ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bože, jenžs světlo a pramen,
Z něhož my všecko máme,
Kriste, jenžs uhelný kámen,
Na němž se zakládáme,
Děkujemeť, žes nám čisté
Slovo své na tomto místě
Až posavad zachoval;
Hle, sloup pravdy ještě stojí,
A Ty jsi v tom těžkém boji
Potlačiti nás nedal.

2.
Za to světlo hodens vzíti
Čest, vroucí děkování;
Dokud nám ta svíce svítí
A tmu bludů rozhání;
K Tvé rodině přisloucháme,
Právo synů Tvojich máme,
O spasení jsme jistí;
Slovo Tvé nás posvěcuje,
Duše naše uzdravuje
A srdce vírou čistí.

3.
To léčí srdce bolesti,
Když Kristus v nás přebývá;
Jest pravou duše radostí
A štít, jenž nás přikrývá;
Jest moc Boží ku spasení,
Med k hořkosti oslazení,
Chléb život zdržující,
Studně tekoucí v tichosti
Ze Siona, než v hojnosti
Vody živé mající.

4.
Pane, pomoz, ať to svaté
Slovo v nás se vkoření,
Co v zem dobrou símě vsaté,
Bez užitku ať není;
Ať nás učí Tvé známosti,
Víru plodí s pobožností,
Ve všem dobrém posilí,
Bychom mohli bojovati
Dobrý boj a přemáhati
Všecku zlost a násilí.

5.
Jako jsme my podnes hojně
Drahý ten poklad měli,
Naši potomci pokojně,
Dej, by ho zadrželi;
Požehnej školy a chrámy,
Upevniž sám jejich brány,
Chraň je, co své domácí,
Svícen učení čistého
Ať se nehne z místa svého
Ni na časy budoucí.

6.
Bože, rač těch obrátiti,
U nichž jsme v nenávisti,
A na cestu napraviti,
Ať své bludy opustí;
Popřejž jim šťastné hodiny,
S očí jejich shoď lupiny,
Jako toho Saul zkusil,
Aby každý věřil zdravě,
S námi šel po cestě pravé
A zhynouti nemusil.

7.
Pakli bys chtěl lidu svého,
Pane, zkusit v úzkosti
Víru, také skutky jeho,
Slyš i jejich žádosti
A dej jim moc i vítězství,
Aby v žádném protivenství
Nepřátel neklesali;
Ale že jest na Sionu
Pravý Bůh jejich ochranou,
Tudy všickni poznali.
Zach. Titius, S. Hruškovic

Bože, Pane milostivý,
Slovo Tvé jest pramen živý
Všeho, co znáti sluší;
Pobožného i hříšníka
Ono mocí svou proniká,
Vede k spasení duší;
Blaze těm, kdož v tom pokladu
Hledají v světě poradu.

2.
Ono svíce jest v temnosti,
Cesty tmavé v té časnosti
Světlem svým osvěcuje;
Tvou když vůli učí znáti
A pobožně obcovati,
Tím štěstí připravuje;
Kdo dle slova Tvého chodí,
V ničem nemá bráti škody.

3.
Ono budí lásku k Tobě,
Když předkládá, co my sobě
Slibovati zde máme,
Jestli zákon Tvůj plníme,
Co Ty velíš, to činíme
A v dobrém prospíváme;
Tys náš Otec bez pochyby,
Nikdy své neměníš sliby.

4.
Ono tedy jest studnice,
Z níž my navážiti více
Můžeme potěšení,
Než ze jmění světa toho,
Anoť plodí hříchů mnoho,
Při němž stálosti není;
Kdo se slovem Tvým spravuje,
Ten i věčně šťastným sluje.

5.
Protož dej nám nalezati
Ve Tvém slovu, Bože svatý,
Studnici pravdy živé;
Dej to plnit s ochotností
Ve všeliké případnosti,
Co velíš milostivě;
Tak dojdeme věčné slávy,
Kdežto bude pokoj pravý.
P. Kocmann

Budiž nám Bůh milostivý
A dej nám požehnání,
Obličej svůj lítostivý
Obrať k nás zachování,
Aby jeho svaté dílo
Na světě známé bylo,
Zvlášť Pán Ježíš, síla naše,
Jenž dán za Messiáše
Pohanům k obrácení.

2.
Protož Tě, ó Bože, chválí
Národové s vděčností
Všudy, velicí i malí,
Prozpěvujíc s radostí,
Že soudíš, jak sluší, zemi,
Zlé tresceš mezi všemi;
Slovo Tvé jest pastva pravá,
Všelikým lidem zdravá
K poznání svatých ctností.

3.
Vzdejž Tobě, ó Bože, chválu
Všecken lid, živ jsa šťastně;
Země má hojnost nemalou,
Slovo Tvé vzešlo krásně;
Požehnejž nás Otec i Syn,
I Duch Svatý Hospodin,
Jehož celý svět velebí,
Vždy s bázní hledě k nebi,
Rciž každý srdcem Amen.
Dr. M. Luther, S. Hruškovic

Evanjelium věčného
Upřímní milovníci,
Proti satanu i jeho
Nástrojům bojující,
Klaďte grunt svůj na skále,
Kristu, a Jeho učení;
Tak ostojíte stále
A budete oslavení.

2.
Nebo toť jest ten jediný,
Jenž nemůže zblouditi,
Mistr všech nás, a ne jiný,
O němž ráčil mluviti Bůh,
volaje s nebe sám:
Tentoť jest ten Syn můj milý,
V němž své zalíbení mám,
Toho poslouchejte všickni.

3.
Ó by ten Boží slavný hlas
V uších našich vždycky zněl,
Jistě odtud by každý z nás
Svůj užitek dobrý měl,
Kdybychom tak věřili,
Jak Syn Boží zjevně učí,
A z víry to činili,
Co nám v slovu svém poroučí.

4.
Kdež pak toho učitele
Mluvícího najdeme?
V slovu Jeho, jestli směle
Se ho držet budeme:
Ve jménu Páně psali
Služebníci Jeho svatí
Tak, jako rozkaz vzali;
Těch náleží poslouchati.

5.
A tak pravda písem svatých,
Jest pravidlo důstojné,
Jež k prospěchu duší našich
Bůh dal z milosti hojné;
To bludné napravuje,
Neumělé osvěcuje,
Hříšníky obměkčuje,
Zarmoucených potěšuje.

6.
Jest pravidlo dostatečné
K poznání víry, ctnosti,
Pravé, jisté a bezpečné,
Bez škodných omylností;
Však tomu, jenž upřímně
Je slyší, čte, rozvažuje
A za dar Ducha Páně
Vroucí prosby obětuje.

7.
Kdo slovo mé zachovává
(Tak nám Pán Ježíš praví),
Ten moudrý jest a zůstává,
Dům svůj na skále staví;
Byť váli i větrové,
Byť hrozná povodeň byla,
Však stavení takové
Nepodvrátí žádná síla.

8.
Ale kdož nezachovává
Mých řečí (týž Pán praví),
Ten v skutku blázen zůstává,
Dům svůj na písku staví;
Kdyby váli větrové
A povodeň přišla silně,
Hned stavení takové
Ztroskotá se neomylně.

9.
Ten, ó Bože, víry základ,
Svaté evanjelium,
Rač chrániti, jako poklad,
Nám i našim potomkům;
Zbav nálezků a svodů
Lidské domnělé moudrosti,
Dej své církvi svobodu
K sloužení Tobě v sprostnosti.
J. Tranovský

Ó Bože, Tvé slovo svaté
Dlouho bylo v temnosti,
Dokudž jest nám učiněn znám
Hlas Tvé drahé milosti,
Jejž s jinými apoštoly
Pavel z úst Tvých nám sepsal;
Budiž chvála neskonalá,
Žes nám to dožíti dal.

2.
Když tak vzešlo slova světlo,
O Bože, Tvého jasně,
Dejž ho i těm poznati všem,
Kteříž ještě nešťastně
Ve tmách vězí a nálezy
Lidskými se jen řídí,
V nichž však hynou; tak ať minou
Věčné pekelné bídy.

3.
Chceš-li pravé jméno drahé
Křesťana kdo nositi,
Musíš předně vírou pevně
S Kristem svým se spojiti;
Tak doufáním, milováním
Zjevně dokazovati
Svědomí ctné, srdce čisté;
Nemůžť toho svět dáti.

4.
Ale, Pane, to jest samé
Vzácný dar Tvé milosti;
Kdo jen to má, ten ví a zná,
Co jest pokoj s radostí;
V tom pokoji on ostojí:
Kdo mu ho můž odjati?
Slovu Tvému přesvatému
Kdo může odolati?

5.
Protož vyznám, za pravdu mám,
Co Pavel zjevně píše,
Že přijde čas, v němž zhyne zas
Všecko; ale Tvá říše
A v ní řeč Tvá, vždy státi má,
Byť se zlí i vztekali
Proti Tobě; tak by sobě
Nic, jen zkázu získali.

6.
Pane, já vím, že věřícím
Pomůžeš vždy v úzkosti,
Kteří to Tvé Slovo svaté
U víře a v sprostnosti
Ostříhají, ti nemají
Na věky zahynouti;
Prosím Tebe, dej pro sebe
Vesele mi usnouti.
Dr. M. Luther, S. Hruškovic

Pane Kriste,
Za Tvé čisté
Slovo dané,
Zachované
Děkujeme
Poníženě,
Tě prosíce,
Ať vždy více
Rozmáhá se
V každém čase
A vzdělává duše naše.

