Zlatý fond > Diela > Cithara sanctorum. Díl 4. Písně nábožné z ohledu na čas, jeho částky, dary a potřeby


E-mail (povinné):

Juraj Tranovský:
Cithara sanctorum. Díl 4. Písně nábožné z ohledu na čas, jeho částky, dary a potřeby

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Silvia Harcsová, Nina Dvorská, Daniela Kubíková, Andrea Kvasnicová, Eva Lužáková, Ivana Hodošiová, Katarína Sedliaková, Zuzana Šištíková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 67 čitateľov

I. Příroda a čtyři částky roku

693. Když mi duši rmoutí

Láska k přírodě

Jako: Již vidím s plesáním


Když mi duši rmoutí,
Srdce k želi nutí
Nechuť života;
Když bol v těle ryje,
Aneb sladkou kryje
Radost mrákota;

2.
Když mi podnikání
Zdarná konat brání
Soka zlobivost;
Aneb marné jmění
Místo občerstvení
Plodí ošklivost:

3.
Tudy půjdu k tvému
Chrámu důstojnému,
Krásná přírodo!
Preč, přeč, řeknu k sobě,
Každá v této době
Trpká příhodo.

4.
Tam, kde ptáctva zvuky
V háji strom, zvěř, louky,
Kvítí na poli;
Kde hora vysoká
Aneb křivotoká
Řeka v údolí;

5.
Tam kde smutnou tváři
Těší jasnou září
Slunce na nebi;
Aneb v noční chvíli
Hvězdy, měsíc milý
Tvorce velebí:

6.
Budu vyražení,
Pokoj, posilnění
Hledat v tišině;
Kýž se k tobě blíží
Každý v štěstí, v kříži,
Boží svatyně!

7.
Ty pak, Stvořiteli,
Jenž jsi ten svět celý
Tak krásně zřídil,
Dejž, bych Tě poznáním
A oblibováním
Tvojich skutků ctil.
J. Kollár

694. Zpívejmež všickni vesele

Jaro

Jako: Nastal nám den přeradostný


Zpívejmež všickni vesele
Ke cti Bohu svému,
Zvelebujmež Stvořitele,
Takto řkouce Jemu:
Díka Tobě na výsosti,
Žes nám dal dočkat z milosti
Zas času jarního!

2.
Ostré větry již mizejí,
Krutá zima hyne;
Hlasy ptáčků líbě znějí,
Čas radostně plyne,
Červíky, hmyz a žížaly,
Jenž co mrtvé spočívaly,
Mají život nový.

3.
Rouchem příroda zeleným
Celá se odívá,
A les listem obnoveným
Opět se přikrývá;
Všecko chválí Boha svého,
Že vedle určení Jeho
Znovu zas ožívá.

4.
Semeno do země vsaté
Utěšeně vzchází,
Aby rolníkům bohatě
Odměnilo práci;
Chtějíc splnit jich naději,
Slibuje v čas žně hojněji
Užitku vydati.

5.
Vy mladí, tento jarní čas
Považte s pilností,
Neb on představuje obraz
Vám věku mladosti,
V němžto máte prospívati
Moudrostí, věkem zrůstati
K slávě Boha svého.

6.
Protož času nemrhejte
Ve květu mladosti,
Než semeno rozsívejte
Víry, lásky, ctnosti;
Neb co nyní zaděláte,
To v starobě žáti máte,
I v oné věčnosti.

7.
Všickni s během přirozeným
Spojme svoje srdce,
Ctným životem i myšlením
Chvalmež svého tvorce,
Bychom po této časnosti
Léto slávili s radostí
Věčného života.
J. Plech

695. Jaká všudy učinlivost

Léto

Jako: Radujtež se, ó křesťané


Jaká všudy učinlivost
Ve přírodě panuje,
Kterak každý tvor svou živnost
Ochotně shromážďuje;
Když Bůh v milosti bohatý
Dal nám opět dočekati
Léta přežádoucího.

