ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

14. září

Parník Sydney odjede místo ve středu ve čtvrtek v 18 h. večer, protože jedna ponorka právě potopila tři lodi.

Večer projížďka na člunu. Druhá proticholerová injekce ve vojenské nemocnici Lody. Tato injekce nás trochu bolí. Dovídáme se, že pověstná ponorka byla chycena a sama potopena.

15. září

Nevolnost. Večer procházka na Corniche.

16. září

Přípravy k odjezdu na Sydney, která má odplouti z Marseille v 22 hod. Vstupujeme na loď v 17 hod. za nádherného počasí. Na můstku se tlačí: Rusové, uprchlí z německých táborů, Angličani, Rumuni, Řekové, Francouzi. Poněvadž plnění lodních skladišť trvalo celou noc, dnes večer neodjíždíme.

17. září

Parník zdvihá kotvy v 6 hodin. Poručík, který má všechny papíry, jest zde. V 18 hod. 30 min. vidíme Korsiku, potom Sardinii, Sicilii. Úžinou projíždíme v noci.

18. září

Moře jest neklidné. Abych zabil čas, dělám číšníka v kavárně, truhláře atd.

Kolem 20. hodiny byl dán rozkaz zhasnouti všechna světla na palubě z opatrnosti před německými ponorkami, které brázdí tyto končiny.

19. září

V 6 hodin vidíme Maltu, v 7 hod. 30 min. děláme zastávku v maltském přístavu. Jakmile parník přistál, jsme přepadeni malými bárkami, které vezou obchodníky všeho druhu, kteří prodávají cigarety, tabák, krajky atd. Z Malty odjíždíme v 11 hod. 10 min. Když projíždíme Ionským mořem, jest vlnění tak prudké, že většina cestujících má mořskou nemoc.

20. září

Moře jest lepší. V 13 hod. 30 min. vidíme před sebou na několik mil francouzský parník, pravděpodobně potopený nějakou ponorkou. Sydney jede plnou parou, jedeme rychlostí 16 uzlů a podařilo se nám uniknouti nepříteli, který nás 24 hodiny pronásledoval. Přijíždíme do Egejského moře kolem 17 hod. a vidíme řecké břehy.

21. září.

Spouštíme kotvy v Pireu v 6 hod. 30 min. Dostávám třetí proticholerovou injekci. Odjíždíme zase za rozvlněného moře v 18 hod. 30 min. Všichni mají mořskou nemoc.

22. září.

Pro špatné počasí máme tři hodiny zpoždění. Přijíždíme do Soluně v 18 hod. 30 min. Všichni mají mořskou nemoc. Kdo nemá vše v pořádku, nesmí vystoupiti na zemi.

23. zaří.

Opouštíme Sydney s celou francouzskou missí v 6 hodin. Jedeme vlakem ze Soluně v 8 hod. 30 min. do Guergueli (srbsko-řecká hranice), potom jedeme na Niš (450 km). Na této cestě jedeme s Rusy, Rumuny, Italy a generálním štábem generála…,^[1] který jede do Ruska.

Na cestě z Marseille do Soluně poručík Štefánik mnohokráte hovořil s tímto generálem.

24. záři

Přijíždíme v 10 hod. 30 min. do Niše, tehdy hlavního města srbského. Srbští vojáci jsou srdeční. Spali jsme v hotelu „Ruský car“, kde jsem pozoroval špehouny.

25. záři

Po dlouhém spánku jedeme vlakem do Raje (Raya). Máme hodně zpoždění, protože jest třeba nechati projeti četné srbské vojenské povozy, které jedou na bulharské hranice.

26. záři

Velmi krásná jízda. Jedeme podél Moravy.

27. záři

Přijíždíme do Raje v 8 hod. 10 minut. Čeká na nás vůz, aby nás dopravil do aviatického tábora. S kopce vidíme rakouskou frontu; letiště není nijak krásné… Přicházíme k naší eskadrile MFS 99,^[2] které velí major Vitrat. Spíme pod stany. Šel jsem do stanu poručíka Štefánika a upravujeme polní lůžko.

28. Září

Déšť. Nic zvláštního.

29.září

Krásně. Dva stroje letí na výzvědy. Nic zvláštního. Můj poručík jede do Bělehradu autem a vrací se k 21. hodině.

