Zlatý fond > Diela > Cithara sanctorum. Díl 3. Písně nábožné o křesťanském smýšlení a obcování


E-mail (povinné):

Juraj Tranovský:
Cithara sanctorum. Díl 3. Písně nábožné o křesťanském smýšlení a obcování

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Jozef Vrábeľ, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Silvia Harcsová, Lenka Konečná, Nina Dvorská, Daniela Kubíková, Andrea Kvasnicová, Eva Lužáková, Ivana Hodošiová, Katarína Sedliaková, Zuzana Šištíková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 65 čitateľov

I. O ctném a šlechetném životě vůbec

A) Víra živá

436. Chraň mne té půvěrčivosti

Jako: Pane, jak chceš, nalož se mnou


Chraň mne té půvěrčivosti
Bludně se domnívati,
Že by to již bylo dosti,
Usty jen Tě vzývati;
Než upomínej mne, Pane,
Aby jsem Ti vždy upřímně
V duchu a pravdě sloužil.

2.
Ne každý, kdož: Pane! Pane!
V modlitbách svých k Tobě dí,
V království Tvé se dostane
A zalíbení zdědí;
Neb jen kdo činí vůli Tvou,
Může spasiti duši svou
A přijít k Tobě, Bohu.

3.
Proto nedej, by život můj
Víře mé odporný byl;
Než ať jsem věrný sluha Tvůj,
Jenž bych Tě i skutkem ctil;
Ať má víra jestiť živá,
Vůli Tvou plnit horlivá,
Ovoce ducha plodit.

4.
Dejž, ať v bázni Tvé vždy chodím
Před lidmi i v tajnosti,
Od cesty Tvé se nezvodím
V radosti neb v žalosti,
Na vůli Tvou mám vždy zření;
Ó dejž, ať k svému spasení
Zdařile ji vykonám.

5.
Neb když z unáhlení klesám
Neb i z nevědomosti,
Pozdvihni mne Ty, Bože, sám
A posilň svou milostí,
Bych Ti sloužil spravedlivě,
Hříchů se chránil bedlivě,
Tak vejdu ve Tvou slávu.
K. Kuzmány

437. Kdo slov Božích nešetře

Jako: Ach, Bože můj, já jsem zbloudil


Kdo slov Božích nešetře, dí:
Znám Boha! to mluvení
Není pravé, lží on hledí,
Lásky Boží v něm není;
Ale kdo jich následuje,
Ten Boha pravě miluje.

2.
Víra, z slov Božích zplozená,
Musí lásku ploditi;
Kde jest známost rozmnožená,
Má se láska množiti;
Víra nejen osvěcuje,
Než i srdce polepšuje.

3.
Skrz Krista hříchů zproštění,
Již jsme synové Boží;
Kdo má v Něm to potěšení,
Ten hříchů svých nemnoží,
Krista Pána následuje,
Od hříchů se očišťuje.

4.
Tehdáž jsem příjemný Bohu,
Když jsem poslušný Jemu
A vůli Jeho, jak mohu,
Vždy činím z lásky k Němu,
Vždycky křesťanství skutečné
Jest ovoce víry vděčné.

5.
Přebývá v Bohu a Bůh v něm,
Kdo přebývá v lásce zde;
Z lásky i před Božím trůnem
V nebi poslušenství jde;
Bůh láska jest; ten spasení
Nedojde, v němž lásky není.
Chr. Gellert, Št. Leška

438. K Tobě patřím, Bože všemohoucí

Jako: Nyní, ó drahý Ježíši Kriste


K Tobě patřím, Bože všemohoucí,
Tobě nesu oběť srdce vroucí;
Tys Bůh sám,
Že to znám,
Tvůj jsem chrám,
V tom života věčný poklad skládám.

2.
Někdy mne sic časnost zarmucuje,
Těla mdloba věčnost zastiňuje;
Však ona
Milost Tvá
Zde koná
Ve mně a jest i mé mdlobě mocná.

3.
Z toho plesám k Tobě, lásko věčná,
V to se i má strojí duše vděčná,
Vše snésti
Neřesti,
Neb k štěstí
Milujícich Tebe musí vésti.

4.
Milostí Tvou jednorozeného
Za vůdce mám,
Spasitele svého;
Ať za ním
Jen kráčím,
Přijdu k Tvým
Blaženosti věčné rájům svatým.

5.
Slavnáť cesta svatých, byť i těžká,
Blaze tomu, kdo na ní nemešká;
Oslava
Tam pravá
Se dává
Tomu, kdo zde v boji neustává.

6.
Hodně toho veždy chci živ býti,
Věrně konat, dokuď den mi svítí;
Až v onen
Jistý den
Přenešen
Budu v stánek věčný a odměněn.

7.
Žádost tedy má buď v Kristu věčnost,
Neb jen v tom mám bytu nekonečnost;
V tom ano
Žehnáno
I dáno
Buď mi jednouc říci: dokonáno.
M. M. Hodža

439. Náboženství, ty daru Boží

Jako: Kdo jen na Boha se spoléhá


Náboženství, ty daru Boží,
Tě chci věčně si vážiti;
Když se břímě neřestí množí,
Ó jak bych musel teskliti;
Než moc tvá mne posilňuje,
Hlas tvůj k cíli napravuje.

2.
Ukážte mi lepší učení,
Jenž toto v posměch béřete,
Co vám dá sladší potěšení,
Kde vyšší moudrost najdete?
Kde světlo, jehož jasnota
Zažene temnost života?

3.
Ono mne učí Boha znáti
A ctít svého Stvořitele;
Mohu Jej směle Otcem zváti,
Že mne slyší, věřit směle;
Onť dobrý, blaze každému,
Kdo jestiť poslušný Jemu.

4.
Ono vzdělává ducha mého,
Budí svědomí k přísnosti,
Ono mne varuje od zlého,
Hlásá mi mé povinnosti
A činí mi to příjemné,
Co Bůh můj žádá ode mne.

5.
Ono mé srdce vyučuje,
Co má přede vším hledati,
V štěstí pokorou ozdobuje,
V neštěstí nedá zoufati;
Když nikde útěchy není,
V něm jisté mám potěšení.

6.
Ono péče z mysli mé vzdálí,
Svatý pokoj v duši leje
A těm, kdo v životě ustali,
Podává kalich naděje,
An jim k občerstvení slouží,
Když již po spočinku touží.

7.
Náboženství mi přivolává;
Jen tělo tvé ve hrob klesá;
Duše tvá k Bohu se dostává,
On jí otvírá nebesa;
Ó jakou to rozkoš plodí
Těm, kdo v bázni Boží chodí!

8.
Já vím, komu věřím; má víra
Neklátí se v pochybnosti,
Nech ať posměšník ji zapírá,
Nech jí laje syn temnosti;
Žádný blud, žádné mámení
Víru mou nikdy nezmění.

9.
Náboženství, rač se mnou býti,
Tebe za vůdce si volím;
Tvé světlo ať přede mnou svítí
Tím tmavým smrti údolím,
Až, stana před trůnem Božím,
Díky své za tebe složím.
S. Chalupka

440. Nám svítí světlo věčnosti

Jako: Aj, nyní se den nachýlil


Nám svítí světlo věčnosti,
Jenž z Boha pochází,
Jenž nad noc této časnosti
Mocně, slavně vzchází.

2.
Náboženství vede náš věk,
Cestu osvěcuje;
Ó blahoslavený člověk,
Který ho miluje.

3.
Kde vůkol žádné radosti,
Ono strojí radost,
Těší nás Boží milostí,
Mírní každou žalost.

4.
Když tě celý svět utíká,
Aneb kříž tě složí;
Šťastnýs předce,
Duch ti říká,
Že jsi v ruce Boží.

5.
Byť se slunce tvář zmenila,
Svět na svět udeřil,
Země v propast se zbořila:
Znáš, v kohos uvěřil.

6.
Znáš, že ač boj ten poslední
Života tě zbaví,
Tobě věčnost se rozední,
V níž tě Bůh oslaví.

7.
Pane, zdržuj to slovo nám,
Neb co jsme bez něho?
Nešťastní zde, nešťastní tam,
Tam u soudu Tvého!

8.
Ano, když přijde soudu čas,
Postav nás dle sebe;
Neopust nás, ó Pane náš,
Neb co jsme bez Tebe?
K. Kuzmány

441. Ó Synu Boží, můj Kriste

Jako: Ach, Bože, pohleď s výsosti


Ó Synu Boží, můj Kriste,
Neníť to věc každého
Věřiti pravě a čistě
Až do skonání svého;
Protož vroucně prosím Tebe,
Dej mi pravou víru s nebe
A setrvat v ní stále.