2.
Ach, jak usilovně včela
Každý kvítek otvírá,
V zimě živnost aby měla,
Sladkost z něho vybírá;
Mravenec, pána nemaje
Avšak ve žni ustávaje,
Pracuje pro budoucnost.

3.
Na poli každá zrostlína
Dochází své zralosti;
Ovoce, strom i bylina
Slouží nám ku živnosti;
Slunce i déšť k službě stojí,
Živým tvorům pokrm strojí
Prv, než léto pomine.

4.
Práce i nám letním časem
Všudy se ukazuje,
Když obilí plným klasem
Pod tíží se zhybuje;
Dejž tedy, ať s ochotností
Děláme, a lenivosti
Chraň nás, Otče nebeský!

5.
Neb léto nám staví obraz
I věku dospělého
Před oči, v němžto každý z nás
Má činit, což dobrého,
Bychom skrz práci, modlení
I budoucího blažení
Grunt sobě zakládali.

6.
Chovej tak, ó dobrý Pane,
Nás, své dítky, z milosti,
Ať dary nám Tebou dané
Přijímáme s vděčností;
A ne pokrm, který hyne,
Ale který nepomine,
Především ať hledáme.
J. Plech

696. Bože všemohoucí

a) Za déšť

Jako: Bůh náš všemohoucí


Bože všemohoucí,
Slyš modlitby vroucí,
Když lid Tvůj prosí Tebe,
Rač nám dáti déšť s nebe,
Pane Bože náš!

2.
Vyslyš hlasy naše,
Jako Eliáše,
Který když prosil Tebe,
Tys i hned déšť dal s nebe,
Pane Bože náš!

3.
My k Tobě voláme,
Srdečně žádáme,
Račiž se smilovati,
Tichý déšť s nebe dáti,
Pane Bože náš!

4.
Opatrovníče náš,
Jenž vše v své moci máš,
Napojiž zemi naši,
Jenž velkou žízeň snáší,
Pane Bože náš!

5.
Učiniž ji plodnou
A ve všem úrodnou,
Zbav nás sucha i hladu,
Drahoty, zlého pádu,
Pane Bože náš!

6.
Smiluj se, žádáme,
Jakž naději máme,
A dejž nám z své milosti
Déšť příhodný s výsosti,
Pane Bože náš!
Št. Leška

697. Všemohoucí ó Bože náš

b) Za déšť

Jako: Pane Bože, budiž chvála


Všemohoucí ó Bože náš,
Který všecko v svých rukou máš
A slibuješ darů dosti
Věrným svým dáti z milosti:

2.
Budou-li království Tvého
A spravedlnosti jeho
Především jiným hledati,
Že jim i to chceš přidati.

3.
I prosímeť tedy Tebe,
Vzhlédniž na nás s svého nebe,
Uděl nám rosy nebeské
Na naše úrody zemské.

4.
By země naše vyprahlá
Z Tvé rosy vlády dosáhla
A vydala nám v hojnosti
Potravy k naší živnosti.

5.
Tak my z požehnání Tvého
Tebe, Pána laskavého,
Budeme chváliti vděčně,
Jak zde, tak i potom věčně.

698. Bože večný sám pro sebe

c) Za déšť

Jako: Pane Bože, budiž chvála


Bože večný sám pro sebe,
Vylej, vylej rosu s nebe,
Nechť prší na zem vyprahlou,
Učiň ji v úrodě hojnou.

2.
Tučnost, jenž má původ z Tebe,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Ať průchod svůj má volnější
K naší potřebě vezdejší.

3.
Slíbils prosícím v potřebě
(Vylej, vylej rosu s nebe)
Že dáti chceš z své milosti,
Splň ten slib nyní s výsosti.

4.
Eliáš když prosil Tebe,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Pršel déšť ihned v hojnosti,
Napojil zem úrodností.

5.
Nechť i my jsme milí Tobě,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Slyš vroucí naše toužení
Pro Kristovo zasloužení.

