ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

LAZAR žebrák příjde k boháčovi a dí:

165
Ó, pane milostivý, vaše milost,
rač vzhlédnouti na mou velikou bídnost,^[14]
kterouž já nebohý musím trpěti,
v přetěžké nouzi a psotě bydleti.
Račte mi, pro Pána Boha milého,
170
z milosti dáti penížka malého,
za nějž bych sobě chleba mohl koupiti
a lačný svůj žaludek nasytiti. / 11
Pán Bůh bude vaše odplata hojná,
blahoslavená Trojice důstojná.

BOHÁČ s křikem:

175
Aj, kdo sem pustil tohoto žebráka,
tak hanebného, mrzkého člověka?
Což padouch nemohl vně^[15] nyní zůstati,
mne v domě mém při pokoji nechati?
Nic já zhola o takové nestojím,
180
neb se jich dost zdaleka velmi bojím,
abych se od nich také nenakazil,
tím spůsobem svého se zdraví zbavil.
Služebníci, hned ho odtud vyžente,
ať ke mně víc nechodí, napomeňte!

PARMENO žene Lazara ven a dí:

185
Táhni odsud s ničemným mrzkým knotem,^[16]
mohls’ poseděti za některým plotem,
aneb mi hned přes tento kyj přeskočíš,
až se několikrát po něm zatočíš!

LAZAR vyhnaný, lehši před domem na hnoji, dí:

Ó, Bože milostivý, nás všech otče,
190
všech věcí v tomto světě mocný tvorče,
račiž na mne milostivě patřiti,
aspoň již takové psoty zbaviti, / 12
neb se trápím vpravdě těžce náramně,
jsouc na světě živ převelmi bolestně.

PARMENO:

195
Ach, nebožátko tento člověk nuzný,
od mého pána žádal jest almužny,
ale pán se na chudinku rozhněval,
z domu nebohého vyhnati kázal.
Bylo mi ho vpravdě líto samému,
200
dívajíc se trápení tak těžkému.
Musil sem se též k němu přísně míti,
když ho pán kázal z domu vypuditi.
Jistě bych mu sam raději peníz dal,
abych se toliko na to nedíval,
205
kterak nebožátko velmi naříkal
a ku Pánu Bohu žalostně volal.
Ale však ho psi více litovali,
neb na nohách jeho vředy lízali.
Nemohouce mu jiným posloužiti,
210
chtěli vždy jeho bolestí skrotiti.

(Služebníci na stuol strojí.
Dva čertí s sebou rozmlouvají.)

KVASNIČKA, čert první, dí:

Ach, bratře Rarašku, zle se nám vedlo,
že nám dnes hned nakrátce nic nesedlo.^[17] / 13
Jistě jsme celý den darmo číhali,
jako vzteklí psi sem i tam běhali,
215
abychom byli někoho podvedli,
k nešlechetnostem a k hříchu navedli.

RARAŠEK, druhý čert, dí:

Nestaraj se, Kvasničko, bratře milý,
nezdařilo-li se nám dnešní chvíli.
Musíme nepojednou hned zoufati,
220
ale již pilnějí na to číhati,
bychom mohli někoho podskočiti,
jiným spuosobem k tomu přikročiti,
nějaké zvěřinky dnes uhoniti,
lidí od dobrého k zlému skloniti.
225
Zdaliž toliko jeden spůsob známe,
kterým se o to pokusiti máme?

Tuto Rarašek nosem čmuchá, jako by
nějakou vůni učil,^[18] a dí:

Ale jaká mi to v nos vůně přišla?
Nevím, odkud tak lahodná chut vyšla.
Čiji, že něco chutného pojíme
230
a dobrého truňku se dnes napíme.
Ba, vpravdě mi se zdálo v noci o tom,
jakož sami dva dobře zvíme potom.
Vím člověka převelmi bohatého
a na chudé lidí nelaskavého, / 14
235
kterýžto dnes umínil hodovati,
musíť nás také na kollací zváti.
Ba dobřeť se sami k němu pozveme,
třebas nezvaní k němu hned půjdeme.

KVASNIČKA:

Stul kvík,^[19][20] bracho, a nežvi o tom mnoho,
240
třeba-liť tak zjevně pronášet toho?
Kdyby naší tovaryší zvěděli,
s námí by pik^[21] spolu hned míti chtěli.
Hle, Rarašku, boháč se k nám strojí jíti.
Musíme jemu s cesty ustoupiti
245
a zdaleka jeho pilně šetřiti,
co s přátely svými chce puosobiti,
neb jsem slyšel, že pro ně chce poslati.
Vím, že s nim budou všickni hodovati.