30. září

Poručík jede autem v 6 hod. ráno do Palanky, kde má vsednouti na MF. Má přivézti nazpět svůj výzvědný a stíhací stroj. Ale nedaleko Palanky spadl aviatik^[3] po výbuchu jedné z bomb, které vezl ve stroji. Dostal jsem rozkaz jeti zítra za svým poručíkem.

1. října.

Odjíždím do Raji v traktoru v 5 hod. 30 min., přijíždím do Palanky v 10 hod. po velmi namáhavé cestě, neboť cesta jest hrbolatá. Přijel jsem k poručíkovi, který mně ukazuje stroj, který nám jest přidělen, MFS 99. Byl právě vyzkoušen kapitánem Larintym, velitelem aviatického parku. Montuji palubní přístroje. Večer poručík zkouší letadlo a jest s ním velice spokojen. Ležíme v hotelu Centre v Palance.

2. října

Připravuji svůj stroj, ale jest prudký vítr. Poručík neletí, šel do městských lázní, které jsou propůjčeny Červenému kříži. Pracuji po té na autu kapitána Bregi.

3. října

Můj poručík létá půl hodiny, aby se zacvičil. Kapitán Larinty nás fotografuje ve stroji.

4. října

Mlha. Vezu stroj na pole za nádražím, abychom zjistili nepřátelské výzvědy (hlídky) a odjíždíme do Raje ve 14 hodin. Letíme dobře, při přistání jsme se dostali do lesa, stroj jest poškozen, ale my jsme zdrávi. Při svém sestupu jsme zpozorovali německý stroj, který nás pronásledoval (14 hod. 35 min.).

5. října

Mlha. Provádím nějaké opravy na letadle. Několik nepřátelských letadel létá nad námi. Nic zvláštního.

6. října

Mlha. Dostali jsme rozkaz odletěti do Niše. Letíme v 15 hod. 10 min., děláme zastávku v Palance a trávíme tam noc.

7. října

Mlha. Déšť. Provádím na letadle nějaké opravy. Přidělávám dva svorníky na spodek podvozku, natírám lana, umístil jsem můstek kulometu, vzal vrhač min a vyměnil pneumatiku jednoho z obou kol.

8. října

Mlha. Dešť. Letíme v 13 hod. 15 min. Výborná cesta, ale desť a mlha po celou cestu. Do Niše jsme přiletěli ve 14 hod. 55 min., přistáli jsme na cvičišti za citadelou. Našli jsme zde zase celou eskadrilu. Navštívili jsme Niš, která jest slavnostně ozdobena, aby přivítala francouzské oddíly, které mají právě přijeti (200.000 lidí generála Baillouda). Nepřišli, poněvadž Bulhaři odřízli různé železniční uzly v Novém Srbsku.

9. října

Nic zvláštního. Seržant Pété přichází z Polanky s novým strojem kapitána Paulhana.

10. října

Návštěva prušáckých aeroplanů. Vzlétáme a lítáme, abychom chránili Niš, od 15 hod. do 17 hod.

11.října

Dešť. Nic zvláštního.

12. října

Odjeli jsme na stíhání směrem k Pirottu, kde bylo právě hlášeno německé letadlo, v 8 hod. 35 min. Vrátili jsme se v 9 hod. 45 min. V 15 hod. 15 min. poplach u Pirottu. Odjeli jsme na stíhání. Setkali jsme se s rakouským strojem. Vystřelili jsme několik kulí bezvýsledně, ale nepřátelské letadlo uniklo směrem k Bulharsku. Toto letadlo hodilo na Niš bombu.

13.října

Krásně. Veliký vítr. Nic zvláštního.

14. října

Hrozný uragan. Vyhlášení války mezi Srbskem a Bulharskem (v 6 h. ráno). Přebarvili jsme trojbarevné růžice našich letadel na srbské barvy, poněvadž Francie s Bulharskem neválčí. Hovoří se, že se i všechno létající mužstvo oblékne v srbskou uniformu.

15. října

Dešť. Nic zvláštního.

16. října

Krásně. O létání nic zvláštního. Na bulharské frontě francouzské oddíly obsazují Strumicu a Srbové jiné město. Bulharští jezdci přerušili linii Niš-Soluň.

