ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Karel Čapek: Boží muka. Trapné povídky

Autor o Božích mukách

— Titul Boží muka znamená rozcestí nebo křižovatky života. Lelio je jméno jedné Berliozovy symfonie, která se jmenuje též Ze života umělcova. O programu nemůžeme mluvit, obě knihy jsou subjektivní, osobní, celkem ničemu modernímu nepodobné, obě jsou válečné v tom smyslu, že vznikly pod tlakem války. Bratr Vám už psal, že hlavní jeho program byla vášnivá úzkost a zároveň roztoužení po životě; to je tam dobře vidět. To vězení v „Záchraně“ je terezínský špitál. Na jedné straně největší hrůza ze všeho, beznaděj, zlo a zvrhlost; na druhé straně láska k životu, serafínství, něžnost a poezie, ale toto jen jako sen, vidina nebo vzpomínka. Z velikosti těch kontrastů symfonický dojem; také proto, že všechno je tu podáváno ne jako zevní skutečnost, nýbrž jako vnitřní život, čistě citový, který má přece jiný vzhled a sled než zevní život. Citový život nemá dějové souvislosti, spojuje nejstarší vzpomínku, přítomný cit i fantazii v jeden proud. Je to vytváření čistě poetické a má se měřit spíše jako báseň než jako povídky. — U mne to je ovšem jinak. Jak teď, hlavně po přečteni kritiky Šaldovy,

F. X. Šalda: Kapitoly literárně kritické. V. Karel a Josef Čapkové. Kmen, 1917, č. 42, 29. 11. s. 1 — 4.

Z dopisu Karla Čapka S. K. Neumannovi 5. 12. 1917

Čapek, Boží muka — Trapné povídky

Název Božích muk je dvojsmyslný, i znamená jednak rozcestí, jednak sebetrýzeň těmi vyššími věcmi a tím hledáním.

Konverze v Božích mukách — pochybuji o tom. Vlastní motiv Božích muk je jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak — na základě chybné diagnózy — domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem. — V jistém smyslu je to konverze; ale ne k víře, nýbrž k soucitu. Trapné povídky v tom pokračují.

Úryvek z dopisu, jímž Karel Čapek odpovídal 14. 1. 1928 na otázky svého čtenáře Jiřího Říhy z Prahy.

Metafyzická témata mých Božích muk. Neztratila se. Knížka vznikala v letech 16 — 17. V nejhorších letech válečných. Je v ní mnoho válečného, toho, co ve válce je největším toužením: spása. Pro mě má ještě jiný význam. Od té doby, co máme republiku, snažil jsem se v nahlížení na český život o otázky méně metafyzické, hlásal jsem, co bylo konkrétně naléhavého, hlásal jsem toleranci, abychom se nesežrali. To mi konečné potvrzují mé hry i Továrna na Absolutno. A na Boží muka navazuje přímo Krakatit. Myslím tu přímou cestu z nějaké metafyziky do nejvšednějšího: zde začni. Krakatit je doslov k Božím mukám. Metafyzické rozcestí. I v Trapných povídkách je konečně hledání snášenlivosti, důraz, jak těžko je člověka soudit. Morální aplikace Božích muk.

Výňatek z interviewu v Literárním světě 1. č. 19/20, 21. 6. 1928, s. 1 a 4 — 5.

Poznámka vydavatelova

Boží muka, první samostatná kniha Karla Čapka, obsahuje povídky a prózy, z nichž nejstarší byly napsány těsně před světovou válkou, jíž valná část z ostatních povídek této knihy byla pak nejen vyvolána, nýbrž i hluboce poznamenána. Z předcházející časopisecké publicity Čapkových prací, která ve válečných letech nápadně poklesla, můžeme určit přibližnou hranici vzniku toliko u čtyř povídek této knihy. Všechny byly poprvé uveřejněny v Lumíru, a to próza Utkvění času v r. 42, č. 1 (31. 10. 1913) s. 15 — 16, Šlépěj v r. 44, č. 1 (7. 1. 1916) s. 32 — 36, Lída v r. 44, č. 7 (16. 6. 1916) s. 304 — 315 a Ztracená cesta v r. 45, č. 1 (24. 11.1916) s. 13 — 17. Těmito daty je také přibližně určeno časové rozpětí geneze ostatních prací knihy: období po povídkách ze Zářivých hlubin (psaných do r. 1912) a rokem 1917, kdy dochází k prvnímu knižnímu vydání Božích muk v nakladatelství J. Otty.

