Zlatý fond > Diela > Uherské město Ďarmoty


E-mail (povinné):

Božena Němcová:
Uherské město Ďarmoty

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Patrícia Šimonovičová, Tomáš Pjaták, Michal Maga.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 40 čitateľov

Uherské město Ďarmoty

Národopisný obrázek (Č. Č. M. 1858.)

Ďarmoty Balašovské jsou stoliční město Novohradské stolice a leží mezi Vacovem a Lučencem na levém břehu Iple v pěkném údolí. Od Vacova přes Betšág, Vadkert na Ďarmoty a od Ďarmot přes Lučenec vede silnice do horních stolic Slovenska.

Balašovské jmenují se proto, že patronem jejich byli páni Balaššové, mocný to někdy rod, nyní držitelé hradu a panství Modrý Kámen řečeného. Od koho město Ďarmoty založeno a jakou mělo historii, udati nemohu, nemajíc k tomu dostatečných pramenů. Povídá se, že bylo již za časů Jiskry opevněno. Když Turci tamějších krajin dobyli a v nich se osadili, bylo v Ďarmotech sídlo pašalíka, a město bylo prý dle starých pověstí dvakrát zdmi obehnáno a po turecku vystavěno, jakož se i o jiných městech povídá, jichž Turci dobyli a je osadili. — V Ďarmotech se dosud jmenuje horní část města Velký a dolní část Malý Tában,[1] což se udrželo ještě z dob tureckých a tolik co oddíl znamená. Posavad za jednou postranní ulicí, blíže břehu Iple, viděti kus staré bašty. Ďarmoty počítají 8000 obyvatelů, mezi těmi dva tisíce Židů, deset rodin Srbů, malou část Cikánů; ostatní obyvatelstvo jsou Slováci. — Náboženství je míchané, katolické a luteránské. — Město je dosti výstavné proti jiným městům na doleních Uhřích. Široká hlavní ulice, táhnoucí se uprostřed města, je spolu i náměstím; od ní vybíhají ulice a uličky v pravo k Iple, v levo do polí. Horní část města je výstavnější. Na horním konci ulice je dům stoliční, výše něho čtyřpatrová, do čtverhranu stavěná temnice,[2] zřízená dle pensylvanského systému, dle něhož se však nikdo nespravuje. Je tu na 300 vězňů. — V téže části horní ulice stojí kostel katolický, zastíněný vysokými akaciemi, fara, škola katolická, městský dům, pěknější krámy kupecké, hrdé sklepy, jak je Slováci nazývají. — V pobočních ulicích jsou dvorce zámožnějších měšťanův a pánů, též ústav dívčí, v němž mnišky vyučují; je zřízen jako klášter. — V poboční jedné ulici stojí na zvýšeném místě kostel luteránský, stavěný v slohu gotickém, okolo něho jsou staré lípy a zelený pažit; při něm je i fara a škola luteránská. — Uprostřed hlavní ulice je kostel řecký, vystavěli si jej i udržují tamější Srbové, nejvíce zámožní kupci. Také Židé mají svou modlitebnu. — Nejzáze v ulicích jsou chyše gazdovské.

V seřadění domů nepanuje dokonce žádná symmetrie, každý stavěl, jak se mu líbilo, na to se nehledělo pranic, zdali jedno stavení o kus dále do ulice postaveno než druhé a je-li vyšší neb nižší o kus; je viděti nejbídnější baráky i v hlavních ulicích. — Domy za posledních let stavěné bývají jednopatrové s většími a více okny do ulice, starší domy měšťanské i panské jsou naskrze nízké a nemají mnoho oken do ulic, ani veliká; na oknech všude okenice buď starodávné, nebo jalousie, které obyčejně po celý den v létě zavřeny bývají a teprv večer se otvírají. Také zhusta u oken do ulice mříže vidět. Jizby bývají velké a nábytku mnoho a někdy skvostného; v starších domech viděti nejvíc dubový, začasté i pěkně vykládaný, dle starého způsobu. — V jizbě, kde se jí a přes den sedává, nesmí chyběti krb; obyčejně je u velikých kamen ve zdi. Bez ohně v krbu by v zimě ani v jizbě veselo nebylo. Před každým panským stavením je na straně do dvora, kde se obyčejně do obydlí pánů vchází, předloubí na sloupech spočívající; dle toho se každé panské stavení pozná. Ve dvoře jsou komory pro dvorní čeládku, konírny, chlévy, kolna atd. Obyčejně je takový dvorec kol kolem ohrazen a při něm zahrada ovocná i květná. Dřevnější časy páni na zahrady mnoho obětovali, i zahradníky drželi. Nejvíce se o zahradu paní stará.