2.
Nauč mne Ty sám s výsosti,
Abych znal Otce Tvého;
A Tebe, plný milosti
Ježíši, Syna Jeho;
Abych i Ducha Svatého
Znal, spolu Boha pravého
V svaté věčné bytnosti.

3.
Dejž mi také právě znáti
Tvé milostné spasení,
Že ho jinak nelze bráti,
Než v hříchů odpuštění;
Dej, ať ho hledám, jak sluší,
V Tobě, nebs Ty sám mé duši,
Cesta, pravda i život.

4.
Dej, ať věřím slovu Tvému
A k srdci je připouštím
A ať s důvěrností mnohou
Na Tvou milost se spouštím;
Ať, když mne straší mé zlosti,
Bude mi k spravedlnosti
Zásluha Tvá ve víře.

5.
Dej vždy o to pečovati,
Abych víru zachoval,
Rač milost a pomoc dáti,
Abych se tak spravoval,
Žebych živ byl bez úhony
A, maje dobré svědomí,
Obcoval v šlechetnosti.

6.
Přebývej skrz víru ve mně, Pane,
Ty jsi má sláva,
A dej, ať ta víra všedně
Roste a se rozmáhá,
A ať skrze lásku dělá,
Trpělivá a veselá
Bližnímu vždycky slouží.

7.
Zvláště rač mi pomoc dáti
V mém posledním stonání,
Abych mohl bojovati
Boj dobrý do skonání
A v tom boji skrze Tebe
Konce víry, jenž jest s nebe,
A spasení dojíti.

8.
Jezu Kriste, tu jiskřičku
Tys zanítil v mé mdlobě,
Rozněcuj víru maličkou
Ve mně sám k slávě sobě;
Cos začal, rač dokonati,
Bych Tě mohl spatřovati
Tam, kde víra přestane.
D. J. Breit, S. Hruškovic

442. Ó víro má, osvěť mne

Jako: Ó lásko má, uslyš mne


Ó víro má, osvěť mne
V ctném pravdy hledání,
Světlo tvé jest příjemné,
Co ranní svitání;
Tys má žádost od mladosti,
Neb koruna vší moudrosti;
Ó zjev mi :|: :|:
Otce mého Nebeského,
Budiž můj schranný štít v pokušení
A duši mé oltář posvěcení
Ku spasení.

2.
Důvěro má, zdržuj mne,
Když mne bolest souží,
Neb svědomí raněné
Po smíření touží;
Mé srdce ztrápené péčí
Ať tvůj dobrý balzám léči;
Posilň mne :|: :|:
Ať tvou mocí
V bíd svých noci
Shledám hvězdu Božího řízení,
Že cesta jsou Jeho navštívení
K vykoupení.

3.
Naděje má, potěš mne
Při mých milých hrobě,
Myšlénky mé jsou temné
V rozloučení době;
Na Tobě má duše visí,
Neb tvá pravda mrtvé křísí;
Ó vznes mé :|: :|:
Srdce v nebe,
Ať skrz tebe
Uhlédám své milé v oné slávě,
Kdež splněné mají sliby pravé
Víry zdravé.

4.
Doufání mé, ukoj mne
V smrti mé úzkosti,
Ať má duše spokojně
Přejde do věčnosti;
Ať ji oddám Bohu svému,
Věčné milosti plnému;
Ó zmuž ji :|: :|:,
Ať v tom boji
Ctně ostojí
A z těla časného vyjde vděčně
A vejde po víře své bezpečně
V stánky věčné.

5.
Bože, Tys důvěra má,
Naděje, doufání,
Moje srdce dobře zná,
Žes pln slitování;
Tys mne stvořil, opatruješ
Mne a z pádu pozdvihuješ;
Smiluj se :|: :|:,
Všaks Otcem mým Milostivým;
Nic nemám na nebi a na zemi
Mimo Tě, Ty jsi sám mé spasení
K oslávení.
K. Kuzmány

443. Tři jsou věci, za něž prosím

Jako: Ej, kdyže můj Ježíš? Aneb: Ó přebídná světská marnost


Tři jsou věci, za něž prosím
Tě, ó Bože spasení,
Po nichž věčnou žádost nosím
V čistém srdce toužení,
Z nichžto každá jest od Tebe,
Z nichžto každá vede v nebe.
Které spolu všecko jsou,
Život jsou, spasení jsou.

2.
První jestiť živá víra,
Světlo to nejjasnější,
V kterém z nebe nám vyvírá
Ta pravda nejjistější,
Žes Ty Otec můj Stvořitel,
Že je Kristus můj Spasitel;
Že, ač tělo zahyne,
On mne k sobě přivine.

3.
Druhá pak je láska čistá,
Ten květ srdce věrného,
Pečeť pravé víry jistá,
Život ducha tichého;
Ta, co těší, navštěvuje,
Šatí, sýtí, opatruje,
Která věčně zůstane,
I když všecko přestane.

4.
A ta třetí jest naděje,
Která i za hrob sáhá,
Svatým ohněm srdce hřeje,
Žel, kříž, neřest přemáhá;
Těch, jež loučí smrt, spojuje,
Radost ráje ukazuje,
Nad hrobem se zaskvívá,
Lásce věnec stavívá.

5.
Pro ty věci ku Tvým padám
Nohám, Otče milosti;
Slyš mne, pak si nic nežádám,
Jen mi ty zdrž v celosti;
Ať se, co chce, se mnou děje,
Víra, láska a naděje
Bezpečně mne provedou,
V ráj Tvé slávy uvedou.
K. Kuzmány

444. Ty díš: já křesťan jsem!

Jako: Bože, věrný Bože


Ty díš: já křesťan jsem!
Blaze tobě, když svědčí
Skutek a život tvůj,
Co ty svou tvrdíš řečí;
Když s Boží pomocí
Jest tvé obcování
Pravého křesťanství
Ctné dokazování.

2.
Ty díš: já křesťan jsem
Tenť jest, kdo Krista poznal,
Ten, který Pánem svým
Nejen usty Jej vyznal,
Ale zachovává,
Co mu poručil Pán;
Nečiníš-li téhož,
Nejsi pravý křesťan.

3.
Ty díš: já křesťan jsem;
Kdo se chce tak jmenovat,
Má dle víry živ být
A zlého se varovat.
Nemiluje Krista,
Kdo hříchy miluje,
Neníť žádný křesťan,
Ač se tak jmenuje.

4.
Ty díš: já křesťan jsem!
Jsem v Krista pokrstěný,
Jeho drahou krví
Jsem i já vykoupený!
Ovšem, ale zkus se,
Zdažs držel smlouvu tu,
Jižs s Bohem učinil
V čas svatého krstu.

5.
Ty díš: já křesťan jsem!
Srdce mé jest hotovo
Činit i slyšeti
Milostné Boží slovo.
Dobře; než byl-lis též
Toho činitelem,
Cožs slyšel, v čem Boží
Duch jest učitelem.

6.
Ty díš: já křesťan jsem!
Neb se často nacházím
Při večeři Páně,
Kdež milosti docházím.
Než zdaž po tom hodu
Pravé polepšení
V tobě se nachází
V skutcích i v smýšlení?

7.
Ty díš: já křesťan jsem,
Chlubě se tím s radostí;
Než zdaž máš tak mnoho,
Jak moudrý pohan, ctností?
Ó bys někdy nebyl Zahanben od něho,
Že on snad učinil
Víc, než ty, dobrého.

8.
Nemluv: já křesťan jsem,
Pokudž o tom nesvědčí
Skutek a život tvůj,
Co ty tvrdíš jen řečí.
Křesťan nejen jméno
Křesťana má míti,
Ale v skutku pravým
Křesťanem má býti.
J. Hasslocher, Št. Leška

445. Věřit měl bys, ó bídníku

Jako: Ó přebídná světská marnost


Věřit měl bys, ó bídníku,
Ach, a ty pochybuješ?
Měl bys upět k smilovníku,
Ty Mu nedůvěřuješ?
Zde dětinsky máš doufati,
Tam jen cíl svůj uhlédati;
Kristův cíl se zřejmým stal
Jen, když z hrobu slavně vstal.

2.
Věř! víra přenáší hory,
Pouště v ráj proměňuje,
Jí se odpor každý koří,
Věčnou pravdou bojuje,
Jde přes oheň, jde přes vodu,
Pro ní nemáš zlou příhodu,
Nic proti ní nemůže,
Ona všecko přemůže.

