ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Deník Maurice Bourdona, mechanika generála Štefánika, jehož část otiskujeme, jest zajímavým svědectvím prostého, ale inteligentního cizince, Francouze, který měl to štěstí, že pozoroval zblízka a prožíval aspoň dvě období Štefánikova díla. Není, doufám, nutné zvláště poznamenávati, že se Štefánikova osobnost těší opravdovým sympatiím, jak u nás, tak v cizině, kde byl znám. Je to tentýž zájem, který byl věnován pamětem i osobnostem presidenta Masaryka, i Dra Eduarda Beneše. Poněvadž nám osud nedopřál přečísti si Štefánikovy paměti, jest proto tím důležitější, sebrati a zaznamenati vzpomínky Štefánikových přátel, známých a spolupracovníků. Jest již řada velmi cenných prací o životě Štefánikově (prof. J. Bartůšek podal jejich přehled v historickém sborníku „Naše revoluce“, roč. I.; kde jsou v dalších ročnících registrovány i ostatní práce později vyšlé, tamtéž bude i uveřejněn celý deník M. Bourdona, s úvodem J. Bartůška).

Ale přes to jest mnoho věcí v životě Štefánikově neobjasněno, na př. jeho činnost v Srbsku i jinde. O té by nám pověděly přesně jen zápisky Štefánikovy, jejichž zničení při katastrofě 4. května 1919 želí jistě právem již pan president v předmluvě ke své knize „Světová revoluce“. Jest tedy nutno sestavovati obraz Štefánikova života i díla ze zpráv cizích (Štefánikův stručný a kusý zápisník, vypravující o jeho činnosti v Srbsku a ještě některé jiné dokumenty byly již otištěny v zmíněném historickém sborníku „Naše revoluce“). Náš deník doplňuje Štefánikovy zápisky a jiné zprávy o Štefánikově činnosti na francouzské frontě v r. 1915 i v Srbsku v druhé polovici roku 1915. Jsou to prosté záznamy vojákovy, psané den ze dne, jak na to byl kdy čas. Důležité jest, že jsou přesně datovány a nám zvlášť milé, že jest z nich viděti opravdovou lásku pisatelovu k Štefánikovi. Na p. Bourdona a na jeho důležité vzpomínky jsem byl upozorněn Pavlem Garo, Štefánikovým francouzským sluhou, jehož jsem se na přání prof. J. Bartůška, pilného sběratele zpráv o gen. Štefánikovi, v Paříži vyptával na jeho vzpomínky na Štefánika (o tom v „Legionářských Besedách“, roč. II. č. 4, str. 165). Společně s prof. Bartůškem jsme zjistili pobyt p. Bourdonův a tak získali nejen jeho vlastní vypravování (o němž jsem psal v „Národním Osvobození“, roč. V., č. 75. z 5. března 1928), ale i tento deník.

M. Bourdon byl v roce 1915 mechanikem u leteckého náhradního tělesa v Le Bourgetu. Když byl Štefánik jmenován 10. května 1915 podporučíkem, byl k němu přidělen jako mechanik. S ním letěl na frontu, kam se dostali po velmi obtížné cestě, při níž se měl Bourdon příležitost obdivovati po prvé odvážnosti Štefánika-pilota. Na frontě v severozápadní Francii byl svědkem velmi horlivé letecké činnosti Štefánikovy, která si společně s jeho inteligencí vynutila uznání vojáků i za značně nesnadných poměrů. Bourdon byl svědkem, jakého úspěchu se dodělal Štefánik na francouzské frontě zařízením meteorologických stanic, při nichž mu pomáhal opatřovati některé přístroje. Štefánikovu práci velmi cenil i generál Foch, který tehdy velel divisi, k níž byl přidělen Štefánikův letecký oddíl. Štefánik však pracoval i jinde než na frontě, v Paříži a i v hlavním stanu v Chantilly, kde byl také jednou služebně. Z francouzské fronty odjeli 1. září 1915 (Bourdon i Garo se s úctou zmiňují o rozmluvě Štefánikově při rozloučení s gen. Fochem jako o významném projevu pozornosti k mladému důstojníkovi). Po pobytu v Lyoně, kde byli oba francouzští průvodci Štefánikovi vyzbrojeni, odjeli do Marseille, odkud odjeli do Srbska, jak vypravuje již náš deník.

Zprávy p. Bourdona, zachycující život Štefánikův ve velmi těžkých chvílích pro všechny, kdož prožívali velké utrpení srbského národa, jak o něm prostě a krásně vypravuje B. Nušič v knize „1915“, jsou i zajímavým dokumentem k celé této tragedii srbského národa. Obě tyto okolnosti, vypravování o Štefánikovi i zmínky o těžkém boji Srbů, dostatečně odůvodňují přání vydavatele i nakladatele, aby tento dokument byl znám širší české veřejnosti, jíž snad unikne v historickém sborníku.