ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vydavatelské poznámky

Knížka Měl jsem psa a kočku vyšla jako první krátce po Čapkově smrti, v roce 1939, kdy ještě nezačala působit cenzura, která nepostihla ani sérii dalších vydání (druhé až šesté), vyšlých ještě v témže roce. Její zásahy se projevily až na vydání sedmém, válečném, z roku 1941 (v tiráži označeno jako 8. — 24. tisíc). Všechna tato vydání jsou — na rozdíl od následujícího Kalendáře — bez ediční poznámky, což by mohlo podpořit domněnku, že knížku v definitivní podobě připravil pro sazbu ještě sám Čapek. Dr. Karel Scheinpflug sice potvrzuje, že Čapek rukopis této knihy připravoval, ale není mu známo, zda ji skutečně ještě sám hotovou do nakladatelství odevzdal. Krátký interval mezi autorovou smrtí a vyjitím knihy nemusí ještě být důkazem toho, protože knihy se tehdy vyráběly za jiných podmínek a v jiném tempu, a na brzkém objevení knihy po autorově smrti zcela jistě sehrála roli i okolnost, že šlo o dílo oblíbeného spisovatele i o uctění jeho památky touto cestou. Kompozičně sporným bodem je zde zařazení vyprávění Iris, a to pouze jeho druhé části (str. 147, od slov ,Jak se to loni na podzim stalo…“), za obrázek Ben, Bijou, Blackie a Bibi, dané chronologií prvních čtyř větších celků po vypuštění úvodní části, psané ještě před povídáním o čtyřech štěňatech. Tato část byla doplněna vydavatelem až ve vydání osmém (1964), v němž Miroslav Halík vysvětluje, jak k tomuto nedopatření došlo, a de facto tím i vylučuje osobní účast autorovu při dodání rukopisu knihy tiskárně: „… První až šesté vydání knihy, tištěné z téže sazby v r. 1939, bylo připravováno krátce po spisovatelově smrti z jeho listinné literární pozůstalosti, v níž uvedená část chyběla a byla zjištěna teprve v následujících letech při bibliografickém soupisu Čapkových článků z přímé excerpce časopisů. Přítomné vydání tedy představuje poprvé v úplnosti text knihy, jak ji autor v tomto výběru zamýšlel.“ Uvedená slova můžeme chápat i jako důkaz toho, že — ač není jeho jméno v předcházejících vydáních uvedeno — se Miroslav Halík již na prvním vydání podílel. Protože není důvodu, proč by autor úvodní část vyprávění záměrně vypustil (argument, že se tak stalo proto, aby se neopakovaly určité momenty, neobstojí, protože v oddílu Ještě o psech a také kočkách k takovému kritériu přihlíženo nebylo) — obě části tvoří kompaktní celek, do kterého teprve zapadá vyprávění o čtyřech Irisčiných štěňatech, zatímco jeho uvedení před výše zmíněnou druhou částí je dosti nelogické —, zařazujeme ve shodě s vydáním osmým obě části vyprávění Iris před Bena, Bijou, Blackieho a Bibiho, vycházejíce dále jinak z textu vydání prvního, neporušeného cenzurou, a restituujeme všechna místa změněná nebo vynechaná z cenzurních důvodů. Bývalý vydavatel sice v ediční poznámce k osmému vydání píše, že byly „z této edice odstraněny všechny eliminace a změny, provedené cenzurou ve vydání z r. 1941, označeném jako 8. — 24. tisíc (7. vyd.), takže v tomto znění se čtenářům dostává původní nezměněný a nezkrácený text jako v prvním vydání“, ale jeho edice se vrací k prvnímu vydání jen výběrově, na některých místech: 139 s německým pinčem ses zahodila, ty, anglická airdalka — v 7: s nějakým pinčem… čistá airdalka; na 211 vrací Mám za to, že ti dobrmani a vlčáci jsou germánský vliv a představují kult síly, okázalost a takový nějaký imperialismus., opět zařazuje úplně cenzurovaný sloupek Kousek šovinismu, ale zůstalo u něho i několik míst dotčených cenzurou ve válečném vydání, například: 148 od všech lákadel tohoto krásného světa m. … dnešního zkaženého…; 194 Dogový klub m. Čs. dogový…v Čechách m. v Čs. republice; 220 co podniknu m. že vstoupím do Volné myšlenky nebo do Růžencového bratrstva; 222 v širém světě m. v nevlídném…; 226 kočkami různých národů m … anglickými, italskými a německými; 227 dobromyslní lidé m. … Taliáni a nebyl doplněn ani cenzurovaný předposlední odstavec knihy: Politika, která žije z pěstování nedůvěry… zemí šelem. V našem vydání (devátém) vychází text v celistvosti, bez cenzurních zásahů, tedy vlastně od roku 1939 poprvé.