3.
Víra dává duši křídla,
Víra k Bohu zdvihuje,
Proniká přes mrtvých bydla,
Město věčné spatřuje,
Klesáš-li kdy v krutém boji,
Chop se víry, tať ostojí,
Víra i hřích přemáhá,
Boji slávu vymáhá.

4.
Ustal-li jsi již čekati;
Množí se ti víry boj,
Věř hotovť Bůh pomoc dáti,
I ten svatý svůj pokoj;
Věř poslušně, zapři sebe,
I otevře se ti nebe;
Pevně věř: Bůh spasení
Dá ti síly k věření.

5.
Divných věcí konec divný
Často jsi již spatřoval,
Z nenadála jak Bůh silný
V moci své se zjevoval;
Zdaž, jak jen zamyslíš sobě,
Máš ho uzřeť hned při sobě?
Ó, tajné Boží rady
Nesmírné jsou poklady!

6.
Věř i tam, když víc pomoci
Duše se nenaděje;
I po nejtmavější noci
Záře dne se zaskvěje;
Věř! ó toto Božské heslo
Od Boha nám se přinéslo;
Věř upřímně, srdečně;
Věř, budeš spasen věčně!
Reiber, K. Kuzmány

446. Volám k Tobě, Jezu Kriste

Jako: Ach, můj Otče, vzhlédniž


Volám k Tobě, Jezu Kriste.
Slyš, prosím, mé vzdychání,
Dej mi potěšení jisté,
Sprosť mne hrůz a zoufání!
Aj, po pravé víře žízním,
Dej mi ji v každé době,
Ke cti Tobě Ať prospívám bližním,
Skládaje Tvou řeč v sobě.

2.
Také žádám Tvé milosti,
Ty mi to můžeš dáti,
Abych nepřišel k lehkosti,
Dej mi v naději státi;
Zvláště v své smrti blízkosti
Abych k Tobě měl zření,
Ne k šetření
Marných svých hodností,
Přišelť bych k zahanbení.

3.
Pomáhej mi všelijaké
Křivdy z srdce vybiti;
Odpusť mi mé pády také,
V lásce rač obnoviti;
Můj pokrm ať jsou Tvá slova,
Tím abych duši sýtil
A rozptýlil
Osídla ďáblova,
Sic bych se k zlému schýlil.

4.
Rozkošem aneb žalosti
Nedej mne podvrátiti;
Popřej do smrti stálosti,
Všeť ráčíš v rukou míti;
Jde pak darmo vše od Tebe,
Nelze jest vysloužiti,
Ni zděditi
Tvou milost a nebe
Lidskou mocí, bez Tebe.

5.
Bojujíc, v odporu stojím,
Pomoz mdlému, Ježíši!
Milostí Tvou se jen kojím,
Mocens dáti moc vyšší;
Když tedy úzkost se blíží,
Nedej mi v nic přijíti;
Rač síliti,
Bych nepadnul v kříži;
Vímť, že to budu míti.
P. Speratus, J. Tranovský

B) Posvěcení

447. Aj, jak rychle, rychle teče

Jako: Již nastává ten čas právě


Aj, jak rychle, rychle teče
Pryč každé okamžení!
Ó pomni, pomni, člověče,
Na své duše spasení!
Tam u nebeského Pána
Blaženost jest přichystána
Jenom srdci čistému.

2.
Když dohárá žití svíce,
Na své hříchy patřiti, —
Jen když hřešit nelze více,
Milost Boží prositi:
To není cesta spasení,
Kterou nám ve svém učení
Náš Spasitel zvěstoval.

3.
Jaks Ty, Bože, svatosvatý
Na nebeské výsosti,
I nás ráčils povolati
Na zemi ku svatosti;
Ó jen uděluj nám síly,
By jsme chtěli každou chvíli
Lepšími se stávati!

4.
Byť jsme celý svět získali,
Co to všecko prospěje?
Jestli v Kristu nejsme stálí,
Marnáť naše naděje!
Neb zdaliž světa poklady
Tvou milost nám vynahradí,
Bože, Pane, Otče náš?

5.
Co nás může v živobytí
Vésti k uspokojení?
Co i v smrti uděliti
Radosti potěšení?
Ach, ne marné, zemské zboží,
Než otcovská milost Boží
A smělý pohled k nebi.

6.
Nu dej, ať po víře toužím,
Co nejdražším pokladu,
A tak Tobě, Pane, sloužím
Dle Kristova příkladu;
Neb kdo jde po Jeho dráze,
Blaze mu, ach, třikrát blaze
Tam, při posledním soudu.
J. Hermann, A. Škultéty

448. Bože, já chci srdce svého

Jako: Raduj se, má duše milá


Bože, já chci srdce svého
Žalost Tobě zjeviti;
Neb vím, že u víře mdlého
Sám Ty ráčíš šetřiti;
Víra má v pokušení
Klesá až do omdlení,
Když mne svět a zlé žádosti
Namlouvají k nepravosti.

2.
Vševědoucí Pane, Ty znáš,
Že nic nemám sám z sebe;
Kde bych vzal, jestli Ty nedáš?
Vše, co mám, jest od Tebe;
Co vím a mám dobrého,
Jest od Tebe samého,
Zvláště víru bez pochyby
Ty sám dáváš, jakť se líbí.

3.
Protož přispěj s svou pomocí
V mé hříšnosti soužení
A zmužile dej přemoci
Všeliké pokušení,
Rač mou víru chovati
A meč ducha podati,
Bych každého mohl cele
Podmaniti nepřítele.

4.
Těšiteli, Duchu Svatý,
Víra má jest dílo Tvé;
Rač to dílo dokonati,
Kteréžs začal sám ve mně;
Rozníť jiskru tu malou,
Víru dej dokonalou,
Abych někdy s volenými
Cíle víry došel Tvými.

5.
Rukou svou rač podpírati,
Když ve své klesám mdlobě,
Abych mohl pevně státi
A setrvat při Tobě,
Račiž mne sám voditi,
Pomáhej vítěziti,
Ty mne s nebes vysokosti
Posilňuj sám v mé křehkosti.

6.
Tys má pomoc, Pán a Bůh můj,
Tys mé všecko spasení,
Já jsem s tělem i s duší Tvůj,
Neprodlévej v soužení;
Přibliž se s svou pomocí,
Abych mohl přemoci
Svět, ďábla, těla žádosti;
Skloň se ke mně s svou milostí.

7.
Já Tě budu do skonání
Za pomoc tu chváliti,
Žes mé ráčil naříkání
Ode mne oddáliti;
Ne jen v této časnosti
Chci Tě mít u vážnosti;
Ale i když vejdu v nebe,
Budu věčně slavit Tebe.
S. Hruškovic

449. Bože, Ty znáš vše cesty

Jako: Má duše se nespustí


Bože, Ty znáš vše cesty
Našeho života,
Račiž nás po nich vésti
Tvá Božská dobrota,
By jsme tak kráčeli,
Jako Tvé přikázaní
A naše povolání
Kráčeti nám velí.

2.
Nedej nám zablouditi
Na cestu hříšníků,
Ni za množstvím choditi
Světa milovníků
Po žádostech těla,
Po lakomství a pýše,
Neb tak by naše duše
Zahynout musela.

3.
Než Duch Tvůj dobrý veď nás,
Jak po rovné zemi,
Bychom svatě v každý čas
Chodili před všemi;
Dej nám živu býti
Pobožně, ctně a šťastně,
Až nás po smrti časné
K sobě ráčiš vzíti.

4.
Zvláště prosíme Tebe,
Srdečný Ježíši,
Jenž jsi cesta do nebe
I vůdce nejvyšší,
Tvé svaté učení
A pravá, živá víra
Ať nás v mdlobě podpírá
A vede k spasení.

5.
Když pak rozkážeš, Kriste,
Při cestě poslední
Na kterémkoli místě
Dokonat svoje dny,
Pomáhej vyjíti
Blaze ze světa zlého
A rač do ráje svého
Naše duše vzíti.

45O. Člověče, chceš-li dojíti

Jako: Zachovej nás při svém slovu


Člověče, chceš-li dojíti
Spasení a s Bohem býti,
Povinen jsi vůli Jeho
Plnit ze srdce pravého.