17. října

Krásně.

18. října

Dešť.

19. října

Dešť. Ulehčení nákladu vlečným vozům v očekávání náhlého odjezdu, neboť jest nemožno dobyti železniční trati, obsazené v mnoha místech Bulhary. Všechny konsuláty, sídlící v Niši, se stěhují.

20. října

Dešť. Plním schránku na mapy^[4] a nádržku pro případ odjezdu.

21. října

Dešť.

22. října

Dešť. Veliký vítr. Stojan jest hotov. Prohlídka zbraní.

23. října

Dešť.

24. října

Postavení podstavce pro kulomet.

25. října

Krásně. Poručík^[5] (kapitán svého příchodu do Srbska) se srbským kapitánem Stolovićem odlétají na výzvědy nad Bulharsko (13 hod. 30 min. až 15 hod.).

26. října

Dešť. Situace v Srbsku se stává stále kritičtější. Večer děláme prohlídku polní výzbroje, poněvadž budeme pravděpodobně nuceni dostati se svými vlastními prostředky na Černou Horu. Jen v tuto stranu jest naše jediné útočiště. Na severu máme Rakušany a Němce, na jihu a na východě Bulhary.

27. října

Připravujeme vozy a vlečňáky k odjezdu.

28. října

Tatáž práce.

29. října

Dešť. Znamení k odjezdu jest dáno automobilovému průvodu kolem 7. hodiny a pokus o odlet aeroplanů kolem 11 hodiny. Seržant Pété a poručík Cornemon odlétají, ale jsou nuceni se vrátiti. Ve vichru se zlomil zadní podélník horního křídla letadla. Poněvadž již zbývá jen pět mechaniků a pět letců, zapalujeme stroj poručíka Cornemona, put stanů pro letadla, palicemi jsme vyrazili dno u nádob s lakem, s barvami, u sudů s emailovou barvou a vínem, sudy uhličníků, acetonu, vysypali jsme do jam tři srbské bomby, připravené k dopravě.

Kolem 14. hodiny nový pokus o odjezd. Poručík Thirion, adjutant Pété, kapitán Paulhan, kapitán Štefánik a já jsme vyrazili.

Při rozjezdu, když jsme byli hotovi k odjezdu, narazila naše vrtule na tvrdý předmět a zlomila se.

A teď jsme v kaši. Bulhaři za zády, ostatní odjeli, stejně jako poručík Cornemon s majorovým strojem. Telefonujeme do parku do Kruševce, aby nám bezodkladně zaslali vrtuli k aeroplanu. Dostaneme ji asi zítra časně ráno. Od tohoto dne začíná veliký ústup, který máme provésti směrem k Černé Hoře.

Adjutant Pété se vrací do Niše, neboť nemůže přeletěti horské pásmo, poněvadž jeho motor příliš se otřásal. Jsou tedy v Niši dva aeroplány, dva piloti a dva mechanikové v kritické situaci. Spíme v městě v hotelu „Casilla“.

30. října

Krásně. Veliký vítr. Odmontovávám zlomenou vrtuli. Očekávám zprávu. V Niši se vyklízí. Z úřadů zůstal jen prefekt a arcibiskup, kteří mají odevzdati klíče Bulharům. Příchod Bulharů se zdá velmi blízký. Když se situace zhoršovala, opravil jsem náhodou poškozenou vrtuli tak, že se můžeme dostati z nouze do Kruševce. Den minul, běženci odcházejí, stále bez vrtule. Oddělávám vrhač bomb. Minuty se stávají mučivými, granáty kolem nás sviští; a není možno upadnouti do nepřátelských rukou, protože to znamená okamžitou smrt s těmito komitači, kteří loupí a pálí vše na své cestě. Jsme při odchodu všech trestanců, uvězněných v citadelle.

Truchlivý průvod. Stále bez vrtule. Připravujeme se na odchod pěšky. Konečně se rozhodujeme ještě počkati a leháme si do vnitřku stroje.