6.
Majíce živnost od Tebe,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Ať jméno Tvé slavně ctíme,
S vděčností díky činíme.

7.
Přiznejž se k nám v smutné době,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Ať bezbožní se zastydí
Z toho, že skutky Tvé vidí.

8.
Učiň to pro spravedlivé,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Jakžs’ se někdy projevoval,
Kdyžs zlých pro dobré zachoval.

9.
Půjdeť z toho chvála Tobě,
(Vylej, vylej rosu s nebe),
Otče, Synu, Duchu Svatý,
Bože důstojné podstaty!

699. Pane laskavý

Díky za déšť

Jako: Jakť jest líbezná


Pane laskavý,
Tobě díků mnoho
My dítky Tvoje
Přinášíme z toho,
Zemi vyprahlou
Žes obživil zase
V příhodném čase.

2.
Urodám země
Zkáza již hrozila,
Dobytek žízeň
K pádu přivodila,
Nemohl nikdo
V tom spomoci jiný,
Jen Ty jediný.

3.
Aj, hle, obloha
Tvá vylila vodu
A odvrátila
Strach, úzkost a škodu;
Mdlé oseníčko
Pozdvihlo se mile
V kráse a síle.

4.
Kdykoli se Tvá
Ruka k nám obrácí,
Vždy nám potěchu
A radost navrácí;
Vyvodíc chléb a
Co potřebujeme,
Hojně ze země.

5.
Uč nás v skutcích Tvých
Tebe poznávati,
Tvou v nich otcovskou
Lásku spatřovati;
Tak v každé nouzi,
V boji ostojíme
A zvítězíme.

6.
Tak i k lásce Tvé
Láskou zanícení,
Zlého budeme
Chránit se smýšlení,
Oběti srdce
Přinášíce vděčně
Na věky věčně.
A. Ressler, P. Kocmann

700. Veleslaven budiž v své nádheře

Po bouři a hromobití

Jako: Ráno vstávaje


Veleslaven budiž v své nádheře,
Pane, jenž na vozu svém ohnivém
Vznášíš se u víchru divém
Vprostřed mrákot noci temnošeré!

2.
Aj, oblaků černých mrak rozdělen,
A blesk, jiskra ta Tvé velebnosti,
Roztrhna mračna temnosti,
Strašně kříží se po nebi celém.

3.
A když v tom vypouštíš hromu svého,
On řve dolů na nás, země syny,
Až vrch hučí i doliny:
Znejte, znejte Pána všemocného.

4.
A svou málo pevností chráněni,
Klesnou pod ohnivých blesků vzteky
Zvyklý bouřem dub stověký,
I hrad pevný na skále stavený.

5.
Ten Tvůj sice začastě blesk zžírá
Nám k úžasu přemnohých obětí;
Duše věrná však ubírá
K Tobě se a vzhůru s bouří letí.

6.
Hříšník žasne, bleskem omráčený:
Zlé svědomí se v něm probudilo;
Hrůzou trne, že zblížilo
Se poslední jeho okamžení.

7.
Ale pobožnost, jenž se Ti koří,
Také v bouři Tě, Otce, poznává,
Doufá, i když mračno vstává,
Celý svět když vůkol ohněm hoří.

8.
A již ujíždíš po stezce jasné
Okršlek ten, co Otec, žehnati,
Nebi velíš déšť vydati;
Na obloze skví se duha krásně.

9.
Děkujemeť, že jsi od neštěstí
V bouři této ráčil nás chrániti,
Věříce, že chceš sprostiti
Nás i potom od každé neřesti.
E. Lauček

701. Ó všemohoucí Bože náš

a) Za jasný čas

Jako: Pane Bože, budiž chvála


Ó všemohoucí Bože náš,
Jenž sám potřeby naše znáš,
Uslyšiž nás s své výsosti:
Rač nám popříti jasnosti.

