Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 985 čitateľov

Nóta šesnáctá.

Obsah

Factum est — ut tonderentur oves Absolon in Balazor. 2. Reg. cap. 13.
1. Kdo Boha ctí v štestí, temu pomáhá Búh z neštestí.
2. Majú býti cnosti na každej vrchnosti.
3. V podezrení jistoty neni.
4. Když sú dva ve zvade, nebuď ty tretí.
5. Ne všecko jednému dáno.
6. Smelosť opovážlivá bývá ve všem bláznivá.
7. Sudcové nájemní v obci daremní.
8. Odpýtaj za vinu, nechtej činiť jinú.
9. Ukrutnosť v hodnosti nemá svej stálosti.
10. Kdo k zlosti privykne, težko z nej odvykne.
11. Vstyď se sám seba samého. Budeš se vstydiť jiného.
12. Vysoké úrady mravy promeňujú rady. Nevdečnosť velká zlosť.
13. Čo se komu zlého stalo: na nem samém neprestalo.
14. Mnohé prikázání poslušnosť odhání.
15. Cudzá rada posluch žádá. Lépej se raditi, nežli pochybiti.
16. Starý ze starosti neprinde k mladosti. Odkládá starý bídy své na máry.
17. Netrpezlivý je psotne živý.
18. Dajte a bude vám dáno.
19. Bez štestí práca čas svúj utrácá.
20. Tri starosti ku úzkosti.
21. Nechtej nikomu raditi jako se má oženiti.
22. Lépej nečo nepýtati, než, čo pýtaš, nedostatí.
23. Cnostlivý hosť, čo se mu dá, má na tem dost.
24. Lepšá je smrť nevinnému, nežli život bezbožnému.
25. Múdrý jazyk, hlúpá hlava v zlém mluvení neustává.
26. Pýcha je zlá bohatému. Ješte horšá chudobnému.
27. Jiných cnostlivé činení ber ku tvému naučení.
28. Štestí stálé neni, mej ho v podezrení.
29. Ve svete súžení k tvému naučení.
30. Z cnosti chvála jide nemalá.
31. Čistota i cnosti sú v boskej milosti.
32. Literné umení lidem k ozdobení.
33. Promena je nebezpečná, mnohým zostala nevdečná.
34. Pyšnému chvála škoda nemalá.
35. Čo ti Búh chce dati, to te nezatratí.
36. Násilné jedení, pití nemúže ku zdraví býti.
37. Dom bez porádku kazí čeládku.
38. Kdo hnev svúj premáhá, k zdraví si pomáhá.
39. Chceš úctivosť míti, musíš starších ctíti.
40. Každé hrození užitečné neni.
41. Pri neprítelském súžení prítel má byť k potešení.
42. Mladá starosť v cnosti, stará mladosť v lenivosti.
43. Tvoje tajnosti zdržuj v skrytosti.
44. Na odporné reči odpovídať nesvečí.
45. Lépej škodu míti, nežli ju činiti.
46. Na tvúj pohreb se nestaraj, ale na cnosti pozor daj.
47. V svete bez krivdy nebudeš nikdy.
48. Hle, človek opilý žádnému nemilý.
49. Cvik dítkám osoží, cnosti v nich rozmnoží.
50. Čo slyšíš v hostine, mlč o tem v dedine.
51. Jak pálené žena pije, tam muž pred ňú nic neskryje.
52. Štestí se mení, stálé je neni.
53. Múdrý mlčí, blázen kričí.
54. To nech nic neni do tebe, čo kdo zlé mluví o tebe.
55. Manželka v slobode beží k svojej škode.
56. Príležitosť učí, ku čemu kdo súcí. Vykonáváj vtedy, čo potreba kedy.
57. Cifrování k posmívání.
58. Ne roky než cnosti vedú k úctivosti.
59. Jide svet k skazení, neb v nem lásky neni.

Factum est — ut tonderentur oves Absolon in Balazor. 2. Reg. cap. 13.

aesnáctú nótu pastýri v Balazor spívajú, když se na smrť Amnonovu očite dívajú. V Balazori na salaši jak se kdysi stalo, oznámím ti krátko z Písma, ale poslyš málo. Dávid mel sedemnáct synúv, Amnon byl prvnejší, a druhý syn byl Absolón, v tvári nejpeknejší. Amnon byl z Achinoemy, Absolón z Maachy, mnohé Absolón narobil Dávidovi strachy. Mel Absolón sestru Tamar spanilú velice, Amnon jej panenství odňal, ju zamilujíce. Pro to Absolón Amnona majíce na oku, nic nemluvil, ale v srdci mel ranu hlubokú. Hledel slušnú príležitosť, by mu to odplatil, že mu sestru nejmilejšú s chlipnosťú zašpatil. Až se minuli dva roky, príležitosť prišla, tak žádosť Absolónova na zjav k [mstení] vyšla. Mel Absolón v Balazori pre ovce salaše, neb tam byli pri Efraim užitečné paše. Když chtel jíti ovce strihať, pripravil hostinu, a zavolal ku strihání královskú rodinu. I Dávida otce svého, i bratrúv svých obec, by všem počesnosť učinil pri strihání ovec. Dávid král tam nechtel jíti, synúv poslal síce, ale Amnona živého neuhlídal více. Dal Absolón pripraviti hostinu v schvostnosti, na salaši pri strihání podle svej hodnosti. Jídla královské zhotoviť, i vína nemálo, aby mstení, čo mel v srdci, snadnejšej se stalo. A služebníkúm prikázal: Amnona zabijte, když ho vínem opitého pri stole vidíte. Já sem, který rozkazujem, a vy ste valasi, nebojte se, buďte silní, jako na salaši. Zešli se potem na salaš králov[ští] synové, posedali za stúl k jídlu, [jenž] bylo hotové. Jeďá, pijú, rozmlúvajú, když za stolem seďá, sú veselí pri muzice, o zrade neveďá. A když Amnon podnapilý, byl ve veselosti, zabili ho služebníci ve všech prítomnosti. Podle Absolónového prísného príkazu, zamordovali Amnona služební do razu. Všeci synové králov[ští] smrti se ulekli, vstali od stola, do domu na osloch utékli. Prv než pribehli do mesta, juž tam chýr velký byl, že Absolón všech svých bratrúv na salaši pobil. Že by synové králov[ští] v Balazor zhynuli, krem jedného jiní všeci smrti neminuli. Uslyšel chýr otec Dávid, a v tvári svej zvadel, roztrhel na sobe odev, a na zem upadel. A Jonadab krále teší, že sám Amnon zhynul, neb poškvrnil Tamar sestru, juž druhý rok minul. A když synové králov[ští] prišli ku královi, povedeli zlý prípadek o Absolónovi. Všeci vešli do zármutku, že sa to tak stalo, za Amnonem všeci s králem plakali nemálo. Absolón ušel do Gessur k Tolmai královi, našel jisté útočište pri svojem dedovi. Hle, takto se dokonala pri ovcách hostina, poneváč místo žintice mnoho pili vína. Víno pité ze žinticú nedobre se znášá, hurtování nebezpečné v žalúdku prinášá. Kdo pije víno s žinticú spolu obidvoje, nemúže meť v svojem zdraví dobrého pokoje. Zhynul Amnon na salaši z klagu valaského, pripil mu Absolón s vínem mléka panenského. Pro chlipnosť se učinila komédia táto, kdokoliv to budeš čítať, pamatuj si na to.

