ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V Budíne. Tlač Martina Bagó.

Za času Karla Velikého započaly se krvavé ony války, kteréž za tři sta padesáte let se prodloužily, a naposledy vyhubením polabského Slovanstva asi v polovici 12-ho stol. se skončily. Nenávist, za příčinou nepamětných udalostí mezi Bodrici a Lutici hluboce vkořeněná, pudívala tyto větve obapolně ku krvavým půtkám. Tentýž zlý duch různil Srby jak od Luticův tak i od Čechův. — Politika těchto národův, nechodíc po směru jediného oučelu, kolotala se maní sem i tam, dle potřeby neb rozmaru okamžitého; stálosti nenabývala, leda z nenávisti sousedův. — —

Když velikému podmaniteli — Karlovi — všickni bezprostředně sousední národové se kořili, nemohlo dlouho trvati, by on i o jiné vzdálenější se nepokusil, zvláště an jsa l. 800. v Římě na císařství římské korunován, tím spolu domnělé starých Římanův právo ku panování nade všemi národy jakoby dědičně nastoupil. V pořadí nepokořených až potud národův přední byli Čechové, s nimiž tehdáž i Srbové s obojí strany Labe spolčeni byli. Po neobyčejných přípravách moc Frankův válečná v letní době r. 805. třemi velikými vojsky do Čech táhla, z nichž třetí, ze Frankův, Sasicův a severních Slovanův složené, obšedši Harce, pustilo se přes Sálu a Labe, pak skrze zemi Glomačův, kterýchžto kníže Semil pokořiti se musel, do Čech na severu vpadlo. — Neprospěšná válka Frankův v Čechách zanítila u polabských Slovanův tužbu i naději po ouplné neodvislosti, avšak spolu i Karla ponukla k uchopení se nových, nad předešlé důraznějších prostředkův proti nim. Na výpravě l. 806. Frankové přešedše přes Sálu utkali se se Srby v okolí Hwerenafeldo, ve kteréžto porážce kníže těchto MILIDUCH padnul.“

Pavel Josef Šafarik

„Starožitnosti Slovanské,“ strana 843. a 845.