti muožeš
a na Pána Boha vždycky pamatůj,
i své dítky v bázni jeho vyučůj.
Nezapomínej též na lidí chudé,
tak tvá služba Bohu příjemná bude.

RÁCHEL:

1615
Budiž pochválen Pán Buoh na výsosti
z své nevymluvné předivné milosti!
Jeho milosrdenství konce nemá
a jeho ruka není ukrácena,
však mnohem více má, nežli kdy rozdal,
1620
k tomu všecky věci nám lidem poddal,
aby k našemu pohodlí sloužily
a nám ve všem dobrém prospěšné byly.

JOZEF:

Pane otče, já vám děkuji nyní
za tak veliké toto dobrodiní,
1625
že ste nás dnes z manství vysvobodili,
abychom tomu kupci nesloužili,
kterýž nás chtěl od matky v dluhu vzíti
a v tak těžkou služebnost podrobiti.

ENOCH:

I já vám, muoj pane otče, děkuji, / 82
1630
neb se, nebožátko, velmi raduji,
že nemáme tomu pánu sloužiti,
však by má matička mohla umříti.

ELIZEUS:

Milí synové, chvalte Pána Boha
za jeho dobrodiní velmi mnohá!
1635
Ja sem svou mocí neučinil toho,
ale skrze Boha živého slovo.
Tím divem Buoh vám ráčil ukázati,
že ho máte srdečně milovati
a přikázaním jeho se naučiti,
1640
podlé nich život svůj vždycky říditi.
Kdybyšte pak ouzkost jakou trpěli,
anebo jaký nedostatek měli,
k němu se máte ve všem utíkati,
na jeho zaslíbení spolíhati,
1645
nebo že otec váš byl bohabojný,
zákona božího také poslušný,
v samého Boha vždycky věřil silně,
po cestách jeho chodíc neomylně.
Tak Buoh pro něho ráčil učiniti
1650
a vás z této ouzkosti vyprostiti,
neb jeho milosrdenství nesmírné
na jednom pokolení nepřestane,
ale z jednoho na druhé pochází,
víc nežli do tisícího přichází,
1655
když se též hledí Pána Boha báti / 83
a přikázaní jeho ostříhati.
Protož hleďte na to pamatovati
a otce svého v tom následovati,
abyšte se též Pána Boha bali
1660
a vás z této ouzkosti vyprostiti.
Přitom své paní matky poslouchejte
a sebe k dobrému navésti dejte,
v ničem se jí nikdy neprotivíce,
než ve vší poctivosti ji majíce.
1665
Tak se Pán Bůh též smiluje nad vámi
a dá vám své přehojné požehnání.

JOZEF:

Chceme to naučení v paměti míti
a pokud sme živí, tím se zpraviti.

ENOCH:

Já také chci na to pamatovati
1670
a paní matky pilně poslouchati.

ELIZEUS:

Pán Buoh rač vám k tomu pomocen býti!
Mějte se dobře, jáť musím odjíti.

RÁCHEL:

Milí synáčkové, domu půjdeme
a Pánu Bohu hned poděkujeme, / 84
1675
že nás ráčil tak hojně opatřiti,
víc než sme zasloužili, obdařiti.
Podlé toho se také postarejme
a ten olej někomu zaprodejme,
abychom něco peněz utržili
1680
a dobrým lidem dluhy zaplatili.

JOZEF:

Paní matko, račte napřed tam jíti,
muožete Enocha s sebou též vzíti.
Já tuto před domem maličko počkám,
snad se brzo dobrého kupce dočkám,
1685
kterýž by chtěl od nás olej koupiti
a hotovými penězi platiti.
Ale Boas a Barabáš k nám sem jdou,
stěžkem se na olej ptáti nebudou,
nebo jarmark po sobotě nastává
1690
a Barabáš ho nejvíce prodává.

BARABÁŠ:

Musím se někde o olej starati,
kdybych něco dobrého mohl dostati,
kterýž by nebyl starý, ale nový,
a protož pohledím u oné vdovy.

