ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

SMRT s lučištěm^[25] jde k boháčovi
před stůl a dí:

325
Ó, člověče ubohý, velmi bídný,
pomni na to, že jsi se všemi lidmi / 19
z bláta stvořen nahý, k tomu smrtedlný,
a mně již v moc skrze hřích uvedený!
Nemohls’ se nad žebrákem slitovati
330
a jemu z svého stolu drobtův dáti?
Však by tobě tím zhola nic ubylo,
ale by tvého statku víc přibylo,
neb by shromáždil poklad na výsosti,
v té přerozkošné nebeské radosti.
335
A protož, poněvádžs’ nemilosrdný,
k chudým lidem nelitostivý, tvrdý,

(Smrt natahuje lučiště na boháče,
jako by ho chtěla zastřeliti, a dí:)

aj hle, musíš hned na místě umříti,
konec života na tento čas vzíti.

BOHÁČ s leknutím dí:

Ký to neštěstí? Což to tak divného
340
a ode mne prvé nevidaného?
Kdo jsi, ty potvoro, tak velmi hrozná,
žádnému stvoření v světě podobná?
Oznamiž mi, jaký to jest obchod tvůj
a pověz mi, jaký jest úmysl tvůj,
345
žes’ směla tak svobodně ke mně jíti,
co by mne chtěla pojednou požříti?

SMRT dí: / 20

Již já z tvých řečí rozuměti mohu,
jak ty se čistě důvěřuješ Bohu
a kterak na přikázaní jeho dbáš,
350
na slovo svaté boží se vyptáváš.
Poněvádž o mně zhola teď nic nevíš,
aniž mne také poznati neumíš,

(Smrt opět natahuje lučiště,
jako by chtěla střeliti, a dí:)

protož já tebe hned tomu naučím,
kdo jsem a co jsem, teď krátce oznámím:
355
Já jsem paní Smrt, konec všeho zlého,
k tomu počátek mnoho dobrého,
nebo kdo zde na světě jest v úzkosti,
trpí bídu, psotu, nouzi, těžkosti,
takovému já hned konec učiním,
360
těžkostí a žalosti jeho zbavím,
pomohouc mu do života druhého,
věčného, také blahoslaveného.
Já jsem Smrt: za hříchy odplata hrozná,
jsem silná náramně, ukrutná, mocná.
365
Mněť jest poddáno stvoření všeliké,
ptactvo, ryby, k tomu zvířata také,
ano, k tomu napořád lidé všickni,
papež, císař, král, potentáti mocní,
kardinalové a patriarchové,
370
kurfirštové i arcibiskupové, / 21
arciknížata, knížata i páni,
hrabata, rytíři spolu s zemany,
měšťané, sedláci, kupci s kramáři,

(Smrt se zasměje)

ha, ha, ha: aj co mi se čistě daří!
375
Najsvětější, najnepřemoženější,
najjasnější, spolu najstatečnější,
urození, slovútní, také moudří,
mocní, ukrutní, krásní, zlí neb dobří,
kněží, žáci, učení neb hloupí,
380
bohatí, chudí, pyšní, štědří, skoupí,
muží, ženy, mládenci, malé děti,
panny, vdovy, baby i staří kmeti —
summou, co se toliko na světě hne,
jest poddáno převeliké moci mé.
385
Přede mnou se jistě žádný neskryje,
také mne z domu svého nevybije.
Neschováť se na zámku ani v městě.
Najdu každého v domě nebo v cestě,
v sklepě, v komoře i také v světnici,
390
ve dvoře, v boudě, v poli, na ulici.
Umímť já každému rohy sraziti
a rychle na obrácení zkaziti.
Co jest na světě bylo mužův silných,
krásných, múdrých, bohatých, také slavných! / 22
395
Kdybych je měla pořád jmenovati,
bylo by jistě líto poslouchati.
Kamž jsou se pak všickni spolu poděli?
Hned jako by nebyli, tak zmizeli.

BOHÁČ dí:

Od koho jsi pak té moci dostala,
400
aby nad vším stvořením panovala?

SMRT dí:

Bylo by o tom mnoho co mluviti
a snad by nám den nemohl postačiti,
ale aby hned krátce o tom věděl
a mou řečí se již zpraviti uměl:
405
Pán Bůh pro lidské hrozné prohřešení
poddal jest mé moci všecko stvoření,
abych vás trápila vředy, hlízami,^[26]
pryskýři^[27] i rozličnými ranami,
bolestmi divnými a ukrutnými,
410
nemocmi těžkými, neslýchanými.