Povídky Božích muk, pokud byly dříve časopisecky publikovány, se objevují na rozdíl od některých próz Krakonošovy zahrady a Zářivých hlubin hned v těchto časopiseckých otiscích v definitivním zpracování. Při přípravě knižního vydání provedl v něm autor jen několik málo oprav a úprav. Z nich je nejzajímavější záměna jména hlavni postavy v knižní verzi povídky Lída, přejmenované z původního Boury — jak se jmenují i hrdinové povídek Šlépěj a Elegie — na Holuba. Právem se tu vtírá domněnka, nezměnil-li tu vůbec Karel Čapek svůj úmysl, vytvořit v Bourovi ústřední postavu celého cyklu povídek Božích muk. Není snad ani třeba v této souvislosti zdůrazňovat autostylizační rysy postavy Bourovy, předcházející po této stránce několika pozdějším Čapkovým fejetonům o Vaškovi, v nichž se málo zastřená autoportrétizace víc a více kloní k humornému a sebeironickému pojetí.

I z komparace textu pozdějších vydání je zřejmo, že autorovy korektury, prováděl-li je osobně, přinášejí jen drobné stylistické a pravopisné úpravy vzhledem k soudobé normě. Tato snaha charakterizuje zejména druhé vydání Božích muk z r. 1924, kdežto třetí a čtvrté vydání, tištěné z téže sazby v r. 1929, prozrazuje i některé nesprávné a autorovi cizí úpravy, změny v interpunkci a častější tiskařské chyby. K textu posmrtného pátého a šestého vydání z r. 1939, jakož i sedmého vydání (7. — 20. tisíc) z r. 1941, porušeného cenzurními zásahy v textu povídek Hora a Čekárna, nebylo při této edici přihlíženo.

Vycházejíce z textu druhého vydání zachovávali jsme a doplňovali z pozdějších vydání ty úpravy, které odpovídají současným edičním zásadám. Textová úplnost, porušená zvláště v 3. a 4. vydání vypouštěním jednotlivých slov i větných částí, byla revidována a opravena po srovnání s texty prvního, druhého a případně i časopiseckého vydání.

Trapné povídky, napsané v dvouletém období r. 1918 až 1920, prošly krátce po svém vzniku a nedlouho před první knižní edicí, časopiseckým zveřejněním. V chronologickém sledu časopisecké publikace vycházely jednotlivé povídky v tomto pořadí:

Otcové (Červen, r. 1, č. 1, 7. 3. 1918, s. 3 — 5), Uražený (Červen, r. 1, č. 19/20, 9. 1. 1919, s. 272 — 273), Helena (Cesta, r. 1, č. 42, 4. 4. 1919, s. 1144 — 1148), Tři (Lumír, r. 47, č. 4, 16. 4. 1919, s. 148 — 153), Na zámku, (Republika, r. 1, č. 8 a 9, 16. 4. a 7. 5. 1919, s. 60 — 66 a 76 — 83), Peníze (Lumír, r. 47, č. 9, 28. 1. 1920, s. 387 — 398), Tribunál (Orfeus, r. 1, č. 1, červenec 1920, s. 272 — 273), Košile (Cesta, r. 2, č. 23, 3. 12. 1920, s. 334 — 337), #Surovec (Lumír, r. 48, č. 1/2, 20. 1. 1921, s. 3 — 14).

Již r. 1921 vyšly Trapné povídky v prvním knižním vydání v Aventinu a znovu tamtéž v druhém vydání r. 1926. Třetí, čtvrté i páté vydání z r. 1933 v nakladatelství F. Borového bylo tištěno z téže sazby. Z posledního vydáni, značeného rozsahem nákladu (8. — 19. tisíc) a vydaného v protektorátním roce 1940 v nakladatelství F. Borového, vyloučila cenzura povídku Tribunál.

Původní časopisecký text Trapných povídek spisovatel v knižních vydáních neměnil. Odchylky pravopisného rázu, které nám objeví vzájemná testová konfrontace, pocházejí najisto od autora v prvním a druhém knižním vydání, nikoli však už v následujících vydáních, která svémocnou normalizací porušují v některých případech osobitost autorova jazyka, stylu i výrazu. Z tohoto důvodu vzali jsme za základ naší edice druhé vydání Trapných povídek z r. 1924, řídíce se také zde při konečné úpravě textu současnými edičními zásadami.

M. H.