2.
Já jsem jen sám Bůh a Pán tvůj,
K jinému se neobracuj,
Důvěř mi se jen samému,
Jako syn otci milému.

3.
Jméno mé veleb, cti, vzývej,
V lehkosti nikdy nemívej;
Svěť věrně i sváteční den,
Abys v dobrém byl utvrzen.

4.
Cti otce i matku mile,
Jsa poslušný každé chvíle;
Nezabiješ, nehněvej se
A smilstva též vystříhej se.

5.
Nekraď, nehleď zisku lstivě;
O bližním svém nemluv křivě;
Nepožádáš jeho domu,
Manželky, i co má k tomu.

6.
Bože, rač nás posilniti,
Abychom mohli plniti
Tvá přikázaní s chtivostí,
A spas nás hříšné z milosti.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

451. Dobroty, lásky plný

Jako: Jak rozličným spůsobem


Dobroty, lásky plný
Mocný Spasiteli,
Milostivý Jezu Kriste,
Uslyš mé modlení.

2.Očistiž mé svědomí
Svou předrahou krví,
Abych mohl v Tvých zásluhách
Dojíti spasení.

3.
Račiž mne posilniti
Skrz Ducha Svatého,
Aby při mně nic nebylo
Duši škodlivého.

4.
Vzdal všecko pokušení,
Ať nejsem oklamán;
Spravujž mne Duchem svým Svatým,
Neb jsi Ty mocný Pán.

5.
Tu důvěrnost k Tobě mám,
Můj Pane Ježíši,
Že mne z této smrtelnosti
Pojmeš do radosti.

6.
A s tím se již poroučím,
Bože s tělem, s duší;
Opatrujž mne tak laskavě,
Jakž na Otce sluší.

452. Ducha mého žádosti

Jako: Sám, Pane Bože, mne řeď


Ducha mého žádosti,
Pravá cesta do nebe,
Jezu, ta milost Boží,
Níž On oslavil sebe
V duši mdlého člověka,
Kdo duchem posvěcený
K věčnému životu, jest
V Kristu znovuzrozený.

2.
Nachází-li v světě čest,
Má dvojí radost z toho;
Nese-li pohanění,
Nekormoutí se mnoho;
Živ jsa v Boží milosti,
Milost světa nehledá,
I v žaláři svobodu,
V smrti život nalézá.

3.
Ze rtů plyne moudrost mu,
Ač se zdá neumělý,
Tichý jest, jak beránek,
Než k boji víry smělý;
Přes dobrou i zlou pověst,
Slávu i pohanění
Cestou Páně mužně jde,
Dle Jeho nařízení.

4.
Chodí smutný na pohled
A předce se raduje,
Chudý jest avšak předce
Mnohé obohacuje;
Nejmenší služebník jsa,
On všemi věcmi vládne;
Byť byl v nenávisti všem,
Sám k nim v lásce nechladne.

5.
Nad marnost jest zdvižený,
Lesk její ho nesvodí,
V těla svého nemoci
Divy ducha provodí;
Cherub s mečem ohnivým,
Bojuje s nepravostí
A na Božím království
Pracuje s ochotností.

6.
Tak v mnohém nepokoji
Má v srdci stálý pokoj,
Jest jakoby potřený
A přemáhá každý boj;
A když všecko vykoná,
Jest z toho Bohu vděčný,
Dí v pokoře: sluha jsem,
Sluha neužitečný!

7.
Sluho blahoslavený,
Vzezři v svaté to nebe,
V němžto věčně živý Pán
V slávu obleče tebe;
Ne sluha víc, než přítel
Budeš s Ním stolovati,
Pít s Ním kalich radosti
A věčně kralovati.
K. Kuzmány

453. Já míním, Bože

Jako: Jakť jest líbezná


Já míním, Bože,
Vůli Tvou plniti
A ustavičně
Před Tebou choditi,
S celým životem
Tobě se oddati,
Ctně se chovati.

2.
Zkus mne, popatři,
Míním-li upřímně,
Dej, by nebylo
Z pokrytství nic při mně,
Bych ze vší síly
Snažil se plniti,
Co Ty chceš míti.

3.
Kdyby Tvá bázeň
Mne všudy vodila,
Když v samotnosti
Jsem, můj krok řídila.
Jakť bych upřímně
Po Tvých cestách chodil,
Sebe nesvodil.

4.
Dejž, ať i ve tmách
Tebe se ostýchám,
K páchání hříchů
Nikdy nepospíchám,
Hlasu svědomí
Svého pozoruji
I následuji.

5.
Dejž chuť a sílu
K dobrému činění,
Tak vždy rád snesu
Od světa hanění;
To moje ctnosti,
V nichž máš zalíbení,
Nikdy nezmění.

6.
Ty lidských osob
Nebudeš šetřiti,
Než spravedlivě
Máš všechněm platiti,
Slávu a čest dáš
Dítkám svým pobožným,
Hanu bezbožným.

7.
Když tento časný
Věk jednouc dokonám
A až do smrti
Své věrným setrvám,
Jak utěšeně
Změní se má žalost
V nebeskou radost!
Št. Leška

454. Chce-li se kdo Tebou chlubiti

Jako: Kdo jen na Boha se spoléhá


Chce-li se kdo Tebou chlubiti,
Bože Svatý na výsosti,
A v Tobě útočiště míti,
Když mu hrozí kříž trpkosti,
Musí se stříct hřícha zlého,
By měl v Tobě Otce svého.

2.
To znaje, ať vší nepravosti
Štítím se při svém činění,
Ať vší sílou jen pobožnosti
Držím se v tomto bydlení,
Konaje to, co je pravé,
Jen ta cesta vede k slávě.

3.
A k tomuto rač předsevzetí
Udělit mi zmužilosti;
Sluší mi na to vždy pomněti,
Že ač k dobrému chtivosti
Mám, než k vykonání jeho
Potřebí mi Ducha Tvého.

4.
Protož nechť On ve mně přebývá,
Srdce nové ve mně tvoří;
Hlas ten ať ve mně se ozývá,
Že kdo láskou k Kristu hoří,
Čině, co se líbí Tobě,
Najde věčné štěstí sobě.

5.
A kdybych klesl z unáhlení,
Nezamítej mne od sebe;
Z milosti odpusť provinění,
Nezavři přede mnou nebe;
Podej k pomoci pravice,
Ať vstana, neklesám více.

6.
Tak mne zdržuj vždy Tvá dobrota
U víře, v lásce, doufání,
Abych po všecken čas života
Jist byl Tvého smilováni;
A dokonav dílo denní,
Přišel k věčnému spasení.
P. Kocmann

455. Chraň mne, Pane, při slovu svém

Jako: Zachovej nás při svém


Chraň mne, Pane, při slovu svém,
Podle něho ať živý jsem;
Pane, dej moc Ducha svého,
Ať mi jde užitek z něho.

2.
Chraň mne, Pane, vírou čistou
V Synu svém Ježíši Kristu,
Ať Jeho smrt, umučení
Při mně bez užitku není.

3.
Chraň mne, Pane, v lásce vroucí,
Bych Tebe, ó Všemohoucí,
Miloval, blížního svého
Také, co sebe samého.

4.
Chraň mne, Pane, při své bázni,
Ať jsem v studu živ a v kázni,
Bez hříchu a provinění
V slovích, skutcích i myšlení.

5.
Chraň mne, Pane, v své milosti,
Odpusť hříchy mé a zlosti;
Ducha Svatého mi daruj
A Ním k slávě své mne spravuj.

6.
Chraň, mne, Pane, v svém těšení,
Když na mne přijde soužení,
Abych v naději neklesl,
Břímě a křiž svůj rád nesl.

7.
Chraň mne Pane, v důvěrnosti
Svou mocí, pravdou, milostí,
Ať neodstoupím od Tebe,
Až mne uvedeš do nebe,

8.
Chraň mne, Pane, zde v svém sboru,
Pomoz k nebeskému dvoru,
Abych Tobě sloužil vděčně,
Chválil Tě časně i věčně.

9.
Chraň mne, Pane a Bože můj,
Však jsem dítě a dědic Tvůj;
Syn Tvůj mně pomohl k tomu,
Že přislouchám k Tvému domu.

10.
Amen, na to říkám směle,
Kristus mne vykoupil cele;
Skrz něho já to jistě znám,
Že zač prosím, to vzíti mám.
S. Hruškovic

456. Krásnéť jest světa stavení

Jako: Sláva bud Tobě, Bože náš


Krásnéť jest světa stavení,
V němžto jsem začal žíti,
A mnoho v něm potěšení
V srdci mohu cítiti;
Než duch neukojený
Má i jiné toužení,
Nebo vyšší štěstí tuší,
Když Kristu zasvětil duši.