1. Kdo Boha ctí v štestí, temu pomáhá Búh z neštestí.

Na Boha zapomínajú mnozí v svojem štestí, vtedy chtejú Boha hledať, když sú pri neštestí. Když se jim po vúli vede, na Boha nedbajú, v samej úzkosti od Boha pomoci žádajú. Když chceš pomoc v tvej úzkosti od Boha dostati, tehdy nemusíš i v štestí naň zapomínati. Když sobe ho láskavého v tvém štestí učiníš, skorej od neho v neštestí dostaneš, čo míníš. Koho nechceš v tvojem štestí míti za prítele, ten te jiste v tvém neštestí zapovrhne cele. A jak budeš chváliť Boha, kdyť' se dobre deje, když upadneš do úzkosti, k pomociť' prispeje.

2. Majú býti cnosti na každej vrchnosti.

Kdo nad jinými panuje, má nejlepší býti, aby mohel dobrý príklad každý z neho vzíti. Neb podle príkladu krále celý svet se rídí, každý to chce nasledovať, čo od krále vidí. Jakož bude zlých trestati, když je sám ve zlosti, a o žádnej dobrej veci nemá vedomosti. Vskládá užitek obecný na jiných domnení, k škode obce zústal králem, když nemá umení[,] rozkazoval by, neví čo, neučil se tomu, to rozjímá, čo podchlebník prinese do domu. Rod, neb hlasy preplacené čiňá krále zlého, který nemá pekných cností, nemá nic dobrého.

3. V podezrení jistoty neni.

Jak máš koho v podezrení, a nemáš jistoty, daj mu pokoj, abys' nejak nevpadel do psoty. Jak on zlého nic nemyslí, a ty ho v tem zdrážíš, od prítelstva k neprítelstvu naveky ho zrazíš. Anon, syn Naasa krále nechť' bude k príkladu, jakú tá vec spúsobuje v prítelství závadu. Anon poslúm Dávidovým oholil púl brady, skazil prítelstvo s Dávidem a narobil zvady. Potem stratil své království, život, i korunu, tak učinil s podezrením skazu svému trúnu. Ačkoliv by jisté bylo, čo máš v podezrení, jak proukázať nemúžeš, vejdeš v zahanbení.

4. Když sú dva ve zvade, nebuď ty tretí.

Nepchaj prsty medzi dvere, jak o prsty stojíš, nevstrkuj se, kde se vaďá, jak se zvady bojíš. Kde se vaďá dva vespolek, tretí nechtej býti, neb se múžu proti tebe oba obrátiti. Medzi dvoma zvadlivými tretí se raduje, to prísloví v dobrých vecách ne vždy se trafuje. Buďto temu neb druhému nečo zlého povíš, s jedným slovem neprítela sobe ho zhotovíš. Oni po chvíli se zmerá, a prijdú k svornosti, a ty snad u ob[ú]ch budeš v opovrženosti. Nezastávaj ve vadení bratra ani strýca, buď v pokoji, nech se vadí, koho mrzí štica.

5. Ne všecko jednému dáno.

Ne každý na všecko súcí, v každém schopnosť jiná, v nečem syn otce premáhá, v nečem otec syna. Deseť údúv v tvári svojej každý má na sobe, sotvy nájdeš dv[ú]ch ve svete podobných v osobe. Jako neni medzi lidmi jednota v tvárnosti, tak ve všech neni ke všemu jednakej schopnosti. Nekdy z dobrého vojáka nejhorší král bývá, k čemu jeden velkú težkosť, druhý snadnosť [mí]vá. Búh rozdelil dary svoje, čo máš, máš od neho, že máš v nečem velkú schopnosť, nepyšni se z teho. Tobe dal Búh k temu schopnosť, jiným zas k jinému, ale všeckú schopnosť k všemu nepopríl žádnému.

6. Smelosť opovážlivá bývá ve všem bláznivá.

Nezakládaj na tvej sile, ani nemluv sobe, že se nedáš na zem zvaliť nižádnej osobe. Nekdy silného víťaza raní ruka slabá, jako i Abimelecha usmrtila baba. Velký je slon, avšak prece prichádzá k zabití, silný je lev a i tigris, a vpadá do síti. Orel z ptákúv nejsilnejší, dost vysoko lítá, prece temu do rúk prijde, který ptákúv chytá. Když mnohých po jedném zmáháš, a jich se nebojíš, jak vstanú na teba všeci, v sile neobstojíš. Jak te jeden nezabije, zabijú te mnozí, a jestli te nezabijú, beda tvojej koži.

7. Sudcové nájemní v obci daremní.

Jak máš v obci jaký úrad, sám ho vykonávaj, námestníkúm za peníze konať ho nedávaj. Abys' činil spravedlivosť, na tos' vyvolený, jak námestník zle vykoná, ty budeš zhanený. Ty máš tvého námestníka, námestník zas svého, čo bys' ty mel vykonávať, zložíš na čtvrtého. Každý má plat od chudoby, a ty máš nejvetší, dary bereš, a nerobíš, čo ti robiť svečí. Chudoba spravedlivosti sotvy se doklope, nestačá na samé dary vajcá i konope. Skrze tvojich námestníkúv v obci činíš bídu, sám podle tvej povinnosti drž porádek v lidu.