2.
Ty sám vládneš nebem, zemí
I jinými tvory všemi;
Rozkaž slunci, s vysokosti
Ať nám slouží svou jasností.

3.
Rač nám zachovat od škody
Zahradní, polní úrody,
Potřebné k naší živnosti:
Rač nám popříti jasnosti.

4.
Nehleď na naše hřešení,
Ale na svá zaslíbení;
Obrať se k nám svou milostí:
Rač nám popříti jasnosti.

5.
Ach, Otče, přestaň trestati,
Po déšti rač jasno dáti:
Po dlouhé, škodné mračnosti
Rač nám popříti jasnosti.

6.
Uděl svého požehnání
Každému v jeho konání
A dej nám chleba v hojnosti:
Rač nám popříti jasnosti.

7.
Vyslyš nás pro Syna svého,
Pána a Krále našeho;
Dej nám zde naše potřeby,
Potom věčný život v nebi.

702. Hospodine všemohoucí

b) Za jasný čas

Jako: Bůh ohněm svaté světlosti


Hospodine všemohoucí,
V moci Tvé jsou všecky věci:
Nebe, země, déšť i slunce;
Neníť jiný jejich správce.

2.
Stvořil jsi všecko k dobrému
Synům lidským a ne k zlému;
Však pro hříchů našich zlosti
Mnoho slouží nám k těžkosti.

3.
Jakož jsi za času Noé
Pro neposlušenství mnohé
Ráčil všecko potopiti,
I hory vodou přikrýti.

4.
Ach, i nyníť smutné nebe,
Že jsme rozhněvali Tebe,
Svědectví na nás vydává,
Když déšť ustavičný dává.

5.
Než smiluj se, Bože věčný!
Ó vyslyš křik náš srdečný!
Netresci nás v hněvivosti
Dešťů a vod zbytečností.

6.
Však v Tobě svůj život máme,
Hýbeme se i trváme;
Ano oči všech stvoření
K Tobě jen mají své zření.

7.
Proto rač déšť zastaviti,
Mokrou zemi osušiti
A popřej času jasného,
Bože spasení našeho!

8.
Amen, Bůh náš smiluje se,
Tvář Jeho k nám rozsvítí se,
Na čež přijdou chvíle jasné,
I země úrody krásné.

703. Ó Bože, který sám nebe

c) Za jasný čas

Jako: Děkujemeť, obránce náš


Ó Bože, který sám nebe
Oblaky přiodíváš
A hned, když se líbí Tobě,
Opět slunce odkrýváš,
Zastav ty déště přílišné
A dej jasnosti příslušné,
Ať se zraduje země.

2.
Pole se rmoutí široce,
Urody berou škodu,
Poněvadž všecky hluboce
Obtížené jsou vodou;
To Tvé požehnání milé,
Kteréžs ukázals, té chvíle
Chce opět pominouti.

3.
To činí naše hříšnosti
A život převrácený,
Kteréž Tebe k prchlivosti
Přivedly, nás k soužení;
Vyznáme, když jsme v páchání
Hříchů nechtěli pokání,
Musí nebe plakati.

4.
Však pomni vždy na svou milost,
Kterouž v slibech Tvých máme,
Ukaž nám svou dobrotivost,
Když ji věrně hledáme;
Proč se tak tvrdě držíš k nám,
Jakbys žádnému nebyl znám,
Žes náš Otec laskavý.

5.
Dej dítkám svým s svého nebe
Pohodlné jasnosti
A uděl nám v té potřebě
Pomoci a radosti,
Ať jest to světu znamení,
Že bez Tebe nikde není
Žádného požehnání.
Št. Leška

704. Bože, jenž v deštivém čase

a) Díkčinění za jasný čas

Jako: Což můj Bůh chce


Bože, jenž v deštivém čase
Slyšels naše upění,
Přijmiž vděčně i teď naše
Srdečné díkčinění,
Že jsi milé, jasné chvíle
Ráčil nám spůsobiti,
Země plody a úrody
Od zkázy zachrániti.