2.
Blaze, v Kristu znám tě, ctnosti,
Tvůj obraz v srdce moje
Buď vtlačen; plesám radostí,
Když slyším jméno tvoje;
Bůh poctil cenou tebe
Největší, poslav s nebe
K nám tě v Kristu, ctnosti milá,
Bys nás v časnosti blažila.

3.
Když nás zde klam a blud mámí,
Kdo nás zbudí k odporu,
Aby rozum byl vždy s námi,
Srdce mělo podporu?
Co skrotí zlé žádosti?
Srdci dává lidskosti?
Ctnost jen, kterou víra plodí,
Cestou povinnosti vodí.

4.
Ona chrání od neštěstí
Dítky skrz rodiče ctné,
K mládenci dí na rozcestí:
Synu, dej mi srdce své!
Panenství ověnčuje,
Starce mdlého zmocňuje,
Krásí berlu i chudobu,
Osvěcuje temnost hrobu.

5.
Ó což jsou zemské poklady
Lidem platné bez ctnosti?
Bez ní mocnář jest bez vlády,
Boháč bez spokojnosti;
Jen ona ozdobuje,
Radosti připravuje,
V bídě dává potěšení,
V boji ducha posilnění.

6.
Kdyby zde jen hřích panoval,
Bylo by vše ve zmatku,
Ctnost činí, by se zachoval
Svět ten v dobrém pořádku;
Neb tam, kde ctnost kraluje
A hřích víc nepanuje,
Má svět nebeské radosti
V spolku lásky a věrnosti.

7.
Kdyby na hvězdnatém nebi
Nebylo lze spatřiti,
Ni v tvorstvě ctnosti veleby,
Musel bych ji cítiti
V svědomí ducha svého,
Ke ctnosti určeného,
Ten duch pak nám ohlašuje:
Bůh jest, v Kristu se zjevuje.

8.
V Kristu dal nám Bůh toužení
Po oné vlasti věčné,
Dal i víře posilnění,
Rukojemství bezpečné;
Časně, věčně blaží nás,
Tak ctnost ctím po všecken čas,
I kdyby nebylo nebe,
Rád ctnosti zasvětím sebe.

9.
Blaze všem, jenž tě milují,
Ctnosti v Kristu, s vážností,
Život svůj ti posvěcují
V mladosti i v sešlosti!
Bůh svých věrných po boji
Sprovodí ku pokoji,
Přes bouře i noci tmavé
Ku sobě a ku své slávě.
C. Cochius

457. Nejmilejší Bože

Jako: Bože, věrný Bože


Nejmilejší Bože,
Jenžs mi dal duši, tělo,
Rozum i vše, což by
K životu náleželo,
Rač mne též voditi
Skrz Ducha Svatého,
Ať mne v posvěcení
Posiluje mdlého.

2.
Pomáhej dusiti
Těla svého žádosti,
Ať mohu činiti
Dobré skutky s radostí;
Ať snažně bojuji,
Jsa stálý v naději,
Ať mne pokušení
Žádná nezvrátějí.

3.
Dejž ať vždycky v lásce,
Jako Kristus obcuji
A k Jeho učení
Uší svých nakloňuji;
Zmocni mne u víře,
Ať světa marného
Nešetřím, když mne chce
Zvést od slova Tvého.

4.
Zapáliž srdce mé
Horlivou láskou k Tobě,
Též k bližnímu svému,
Bych mu přál, jako sobě;
Dejž mi trpělivost,
Když přijde neštěstí;
Pokoru a tichost,
Když mám dobré štěstí.

5.
Nechť Tvého království,
Ó Pane, hledám stále,
Tak Tvé požehnání
Vyplyne nenadále;
Maje pak od Tebe
Živnost z věcí časných,
Ať tím více toužím
o duchovních, věčných.

6.
Tvá pravice, Pane,
Rač mne posilovati,
Nedejž se od cest Tvých
V strany uchylovati!
Rač mým pomocníkem
Být v mém povolání,
Když vcházím, vycházím
V dobrém pracování.

7.
Sám sobě račiž mne
Celého posvětiti,
A když se již budu
S tímto světem loučiti,
Vyveď sám duši mou
Z této časné strasti,
Přiveď ji do oné
Pravé věčné slasti.
Chr. Gellert, Št. Leška

458. Otče, Tobě se líbiti

Jako: Ach, Bože můj, já jsem zbloudil


Otče, Tobě se líbiti,
Toť jest chlouba dítek Tvých!
Vůli Tvou svatou plniti
Vděčně snaž se každé z nich,
Tak jako Tvoji anjelé
Vůli Tvou plní vesele.

2.
Vůle Tvá nám nic nebrání,
Co nám k štěstí směřuje,
Kdo Tvá plní přikázaní,
O své dobré pečuje;
Ctnost nám pravé štěstí plodí,
Hřích pak vždy jen bídu rodí.

3.
Naše sice zlé žádosti
Vůli Tvé se protiví,
Ach, a my dle jich líbosti
Kráčet jsme neleniví,
Kam nás zovou, pospícháme,
Na Tebe zapomínáme.

4.
Odpusť, Otče, naše viny,
Pomoz jich se hájiti,
Všecky úmysly a činy
Dle Tvé vůle říditi;
Hřích jest zákona rušitel,
Tys pak všeho toho mstitel.
K. Braxatoris

459. Pane, jakž chceš, nalož se mnou

Jako: Z hlubokosti volám k Tobě


Pane, jakž chceš, nalož se mnou
V životě i při smrti,
Smiluj se jen vždy nade mnou
A nedej zahynouti;
Zachovej mne v své milosti,
V kříži dej trpělivosti;
Vůle Tvá jest nejlepší.

2.
Bázně a lásky své mi dej
A chuti k slovu Svému,
Nauky zlé mne uchovej,
Dej služebníku svému,
Co slouží k mému spasení,
Odvrať všeliké hřešení,
Pokuď jsem živ na světě.

3.
Budu-li pak dle Tvé vůle
Z toho světa se bráti
Této aneb jiné chvíle,
Rač mi svou milost dáti,
Abych šel odtuď vesele;
Spas mne na duši, na těle
V Kristu Ježíši. Amen.
Melissander, S. Hruškovic

460. Přes soužení k vykoupení

Jako: Což můj Bůh chce


Přes soužení k vykoupení
Jít, přes boj ku pokoji,
To jest Boží uložení,
Šťastný, kdo v něm ostojí;
Kdo přemáhá všecky boje,
Jenž jej v světě pokouší,
Ten dojde též i pokoje,
Kterým spasí svou duši.

2.
Proti víře hned blud brojí,
Hned pověra se vzteká,
Hned nevěra jí pád strojí,
Hned se žádost jí leká!
Bojuj! — pokoj z víry jisté
V srdci Tvém se rozloží,
Jako by v něm světlo čisté
Rozžala milost Boží.

3.
Jest boj prudký i boj ctnosti
Proti světa marnostem,
Proti mnohé lidské zlosti
I zlým těla žádostem;
Bojuj! — boj ten vyzíská ti
Pokoje srdce tvého,
Když v svědomí dobrém dá ti
Pokoj Ducha Svatého.

4.
A když se tvá zarmucuje
Duše hrobu temností,
A v tobě prudce bojuje
Naděje s pochybností;
Bojuj! — skrz ten boj poslední
Získáš ten pokoj věčný,
Když za hrobem se rozední
Den slavný, nekonečný.
K. Kuzmány

461. Sám, Pane Bože, mne řeď

Jako: Když přijde má hodina


Sám, Pane Bože, mne řeď,
Ať jsem živ k Tvé cti, chvále,
Uč srdce mé, ať se vždy
Přidrží Tebe stále;
Jáť se jen Tvé milosti
Všecken zcela oddávám,
Nebs mne stvořil, vykoupil;
Chraniž mne sobě, žádám.

2.
Lásku svou přenesmírnou
Ke mně, můj Bože, obrať;
Faleš ďábla i světa
Dej mi konečně poznat,
Bych to znaje, ucházel
Všelijaké marnosti
A smlouvu křestu svatou
Plnil vždy s ochotností.

3.
Zmužile ať žádostem
Těla svého odpírám,
Bázeň Tvou a anjely
Tvé při sobě vždycky mám;
Ustavičně mé srdce
Po vůli Tvé ať kráčí,
Uděliž mi darů svých
Tak, jakž milost Tvá ráčí.