8. Odpýtaj za vinu, nechtej činiť jinú.

Jak koho kedy obrazíš zlostne, neb z krehkosti, uznaj vinu, a odpýtaj ho s ponížeností. Nedbaj pri odpytování hanbu podstúpiti, lépej odpýtať, než v hneve, aneb v strachu žíti. Jak bys' musel pro výstupek zjevne byť trestaný, když se s prosbú oslobodíš, nebudeš meť hany. Lépej pred jedným človekem malú hanbu znésti, nežli pro zjevné trestání vpadnúť do neštestí. Když se pred ním uponížíš, uzná krehkosť tvoju, nahne se k politování, zmení mysel svoju. Vícej nekdy trucovitosť, nežli vina škodí, kdo mocnejších chce trucovať, potupu si splodí.

9. Ukrutnosť v hodnosti nemá svej stálosti.

Ukrutnosť nemá dluhého v svete panování, když začíná panovati, hyne krem nadání. Že ukrutnosť od žádného nemívá milosti, proto v svojem panování nemívá stálosti. Marius byl rimský cisár, však kraloval málo, nebo pro jeho ukrutnosť takto se s ním stalo. V jeden deň podle žádosti rimský cisár zostal, v druhý deň začal kralovať, v tretí deň smrť dostal. Od vojáka byl zabitý, a síce s tým mečem, který Marius učinil, nebo byl kováčem. Čo spravil k neštestí jiným, to sám okusíl též, i ty nebývaj ukrutným, jak zlé trpeť nechceš.

10. Kdo k zlosti privykne, težko z nej odvykne.

Nebude ze psa slanina, ani z vlka ovca, nevyroste z myši jeleň, ani býk ze škopca. Žádná vec prirodzenosti svojej nepromení, a i strom taký byť musí, jaké je korení. Kdo do srdca od malička zlosti vkoreňuje, potom se ve veku vetšém težko napravuje. Ani ze zlým, ani s dobrým napraviť se nedá, nebo vždy v zlej náchylnosti potešení hledá. Ide ze zlého do zlého, všecko dobré tupí, dobrému napomenutí nikdy neustúpí. Jestli mu dobre učiníš, zlým se ti odplatí, když slibuje zlosť zanechať, k vetšej se obrátí.

11. Vstyď se sám seba samého. Budeš se vstydiť jiného.

aanuj doma tvých domácích, na ulici lidí, a tam seba drž v šanobe, kde te nik nevidí. Když se budeš v samotnosti sám seba vstyditi, naučíš se tvú osobu pri šanobe míti. Dobrá vstydlivosť človeka od hríchu varuje, a kdo nemá vstydu v očoch, necnostlive žije. Jak se budeš kedykoliv sám seba vstyditi, budeš a i pred jinými chválitebne žíti. Kdo vstydlivosť zaštepuje do srdca hluboko, na tem zlého neuvidí žádné lidské oko. Nejvíc seba máš šanovať: jak zlý budeš sobe, tehdy nemúžeš byť dobrý nižádnej osobe.

12. Vysoké úrady mravy promeňujú rady. Nevdečnosť velká zlosť.

Když pes kosti nalezené na smetisku hryze, snadno psa a i človeka známeho pohryze. Když býk seno ze žalúdka do rohúv dostává, tehdy i proti gazdovi s rohami povstává. Tak nekterí když se časem na úrad zvyšujú, a i vzácnejších od sebe špatne znevažujú. Usilujú se po jiných nehodne voziti, aby snad tak ukázali se v úrade býti. Nic na to nepamatujú, jací prvej byli, kdyby tej kosti nemeli, snad by psotno žili. Když se mine úrad jejich, kosť budú hledati, a ten koho pokúšali, kyjem se odplatí.

13. Čo se komu zlého stalo: na nem samém neprestalo.

Čokoliv se stává lidem, tebe se stať múže, škoda, zlé meno, úpadek, všelijaké núze. Když si taký jako jiný v smrtedlném tele, tak ku tebe, jak k jinému prijde bída smele. Nikdy se nechtej radovať z neštestí cudzého, ani netup pro výstupek v srdci tvém žádného. Polituj ho, a jak múžeš, i pomoc podávaj, boj se teho, a na seba to též očekávaj. Kdyby každý cudzú krivdu jako svú banoval, každý by se krivdu činiť druhému varoval. Když se tešíš z cudzej krivdy, neb pro chybu tupíš, krivdu na krivdu pridáváš, sám do zlého vstúpíš.

14. Mnohé prikázání poslušnosť odhání.

Tam nemocí vícej bývá, kde lekárúv mnoho, kde je mnoho prikázání, tam je vícej zlého. Čo nám príkaz zakazuje, to nejvíc žádáme, a čo príkaz nespomíná, to v mysli nemáme. Vúla žádá byť slobodná, proti tomu činí, čo ju v jakejkoliv veci poddať sobe míní. Kdyby nebylo príkazu, hríchu by nebylo, snad by se dobré činiti každému líbilo. Který gazda svej čeledi mnoho rozkazuje, tehdy vícej prestúpení v dome svém skusuje,. Dost je na tem, když kdo činí, čo je potrebného, nepotreba s prikázaním rozmnožovať zlého.

15. Cudzá rada posluch žádá. Lépej se raditi, nežli pochybiti.

Z dvúch zlých vecí žádnú neber, jak múžeš, miň obe, ale ze dvúch dobrých vecí lepšú vyber sobe. Nekdy v našem predsevzetí dobrý koncept máme, však lepší od rady jiných koncept dostáváme. Nekdy čo my vymyslíme, dobré se nám vidí, a medzitým zlé zústává, když prijde pred lidí. Nečiň, vzlášte velkej veci, podle zmyslu tvého, nikdy neuškodí radu pýtať od jiného. Pozhovej s tvojím konceptem, prvej poslyš radu, snad ti rada v tvém koncepte zjeví jakú vadu. Ačkoliv se cudzá rada vúli tvej protiví, jak se poddáš cudzej rade, budeš vesel živý.

16. Starý ze starosti neprinde k mladosti. Odkládá starý bídy své na máry.

Mluví Bion Borystenský takto o starosti: že je starosť mnohým lidem breh všeckých úzkostí. Když je juž v dospelém veku, skorej zemríť žádá, a tak na ramená smrti svoje bídy vskládá. Nevrátí se ku mladosti jak Lazar k životu, radnej chce skorej umríti, nežli znášať psotu. Kratšá je smrť, nežli život, smrť nemá zlého nic, ale dluhý život v svete má úzkostí nejvíc. Dokudkoliv žije človek, na mori se vozí, když se priplaví ku smrti, tam bídy své zloží. Nech se starý zaraduje, když je juž pri brehu, že juž pújde k odpočinku po svém dluhém behu.

