Zlatý fond > Diela > Cesta na sever


E-mail (povinné):

Karel Čapek:
Cesta na sever

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 5 čitateľov

Několik tváří

Slušelo by se zajisté, abych vraceje se ze země nizozemské vám popsal a vykreslil především typické tváře tamního lidu. Nuže, pokud se týče pánů burgemestrů,[1] radních, učenců a jiných notabilit, odkazuji vás na Flincka, de Keysera, Troosta, Eliase a Rembrandta a Sandrarta[2] a jiné holandské mistry století sedmnáctého; neboť od té doby se Holanďané nijak podstatně nezměnili až na to, že už nenosí krejzlíky, bandelíry, kyrysy a jiný válečný postroj. Ale záleží-li vám více na typických tvářích starých nizozemských námořníků, kalvinistů a farmářů, konstatuji, že se dosud sem tam skutečně vyskytnou; já sám jsem viděl po jednom exempláři v Utrechtu, na nádraží v Goudě a v tramvaji u Leidenu a velmi jsem se potěšil onou vzácnou hříčkou přírody, která se jmenuje národní typ.

Avšak ježto jsem se ocitl v Haagu v prostředí značně mezinárodním, a sice na kongrese PEN klubů,[3] mohu vám podat zprávu o řadě literárních tváří, které jsem tam potkal. Bylo jich tam na tři sta padesát, ale některé se mi nepodařilo nakreslit; vracím se bez belgického chlapíka Pierarda a bez Borise Sokolova[4] a bez Kadena Bandrowského[5] a bez tolika jiných; ale zato tady je, hle, John Galsworthy, bělejší, než býval dříve, s tváří světlou a jemnou, jako by byla ozářená světlem měsíčním; velmi rovný a rezervovaný; anglický gentleman ve stavu zduchovění.

Ta dobře kulatá hlava s krátkozrakýma očima, to je George Duhamel, francouzský básník a kritik a bývalý doktor, jeden z těch lidí, kteří dělají svědomí soudobé Evropy;

a tento usmívající se muž je Desider Kosztolányi, maďarský básník; usmívá se proto, aby dal najevo, že se nezlobí na naše úřady, které mu nechtěly povolit pobyt na naší půdě. Jeho úsměv je jako kola šířící se na tiché vodě — řekl bych, že dělá ještě kruhy kolem jeho hlavy.

Hermon Ould, sekretář v ústředí PEN, autor pohádek pro děti, pravý chlapecký Angličan a drobátko Ir, člověk hubatý a milý,

a tento germánský bůh je německý básník Theodor Däubler, jehož hrdinské vousy zčásti marně zakrývají líci vlídnou a spravedlivou, tvář moudrého a slunného poety;

tento muž sveřepých čelistí, černý a snědý, nemá být nikdo jiný než Jakob Wassermann,[6] romanciér, muž trochu zamračený a nemluvný,

zatímco tento počerný muž, Francouz Benjamin Crémieux, organizátor těkavého stádce literárního, rozhrnuje oponu své brady překypujícím úsměvem.

Šalom Asch,[7] básník žargonu, Haličan původem, hovorný a srdečný žid, a jeho dvojník, Jihoslovan Dučić;[8] aby si člověk ty dva nepletl, říkalo se na kongrese: „Když si myslíte, že mluvíte s Aschem, tak je to Dučić; když si myslíte, že mluvíte s Dučićem, tak je to Šalom Asch, — jen podle toho je rozeznáte.“

Tyto černé vousy znamenají sochaře Meštroviće,[9] vážného a pomenšího muže; kdyby byl tak dlouhý jako náš Horejc,[10] dělal by snad sošky, ale jsa spíše drobný, dělá sochařinu v nadživotním formátě.

A nakonec úsměv Johana Fabricia;[11] je to jediný Holanďan, kterého jsem drobátko trefil, a ten ještě není typický; neboť typický Holanďan je spíše uzavřený a jaksi důstojný.

Opouštěje tímto úsměvem mezinárodní půdu kongresu rád bych podotkl, že se obyčejně mylně vykládá babylónské změtení jazyků. Změtení jazyků nenastává tím, že každý mluví jiným jazykem, nýbrž tím, že každý mluví najednou několika jinými jazyky. Pokud člověk mluví svým vlastním jazykem, i kdyby to činil jen sám k sobě, není, pravím, žádného změtení; ale začne-lí říkat například, ani o tom nevěda: „Yes, mijnheer,[12] ce soir it is hier schrecklich horko“, pak teprve dospěl k onomu složitému lingvistickemu stavu, o kterém se zmiňuje bible líčíc první mezinárodní kongres, konaný u příležitosti slavnostního zahájení babylónské věže.



[1] burgemestr — starosta

[2] Sandrart — Joachim von S. (1606 — 1688), něm. barokní malíř a rytec, prvý něm. historik umění

[3] PEN klub — Poets-Editors-Novelists, mezinárodní sdružení spisovatelů a jiných intelektuálních pracovníků, zal. 1922

[4] Boris Sokolov — B. Matvejevič S. (1889 — 1930), sov. literární vědec, folklorista a etnolog

[5] Kaden Bandrowski — Juliusz B. (Kaden, 1885 — 1944), čelný představitel moderní polské literatury, vynikající romanopisec, zachycující soudobé dění

[6] Jakob Wassermann — (1873 — 1934), německožidovský romanopisec, vůdce novoromantického literárního hnutí, mistr psychologické analýzy

[7] Šalom Asch — (nar. 1881), autor sociálně zabarvených povídek ze života polských židů

[8] Jihoslovan Dučić — Jovan D. (1871 nebo 1874 — 1943), srbský básník a diplomat

[9] sochař Meštrović — Ivan M. (1883 — 1962)

[10] náš Horejc — Jaroslav H. (nar. 1886), sochař, řezbář, rytec skla a medajlér, autor četných byst a figurálních kompozic

[11] Johan Fabricius — (nar. 1871), nizozemský dramatik, čerpající látku z vesnického prostředí

[12] Yes, mijnheer… — Ano, pane, dnes večer je tu strašně…




Karel Čapek

— český prozaik, dramatik, novinár, filmový scenárista, libretista, básnik a prekladateľ, literárny, divadelný a výtvarný kritik, estetik a filozof Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.