4.
Pokudž mi ráčíš příti
Bytu mého na světě,
Ať jsem vždy služebník
Tvůj V tomto bídném životě,
Po smrti bych tam přišel,
Kdež Tě anjelé chválí,
S milými přátely, dej,
Bychom se tam dostali.

462. Srdce čisté stvoř mi, Pane

Jako: Raduj se, ó křesťane


Srdce čisté stvoř mi, Pane,
Srdce mé jest zkažené,
Cítí bolesti náramné
Pro mdloby přirozené
A hříchy, které činilo;
Dejž, aby opět tak bylo
Čisté, jaks je Ty stvořil.

2.
Ducha obnov též přímého
Ve mně, jenž by vůli Tvé
Poddával se času všeho,
V Tobě měl kochání své,
Aby tělu odporoval,
Víru skutky dokazoval
A miloval vše dobré.

3.
Nezamítej mne od sebe,
Ač jsem toho zasloužil,
Nejmilejší Otče s nebe;
Však mně Ježíš vysloužil
Tvou milost, ach, nedej svému
Dítěti tak padnout mdlému,
Abys mne měl zavrci.

4.
Neodjímej Ducha svého
Nikdy, prosím, ode mne,
Ale zažeň ducha zlého
A čiň sobě příjemné Srdce mé;
Duchem svým Svatým
Panuj sám v něm dnes i zatím,
Takť bude vždycky dobré.

5.
Navrať mi radost spasení
Svého a odpusť zlosti,
A když hledám polepšení,
Dejž ho najít s radostí
Ve Tvém slově, můj Ježíši,
Nebs Ty sám život mé duši
Na vzdor hříchu i smrti.

6.
V Tebe doufám, přemocného
Pána a Stvořitele,
Sám Ty mne podpírej mdlého,
Abych nezoufal cele;
Zůstaň, Bože, přítelem mým
A dej, ať Tě slušně vždy ctím:
Tak budu věčně spasen.
S. Hruškovic

463. Takto volá sám Syn Boží

Jako: Nezoufej stádečko malé


Takto volá sám Syn Boží:
Poďtež ke mně, když se množí
Váš kříž, vaše soužení;
Poďtež, kteří pracujete,
U mne jisté naleznete
Dušem svým občerstvení.

2.
Aj, mé břímě rozkošné je;
Poďte za mnou, mé šlepěje
Přivedou vás do nebe;
Než chce-li kdo za mnou jíti,
Chtěj i kříž svůj na se vzíti
A zapříti sám sebe.

3.
Co jsem činil, co jsem pravil,
V čem jsem příklad vám zůstavil,
V tom buď vaše cvičení;
Neb sloužit Bohu s věrností
I v radosti i v žalosti,
Toť je cesta k spasení.

4.
I svět rád by přijít k nebi,
Kdyby nebylo potřebí
S křížem vcházet do něho;
Než jináče nemůž’ býti;
I hleďmež věrně plniti
Rozkazy vůdce svého.

5.
Zlým za zlé neodplacujme,
Pokorou se ozdobujme,
Na svět nechtějme dbáti;
Křivdy Bohu poroučejme,
Cestou svatosti kráčejme;
Hřích bude Bůh trestati.

6.
Kdyby se nám díti mělo,
Jak si žádá naše tělo,
Byli by jsme bez bázně;
Než Bůh v neřest nás vydává,
Tak pro nebe vytrestává
Nás přísností své kázně.

7.
A když pod kříže těžkostí
Klesáme ve své křehkosti,
Na to věrně pomněme,
Že ten časný kříž nic není
Proti tomu oslavení,
Jehož v nebi dojdeme.

8.
Nebo po časné žalosti
Máme ve věčné radosti
S Kristem se radovati;
Tím se všickni potěšujme,
Pro Něho si nestěžujme
Zde vše podstupovati.

9.
Kdo stále při Něm nestojí
A není věrný v tom boji,
Nemá při Něm odměny;
Než kdo zmužile bojoval
A víru stále zachoval,
Bude s Ním oslávený.

10.
A co Bůh věrný slibuje
A čím se nám zavazuje,
To nás jistě nemine;
Protož pomoz nám z milosti
Šťastně přijíti k věčnosti,
Ó milý Hospodine!
B. Ringwald, S. Chalupka

464. Tvé srdce si snad stýskává

Jako: Což můj Bůh chce


Tvé srdce si snad stýskává,
Že těžko jest svatě žit
A vždy, jak Bůh vyhledává,
Smýšlet, mluvit i činit;
Ovšem, ctnost chce bojování,
Zapření zlých žádostí;
Avšak viz, bez potýkání
Měla-li by platnosti?

2.
Zdaliž jsou ti bez bolesti,
Jenž se v hříších kochají?
Mzda jich jsou mnohé neřesti,
Neb pokoje nemají;
Křesťan žádost když zkrocuje,
Má často svá trápení;
Než bolest, jenž ho sužuje,
V radost mu se promění.

3.
Cesta hřícha jest z počátku
Rozkoš jen a plesání,
Potom vede však do zmatku,
Posléz v strach a zoufání;
Stezka ctnosti příkrá, právě
Nejprv jde skrz soužení
Avšak dále vede k slávě,
Posléz v nebe spasení.

4.
Bůh sám hledá naše štěstí,
Proto dal příkazy své,
Kterými nás před neřestí
Chrání a v své nebe zve;
Dal nám rozum, dal svědomí,
Dal moc dobré činiti,
Dal svým slovem na vědomí,
Že nás ním chce spasiti.

5.
V té Boží jen chtěj milosti
Rozkoš svou nalezati,
Cvič se věrně s ochotností
Srdce své přemáhati;
Síla roste užíváním,
Kdo jí má, dostane víc;
Slabne moc zanedbáváním,
A málo se změní v nic.

6.
Jsi-li mdlý, nezoufej sobě,
Zdaří to Bůh v žehnání;
Onť jest, jenž působí obě,
Chtění i dokonání.
Který otec synu svému
Místo chleba skálu dá?
Modli se; Bůh pokornému
Víc dá, než si sám žádá.

7.
Jen buď stálý, jen buď pilný
Na té cestě života,
Příklad svatých tě posilní
I Kristova dobrota;
Nedbej na slova rouhavá
Posměvačů zlobivých,
Jen u Boha je čest pravá,
Ne u lidí klamlivých.

8.
Bojuj zmužile boj ctnosti,
Patři často na hroby,
Srovnej zisk oné věčnosti
S bojem krátké té doby;
Štítem víry zakry sebe,
Vezmi lebku spasení,
Bůh ti dá vítězství s nebe
A v nebi oslávení.
Chr. Gellert, K. Kuzmány

465. Ty, jenž míníš spravedlivě

Jako: Ach, Bože můj, já jsem zbloudil


Ty, jenž míníš spravedlivě
S přítelem, s nepřítelem,
Všechněch právo ctíš bedlivě,
Jsi pravdy hájitelem,
Zůstaň v tom a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

2.
Který k člověku každému
Vždy se laskavě blížíš;
Rád odpouštíš a žádnému
Samochtě neublížíš,
Zůstaň v tom a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

3.
Který bídné rád přijímáš,
Rád těšíš, navštěvuješ,
Rád sytíš a rád odíváš,
Nemocné opatruješ,
Zůstaň v tom a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

4.
Než ty, který křivdy činíš,
Komukoli jen můžeš,
Pro zisk i nevinné viníš;
Co sobě tím pomůžeš?
Ó procitni, zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

5.
Jenž v ďábelské nenávisti
Proti šlechetným brojíš,
Pln jsa pýchy, lsti, závistí,
Jiným osídla strojíš,
Procitni a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

6.
Ty pak srdce kamenného,
Ukrutný v svém chování,
Jenž nevyslýcháš bídného,
Byť byl blízký zoufání,
Procitni a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!

7.
Co svému činíš bližnímu,
Na to vždycky pamatuj,
Že to činíš Nejvyššímu,
A dle toho se spravuj,
Procitni a zpomni sobě:
Jak ty bližním, tak Bůh tobě!
K. Kuzmány

C) Blahoslavenství křesťana

466. Bože, na to dejž patřiti

Jako: Což můj Bůh chce


Bože, na to dejž patřiti
Stále, což jestiť věčné,
A v Tvé bázni se cvičiti,
Tě milovat srdečně;
Milost Tvá nás na každý čas
Vede k pravé radosti,
Pokoj Boží ona množí,
Těší v bídách, v úzkosti.

2.
Dejž nám to v paměti míti,
Že všecken světa statek
Musí porušení vzíti
A přijíti na zmatek;
Bázeň, milost a pobožnost
Nehynou v žádnou dobu;
Toto jmění se nezmění,
S námi jde i do hrobu.