2.
Tak Ty věčně milost novou
Dítkám svým prokazuješ,
Máš vždy pomoc nám hotovou,
Neb nás věrně miluješ;
I když tresceš,
Jen to tím chceš,
Aby jsme Tě vzývali
A v pokání smilování
Tvého sobě získali.

3.
Již osení, pole celé
Raduje se z lásky Tvé,
Co živo jest, jest veselé
A nás ve svou rozkoš zve;
Chvála, díka! Všecko říká,
Chvála Bohu věčnému!
Zazpívejte, chválu vzdejte,
Lidé, Otci dobrému!

4.
Tobě však od lidu Tvého
Milé jest díkčinění,
Když ze života hříšného
Povstává k polepšení;
Proto ctnosti, pobožnosti
Sebe posvěcujíce,
Tě chválíme, až spatříme
Věčně jasné Tvé líce.
K. Kuzmány

705. Nuž, poďtež všickni, Boha zvelebujme

b) Díky za jasný čas

Jako: Hospodin ráčí


Nuž, poďtež všickni, Boha zvelebujme
A skutky Jeho slavné vypravujme,
Neb On je pramen požehnání všeho,
On opatrovník věrný lidu svého,
On dobře s námi až na věky míní:
Nuž, vypravujtež Jeho dobrodiní!

2.
Aj, Bůh byl nebe oblaky zaslonil,
A déšť přívalem den po dni se ronil,
Pustly již role, upěl lid tesklivý:
Hyneť osení, i kdo nás vyživí?
Neb aj, štědrou svou ruku Bůh zavírá!
Klesla naděje, mizela již víra.

3.
Ó malá víro, budiž zahanbena!
Zdaž ruka Páně jestiť ukrácena?
Nemůže-li ten více již spomoci,
Jenž býval s námi i ve dne i v noci?
Či snad již nezná ten Otec náš v nebi,
Co jeho dítkám na zemi potřebí?

4.
Hospodin kázal, kázal a stalo se:
Černé to mračno s nebe ztratilo se,
Minuly déště, slunce Boží krásné
Zavítalo zas na obloze jasné;
Vizte, jak bujně to obilí vstává,
Které na poli Bůh nám požehnává.

5.
Žehnej nám, Bože, i dále s výsosti,
Přiveď úrody šťastně ku zralosti;
Ty pak, ó lide, vzdej Mu děkování,
Uznej: nic nejsme bez Jeho žehnání;
Než On dobře ví, co nám potřebné je;
V Bohu na věky buď naše naděje.

706. Vzdejmež díky Pánu

V čas žně

Jako: Již vidím s plesáním


Vzdejmež díky Pánu,
Neb s nebeských stanů,
Kdežť Jeho sláva,
Darů svých v hojnosti
Z lůna své milosti
Dítkám svým dává.

2.
Zdvihniž zrak bedlivý,
Jako všecko živí
Boží pravice;
Bůh jest v lásce stálý!
Takť Ho vděčně chválí
Tvorů tisíce.

3.
Aj, na pole krásné
Svítí slunko jasné;
Což pak uhlídáš?
Hojné dary s nebe
Vidíš vůkol sebe,
Odkudž chléb jídáš.

4.
Takť při věrné práci
Pán od nás odvrácí
Bídu a neřest;
Těžké klasy svědčí
Nám radostnou řečí:
Pán Bůh dobrý jest.

5.
Onť dává i sílu,
Štěstí, prospěch v dílu,
Jenž věrně konáš;
I pomniž na Pána,
Když večer neb z rána
Při prácech stonáš.

6.
Zdaliž pak máš práva
K tomu, což ti dává
Divná moc Boží?
Ach, z pouhé milosti
Pán Bůh na výsosti
Štěstí tvé množí.

7.
Pak po putování,
Prácech, namáhání
V této časnosti
Svolá svých dělníků,
Věrných služebníků
Ke žni radosti.
D. Lichard

707. Bože náš dobrotivý

Děkování za žeň

Jako: Co žádáš od nás, Pane


Bože náš dobrotivý,
Vzdáváme Ti chválu
Za Tvou milost přemnohou,
Lásku neskonalou.