BOAS: / 85

1695
Kde chcete, pane Barabáši, jíti?

BARABÁŠ:

Chtěl sem onuno^[111] vdovu navštíviti
a na dobrý olej se poptávati,
neb ho v jarmark budu potřebovati.

BOAS:

I já sem z té příčiny z domu vyšel,
1700
neb sem nevelmi dávno o tom slyšel,
že by měla výborný olej míti.
Chceme-li spolu k ní do domu jíti?

BARABÁŠ:

Však sem i já o tom slyšel praviti.
Poďme, bude-li se chtíti smluviti.

BOAS:

1705
Já ho chtěl ale s puol tuny^[112] koupiti.

BARABÁŠ:

Ba, jáť ho strojím ze tři tuny vzíti,
neb ho do krámu více potřebuji.
Kolik tun já ho do roku kupuji,
neb na ně velmi dobrý odbyt mívám.

BOAS:

1710
Jáť ho v svém domu nemnoho užívám,
avšak když by jen dobrý a nový byl,
stěžkem bych ho také více nekoupil.

BARABÁŠ: / 86

Poďte, na pacholátku se dovíme,
kteréž tam před domem státi vidíme.

JOZEF:

1715
Páni, co dobrého tuto hledáte?
Snad se na dobrý olej vyptáváte?

BOAS:

Tak jest, milý synu, na něj se ptáme.

JOZEF:

My vpravdě velmi dobrý olej máme,
mnoho-li ho spolu potřebujete?
1720
Několik tun u nás nyní najdete.

BOAS:

Nejprvé, jak jest dobrý, se dovíme,
a potom některu tunu koupíme.

JOZEF:

Račte tedy se mnou do domu jíti,
s paní matkou se muožete smlouviti.

BOAS:

1725
Jdi napřed a my za tebou půjdeme
a ten olej nejprvé zkoštujeme
a jakžkoli jej od matky stržíme,
hotovými penězi zaplatíme.

ISMAÉL:

Hybryste, milý brachu, prosím tebe,
1730
vezmi registra a sukni na sebe
a jdi dlužníkův mejch napomínati,
budeš-li co dluhu moci dostati!
Teď máš vejtah, napsaný na ceduli,
těch, kterýmž roky^[113] již dávno minuly,
1735
ani se dej pojednou odstrašiti,
musíš se též odporně postaviti.

HYBRYSTES:

Ó, kdyby všickni zaplatiti chtěli,
kteříž jsou psáni na této ceduli,
bylo by jistotně velmi potřebné,
1740
ale není možné, ani podobné,^[114]
aby dnes všickni měli zaplatiti,
avšak předse musím štěstí skusiti.
Vlk leže netyje,^[115] lidé říkají,
a lenivé ruce štěstí nemají.
1745
Tak já práce nemusím litovati,
chci-li též dluhy vyupomínati.
Než prvé se musím patou žehnati,
křížem napřed i nazad znamenati,
aby mne někdo trdlem nepřivítal
1750
anebo cepami z domu nevyhnal.
Ba hle, co títo u vdovy dělali,
snad ji také z dluhu napomínali? / 88
Bojím se, že tu nemnoho získali,
aneb snad ji někomu namlouvali?
1755
Jáť bych ji z své strany jis’tě z srdce přál,
aby se jí bohatý manžel dostal,
neb jest hospodinská, také pobožná,
sobě rovného hospodáře hodná,
ale musím zdaleka poslouchati,
1760
abych zvěděl, co tam měli jednati.

BOAS:

Nejsou-li to věci převelmi divné,
od paní vdovy nám teď vypravené?
Co se vám vidí, pane Barabáši
a co se u vás o tom divu snáši?

BARABÁŠ:

1765
S těžkostí bych chtěl jinému věřiti,
kdybych někde o tom slyšel praviti.

BOAS:

Dosti jest k věření ta věc nesnadná
a sama v sobě jednák nepodobná,
než což sme očima svýma viděli,
1770
musíme věřiti, bychom nechtěli.
Však Pán Bůh proto slove všemohúcí,
věčný Elohim, stvořitel všech věcí, / 89
snadno muože, co jen chce, učiniti,
i z skaly dobré vody natočiti.
1775
Když bych měl všecky divy vyčítati,
jichž ráčil Buoh na poušti ukázati
skrze Mojžíše,^[116] služebníka svého,
tak, hádám, že do večera samého
nestačil bych o tom vypravovati.
1780
Ale již musím domu pospíchati
a pro olej pacholka vypraviti,
zejtra bych k tomu nemohl postačiti.

