Zlatý fond > Diela > Cithara sanctorum. Díl 2. Písně duchovní na hlavní články víry


E-mail (povinné):

Juraj Tranovský:
Cithara sanctorum. Díl 2. Písně duchovní na hlavní články víry

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Jozef Vrábeľ, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Silvia Harcsová, Nina Dvorská, Daniela Kubíková, Andrea Kvasnicová, Eva Lužáková, Ivana Hodošiová, Katarína Sedliaková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 62 čitateľov

I. O Bohu a o jeho vlastnostech

230. Aj, nebesa vypravují

Bůh jest jeden

Jako: Bohu buď sláva na nebi


Aj, nebesa vypravují
Slávu pravého Boha;
Bytnost Jeho ohlašují
Slunce, měsíc, obloha;
Hvězdy i všech tvorů množství
Ukazují Jeho Božství:
Ó lidé, pozorujtež!

2.
Okršlek světa slavného
Svědčí o stvořiteli,
Způsob řádu předivného
O moudrém řediteli;
Ó lidé, zdaliž neznáte?
Zdaliž nezrozumíváte?
Každý tvor volá:
Bůh jest!

3.
Bůh jest všech věcí stvořitel
Na nebi i na zemi,
Správce všeho a ředitel,
Panovník nade všemi;
Hospodin jest Jeho jméno,
Jemuž se každé koleno
V pokoře má klaněti.

4.
Hospodin jest sám Bůh pravý,
Čest Jemu jedinému!
Onť nechce dáti své slávy
A cti v světě jinému,
Ani chvály své rytinám,
Protož zapovědíti nám
Ráčil každé modlářsťví.

5.
On první i poslední jest,
Neníť více žádného,
Jemuž by měla Boží čest
Vzdána být, kromě Něho;
Ti bohové vymyšlení,
V nichž nic pravdivého není,
Nechť dojdou potupení.

6.
My máme jen jediného
Boha Otce našeho;
Ach, nehledejmež jiného,
Než toho tvorce všeho;
Modla na světě nic není,
Marné jestiť její ctění;
Bůh jest Pánem všech tvorů.

7.
Toť jest štěstí pravé,
jisté: Boha pravého znáti;
Hleďmež jen na každém místě
Všemožně to konati,
Čemu nás v svém slovu učí
A co činiti poroučí,
Tak jsme blahoslavení.
Št. Leška

231. Bože, jenž od věčnosti

Neproměnitelnost Boží

Jako: Bože, Ty jsi v Synu svém


Bože, jenž od věčnosti
Trváš tentýž bez proměny
V slávě a důstojnosti,
Dej, ať jest to mé myšlení,
Ne v jiného, ale cele
V Tebe doufat, Stvořitele.

2.
Nikdy se nezměnilo
Tvé umění nekonečné,
Coť jednou pravdou bylo,
Musí zůstat pravdou věčně;
Ty se nikdy nepomýlíš,
Co dobré jest, to vždy činíš.

3.
Ty nejsi jako člověk,
Bys, co jsi jednou vykonal,
Ať to jestiť cokolvěk,
Opět časem olitoval;
Ty v cílech svých v každé době
Jsi i budeš věrným sobě.

4.
Hříchy v nenávisti máš;
Běda těm, jenž je milují!
Ale věčně těm žehnáš,
Kteříž dobré oblibují;
Rač mne ve všem naučiti
Věrně vůli Tvou plniti.

5.
Ty máš v tom zalíbení,
Všecko dítkám svým dávati,
Co jim slouží k spasení;
Šťastný kdo zná přestávati
Na Tvém, Pane, spořádání,
On uzří Tvé požehnání.

6.
Co slibuješ, to činíš,
V Tobě se nikdo nesklamal,
S každým upřímně míníš,
Kdožby Tebou se vésti dal;
To ze zkušenosti známe,
Proto pevnou víru máme.

7.
Byť měl svět zahynouti,
Byť mne všickni opustili,
Ty nemáš pominouti,
Můj jsi věčně přítel milý;
I když půjdu z té časnosti,
Ty zůstaneš mou radostí.
Št. Leška

232. Bože nebes, země, Tvé panování

Věčnost Boží

Jako: Emmanuel milý


Bože nebes, země, Tvé panování
Časové nemohou obmeziti,
Ani slabý člověk věčné trvání
Tvé rozumem nemůž vyměřiti;
Já se jen divím,
Pochopit nevím,
Žes byl i zůstaneš tentýž na věky.

2.
Když ještě na nebi nebylo žádné
Světlo slunečné a hvězd záření,
I všecky propasti pusté a prázdné,
Ty viděls napřed světa stavení;
Časy a chvíle,
Osudy, cíle
Vyznačils anjelům i červům v prachu.