3.
Šťastný, kterýž v Tobě Bohu
A v Kristu jest bohatý,
Tomu slávu, radost mnohou
Nebe jednouc má dáti;
Ve věčnosti ty marnosti
Světské a světa zboží
Nic nejsou; ctnost tam svou přednost
Má a odplatu Boží.
J. Mockovčák

467. Jeden poklad bych jen chtěl

Jako: Slunce spravedlivosti. Aneb: Král věčný nás požehnej


Jeden poklad bych jen chtěl,
Poklad nejvzácnější,
Kterýž bych na věky měl,
Poklad nejjistější,
Jehož by řez, mol žravý
Nemohl zkaziti,
Ani člověk nepravý
Zlodějsky mi vzíti.

2.
Mám ho hledat v mladosti
A květoucím věku,
V němžto bystré žádosti
Lipnou jen po vděku?
Ach, to je marnost krátká,
To mi neobstojí,
Cesta mladosti hladká
K starobě se strojí.

3.
Hledat ho v kráse těla,
V postavě, v sličnosti,
Jenž se z jasného čela
Skví v sladké radosti?
Ach, krásné jsou i kvítky
V podletí přírody,
Však jsou jen času dítky,
Marnosti důvody.

4.
Hledat ho snad v hodnostech,
V moci neb úřadu,
V slávy světské výsostech,
Ve cti lidské řádu?
Nebudu tím blažený,
To všelijak běží,
Kdo včera byl zvýšený,
Dnes již v prachu leží.

5.
Mám ho tedy v hojnosti,
V bohatstvě najíti,
Když mohu bez starosti
A bez práce žíti?
Ach, to trvá jen krátce,
V tomť mnoho trápení,
Neb není těžší práce,
Jako přesýcení.

6.
Jeden jistý předce znám
V nebi srdce svého,
Tam jej, tam složený mám,
V Bohu, v Synu Jeho;
Víra a v Kristu milost,
To jest nejvzácnější
Poklad, v tom věčně mám dost,
Jest i nejjistější.

7.
V tom dojde všecko ceny;
Žádný časnosti dar,
Je-li v něm založený,
Nepřijde mi na zmar;
Mladost, krása i síly,
Čest, bohatství, statnost,
Když Bohu posloužily,
Mají nebes platnost.

8.
Ty, jenž jsi sstoupil s nebe,
Tam se zas navrátil;
Ó bych jen nikdy Tebe
Na zemi neztratil;
Tam buď tedy, mé srdce,
Kdež ten poklad složen,
Jenž po smrti od Otce
Má ti být rozmnožen.
M. M. Hodža

468. Již i zde blaženosti

Jako: Bože, Ty jsi v Synu


Již i zde blaženosti
Nebeské cítit můžeme,
Jestli láskou, svorností
Upřímně se spojujeme,
Jestli dle Krista učení
Hledáme svoje spasení.

2.
Za to nebeské štěstí
Buď Ti, Bože, děkování!
Víra v Krista nám klestí
Cestu v tomto putování,
Střídmosti učíc v radostech,
Učíc doufání v žalostech.

3.
Učí, že srdce čisté,
Bez pýchy, hněvu, chlipnosti,
Bez lakomství, jest jisté
Rukojmě Boží milosti,
Z které i zde v časném světě
I tam věčná radost květe.

4.
Ona svojimi blesky
Tmu pochyby zapuzuje,
Z časnosti příkré stezky
Do věčnosti osnadňuje,
Proniknouc hrobu temnotu,
Vede k lepšímu životu.

5.
Když nám štěstí nepřeje
A když nás smrt rozlučuje,
Ona v světle naděje
Na nebe nám ukazuje;
Těší nás, že se shledáme
V tom věčném radosti chrámě.

6.
Šťastný, kdo tě miluje,
Slovo Kristova zjevení,
Kdo skutkem dokazuje,
Že v tobě hledá spasení!
Šťastný, on k blahoslavenství
Věčného jde účastenství.
H. Schink, K. Kuzmány

469. Ó blahoslavený člověk

Jako: Pán blahoslaví nevinné


Ó blahoslavený člověk,
Který v dobrém ztrávil svůj věk,
Neoblibuje lidskou lest,
K vůli svému Bohu živ jest.

2.
Kterýž vida bezbožného
A v své mysli svévolného,
Nechce ho následovati,
Hledí se dobře chovati.

3.
Mrzíť ho zlí pomluvači,
Převrácení posměvači,
Hledí se jich varovati,
V radě s nimi nesedati.

4.
V zákoně Páně raději
Má svou rozkoš i naději,
V něm se ve dne, v noci těší.
Dle něho živ jsa, nehřeší.

5.
Ten podobný bude stromu
Při vodách štěpovanému,
Kterýž může bujně růsti,
Rozkládaje ratolesti.

6.
Tenť i ovoce ponese,
Mnohý užitek přinese,
Nic se mu nemá kaziti,
Než všecko dobře dařiti.

7.
Větrové ho neporazí,
Povodeň ho nepokazí,
Lístek na něm neuvadne,
Aniž z něho dolu spadne.

8.
Ale ne tak zlému bude,
Ten své poctivosti zbude,
Podobný jest prachu v poli,
S nímž hrá vítr po své vůli.

9.
Neslušíť to na hříšníky,
Na ty Boží protivníky,
Aby došli takového
Blahoslavenství věčného.

10.
Protož v soudu neostojí,
V kterémž se Bůh na ně strojí,
V počtu lidí spravedlivých
Nebude státi žádný z nich.

11.
Nebo cesta spravedlivých,
Pobožných, v dobrém bedlivých
Vždycky Bohu známa byla
A dobře se Mu líbila.

12.
Pane, pomoz v dobrém státi
A zlého se vystříhati,
Abychom tak z Tvé milosti
Došli nebeské radosti.
J. Blahoslav

470. Od hluku té bídné marnosti

Jako: Kdo ví, jak blízko mé skonání


Od hluku té bídné marnosti
Kdo se k Spasiteli svému
Obrácíš a k Boží milosti,
Najdeš pokoj srdci mdlému
A již v tomto marném světě
Poznáš, co ti v nebi květe.

2.
I co by tě mohlo jímati
Zde, snad radosti hříšníků?
Snad čest, bohatství, jenž se klátí?
Neb žádost zlá a moc zvyků?
To vše před Bohem nic není
A pro duši nemá ceny.

3.
Aneb snad bída, úzkost tebe
Tak ze všech stran obklíčila,
Že v ní víc neznáš ani sebe,
Ani proč tě postavila
Na světě pravice Boží,
Neb co tu v pravdě osoží?

4.
Všecko časné rychle pomine,
Krátká je lhůta hříšníka,
Za kříž, přijdeš-li v místo jiné,
Vzejde odměna veliká;
Kdož zde s pláčem rozsívali,
Najdou, co se nenadali.

5.
Protož uprostřed té marnosti
Těš se jen v nebeském Pánu;
Nes mile ty krátké trpkosti,
Nedej se svést hříšným v stranu;
To dá pokoje tvé duši
A štěstí, jenž se neruší.
P. Kocmann

471. Pán blahoslaví nevinné

Jako: Ó blahoslavený člověk


Pán blahoslaví nevinné,
V nichž není srdce nevlídné,
Ale plné upřímnosti,
Víry, lásky, spraved’nosti.

2.
A kdo jest života ctného,
Nevinného, šlechetného,
Duši, tělo má v čistotě,
Jsa živ pobožně na světě;

3.
Jsou mu přemilá kochání
Slyšeti o svatém čtení;
Váží on tu milost draze,
Když se slovo Boží káže;

4.
Myslí na to ve dne, v noci,
Aby je složil v svém srdci,
Ním se těší v svých zármutcích
A pracuje v dobrých skutcích:

5.
I nebudeť ten opuštěn,
Když by přišel zlých věcí den;
Ani kříž mu neuškodí,
Ani zlost rady zlých lidí.

6.
Lítostivý Jezu Kriste,
Dej slyšeti slovo čisté,
Abychom, jsouc v Tvé milosti,
Došli Tvé věčné radosti.

472. Pokoj svědomí dobrého

Jako: Byť Boha s námi nebylo


Pokoj svědomí dobrého
Jest poklad nad poklady;
Šťastný, kdo se štítem jeho
Přikrývá před úklady!
Čisté srdce se neleká,
Buď soud, aneb smrt naň čeká,
Majíc Boha po straně.