2.
Tento poklad
Jest drahý sklad;
Bože, chraň ho
Času všeho,
Ať nehasne
Světlo jasné;
Zlé zruš rady
A úklady,
I bezbožné zapuď zrady.

3.
Učitelů,
Kazatelů
Dej nám věrných,
Ať každý z nich
K pastvám zdravým,
K cestám pravým
Přivodí nás,
Jim pak dej zas
S nebe pomoc;
Braň, by skrz moc
Starých bludů nepřišla noc.

4.
V nížto není
Potěšení
Jiskry žádné,
Jen tmy zradné;
Boží jistě
Slovo čisté
Osvěcuje,
Potěšuje;
To zadrž nám,
Až přijdeš sám
Soudit svět, jsa všech soudců Pán.
J. Blasius

Světlo světa, osvěť mne,
Abych sebe i Tě znáti
A u víře upřímné
Mohl Otcem jmenovati;
Tak se v zdejším živobytí
Mohl k nebi hotoviti.

2.
Slovo Tvé jest pravdivé,
Dejž ho dobře pochopiti
A skoumati bedlivě
A z něho se naučiti,
Jak mám najíti spasení,
Jak ujíti zatracení.

3.
Dej mi však nejen pravě
Slovu Tvému rozuměti,
Než pomáhej laskavě
Známou cestou i kráčeti;
Sic bych při tom svém umění
Měl jen těžší provinění.

4.
Kdo slovo následuje,
Ten má jistě to poznati,
Co ono těm slibuje,
Jenž ho budou ostříhati,
A v něm najde i v soužení
Pramen svého potěšení.

5.
Pomáhej mi zrůstati
Ze dne na den v Tvém umění;
Budu-li nalezati
Což těžkého k srozumění,
Vzdal ode mne pochybnosti
A nauč poníženosti.

6.
V světle Tvém mi, Pane, dej
Patřit k cíli věčné slávy,
Přesvědčit se pomáhej,
Jak šťastnýť Tvůj ctitel pravý,
Kterýž po věčnosti touží,
Bohu a ne světu slouží.

7.
Nové přidej mi síly,
Slovem Tvým se vždy říditi,
Pobožně každou chvíli,
Jako dítě Tvé, choditi;
Tak mne v onom živobytí
Světlo jasnější osvítí.
A. H. Škultéty

Zachovej nás při svém slovu
A dej k němu víru živou
Ty sám, Ježíši, Pane náš,
Kterýžto mdlobu naši znáš.

2.
Poněvadž my sami z sebe
Nemůžeme nic bez Tebe,
V Tvouť se ochranu dáváme,
A za to Tebe žádáme.

3.
Pas nás na horách zelených,
Na trávnících přerozkošných,
Pastvu slova svého daruj
A bludů škodných uvaruj.

4.
Ať moc pravdy slova Tvého
Nevyjde z srdce našeho,
A tak ať jsme země plodná,
K semenu Tvému způsobná.

5.
Pakli jsme v čem pobloudili,
Naprav nás, pastýři milý,
K stádu svému na ramenou
Přines ovci svou ztracenou.

6.
Slovo Tvé, Pane Kriste náš,
Nikdy ať nevypadá z nás,
Amen, ať se to vše stane,
Zač Tebe z víry žádáme.

Svatá pestounko
Duše, nábožnosti,
Ty jsi k slavnému
Cesta chrámu ctnosti,
Štěstí studnice,
Bez níž potěšení
V životu není.

2.
Aj, jaká radost
Kojí duši naši,
Když se na křídlách
Tvých až k nebi vznáší,
Zemskou zavrhši
Marnost při Tvém trůnu,
V tichosti lůnu!

3.
Hluku vzdálená Světa,
k tvorci vzdychá,
Cítíc toužení
Živé po Něm, tichá;
Obětuje Mu
Zápal skroušenosti
A pobožnosti.

4.
Ty lidi stavů Všech i povolání
K čistým úmyslům,
K pravdy milování,
K práci, k pokoji
Celé vedeš tíše
Rodiny, říše.

5.
Pakli víra, ctnost V pokušení klesá,
I tu v pochybné
Době duše plesá,
Když jen anjela
Strážce, tebe, hledá,
Svésti se nedá.

6.
Hřích svým osídlem
Často sladce loudí,
Tělesnost prudké
Vášně v srdci budí;
Než v Tvém náručí
Život každé chvíle
Plápolá mile.

7.
Péče a bolest
Smutkem ducha stíní,
Závist neb zloba
Omrzlost mu činí;
Blažitelkyně,
Nechť se k Tobě vine,
Zoufání mine.

8.
Ó kýž tedy nás,
Svatá nábožnosti,
Vedeš k radosti,
K štěstí, k šlechetnosti,
Abychom někdy
V nebi bydlo měli,
S anjely pěli.
J. Kollár

Bože velký od věčnosti,
Jenž všecken svět spravuješ
A mne též od mé mladosti
Řídíš a opatruješ,
Tento den jest svatý nám,
V němž Tě zvláštně chválit mám.

2.
Ach, jak milý jest mi ten den,
Neboť jest svátek Boží,
Bůh mi dává spočinout v něm
A radost ve mně množí;
Duch Jeho utěšený
Učí cestě spasení.

3.
Však jen samé zahálení,
Pýcha, rozkoš u lidí
Bohu nijak vděčné není,
Tohoť On nenávidí;
Jáť, Pane, co jsem a mám,
Tobě všecko dnes oddám.

4.
Díka Tobě za tento den,
Že nám k spasení slouží,
Ach, přešťastný jest člověk ten,
Jenž vždy po Bohu touží
Modlitbami a zpěvy,
Lepší práce on neví.

5.
Nejkrajší jest služba Páně,
Nejsladší slovo Jeho,
Když co včeličky sbíráme
Med k občerstvení z něho;
Šťastný, kdož tak jen k nebi
Ve dne i v noci hledí.

6.
Ó rciž, Bože, na to amen,
Však jsme my dědictví Tvé;
Vše vyznej Tě býti Pánem,
Chval Tě ze vší síly své;
Dokud přijda do nebe,
Tváří v tvář uzřím Tebe.
K. Neumann, S. Hruškovic

Zavítej k nám s svou jasností,
Dni Páně, jenž k nábožnosti
Voláš a k chvále Boží!
Shromážďuje se křesťanů
Houf do přesvatých Tvých stanů,
Zpěvy, modlitby množí;
Hlasně,
Krásně
Dnes si svého laskavého
Otce v nebi
Dítky na zemi velebí.

2.
Přijdiž, Duchu nábožnosti,
Naplň pokojem, tichostí
Tento příbytek svatý;
Chraň od bludů, utvrď v ctnosti,
Abychom se Tvé radosti
Mohli účastni státi;
Tak Tě
V světě
Vírou zdravou, láskou pravou oslavíme,
Až Tě v nebesích uzříme.
O. Škultéty

Zavítej, dni zasvěcený
Bohu a službám Jeho,
V němž věřících shromáždění
Pána velebí svého,
Modlitbami, zpěvy
Svou Mu úctu jeví;
Nuže k nebes vysokosti
Vznes se, srdce, v nábožnosti!

2.
V tento den můj Vykupitel
Ježíš Kristus z mrtvých vstal;
Kdožkoli jsi Jeho ctitel,
Za to Boha svého chval;
Sláva na výsosti
Bohu z té milosti,
Že vzkříšením Syna svého
Mne potěšil smrtelného.

3.
Šest dní budeš pracovati,
Sedmý den máš světiti
A po prácech spočívati,
Tak Bůh ráčil zříditi;
Než ta pocta není
Pouhé zahálení,
Chceš-li Boží den světiti,
Máš i dobře v něm činiti.

4.
Boží chrám navštěvovati,
To povinnost svatá jest,
V shromáždění má vzdávati
Církev Bohu slušnou čest;
Tam se mám učiti
Dobře živu býti,
Mysl k Bohu zdvihovati,
I bližního milovati.

5.
Zemské odstuptež starosti!
Já chci Bohu sloužiti,
Dnes mé po světské marnosti
Nemá srdce toužiti;
Sloužíc Hospodinu,
Ruce odpočinou,
Duch se v Bohu má kochati,
Slovem Jeho vzdělávati.

6.
Aj, již za to prosím Tebe,
Dej, by tento svatý den,
Ó můj milý Otče z nebe,
Ničím nebyl poškvrněn!
Slunce vší moudrosti,
Osvěť mne s výsosti,
Zahřej, prosím, ducha mého
Ohněm světla nebeského.

7.
Ohněm svaté horlivosti
Zahřej i ty studené,
By světili s nábožností
Tobě dni posvěcené,
Hlas Tvůj poslouchali,
U víře zrůstali;
V duchu, v pravdě s věřícími
Chválili Tě zpěvy svými.
J. Chalupka

Poďme do chrámu Páně!
Tamť jest rozkoš přebývati,
Kde lze nám zvěstované
Slovo Krista poslouchati,
Jehož pravdy jasností
Duch se osvěcuje,
Svatou, vážnou přísností
Víra rozněcuje;
Jehož sliby milostné
Rány srdce hojí
A naděje radostné
Všem nábožným strojí.

