Zlatý fond > Diela > Píseň o bídné uherské krajině


E-mail (povinné):

Anonym Anonym:
Píseň o bídné uherské krajině

Dielo digitalizoval(i) Tomáš Ulej, Michal Garaj, Tomáš Sysel, Daniela Stroncerova, Miriama Oravcová, Jozef Rácz.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 86 čitateľov

Píseň o bídné uherské krajině


1
Každý kresťan, račtež poslyšeti,
proč nás milý Bůh ráčí trestati;
i metlu na nás přichystal,
tak aby lid bezbožný potrestal.

2
Abychom z hříchů pokání činili,
co sme proti Pánu Bohu provinili:
Summu sme velkou povinni,
pokud s námi milostive činí.

3
Bůh se na nás rozhněval pro zlosti,
pro všech lidí světa neprávosti,
zbúril vojny, nepokoje,
k tomu v světě rozličné rozbroje.

4
Jaké v světě těžké mordování,
jaké velké krve prolévání
od počátku světa nebylo,
k nám se hříšným uvalilo.

5
Ó, ach, Ferdinande[1], králi milý,
však sme ti v ničem vinni nebyli,
žes nás kázal mordovati,
starých, mladých naporád stínati.

6
Poslal si na nás hrozné tyrany,
Němce, Španiely i Valony,
kteří jsou nic nelitovali,
všecko všudy naporád stínali.

7
Ještě jsou na tom neměli dosti,
stínali, pálili v rychlosti,
měst, městeček nelitovali,
všecko všudy naporád pálili.

8
Politujtež, milí křesťané, mordu,
v Uhřích také velkého pádu:
starých, mladých jsou stínali,
malé dietky na dvoje trhali.

9
Matky, matky, velkou žalost máte,
s svými syny nikdy se neshlídáte —
oni jsou pomordovani,
od německého lidu stínani.

10
Och, není—liž to veliká obava,
ženy svláčeli také do naha,
ctné matrony poškvrnili,
poctivé panny pokoje neměli.

11
I mrtvé tělá ven vykopávali,
a jim také pokoje nedali,
vzhůru nohámi staveli,
ohavným věcem tak sú se směli(!)

12
Ba ani ti boží kostolové,
Bohu oddaní pěkní chrámové,
před nimi se neobrání,
tak jsou chtivi všickni k tomu bráni.

13
Když přitáhl i ten hrozný tyran
Borfagy Ferenc — tak jest jmenován —
hrozně s lidmi nakládali,
prachy[2] lidem do úst sou sypali.

14
Starých lidí nic nelitovali,
jazyky z ust jim vyrezávali,
na stěny je přibíjeli,
ohavným věcem se dívali.

15
Hanba o tom všecko vysloviti,
a vůbec lidem připomínati,
co ten lid bezbožný činí,
sluší již zamlčeti nyní.

16
Ach, ach, milá nyní země Uherská,
co jest to pokuta velmi těžká,
nebeská, že si nyní prišla,
mnohý zchybí svého místa!

17
Ach, pohleď na to, milý kresťane,
co se ještě dále stane,
neprestaneme—li (v) zlosti,
strach jest ještě (z) větších ukrutenství.

18
Za to všecko Boha požádejme,
v jeho ruce mocné se obraťme,
dítky, mládenci i starí,
obraťme se k jeho svaté tváři,

19
nebo to všecko upokojí Bůh náš,
dá mír, pokoj, dá dobrá léta zas,
dá úrody, dobrá léta,
dá nám v světě prodloužení života.

20
Amen, amen, Pane na výsosti,
svatý, svatý náš Pane Ježíši,
vyvediž nás z této žalosti,
potom přijmi do večnej radosti.



[1] 1;Ide o Ferdinanda II, uhorského kráľa v r. 1619—1637

[2] 2;pušný prach





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.