Zlatý fond > Diela > Cesta na sever


E-mail (povinné):

Karel Čapek:
Cesta na sever

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 5 čitateľov

Oslo

Jak dnes věci v Evropě vypadají, měl by se pocestný předem informovat, nekoná-li se náhodou ve městě, kam ho cesta vede, občanská válka, převrat nebo nějaký kongres. Jen jsme dojeli do Stockholmu, a už se tam strhl mezinárodní sjezd Armády spásy; po ulicích pobíhaly tlupy poněkud tuhých, ale zdravě vyhlížejících pánů a starších dívek se slaměnými kukaněmi na hlavách, pátrajíce, jak by koho spasily. I dali jsme se na ústup do Norska; ale sotva jsme vkročili do Oslo, vypukla tam neděle a nadto světový kongres učitelů nedělních škol; nemáte ponětí, co jich na světě je. Celé Oslo bylo zaplaveno jakýmsi ctnostným hemžením a štěbetáním; každou chvíli se na mne někdo usmál s křesťanskou trpělivostí a ptal se anglicky, jdu-li také na služby boží. Na Karl Johans Gate nevál duch Ibsenův ani Björnsonův, nýbrž duch anglosaského církevního shromáždění; bál jsem se, že zachmuřený Ibsen na sloupu před divadlem zvedne hlavu a začne také kázat o účinné lásce k bližnímu nebo něco takového; ale Ibsen nezvedl hlavy a vypadal vůbec, jako by se na něco zlobil; Björnson to zřejmě snášel líp. Hledal jsem v Oslo odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu. Za daných okolností jsem tu odpověď nenašel; a divím se nyní víc než dříve.

Ještě jedna otázka mi vrtala hlavou; týká se také literatury, ale hlavně jazyka. Podívejte se, vždyť těch Norů nejsou ani tři milióny; a přitom píší dvěma nebo třemi jazyky, z nichž žádný vlastně není docela živý. Riksmal je městský jazyk, je to stará dánština a historická, úřední a literární řeč; landsmal je stará norština a selský jazyk, ale jen z jihozápadních okresů země a nadto uměle vypracovaný; doopravdy se mluví pár tuctů různých landsmalů, v každém údolí jiný; a je tu hnutí bymal, které chce sjednotit riksmal a landsmal; a je navržena reforma pravopisu, podle níž by se riksmal psal landsmalsky. Na škole se učí v landsmal nebo v riksmal, podle toho, jak se obec usnese; autoři píší v riksmal, jako Hamsum a Undsetová, nebo v landsmal, jako Olaf Duun, nebo taky jinak. Uznejte, že na třímiliónový národ je to trochu komplikované, a měl jsem dojem, že přes všechnu krásnou norskou snášelivost ve věcech jazyka se v tom ten statečný a silný malý národ necítí docela dobře. Pravda, my máme svým způsobem starosti podobné; jenže u nás se věc jazyka nebo nářečí formuluje s oblibou jako zásadní diference národní a politická. Ale pro literaturu myslím plyne z norské jazykové situace jedno poučení: buď psána tak, aby byla mateřskou řečí živého národa, jak mluví a myslí ve své době, a řečí celého národa, elity i lidu, měst i venkova. Já vím, není to snadné, ale proto se literatuře říká umění, že má čarovat a dělat divy a rozmnožovat na poušti chleby i rybičky zkušeností, slov a citů; a má-li mluvit k mnohým, musí mluvit přemnohá slovy a dialekty. I sestoupí na ni ohnivé jazyky[105] všech landsmalů i starých písemných památek a všeho, co bylo kdy pro ty všechny lidi psáno a mluveno; neboť proto byla stvořena, aby skrze slova otvírala veškeré poklady světa, amen. A za toto kázání jsou odpovědni učitelé nedělních škol; jakživ jsem totiž neviděl pohromadě tolik potlačené výmluvnosti a kázavosti, jako když jich tam stálo na čtyři tisíce, zatímco kázal jenom jeden z nich. Co dělat: člověku to nedá, i začne sám kázat a poučovat druhé.

*

Nicméně dík výše zmíněným službám božím se našlo v Oslo několik míst, kde nebylo toho času žádných nedělních učitelů; například nahoře na Holmenkolen, kde lidé v zimě skáčou na lyžích a odkud se otvírá jeden z překrásných pohledů světa: na dlouhý a klikatý Oslofjord s jeho ostrovy a parníčky a horskými hřebeny, s jeho mlžným a stříbrným světlem; nebo v jedné tiché vilové uličce, kde za vysokým plotem žije a nikoho k sobě nepouští Eduard Munch, abyste věděli, že to nedělá jenom Hamsun; a je to divné, odkud se ve velkých tvůrcích nabere tolik hořkosti k lidem. A v Norském muzeu jsem krom jiných věcí našel pěkný starý obraz, na němž Jan Křtitel křtí Krista Pána ve studeném norském fjordu; škoda, že tam nemají také útěk z Egypta na lyžích; ale zato lidové obrazy Ukřižovaného ukazují tvář poklidnou a téměř spokojenou, — jak daleko jsme tady od katolického patosu muk a smrti! Nebo konečně bylo jedno místo holé a téměř posvátné: veliká betonová kůlna, kde odpočívá Fram.

