E-mail (povinné):

Janko Kráľ:
Prvotiny

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Miriama Oravcová, Robert Zvonár, Gabriela Matejová, Martin Droppa, Viera Studeničová, Peter Krško, Janka Kršková, Pavol Tóth, Renata Klímová, Michal Greguška, Martina Červenková, Andrea Minichová, Jozef Sedláček.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 120 čitateľov

Genius Slovanstva


[1]Kraj co poustevník samoten je v poušti.
Noc a den bídní jsou druhové jeho,
sen kolem bledý jako listí šuští —
Hleď! a na kterou stranu se obrátíš,
zhrozíš se a tvář krvavou odvrátíš.
Těžko vyřeknout je, co oko vidí,
co ruka maká a co srdce cítí;
oko to nehne, jenž sem i tam slídí,
srdce se nemůž nijak spokojiti,
kolikrát pěvec na tě, kraji, hleděl,
kolikrát v bolech pohroužený seděl.
Vídával on tam, jak srny cupkaly
před chrty, vlky v oubočí zeleném,
vídal, na oltář jak vrány sedaly,
na místě božím, bohům zasvěceném.
Slýchával větrů půlnočních foukání
i hromu divých do vrb, skal durkání.
Srdce se dmulo co bouřlivé moře,
nebylo mezí rostoucího hoře.
Srdce se vzneslo v toužné nadšenosti,
myšlénka ducha pudila bouřného,
ten se povznese nad vše okresnosti.
I kdož vypíše city, tužby jeho!
Píseň na větrech, na chmárách se nese.
Každý to čeká: což ona přinese?
Píseň co pramen z ňader čistých plyne,
plyne vyschnuté kraje ovlažiti.
Než kraj svých bohů k srdci nepřivine,
pouštine nechej s květmi se těšiti,
neb vůkol dřímá ničemná prostota,
čerost na křídlech tichučkých spočívá,
písně nevšímá si nízká holota,
klam ji ve lstivých sítích zadržívá.
Holota v zlatých poutech si libuje,
břinkot jí písní a bloud Bohem sluje.
Píseň na větrech, na chmárách se nese,
s chmárami zkape — a nic nepřinese.
Oh! vstaňte živly, jestliže duch dřímá,
jestli hlas usnul, nech hrom pravdu hřímá.

Oželen pěvec plamenem zahoří
a v hluboký zpěv ještě se raz noří.
Nebe mu harfou, hvězdy slují struny,
slová jsou jeho nebeští kůrové,
výrazy, střely, blesky a perúny,
předmět! ten znají jen samí bohové.

(Štyri verše prečiarnuté!)

Zpěv to ohromný! hory zahučaly,
po skalách divých ozvěna letěla.
Větry je bouřné sem tam rozdouvaly,
země svůj pohled od ní odvracela.
Den se pošmouřil — nebe se bouřilo…
Oh! již nám štěstí na věky vybilo! —
Pohřební píseň již hyne a hyne,
již čas do hrobu — na nás osud kyne.
Nehyne píseň! než žije a žije!
ač naproti ní tisíc živlů vyje.
I kdože boží souhlasy zastaví!
Třtinku vítr nikdá neunaví.
Nehyne píseň! žije všem na ztrátu,
jenž jí zvonili do hrobu tmavého;
plesejte duchy z jejího návratu,
v ní se dojdete života věčného.
Nehyne píseň! ku horám se nesla,
aby se odtud k nebesám povznesla.
Zvuk její stele se v tiché dolině,
hned se opírá v skalách, hned v houštině.
Hnedky oubočí oblítá dokola,
hnedky co matka na domácích volá:
Vstávejte, dítky! už svítat počalo,
už pastýř bude troubiti o málo!
Řiďte se chytro — vráta otvírejte,
stáda vyžeňte — dvory vymetejte,
trhejte květy, růže, tulipány,
neb host přichází nikdá nevídaný…
Hlas se ozývá, hlas srdečný šumí,
hlas ten tichučký i dítě rozumí.
Kraj je co moře ve velkém pohnutí
a mnohá lodi je na zahynutí.
Žoul se tatranský dechem pohybuje,
hora povstáva a tajemně věje,
kohout přede dnem na život zapěje,
zakletý duch se ze sna probuzuje.
Vstane, točí se, kolem se ohlédá,
tvář jeho jestiť co příšery bledá,
tělo vyzáblé, křídla vyprchaná,
s nadějí vpadlých strast očí smíchaná.
Tma sa vzdaluje co kraje záclona,
nicota pouhá! v daleku se klátí,
jitro se blíží, hvězdičky se tratí.
I což by hvězda před sluncem dělala,
hvězda zapadá, aby noc přestala.
Jitro se směje — duch vlastí provívá,
co střela letí — na zpupné napadá,
zakleté vše na jeho hlas ožívá,
a duchů chóry rozličné zakládá;
zakládá chóry k svatému století…
Hotuj se, světe veškerý, k oběti!



[1] R zachovaný vo dvoch konceptoch, na dvoch dvojlistoch formátu 20 x 26 a 18 x 22. Do súboru som pojal len druhý, čistejší a obšírnejší koncept. Prvý koncept má nadpis Duch Slowanský. Druhý má už len nadpis Genius Slovanstva. Čeština Kráľova je plná slovakizmov a pravopisných chýb. Píše napr.: w twoni — shrozíš se — nemuož — pohrížený — pred chrtmi — v oubočí — durkání — srdce se dmoulo — bourlivé more — poudila — na vetrách — deň se pošmouril — trtinka — žoul (žula) — a pod. Lexikálne slovakizmy som ponechal, tvarové slovakizmy a chyby som opravil podľa českého pravopisu, pokiaľ to nerušilo metrum a rým. Keby táto báseň bola bývala uverejnená, keď vznikla, bola by prešla náležitou korektúrou redakcie. Nemá teda ani vedeckého, tým menej iného významu uverejňovať text s pravopisnými chybami. Slovakizmov je pritom toľko, že i takto uverejnený text dostatočne charakterizuje slabú znalosť literárnej češtiny u Janka Kráľa. — Časť tejto básne použil K. po rokoch v Dume Kollárovej, ktorú napísal po česky do Lumíru II, roku 1852. Motív „slovanského génia“ je ústredný u J. K. Ním sa začína dialóg básnika s národom. Najvýraznejšie sa prejaví v Hlásnikovi národa. Text má prečiarknuté miesta a nečitateľné prípisy.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.