Krom některých panských domů a dvorců z cihel a kamene stavěných jsou všecka stavení jen z měkkých těhel.[3] Selské chalupy a menší baráky bývají bez základu, jen na nízké podzídky; střecha buď šindelová, buď došková. Komíny u selských stavení nejvíce dřevěné. — Mnohý gazda, když si chce novou chyši stavět, dá si narobit od čeládky, nebo koupí od cikánů těhly a vystaví si ji sám, třebas nebyl zedníkem. Okna mají maličká, obyčejně jednu, dvě tabulky skla, nebo čtyry malinké, do rámce vsazené. K otvírání tato okna nejsou. Při stavění chyše se hned s rámcem do zdi zasazují, dvéře se také o jarmoku hotové již kupují, a tak je taková chyše brzy celá hotova. Uvnitř je pitvor[4] s ohništěm a po stěnách visí sprostší riad.[5] S jedné strany pitvoru je izba, s druhé srub čili komora, kde hospodyně šaty, poživu a rozličné věci mají. V izbě je veliká pec, která bezmála třetinu izby zaujímá a z hlíny jen uplácána je. Kdo ji pořádně staví, udělá nejdřív z dřevěných obručí formu pece, obyčejně je jako vysoká, nahoře trochu plochá homole; tu obručovou vazbu postaví na nízkou podzídku a potom ovaluje hlinou, s plevami smíchanou, každou jednotlivou obruč tak tlustě, jak třeba. Když je dřevěná vazba dosti tlustě hlinou oplácána a při vrchu zavřena, urovná se, ještě jednou potře hlinou, očistí a naklade do ní oheň, který v ní dva i tři dni hořeti musí, než hlína vyschne a ztvrdne. — Po vytopení se pec uvnitř vymaže a zevnitř obílí. Topení je z venku. V peci té peče se chléb a v zimě se topí. Drží dlouho teplo. — Mimo pec je v izbě lože, strakatými poduškami pyramidálně vystlané, jedna neb dvě malované lády,[6] sudeň,[7] stůl a několik židlic, někdy jen hrubě stesaných. — U katolíků visí po stěnách v průčelí obrázky svatých a při polici nádobí, u luteránů jen velmi čistě chované nádobí rozličného druhu, ve zvláštní almárce pak, neb stolku, aneb i za příčním trámem ve stropu bývá bible. — Podlaha je z hlíny utlučena jako mlat; na svátky se postele senem. U možnějších viděti desky. Při stavení je chlév na krávy, chlívek na ošípané,[8] otevřená kolna na pluh a vozy, a leda ještě studně s váhou a okovem; stodol není, poněvadž se obilí nemlátí. Ohrazeno je každé stavení nízkým, buď z hlíny splácaným, buď živým plotem. — Bývají také i u sedliackých chýší sady, ale žel bože, jak pěstěné! Pod okny u přístěnku lávka, buď jen z hlíny splácaná, ani drnem neobložená, anebo kus klády. Ve městě jsou pořádné lavičky přede dveřmi, neboť je to způsob, jak se setmí, že vycházejí gazdiny[9] ven a na lávkách sedíce, shovárají se.[10] — Velmi čistotné jsou gazdiny cikánské, ale největší nepořádek a nečistota panuje mezi Židy. V ulicích pobočných jsou baráčky, které se pazdernám podobají a nikoli obydlí lidskému, a přece v nich bydlí mnohdy četná rodina. V čas pľuště[11] stává se, že takový hliněný barák rozmokne; není to řídký úkaz. Majetník nechá tu hromadu hlíny ležet a vystaví si vedle ní jiný barák; to ho nestojí tolik práce, jako kdyby měl tu hlínu odvážeti. V staveních z těhel drží se velmi rádi mravenci a nedají se vypudit. Obyčejně jich není vidět, ale jak se přinese něco sladkého, ovoce, cukr a dokonce med, v okamžení se hemží až černo, že neví ani člověk, odkud přišli.