3.
Ty jsi i smrti Pán, Ty neumíráš,
Duši mé zůstaneš schrána věčná;
Ty mně útočiště i ochranu dáš,
Když nastane doba nebezpečná;
Jen v Tobě stavím
Naději, neb vím,
Že milost a pravda Tvá trvá věčně.

4.
Tělo mé jest sice popel a bláto,
Smrti osten duši nic neškodí;
Tělo přijde v zemi, odkud je vzato,
Ducha novým rouchem Bůh ozdobí;
On mi dal slovo,
Zavírám z toho,
Že na Něj tváří v tvář patřiti budu.

5.
Padne časem země, padne i nebe,
Tvůj, Bože, svatý soud vše zachvátí,
Tudy já již budu chváliti Tebe,
Když duši soud smrti nezatratí;
Skrz Tvou dobrotu
Přijdu k životu,
Bych slavil jméno Tvé po věky věků.
S. Tomášik

233. Bože, Tě v pokoře

Důstojnost Boží

Jako: Bože, věrný Bože


Bože, Tě v pokoře
Zem i nebe má ctíti;
Tys nekonečně víc,
Než mohu pochopiti;
A protož pokorou
Ozdob ducha mého,
Ať si ze vší duše
Vážím jména Tvého.

2.
Tys’, čeho nebylo,
Ráčil mocně stvořiti,
Chtěje vůkol sebe
Štěstí pravé množiti;
Neb Ty Bůh lásky jsi,
Ty jsi Bůh moudrosti,
Nížto všecko řídíš
Nám ku blaženosti.

3.
Co jest, od Tebe jest;
Tys řekl: Buď! — a bylo;
Na Tvé slovo se zem
I nebe postavilo;
Tvá vůle zdržuje
Ten svět, Hospodine;
Bude-li Tvá vůle,
Všecko zas pomine.

4.
Ty jsi Pán nad pány,
Ty vládneš věcmi všemi;
Jen prach jsou před Tebou
Vše mocnářstva na zemi;
Kdo toho povýší,
Koho Ty znižuješ?
Ale ten ostojí,
Koho Ty zvyšuješ!

5.
Tys byl bez počátku
A budeš bez skončení;
Od Tebe pochází
I život i zničení;
Od Tebe jest duch ten,
Kterým my žijeme;
Chceš-li, rodíme se;
Chceš-li, zase mřeme.

6.
Kdo Tebe kdy viděl,
Kdo Tě může shlednouti?
Kdo zrakem smrtelným
Tu jasnost proniknouti,
Odkud se laskavě
Na své tvory díváš
A všudy jen radost
A štěstí rozsíváš?

7.
Ovšem, známost naše
Zde dokonalá není,
Než bude-li jednou
Odjato to zastření,
Nímž před naším zrakem
Nyní jsi zakrytý,
Tuť poznáme jasně,
Ó Bože, co jsi Ty.

8.
Než i zde buď Tobě
Vzdávána od nás chvála;
Ó nezamítejž ji,
Ač je nedokonalá;
Až jednou tam v jasném
Světle Tě spatříme,
Pak dokonaleji
Tebe oslavíme.
S. Chalupka

234. Bůh jest; nemluv, kdo jsi koli

Bůh jest

Jako: Kdo bude, co Bůh vyvolil


Bůh jest; nemluv, kdo jsi koli,
Nic proti tomu Pánu;
On šatí lilie v poli
I cedry na Libanu;
Chválu Mu ptáci zpívají,
Moc Jeho hromy hlásají,
Velké moře zvěstuje,
Že Bůh nekonečný je.

2.
Boha všudy přítomného
Z ranní rosy poznávám,
Večer z nebe hvězdnatého
Krásná jeho díla znám;
Když zřím v jaře stromy v květě
Aneb žluté klasy v létě,
Srdce mé dí: zde jest Bůh!
To vše činí Jeho Duch!

3.
Vlastním prstem slávu jména
Svého vypsal Bůh sobě
V přírodě, jenž otevřená
Kniha jest v každé době;
Buďto do tmavé hlubiny,
Buď na vznešené výšiny,
Neb kamkoli zhlédneme,
Tam jméno Boží čteme.

4.
Každý tvor vděčně vyznává
Tvorce v nebes výsosti,
Jemu čest a úctu vzdává
V bázni a v poddanosti;
Když slunce neb zoře ranní
Vznášejí se nad hrobami,
Svět ze sna probuzují,
Skutky Boží zvěstují.