2.
Zde v chrámě, jsa vzdálený
Od všeckých světa marností,
Můžeš svého spasení
Hledat svobodně s radostí;
Zde nejsi pán, ne sluha,
Jsi rovný každému,
Všem zde rovná zásluha
Jest Kristus, jenž k tvému
Otci nás rovné dítky
Jeho volá mile
Tam, v ty blahé příbytky,
V ty stánky spanilé.

3.
V chrámě jest připravený
Pokoj těm, kteří pracují,
A hojné potěšení
Těm, jenž v zármutcích bědují;
Za všech se s ochotností
Všickni přimlouvají,
Léto věčné milosti
Boží vzdělávají;
Tam hněv a svár přestává,
Zlosti místa není
A Duch Boží všem dává
Síly k posvěcení.

4.
Já tedy i s svým domem
V chrámě budu Pánu sloužit,
Každým nově vzešlým dnem
S církví Jeho po Něm toužit;
Zde chci Jemu děkovat,
Jej prosit a slavit,
Život svůj polepšovat,
K soudu se připravit,
Až se jednou v onen chrám
Nebeský dostanu,
Kdež tváří v tvář spatřit mám
Jej v tom věčném stanu.
K. Kuzmány

Svatý jest Bůh náš na nebi,
Svatí sú i chrámové,
Kde slávu Jeho velebí
Věrných sborů hlasové;
Svatý, svatý budiž nám,
Ó křesťané, tento chrám.

2.
Ó jak mnohý v hluku prácí
Na svou duši zapomne,
Od nebe srdce odvrácí,
Slouží zemské mamoně;
Na svou duši vzpomeň! k nám
Volá každý Boží chrám.

3.
Tu, hle, všickni s nábožností
Bohu svému zpíváme,
V pokoře a důvěrnosti
Před svým Otcem klekáme;
Nebo tento svatý chrám
K poctě Boží slouží nám.

4.
Aj, zde mnohé sestry, bratry
Vůkol sebe spatřuji;
Než zdali, jak na mne patří,
Vroucně všecky miluji?
V tomto chrámě Kristus sám,
Milujtež se! mluví k nám.

5.
Ach, rozum náš přikrývají
Mnohý blud a mrákota;
A jak nejisté bývají
Cesty toho života;
A hle, v chrámě Kristus sám
Jasné světlo zažne nám.

6.
Kdo věrně po Bohu touží,
Chystá se ku spasení;
Než kdo hříchu v světě slouží,
Pospíchá k zatracení;
Co jest hřích, co Bůh:
to nám Zjeví v chrámě Kristus sám.

7.
Jak mnohá nás potkávají
Zde na zemi trápení,
A jak mnohé doléhají
Na nás bídy, soužení;
Poď sem! mluví Kristus sám,
Já ti potěšení dám.

8.
Hospodine svatosvatý,
Ó jaké to blažení!
Tebe, lásku pravou, znáti,
Naleznout potěšení;
Pročež svatý, svatý nám
Bude veždy tento chrám.
A. Škultéty

V chrámích sluší vzývati
Boha Hospodina,
Tomu chválu vzdávati,
Z něhož se rodina
Všeliká zde jmenuje;
On nás duchovnými
Dary obohacuje,
On i tělesnými.

2.
Duše, zdaž po marnosti
Vždy jen máš toužiti?
Ne Bohu v společnosti
Věřících sloužiti?
Tam se uč v Boží čisté
Známosti zrůstati,
Tam na tom svatém místě
V dobrém prospívati.

3.
Ó jak snadno klesáme
U víře a v ctnosti;
Než v chrámě nalezáme
Síly, zmužilosti!
Kde se slovo zvěstuje
A kde srdce zpívá,
Kde se vzhůru zdvihuje
K Bohu, když Ho vzývá.

4.
Kdež útěchy v soužení
Mohu nalézati?
Půjdu své potěšení
Do chrámu hledati,
Tam se mi ta ozývá,
Již hledám, naděje;
Ba mi v srdci když zpívá,
Ta v modlitbách zněje.

5.
Po tom, kde Bohu slouží,
Příbytku svatosti
Duše věřících touží
Nábožnou vroucností;
Duchem i my spojení,
Služmež Bohu svému
V společném shromáždění,
Otci nebeskému.

6.
I dům má co chrám býti
Bohu posvěcený,
V tom též chrámě má míti
Čest a zvelebení;
Kde jest v domě chrám Boží,
Tuť i milost Jeho,
Tam požehnání množí
Hojně lidu svého.

7.
Protož Bohu sloužiti
Já a dům můj chceme,
Modlitbami světiti
Každý den budeme;
Skutky, slova, myšlení
Jemu posvětíme,
Tak od Něho spasení
Věčné obdržíme.
J. Chalupka

Ku svatému jsme se cíli
Dnes před Tebou shromáždili,
Ó Bože vší milosti,
Dejž, ať ten cíl obdržíme,
Po němž srdečně toužíme
V této dnešní slavnosti.

2.
Osvěť Slova svého blesky
Rozum, Otče náš nebeský,
Tebe ať a Ježíše
Pravě známe,
Jejž k spasení
Národům a k osvícení
Z nebeské seslals říše.

3.
Onť jestiť to světlo pravé,
On moudrost, učení zdravé,
On svatý obraz ctnosti,
On rozumně Tebe ctíti,
A Tvé jméno velebiti
Učí nás v pravdivosti.

4.
Ne kadidlem, posty, mirrou,
Než ctností, láskou a vírou
A pravou poslušností;
Tato se jedině Tobě
Líbí obět v každé době,
Činěná v upřímnosti.

5.
Protož se Jeho samého
Nám od Tebe seslaného
Chceme držet s věrností;
Onť k pravému člověčenství,
K pokoji, k blahoslavenství
Všech nás vede s milostí.
J. Mockovčák.

Bože dobrý, Bože svatý,
Nábožně dej zde trvati,
Kde Tvé slovo slyšíme;
Ono nech srdce proniká,
Nech ta v něm jistota zniká,
Že jen tak Tě poctíme,
Když Tvé Pravé
Slovo dané ostříháme a život náš
Spravujeme ním v každý čas.

2.
Poněvadž pak Duch Tvůj Svatý
Působí, bychom Tě znáti
Mohli a pravě ctili,
Co Kristovi učedníci,
Všickni, malí i velicí,
Tobě se posvětili;
Ty sám Jej nám Dej,
Otče náš i v tento čas, ať
Tvé slávy Jsme zvěstovatelé praví.
P. Kocmann.

Bože velký, přelaskavý,
Tebe celý ten svět slaví,
Tobě ke cti roste kvítí,
Tobě ke cti slunce svítí,
A přejasných hvězd tisíce
Velebí moc Tvé pravice;
Ku Tvé chvále, Hospodine,
I vděčný zpěv ptáctva plyne.

2.
Bože, v tomto svatém chrámě
I my Tobě sloužit máme,
Ty jsi nás v život povolal,
Ty jsi nám duši daroval,
Tvá dobrota naše těla
Sílou, krásou přioděla;
Ó slyš, Otče přelaskavý,
Zpěv, kterým Tě sbor Tvůj slaví.

3.
Bože, v tomto svatém chrámě
Tobě díky vzdávat máme,
Tvá Božská štědrá pravice
Přeje nám darů tisíce,
Tvá milost, ó dobrotivý,
Nás každého času živí;
Ó dobrodinče veliký,
Přijmi naše vděčné díky.

4.
Bože, v tomto svatém chrámě
Tebe vroucně prosit máme;
Ty sám občerstvuješ zemi
Teplem slunečním, déštěmi,
Tvá jen milost přelaskavá
Naše práce požehnává;
Milostivý všemohoucí,
Slyš naše modlitby vroucí!

5.
Bože, v tomto svatém chrámě
Tvé slovo slyšeti máme;
Ty jsi nám cestu k spasení
Zjevil v Kristovu učení,
Jenž nám v celém živobytí
Jako jasné slunce svítí;
Ó jen rač nastrojit ducha,
Ať Tvé slovo rád poslouchá.

6.
Sem, ó sem do chrámu Páně
Pospěšme, milí křesťané!
Ach svatá jsou tato místa,
Kdežto vyznáváme Krista,
Kde se duch náš osvěcuje,
Srdce těší, polepšuje,
A kde Nejvyššího jméno
Bývá slavně velebeno.
A. Škultéty

Nuže, my věrní křesťané,
Jenž jsme se ve jménu Páně
Sešli ke cti Jeho Syna,
Oslavujmež Hospodina.

2.
Slušíť vzdávat Jemu díky,
Neb On v slávě jest veliký;
A my jsouce dítky Jeho,
Poďmež před tvář Otce svého.

3.
Ať nám ráčí požehnati,
Co nemohou lidé dáti
A co mnohém vzácnejší jest,
Nežli jmění, rozkoš a čest.

4.
Bychom nebyli zem suchá,
On vyleje svého Ducha,
Tak v nás vzejde slová símě,
A v dobrém se rozhojníme.
J. Liskay

Sešli jsme se v tuto chvíli,
Abychom se poučili,
Hospodine, slovu Tvému,
Synem Tvým zvěstovanému.