31. října

Krásně. Za svítání jsme uviděli aeroplán, který krouží nad námi. Jest to spása? Jest to pilot Séret, který nás mnohokráte obletěl a rozpoznal, snesl se, přistál a dal vrtuli. Pospíchám, abych ji přidělal ke stroji. Letíme do Kruševce v 9 hod. 40 min. a přiletěli jsme v 10 hod. 20 min. bez překážek. Přistáli jsme na cvičišti a při svém sestupu jsme zpozorovali, že jest zlomena vrtule.

1. listop.

Kapitán Larinty dává rozkaz, abychom rozdělali stroj, který není k potřebě pro četné nehody, které utrpěl. Jíme a spíme v parku.

2. Listop.

Krásně. Výměnou za náš stroj dostáváme MF 528. Kapitán Larinty zkouší letadlo, vrtule jest špatná, stroj se naklání nalevo. Park počíná vyklízeti část materiálu po traktorech do Ardieva.^[6]

3. listop.

Krásně. Silný vítr. Když byly provedeny na našem stroji opravy, zkouší jej znova kapitán Larinty, prováděje akrobacii nad Kruševcem. Při sestupu podává důkaz úžasné chladnokrevnosti.

Rakušané a Němci stále postupují. Všechen materiál, který se nevešel do traktorů, byl spálen. Dvě letadla byla spálena, letecké bomby byly hozeny do Moravy.

Pokoušíme se s kapitánem Štefánikem o odjezd do Alexandrovce. Není možno přeletěti horská pásma. Po dvou hodinách námahy se vracíme do Kruševce. Při přistání jsme narazili na malý stromek, přetrhl se drát lyžového podvozku. Snažím se to opraviti. Park opustil Kruševac ve 22 hod. s vozy, taženými voly, a srbskou protiletadlovou baterií.

4. listop.

Krásně. Seržant Bastide vyměňuje své letadlo za jiné, které není o mnoho lepší než jeho. Odletěl v 9 hod., pokoušel se po dvakráte přeletěti hory (2500 m vysoké). Vítr a hustá mlha mu v tom brání. Přistál. Když se odpoledne vyjasnilo, pokoušíme se znova o odlet. Jsme donuceni znova přistáti u Alexandrovce v kukuřičném poli, v opravdové louži. Dovídáme se, že seržant Bastide přistál na témž poli. Jeho motor již nejde a zadní podélník se zlomil. On sám jest zdráv. Došel do Rašky pěšky.

Byli jsme pozváni k obědu k místnímu starostovi; velmi dobře nás přijal. Odpoledne jsem odmontoval palubní přístroje, motor, magnety, vrtuli atd. Dolévám ze zásoby letadla Bastidova benzin, aby byly plné nádržky, protože benzin začíná býti vzácným. Večeříme a spíme u starosty.

5.listop.

Krásně. Na cestě jest mnoho běženců. Všichni nám před odletem dávají květiny, ovoce, rakii. Potkali jsme v tomto kraji jen čtyři krajany, jdoucí do Rašky; byli to vojáci zdravotního sboru. Když jsme zbavili svůj stroj přítěže, jak to bylo jen možné, pokusili jsme se o odjezd, ale vrtule narazila na košťál z kukuřice a zlomila se. Odmontovávám vrtuli. Beru vrtuli od Bastidova stroje. Pokoušíme se po druhé o odlet v 13 hod. Ale pronásleduje nás smůla, vrtule se zlomila. Je to zoufalé. Nicméně myslím, že něco zlého pro něco dobrého, neboť náš stroj je v chatrném stavu a jest velmi pravděpodobné, že by se rozbil v letu.

Oddělávám přístroje a dělám z nich balík; rozhodujeme se. Večeříme a spíme u starosty.

6. listop.

Krásně. Vstal jsem časně, odmontoval obě sedátka našeho stroje a zapálil jsem jej. V 7 hodin kupuji jídlo, nakládám je do vozu, taženého voly, se vším, co máme. Loučíme se a jedeme do Alexandrovce v 8.30 hod. Přijíždíme tam v 10 hod. Skládáme s vozu u velitelství a čekáme tam na nový vůz, tažený voly, abychom se dostali do Rašky. Sta a sta mladých nováčků čeká ve dvoře na rozkazy, aby odjeli na frontu. Jídla je málo i nápojů; spát je možno jen na ulici. Opouštíme Alexandrovac ve 14 hodin s vozem a koněm, který patří inženýru^[7] z cukrovaru z okolí. Jest nás několik krajanů, Srbové a lezeme po skupinách na první kopce. Spíme pod širým nebem, svítí měsíc a mží celou noc. Poněvadž nemám žádné pokrývky, spím pod vozem, abych byl schován; kapitán odpočívá ve voze pod plachtou.