5.
Jen blázen takého cosi
Mluví, že Boha není,
Neb zlosyn, který již nosí
V srdci svém zatracení;
Ach, já se toho nelekám,
Protož v Tě pevnou víru mám,
Bůh jest mé potěšení,
Můj život i spasení.

6.
Víru tu rač zachovati,
Bože, až do skonání,
Nedej nikdy upadati
V hříšné pochybování,
Pokoj a radost mé duši
Chraniž a dej, ať, jak sluší,
Prozpívám v Tvé známosti,
Hotuji se k věčnosti.
S. Tomášik

235. Chvaliž Pána tvor všeliký

Všemohoucnost Boží

Jako: Srdce čisté stvoř mi, Pane


Chvaliž Pána tvor všeliký,
Stvořitele věčného,
Neb On jest v skutcích veliký,
Nemáť sobě rovného;
Onť jest v radě moudrý, svatý,
Kdožby směl odporovati
Jeho všemohoucnosti?

2.
On pokryl nebes oblohu
Světly nesčislnými,
Ozdobil se slávou mnohou
Nad oblaky mračnými;
Zdvihuje páry ze země,
Vody v oblacích zavřené
Spouští, zvlažuje zemi.

3.
On velí slunci vzchoditi
Na dobré i zlé spolu,
Dává mu jasně svítiti
K útěše všemu tvoru;
On i bouři rozkazuje,
V okamžení zahaluje
Nebe černou mrákotou.

4.
K Jeho slovu víchor duje,
Silné stromy poráží,
I hrom a blesk se křižuje,
Tvrdé skály rozráží;
Kam se Jeho střely nesou,
V základech se světy třesou,
Vody vystoupí z mezí.

5.
Jeho slovo moře tiší:
Až potud a ne dále!
Jeho rozkaz řeky slyší,
Pramen otvírá v skále;
On obrácí i pustiny
V květné, úrodné krajiny;
Země plná divů jest.

6.
Všecka moc, moudrost i síla,
Bože, jest jen u Tebe;
Zvelebují vlastní díla
Tě, Panovníka nebe,
Žes je tak moudře zformoval;
Každý tvor, jemužs život dal,
Raduje se v svém Pánu.

7.
Otče, i my Tě slavíme,
Jenž panuješ nad námi,
Tvá milost, za to prosíme,
Ať zůstává vždy s námi;
Neb neškodí tomu více,
Koho se jme Tvá pravice,
Žádná zlost neb nehoda.
S. Tomášik

236. Chvalte Stvořitele svého

Dokonalost Boží

Jako: Nuž všickni křesťané věrní


Chvalte Stvořitele svého
Srdce upřímností,
Neb ten svět jest dílo
Jeho Nejvyšší mocnosti. :|:

2.
Před Ním se vše v prachu koří,
Což On chce, stává se;
Slovem jedným světy boří,
Jiným tvoří zase. :|:

3.
Neníť Mu v dokonalosti
Nikde podobného;
Pravda se spravedlností
Základ trůnu Jeho. :|:

4.
On nás zná, jest všudy při nás,
Kamkoli se hneme;
My se nikde a v žádný čas
Před Ním neskryjeme. :|:

5.
V Jeho knize jsou života
Dnové nám zapsáni;
Před zlým nás Jeho dobrota
Varuje a chrání. :|:

6.
Od Něho jde vše, což máme,
Kdože má co svého?
Proto Mu vděčně vzdáváme
Díky z darů Jeho. :|:

7.
Doufejmež v Boha, neb víme,
Že On jest Otec náš;
Když se my Ho nespustíme,
On neopustí nás. :|:

8.
On nás vezme v svou ochranu
Proti světa zlosti,
Nalezneme při tom Pánu
Pokoje, radosti. :|:
S. Tomášik

237. Kam bych koli patřil

Bůh jako Otec

Jako: Nuž Bohu děkujme


Kam bych koli patřil
V tomto velikém světě,
Na nebe, na zemi,
V zimě anebo v létě;
Nech proběhnu časů
A národů stezky,
Bože, všecko svědčí,
Žes Otec nebeský!

2.
Láska Tvá a milost
Všecko všudy miluje,
I všem život dává,
I všecko opatruje;
Ptáctvo, kvítí polní,
Strašné hromu třesky,
Všecko k Tobě volá:
Otče náš nebeský!

3.
Tvé oko i na nás
Jako na dítky patří
A chce, by jsme byli
Též i my sestry, bratří;
Protož snímáš naše
Hříchy a poklesky,
By jsme znali, že jsi
Otec náš nebeský.

