ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Při Váhu je živo. Jdeť podle něho silnice a dráha. Co chvíli zahrčí vůz a zahučí vlak. Dole pak na Váhu pluje plť (vor) za pltí. Na pltě se dívám rád; nic pod nimi nevrže, neskřípe, nerachotí, plynou lehce, kolíbavě… Proti Ružomberku je dědina Likava. Odtud podruzi, chalupníci i sedláci chodí na pltnici.^[4] Ale i v jiných povážských dědinách je mnoho pltníkův. Plují až do Komárna, někteří potom po Dunaji do Peštbudína i do Bělehradu v Srbsku a ještě dále na Balkán. V čele pltě vesluje predník. Ten řídí plť, aby vyhnula skaliskům a krútňavám (vírům). V zadu vesluje učeň, třeba chlapec čtrnáctiletý. Ten má s plavbou práce málo, proto má na starosti též oheň, vaření a umývání várníkův (hrncův). V zadu pltě se nasype zhruba zem, udupe se a na ní se rozdělává oheň. Uprostřed pltě bývá někdy koliba, tak jednoduchá, jako měli šindeláři, t. na čtyřech sloupcích stříška z kůry. Pod kolibou mají potravu, také tam pltníci spávají nebo za deště se ukrývají.

Nejnebezpečnější je plavba před Žilinou. Tam je na pravém břehu obrovská skála Besná,^[5] na niž voda prudce naráží a opět se ve velkých vlnách odráží. Kolikrát jsem tu postál, když pltě pluly a viděl jsem pltníky vždy napjatě pozorny. „Pán Boh daj šťastia,“ volal jsem na pltníky a oni vděčně přikyvovali: „Pán Boh daj.“ Malý kousek pod Besnou je Margita, též obrovské skalisko, které zase s levého břehu sestupuje do řeky, skála vedle skály, většinou ukryté pod vodou a pltě mohou jen na jednom místě mezi skalami proploputi. Hukot vody je strašný, zvláště když je velká voda; lidského slova neslyšeti. Když je voda malá, pltníci tady dobře proplují, ale je-li Váh rozvodněný, strach a úzkost pojímá je u Besné a Margity. Narazí-li plť na skálu, klády se lámou jako sirky. Mnoho pltníků již tady zahynulo. V poslední době se přihodilo, že u Margity se plť na dvě půlky roztrhla. S přední predník odplul, zadní půlka se opřela o skálu, postavila se kolmo a zadního pltníka smetla voda na skálu, která z vody vyčnívala. Ubožák držel se na skále a teprv za hodnou dobu dostavili se jiní pltníci s provazy a tyčí, aby jej, už zcela vysíleného, zachránili.

Jednou jsem zašel do hospůdky při Váhu, abych vypil hrnek mléka. V hospůdce byl právě křest, povyšovali totiž zadního pltníka na předního. To se dělo takto: Hlavní pltník, zvaný faktor, smekl klobouk a za ním ostatní pltníci. Faktor řečnil: „Uvádzam v známosť, že Jano Ondruš, poctivý občan z Likavy, bývalý zadní pltník, postúpil za predníka, čo sa dněšnieho dňa potvrdzuje jeho krstom. Týmto krstným listom^[6] všetkým pltníkom na známosť sa dáva, aby Janovi Ondrušovi žiaden nikdy něpovedal: Ty si nie eště predním pltníkom.“

Na křestním listu je podepsán faktor, křtěnec a svědci. Faktor dá ještě křtěnci naučení, jak má veslovati u Besné a Margity, jak v krútňavách (vírech) při ústí Kysuce atd. Povýšený platí pltníkům něco jídla a nápojů, což stojí až 5 zl.

Rád si s pltníky porozprávím, majíť mnohé zkušenosti. Jednou pluli a já na ně zavolal: „Hej, priatělia, povedztě, koľko je hodín?“ Pltníci pohlédli na slunce, na skály a na jejich stín a pravili: „No, no, asi děsať.“ Vytáhl jsem z kapsy hodinky a bylo deset a pět minut. „Dobre, priatělia moji, vy skutečně hodín něpotrebujetě.“ „Veru nie,“ křičeli, nebo plť byla již daleko.

Jednou v Ružomberku pltníci zastavili. Vstoupil jsem na plť a dal se do řeči. Pozvali mě, abych plul s nimi. A já bych opravdu rád několik hodin na plti prodlel a rozhlížel se po krásných stráních i po žbluňkajících vlnkách. Už vícekráte jsem zamýšlel na plť vstoupit a plouti, ale pokaždé jsem krok zadržel. Strašné divadlo jsem viděl. Šel jsem totiž jednou s jistou stařenkou podle Váhu. Plula plť. Pohlednu na předního, pohlednu na zadního, mladíčka to pod velikým širákem, i on pohlížel na nás a v okamžení zmizel — spadl do vody a již po učni nebylo stopy, leda širák po vodě plul. Plť s předním, rukama lomícím, uháněla dále. Stařenka klekla, křižovala se, já stál zoufalý, ale na pomoc nebylo pomyšlení. Voda hluboká a prudká.

Jak se to stalo? tážete se.

V těch místech je převoz. Přes Váh je nataženo drátěné lano, ku kterému se připoutává prám, aby ho proud nestrhl, když se lidé nebo povozy převážejí. Mladík se zapomněl sehnouti, nebo se lano náhle snížilo, zachytil za ně a již byl v hluboké vodě… Nikdy na to nezapomenu.

Ubohý lid slovenský, hledaje si výživu, často vysazuje život svůj v nebezpečí.

Dva pltníci, plující z Ružomberka do Komárna, dostanou dohromady 10-12 zl. a plují při dobrém počasí a bez nehod pět dní. Nazpět jedou po dráze a hodný díl ze svého výdělku dají železnici.

Také po jiných řekách plují pltě a pořád je dříví dost. Slovensko je hornaté a hory jsou porostlé lesem. Po celých Uhrách se rozváží slovenské dříví, ba i na Balkán po Dunaji a také na sever do Německa. Veliký tento obchod dřevem vedou ponejvíce židé.