ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1
Muránsky zámek v Uherskej zemi
na vysoké skale jest postavený,
bílý svítí se mezi horámi,
zdi, bašty, palácové pěkně zprav(en)i.

2
Na něm prebýval Bazald Matiáš
tu s svými bratřími i s svými syny,
polkoráb^[1] jeho Ferenc s turbáky^[2],
též i s svými se všemi záškodníky^[3].

3
Radu sou tam, jednání mívali
a v horách mnohé lidi loupili,
mordovali, také zabíjeli,
a na Muráň zajímané často vodili.

4
Také loupežství mnohého činili
pánúm i zemanúm, nevolné bili,
žádného jsou oni nelitovali,
voly, kravy zajímali, na Muráň honili.

5
Jezu Kriste, Pane milostivý!
Krik, pláč, kvílení nebohých lidí,
verné volání od svých ovcí
uslyšel jest Pán Bůh ve dne i v noci.

6
Nezapomněl Pán Bůh všemohoucí,
aby nedal z nebe žádné pomoci:
loupežníky, mordárú třestati
a tudy své věrné k své sláve přijíti.

7
Však to píše Izaiáš prorok
v (tretím a tridcátém) svém položení^[4]:
„Ach, človeče hríšný, proč tak loupíš,
však i sám tak potom loupen budeš?!“

8
I stala se vám rychlá novina,
poslal král Ferdinand svého hejtmana^[5],
grofa Mikuláše z mesta Salma^[6],
aby ho on potrestal, Salm, zlého syna.

9
Tritisíce Španielú^[7] v jeho ruce dal,
ozbrojených husárú, branných^[8] junákú,
také několik uherských pánúv,
aby oni potrestali těch zlých škodníkú.

10
Ještě jsou byli jiní protivníci
a v Uherské zemi přebývající,
kteríž králi nebyli poslušní,
ale se jemu vždy byli přistrojili.

11
Sitna^[9] jest zámek, také kaštěly,
nejprv Gýmeš^[10] zámek jsou obehnali,
a v krátkém času jsou Gýmeš dobyli
a pod Hrušov^[11] zámek jsou se hned strojili.

12
Neb se zajisté žáden neskryje,
na kohokoli Pán Bůh svou moc pošle,
na Hrušov, Sitnu i na Levice,
Čabrag^[12] zámek i Muráň má král v své moci.

13
Král Ferdinand jest mocně přikázal,
aby grof hejtman svou strelbu šikoval^[13]
a hned Muráň zámek obehnal,
Bazaldovi nižádné milosti nedal.

14
Ještě lid královský pod Muránem nebyl
a již Ferenc Bebek^[14] s svými jest tam byl;
dva gantnáre^[15] pod ním udělal,
harcování^[16] s Bazaldem každý den míval.

15
Lid královský když pod Muránem byl,
hnedky táborem ten zámek obkročil.
Pán gróf Mikuláš, tri krásné šátry
roztáhli jsou již tam v širokém poli.

16
Bazald Matiáš svou (och)ranu hledel
a moc již královskou sám dobře veděl,
a přece se jest králi protivil,
kázal troubit, bubnovat a z zámku střílet.

17
Tomu se divili Španielové,
patříce na Muráň, k vysoké skale,
rozmlouvali tak, sami řkouc k sobě:
„Těžce my tento zámek zde dobudneme!“

18
Ještě sme to nikdy neviděli,
jak sme koli v světě mnoho chodili,
jako Muráň na vysoké skale!
Nikdy ho od Bazalda žádný nevezme!“

19
Rada neměla grofa hejtmana,
poslal jest pro Jiříka Ve(r)neriuse^[17]
do Prešova, královského mesta,
po úradníka, rádce zámku Šáriša;

20
aby z Šáriše královská děla
pod Muráň rychle šikována byla,
neb Muránsky zámek potřebí lámat(i),
Bazaldovy pomocníky zmordovati.

21
To Jiřík Vernerius hotov učiniti
hned z mesta, z stolice kázal vyslati,
grofovo slovo jim pověděl,
aby z Šáriše děla pod Muráň poslal.

22
Učiněno jest to vnáhle, jistě,
hned děla poslali i z zámku Šáriše,
skrz Spiš vezli do Hran(ovn)ice,
srdce se Bazaldovo leklo velice.

23
Z Šáriše děla pod Muráňom,
ale Ferenc Bebek již s svými tam byl,
šance i koše^[18] hotové byli
a děla se k nim v noci přitočili.

24
Kvílení Bazalda Matiáše
s svými bratřími, s svými škodníky,
však svůj Muráň na vysoké hore,
potom pomoci neměl v jeho potřebě.

25
Volajíc, křičíc na vysoké skale,
by mu milost dali z královské vúle,
aby nestríleli, nelámali,
ale syny jeho s bratry ven vypustili.


26
Španielové jsouc dobří puškaři^[19]
děla nabíjeli, v zámek strílali
a pustili z jednoho za druhými,
vždy bašty padali s veliké skály.

27
Mocný zvuk i prask a dým veliký
jsou z děl vydávali v zámek Muránský,
zdi se sypali s vysoké skaly,
mnohí jsouce v strachu ven vyskákali.

28
Španielé hrdinskí, uherskí drábi,
všickni se v nedeli tam chystovali,
v svitání k zámku šturmovali^[20],
Bazaldových jsou mnoho táborští^[21] zbili.

29
Kapitán gróf Mikuláš zarmoucený byl,
že jest ten první šturm tak prudký ztratil,
kázal jest předce v zámek stríleti
a k jinému šturmu se šikovati^[22].

30
Jaká smrt těžká každému člověku,
v půlnoci Matiáš pustil se s zámku,
sám třetí šel až do Telgárta^[23] —
tam ho zase došla jiná psota.

31
Na svitání zase šturmovali
a v tom šturmování zámek dobyli,
kterých tam našli, tých polapali
a hejtmanovi v ruce všech jsou oddali.

32
Bůh všemohoucí sám to dopustil,
terkartský šoltýs Bazalda polapil,
jeho dva dráby šoltýs jest zabil,
samého Bazalda na koně jest vsadil.

33
Ó, ty neverný šoltýs terkartský,
nemels nad Bazaldem žádné lítosti,
zvázal si jemu ruce i nohy —
mělť jest Bazald od tebe velké muky.

34
Slovem mluvil jest Bazald Matiáš:
„Prosím tebe, živ mne, šoltýs, na ten čas,
zaplatím tobě, dám já sto zlatých,
odnesiž mne odtud na zámek Lublův^[24]!“

35
„Věru tě neponesu do Lublova,
ale te ponesu do tábora,
grófovi hajtmanovi já tě v ruce dám,
a onť mne obdaruje, já to dobře znám!“

36
Když šoltýs Bazalda hejtmanovi dal,
tak se na šoltýsa velmi rozhněval,
dvesto zlatých jemu jest daroval
a ješte k tomu velmi podekoval.

37
V trech dnech dal gróf všeckých stínati,
tak byl od vezňů pláč veliký...
Již Bazald Matiáš leží v hrobě,
a Němci na Muráni jsou živi vesele.

38
Kdo tú píseň zložil, ten sám přítomen byl,
na počátku veršů své jméno položil.
A to se stalo léta božího
tisícího petset čtyricátéhodevátého.