7. listop.

Prší. Odjíždíme v čele srbské zásobovací kolony do Brusu v 6 h. Cesta jest velmi obtížná, musíme vylézti na vysokou horu. Kůň a voli jsou velmi unaveni, cesty hrozné, mosty většinou zničeny. Musíme přebroditi potoky a tlačiti s kapitánem vzadu náš vůz. Jsme k nepoznání, jak pokrývá bláto naše šaty, a po neslýchané námaze se dostáváme do Brusu. Jest 10 hodin.

Ubytovali jsme se u velmi roztomilých lidí, snídáme čaj a vdolky. Lehli jsme si, snídáme znova. Měníme přípřez. Bereme si povoz, tažený voly, a odjíždíme. Jest krásně. Lezeme na druhou horu. Počínáme cítiti únavu. Táboříme venku u Rasvojny^[8]. Teď jest cesta lepší, jsme v údolí.

8. listop.

V noci jinovatka. Není teplo. Odjíždíme ve 4 hod. Na cestě vidíme pošle voly, rozbité vozy. V 10 hod. se zastavujeme, jest třeba nechati předjeti spoustu vozů. Ve 1/4 na jednu stále ještě tam. Vidíme kolem jíti četné rakouské a bulharské zajatce s lopatami, motykami a perlíky; jdou dělati cesty na Černou Horu. Jdeme dále v 17 hod. Táboříme. Kapitán a já spíme ve statku.

9. listop.

Krásně. Odjíždíme v 5 hod. Cestou berou vozkové seno ve všech statcích k veliké nelibosti sedláků. Neobejde se to bez četných ran pěstí. Přicházíme do Couchoumilie^[9] kolem 11 hod. 20 min. Odpočíváme tam. V tomto městě jest spousta vozů, tažených voly, velký počet běženců.

10. listop.

Odjíždíme v 8 hod. svým vozem. Přijíždíme do Bani^[10] v 11 hodin. Odpočíváme a dáváme se na cestu ve 1/4 na jednu. Teď jest cesta ve všech ohledech těžká. Hora, na niž lezeme, jest pelech obávaných banditů, a cesta, kterou slézáme, jest nejenom úzká, ale i velmi špatná. Při slézání prudkého kopce se stala tato příhoda: Roztrhl se pytel se směsí zrní a kusku,^[11] zrní se rozházelo a vyhladovělí zajatci hned se na ně o závod vrhli. Po celou cestu nacházíme hroby, ozdobené kříži, bílými prapory, prapory srbských barev… Jsou to hroby vojáků a důstojníků, padlých za vlast za předchozích válek Srbska s Tureckem. Kolem 20. hod. jsme byli napadeni bandity, ubránili jsme se, zranili jich několik nebo zabili. Potřebovali jsme 12 hodin, abychom slezli tuto horu. Ve 24 hod. 15 min. unaveni, vyčerpáni, přicházíme do malé vesničky Doubnissy^[12]. Spíme v turecké hospodě, odporně nečisté, a postupně jsme na stráži, protože okolí jest opravdu nespolehlivé. Jsme stále pod střechou, protože teď prší jen se leje.

11. listop.

Počasí je proměnlivé. Opouštíme Doubnissu ve čtvrt na sedm, když jsme opravili náš vůz. Včera vypadl a ztratil se zákolník u jednoho kola; byli jsme nuceni jiti tři km a držeti konec nápravy v rukou tak, abychom zabránili ztrátě kola. Zastavujeme k obědu v 11 hodin, vyjeli jsme znova ve 1/4 na jednu. Dojeli jsme do Pritchiny^[13] v 16 h. Tam jsme uviděli eskadrilu leteckého parku, která byla ubytována u obchodníka s vínem. Využitkovali jsme toho, abychom se tam najedli a vyspali.

12. listop.