17. Netrpezlivý je psotne živý.

Dost je zlá vec, že pre spuru zlé nevíš trpeti, hned se hneváš, když ti malá mucha na nos vletí. Když se hneváš pro malú vec, na zdraví si škodíš, a s hnevem od protivenství se neoslobodíš. Mluví Bion Borystenský: Kdo chce vesel žíti, musí ve všem protivenství trpezlivý býti. Žebys' všecko mel po vúli, nenis' tak šťaslivý, vždycky nečo musíš trpeť, dokud budeš živý. A jak vždycky zlým prípadkúm budeš v odpornosti, neokusíš za života žádnej líbežnosti. Temu, čoť' je proti vúli, ukládať se musíš, tak v silnej trpezlivosti líbežnosť okusíš.

18. Dajte a bude vám dáno.

Kdo dává, dostává. ačedrosť skrovná cnosti je rovná. Lépej dati, nežli brati: Bion oznamuje, kdo rád dává, ten statečnosť i dušu šanuje. Kdo v potrebe chudobného láskave zakládá, ten svoje statky do stánkúv nebeských odkládá. Který dává čo je dlužen, stojí v statečnosti, a kdo dává komu z lásky, zústává v svatosti. I statečnosť a i svatosť človek musí míti, jestli Bohu a i lidem žádá se líbiti. Kdo bere ten telu slúží, kdo dává ten duši, ob[ú]m síc, však duši vícej posluhovať sluší. Kdo bere nespravedlive, neb dává z c[i]dzého, ten je zlodej, aneb drancír, aneb čo jiného.

19. Bez štestí práca čas svúj utrácá.

Odpovedz [mi], kdo má nejvíc ve svete starostí? Ten, který v nejvetších vecách žádá míti štestí. Nic bez práce neprichádzá; čím víc kdo dostať chce, tým víc práce podstupuje, a sužuje srdce. K vykonání velkých vecí štestí je potrebné, dost je nekdy práca dobrá, však štestí odporné. Nejlepšé usilování v práci se oklame, jak se štestí znenadála v užitku poláme. Dobre víme, čo skrz prácu dostati žádáme, ale zdaliž dostaneme, jistoty nemáme. Proto človek podstupuje starostí tisíce, čím vetšú vec žádá dostať, stará se tým více.

20. Tri starosti ku úzkosti.

Pravda je síce, že človek velkú starosť mívá, když si nečo ku užitku s prácú nadobývá. A jak to podle žádosti šťaslive dostane, zas mu ješte vetšá starosť ku bíde povstane. Prv se staral, aby dostal, potom, by nestratil, ináč by v svém srdci sladkosť na trpkosť obrátil. Nebo z vecí nadobytých srdce sladkosť cítí, jak utratí, čo miluje, musí žalosť míti. Bojí se srdc[e] zarmútiť, vždycky na to myslí, aby veci srdcu milé k stracení neprišli. Hle, takto z velkej starosti do vetšej upadá, šťaslivý je, kdo nic nemá, ani nic nežádá.

21. Nechtej nikomu raditi jako se má oženiti.

Jakú sobe máš vzíť ženu, chceš ode mne zvedeť? Priznávám se, žeť' v tej veci nevím odpovedeť. Jestli si vezmeš spanilú, snad bude obecná, a jak zase špatnú pojmeš, snad bude nevdečná. A jak pa[ňu] penežitú, m[u]síš jej slúžiti, jak chudobnú, budeš v dome dve chudoby míti. Jak vysokú, mnoho na ňu plátna ti ubude, a jak malú, tehdyť' málo pracovati bude. Jak jazyčnú sobe vezmeš, naješ se dost jedu a jak vždycky mlčanlivú, též budeš meť biedu. Ožeň se ty, milý brachu, podle tvojej vúle, a ode mne v tejto veci nečekaj regule.

22. Lépej nečo nepýtati, než, čo pýtaš, nedostatí.

Jak bys' žádal nečo dostať od tvého známeho, oznám, jakú máš potrebu; nepýtaj od neho. Jak se vtípí, a dá tobe bez tvého prosení, lásky aneb policie ukáže znamení. Jak budeš pýtať od neho, dá ti, anebo ne, čo učiní z tých dvúch vecí, bude nespúsobné. Jak dá to, čo budeš pýtať, snad dá bez všej chuti, jak nedá, seba i teba ku hanbe prinútí. Sokrates rékel prítelúm, když prišel z jarmeku[;] kdyby sem byl mel peníze, kúpil bych mentéku. Hned mu dali na plášť penez bez prosení jeho. I tobe dá, kdo chce dati bez prosení tvého.

23. Cnostlivý hosť, čo se mu dá, má na tem dost.

Dost se starala Xanthippe, čo má predložiti na stúl svojim vzácným hosťúm, když meli prijíti. A Sokrates jej povedel: daj jim, ženo, čo máš, ačkoliv bude máličko, to daj z lásky, čo dáš. Jak sú dobrí, tehdy prijmú máličko s vdečností, a jak sú zlí, nejsú hodní žádnej počestnosti. Bláznivosť jest krem potreby na stoly strojiti, když potreba pri skrovnosti i nadálej žíti. Jak se múj stúl bez nákladku nelíbí nekomu, sloboda mu stať od stola, a odejsť do domu. Ja sem tvúj muž, tys' má žena, toť' mluvím z vdečnosti, jak chceš byť žena statečná, bývaj pri skrovnosti.

24. Lepšá je smrť nevinnému, nežli život bezbožnému.

Plakala za Sokratesem Xanthippe mluvíce: Ach, múj mužu, proč umíráš bez viny žijíce. Z súdu nespravedlivého nevinný umíráš, a ode mne zarmúcenej večne se odbíráš. Odpovedel jej Sokrates: neplač, snad máš mysel? Bych podle spravedlivosti vinný k smrti prišel. Lépej mi je nevinnému tisíckrát zemríti, nežli bych mel zústať vinným, a do času žíti. Dvojakého plaču hoden, kdo vinný umírá, že zlé činil, i potupne život svúj zav[írá]. Lépej zemreť v nevinnosti, nežli smrť zaslúžiť, že ja nevinný umírám, nechtej za mnú túžiť.