Ďarmoty jsou po Uhersku známy, že je tam mimo Debrecín nejvíc bláta, což vskutku pravda. V čas pľuští bláta po kolena, v čas sucha prachu nad kotníky; člověk neví, co je horší. V Debrecíně jsou alespoň lávky podél domů, aby lidé v bahně neutonuli, ale v Ďarmotech si takovéto všeobecné potřeby nikdo nevšimne; nechť každý hledí přebroditi se jak může. Proto musí i ženské vysoké boty nositi, jinak by za mokrého počasí ani přes ulici nemohly. Že tolik bláta, toť jest pro velkou nečistotu v ulicích, že se nikdy staré bláto nevyváží. Všecko smetí, stará sláma, makoviny, plevy, zeliny i zdechlina hodí se jen na ulici. Vidíš po ulicích celé hromady smetí, a na nich roste brambor, klas obilný, bob i někdy okurky; všude i v hlavní ulici tu jáma, tu kámen, že by jím ani chlap nehnul; to vše se přejede a obejde. Každá ulice má také svou obecnou kaluž, obyčejně vprostřed ulice. Do té louže vtéká mnohonácte stružek a struh z okolních domů, a když delší čas neprší a louž nemá žádného odtoku, stojí zkažená voda v ní, až se celá potáhne zelenem a zapáchá; ale to nikomu nevadí, ani kuňkání žab v uličních kalužích.

Před božím tělem obyčejně zasypou služky močály, alespoň v hlavnějších ulicích, pískem, a shrabou ulice, ale za dva, tři dni starý nepořádek. Kdyby uliční psi, jichž je v Ďarmotech množství, smetí neroztahali a volové ho nezašlapali a vítr neroznosil, musel by člověk, chtě po ulici jíti, dříve se prokopávati. Když potom několik dní prší, je po všech ulicích moře bláta. Největší močál je pod luteránským kostelem, odpola zarostlý sítinou. Okolo něho jsou nejvíce baráky Židů a nejchudšího lidu. Tam panuje zimnice celý rok. V letě vidíš tu před chyšemi u samého kalu choré na slámě ležeti a na slunci se vyhřívati. Že kaly tyto a nečistota po ulicích hlavní jsou příčinou panujících tam zimnic, tomu nikdo nevěří a proto se to také nevysuší. Když bývají již příliš veliké výmoly na hlavni ulici, kudy i silnice k Lučenci vede, vysílají se rabové[12] na správu cest. Ti nakladou do jam čečiny,[13] vyplní je pískem, a to je celá správa; jak přijde deštíček, spláchne písek a holá chrastina vyčnívá z jam, že si v tom dobytek div nohy nepoláme. Co ulice Ďarmotské poněkud krášlí, jsou akácie porůznu rozsázené, zvláště v máji, když kvetou.