4.
Dej nám tedy cítit
Též to blahoslavenství,
Žes Ty naším Otcem,
Ale zvlášť v náboženství,
V náboženství onom,
Jehož jasné blesky
Poslals nám skrz Krista,
Ó Otče nebeský!
Ján Kollár

238. Kdež je ten světa díl

Vševědoucnost a všudypřítomnost Boží

Jako: Žádné okamžení


Kdež je ten světa díl,
Kdež je ten počet míl,
Kdeby Boha víc nebylo?
Na výsosti Jest trůn
Jeho velebnosti,
V zemi což se pohybuje,
Toť Jeho Duch naplňuje.

2.
Slunce On zažíhá,
Když noc již ubíhá,
Měsíc, hvězdy On vyháší,
I povětří
Díla svého pilně šetří;
Živá radost tvoru všeho
Zvěstuje přítomnost Jeho.

3.
Kamkoli se hneme,
Všude nalezneme
Znaky Božské přítomnosti;
Buď že spíme,
Neb v povolání chodíme,
V horách i na šírém poli,
V pouštěch, v moři, i kdekoli.

4.
On je vždycky při nás
V dobrý i ve zlý čas;
Věrný křesťan, pomni na to,
Z lásky k Němu
Když se dáš k dílu dobrému,
Ač při něm užitku málo,
Však darmo se nekonalo.

5.
Bůh na všecko patří,
I tebe opatří,
Člověče, jen doufej v Něho;
On tě chrání
A v každém neštěstí brání,
On tvůj nedostatek vidí
A pomůže z každé bídy.

6.
I tobě, hříšníče,
Blízká jest pravice
Boží, zlých skutku mstitelka!
Zná tvé dílo,
Co ve tmách činěno bylo;
Bůh i v noci pozoruje,
Srdce strachem naplňuje.

7.
Po tobě jest veta,
I na konci světa
Soud Božský tebe dostihne
Nenadále,
Kdes chtěl být bezpečným stále;
V čem jsi doufal, to tě zkazí,
Trest Boží tě k zemi zrazí!

8.
Chudých nezamítá,
Jich slzy spočítá
A k potěšení obrácí;
V smrtném loži
Ještě Jeho lék osoží;
Kdež přítel neradí více,
Zpomůže Božská pravice.
S. Tomášik

239. Kdo jsem já, ó Tvorce nebe

Všemoudrost Boží

Jako: Ó přebídná světská marnost


Kdo jsem já, ó Tvorce nebe,
Bych Tvou moudrost mustroval,
Neb jakou známostí sebe
Před Tebou povyšoval?
Marné jsou lidské známosti,
Srovnané s Božskou moudrostí;
My to, čím více víme,
Co nám chybí, cítíme.

2. Ač z moudrosti nekonečné
Boží světy plesají,
A den dni, noc noci věčně
Slávu její hlásají;
V plném pořádku zdržuje,
Žehná i obveseluje
Velké světa stavení
Boží moudré řízení.

3.
Co Bůh v radě své uložil,
Žádný člověk nezmění,
Byť všecku moc vynaložil,
I všecko své umění;
Než, ač to vždy nechápáme,
Moudře řídí Jeho rámě;
Nám Božské počínání
Nese jen požehnání.

4.
Věčná moudrost, na Tvé sliby
Stavíme svou naději,
Veď nás, jak se Tobě líbí,
Za Tebou nejraději
Půjdeme my s důvěrností,
Vědouce, že nás z milosti
Po kratičkém zkušení
Přivedeš k oslávení.

5.
V nebi jen v světle uzříme
Tvé otcovské mínění,
Tam již dokonale zvíme,
Jakť moudré Tvé řízení;
Však pokud má nás ta země,
Moudrost svou v tom dokážeme,
Když ochotně konáme,
Což poručeno máme.
S. Tomášik

240. Nebesa Tě vypravují

Velebnost Boží

Jako: Bohu buď sláva na nebi


Nebesa Tě vypravují,
Stvořitele moudrého;
Slunce, hvězdy nám zvěstují
Slávu Boha silného;
Tvou důstojnost, Pane věčný,
V bytu, v moci nekonečný,
Všudy ve všem vidíme.

2.
Nevystihlá jest, ó Pane,
Tvá moc všemu stvoření;
Co chceš, to se všecko stane
V jediném okamžení;
Dílo Tvé jest ten svět celý,
Tobě, mocný Stvořiteli,
Sláva buď na výsostech.

3.
V slávě, v moci, v důstojnosti
Není Tobě rovného,
A krom Tebe na výsosti
Není Boha jiného;
Tobě, Bohu jedinému,
Králi králů přemocnému
Čest a chvála přisluší.