BOHÁČ s třesením dí:

Ach, co jsou tvé řeči velmi odporné,
každému člověku k slyšení hrozné!
Mohlas’ k čertu s nimi tam vně zůstati
a mně v této kollaci pokoj dáti.
415
Zdaliž není chudých, nemocných dosti,
kteříž tebe volají v své žalosti? / 23
Takových můžeš radší navštíviti
a jich přetěžkých bolestí zbaviti:
an teď před mým domem žebráka najdeš,
420
pročež radší nad nim se neslituješ,
aby se více na světě netrápil,
v úzkosti a v chudobě se nemučil?
Platí, že on vděčnější bude toho,
aby byl prost trápení tak těžkého.

SMRT dí:

425
Medle netřeba mne tomu učiti,^[28]
vímť já lépe než ty, co mám činiti.
Když jeho hodina poslední příjde,
za toť slibuji, že také neujde.

BOHÁČ dí:

Milá Smrti, prosím, zanech mne nyní
430
a neruš tohoto obveselení.

SMRT dí:

Muožeš sobě maličko povoliti,
ale nedlouho, na to hleď pomněti!
Já teď k tomu žebráku jedno dojdu
a na tvou přímluvu hned k němu půjdu,
435
neb se přibližuje jeho bolesti
konec, musím ho k radosti přivesti.
Však když ty se toho najméň naděješ,
hned mne zase v patách tu míti budeš. / 24

(Smrt jde od boháče.)

BOHÁČ k přátelům dí:

Aj, ký^[29] čert mi to strašidlo nahodil,
440
an bych radějí viděti hned zvolil
nevím co. Ale již toho zanechme,
na to hrozné strašidlo zapomeňme!
Radějí tuto jezme a hodujme,
píme čistě a spolu se radujme!
445
Jdi, Parmeno, nalej dobrého vína
a to nám hned bude lepší novina!
Musíme každý rumtruňk^[31] plnou píti
a ten buď tam, kdo nám nechce splniti.
Ó, milé víno, kdo tě bude píti,
450
poněvádž všickni musíme zemříti!
Ale prvé než k nám Smrt zase příjde,
tento koflík několikrát obejde.
Hleďme se, milí bratří, posilniti,
abychme ji dnes mohli odepříti.
455
Služebníci, vrata pevně zavřete
a Smrti sem do domu nepouštějte!

PARMENO dí:

Kteréhož nalévati rozkážete?
Aneb které se vám líbí, oznamte.
Chcete-li uherského neb rejnského,
460
však máte v hojnosti všelijakého. / 25

BOHÁČ dí:

Již jsem, slyšiž, tobě poručil toho,
aby naléval vína najlepšího!

PANÍ s třesením dí:

Ach, zlatý panáčku, tak jsem se zlekla,
skůro jsem oněměla i ohlechla.
465
Všecka jsem se co osyka teď třásla,
když jsem Smrti mluviti poslouchala.
Ach, pane, není tu žertu žádného,
neb jistě znamená něco hrozného.

BOHÁČ dí:

Ó, cos’ ty, milá ženo, tak mistrná
470
a již také bepotřebí^[32] nábožná?
Chceš-li kázati, do kostela jíti
můžeš, tam kaž, jak dlouho budeš chtíti.
Již by ty mne skůro více strašila
nežli Smrt sama, když se mnou mluvila.
475
Ba, vpravdě i já jsem drobet přestrašen
a na mých oudech všech nemálo zemdlen,
ale musím již na procházku jíti
a tam něco málo se provětřiti.^[33]
Milí přátelé, račte se mnou jíti,
480
v rozprávkách kratochvilných čas zmařiti,
aby mne ta tesknost málo zminula
a velmi těžká chvíle pominula. / 26

PŘÁTELÉ boháčovi:

Jistě to rádi chceme učiniti
a s vámi nyní na procházku jíti.

(Boháč jde na procházku s přátely svými.)

KVASNIČKA čert šepce boháčovi v ucho, a dí:

485
I co ty na takové klevety dbáš?
Budeš ještě dlouho živ, jak sám shledáš.
Můžeš dobře mé rady užívati,
bez starosti vesele hodovati.
Nech se jiní lidé, chudí, starají,
490
kteříž zhola již nikdéž nic nemají,
ale ty máš všeho dobrého dosti,
užívaj radějí, co máš, s radostí.