2.
Onoť pramen jest moudrosti
Moc vedoucí k pravé ctnosti,
Onoť člověka vzdělává,
Chléb života lačným dává.

3.
Kdo Tvé slovo, jako sluší,
Zná a ním svou sytí duši,
Ten jest, Bože, v Tvé moudrosti
ohatý a pevný v ctnosti.

4.
On neklesá v žádném kříži,
Když se co těžkého sblíží,
Všecky bídy a neřesti
Trpělivě umí nésti.

5.
Nu, pomáhejž, Otče milý,
K tomu šťastně přijít cíli
A uděl nám s své výsosti
K poslouchání horlivosti.
J. Mockovčák

Milý Pane, dejž hodně slyšeti
Slovo Tvé velebné a je plniti,
Abychom zachovávajíce je,
Mohli přijíti do věčného ráje.

2.
Milý Ježíši ukřižovaný,
Ó račiž se smilovat nad námi!
A když na tvém přísném soudu stanem’,
Račiž býti nám milostivým Pánem.

3.
Ó kterak Tvé slovo bude hrozné,
Když díš hříšným lidem: jděte ode mne
Do ohně věčného zatracení;
Ale svým věrným: poďte, požehnaní,

4.
Do radosti věčné, neskonalé
A od Otce mého vám připravené,
Kdež přítelem vaším, také Pánem
Budu, a to po všecky věky! Amen.

Otče náš, milý Pane,
Dej nám Ducha Svatého,
Prosíme, ať se stane
Pro Krista Syna Tvého;
Ať nás učí Božského
Pravdu zákona znáti,
Učení falešného
Pilně se vystříhati.

2.
Kriste, jenž jsi svým věrným
Seslal Ducha Svatého,
Před věky vyvoleným
Od Otce nebeského,
Račiž Ho i nám s nebe
Této chvíle seslati,
Abychom mohli Tebe
Z Tvého slova poznati.

3.
Ó milý Duchu Svatý,
Rač naším hostem býti,
Jenž jsi v dařích bohatý,
Nemeškej k nám přijíti,
Spravuj jazyk k mluvení,
Dej dobré naučení,
Nachyl uši k slyšení,
Zapal srdce k věření.
K. Bosák

Přišli jsme, ó Ježíši,
Slova Tvého poslouchati;
Učiň srdce schopnější
Slova svatá přijímati;
Odveď je od věcí zemských
A šetřiti dej nebeských.

2.
Umění i rozum náš
Velkou tmou jsou zatemněny;
Bože, jenž vše v rukou máš,
Dej nám světlo k osvícení;
Dobré chtění i myšlení
Pochází z Tvého puzení.

3.
Blesku slávy, jasnosti,
Světlo z světla Boha jdoucí,
Obdař nás svou známostí,
K slyšení dej srdce vroucí;
Naše prosby, zpěv, vzdychání
Nechť jsou v nebi vyslyšány.
Tob. Clausnitzer, J. Möller

Skloň se k nám, Pane Ježíši,
Ducha Svatého nám sešli,
Nás milostí, mocí svou řeď
A na cestu pravdy uveď.

2.
K chvále Tvé rty naše zpravuj,
Srdce vroucností naplňuj,
Víru rozmnož, smysly pravé
Učiň, ať jméno Tvé známe.

3.
Pokud tam budeme s Tvými
„Svatý“ zpívat volenými,
Tváří v tvář na Tě patřiti
A Tvé jméno velebiti.

4.
Sláva buď Otci i Synu
I Duchu jak v tu hodinu,
Tak též i času každého
Od nás i světa celého.
Viliam Saský

Aj, již sláva, Bože náš,
Budiž na výsosti,
Že se k nám laskavě znáš
Stále od věčnosti;
Tobě od nás přísluší
Chvála děkování;
Neb Ty nás s tělem, s duší
Máš v opatrování.

2.
Ty nás vždycky novými
Předivné hojnosti
Dary přerozkošnými
Osýpáš z milosti;
Ach, jistě Tvé, Bože náš,
Lásce konce není,
Neb se otcovsky staráš
O naše spasení.

3.
Často nás navštěvuješ
Smutkem a žalostí!
Než i vždy občerstvuješ
Naše vnitřnosti;
Která duše v soužení,
V čas zármutku svého
Vyšla bez potěšení
Někdy z domu Tvého?

4.
Ó mějž, Bože, i dále
Na nás milé zření
A dej, ať svého stále
Hledáme spasení;
Učiň, ať světlo jasné
Času nižádného
Uprostřed nás nezhasne
Slova, Pane, Tvého.
A. Hlovík

Budiž Bůh požehnaný,
Otec Pána Jezu Krista,
Že k nám v dnešním kázaní
Z svatého dal mluvit místa;
Zpečeť v nás to, Bože, sám,
Cožs dal zvěstovati nám.

2.
Také z duše buď celé
Tobě chvála bez přestání,
Že jsme z úst kazatele
Přijali Tvé požehnání;
Rozhojniž je nad námi
I našimi dítkami.

3.
Nyní domů půjdeme,
Kdežto důkaz Tvé milosti
Nový opět najdeme,
Dobrý Otče náš s výsosti!
Ó nechtěj kdy přestati
Lidu svému žehnati.

4.
My též, Otče náš milý,
Chceme se usilovati
Lásky Tvé ze vší síly
Vždy se hodnějšími státi
A milujíce Tebe,
K Tobě přijít do nebe.
J. Liskay

Již zpěv, prosba, kázaní
Evanjelium svatého
Přišly k svému skonání,
Chvalmež za to Boha svého;
Bože, za ten dar veliký
Přinášíme Tobě díky.

2.
Služba Tvá se skončuje,
Přijali jsme požehnání,
Každý se navracuje
Domů k svému povolání;
Duch Tvůj nás i dále spravuj
A na cestu Tvou napravuj.

3.
Požehnej vycházení,
Požehnej též i vcházení,
Požehnej chléb vezdejší,
Požehnej i práci naši,
Požehnej šťastné skončení,
Přiveď k věčnému spasení.
H. Schenk, J. Müller

Král věčný nás požehnej
Požehnáním svatým
A všecko dobré nám dej
Chudým i bohatým;
Račiž nás naplniti
Svou svatou milostí,
Potom k sobě přijati
Do věčné radosti.

2.
Amen, to požehnání
Přijdiž na nás všecky,
Abychom po skonání
Vešli v ráj nebeský
A tam s anjelskou říší
Boha také ctili;
Dejž nám to, ó Ježíši,
Spasiteli milý.
K. Bosák

Otče náš, sešli jsme se
Učiti se slovu Tvému;
Dej, ať ono přinese
Prospěch k vzdělání našemu:
Tebe naučí poznati
A Tvůj zákon ostříhati.

2.
Pane, rač nakloniti
Srdce naše k nábožnosti,
Schopné nás učiniti
K dosažení Tvé známosti:
Osvěť rozum a dej chtivou
Mysl, slova žádostivou.
J. Chalupka

Otevři, ó Duchu Svatý,
Rozum náš tmou zaujatý,
Osvětiž ho jasným svého
Světlem slova přejasného.

2.
A dej pravdu Tvou poznati,
Ze dne na den v ní zrůstati,
A nech Tvé učení zdravé
Zmocní nás u víře pravé.

3.
Jako zrůstáme v moudrosti,
Zrůstat dej i v Tvé milosti,
Bychom mohli rok po roce
Sbírat víry své ovoce.

4.
Až nás do království svého
Přijmeš jednou nebeského,
Kdež Tě tváří v tvář uzříme;
Amen, staň se, to prosíme.
J. Chalupka

Bože nebes, také země,
Vroucně Tobě děkujeme,
Žes nám na tom svatém místě
Slyšet dal své slovo čisté.

2.
Než co jsi nám dal poznati,
Nauč to i zachovati,
Ať k dobrému mysl chtivá,
Ať jest v srdci víra živá.

3.
Sešli pokoj Ducha svého
A do srdce vlej našeho
Kázeň, počátek moudrosti,
Upevniž nás v pobožnosti.
J. Chalupka

My, Tvé dítky, děkujeme
Za ten důkaz milosti,
Že prospívati můžeme
V Tvé, ó Pane, známosti;
Slovu rač, ó Bože svatý,
Slyšanému požehnati.

2.
Srdce ráčiž posvětiti,
Jakž jsi rozum osvítil,
Slovo v nás zapečetiti,
Kterým jsi nás nasýtil,
Abychom ho ostříhali
A u víře setrvali.
J. Chalupka

Bože, jenž věčnou vroucností
Nás, své dítky, miluješ
A z nevystihlé milosti
Sám naším Otcem sluješ;
Ty, ač na výsosti sedíš,
Na nás ponížené hledíš,
Ano i sám nás učíš,
Jak se Ti máme modliti,
Ach, dejž Tě srdečně ctíti,
Jaks hoden a poroučíš.

2.
Oslav své přesvaté jméno,
Jemuž se všecko klaní,
Jenž na nebi bývá ctěno
Skrz anjelské zpívání,
Před nímž se koří i země,
I všeliké její plémě;
Ó by v nás slavné bylo!
Dej nám svaté své učení,
Ať k svatosti probuzení
Konáme Božské dílo.