BARABÁŠ:

I já také tak myslím učiniti,
svůj olej též dnes domu přikliditi,^[117]
1785
také-li vám se vidí dobrý býti?

BOAS:

Jáť ho nemohu dosti vychváliti.

BARABÁŠ:

I mně se také zdá chutný náramně,
jak jest lahodný a voní rozkošně!

BOAS:

Jistě sme velmi šťastně z domu vyšli
1790
a v pravý čas k vdově sme spolu přišli.
Rád sem tomu, že sme ho nezmeškali,
ba jak velmi lacno jsme jej dostali!

BARABÁŠ:

Já se též velice tomu raduji, / 90
zvláště poněvádž ho na zisk kupuji,
1795
neb chci na něm dobrý výdělek míti.
Musím starého k němu přimísiti,
ještě mi ho maličku pozůstalo,
aby se jedno s druhým odbývalo.

BOAS:

Tak-li umíte lidí oklamati?
1800
Staré věci za nové odbývati?
Nechť já od vás nekupuji ničeho!

BARABÁŠ:

Umímť já dělati nové z starého.
Kterak bych sice mohl kramářem býti,
když bych neuměl lidí ošiditi?
1805
Ale, prosím vás, nepravte žádnému!

BOAS:

Nepovím, jedny brannymu^[118] samému.^[119]
Mějte se dobře, pane Barabáši!

BARABÁŠ:

Dejž to Pán Buoh s vámi, pane Boasi.

HYBRYSTES:

Nemohl sem od nich rozuměti tomu,
1810
co se divného stalo v tomto domu,
ale musím vždy tak všetečný býti / 91
a za nějakou příčinou tam vjíti.
Ba, netřeba mi příčiny hledati,
však ji z dluhu musím napomínati
1815
a protož svobodně tam mohu vjíti,
což se tam divného stalo, spatřiti.
Ale vidím Jozefa vycházeti,
na něm se toho mohu dověděti,
však mi se zdá, že již není tak smutný.

JOZEF:

1820
Ó, jak jest ten olej náramně chutný,
jejž nám dnes Pán Bůh ráčil přispořiti,
z jedné hrstky mnoho tun rozmnožiti!
Ale co tu, bratře Hybryste, děláš?
Snad opět naši paní matky hledáš?

HYBRYSTES:

1825
Můj pán mi teď výtah svých dlužníkův dal
a je pořád napomínati kázal,
mezi nimiž tvá mátě jest napsána.

JOZEF:

Co nevíš, že byla od tvého pána
nedávno před rychtáře obeslána
1830
a o takový dluh obžalována?
Ale rychtář podle práva zdejšího
položil jí rok do času dalšího.

HYBRYSTES:

Stěžkem můj pán na to již pamatoval. / 92

JOZEF:

Kdybych tebe, Hybryste, nemiloval,
1835
chtěl bych tě ještě na troštech^[120] držeti,
ale musímť noviny pověděti.
Pojdiž hned se mnou do našeho domu,
vezmeš peníze a uhlédáš k tomu,
co Pán Bůh ráčil divného činiti,
1840
nás vší bídy a žalosti zbaviti
a ráčil nás tak hojně obdařiti,
že máme tvému pánu čím platiti,
jenž nechtěl nad námi lítosti míti,
ale chtěl nás v své manství podmaniti.
1845
Ano, paní matka sama vychází.

RÁCHEL:

Jak předivně Pán Buoh s svými zachází,
neb je nejprvé zcela umrtvuje
a potom divně zase obživuje.
Tak i mně, bídné, ráčil učiniti,
1850
se mnou podlé své vuole naložiti.
Nejprvé na mne žalosti dopustil,
potom milostivě zase potěšil.
Kterak mu nemám za to vděčna býti
a jeho jména vždycky nechváliti?
1855
Kdo jest o takovém divu kdy šlyšel? / 93

JOZEF:

Paní matko, teď Hybrystes k vám přišel,
abyšte jeho pánu zaplatili.