4.
Jestliže své obrácíme
Vzhůru oči na nebe,
Odtud k zemi se skloníme,
Všudy vidíme Tebe;
Hlas Tvůj zní ve hromobití,
Tvá velebnost v slunci svítí,
V úrodách Tvá štědrota.

5.
Na Tvůj rozkaz déšť se leje,
Zůří zemětřesení;
Chceš-li, nová zas naděje
Kojí všecko stvoření;
Kdož ji může vysloviti,
Který rozum pochopiti
Tvou, ó Bože, důstojnost?

6.
Protož Tobě se klaníme,
Stvořiteli mocnému,
Poníženou přinášíme
Obět Pánu slavnému;
K Tobě jen své zření máme,
Jen na Tebe spoléháme,
Hospodine zástupů!
J. Chalupka

241. Nebeská i zemská krása

Bůh jest

Jako: Učiň se mnou, jak se líbí


Nebeská i zemská krása
Na Boha upomíná;
Každý živý tvor to hlásá,
Že věčného tvorce má;
Člověče, zdaž tvé svědomí
Může říci: Boha není?

2.
Kdože život i dýchání
Bylby tobě daroval?
Tvou duši k rozmyšlování,
I tvé tělo zformoval?
Zdaž to není ten mocný Bůh,
Před nímž se koří každý duch?

3.
Ach, jak bídné živobytí
Naše být by muselo,
Kdyby srdce žádnou míti
Známost Boha nechtělo;
Tak naše zde přebývání
Bylo by k politování!

4.
Odkud by sme potěšení
Mohli čekat v žalosti?
Kdoby přispěl k spomožení,
Když nás tlačí úzkosti?
Všecka ctnost i práce věrná
Byla by tehdáž daremná!

5.
Život tento tím jen drahý
A milý jest před námi,
Nebo víme, že Bůh pravý
Panuje nad hvězdami;
Jeho Duch nás obživuje
A pokojem naplňuje.

6.
Každá duše již s radostí
Vyznávej Boha svého,
Kterýž v otcovské milosti
Zjevil sebe samého
Nám skrz rozum přirozený,
Zvlášť skrz Kristovo učení.

7.
Pevnou v Tebe víru máme,
Bože, a v Tvé řízení,
Na Tvé lásce zakládáme
Pokoj duší, spasení;
Dejž jen, ať Tě v Kristu ctíme,
Ctným životem oslavíme.
S. Tomášik

242. Nikdy Bůh slovo své nezměnil

Dobrotivost Boží

Jako: Marnost v světě nad vše marnosti


Nikdy Bůh slovo své nezměnil,
Nikdy slib svůj nazpět nevzal,
Zůstal vždy v tom, co si umínil,
Dokonal, co si předsevzal;
Není v Něm klamství, ani lest,
Nebo Bůh věčná pravda jest.

2.
Což nám přislíbil uděliti,
To nám zajistě dopřeje;
Nemůž víc ten základ zrušiti,
Na němž stavíme naděje,
I když se zdá prodlévati,
Znáť v pravý čas pomáhati.

3.
Než jak neomylně rozdává
Dary své štědré milosti;
Když trestat za dobré uznává,
Tresce se vší svou přísností;
Kdo nedbal na slovo Jeho,
Pozná ostrost prutu Jeho.

4.
Proto máte se čeho báti,
Jenž trváte v nepravosti,
Nebo není co pohrávati
S nejvyšší spravedlností;
Žiješ-li na odpor Bohu,
Odplatíť to bídou mnohou.

5.
Proto držme se myslí celou
Jeho svatých přikázaní,
Dokažme k Němu lásku vřelou
Skrze ctnostné obcování;
Tak zvíme, že Bůh pravdivý
Jest svých slibů pamětlivý.

6.
I nechať jiní, komu chtějí,
Slouží, my s Bohem držíme,
Ať se po rozkošech shánějí,
My se Jeho nespustíme;
Naděje naše v Bohu jest,
Nebo Bůh věčná pravda jest.
S. Tomášik

243. Ó kdyby v Boha

Co bychom byli bez víry v Boha?

Jako: Odvrať, ó Bože


Ó kdyby v Boha
Srdce nevěřilo,
Čím by v životě
Se ono těšilo?
Takby mou duši
Bouře světa nesla,
Jak loď bez vesla!

2.
Náhle by zmizla
Radost kterákoli,
I záviděl bych
Zvířatům na poli;
Při světle slunce
Byla by tma hustá,
Zem všudy pustá.

3.
Nic, nic by mne zde
Neuspokojilo;
Ba kdybych nebyl,
To by lépe bylo,
Než abych snášel
Zde trápení mnohá
A neznal Boha.