2.
Ty zemi sluncem hřeješ,
A zrno se klíčí;
Déštěm pole svlažuješ
I pastvu dobytčí.

3.
A všem náms dobrořečil
A zem jsi za matku
Dal nám, by jsme neměli
Na ní nedostatku.

4.
I vítáme tě, svátku,
Ty svátku radosti;
Neb nám chleba požehnal
Hospodin v hojnosti.

5.
Ó by jsme dary Boží
Mírně požívali
A chudým v nedostatku
Rádi spomáhali!

6.
Ó by jsme, co nám dáváš,
Na tom přestávali,
Špatného se lakomství
Pilně vystříhali.

7.
Dost my máme, když máme
To, co nám jest třeba:
Zdraví, domu, oděvu,
Pak vody a chleba.

8.
Než i my též zrůstáme,
Co obilí v poli,
By nás jednouc shromáždil
Bůh do své stodoly.

9.
I bdiž, Pane, nad námi,
Neb my jsme Tvá role,
Aby satan nenasál
Mezi nás koukole.

10.
Neb my nežádáme jen
Chleba tělesného;
Než i slova čistého
Života věčného.

11.
Až, když ta žeň nastane
Po z mrtvých vzkříšení,
Dojdeme z Tvé milosti
V nebi oslavení.
K. Kuzmány

708. Utichlo již pole

a) Jeseň

Jako: Smutný čas nynější


Utichlo již pole,
Umlkli ptáčkové,
Pusté již jsou role,
Všudy mhly, déšťové;
Radost života lidského
Tak se změní, když hrozného
Boje smrti jde čas.

2.
Již i slunce milé
Jen jak nevděk svítí;
Tak, když smrti chvíle
Má se k nám sblížiti,
Srdce již k světu studené
A ducha moci zemdlené
Cítí času sytost.

3.
List ze stromu padá
Tak, jak my do hrobu;
Příroda již ráda
Usne v krátkou dobu:
Tak i tělo z mnohých prácí
Rado se ke snu obrácí,
Když klesá v smrti sen.

4.
Všecken již užitek
Roku jest teď zjevný:
Tak bude i skutek
Člověka patrný
Před soudem, kdež ho Bůh schválí,
Aneb trest na něj uvalí
Dle zásluhy jeho.

5.
Kdo své povinnosti
V čas léta nekonal
A pro zimu dosti
Potravy neschoval,
Slušně třpí v zimě hlady:
Tak běda, kdo si poklady
V nebi neshromáždil!

6.
Bože, pokuď léto
Trvá nám života,
Tvá na zemi této
Žehnej nás dobrota;
Ať vždy duchu rozsíváme,
Z něhož potom žíti máme
Štěstí věčné v nebi.
K. Kuzmány

709. Jako starec, když umírá

b) Podzimek

Jako: Ó blahoslavený člověk


Jako starec, když umírá,
Na minulé dny pozírá
Spokojně, tak milé léto
Skonává se chvíle této.