RÁCHEL:

Však ještě dva týhodne neminuly,
jakž mi od rychtáře jest vyměřeno,
1860
když tvému pánu má býti placeno.
Ale pozbudu z mysli té starosti
a hned mu zaplatím se vší vděčnosti.
Ano, proto sem vyšla z svého domu,
že sem teď hned chtěla dojíti k němu
1865
a s ochotností všecko zaplatiti.
Ale, Hybryste, chtěj tak učiniti,
vezmi těch padesát zlatých ode mne
a z tvého registřiku hned vymaž mne
a pána svého ode mne pozdravůj
1870
a podlé toho velice mu děkůj,
že se mnou vždy dobrotivě naložil
a v našem nedostatku nás založil,
k tomu všemi potřebami fedroval,
ano, nemalý čas nám očekával.
1875
Pán Buoh rač mu odplata věčná býti
a za to stokrát více přispořiti!
Já také na to chci pamatovati
a vším možným se mu odsluhovati.

HYBRYSTES: / 94

Milá paní, rád to chci vykonati,
1880
vás z této cedulky hned vymazati
a pánu svému o tom oznámiti,
dejž se vám nyní Pán Bůh dobře míti!

RÁCHEL:

Račiž tě milý Pán Buoh provoditi^[121]
a svou milostí též přítomen býti.

HYBRYSTES:

1885
Nedarmo^[122] sem se dnes patou požehnal,
neb sem nejprvnější věc šťastně zjednal,
když bych tak všecky dluhy mohl dostati,
chtěl bych se po druhé patou žehnati.

RÁCHEL:

Již všickni lidé se mnou se radůjte,
1890
Pánu Bohu spolu se mnou děkůjte,
jenž ráčil na naší bídu patřiti
a své bídné dítky dnes potěšiti,
nebo sme byli v velikém soužení,
ode všech lidí téměř opuštěni,
1895
již sme nevěděli, co učiniti,
žádné rady sme nemohli najíti
ani u přátel, neb u cizích lidí.
Ach, nestojte větší té naší bídy. / 95
Již sme ze všech stran byli obklíčeni,
1900
a mnohými nedostatky souženi,
jedno že sme skoro hladem zemřeli,
někdy dva dní chleba v domu neměli.
Z druhé strany sme měli utiskání
od tak nezbedného napominání
1905
věřitele toho, jenž usiloval,
aby mé syny v manství podroboval,
k tomu při duší penížka nebylo
zač by se jedno neb druhé koupilo,
což by nám bylo v domu potřebneho.
1910
I z domu sme jednak pozbyli všeho,
ale o té všecky naší těžkosti
a o našem soužení neb žalosti
kdož by chtěl dostatečně vypraviti,
musil by k tomu celý tejden míti.
1915
Ale Pán Buoh ráčil všecko změniti,
nás mimo naší naději těšiti
a zprostiti z soužení všelikého,
také z moci věřitele našeho.
Nad to výše ráčil nás obmysliti,
1920
že se máme do smrti čím živiti,
protož se z toho musím radovati
a Panu Bohu svému děkovati.
Pane Bože, otče náš dobrotivý, / 96
spravedlivý a velmi lítostivý,
1925
kdo jest jako ty, sám Buoh všemohúcí,
stvořitel, zachovávatel všech věcí,
kterýž přebýváš v nebeské výsosti,
avšak očima plnyma milosti,
ráčíš na nás zde na zemi patřiti,
1930
za své syny a dcery zalíbiti?
Tvé slovo jest věčné a pravdomluvné,
tvé svaté jméno hrozné jest a slavné.
Račiž mi, Pane Bože můj, popříti,
abych vždycky mohla v paměti míti
1935
toto tvé nevýmluvné dobrodiní,
jehožs’ mimo všecko mé zasloužení
ráčil mi dnes předivně učiniti,
vší ouzkosti a žalosti zbaviti.
Budiž ode mne nehodné oslaven,
1940
jenž si živ a kraluješ věčně, amen.