3.
Ach, rozmnožuj své království
V tomto marném bydlení,
Ažbychom v nebeském množství
Byli s Tebou spojeni;
Dejž, ať Duch Tvůj přesvatý sám
V srdcích našich mívá svůj chrám,
My pak Jej slušně ctíme;
A tak již v této časnosti
Okusíc věčné sladkosti,
Vždy po Tobě toužíme.

4.
Pane, jak ráčí Tvá vůle,
Tak se i musí státi
Jak na nebi, tak zde důle,
Ach, uč nás ji konati;
Dejž v radosti i v žalosti
Tobě sloužit s ochotností;
A když nás zarmucuješ,
Ať se silně důvěříme,
Však otcovský zvyk Tvůj víme,
Že šviháš, když miluješ.

5.
Chléb náš vezdejší dnes nám dej,
I co život zdržuje;
Nepokoje nás uchovej,
Jenž národy sužuje,
Ať každý v spokojném zdraví
Krátký svůj věk dobře tráví;
Žehnej nám naše jmění,
Rač hlad, mor, škody zahnati
A dej, ať se spoléhati
Známe na Tvé řízení.

6.
Když pak naše přirození
Nás s Tebou rozlučuje
A naše mnohé hřešení
Tě k hněvu povzbuzuje,
Rač nám hříchy odpustiti,
Což i my chceme činiti
Veškerým svým vinníkům;
Dej nám pokoru a tichost,
Ať činíme dobrotivost
I svojim protivníkům.

7.
Obdařiž nás zmužilostí,
Ať můžem’ přemáhati
Svět i vlastní zlé žádosti
A je podmaňovati;
Když vězíme v pokušení,
Ty přispěj nám k spomožení,
Abychom neklesali;
Než i z toho, Otče svatý,
Že ráčíš nás zkusovati,
Tebe oslavovali.

8.
Zde pravého štěstí není
V tomto světa údolí,
Každý den má své trápení,
Hleď na nás v té nevoli;
Rač nám vždy přítomen býti
A od zlého nás zbaviti;
Až někdy z té úzkosti
Vysvobozeni budeme
A k Tobě se dostaneme
Do nebeské radosti.

9.
Bože, Tvá jest sláva i čest,
My jsme v Tvé poddanosti;
Každá jiná moc marná jest
Proti Tvé velebnosti;
Celý tento svět pomine,
Než moc Tvá nikdy nezhyne;
Ó všemohoucí Pane,
Tys kázal se nám modliti,
Tak můžeme jisti býti,
Že se nám vše to stane.

Bys neprohral spasení věčné,
Bdiž, jsa k modlitbám bedlivý!
Volání dítek svých srdečné
Rád slyší Bůh milostivý;
Proto před Ním, ó duchu můj,
Často s prosbou, s díkami stůj.

2.
Jaké štěstí a čest pro tebe
V modlitbě s Bohem mluviti!
Toho Pána země i nebe
Sic nepotřebí učiti,
Neb On myšlení člověka
Rozumí a zná zdaleka.

3.
Ale z modlitby my zisk máme,
Nebo prosíce, béřeme;
Dítky Boží být přestáváme,
Jestli Jej vzývat nechceme;
Kdo se Bohu modlit štítí,
Nemůž’ dítě Boží býti.

4.
Od Boha si prosit spasení,
Jemu žádost svou přednášet,
Zdali to věc příjemná není,
I snadná, k Němu se vznášet?
Neznám nad to nic milšího,
Nic křesťana hodnějšího!

5.
Modlitba srdce posvěcuje,
Slouží víře k posilnění;
Mdlým v boji síly uděluje
A těší nás v utrpení;
Ke všemu jest užitečná
Modlitba vroucí, srdečná.

6.
S modlitbou chci já vše začíti,
S modlitbou vše dokonati,
Jí v boji za zbroj a zbraň míti,
S ní se i ze světa bráti,
Modlitba mne vede k Bohu,
S ní do nebe přijít mohu.
Chr. Gellert, J. Melcer

Neznám sladšího potěšení
Nad modlitbu k Tobě Bohu;
Jaké to srdci polehčení,
Když se Ti vytoužit mohu!
To dává síly v slabosti
A v soužení spokojnosti.

2.
Když se duše soudu strachuje,
Že den po dni Tobě hřeší;
Když svědomí na mne žaluje,
Co mne v té bídě potěší?
Nic, jen mé kajícné lkání
K Tvému, Bože, smilování.

3.
Mám-li péči, kterou svěřiti
Člověku nesmím žádnému,
Ach, kam se tehdáž obrátiti?
K Tobě, K Tobě, Otci svému!
Kdo v Tobě důvěru mívá,
Nikdy zahanben nebývá.

4.
A když zlá žádost mne svozuje,
A já slabý již, již klesám,
Tu duch můj k Tobě se zdvihuje,
A Ty posilňuješ mne sám;
Tak Ducha Tvého mocností
Vítězím nad zlou žádostí.

5.
A když při prácech povolání
Tobě se duch můj modlívá,
Vroucí mé za prospěch vzdychání
Nikdy daremné nebývá;
Ty mi žehnáš, Ty mi k dílu
Dáváš rozum, chuť i sílu.

6.
Poslední má práce zde, Pane,
Buď vroucí k Tobě modlení;
Ty, i když řeč má už přestane,
Srozumíš mému upění;
Ó rač mne vší bídy zbavit,
A já věčně chci Tě slavit.
Chr. Gellert, S. Chalupka

Modli se často a s radostí
Blíž se k Otci nebeskému,
Bys obdržel z Jeho milosti,
Co chybuje štěstí tvému;
K Boží cti sobě k spasení
Budiž horlivý v modlení!

2.
V duchu a v pravdě se modlívej,
Nebo Bůh duch a pravda jest!
Marnomluvný nikdy nebývej,
Tím neučiníš Bohu čest;
Vroucnost a ne množství řečí
Modlitbě křesťana svědčí.

3.
Modlívej se, i když jsi v štěstí,
A ciť v tom dobrotu Boží;
Modlívej se také v neřesti,
Modlitba naději množí;
Volej k Bohu v pokušení,
Dáť ti v boji posilnění.

4.
Modlívej se na každém místě
K Bohu všudypřítomnému,
Mysl vroucí a srdce čisté
Nejmilší bývá chrám Jemu;
Bůh i v tajném pokojíku
Přítomenť modlitebníku.

5.
Modlívej se i v společenství
Bratrů, v chrámě, i v domě svém;
Dosvědčuj tím své náboženství
A vyznej Boha před světem;
Nábožnost vroucnější bývá,
Když z víc srdcí v jednu splývá.

6.
Nemodlívej se jen za sebe,
Než i za všecky bližní své;
Žádej jim pomoci v potřebě,
Neboť jsou spoluúdy tvé;
Tu modlitbu zvlášť rád vidí Bůh,
jako Otec všech lidí.

7.
Modli se ve jménu Ježíše
Za prospěch království Jeho,
Za zrůst pravdy a lásky říše
A za dar Ducha Svatého;
Pomni, že to jest to jméno,
V němž má klekat tvé koleno.

8.
Modlívej se, avšak i pracuj
Usilně o to, co žádáš;
Chuť k povinnostem neutracuj,
Když doufání v Bohu skládáš;
Bůh dává své požehnání
Modlitbě a pracování.

9.
Bože, já dle těchto pravidel
Chci se Tobě modlívati;
Ó rač, jak slíbil můj Spasitel,
Mé volání vyslýchati;
Než ve všem, ó moudrý Pane,
Nech se jen Tvá vůle stane.
Chr. Gellert, J. Melcer

Otče náš, jenž v nebi bydlíš
A nám všem společně velíš
V bratrské lásce vždy státi,
Tebe samého vzývati,
Dejž, ať Tě za Otce máme
A celým srdcem vzýváme.

2.
Posvěť se i v nás Tvé jméno,
Rač slova svého semeno
Při čistotě zachovati,
Dej nám svatě obcovati;
Zahlaď mezi lidmi bludy,
Pravda Tvá ať svítí všudy.

3.
Přijď, Pane, Tvé království k nám,
Ať jsme Tvoji i zde i tam,
Ducha svého v srdce nám vlí,
Ať s dary svými v nás bydlí;
Pomoz, ať zruší Tvé slovo
Zlé království satanovo.

4.
Buď Tvá svatá vůle, Pane,
Co Ty chceš, to ať se stane
Jak v nebi, tak i na zemi;
Mezi příhodami všemi
Kráčeti dej trpělivě,
Mít se k Tobě mlčelivě.

5.
Dej nám dnes náš vezdejší chléb,
Tělu našemu všech potřeb;
Přej nám stálého pokoje,
Vzdal nemoci a rozbroje;
Zbav nás lakomství i péči;
Rač nás krmiti svou řečí.

6.
Všeliké naše viny nám
Odpusť, Otče, pro sebe sám,
Jako i my odpouštíme
Těm, od nichž křivdy snášíme;
Dej nám v lásce život vésti,
Vespolek břemena nésti.

7.
Neuvoď nás v pokušení
A varuj všeho svedení;
Buď vždy při nás s svou ochranou
Na pravou i levou stranu;
Dej vždy míti víru silnou,
Při Tvém slovu neomylnou.