4.
Lidé by měli
Rozum, měli smysly
Jen k tomu, aby
Na zoufání vyšli;
Nesmrtelnosti
A za ctnost odměny
Bez Boha není.

5.
Jak pleva lehká
Vzhůru by jsme vzlétli
A jak prach vůkol
Zas na zem se zmetli;
Není-li Boha,
Dým jest naše duše
V tlejícím rouše.

6.
A pak smrt pánem
Jest všeho stvoření,
Právo jest marnost,
Pravda jest bláznění,
A rozum jest lež,
Pak hřích čím špatnější,
Tím jest krásnější.

7.
Preč, preč ode mne,
Satanská myšlení!
Hřích jestiť váš dech,
Strach vaše zblížení;
Vy sami jste smrt!
Ó jináče cele
Já věřím směle.

8.
Věřím, že Bůh jest
Živý, všemohoucí,
Duše má Jeho
Jest dcerka žádoucí;
Ten, jenž mne stvořil,
Ten mne i zdržuje,
I opatruje.

9.
On jest ten základ,
Na kterémžto stavím,
Já v Něho doufám,
Jeho vzývám, slavím;
Bůh můj a Pán můj,
Síla, potěšení,
I mé spasení!
K. Kuzmány

244. Ó kterýže duch Tě, Boha

Dobrotivost Boží

Jako: Při vodách tvých. Aneb: Beránek jde


Ó kterýže duch Tě, Boha,
Právě může oslavit?
Kdo Tvá dobrodiní mnohá,
Kdo Tvou lásku vypravit?
Tenť nehoden být člověkem,
Kdo Tobě platí nevděkem,
Nejsa hotov k službě Ti;
Duše má, tvůj Otec s nebe
Byl vždy pamětliv na Tebe,
Mějž Ho i ty v paměti!

2.
Aj, On mne nepotřeboval
A ráčil mne stvořiti,
A ač jsem Mu odporoval,
Svou milostí dařiti;
On svědomí spokojuje,
On ducha mého zmocňuje
K zrostu v dokonalosti;
On jest pramen požehnání,
A všeliké dobré dání
Mám jen z Jeho milosti.

3.
A pohleď jen, duše milá,
Do onoho života,
Ku kterému tě stvořila
Věčná Boží dobrota;
Tam je věčné utěšení
A na Jeho tvář patření,
Tamť díl tvůj věčná sláva;
Bůh, jenž ti dal Syna svého
Za vůdce k nebi jistého,
I k nebi dal ti práva.

4.
A Boha tak laskavého
Neměl bych já milovat?
A dle svaté vůle Jeho
Vůli svou nespravovat?
On, co mi zde konat sluší,
To mi sám zaštěpil v duši
A slovem svým zvěstoval;
Bych nade vše Boha svého
A, jako sebe samého,
Bližního vždy miloval.

5.
Toť jest věčný Boží zákon,
To má vděčnost ku Bohu,
Bych byl samá láska, jak On,
Dobře čině, kde mohu;
Pokud lásku mám ku Němu,
Mám i chuť a moc ku všemu,
Co mi On přikazuje;
A ač i klesám z křehkosti,
Však v Kristu moc nepravosti
Nade mnou nepanuje.

6.
Bože, dej ať v každé době
Mám Tvou lásku v paměti,
Ať můj život celý Tobě
Ku službě se posvětí;
Láska Tvá vodiž mne v štěstí,
Láska Tvá v každé neřesti
Budiž mé potěšení;
Ona rač mne posilňovat,
Když se bude přibližovat
Mé s časností loučení.
S. Chalupka

245. Pane, Tys mne zkusil

Vševědoucnost Boží

Jako: Bože, věrný Bože


Pane, Tys mne zkusil,
Tobě tajno nic není;
Znáš každé mé hnutí,
Slovo, také činění;
Ty mému myšlení
Rozumíš z daleka,
Neb srdce i ledví
Zpytuješ člověka.

2.
Prvé nežli já chci
Slovo na jazyk bráti,
Prvé než co začnu,
Již Ty to ráčíš znáti!
Tak všecky mé cesty,
Též i mé tajnosti
Jsou zjevné, ó Bože,
Tvé vševědoucnosti.

3.
Kamžbych tedy, Pane,
Od Tvého Ducha zašel?
Aneb před tváří Tvou
Kde tajnou skrýši našel?
Vstoupím-li na nebe,
Můj Bože, tam jsi Ty;
Nejsem ani v hrobě
Před Tebou ukrytý.

4.
Kdybych daleko chtěl
Za moře zaletěti
A tam ve krajinách
Těch nejdalších bydleti,
Bychť vzal ranní záře
Křídla, co orlice,
Však by mne popadla
Předce Tvá pravice.