25. Múdrý jazyk, hlúpá hlava v zlém mluvení neustává.

Jak na teba nevinného mluví kdo čo zlého, nechtej se nad ním zemstíti; vymlúvaj ho z teho. Mysli sobe, že má nemoc na svojem jazyku, a pro struny potrhané má špatnú muziku. Když se hlava nezučila meť koncepty zdravé, tehdy i jazyk z hlúposti rozmlúvá nepravé. Chudobný je rečný jazyk, když je sprostá hlava, čo od hlavy jazyk bere, to na zjav vydává. Jak je hlava nerozumná, i jazyk je hlúpý, nekdy zlého vychvaluje, a dobrého tupí. Polituj ho, že je blázen, čo neví, to búchá, si nevinný, jeho reči nepúšťaj do ucha.

26. Pýcha je zlá bohatému. Ješte horšá chudobnému.

apatná vec jest se pýšiti v kmene a v šarláte, ale špatnejšá se pýšiť ve sprostém kabáte. Je síc blázen pyšný boháč, než chudobný vetší, když tam pýchu ukazuje, kde jej byť nesvečí. Neni veci ošklivejšej, jak pyšný chudobný, když on sám mnohým boháčúm žádá byť podobný. Prsty z čižem vyzírajú, kolená z nohavíc, domnívá se[,] že je králem, a doma nemá nic. Ment[é]čik má poplácaný, košelu deravú, nemá chleba, prece pysky vypíná nad hlavu. Neni pýchy ošklivejšej, jak když je v chudobe, merkuj, by se nenalézla nekdy i na tobe.

27. Jiných cnostlivé činení ber ku tvému naučení.

Ví Xenofon, kde se víno i pivo predává, ale neví, kde statečnosť a cnosť se dostává. Tehdy aby mohel pomócť svej velikej bíde, do školy Sokratesovej k naučení jide. Ty jak se chceš naučiti mravúv a i cností, poslúchaj tvých kazatelúv v kostele s pilností. Jak knižečky nevíš čítať, hleď na jiných lidí, to sobe z jiných vybíraj, čoť' se dobré vidí. Pekných mravúv a i cností si nenadobudeš, jak se pilne a skutečne v nich cvičiť nebudeš. Podle múdrého domnení juž si v škole cnosti, jak se cvičíš ve všem dobrém podle tvej možnosti.

28. Štestí stálé neni, mej ho v podezrení.

Jak máš štestí, nech ti bude štestí podezrelé, jináč nebudeš meť srdc[e] od marnosti celé. Když srdce k marnosti oddáš, snad štestí odkročí, tvá noha, srdc[e], i s tebú do neštestí vkročí. Na koho vetšé neštestí v svete má prijíti, temu se tým vetšé štestí namále rozsvítí. atestí chodí pred neštestím, a to síce pilne, jak máš štestí, j[i]ž neštestí čekaj neomylne. Takovú má svet obyčej: prv než raní koho, aby ho víc mohel raniť, dá mu štestí mnoho. Jak máš štestí, mysli sobe: vždycky tak nebude, tak se drž, bys' nebanoval, když štestí ubude.

29. Ve svete súžení k tvému naučení.

Obyčej jest u svetárúv zlým za zlé platiti, ty dobré za zlé oddáváj, jak chceš múdrým býti. Kdo te ze [lží] chce zahanbiť, skutkem buď odporný, a i v reči spravedlivej vždy bývaj pozorný. Naučíš se v skutku, v reči vždy bývať múdrejší, čím víc bude proti tebe kdo ze lž[ú] ostrejší. Kosu kujú na železe, když ostrosť zatupí, ty z protivne múdrosť vezmeš, jaks' prvej byl hlúpý. Ne nadarmo protivníka Pán Búh v svete drží, medicína je protivná, ale k zdraví slúží. Búh ti dává protivníka k tvému uzdravení, jak brojíš na protivníkúv, sobes' dobrý neni.

30. Z cnosti chvála jide nemalá.

Všeci chcejú chválu míti, žáden pohanení, i ten, který nemá v dobrém nejmenšé znamení. Žáden te chváliť nebude, jak si zlý sám v sobe, i ty žádnej chvály nedáš nedobrej osobe. Daremná jest cidz[í] chvála, když jej v tobe neni, dobrá chvála má svúj púvod z dobrého činení. Jestli všecko dobré činíš, máš dost v sobe chvály, a tým více ju rozmáháš, jak si v dobrém stálý. Jak nekomu zle učiníš, a chceš dostať chválu, zajiste máš v tvém úmyslu bláznivosť nemalú. Zlú vec žáden nepochválí, ani teba zlého, jak chceš chválu od všech míti, čiň čo je dobrého.

31. Čistota i cnosti sú v boskej milosti.

Mívaj bedrá prepásané od všeckej chlipnosti, drž v hrsti svícu horícú, to jest: cvič se v cnosti. Musíš býti i v čistote, i v dobrém činení, jak ti jedno z tých dvúch schádzá, pred Bohems' nic neni. Byť bys' všecko dobre činil, jak chlipnosť miluješ, i seba, i dobré skutky Bohu zošklivuješ. Kdo nemá čistého srdca, ten Boha nevidí, blahoslavený, kdo chlipnosť silne nenávidí. Jak nečiníš dobrých skutkúv, byť bys' byl v čistote, nenis' milý Pánu Bohu v lenivém živote. A jak nemáš dobrých skutkúv, ani ctnej čistoty, od Boha se oddaluješ do velikej psoty.

32. Literné umení lidem k ozdobení.

Diogenes Sinopenský tak chválí umení, že je umení všech vecí velké ozdobení. Mladých lidí podzbudzuje ku zdržanlivosti, a tým bývá k potešení, kterí sú v starosti. Umení chudobným lidem bohactví podává, a bohatým ku hodnosti víc krásy dodává. Krehkú mladosť odtahuje od rozpustilosti, starým dává potešení v bíde a v úzkosti. Bohatým je medicína, chudým vyživení, dost je bohatý, kdokoliv má dobré umení. Jak chceš a i ty, mládenče, umení dostávať, tehdy musíš víc v učení bedliť, nežli spávať.

33. Promena je nebezpečná, mnohým zostala nevdečná.

Čo si nájdeš podle vúle, nechtej zas meniti, nebo čo žádáš lepšího, múže horšé býti. Čo máš dobré, pri tom zostaň, nežádaj lepšího, abys' namísto dobrého, nedostal horšího. Nekdy službu služebníci když lepšú hledajú, lepších pánúv chtejíc míti, horších dostávajú. Jak pánové chcú meť sluhúv jiných v každú chvíli, banujú za predešlými, že jich propustili. Nekterí z dobrého místa na podlejšé jidú, namísto vetšej rozkoše dostávajú bídu. Obyčejne, který s dobrým spokojen nebývá, zlé za dobré, horšé za zlé sobe nadobývá.