8.
Zbav nás ode všeho zlého,
Duši, tělu škodlivého,
Zvlášť věčného zatracení,
A dej nám dobré skončení;
Při skončení buď náš vůdce,
Poroučíme se v Tvé ruce.

9.
Věříme tomu srdečně,
Otče náš, že to skutečně
Naplníš pro Syna svého,
Ježíše, Pána našeho!
Neb Tvé království, Tvá sláva,
Tvá moc na věky zůstává.
Dr. M. Luther

V tichém, svatém okamžení,
Bože, když se modlívám,
Neb v srdečném roztoužení
Vroucně Tobě zazpívám;
Ó jak tehdy milé
Žije duše chvíle,
V otevřené vchází nebe,
Spatřuje ráj, cítí Tebe!

2.
Vím sic, že má povinnost jest
Tebe vždycky vzývati,
Modlit se Ti, vzdávat Ti čest
A díky Ti zpívati;
Avšak v tom, že mohu
Mluvit k Tobě, Bohu,
V tom mně samému ta sláva,
Kterou anjel má, se stává.

3.
Davidovo ukojila
Srdce píseň nejspíše;
A když až ku smrti byla
Smutná duše Ježíše,
On modlitbou vroucí
Zkrotil bolest žhoucí,
Přijal kalich Otce svého
A poddal se vůli Jeho.

4.
On i za nás se modlíval,
Ba i za nepřátely,
Za království Boží vzýval
Otce přes život celý;
A jako své učil,
Modlit se poručil:
Modlite se, stůjte v bdění,
By nepřišlo pokušení.

5.
Tak i já se modlím, Pane,
Ó chraň mne pokušení,
Vůle Tvá jen ať se stane,
Proto řeď i mé chtění,
Bych nežádal svodné
Věci, zlé, nehodné;
Ty jsi svatý, věci svaté
Prosícímu dáš bohatě.

6.
A tak když se mračna shání,
Hasne hvězda poslední,
A již jsi v pochybování,
Zdaž se někdy rozední:
Vzlétni, duše, vzhůru
K Otce svého trůnu,
Tam mizí vše mračno časné,
Tam jest nebe věčně jasné.

7.
Modli se, to v každém boji
Dá ti síly, stálosti;
Zpívej Bohu, to ukojí
Všecky srdce žalosti;
Vlastní zlá myšlení,
Světa pokušení,
Když se modlitbou bráníme,
Snadno od nás odstráníme.

8.
Zpěv, modlitba, nejmilejší
Buďte tak mé radosti,
Vámi se chci vždy k čistější
Vzdělávati svatosti;
Víru svou roznítím,
Moc k ctnosti zacítím,
Naději svou rozplamením,
Naplním duši spasením.
K. Kuzmány

Vzývejme Boha svého
V pokoře a s vroucností,
Toho a ne jiného,
Kterýž jest na výsosti;
U Něho jest smilování,
V prosbách svých nebudeme
Od Něho oslyšáni.

2.
Kristus ráčil slíbiti
Všechněm modlitebníkům,
Když měv odsud odjíti,
Mluvil svým učedníkům:
Zač se modliti budete
A prosit ve jménu mém,
To od Otce vezmete.

3.
Otevřené jsou dvéře
Nesmírné lásky Jeho;
Každý, kdož prosí, béře,
Když se varuje zlého,
Toho Bůh náš neoslyší;
Tak věřících ujistil
Ten Pán slávy nejvyšší.

4.
Tlučme na dvéře Jeho,
Dokudž chce otevříti,
Přestanouce od zlého;
Neb máme odsud jíti
Před spravedlivého Pána,
Kde každému dle skutků
Odplata bude dána.

5.
Bdimež a modlime se
V duchu a v pravdě Jemu
A slušně hotujme se
Ku životu věčnému;
Ať šťastně tam pronikneme,
Kdežto ve věčné slávě
Boha vzývat budeme.

Bože, Tvá dobrota sahá
Až na světů hranice;
Ona nám žehná, spomáhá,
Dává darů tisíce;
Ó Bože můj, mé doufání,
Slyš mé pokorné volání,
Neb Tobě chci se modlit.

2.
Zemského jmění hojnosti
Nebudu si prositi,
Uděl mi toho z milosti,
Co potřebí zde míti;
Jen dej moudrost, abych Tebe,
I kteréhos poslal s nebe,
Krista i sebe poznal.

3.
Nežádám cti, ani slávy,
Od světa tak žádané,
Jen ať mne nic nepřipraví
O dobré jméno, Pane;
Má čest buď, Tě Boha ctíti;
Má sláva, v Tvé přízni býti
A v lásce lidí věrných.

4.
Ani nebudu vzývati
O věk dlouhý Tvou milost;
V štěstí rač pokoru dáti
A v neštěstí zmužilost;
V rukou Tvých jsou dnové moji,
Dej, ať je skončím v pokoji
A budu spasen věčně.
Chr. Gellert, S. Chalupka

Bože, věrný Bože,
V dařích hojný prameni,
Od něhož máme vše,
Neb bez Něho nic není,
Zdravé mi tělo dej,
A ať v tom těle svém
Čistou duší, dobrým
Svědomím dařen jsem.

2.
Co mi činit sluší,
Ať to konám s pilností,
K čemuž mne Tvůj rozkaz
Vede v mé povinnosti,
Konaje v pravý čas
Dílo mně svěřené,
A když je vykonám,
Ať jest podařené.

3.
Dej, ať stále mluvím,
Čím bych mohl obstáti;
Nedej slovům marným
Z úst mých kdy pocházeti;
Kdykoli v svém stavu
Z povinnosti mluvím,
Ó dejž působení
A platnost slovům mým.

4.
Jestli mne neštěstí
Potká, zoufat mi nedej;
Pomoz kříže nésti,
Udatnou mysl mi dej;
Dej, ať nepřátely
Přemáhám pokorou;
A když radu žádám,
Ať nalézám dobrou.

5.
V lásce a svornosti
Se všemi dej trvati
Tak, jakž křesťansky jest;
Pakli mi chceš přidati
Bohatství, jmění, čest,
I za to Tě žádám,
Ať nepravé jmění
Přimíchané nemám.

6.
Jestli na tom světě
Mám míti prodloužení,
Skrz odporné stezky
K starosti přivedení,
Trpělivost mi dej,
Vzdal hřích, pohanění,
Ať se ctí nositi
Mohu své šediny.

7.
Dej mi při konci svém
Na smrt Krista mysliti,
Duši mou vem k sobě,
Radost s Tebou dej míti,
Tělu místa popřej
Při hrobě pobožných
Křesťanů, by mělo
Pokojík svůj při nich.

8.
A když jiné mrtvé
Z mrtvých vzkřísíš v onen den,
Dej, ať Tvou pravicí
Jsem z hrobu ven vyveden;
Dej slyšeti Tvůj hlas
A vzkřísiž tělo mé,
Uveď mne mezi své
V nebi oslavené.

9.
Tobě, Otče, buď čest
Na zemi i na nebi;
Jezu Synu Boží,
Tě má duše velebí;
Ó Duchu, svou slávu
Rozšiřuj na věčnost,
Hospodine svatý,
Tobě buď velebnost.
J. Hermann, D. Stránsky

Hospodine, Otče milý, Pane světa všeho!
Slyš pokornou prosbu lidu svého,
Rač se na nás hříšné ohlednouti
A nás pod svá křídla přivinouti.

2.
My se k Tobě nyní spolu všickni utíkáme,
Neb naděje krom Tebe nemáme;
Ó račiž nás v ochranu svou vzíti
A ode všech nepřátel brániti.

3.
Dej pomoci, ať Tvůj pokoj v srdci svém vždy máme,
Ať tělu i světu odoláme;
A Tvou vůli dej nám právě znáti
A ji srdcem I skutkem konati.

4.
A rač dáti, ať se vždy víc ku pravdě blížíme
A u sebe sami se nížíme,
Znajíc se za nehodné Tvé sluhy,
Odpustiž nám všecky naše dluhy.

5.
A když jednou tento časný život nás pomine,
Dej nám tíše usnout, Hospodine!
Však jsi Ty všech dobrých dání pramen,
Ó vyslyš nás, Otče milý, Amen.
K. Bosák

Ó Bože, štědrý dárce všeho,
Co jen duši potěšuje,
Jehožto milost dne každého
Nad námi se obnovuje,
Otče můj, budiž pozorný
Na mé prosby hlas pokorný.

2.
Tys pramen požehnání všeho,
Ó zdař Ty sám mé žádosti
A uděl mi všeho dobrého
Dle své vůle a moudrosti;
Přede vším prosím upřímně,
Tvůj pokoj zůstaň vždy při mně.

3.
Dej mi u víře stálým býti,
Přispoř mé lásce vroucnosti,
Pomoz v bázni Tvé vždy choditi,
Ať na cestě pobožnosti
Konaje své posvěcení,
Mám vždy v Tobě potěšení.

4.
Když mne pokušení napadne,
Přispěj k pomoci mé mdlobě;
Klesnu-li, — a klesnout jak snadné! —
Kárej mne otcovsky sobě,
Jen dej, by mne Tvé kárání
Vedlo na cestu pokání.