5.
Dím-li pak: asnad se
Ukryji v nočním mraku,
Ani to nic není
Tvému jasnému zraku;
Nebo noc jako den
Svítí Tvé jasnosti,
I tma jako světlo
Tvé vševědoucnosti.

6.
Ty jsi mne v moci měl
Již v matky mé životě,
Tams mne divně oděl,
Díka buď Tvé dobrotě;
Dřív než zformováni
Jsou moji údové,
Znals, jaký běh moji
Budou míti dnové.

7.
Děkuji, můj Pane,
Že jsi se mne zaujal,
Prvé nežli jsem byl,
Na mne jsi pamatoval;
Aj, Tobě chci věrně
Sloužit v pobožnosti,
I celý svůj život
Řídit k Tvé líbosti.

8.
Vyzpytuj mne, Bože,
A poznej má myšlení,
Zkus mne, chodím-li též
Dle Tvého poručení;
Bludnými cestami
Nedej mi choditi,
Rač mne ustavičně
Cestou svou voditi.
S. Tomášik

246. Svatýs od věků

Svatost Boží

Jako: Nuž všickni slavte


Svatýs od věků,
Bože a Pane náš,
Ty se člověku
Hříšnému znát dáváš;
Svatý, Svatý, Svatý,
Tě ctíme,
Ač ve mnohém zde všickni hřešíme. :|:

2.
Ó Pane nebes,
Neníť proměnění
Nikdy u Tebe,
Ani zastínění;
Svatý, Svatý, Svatý,
Tě ctíme,
Ač se všickni my často měníme. :|:

3.
Neoblibuješ
Nikdy bezbožnosti,
A odsuzuješ
Všecky nepravosti;
Ó kdo před Tebou ostojí z nás
V onen spravedlivého soudu čas? :|:

4.
Vůle Tvá s tvory
Svými dobře míní,
Avšak odpory
Tělo, svět jí činí;
Ó skloň se k nám s berlou svatosti,
By nezhynul v nás dar Tvé milosti. :|:

5.
Neb jsme viděli
Slávu Tvého Syna,
V tom Spasiteli
Tebe, Hospodina,
Známe; jak On kráčel v svatosti,
Tak my za Ním poďme již s radostí. :|:

6.
Pomiň se, světe,
Ve hříšných žádostech,
Mně radost květe
V bohumilých ctnostech:
Co chce Bůh, i já chci s mým Kristem
A tak uzřím Boha v srdci čistém. :|:

7.
Potom po čase,
Když se pomineme,
V svatosti kráse
Skvíti se budeme;
Ó té oslavy Božích synů!
Tam přijdeme ve svatých rodinu. :|:
M. M. Hodža

247. Věčné světlo, Bože svatý

Spravedlivost Boží

Jako: Ó Bože, Tvé slovo svaté


Věčné světlo, Bože svatý,
Soudce světa nejvyšší,
Před Tebou jen pravda platí
A panuje v Tvé říši;
Ty váhu spravedlnosti
V svých rukách máš složenou;
Kdo jak činil od mladosti,
Takou vezme odměnu.

2.
Čisté srdce Ty miluješ,
Ctnost u Tebe má cenu;
Pobožného podporuješ,
Dáváš pokoj, čest jemu;
Svatým kdo životem slouží,
Skutky ctí, Bože, Tebe
A po nevinnosti touží,
V srdci jeho jest nebe.

3.
Pane, Tvé dobrotivosti
K pobožným konce není,
Jak slavného ve věčnosti
Dojdou ti vyvolení! —
Tam se oni budou skvíti,
Jako hvězdy na nebi,
Nedostatku nepocítí,
Jichž Tvá láska zvelebí.

4.
Než peklo zde v srdci nosí,
Kdož si zvoliv cesty zlé,
Ohavnostmi se honosí,
Po žádostech těla jde;
Běda, kdož ku zdravé radě
Zatvrzuje svých uší,
Bohu se na odpor klade,
Zatracuje svou duši.

5.
Čeká pomsta, Bůh odplatí,
Kdo světu a hříchu žil,
Za marný zisk život ztratí,
Bída, hanba jeho díl;
Dlouhý řetěz nepravostí
Byl věk jeho na zemi,
Vezme mzdu svou ve věčnosti,
Pláč a zubů škřípení.

