Zlatý fond SME vzniká v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV
RSS výstup diel Zlatého fondu (Viac informácii)
Vladimír Polívka:
Hus a jeho doba
Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Pavol Karcol, Martina Babinská. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
| Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 7 | čitateľov |
I. dejstvo (v Prahe)
HUS: Na jedno myslíme.
PÁLEČ: Tak.
HUS: Na zápověd arcibiskupovu.
PÁLEČ: Právě pro ni přicházím, abych uspokojil svědomí. Poslechneš arcibiskupovi zápovědi? Nebudeš v Betlemě kázat?
HUS: To ty se ptáš? Toť přece zřejmo, že nemohu poslechnout, nemohu a nesmím. Chci mečem slova dále bojovat.
PÁLEČ: Neposlechneš tedy.
HUS: Můžeš-li říci, že dobré je ustanovení papežovo, aby v kaplích slovo boží nebylo kázáno? Tento příkaz je přímo proti Kristovu zákonu a proto neposlechnu ani arcibiskupa ani papeža.
PÁLEČ: Však nemyslím, abys přestal na dobro, aby navždy umlkla tvá okrášlená výmluvnost. Ne na vždy, ale jen na chvíli, na čas, aby vzpourou se nezdálo a nebylo. S arcibiskupem by se vyjednávalo o narovnání a doufám, že by povolil. To však se nestane, jestliže hned, dnes, zítra se opřeš a neposlechneš. To bude zjevný odpor. Jen na chvíli pravím, jenom na čas —
HUS: To bys chtěl a žádal? Ty? Co se s tebou děje, Štěpáne? Nebudeš-li pravdy hájit, zrazuješ jí, odpadls jí. Co se s tebou děje neb co se stalo?
PÁLEČ: Znáš mé smýšlení.
HUS: Až do této chvíle. Čítals se mnou knihy Wiklefovi, bránils mnohé z jeho artikulů, až tě Wiklefistou pojmenovali. —
PÁLEČ: To bylo mezi námi mistry, to věc učených. Ale velikému lidu to vše vykládat —
HUS: Pravda pro všechny. Ať jako slunce svítí všem.
PÁLEČ: Nepochopí jí a nesnesou. A kázeň přiteli a řád. Vzepřít se hlavě cirkevní.
HUS: Upadáš ve světskou bázeň, jsi strachy otřesen.
IV. dejstvo (v Kostnici)
PÁLEČ: Vše přesně vybráno z jeho spisů latinských a českých; ostatek jsem slyšel sám neb jiní svědkové.
MICHAL: A ti jsou tu a všecko odpřisáhnou. Také bývalí professoři v Praze, Němci.
TIEM: Ó, tuhý zapeklitý Němců nepřítel!
WALLENROD: Vás vypudil, ale my jeho ne. My si ho tu bohdá necháme. Teď o to rozhodneme.
Výstup 8.
Páleč, Michal.
MICHAL: (zamne si ruce): Jak to řekl? Slyšel jsi? „My si ho tu bohdá necháme.“ Však co jsem se nachodil, najezdil, namluvil a naplatil, brachu, naplatil, obzvláště v Rímě! A pak se Vyšehradská kapitula diví, že zas píšu o peníze. Vždyť z toho nic nemám; abych ještě přidával. A to si ještě skoro všecko píšu sám a sám lípám listy na kostelní dvéře, až mám prsty lepem umazány jako švec. Ale teď konečne! Slyšels, co řekl rygenský arcibiskup: „My si ho tu bohdá necháme.“
Proměna. Výstup I.
SIGMUND: Dal jsem ti bezpečný list sem do Konstancie, vymohl jsem ti veřejné slyšení tu před svatým sborem. Neposlechneš-li, tuť nejdůstojnější otcové vědí, jak s tebou naložit. A já jsem jím už řekl, že kacíře nebudu hájit, a kdyby na svém kacířství setrval, třeba sám bych jej upálil. Proto radím dej se na milost sboru.
HUS: A na radu Tvé milosti nemohu nic jiného říci: Odvolám, budu-li poučen.
V. dejstvo (v Kostnici)
D’AILY: Neodvoláš?
HUS: Neodvolám.
D’AILY: (k Wallendrovi): Důstojný bratře, již vám jej odevzdáváme.
ZABARELLA: Nešťastný! Sám jsi se odsoudil.
HUS: Jednám po svém svedomí, a vy jste mne odsoudili. Upálíte mne, ale svaté pravdy se mnou nepohřbíte. Ta z hrobu vstane a rozmůže se a obdrží vítězství na věky. Ty milosrdný bože, víš, že jsem ji miloval. S tvou pomocí chci pro ni vesele zemříti.