2.
Listy pršejí ze stromů,
Ale podzim učí tomu
O nich, že darmo nežily,
Anť tak hojně obrodily.

3.
Kdo v mladosti jaře květe,
V ctnostech roste, zraje v létě:
Sbírá v podzim věku svého
Skutků ovoce hojného.

4.
Mlkne lesních hlas zpěváků,
Táhnou nebem hejna ptáků,
Hledajíc za mořem teplo,
Jak jim srdce jejich šeplo.

5.
Za jehožto hlasem jdouce,
Nemajíc jiného vůdce,
V naději se nesklamají,
Již od svého tvorce mají.

6.
Letí nad mořskou propastí,
Chvátajíc do lepší vlasti,
A ač křídla ustávají,
Však jen dál a dál létají.

7.
Když se již zdá, že zahynou,
Novou toť uzří otčinu,
Tu již svědčí rajské teplo,
Že jim pravdu srdce šeplo.

8.
Ani nás ten hlas nesklame,
Který v srdci vlastním máme,
Že vlast zemskou když ztratíme,
Lepší, nebeskou, uzříme.

9.
Aj, rolník rozsívá símě,
Jemuž hrob neškodí v zimě:
Vstaneť, bude zrůstat zase
V přerozkošném jarním čase.

10.
Příroda sen zimní spáti
Jde, avšak život neztratí,
Chladným sněhem pohrobena,
Sluncem bude zas vzkříšena.

11.
Rok jest lidského života
Obraz, anť Boží dobrota
Proto nám ho vyměřila,
By nás sobě posvětila.

12.
Protož pokuď máme léto,
Užijmež milosti této,
Buďme símě dobré, zdravé,
Hodné žít tam v Boží slávě.
P. Makony

710. Aj, jak do vinice krásné

V čas vínobrání

Jako: Sláva buď Tobě, Bože náš


Aj, jak do vinice krásné
Lid ku práci putuje!
Muž i dítě tváře jasné
I starec se raduje;
Lid všeliký v plesání
Pospíchá k obírání
Hroznů, z kterých hojnost vína
Pochází od Hospodina.

2.
I to víno Pán Bůh stvořil
A tobě k užitku dal,
Člověče, bys se mu kořil
A přinášel oběť chval:
Víno obveseluje,
Slabého posilňuje,
Starci přidává čerstvosti
A bázlivému smělosti.

3.
Ale jestli ten Boží dar
Nemírně snad užíváš,
Zdraví, čest i jmění na zmar
Skrze to uvodíváš;
Nebo opilství škodí,
Hanbu i nemoc plodí,
Ono život ukracuje,
I blaženosti zbavuje.

4.
Protož, laskavý Bože náš,
Naučiž nás poznati,
Že i víno, které dáváš,
Vděčně máme přijati,
Je užívat v středmosti,
Chrániti se bujnosti
A tak chválit Tě mocného
I za plod kmene vínného.

5.
Rač v tom daru přirozeném
Nám to v pamět uvésti,
Že Ježíš jest vínným kmenem,
My Jeho ratolesti,
Ať se v Něm zelenáme,
Ovoce vydáváme
Víry, lásky a naděje,
Dokuď vinář času přeje.
J. Kadavý

711. Bože, dle Tvých zákonů

Zima

Jako: S Bohem já chci začíti


Bože, dle Tvých zákonů
Zima se zblížila
A sněhovou oponou
Naší zem přikryla;
Ptáctva zpěvavého
Nelze slyšeti hlasu,
Pro nepříjemnost času
Smutkem zemdleného.

2.
Nyní příroda celá
Spí a odpočívá;
By k jaru očerstvela,
Nových sil nabývá;
Zahrady, štěpnice,
V létě ovocím husté,
Teď stojí holé, pusté,
Krásy nemajíce.

3.
Ten, kdo letního času
K řádným prácem užil
A Tvého šetřil hlasu,
Tobě, bližním sloužil,
Své usilovnosti
Ovoce teď zkušuje,
Tě, Pána, zvelebuje
S vroucí nábožností.

4.
Které pak léto milé
V zahálce strávili,
Příhodné k prácem chvíle
Sobě nevážili,
Podle Tvých pořádků
Musejí teď trpěti,
Dnem i nocí upěti
V bídě, v nedostatku.

5.
Tím nám cíl představuješ
Života našeho,
Nás silně probuzuješ
K použití jeho;
Neb co rozsejeme,
Živi jsouce v časnosti,
Někdy v celé věčnosti
To žáti budeme.

6.
A protož Tobě, Pánu,
Chceme vždy sloužiti,
Jako sluší křesťanu,
Život svůj užiti;
Tak svojí věrnosti
Odplaty jednouc hodně
Požívati pokojně
Dáš nám ve věčnosti.
J. Plech





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.




Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2017 Petit Press, a.s.