2.
Jist jsa, že Bůh jest spokojen,
Doufám v Jeho milosti;
Božím pokojem ozbrojen,
Směle jdu vstříc vší zlosti;
I když mi svět ten nepřeje,
V Pánu mi svítí naděje,
S Ním přemohu neštěstí.

3.
Byť pak jazyk utrhačů
Svým mne jedem zakalil,
V křiku zlostných posměvačů
Předce bych v pokoji žil;
Nejsa vědom provinění,
Řeknu: Bůh zná mé myšlení,
On mou nevinnost zjeví.

4.
Duch můj myslívá s radostí
Na ten soud, jenž přijít má,
A výhled ten zmužilosti
V utrpění mi dodá;
Ač mne svět i křivě soudí,
Pohled k Bohu ve mně budí
Naději slávy věčné.

5.
Ten drahý poklad v celosti,
Věrný Bože, vždy mi chraň!
Od Tebe cestou hříšnosti
Mé duši vzdálit se braň;
Tobě se vždycky líbiti,
Tvým rozkazem se říditi
Budiž má hlavní péče.

6.
Bys měl ve mně zalíbení,
Chci šetřiti Tvé slovo;
Chodit dle Tvého učení
Buď mi srdce hotovo,
A kdybych klesnul ve mdlobě,
Zdvihni mne, bych hned v té době
Činil pravé pokání.

7.
Přispěj, Bože, svou milostí,
Ať, co nyní slibuji,
Plním stálou horlivostí,
Pokud v světě putuji;
Tak, byv zde srdce čistého,
Dojdu spasení věčného
A uzřím Tebe Boha.
J. Melcer

473. Proč se zapomínáte

Jako: Má duše se nespustí


Proč se zapomínáte,
Ó lidé, na Boha?
Proč štěstí nehledáte,
Které věčně trvá?
Proč jen o to časné
Zboží vždy pečujete
A sebe zbavujete
Slávy nekonečné?

2.
Nic v tomto světě není,
Co by stálost mělo,
Rychle v žalost se mění,
Co se nám líbilo;
Čest, rozkoš i panství,
To nenadále zhyne,
Sláva prudce pomine,
Síla i bohatství.

3.
Jen ten štěstí pravého
Učastným se stává,
Kdo ze srdce čistého
Bohu se oddává,
Miluje pobožnost,
Vystříhá se vší zlosti
A s věrnou bedlivostí
Koná svou povinnost.

4.
Jen ti blahoslavení
Nazývat se mohou,
Kteří jistě příjemní
Jsou samému Bohu,
Jenž jich ochraňuje
Před všelikou žalostí,
Někdy pak je radostí
Věčnou obdaruje.

5.
Opusťme tedy marnost,
Jíž jsme milovali,
Odvržme všelikou zlost,
Kterou jsme páchali,
Žádejme o milost
Boha dobrotivého,
Ať nám pro Syna svého
Odpustí nepravost.

6.
Rač, ó Bože, říditi
Všecky naše činy,
Bychom mohli choditi
Před Tebou bez viny,
Tak časem stálého
Došli blahoslavenství
V nebeském společenství,
Kdež jest hojnost všeho.
S. Černánsky

474. Slyšmež z úst Pána našeho

Jako: O blahoslavený člověk


Slyšmež z úst Pána našeho,
Co nám schvaluje dobrého,
Kterak vede k účastenství
Pravého blahoslavenství.

2.
Onť učí: Blahoslavení
Chudí duchem, v kterých není
Pýcha, ni žádost bohatství,
Těchť jest nebeské království.

3.
Blahoslavení lkající,
Rozličný kříž snášející,
Nechajíc světa marnosti,
Budouť potěšeni dosti.

4.
Blahoslavení jsou tiší;
Kteříž slyšíce, neslyší;
V křivdách o pomstu nestojí,
Na zemi nejspíš ostojí.

5.
Blahoslavení jsou věčně,
Jenž spravedlnost srdečně
Milují a touží po ní,
Budouť nasyceni od ní.

6.
Jsou také blahoslavení
K chudým lidem milosrdní;
Neb milosrdenství dojdou,
Bíd časných i věčných ujdou.

7.
Blahoslavenství mnohého
Jsou všickni srdce čistého;
Neb to každý má věděti,
Žeť budou Boha viděti.

8.
Blahoslavení také jsou,
Kteříž sváry těžce nesou,
Bližní míří a rovnají,
Synů Božích jméno mají.

9.
Ovšem pak blahoslavení,
Kteříž pro pravdu vězení,
Vyhnanství neb smrt snášejí,
Do nebe přináležejí.

10.
Blahoslavení jste, praví,
Kdyžby vám lidé nepraví
Zlořečili, trápíce vás,
A mluvili vše zlé o vás.

11.
Radujte se z té milosti,
Že vám v nebeské radosti
Složená hojná odplata,
Kteráž nebude odjata.

12.
Spravujž nás, Pane Ježíši,
Ať své kochání nejvyšší
V těch blahoslavenstvích máme,
S Tebou věčně přebýváme.
J. Tranovský

475. Srdce upřímně věřící

Jako: O blahoslavený člověk


Srdce upřímně věřící,
Bohu v čistotě sloužící
Jest to nejvzácnější jmění,
Nad které vyššího není.

2.
Neb když dobré svědomí mám,
Ničeho se víc nelekám;
I když se svět celý bojí,
Já se nacházím v pokoji.

3.
Když jsem čist vší nepravosti,
Mám radost nad vše radosti;
Doufám v Boha každé chvíle,
Že jsem Jeho dítě milé.

4.
Ovšem, to musím vyznati,
Těžkoť sebe přemáhati;
Hojně však to přisilení
Rozkoš vítězství odmění.

5.
Jakáť sláva, ó jaká čest,
Když si duše vědomá jest,
Že, ač se žádost počala,
Vůle ctná ji překonala.

6.
A hroznější odsouzení
Zdaž jest nad srdce hryzení,
Žes mohl pádu ujíti,
Než nechtěl jsi se zmužiti?

7.
Pak cože v štěstí časnosti
Rozmnoží tak tvé radosti,
Jak mysl pokojná, jasná
A čistota srdce krásná?

8.
Aneb co může v neštěstí
Zmírniti tak tvé neřesti,
Jak když ti svědomí dává
K smělému doufání práva?

9.
I zdažbych měl ty radosti
Změnit za hříchů žalosti?
Nech ať blázen hříchům slouží!
Má duše po Kristu touží!
Chr. Gellert, K. Kuzmány

476. Šťastný jest na zemi

Jako: Bože, věrný Bože


Šťastný jest na zemi,
Kdo chodí cestou Páně,
A ještě šťastnějším
Se v onom světě stane;
Pln jsa moci víry,
Přemáhá žádosti,
Jest své víry vědom
I její platnosti.

2.
Pozorlivý ve všem,
Zmužile pokračuje,
A nenávidě hřích,
Dobré vždy víc miluje,
Skrz Ducha Svatého
Působí sám Bůh v něm,
Že zrůstá v milosti
U Něho každým dnem.

3.
Maje v srdci Boha,
Můž v Jeho světle žíti,
Bojuje a v boji
Bolesti se neštítí;
Když zbloudí, pospíchá
Blud svůj napraviti
A znovu se Bohu
Cele posvětiti.

4.
S vděčností v stavě svém
Požívá Boží dary,
Třebas že se jiným
Štěstí hojněji daří;
On se svým spokojný,
Nezná, co závist jest,
Nezná, co lakomost,
Pýcha neb marná čest.

5.
Více-li Bůh mu dá,
I on více rozdává,
Štěstí přátel množí,
Potlačené zastává;
On i nepříteli
V nouzi dobře činí
A i s nevděčníkem,
Jak Bůh, dobře míní.

6.
Jiným neublíží,
Ba chrání jich život, čest,
Mdlé snáší laskavě,
Ku smíření hotov jest,
On v každém člověku
Vždy ctí obraz Boží,
Myslí: nade mnou též Bůh
Svou milost množí.

7.
On se usiluje
Mysl jiných osvítit
A po dobrých skutcích
V srdci žádost roznítit;
Jej těší jiných ctnost,
Neb má přesvědčení,
Že všech Bůh jeden jest
A jedno spasení.

8.
To věčné spasení
Jest stálá radost jeho
A hledí vesele
Do života věčného.
Tak snáší zmužile
Všecky své těžkosti
A šťastně přemáhá
I smrti úzkosti.
K. Kuzmány





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.