ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Slovenské noviny, 1852, čís. 49 z 24. apríla)

Od některého času powstáwají, příkladem Prahy, we wětssích městách řísse rakauské takzwané letní spořitelnice, o kterýchžto nyní krátkými slowy přehowořiti chceme, to přeswědčení majíce, žeby se ony i do nassich měst, městeček a lidnatých obcí s dobrým prospěchem přesaditi daly.

Cíl ústawů těchto jest: podati chudobnejssím, z nájemnického platu se žiwícim spoluobywatelům příležitost, každého týdně, od jara k podzimu, jistau welikosti nájemnického zárobku (vydělku) priměřenau peněžitau dáwku (w Praze ku př. 30 kr. stř. na týdeň) do pokladnice ústawu zložiti, která pod opatrowáním wýboru poctiwých a lidumilých mužů stojí. Títo mužowé skupují potom až do jeseni, w nejpříhodnějssí dobu, na mnoho, wěci ku sdržowání žiwota přes zimu nejpotřebnějssí, zwlásstě mauku, omastu, zemáky, strowu (slowo strowa jako známo, na Slowensku znamená zwlásstě hrach, ssossovici (čočku), proso, bob atd.) a paliwo. Zásoba takto nakaupená podělí se potom na počátku zimy mezi účastináry spořitelnice, a sice tak, že každý dostane tolik, co se podle welikosti jeho peněžitých příspewků nakaupiti mohlo. Poněwadž ale spolek, jako tam výsse řečeno, wssecko na mnoho, a w nejpříhodnějssí dobu, t. j. při nejmenssí ceně kupuje: snadno pochopíme, že pomoci tohoto ústawu chudobný člowěk za uspořený turák swůj aspoň jedenkráte wíce strowy, mauky, omasty atd. dostane, jako kdyby to po kausku, po trochy, zwlássté w zimě, kdež obyčejně wssecko jde do ceny, od překupníků sobě obstarati musel. Protož ani diwu není, že takowéto spořitelny neobyčejný podíl nacházejí.

Nu, prawda, že čím wětssí a lidnatějssí některé město, tím se také wíce dobrého podobnými ústawy docíliti může; nebo wěru bída lidská wsselijakého jména, weřejná i tajná, we welikých městách mnohem hrozněji, nežli jinde, zwlásstě w zimní dobu wystupuje. Při tom wssem ale opakujeme nasse, tam hore připomenuté oswědčení, žeby se tyto ústawy i do nassich měst, městeček a lidnatých, často 5 — 10.000 dussí počítajících obcí práwě s takým prospěchem daly přesaditi, jako se ku př. stálé spořitelnice přesadily. Každá zajisté lidnatějssí obec, buď městská nebo dědinská, i na Slowensku má hojný počet nádenníků, kteří sice w letě, při nádennických prácech, jako tak se opatrují; w zimě ale, když tento zárobek wětssím dílem přestáva, do těžké bídy upádají. Těmto by se tedy skrze letní spořitelnice pomohlo, kdyby se jim celá wěc dokonále wysvětlila. Při nynějssím, o mnoho powýsseném platu nádenníckém mohel by ku př. kterýkolwěk nádenník po 20 kr. stř. přes týdeň do spořitelnice wložiti; to se ale rozumí samo sebau, žeby se při tom nesmělo tak často „k židovi“ choditi na pálenku, jako dosawáde.

Poněwadž ale u nábožného lidu nasseho každé podujatí zwlásstní důwěry požíwá, na kterém duchowenstwo činný podíl beře: snadno wyswitá, žeby toto nasse weleb. duchowenstwo ku rozssíření podobných ústawů, swým poučowaním a příkladem, nejwíce dopomáhati mohlo.

Takowéto spořitelnice, byť bychom i nic wyplnění skutku kresťanského milosrdenstwa nepowěděli, i na dobrobyt celých obcí účinkowati by musely. Předně by zajisté bezpečnost majetku wyhrála; nebo známo, ze se někdy člowěk z pauhé bídy a nauzi stáwa zločincem; potom pak by se i těm krwolokum „řemeslo přistawilo“, kteří zwlásstě na bídu lidskau sspekulují, poslední halíř od chudobného člowěka neswědomitě za zlý towár wydírajíce, když spozorují, že se jinam obrátiti nemůže. Z této bídy pochází to půjčowání žita, mauky, omasty atd. u podobných úžerníckých krwoloků, kde se potom chudobnému člowěku trojnásobná cena za to napísse, úroky sto od sta přidáwají, až naposledy ubohý taký, ale neprozřetedlný člowěk za to, co snad půwodně par zlatých nestálo, o wíce roků swau poslední roličku bohapráznému úžerníkowi propustiti musí.

A již přistawením tohoto řemesla hodně by se letní spořitelnice wyplatily.