34. Pyšnému chvála škoda nemalá.

Nezvelebuj teho, kdo se v svém bohactví pýší, nebo bude víc pyšnejší, když svú chválu slyší. To je štestí nešťaslivé, velkú škodu činí, které do rozpustilosti lidí privésť míní. Z rozpustilosti zle žije, bývá hríšnik vetší, teho radnej oplakáváť, nežli chváliť svečí. S tvým chválením takového posilňuješ v zlosti, potem snad i tobe bude ku obtíženosti. Na pánúv skúpých, ukrutných mnozí lidé kričá, však oni ze svým chválením pánúv k temu učá. Jako vysmívať chudého jest vec nestatečná[,] tak je chváliť pyšných pánúv vec neužitečná.

35. Čo ti Búh chce dati, to te nezatratí.

Čo stojí v modlitbe Páne, to od Boha pýtaj, čo ti nemá byť k spasení, v prosbách tvých nechytaj. Ví Búh dobre, čoť' potreba, všecko mu je známé, my sme slepí, nevidíme a i to, čo máme. Nekdo pýtá dluhý život, bohactví, hodnosti, a Búh vidí, že by prišel skrz to do marnosti. Nekdy žádáme od kríža býti pozbavení, a nevíme, že súžení má nám byť k spasení. Nepredpisuj Pánu Bohu, čo ti má dať kedy, čokoliv ti kedy dává, to vdečne ber vtedy. Vychvaluj ho, a zachovaj prikázání jeho, ví Búh čo ti je potreba, nic ti nedá zlého.

36. Násilné jedení, pití nemúže ku zdraví býti.

Nejedz, jak si neni lačný, jak nežížníš, nepi[j], jak se silíš, čo sám nechceš, zajiste si slepý. Jak te k pit[í] a k jedení potreba nenútí, v násilném pití a v jídle nenalezneš chuti. Hlad a žízeň osladzuje jídla, i nápoje, jak víš znášať hlad a žízeň, k zdraví sú oboje. Nejedz, jedine po práci, když hlad volá k stolu, i z hladu zas nejedz mnoho, bys' nesklesel dolu. Nekdy rozum zakazuje, a žádosť chce píti, jestli žádosť nasleduješ, musíš korhel býti. Čo ti žízeň dovoluje, to vypij slobodne, málo žízeň potrebuje, neb pije spúsobne.

37. Dom bez porádku kazí čeládku.

Když si gazda domu tvého, mej na to památku, aby dúm tvúj, jako svečí, byl v dobrém porádku. Taký gazda neb gazdiná porádku nehledí, když dopúščá samopašnosť činiť svej čeledi. Lásku, pokoj, vyživení, príklad, naučení, celý dúm od gazdy čeká v každém okamžení. Taký človek v každej obci zlým richtárem bývá, který dobrého porádku v svém dome nemívá. Jako bude celé mesto porádne spravovať, když [neumí] v svojem dome porádku varovať. Každý dúm je malé mesto, kdo ho dobre rídí, ten potem i na richtárstvo súci se všem vidí.

38. Kdo hnev svúj premáhá, k zdraví si pomáhá.

Obráť všeckú silu tvoju proti hnevu tvému, a pomúžeš duši, telu, a i zdraví tvému. Ten nevládne s dušú svojú, kdo se hnevá silne, hnev skrze tvú trpezlivosť zmóžeš neomylne. Hnev na zdraví velmi škodí, a telo zemdlívá, neb žluč do žalúdka, údúv[,] i do žíl vylívá. Má svú chválu, kdo silného neprítela zmáhá, ale vetšú zasluhuje, kdo svúj hnev premáhá. Neprítel s mečem zabíjá, hnev ze žlčú škodí, neb žluč mnohé nedostatky v tele lidském plodí. Neprítela strílkú zrazíš, když je proti tobe, ale hnev težko zabiješ, když je v tvej osobe.

39. Chceš úctivosť míti, musíš starších ctíti.

Jestli žádáš v tvej starosti meť česť od mládeži, n[yní] musíš starých lidí ctiť jako záleží. Povinní sú starí mladým dobrý príklad dati, naprotiva mladí starých slušne šanovati. Oba majú svú povinnosť, i starý, i mladý, nech ju plňá, by nemeli v svojem veku vady. Starý bláznivosť činíce, posmechy dostává, jak zlé činí, tehdy mladším zlý príklad nechává. Jak mladý cnostlivých starých má v neúctivosti, nemá cti, a meť nebude, když prijde k starosti. Jako otec k svojim dítkám, a dítky k otcovi, tak má byť starý k mladému, a mladý k starcovi.

40. Každé hrození užitečné neni.

Prítelovi se hroziti neni vec statečná, neprítelúm se hroziti jest vec nebezpečná. Když se hrozíš neprítelúm, oni se varujú, když tobe chcú ublížiti, nic neoznamujú. Neprítelúv napomínáš skrz hrození tvoje, jako majú obrátiti proti tebe zbroje. Ty jim v ničem neublížíš, neb z hrození tvého budú se te varovati, nevpadnú do zlého. Temu se hroz, jak zlé činí, který je v tvej moci, nekdy hrození k dobrému bývá ku pomoci. Dokud se mu nepohrozíš, bitky nezavádzaj, najprv ho skrze hrození od zlého odvádzaj.

41. Pri neprítelském súžení prítel má byť k potešení.

Jak máš jedného prítele k tvému potešení, tehdy máš víc neprítelúv k tvému obtížení. Neni možné meť prítela bez všech neprítelúv, to u lidí nenalezneš, ale u anjelúv. Jestli máš mnoho prítelúv, neprítelúv máš víc, aby nepozústávalo od tvého štestí nic. Miluješ pre to prítela, žeť' je k potešení, miluj též i neprítela, nebt' je k naučení. Jestli nemáš neprítele, prítel je daremný, nebo prítel v protivenství nejvíc je potrebný. Když te neprítel k dobrému s protivenstvím brúsí, vtedy prítel, bys' nezúfal, te potešiť musí.

42. Mladá starosť v cnosti, stará mladosť v lenivosti.

Stará mladosť, mladá starosť neni v jednej váze, prvňá neni v úctivosti, druhá je v pováze. Starý síce mnoho trpí, však trvá v mladosti, jestli k dobrému činení pospíchá s čerstvostí. Pro starý vek klesne dolu, nemá v tele vlády, ale v cnostech tak prospívá, jako by byl mladý. Mladá starosť se menuje pro ochotnosť v cnosti, zasluhuje od všech lidí slušnej úctivosti. A zase v tem človekovi stará mladosť bývá, který v samej lenivosti svú mladosť užívá. Tratí [letá] v lenivosti, nečiní dobré nic, že je starý v svej mladosti, mívá potupy víc.