6.
Neb když někdy zde zůstává
Bez trestu zlé činění;
Když se někdy v světě stává,
Že ctnost nemá odměny,
Den Božího soudu přijde,
Na němž každý duch stane,
Tam pravda na světlo vyjde,
Ctnost vítězství dostane.
S. Tomášik

248. Věrný Bože, jak mnohé

Dlouhoshovívajíčnost Boží

Jako: Sám, Pane Bože, mne řeď


Věrný Bože, jak mnohé
S námi máš shovívání,
My množíme své viny,
Ty množíš slitování;
Den po dni my klesáme
I nevědomě mnoho
A do hříchů padáme,
Nerozvažujíc toho.

2.
Ty dáváš hříšným času
Ku pravému pokání,
Jak má dobrý zahradník
O zlý strom pečování,
Neztratí hned naději,
Trpí ho rok po roce,
Nevytíná, raději
Čeká z něho ovoce:

3.
Tak, milosrdný Otče,
Ty mnohou prokazuješ
Milost nám hříšným vždycky,
Nás snášíš, opatruješ;
Zpozdilí jsme k dobrému
A v hříších jsme bezpeční,
Pak Stvořiteli svému
Nevěrní a nevděční.

4.
Předce nám, když klesáme,
Otcovsky přivoláváš,
Bychom z hříchů povstali,
Pravici svou podáváš;
Skrze Krista slibuješ
Hříchy nám odpustiti,
V naději pozdvihuješ
K věčnému živobytí.

5.
Věrný Bože, nedejž nám
Lehkovážně prohrati
Tvou milost, než ráčiž nás
K dobrému ponukati;
Ať Tvá milost, dobrota
Při nás ztracena není,
Pomáhá nám k života
Našeho napravení.
S. Tomášik

249. Vzhůru srdce k citům svatým

Dobrotivost Boží

Jako: Pane, jak chceš, nalož se mnou


Vzhůru srdce k citům svatým,
Vyznej dobrotu Boží,
Jenž nám na milost přijatým
Dává všeliké zboží;
Nás žehná a opatruje
V bídách zemských pozdvihuje;
Kdo ji ústy vysloví?

2.
Kdo jsme my před Tebou,
Pane, Že na nás pamatuješ?
Všude, kam se ohlídáme,
Pohodlí připravuješ?
Tichá noc i denní krása
Nám jen Tvou dobrotu hlásá,
Stále ji oslavujíc.

3.
Ačkoli pak život zdejší
Nemůž být bez trápení,
Však i žalost nejtrpčejší
Obrácíš v potěšení;
Ty nás i skrze neřesti
Chceš jen ku spasení vésti,
Nenecháš bez naděje.

4.
Ty v zahynutí hříšného
Nemáš žádné libosti,
Proto jsi dal Syna svého
Z nesmírné své milosti,
Který přišed na zem s nebe,
Dal na smrt samého sebe,
By nás hříšné vykoupil.

5.
Ty jen naše štěstí hledáš,
Proto se Tě srdečně
Držíme; padnout nám nedáš,
Vedeš k radosti věčné,
Kdež Tě s anjeli slaviti,
Tvou dobrotu velebiti
Budeme na Výsosti.
S. Tomášik

250. Zvelebujmež Boha svého

Dokonalost Boží

Jako: Bohu buď sláva na nebi


Zvelebujmež Boha svého
V uctivé poddanosti,
Neb neníť Jemu rovného
V síle, v dokonalosti;
Nad každé jest Jeho jméno,
Protož i každé koleno
Klekej před Ním do prachu.

2.
Jeho trůn světlo otáčí,
Kteréž Jej ukrývá nám,
Jemu nebesa nestačí,
Ježto naplňuje sám;
Všecko vidí oko Jeho,
A Jej, ač v světle skrytého,
Spatřuji v tom, co stvořil.

3.
Zdaž Bůh i z daleka není,
Zdaž On kromě z blízka jest?
Zdaž není našich myšlení
Povědom a našich cest?
Neb kdo se skryje v temnosti
K páchání nešlechetnosti
Před Ním, by Ho neviděl?

4.
Kdo chrání světa stavení,
Kdo všecko v něm zdržuje?
Zdaž to, Pane, moc Tvá není,
Jenž všecko naplňuje?
Tvá láska a Tvá dobrota
S námi trvá po vše léta,
Otče milosrdenství!

5.
Tys moudrý, dobrý a svatý,
Tys nad slunce jasnější,
Ó dejž nám pozorovati
Vůli Tvou nejsvětější;
Neb tak plnost Tvé milosti
Vezmeme i v té časnosti,
I jednouc nad hvězdami.

6.
Tobě Bohu buď chvála, čest,
Jenž panuješ nad námi;
Poď všecko, což stvořeno jest,
K Jeho oslavování;
Nad každé jest Jeho jméno,
Protož i každé koleno
Klekej před Ním do prachu!
S. Tomášik





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.