U samého města, konec Cikánské ulice za luteránským kostelem, jsou cinteríny,[14] luteránský a katolický. Mezi oběma vede cesta do polí a do dědiny Patvarce. — Při katolickém hřbitově u samé cesty měli svoje ležení diví cikáni. My u nás zvykli jsme viděti svaté pole v každé malé obci ošetřované a ozdobené všemožnou pečlivostí; hroby svých milých zemřelých má každý v úctě. Tak tomu není v doleních stolicích Uherska, a málo v kterém místě najdeš hřbitov tak opatřen, jako na horním Slovensku nebo u nás. Aby hřbitov trochu dále od města byl a na příhodném místě, na to se nebéře žádného ohledu. Tak i v Ďarmotech je při samém městě na blízku velkého močálu, že pro mokrost na některých místech ani pochovávat se nemůže, a jen dvacet kroku výše bylo by nejpěknější položení bývalo. Ohrazeny jsou hřbitovy, jakož i všude jinde, příkopem,[15] který místy není ani tak široký ani hluboký, aby dobytek okolo chodící aneb se pasoucí na hřbitov se nedostal. Ovšem strana od hřbitova je osázena kustovnicí,[16] z níž tam obyčejně ploty se dělají, které lid živá pasieka jmenuje, ale kusem je hustá jako plot, kusem nic. Hřbitovy ty podobají se hájům; tu stojí hromada stromů (skoro samé robinie),[17] pod nimi chrasť, takže člověk prolézti nemůže; tu zase stojí jednotlivý strom neb keř, a zase kus prázdného místa, na němž obyčejně nejvíc hrobů. O seřadění rovů není řeči, a jako na ulici, tak i tam tu pahrbek, tu jáma. Je tam vidět i několik kamenných pomníků a železných křížků, ale z dřevěných křížků a vroubení obyčejně jen kusy, neboť ty před cikány neobstojí, záhy se jim to hodí na oheň. Zpomene-li milující srdce a ověnčí-li hrob kvítím, je-li krásné, zajisté na něm nezvadne; jestli si je pasák za klobouk nedá, ozdobí se jím cikánka. Příroda jedině zdobí nejpěkněji opuštěné tyto hroby. Časně z jara obloží je zeleným pokrovcem[18] a na ten sází jiné a jiné kvítí od jara do jeseně. Tu na nízkém rovu místo pomníků keř šípkový, na jiném orgován,[19] neb husté loubí svitu,[20] jehož hebké větviny od keře ku keři se pnouce, pěkné oblouky tvoří. Tu zase pokryt jest rov kvetoucím brlienem,[21] ozdobou to nevěst; a kde ani kříčku zeleného, kde i tráva uvadla, tam červená se vysoký bodlák, aneb dzievana[22] šedý svůj list rozkládá po rovu, štíhlý, zlatokvětý prut vypínajíc do výše na místě křížků neb studeného kamene. Vysoko pak nad hroby klenou se ratolesti pěkných robinií, obsypaných v máji tisícerým bílým a růžovým květem. — Na luteránském hřbitově je dřevěná bouda; měla to snad býti márnice, ale prozatím slouží v čas nechvil cikánské rodině za skrov; kostnic jsem nikde neviděla, bezpochyby že se kosti nevykopávají. Ptáš-li se, proč si hřbitovy neohražují, odpoví ti Maďar: „Jest to způsob židovský — ale Maďar miluje volnost a svobodu i po smrti!“ Slovák poví: „Ne proto, ale že by se mu nechtělo o soudném dnu přes zeď lézt.“



[1] Tában, na tábanu, der Boden. V Budíne je též díl města Tában [Tabán]; bydlí tam nejvíce Srbové a říkají mu po německu Raizenstadt.

[2] vězení

[3] vepřovic [těhla — cihla]

[4] předsíň

[5] nádobí hliněné

[6] truhly

[7] police

[8] [vepře]

[9] [hospodyně]

[10] [mluví, rozprávějí]

[11] dešťů

[12] vězňové

[13] chvůje

[14] hřbitovy

[15] jarkem

[16] lycium

[17] akáty

[18] [kobercem]

[19] modrý bez

[20] clematis

[21] barvínkem

[22] divizna




Božena Němcová

— česká spisovateľka, jedna zo zakladateľov modernej českej prózy. Mala záujem o folklór, vrchol jej diela tvoria poviedky a rozsiahlejšie prózy z vidieckeho prostredia. Známa sa stala predovšetkým prózou Babička. Bola autorkou cestopisov (aj zo Slovenska) a zberateľkou rozprávok a povestí, aj slovenských. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.