43. Tvoje tajnosti zdržuj v skrytosti.

Tak miluj, jakobys' nekdy mel nenávideti, tak nenáviď, jakobys' chtel zase milovati. Nikdy ze žádným nevchádzaj k takej nenávisti, že bys' si všeckú zahradil cestu ku milosti. Človek človeka obrazí, poneváč sme lidé, kdo však od lásky odstúpí, nech zas k lásce prijde. A koho zase miluješ, máš se ho i báti, myslíc si, že vždy nebudeš s ním v lásce trvati. Nezjavuj mu všecko, čo máš, nebo te popálí, když se od ctného prítelstva láska preč oddálí. Mnozí na lásku predešlú zhola nedbajú nic, čím si jim byl dúvernejší, tým ti uškoďá víc.

44. Na odporné reči odpovídať nesvečí.

Ten s rozumem chválitebne jazyk svúj nerídí, kdo se druhému zlé reči nadávať nevstydí. Když to mluvíš proti komu, čo mluviť nesluší, též musejú odpornú reč poslúchať tvé uši. Když zlé reči dáváš jiným, jako se ti líbí, jiste od nich též uslyšíš, čo se ti nelíbí. Zlostný jazyk rád zle mluví, má v zlém potešení, za zlý jazyk tvoje uši vezmú odplacení. Když zlé mluvíš proti komu, zlé poslúchať musíš, jakú prácu vykonáváš, taký plat okusíš. Jaks' privykel proti jiným neslušne búchati, musíš pro zlé poslúchání z teho odvykati.

45. Lépej škodu míti, nežli ju činiti.

Lepšá škoda, mluví Chilon, nežli zlý užitek, zisku nespravedlivého nevnášaj v príbytek. Jak pohubíš nejakú vec, zas se jiná spraví, a jak skazíš dobré meno, težko se napraví. Stracená vec jen do času zármutek vzbudzuje, ale zlý zisk ustavične svedomí sužuje. Ne užitek, ale škoda neomylne bývá, čokoliv se zlým spúsobem odkud nadobývá. Žáden to za zisk neuzná, čo svedomí kazí, a nekdy zlý chýr o mene u lidí vyrazí. Nedáš za peníz dukáta, chtíc bohatším býti, tehdy nechtej zlým spúsobem nikdy zisku míti.

46. Na tvúj pohreb se nestaraj, ale na cnosti pozor daj.

Nekterí chcú chválu míti ze svého pohrebu, z tej príčiny nechávajú naň všeckú potrebu. Kdyby byla taká starosť na cnostlivé žití, snad by mohli bez starosti lepší pohreb míti. Nestaraj se o tvúj pohreb, nech se naň stará ten, který z domu tvoje telo rozkáže vynésť ven. Nezostaneš mrtvý v dome, budeš pohreb míti, kdekoliv te pochovajú, prece musíš zhníti. Kdo bude chceť v dome bývať, musí te vynésti, nemohel by za malý čas tvého smradu znésti. Nech te s pompú, neb bez pompy do zeme položá, budeš v zemi, avšak telu v ničem neosožá.

47. V svete bez krivdy nebudeš nikdy.

Kdo [neumí] krivdy trpeť, nemívá pokoje, nebo je zem v takém míste, kde samé rozbroje. Čím se vícej krivdám bráníš, vícej jich pribývá, nebo krivda v odpornosti rozmnožení mívá. Kdo každému protivenství s[purne] se protiví, nikdy neprijde k pokoji, dokud bude živý. I tá mucha nedá pokoj; čím ju kdo víc honí, tým ona víc lítajíce kolo nosa zvoní. Mej strpení v každej veci, kteráť' se nelíbí, nenájdeš ve svete veci, která je bez chyby. I tys' jiným k obtížení, víc než jiní tebe, jestli budeš trpezlivý, nájdeš pokoj v sebe.

48. Hle, človek opilý žádnému nemilý.

Jestli se chceš, jako svečí, opilstva varovať, tak sobe daj opilého človeka malovať: Nech bude neočesaný, a sliny po brade, neumytý, nespúsobný, zaválaný všade. Slabé nohy, mrtvý jazyk, a krvavé oči, vždycky letíc dolu nosem, čo s nohú pokročí. V hlave víno, v bruchu rozum, v údoch žádnej sily, tento nápis daj pod neho: hle, človek opilý. Tento človek neni človek, neb rozum utratil, když se s zbytečným nápojem v hovado obrátil. A jak spadne do kaluže, bude postel jeho, a i svine tam líhajú z obyčeje svého.

49. Cvik dítkám osoží, cnosti v nich rozmnoží.

Jak se deti zle chovajú, rodič je príčina, rodičovská je povinnosť cvičiť svého syna. Jak zlé činí malý chlapec, zlosť je na otcovi, chlapec jestli je bez cviku, k zlému je hotový. Jak ho pod prútem nedrží, privyká ku zlému, potem zlú povesť spúsobí tatíkovi svému. I jiným bude odporný bez všej stydlivosti, nemajíce hanby v sobe, ani statečnosti. Jak nechceš ze syna tvého nekdy hanbu míti, nezanedbaj ho za mladi prútem skrovne bíti. Prút brezový deťom v zadku nepoláme kosti, od zlého jich odtahuje, privádzá k múdrosti.

50. Čo slyšíš v hostine, mlč o tem v dedine.

Jak budeš kdy pri hostine, nenos to v pameti, jak by se ti pritrefilo nečo tam slyšeti. Když se žalúdek traktuje, i srdce je smelé, červík z vína hlavu mútí, jazyk mnoho mele. Mnoho mluvá pri pohároch, budú mluviť více, jak budú meť plné vínem pred sebú lahvice. Kdo zle mluví pri hostine podle zlej slobody, ne jiného, než sám seba privádzá do škody. A ty vejdeš do potupy, jak to zjevíš komu; čo slyšíš v hostine zlého, nevynášaj z domu. Čo se varí pri hostine, nech se to tam stroví, zlý je, kdo zlosti hostinské hlásiť je hotový.