5.
Srdce, které by ve dnech štěstí
Tě neopoustělo z paměti,
Které by vše zdejší neřesti
Pokorně znalo snášeti,
Srdce Tobě vždy oddané,
Také srdce dej mi, Pane!

6.
Ostatní rač mi sám přidati,
Ty víš, co mi je k spasení;
Na Tvé milosti chci přestati
A na Tvém svatém řízení;
Rač v tom svatém předsevzetí
Srdce mé stále držeti.

7.
Ráčíš-li věk můj prodloužiti,
Nech, Bože, žiji Tobě jen,
Dej smrt stále v paměti míti,
A když přijde poslední den,
Nechť mé vyjítí z časnosti
Jest vchod do věčné radosti.
S. Chalupka

Ó Pane, smiluj se nad námi,
Své lásky štědře uděl nám,
Svým světlem zůstávej vždy s námi,
Každou při nás tmu rozptýl sám;
Byť to každý znáti
Mohl, Tobě čest dáti,
Žes obránce náš,
Že se i cizímu
Národu každému
V lásce podáváš. :|:

2.
Ó dej, by Tě oslavovali
Všudy všech lidí stavové,
S plesáním k Tobě pospíchali
I pohanští národové;
Neb Tvůj soud a pravda
Nikdy neustává
V své upřímnosti;
Tvé jest panování
S láskou spojování
Spravedlnosti. :|:

3.
Ó Bože, jména Tvého sláva,
Dejž, ať jsou všecky končiny;
I země ať hojnost vydává
Potravy z každé zrostliny;
Požehnání svého
Uděl nám hojného,
Pane Bože náš!
Všecken svět Tvé bázně
Ať ostříhá snažně,
Dokud shovíváš,
Králi věčný náš! :|:

Slyšiž, Otče nejmilejší,
Ponížené prosby zdejší,
Dobrotu zjev lidu svému,
Hojnou mzdou vykoupenému.

2.
Na hlas náš pozoruj s nebe,
Pustiž modlitbu před sebe;
Milosti Tvé my hledáme,
Ach, nakloň se k nám, žádáme.

3.
Lítostivě nalož s námi,
Lásku svou prokaž nad námi,
Nedávejž nás v pohanění,
Retuj, přispěj k spomožení.

4.
Utíkámeť se společně,
Upřímně k Tobě srdečně,
Ó račiž nás opatřiti,
Díla svého neztratiti.

5.
Ustavičné boje máme,
Mdlí se při tom býti známe,
Ty rač soužené zastati,
Klesajících podpírati.

6.
Jasným světlem osvětiž nás,
Svatou pravdou svou rozmnož v nás,
Pokoj svůj račiž nám dáti,
Duši, tělo ostříhati.

7.
Částka jsme dědictví Tvého,
Majíce podpůrce svého,
Obět svého Spasitele,
Pravého Immanuele.

8.
Pro jehožto zasloužení
Dej nám hříchů odpuštění
A po smrti nás do svého
Uveď království věčného.

Tys pramen všeho požehnání
A dárce všech dobrých dání,
Tobě se modlím s vroucností,
Otče s nebe, Prosím Tebe,
Řekni amen k mé žádosti.

2.
Rač ke mně té milosti býti,
Mne do toho řádu vzíti,
Kterého Kristus je hlava,
V němž spasení, Vykoupení
Všechněm věřícím se stává.

3.
V mém srdci rač si chrám vzdělati
A s Duchem svým přebývati,
Pokud jen živ budu, ve mně,
A Tvá milost
Až na věčnost
Neoddaluj se ode mne.

4.
Když Tebe mám, Bože, všecko mám,
Kdež Ty, i dary Tvé jsou tam,
A máš tisíc cest na zemi
Své věřící, Tě prosící,
Opatřiti věcmi všemi.

5.
Dej, ať v slovu Tvém rozkoš mívám
A ním kroky své řídívám,
S bázní ve svém povolání
V upřímnosti
A věrnosti
Ať vedu své obcování.

6.
Dej mi srdce, které má dosti
Na tom, co dáváš z milosti,
Nebo to jestiť zisk svatý:
Na tom přestat,
O víc nestát,
Nežli co Ty ráčíš dáti.

7.
A lepší jest to malé jmění,
V němžto nepravosti není,
Neb to Ty žehnáš z milosti;
Než zlých zboží,
Ach, to množí
Jen míru nespokojnosti.

8.
Pane, Ty nemůžeš zlé chtíti,
Dej, ať obličej Tvůj svítí
Nám i všem jiným společně,
Kteří k Tobě
V každé době
Mívají zření srdečné.

9.
Dej své církvi zrůstu na zemi,
Ať mezi národy všemi
Pravda Tvá věčná vítězí!
Vypleň bludy,
Osvěť všudy
Těch, co ještě ve tmách vězí.

10.
Ochraňuj i naši vlast milou
Svou Božskou mocí a sílou!
Měj národ náš v své milosti,
Po vše léta
Ať prokvětá
V osvětě a ve mravnosti.

11.
Rač i dům můj v své péči míti,
Rač Ty naším Otcem býti
A požehnej z nás každému;
Dej bezpečné
Časné, věčné
Přebývání lidu svému.
P. Gerhard, S. Hruškovic

Bože, od něhož všecko máme,
Svět jestiť dům Tvůj veliký,
V němž všickni živnost nalezáme,
I lidé i tvor všeliký;
Bože, kdo Tobě rovný jest?
Hoden jsi od nás vzíti čest!

2.
Kdo může lidi všecky sčísti,
Kteří dnes při Tvém stolu jsou?
Avšak každému dáváš jísti,
Ty krmíš je dobrotou svou;
Z Tvých rukou každá krajina
Svůj pokrm, nápoj přijímá.

3.
Ty činíš, že lidé v naději
Zem a role opravují
A símě, které do nich sejí,
Rozmnožené shromážďují;
Jasno i déšť z Tvé milosti
Slouží zemi k úrodnosti.

4.
A tak roste lidem potrava;
Zem jsme, a zem nás všech živí,
Nám pokrm, nápoj, oděv dává,
Nebuďme příliš pečliví,
Všecky naše potřebnosti
Uspokojí Bůh v hojnosti.

5.
Ach, Otče, Tvých darů jest mnoho,
Kdo je může vysloviti?
Kdo Tě můž z dobrodiní toho,
Jež činíš, hodně chváliti?
Ty nám víc dáváš den po dni,
Nežli my všickni jsme hodni.

6.
Nechceme nikdy zapomněti,
Dokud jsme na tomto světě,
Žes’ Ty náš Otec, my Tvé děti,
Ty nás chováš v zimě, v létě;
Budiž, Otče dobrotivý,
Ctěn od nás, dokud jsme živi.
K. Neumann, J. B. Ertl

Co žádáš od nás, Pane,
Za svá dobrodiní?
Co za své vzácné dary,
Kterým počtu není?

2.
Stříbra, zlata nežádáš,
Neb jsi sám Pán všeho;
Co by jsme Ti dát chtěli,
Dát můžme jen z Tvého.

3.
Vděčným Tě tedy srdcem,
Ó Bože, vzýváme,
Nad Tě důstojnějšího
Jiného nemáme.

4.
Svět Tebe neobsáhne,
Ni země, ni nebe,
Žádný čas, žádné místo;
Všudy plnost Tebe.

5.
Tys řekl: a aj, nebe
Svůj stan postavilo
A předvěkou noc tisíc
Světel osvítilo.

6.
Tys řekl: a aj, země
Z propastí vzstoupila
A tvář svou přerozkošným
Kvítím ozdobila.

7.
Tys rozkázal: a moře
Ve břehu svém stojí
A vyměřených mezí
Přeskočit se bojí.

8.
Řeky vod nepřebraných
Pořádek svůj znají;
Den ku práci, noc ke snu
Řádně se střídají.

9.
Tobě k vůli v květovém
Jaro věnci chodí,
Léto chléb každodenní
Tvou mocí nám rodí.

10.
Jeseň nám přerozličné
Ovoce chystává,
A zima oddechnutí
Přírodě podává.

11.
Z Tvé lásky zvadlé zelí
Rosa obživuje,
A déšť Tvým požehnáním
Pole ovlažuje.

12.
Z Tvé ruky každý tvor Tvůj
Hledí své živnosti,
A Ty je štědře sytíš
Svou dobrotivostí.

13.
Živ nás na této zemi,
Pokud ráčíš chtíti,
Jen pod Tvými křídlami
Dej nám vždycky býti.

14.
Budiž na věky chválen,
Všemohoucí Pane,
Tvá štědrost a láska k nám
Nikdy nepřestane.

Chvaliž, duše má, Pána,
Zpívej s ochotností;
Čest budiž Jemu vzdána
Od tebe s vroucností;
Dokud jsem živ zde v těle,
Chci oslavovati
Jméno Jeho vesele
A v Něho doufati.

2.
Nedoufejtež, ó lidé,
V pánech světa toho,
Jenžto vám v nouzi, v bídě
Nespomohou mnoho;
Neboť vysvobození
V nich nemůžte míti,
Mizí jejich myšlení,
Musejí umříti.

3.
Tenť jest šťastný raději,
Jenž v každou hodinu
Zakládá svou naději
V samém Hospodinu;
Bůh stvořil nebe, zemi
I všecko, co v nich jest;
On vládne věcmi všemi,
Může všecko vyvést.