Jednotlivé části knihy vyšly časopisecky, ev. knižně, takto: Minda čili O chovu psů v Lidových novinách 21. listopadu 1926, 27. února a 24. dubna 1927; v březnu 1930 ji pak vydal knižně v počtu 280 výtisků Spolek českých bibliofilů. Iris čili O chovu psů byla otištěna rovněž v Lidových novinách, a to 28. července 1929 a 4. května 1930 (v nedělní příloze), tamže Ben, Bijou, Blackie a Bibi čili O chovu psů 15. září 1929, stejně i základní část vyprávění Dášeňka čili Život štěněte, otištěná v šesti pokračováních v Dětském koutku: 11., 18., 25. září, 2., 9. a 16. října 1932. Ještě téhož roku vyšla Dášeňka knižně, doplněna o část Jak se fotografuje štěně a Pohádky pro Dášeňku, aby tiše seděla, o fotografie a s podtitulem „Pro děti napsal, nakreslil, fotografoval a zakusil Karel Čapek“. (Pro vydání v souboru Měl jsem psa a kočku byl omezen počet ilustrací a vypuštěny fotografie.) Další zjištěná vydání za života autora jsou třetí (6. — 7. tisíc) z roku 1935, čtvrté 1936, sedmé (11. tisíc) 1938. Výstava psů byla fejetonem v Lidových novinách 15. června 1930 a 22. června 1930 (zde s názvem Ještě výstava psů; od slov „Pokud psích ras se týče…“ — str. 199) a spolu s Dášeňkou byla jediná z tohoto souboru opatřena kresbami autorovými (ostatní nakreslil Josef Čapek). Poslední oddíl Ještě o psech a také kočkách zahrnul sloupky, fejetony a vyprávění z Lidových novin: Kousek šovinismu (30. prosince 1928), Pro zvířata (8. ledna 1928; vypuštěny závěrečné odstavce o sypání ptákům a týrání koní), Pes a kočka (24. dubna 1932), Mateřství (Kočka. Pes., 4. března 1928), Kočičí jaro (29. března 1925), Kočka (18. ledna 1925), z Nebojsy: Z názorů kočky (7. března 1919) a bibliograficky nezjištěné (vydavatelem ale označené rokem 1929) O nesmrtelné kočce. Tři nejstarší z nich (Z názorů kočky, Kočičí jaro a Kočka) byly zařazeny do knížky O nejbližších věcech, vydané roku 1925. Již pro tuto první knižní podobu byla takřka celá přepracována a především zestručněna nejstarší práce, Z názorů kočky, například: 225 Je velmi mocný — pův. Je to Bůh; Není krásný… něco vznešeného. — pův. Nemaje dosti kůže, pokrývá se mrtvými kožemi; je velmi nedokonalý. Nemaje dosti slin, musí se umývat vodou. Není jedlý a nedá se loviti. Mňouká drsně a příliš mnoho. V noci někdy ze spánku přede hrozně a hlučně. Kde jsi? Nemysli si, že se o tebe starám. Otevři mi dvéře, Všežeroucí. V něčem se Člověk podobá kočce; je však primitivnější a tupější. Nevím, proč se stal Bohem. Snad sežral něco vznešeného. Mňouká opravdu přespříliš, i když nemá hlad, i když není zamilován. Sejdou-li se dva, mňoukají a vrčí velmi dlouho, zatímco já sedím pod postelí a pohrdám. Ani pes nenadělá tolik hluku.; Spí v noci… nezpívá láskou. — pův. Je tupý a bez obrazotvornosti, bojí se noci, málo snívá, nemá žádných rozkoší, Nikdy si v noci nesedne do okna, aby se díval do tmy a začal vidět. Nikdy nemyslí na krev, nikdy nesní o lovu a boji, nikdy nezpívá láskou. Je ubohý, těžkomyslný a nemá vzletu. Jinak jsou rozdíly mezi časopiseckým (ev. knižním) zněním v souboru Měl jsem psa a kočku nepatrné; za zmínku stojí pouze: 226 očichá m. očichává; většinu svého času m. … života. Základem našeho vydání, v pořadí devátého, je text vydání prvního.