ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vydavatelské poznámky

Ze tří knih causerií, fejetonů a novinových sloupků, které tvoří 12. svazek Spisů Karla Čapka, jediný Zahradníkův rok vyšel za života autora. Základem takto nazvaného souboru se stal dvanáctidílný obrázkový cyklus, zahájený v Lidových novinách 27. listopadu 1927 Zahradníkovým prosincem a pokračující pak v dalším ročníku týchž novin (1928), a to 15. ledna (Zahradníkův leden), 26. února (Zahradníkův únor), 25. března (Zahradníkův březen), 29. dubna (Zahradníkův duben), 20. května (Zahradníkův máj), 24. června (Zahradníkův červen), 29. července (Zahradníkův červenec), 26. srpna (Zahradníkův srpen), 23. září (Zahradníkovo září), 31. října (Zahradníkův říjen), 18. listopadu (Zahradníkův listopad). Pro knižní vydání byly jednotlivé měsíce zahradníkova kalendáře proloženy staršími tematicky příbuznými pracemi: z roku 1925 přibylo Jak se zakládají zahrádky (19. května), Požehnaný déšť (31. května), O krásách podzimu (10. listopadu); druhá polovina knižního znění — Holé stromy…, str. 102 — byla převzata ze sloupku Podzimní, otištěného 28. listopadu 1926, výměnou za původní závěrečnou část (viz dále pozn. ke Kalendáři). Z roku 1926 jsou i Pupence (2. dubna), O umění zahradnickém (25. dubna; úvodní časopisecký obrázek přešel v knize do první kapitoly, Jak se zakládají zahrádky), Semínka (23. července); z roku 1927 je pak Půda (6. února), Svátek (1. května), Kapitola botanická (7. srpna) a Příprava (6. listopadu). Nově byly připsány kapitoly: Jak vzniká zahradník, O zelinářích, O pěstitelích kaktů (vyšlo ještě krátce před vyjitím knihy 1. prosince 1928 v Pestrém týdnu) a O životě zahradnickém.

První vydání takto uspořádané knihy (s podtitulem „Pro poučení všech zahrádkářů napsal Karel Čapek a nakreslil Josef Čapek“) se objevilo v roce 1929; z téhož roku a z téže sazby je i vydání druhé. Za autorova života vyšlo ještě vydání třetí a čtvrté roku 1937; vydání páté a šesté z roku 1939 je již posmrtné. Další zjištěná vydání jsou: 25. — 30. tisíc z roku 1941, 31. — 45. tisíc 1947, desáté vydání 1957 (SNKLHU), jedenácté vydání roku 1959 (Československý spisovatel, spolu s Kalendářem), dvanácté z roku 1965 (SNDK), třinácté z roku 1969 (Československý spisovatel).

Autorova práce na přípravě knižního vydání se projevila i v menším počtu drobnějších úprav časopiseckého znění. Především byly odstraněny chyby (40 ribes aureum m. rubis aurea; 51 dloubat a plet m. … plevat; 52 hořec a rožec m. … a rožu; 80 Papaver nudicaule m. … medicale atp.), dále provedeny změny v hláskové podobě slov (věští m. věstí, čtverečním m. čtverečným, špižírna m. spižírna ap.), lexikální (86 Zahradník veliký čili pěstitel m. … pravý…; 60 pokud jde o nás, městské zahrádkáře m. … zahradníky, 40 za tohoto orchestrálního doprovodu m. … pochodu 101 Řepaři budují své krechty m. … hromady, řepné kraje m. řepové…; 59 Mělo by ještě zapršet m. … pršet), krom toho menší doplňky (53 je-li příliš zbabělý nebo příliš tlustý; 58 Ale jednou zas na obzoru zahlučí bouřky, dýchne vítr; 59 To byl správný májový deštík; 69 dosti velké a plné poupě; 113 ořezat vlky nebo potírat padlí) a škrty (66 extrakty, roztoky, mazání, lektvary, odvary a smrady; přežijí … téměř bez úrazu; 69 veliké množství lýka a štěpařského vosku a posléze zahradnický nůž; 73 Tu tedy se zahradník uchyluje rezignovaně onomu vyššímu řádu). Jediný větší škrt zasáhl místo o radách a přípravných pracích pro nastávající sezónu na str. 19 před větou „Hlavně bdi nad temperaturou“: „Pokud jsou zmrzlé cestičky, nech navézt do zahrady různý potřebný materiál.“ Výborný nápad; jen kdybych věděl, co tam navézt; snad cihly, nebo prkna, nebo fůru cementu; ale bohužel ničeho takového nepotřebuju. Vydání další přinesla drobné úpravy interpunkční (důslednější oddělování přechodníků), hláskoslovné (déšť, usilovně, hrnečku, stená), mluvnické (potřebuji m. potřebuju, soli m. sole), lexikální i významové (a sice opravováno na a to; 93 hrudkovité m. hrudovité; 95 Bruče tajemným uspokojením m. … tajeným…, 105 Vězte, člověče zahradní m. Věz…). Nepocházejí však evidentně z pera autora (leckde jde vlastně o špatné vykorigování), což potvrzují i zkušenosti z práce s jinými čapkovskými svazky. Z toho důvodu bylo za základ našeho vydání, v pořadí čtrnáctého, zvoleno vydání první.

Zatímco obsah i uspořádání Zahradníkova roku jsou jednou provždy neměnně fixovány autorem samým již v prvním knižním vydání a i textové rozdíly mezi časopisem, prvním knižním a dalšími vydáními lze celkem bezpečně identifikovat jako autorské či neautorské, u následujících dvou souborů našeho svazku, vyšlých až po smrti autora, tomu tak není. Podle Miroslava Halíka, bývalého a jediného vydavatele Čapkova díla před současnou edicí „Karel Čapek, Spisy“, jejíž součástí je i tento svazek, byly obě knihy pořízeny podle listinného souboru zachovaného v autorově pozůstalosti, v němž si Čapek třídil, doplňoval a korigoval materiál pro zamýšlené, nově komponované celky (srov. dále ediční poznámky k osmému vydání knihy Měl jsem psa a kočku, 1964, edice Klíč, Československý spisovatel, a k prvnímu i druhému vydání Kalendáře). Existenci tohoto souboru se nám však nepodařilo zjistit. V rodinné pozůstalosti, jejímž správcem a po smrti Olgy Scheinpflugové i majitelem je dr. Karel Scheinpflug, nalezena nebyla a není zachycena ani mezi čapkovským materiálem v literárním archívu Památníku národního písemnictví v Praze, kam má postupně přejít celý rodinný čapkovský archív. Podle sdělení vydavatelova syna dr. Tomáše Halíka není ani mezi pozůstalostí Miroslava Halíka. Nezbylo nám tedy než spolehnout se co do skladby a textu nově přibylých partií, dodatečně přikomponovaných, na jejich předcházejícího vydavatele a textové změny, které vykazuje srovnání knižního vydání s novinovým (ev. knižním) otiskem, akceptovat v převážně většině jako autorské. Protože Miroslav Halík nepatřil k autorům, kteří záměrně upravují autorův text, ale zacházel s ním pietně, mohou být texty obou dalších souborů víceméně považovány za spolehlivé.