4.
Spravedlnost On dává
Všem křivdu trpícím,
Do sytosti žehnává
Chleba žádajícím;
On zná zarmouceného
Rychle potěšiti,
V světě potlačeného
Divně povýšiti.

5.
On ostříhá pobožných,
Daří jejich práci;
Ale cestu bezbožných
V rychlosti podvrácí;
On jest Král, kralování
Jeho konce nemá;
Protož Jej bez přestání
Chvaliž, ó duše má!
Št. Leška

Chvaliž Pána, duše má, s vděčností,
I všecky mé vnitřnosti
V Pánu se radujte,
Dobrotu Jeho zvěstujte,
Jméno Jeho oslavujte.

2.
Chvaliž Pána na věky, duše má,
Za milost, jenž míry nemá,
A času žádného
Nezapomínej na Něho,
Neb činí mnoho dobrého.

3.
On odpouští těžké tvoje dluhy,
Uzdravuje tvé neduhy,
Tě vysvobozuje,
Milostí svou ozdobuje
A vším dobrým nasycuje.

4.
Utištěných On mocně zastává,
Soud spravedlivý vydává,
Zjevil se samého
Skrz Mojžíše, sluhu svého,
A Krista, Syna milého.

5.
Lítostivý jestiť Bůh náš milý
A ku trestání zpozdilý,
Nebude žehrati,
Na nás věčně se hněvati
A dle hříchů nakládati.

6.
Jako nebe vznáší se nad zemí,
Tak Jeho milost nad těmi,
Kteří se Ho bojí;
A kdo v Jeho smlouvě stojí,
Těch upevňuje v pokoji.

7.
Jak se otec nad dítkami svými
Slitovává poslušnými.
Tak se Bůh slituje
Nad každým, kdož Jej miluje
A v bázni Jeho obcuje.

8.
On našeho těla pozná mdloby,
Zná, že jsme křehké nádoby,
Že život náš mine
Jak květ, jenž se dnes rozvine
A zítra vadne a hyne.

9.
Než Hospodin na věků věčnosti
Upevnil trůn své mocnosti,
Nade vším panuje,
Moudře celý svět spravuje,
Zlé trestá, dobré varuje.

10.
Všeliký tvor na zemi i v nebi
Tebe, Pána, ať velebí;
Ty pak, ó duše má,
Jenžs chválu Boží začala,
Budiž při ní vždycky stálá.
S. Chalupka

Chvalte Pána, vy nebesa,
Chvalte všemocného,
Ať každý tvor před Ním plesá
A slaví moc Jeho; Vy anjelové nebeští,
Pochvalte Věčného,
Všickni národové zemští,
Chvalte tvorce svého.

2.
Jenž slovem všemohoucnosti
Svět stvořil z ničeho,
Řídí předivnou moudrostí
Až po dnes běh jeho;
Z vůle Jeho na výsosti
Ve dne svítí slunce,
Hvězdy pak v noční temnosti
S měsícem tichounce.

3.
Z jeho otcovské milosti
Zem živnost vydává,
Obilí, trávu v hojnosti
Rodit nepřestává;
On pole sluncem zahřívá,
Déštěm ovlažuje,
Tomu, co oráč rozsívá,
On zrůst uděluje.

4.
Každý den každé stvoření,
Ptactvo, zeměplazy,
Hovádka z Jeho zřízení
Svůj pokrm nachází;
On vše živí, zachovává,
Moudře opatruje,
Láska Jeho neustává,
Každý tvor miluje.

5.
Obzvláště pak o člověka,
Obraz svůj, pečuje,
Potřeby jeho zdaleka
Vidí, oblehčuje;
Celý svět stvořil pro něho,
I překrásné nebe,
I zde jej chce mít šťastného,
I potom u sebe.

6.
Nejen s otcovskou starostí
Tělu vyživení,
Než i duši z své milosti
Hotuje spasení;
Proto poslal Syna svého,
By nás znovu zrodil
A vykoupených od zlého
K sobě doprovodil.

7.
Ač jest mdlý můj jazyk, Pane,
Tě hodně chváliti,
Avšak nikdy nepřestane
Tvé jméno sláviti;
Hoden jsi chvály, vděčnosti
Od nás, svých stvoření,
Za otcovské své milosti
Dary každodenní.

8.
Protož s vděčnou uznalostí
Díky Ti vzdáváme,
Neb nesmírnou Tvé milosti
Hojnost uznáváme;
Hallelujah! Chvalte Boha,
Vy, skutkové Jeho,
Nebe, země i obloha,
Chvalte tvorce svého.
S. Hojč

Chvaltež Hospodina,
Dárce štědré milosti,
Vy, Jeho rodina,
Duchové na výsosti;
Chvaltež Jej, anjelů
Zástupové jasní,
Zesnulých přátelů
Duchové přešťastní.

2.
Chvaltež Jej nebesa,
Jakožto svého Krále,
Sbor světel ať plesá,
Stvořen jsa k Jeho chvále;
Chval Jej, slunce jasné,
Prameni světlosti,
Též vy, hvězdy krásné
Po nebes výsosti.

3.
Chval Jej, celá země
S každou zrostlin úrodou,
I všech tvorů plémě
Na suchu i pod vodou,
I času pohoda,
I vítr bouřivý,
Den noc, oheň, voda,
Sněh i hrom zůřivý.

4.
Chvaltež i králové,
Ó chvaltež Krále svého,
I všickni stavové
Pokolení našeho,
Chvaltež jej i s námi
Na vše světa strany,
Starcové s dítkami,
Mládenci i panny.

5.
Chvaltež Jeho jméno,
Vy sborové křesťanů,
Jenž jest vyvýšeno
Písněmi nebešťanů
Nad zemi a nebe
V největší velebě;
Všeliký duch Jemu
Vzdej chválu samému.
A. Hlovík

Nejvyššího správce světa
Oslavujmež po vše léta
Slušnou srdce vděčností,
Za ta mnoha dobrodiní,
Kteráž nám nehodným činí
S nevýslovnou štědrostí;
Slavný, slavný,
Slavný jest Bůh,
Pán zástupů na výsosti,
Sláva buď Jeho milosti.

2.
On vše, což stvořil, zdržuje,
Řídí, moudře opatruje,
Zvlášť nás, nehodné lidi;
On dává na spravedlivé
Déšť i na nespravedlivé,
Jak kdy za dobré vidí;
Dobrý, dobrý,
Dobrý jest Bůh,
Pán zástupů atd.

3.
On nám dal rozumnou duši,
Bychom Jej mohli, jak sluší,
Ctíti a poznávati;
On nám, dítkám svým, na zemi
Dal tu moc nad věcmi všemi
Rozumně panovati;
Mocný, mocný,
Mocný jest Bůh,
Pán zástupů atd.

4.
On nás ráčil vychovati
V křesťanství, kdež nám poznati
Dává cestu spasení;
Tu slovo Jeho přesvaté
Zvěstuje se nám bohatě
K našemu posvěcení;
Moudrý,
Moudrý,
Moudrý jest Bůh,
Pán zástupů atd.

5.
K tomu ještě i to činí
Přenesmírné dobrodiní,
Že chrámy, školy dává,
V níchž Ducha svého pomocí
Rozum, vůli, duše moci,
Srdce lidské vzdělává;
Věrný,
Věrný,
Věrný jest Bůh,
Pán zástupů atd.

6.
Protož buďme vděční svému
Dobrodinci nebeskému,
Skutky Ho oslavujme;
Varujme se všeho zlého,
Duši, tělu škodlivého,
A v dobrém stále stůjme;
Svatý,
Svatý,
Svatý jest Bůh,
Pán zástupů na výsosti,
Sláva buď Jeho milosti.
M. Inštitoris

Nuž, Bohu děkujme
Srdcem i ústy svými,
Kterýž každodenně
Nám i všem dobře činí;
Kterýž od života
Matek našich s námi
Byl, i ještě podnes
Drží stráž nad námi.

2.
Prosme Pána toho,
Ať nám vždy své milosti
Udílí, pokoje
I svědomí radosti;
A ať nás v své svaté
Pravdě sám zdržuje
A pokut všech časných
I věčných varuje.

3.
Sláva, čest buď
Bohu Otci i Jeho Synu,
Duchu Svatému též,
V bytu, v moci rovnému,
Trojici přesvaté,
Jakž byla vzdávána
Od věků, na věky
Buď i nyní dána.
M. Ringhardt, D. Horčička

Pane Bože, budiž chvála
Od nás křesťanů vzdávána
Tobě, i Synu milému,
I také Duchu Svatému.

2.
Ty se o nás věrně staráš,
Co potřebí, to nám dáváš,
Duši, tělo opatruješ,
Tak své stvoření miluješ.

3.
Dejž, bychom Tě poslouchali
A k Tobě se přiznávali,
Jakžto k Otci laskavému
A k Pánu dobrotivému.

4.
Ty žádného nezamítáš,
Hříšné na milost přijímáš;
Každý, kdo činí pokání,
Máť u Tebe smilování.

5.
Kriste, pro své umučení
Dejž nám hříchů odpuštění,
Ať nás nezže věčný plamen,
Uchovejž nás, Kriste. Amen!