ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Úkolem díla, jehož první svazek předkládám veřejnosti, jest předložiti úplný a soustavný soupis všech slovenských prosaických podání, která byla od počátku XIX. století až do vzplanutí světové války zapisována a zpracována, tištěna anebo zůstala v rukopisech. Reprodukuji jednotlivé povídky jednak ve výtahu, jednak v celých a věrných přepisech, a to ze starších i novějších rukopisných sbírek ty, které nebyly pro tisk upraveny a které mají pro historii látek povídkových větší význam. Při tom podávám texty starších rukopisů v přepisech docela přesných, zachovávám dokonce i původní pravopis, třebas by se jevil neústrojným. Pohlížím na tyto zápisy ze sklonku 30-tých a ze 40-tých let stejně jak na staré rukopisy středověké, jež se otiskují i se všemi zkratkami, ač tyto zkratky pro poznání jazyka památek samých nemají významu. Zachovával jsem původní grafiku tím spíše, ježto jsem se obával, že by se přepisem podle pravopisu nyní obvyklého mohla někde setříti nějaká ne bezvýznamná dialektická zvláštnost. Kromě toho mínil jsem, že těmito ukázkami pravopisu prvních spisovatelů a zakladatelů nového slovenského písemnictví se podávají nejen příspěvky k přímějšímu poznávání jejich práce, než vůbec k dějinám slovenského pravopisu.

Vedle čistě slovenských podání pojal jsem do soupisu ještě povídky zapsané u maloruských obyvatelů východoslovenských stolic a polských v stolici Spišské, neboť zajisté toto obyvatelstvo žije celkem týmž životem duševním, jako slovenské, se kterým se neustále úzce stýká. Ovšem jest u každého takového podání výslovně uvedeno, kde bylo zapsáno, a uvádí se za slovenskými versemi.

Nemalou starost působilo při ohromném počtu slovenských lidových povídek soustavné a zároveň přehledné jich uspořádání. V literatuře máme sice již pozoruhodný pokus o systematisaci pohádek od výborného finského badatele Antti Aarne: Verzeichnis der Märchentypen (Helsinki 1910, FF Communications Nr. 3). Ale tu jsou příliš málo rozeznávány skutečné látky pohádkové od jejich jednotlivých motivů, a tento pokus nenalezl mimo Finsko dosud následovníka. Jest ovšem zpracován na základě finského materiálu. Pro cizí učený svět chceme ve svém díle jen poukazovati na toto číslování. Prof. dr. Václav Tille pokusil se o jiné systematičtější seskupení třebas jen vlastních pohádek v užším smysle toho slova, ne všech prosaických podání, ve svém seznamu českých pohádek, který již před několika lety předložil České akademii. Již proto, aby seznam slovenských pohádek byl stejně spořádán jako seznam českých a pro snadnější jich srovnávání, vyžádal jsem si od prof. Tille, abych podle jeho vzoru mohl sestaviti své dílo. Avšak při postupu své práce dospěl jsem k mínění, že je třeba vrátiti se především k staršímu dělení pohádek podle hlavních nositelů dějů pohádkových, na pohádky báchorkovité se živly nadpřirozenými, na povídky, jichž děj převzat z obecného života, povídky rázu novelistického a humoristického, žertovného a nakonec anekdotického; zvláštní skupinu tvoří legendy a především látky zvířecí a bájky. Pověsti konečně jsou vesměs téměř skupinou samostatnou. Uvnitř těchto hlavních skupin přidržoval jsem se dosti věrně celkem soustavy Tillovy. České jeho dílo dosud nebylo vytištěno pro velké nesnáze, které činila doba poválečná vydávání zvláště děl vědeckých. Zatím Tille vydal značnou část svého díla jazykem německým r. 1921 v připomenuté publikaci finské (FF Communications Nr. 34) a v něm své rozdělení českých pohádek velice důkladně přepracoval a změnil. Jak bude uspořádána látka v konečném vydání jeho českého díla, není mi známo. Tím budiž vysvětleno, že rozvrstvení látky mezi obdobnými spisy profesora Tille a mým bude namnoze různé.

Knihu i tak velice obšírnou nechtěl jsem zatěžovati důkladnějšími výklady a bibliografickými poznámkami k jednotlivým povídkám, nechtěl jsem, ba ani nemohl jsem opakovati své komentáře vytištěné v jiných pracích. Obmezil jsem se na pouhé a stručné odkazy na odborná díla pohádkoslovná a látkovědná, kde rozmanité a četné varianty slovenských povídek se vypočítávají.

Na samém konci díla umístím některé všeobecnější poznámky o podáních slovenského lidu.

Práce moje trvala dlouhá léta s různými menšími většími mezerami.

Vydávaje první svazek, pokládám za svou milou povinnost vysloviti nejvřelejší díky všem, kdož mne podporovali při této mé práci a kdož přispěli k vydání mého díla. Správa Musea v Turčanském Sv. Martině, především prof. dr. Jozef Škultéty, zapůjčovala mi do Prahy na delší dobu se vzácnou ochotou rukopisné sborníky. Později mi prof. Bohumil Tesař v Turčanském Sv. Martině laskavě opatřil přepisy různých rukopisných textů. Když konečně dílo v rukopise bylo dokončeno a šlo o jeho vydání, byla to Matice Slovenská, která se rozhodla, že je vydá sama. Za to děkuji zvláště pp. správcům Matice Slovenské prof. dr. Jozefovi Škultétymu a prof. dr. Jaroslavovi Vlčkovi.

Česká Akademie věd a umění přispěla po návrhu své třetí třídy r. 1921 na vydání větší částkou, než obyčejně povoluje na literární a vydavatelské podniky jiných společností, udělivši deset tisíc Kčsl. I této podpory budiž tu vděčně vzpomenuto.

Dílo mé, původně sepsané jazykem českým, mohla ovšem Matice Slovenská vydati jen jazykem slovenským. Mé díky obzvláštní buďtež vzdány tajemníkovi Matice Slovenské prof. Fr. Heřmanskému, který se s horlivostí jemu vlastní ujal této práce, nespokojiv se však pouhým převádéním mého spisu do slovenštiny, než přispěv ještě hojnými radami k zlepšení a zdokonalení mé knihy, začež mu na tomto místě vzdávám vřelé díky.

V Praze dne 6. května 1923

Jiří Polívka