Proměnlivo. Opouštíme Prištinu s vozem o dvou koních, abychom se dostali na nádraží, vzdálené 8 km od města. Sedáme na vlak v 11 hod. a přijíždíme do Mitrovise^[14] ve čtvrt na čtrnáctou hodinu. Jdeme se ubytovati k eskadrile, která jest v mausoleu. Jsme šťastni, že jsme se setkali se svými druhy a oni jsou úplně ohromeni a spokojeni, že nás zase vidí. Dali nás hledati po celý týden a myslili, že jsme zahynuli v letadle.

13. listop.

Krásně. Můj kapitán jest vážně nemocen. Není to nic divného, neboť právě prožil četná strádání tělesná i duševní na cestě z Alexandrovce do Mitrovice (160 km).

Mitrovice jest obývána Turky a jest tak špinavá, že si to není možno představiti. Ulice jsou plny výkalů a nečistoty všeho druhu. Kdo nemá kovových peněz, nemůže si nic opatřiti, protože srbské bankovky nemají žádné ceny. Nesčetný počet uprchlíků, který tam přišel, nemá ani chleba k jídlu, vrhají se jako vlci na syrové zelí. Všichni spí venku.

14. listop.

Proměnlivo. Seržant Gaucher a já jsme dostali rozkaz jiti pro veliké motory do dvou nákladních automobilů, které se převrátily v roklině před Mitrovicou. Odjíždíme ve voze, taženém voly, potkáváme v 11 hodin na cestě bulharské zajatce, královskou srbskou gardu, zbytek mužstva z Rašky v traktorech. Přijíždíme ve 23 hod. na místo určení a spíme v lese.

15. listop.

Dešť. Nakládáme motor do povozu, taženého voly, a jedeme nazpátek. Na cestě kupujeme kozu za 12 franků, rozsekali jsme ji a upekli na táborovém ohni… Přicházíme ve 23 hodiny do Mitrovice, kde se shromažďují srbské oddíly na útěku.

16. listop.

Krásně. Vstáváme ve 4 hodiny v polní výzbroji, protože jest potřeba hned ustoupiti. Sedáme do auta a odjíždíme v 10 hod.; nechali jsme zde část kořisti: vlečňáky, kuchyňskou výzbroj, prádlo atd… potřebujeme tří hodin (od 10 do 13), abychom se dostali z města, tolik je tam vozů, vojáků, uprchlíků.

Na cestě potkáváme prince následníka a jeho průvod, kteří jedou také do Prištiny. Večeříme v tomto městě ve 21 hodinu, potom jedeme dále do Outchiné^[15] dvacet kilometrů odtud. Spíme v traktorech.

17. listop.

Sníh. Odjíždíme v 9 hod. v traktorech. Máme mnoho starostí s potravinami. Cesta ve sněhu jest hrozná, trpíme zvláště zimou. Přicházíme do Prizrendu^[16] ve 14 hod. Obědváme tam. Jsme ubytováni v malém tureckém domečku. Kolem 18 hodiny přestává sněžiti.

18. listop.

Krásná zima. Letci zařídili tři obydlí ve městě. Tři piloti jsou bez letadel: Kapitán Paulhan, jehož letadlo bylo vráceno silným větrem. Kapitán Štefánik, jehož letadlo jsme spálili, a adjutant Sélincet, který svůj stroj rozbil. Kapitán Štefánik je stále nemocen. Podle mého názoru trpí hroznou nemocí žaludku, snad rakovinou?…

19. listop.

Zamračeno. Letecké mužstvo je svoláno. Připravujeme se na lezení do nového kopce, vak na zádech.

20. listop.

Proměnlivo. Skoro všichni si kupujeme koně (za 100—300 dinárů).

21. listop.

Proměnlivo. Stále v Prizrenu. Navštívili jsme město.

22. listop.

Proměnlivo. Přehlídka v lehké polní výzbroji. Bude pravděpodobně potřeba odjeti do Skutari. Počíná se objevovati hlad v krajině a jest se obávati povstání domácích lidí. Kilogram nejobyčejnějšího zboží nestojí méně než „Banku“, cukr stojí 12 franků kilo, hrnec zavařeniny 16 franků.

Můj kapitán odlétá s kapitánem Paulhanem v 11 hodin do Valony, kde se dá asi operovati.^[17]