(Čertí na stranu ustupují.)

BOHÁČ dí k služebníkům:

Služebníci, již-li jste pohotově
250
zpravili podlé rozkazu bedlivě?

PARMENO:

Pane, již všecko máte přistrojeno,
tak, jakž teď od vás bylo poručeno.

SYRUS:

Račte, pane, jedny k stolu sedati,
podlé líbosti své nám rozkázati. / 15
255
Nechceme dnes v ničemž odporní býti,
než což rozkážete, chceme činiti.

BOHÁČ:

Parmeno, hned dojdi pro mé přátely,
pro všecky příbuzné, i pro mé bratry!
Pros, ať nemeškají ke mně přijíti,
260
chtějí-li dnes se mnou veseli býti.

PARMENO:

Hned, pane, pro všecky napořád půjdu
a bez meškání je s sebou přivedu.

BOHÁČ sedá k stolu a dí:

Pacholátko, kaž jídlo na stůl dáti,
natoč vína, kaž štědře nalévati!
265
Kdež jsou trubači, hudci, bubeníci,
púzonaři,^[22] varhaník i muzici?^[23]
Ať všickni vesele k stolu zahrají,
nechť zhůru troubí, bubnují, zpívají!
Již teprv mi se líbí živu býti,
270
na tomto světě sobě povoliti.
Po smrti nebude žádné radosti,
než trápení a všeliké tesknosti.
Kde jest Anna, má přemilá manželka,
má kratochvile a rozkoš jedinká?

PANÍ dí: / 16

275
Ó, můj pane, co chcete rozkázati?
Po vaši vůli se má všecko státi.

BOHÁČ:

Sedni ke mně, mé milé utěšení,
však bez tebe nemám obveselení.
Teď spolu nyníčko jezme a píme,
280
s přátely milými se dnes radujme,
vypustíce s myslí všecky starosti.
Aj, však máme všeho dobrého dosti!

LAZAR, před domem ležící, dí
k Parmenovi:

Ó, můj mládenče přemilý, jediný,
prosiž tvého pána ode mne nyní,
285
ať ráčí pro Pána Boha poslati
něco drobtův, kteréž budou padati
z stola jeho milosti pána tvého,
ku posilnění mého těla mdlého.

PARMENO:

Hned, Lazaře, jakž se domu navrátím,
290
rád míle to mému pánu oznámím.
Byť mu jakžkoli proti mysli bylo,
však vím, že Pánu Bohu bude mílo.

LAZAR:

Pán Bůh rač tobě odplata dnes býti,
že jsi hotov to pro mne učiniti. / 17

BOHÁČ:

295
Proč moji hosté tak dlouho meškají?
K obědu přijíti nepospíchají?

PARMENO, navracuje se, dí ku pánu:

Jakž jste rozkázali, vše jsem vykonal,
přátely a bratry k obědu pozval.
Řekli všickni bez meškání přijíti,
300
chtíce míle pro vás všecko činiti.
Než toto vám ještě mám oznámiti:
Ten chudý žebrák vás kázal prositi,
abyšte k posilnění těla jeho
poslali drobtův teď z stola vašeho,
305
kteréž, jakž vidíte, na zem padají,
služebníci a psi po nich šlapají,
neb nebohý již skůro hladem umřel,
velikou mdlobou byl by hned zcepeněl.

BOHÁČ, potrhaje se na Parmeno, dí:

Táhni k čertu, ničemný služebníče,
310
daremný a všetečný potvorníče!
Vždycky se bez potřeby poslem děláš,
uživeš^[24] někdy poselství, to shledáš.
Poněvádž ho pak tak velmi lituješ,
pročež ho pak svým statkem nedaruješ? / 18

PŘÁTELÉ boháčovi jdou, říkajíce:

315
Zdařiž vám Bůh a rač vám požehnati
těch darův, kteréž máte přijímati.

BOHÁČ:

Bůh daj, zdrávi byli! Páni, vás vítám,
vám zdraví a všeho dobrého žádám.
Račte se k mému stolu posaditi,
320
se mnou jísti, píti, veseli býti!

PŘÁTELÉ boháčovi:

Jakž rozkážete, tak činiti chceme,
neb takového přátelství vděčni jsme.

BOHÁČ:

Dnes nechtějte více pro mne činiti,
než sedíc se mnou dobrou vůli míti.

(Boháč s přátely hoduje.)