51. Jak pálené žena pije, tam muž pred ňú nic neskryje.

Spívala si jedna baba: mám peňazí diežku, sú do zeme zakopané, nevím v kterém briežku. Potem dálej oznámila: ale čo mi po nich, vzala bych z nich na pálené, ale nevím o nich. Spredám maslo i pradená, a jak to nestačí, napijem sa, čo zostanem v košeli, v rubáči. Nerada mám suché hrdlo, z takého sem stromu, čo popadnem, to vynesem za pálené z domu. Sklenička mé potešení, pálené mé žití, chtela by ch te ve dne v noci jako vodu píti. I košelu bych predala, však se muža bojím, když se trochu podnapijem, celá neobstojím.

52. Štestí se mení, stálé je neni.

Když si koho prebojoval podle tvej žádosti, nechtej se zas doňho dávať z opovážlivosti. Když ti štestí poslúžilo, nevlastnij ho sobe, snad zas jemu pomáhati bude proti tobe. V čemkoliv ti štestí kedy poslúží vesele, neprepúšťaj srdce tvoje k nádhernosti smele. Neb i dobrému hráčovi kostka se obrátí, a čo vyhral za čtyri dni, to naraz utratí. Neprirosteš v tele tvojem v čas štestí dobrého, obyčejne štestí trvá do času malého. Snadno koho prebojuješ, když ti štestí svítí, nedomnívej se, že vždycky štestí budeš míti.

53. Múdrý mlčí, blázen kričí.

Nemysli si, že je blázen, který nemluví nic, kterýkoliv umí mlčeť, ten má rozumu víc. Múdrý mlčí, ale blázen vždy jazykem trepe, v každej veci s svým jazykem hned je jako v repe. S svým jazykem ukazuje, že všecko rozumí, nekdy čo má na jazyku, to hlava neumí. Kdyby to mel v svojej hlave, čo má na jazyku, uznal by se, že je blázen, nerobil by kriku. Blázen neumí mlčeti, neb mnohé mluvení vyrostlo mu na jazyku hned od prirodzení. Blázen vždycky mele hubú, kde chodí, neb sedí, ale múdrý ku mluvení času svého hledí.

54. To nech nic neni do tebe, čo kdo zlé mluví o tebe.

Jak zlí lidé nečo zlého mluvá proti tobe, když si nevinný, do srdca nepripúšťaj sobe. Nemúže meť dobrých rečí, který je zlý človek, buď zmužilý, nedbaj na to, nech mluví čokolvek. Ne tvoju zlosť, ale svoju lidem ukazuje, kdo z rečnosti tvoje zlosti jiným oznamuje. Ty preto zlý nezústaneš, než oni zlí budú, kterí te v zlosti žalujú bez slušného súdu. Pavúk všade jedu hledá, nebo s jedem žije, podle svého prirodzení krtica zem ryje. Zlý človek preto zle mluví, že se v zlém obírá, polituj ho; v zlosti žije, i v zlosti umírá.

55. Manželka v slobode beží k svojej škode.

Ne pekná vec, když manželka sem i tam se túlá, chodí bez svého manžela, kde ju táhne vúla. Rada bývá pri hostinkách medzi mladú chasú, ide od svého manžela bez všeho ohlasu. Behá po mestách, jarm[a]koch, i po putování, rada bývá pri muzice, i pri pripíjání. I v teplicách dobrovolne své plecá ukáže, snad kde telo své umývá, dušu svú zamaže. Ačkoliv by nemyslela proti statečnosti, predce bude, jak tak robí, v nedobrej povesti. Ačkoliv by svatá byla, bez výstupku neni, zlé o sobe u manžela činíc podezrení.

56. Príležitosť učí, ku čemu kdo súcí. Vykonáváj vtedy, čo potreba kedy.

Dobrý voják m[o]sí vedeť nelen bojovati, ale nekdy, by nezhynul, s kumštem utíkati. M[u]sí vedeť, kedy začať, kedy vytáhnuť meč, kedy prestať, kedy honiť, kedy ustúpiť preč. Tú vedomosť m[u]sí míti i orátor rečný, kedy mluviť, kedy mlčeť, jak chce byť statečný. Jak k užitku obecnému potreba mluviti, jestli mluví dostatečne, bude chválu míti. A kde mluviť nepotreba, jak jazykem mele, čím mudrejšé reči mluví, posmechy si stele. Mlčí múdrý pri hostinách, kde mluviť netreba, radnej namísto mluvení žuje kúsek chleba.

57. Cifrování k posmívání.

Sprostý odev, ale čistý má panna nositi, by k marnosti, neb k potupe nemusela býti. V čistém srdci, ne na šatoch panna krásu mívá, která cnostlivá a mravná, tá spanilá bývá. Která panna se cifruje, a k kráse oblíká, znamení jest, že marného v hlave má červíka. Podle svojej fantázie žádá byť peknejšá, čím se vícej chce cifrovať, víc býva špatnejšá. Ukazuje svú bláznivosť v schvostném odívání, snad chce privésť oči lidské k svému milování. Čím se vícej skrze šaty lidem komenduje, tým ju vícej jako blázna každý potupuje.

58. Ne roky než cnosti vedú k úctivosti.

Ne jak dluho, než jak dobre žiješ v tvojem stave, to sobe máš považovať v tvojej múdrej hlave. Dluhé roky te nespasá, ale dobré žití, darmo tehdy z mnohých rokúv chválu žádáš míti. Ne mnohé než silné vojsko zvíteství dostává, a ten tratí své zvíteství, kdo v boji ustává. Kdo chce mnohých meť poddaných, musí mnohých zmócti, ják začíná, a nezmóže, nedostane svej cti. Tak i tobe nepomúžú k sláve mnohé roky, jak od cností oddaluješ všecky tvoje kroky. Lepší je mladý cnostlivý, než starý bez cností, hanba bez cností a mravúv prijíť do starosti.

59. Jide svet k skazení, neb v nem lásky neni.

Minuli se zlaté roky, i stríbrné spolu, áno i medenné časy zvalili se dolu. N[yní] železné panujú, oblepené s hlinú, které se znášať nemúžú i v jednu hodinu. Nezmíšá se do jednoty ze železem hlina, tak se lidé neznášajú, áno i rodina. Neni lásky dokonalej, každý jinde bočí, znamení jest, že ku skaze celý svet se točí. Človek človeka samochtíc privádzá do psoty, v krajine, v meste, i v dome nenájdeš jednoty. Na svete krem nepravosti jiného nic neni, juž celý svet pro nepravosť jide k zahubení.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator RP Online
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2014 Petit Press, a.s.