Pravda, byl jsem se také podívat na staré lodi Vikingů, jež vykopali z mohyl. Jsou zázračně zachovalé a velmi krásné ve formě, a Norové se k nim chodí jaksi modlit. Nejsem zrovna mořeplavec a pokládám i cestu přes Kanál za dobrodružství hodné paměti; ale když jsem se díval na ty černé, dravé, nádherně sklenuté vikinské čluny bez jediného nýtu železa, pocítil jsem kdesi až u dna své suchozemské duše, že moře je přece jenom podstatně mužská záležitost, dokonce mužštější než politika nebo reformování světa. Sednout do té černé, zpupné oseberské skořápky[106] a dát se na moře temnot a mlhy: to koukáš, děvče, co jsme za chlapíky, my muži! — Tož pravda, byl jsem se na to podívat a poklonit se; ale co je to proti lodi Fram!

Člověk by to do ní ani neřekl; taková obyčejná, nevelká loď je to, pravda, ze solidního dřeva a s boky trochu vzepřenými trámy a břevny, aby něco vydržela; kuchyňka jako dlaň, kotelnička pro smích, schody a dveře, aby si v nich každý hlavu narazil; a pak kabinka jako pro dítě, a na ní napsáno Sverdrup; a druhá, s pryčnou, na které by nemohl natáhnout nohy ani náš Fráňa Šrámek, a na ní je napsáno Nansen; a třetí kajuta, ještě o něco kratší, a nad ní tabulka: Amundsen. A v každé té prkenné skřínce na skobě kožišinová kápě a kabátec a boty z tulení kůže; je to cítit naftalínem a smutkem. A potom Nansenův, Sverdrupův, Amundsenův sextant a dalekohled a jak se ty navigační nástroje jmenují; a kleště na zuby, chirurgické nůžky, skalpely, obvinadla, malinká lékárnička — víc toho tam už není. Tak pozdrav bůh a pěkně vítám: to jsme zase doma, v domově svého chlapectví. Pamatuješ se na Nansena a Sverdrupa? Vzpomínáš si, jak jsi přezimoval s Framem? Bylo to v tatínkově zahradě, kvetly tam jasmíny a růže; zastřelili jsme ledního medvěda a vypravili jsme se na saních vlečených psy po ledové pláni k severu; avšak nepohoda a ledové poměry nás donutily k návratu. Byl to svízelný návrat, jen si vzpomeň; nic platno, musíme nazpátek, než nastane polární noc. Konečně se zjevil na obzoru náš Fram, i pozdravili jsme jej jásotem. — Ano, náš Fram; neboť patřil nám všem čtoucím klukům světa; nechtě to být, toto je naše loď a máme právo si tu sáhnout uctivě a důvěrně na kterýkoli sextant, svazek lan nebo kleště na zuby. Jen tuhle na té kabince je psáno Amundsen; to tedy už je jiná kapitola, kterou jsme četli jindy a jinak; tady už na nic nesáhneme dětským prstem, ale smekneme mužský klobouk. (Je tu totiž dusno, nebo to dělá ten naftalín.) Tož tady spal muž, který se jmenoval Amundsen; to musel hodně skrčit nohy, když tu spal. Člověk, který viděl obě točny. Muž, který ztratil sebe, když letěl do takových pustiti zachránit někoho, kdo se mu zbytečně a okázale pletl do jeho Arktidy.[107] To ovšem je jiné dobrodružství, zapsané ještě hlouběji než vzpomínky z dětských knih.

*

A večer, pozdě večer už nebylo žádných učitelů nedělních škol, nýbrž bílá severní noc; na Karl Johans Gate vál trochu chladně duch Ibsenův, a domácí lid užíval své letní neděle; je to dav nějak plecitější nežli tamhle ve Švédsku, rustikálnější, míň důstojný a vůbec lidovější; vypadá poněkud rozjařeně jako národové, kteří mají náklonnost k pití a politice; a pokud se dá soudit podle tváří, nemusí se jich člověk bát.



[105] I sestoupí na ti ohnivé jazyky — biblický obraz (podle Skutků apoštolských 2, 3 — 4, sestoupil Duch svatý na apoštoly v podobě ohnivých jazyků a ti pak začali každý mluvit jinou řečí)

[106] oseberská skořápka — v norské osadě Oseberg byly nalezeny lodi Vikingů

[107] kdo se… okázale pletl do jeho Arktidy — it. generál Umberto Nobile se svou leteckou výpravou r. 1927




Karel Čapek

— český prozaik, dramatik, novinár, filmový scenárista, libretista, básnik a prekladateľ, literárny, divadelný a výtvarný kritik, estetik a filozof Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.