ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Moudrý je už svět, to je pravda jistá,
nebo na každé kopyto
je už v něm všecko vybito,
nikdo neloví, kde je voda čistá;
ale za onoho času,
když groš byl jako lopata,
zem nezoraná, chlupatá,
čert ještě neměl ocasu,
tehdy byli lidé ještě hloupí:
potvorám stavěli božské sloupy.
Ej, jakže se tohle stalo
tak veliká změna,
že se nám tak v hojnosti
pravé bohabojnosti,
moudrosti, dostalo:
A že nyní dítě víc
ví aspon o polovic,
než v těch bludných časech,
ač ve dlouhých vlasech
— žena?
To vám ja povím, poďte sem, děti,
vím, že po bájkach mysel vaše letí.
To vám ja povím,
když obnovím,
staré rozprávky
i zábavky.
Budete mít smích, poďte sem děti,
neb ja vím, po čem mysel vaše letí.
I vám to povím, sem se mějte, chlapi,
jen nech se za nos hned každý ulapí.
Budu mudrovat, jako se to stalo,
že se nám tolik moudrosti dostalo.
Mudrovat budu jaderně,
pěkně, obšírně, paterně,
až mi všickni uvěříte,
ba že mne i pochválite.
Všecko vám povím, sem se mejte, chlapi,
jen nech se za nos hned každý ulapí.
Ba i vám povím, poďte sem, nevesty,
dívčatká, ženy, co se vás jen směstí.
Povím vám jako ste tak ulíčené
zůstaly ku všem šalbám vycvičené.
Od koho máte barvičku
a uhláskanou hlavičku,
proč se až po břádku zapínáte,
a tak dále,
ale, ale…
Vidím, že čekat neznáte,
proto jen spešně, poďte sem, nevesty,
dívčatká, ženy, co se vás jen směstí!
Pan Jupiter,^[15] jenž hermívá,
vida, že ten lid tak sprostý
ze dne na den více hostí
mu na Olymp vodíva,
bál se, by smert neokusil
hladem, kdyby nevytrousil
ten lid hloupý, od zvonáře po popa,
seslal jim tedy Ezopa.^[16]
Měl tu Ezop práce dosti
od rána do noci,
předce od té hlouposti,
ač všudy nos svůj sterčil,
takže se mu i skerčil,
nemohol sám pomoci —
musel tedy hledat profesory.
Než vy, děti, nemějtež se,
že v lese,
tam, kde májnice máváte,
tam mate
divé tvory,
profesory.
Pochytal Ezop tam líšky
pre Marišky,
by se Marišky od líšky
učili vyjíti z chyžky
tváří nevinnou,
ulízanou,
a tak dále,
ale, ale…
Však to Ezop dobře vědel,
co povedel:
že věr líška dobře pestí
ke vší lesti.
A odtud, hle, každá žena
je v každé lsti vycvičená.
Chytil Ezop i oslíka
pře Janíka. —
Děti, děti, nesmejte se,
neb vám Ezop hned přinese,
jako těm sprostákům
řeckým žákům
mravence pilného,
by ste se vy od něho
učili pilnosti.
Psíka vám dal za příklad věrnosti,
a pak ty ochotné včely,
by ste veždy nevrečeli
a nehrali,
ale včasně pracovali.
Pro vás, chlapi, chytil vlka
za pestouna, proto blká
u vás žádost
a neprávost.
Králům on lva poustavil,
by zastavil
jich hněv velikomyselností,
takže by dopřáli chudým povolnosti.
Sovu chytil těm, jenž ve tmě vidí
a jsou ve dne slepí.
Netopíra pak těm, jenž nikde nelepí,
a hned na té, hned na jiné straně slídí.
Ovcu nebořáku,
kobylku dařebáku,
tigrise ukrutníku,
opici posměšníku.
A každému vedle svého zdání
dal zdarného učitele ku vychovávání.
A hle — toto sprosté zvíře
člověk, nepodobno k víře,
skerze toto učení,
pak skerz vlastní cvičení,
skoro i svých mistrů převýšilo,
tak Jupiterův hněv utíšilo;
ale jako to vždy bývá,
že i celá rodina,
když se na čas vtipem honosívá,
podlehne, když přijde poroby hodina —
tak i veškeré zvěřině,
ač nevinně,
přišel čas hlouposti,
z času hlubokosti.
Jupiter jim v této zkáze
vydal zákon v rozkaze:
„Každá zvěr
sobě člověka za mistra ber!“
A odtud hle oko moje vidí,
že každá zvěr nasleduje lidí,
lidské obyčeje, mravy,
nasledují koně, voly, bravy.
Lidské zvyky
sobě přivlastňují psíky,
a tak dále,
jako ale:
To vám, starci, mládenci i děti,
poďte sem, to vám chci rozpráveti…