ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

BOHÁČ, jdouci z procházky, dí:

Ale nevím, co se mi nyní stalo,
neb se již vpravdě fresuji nemálo.
Tak se té příšery vždycky strachuji,
až se mne všickni smyslové zbavují.
645
Ale ký čert já sobě tak počínám,
aneb jakou těžkost na srdci mívám?
Ký čert se tak hrůbě strachuji toho,
co se toho strašidla bojím mnoho? / 34
Zdaliž nejsem mocný, bohatý dosti,
650
majíc zlata, stříbra, peněz v hojnosti?
Nejsnáz mi po lékaře hned poslati,
kdyby mi se co zlého mělo státi.
A protož již já to z své mysli spustím,
žádných teskností na se nedopustím.
655
Kde jest má najmilejší paní Anna,
má rozkoš a milostnice jediná?

SYRUS běží pro paní a dí:

Paní, slyšte, pán vás kázal volati,
nevím, v čem vás ráčí potřebovati.

MANŽELKA dí:

Teď sem, panáčku, račte rozkázati,
660
po vaší vůli se má všecko státi.

BOHÁČ dí:

Dnes sem umínil právě vesel býti,
těch zbytečných starostí se zbaviti,
a protož prosím, že mnou nepohrdáš,
se mnou tančiček nebo dva vykonáš.

MANŽELKA dí:

665
Ó, panáčku jediný a mně milý,
ráda vám dnes všecko učiním k vůli.

BOHÁČ dí k přáteluom:

Přátelé milí, též za mnou tancujte,
napořád všickni se mnou se radujte. / 35

(Tuto se k tanci hrá. Boháč tancuje a přátelé jeho za nim.)

(Smrt boháče střelou uhodí, až na zem padá)
a přátelé utíkají, říkajíce:

Ha, ha, tu není našeho zůstání,
670
ale strojmež se všíckni k utíkaní,
aby nás také Smrt nezastřelila,
spolu s tim boháčem neporazila.
Nechcem již s nim víc tak veseli býti,
hleďmež radši za času odsud jíti.

BOHÁČ, ležíc v útrapách, křičí:

675
Ach, ach, nestojte, auvech na mé hoře,
ach, zdá mi se, že jsem upadl do moře.

SMRT k boháčovi dí:

Slyšels’, že sobě můžeš povoliti,
však nedlouho, měls’ to v paměti míti.

BOHÁČ k paní dí:

Aj, pošli k doktorovi a k lékaři,
680
ať sem přijdou všickni apatekáři.
Nechci hned v ničem peněz litovati,
byť jedny při mně mohli prospívati.

SMRT dí:

Třebas pro všecky barvíře hned pošli,
byť pak čarodějné baby sem přišly, / 36
685
než coť všickni prospějí, to ty hned zvíš,
prospějíť, však aby scepeněl tím spíš.
Nebo proti převeliké moci mé
v zahradách neroste koření žádné,
aniž přede mnou žádný neostojí.^[35]

BOHÁČ dí:

690
Tak-liž se tebe všickni lidé bojí?
Přineste mi hned sem všecky truhlice,
zlato, stříbro, kde jsou mé pokladnice?
Všecko já teď dám, milá Smrti, tobě,
nepočínaj již tak ukrutně sobě.

SMRT se směje a dí:

695
Ha, ha, ha! Cos’ se velmi brzo zbláznil?
Bojím se, aby mne tím neošálil.
Co mníš,^[36] že já dbám na stříbro, na zlato?
Tak sobě všecko vážím jako bláto.
Bych chtěla od každého zlatých vzíti,
700
mohla jsem velmi dávno zbohatnouti.
Kolik osob již na světě zemřelo!
Byť se od nich jen po penízi vzalo,
hádaj, jak bych již mnoho peněz měla!
S císaři bych na ně nefrejmarčila.^[37]

BOHÁČ dí:

705
Ach, auvech, běda, co již mám činiti?
Ach nestojte, co sobě mám počíti? / 37

MANŽELKA dí:

Těšte se jedny již samému Bohu.

BOHÁČ:

Ba aniž naň spomínati nemohu.
Ach, přeběda, větší již na mne psoty,
710
kde jsou peníze a drahé klénoty?

SMRT dí:

Ho, ho, nechtěj se více na ně ptáti,
neb jich nemůžeš tam s sebou pobrati,
ale jinému musíš poručiti,
mladšímu hospodáři podstoupiti.

BOHÁČ s velikým křikem dí:

715
Ó peníze, peníze, stříbro, zlato…
(a vtom s vyvracováním očí a velikým trápením umírá.)

SMRT s posmíváním dí:

Hej, umím-li výborně to řemeslo,
u mne se nenachází jiné heslo.
Takť já umím hned každého skrotiti,
kdo chce napořád všecky potupiti.
720
Umím též každému rohy sraziti,
kdo sobě chudého nechce vážiti.
Umímť mu čistě v růžek nahlédnouti,
než se naděje, k sobě přitrhnouti. / 38
Anť leží, jako by mu v nos napískal.
725
Ej, co velmi mnoho sobě tím získal,
že chudého žebráka, tak nuzného,
dnes kázal ven vyhnati z domu svého?

PANÍ naříká, dí:

Ach, běda, přeběda, mně ženě smutné
a již od pána svého opuštěné!
730
Ó, můj panáčku, komu mne poroučíš?
Tak-li mne smutnou v sirobě opustíš?
Chtěla bych radši za tebe umříti,
než-li bez tebe v světě živa býti.
Ach běda, co sobě již mám počíti,
735
aneb kam se mám, sirá, obrátiti?
Neb jsem ztratila nyní pána svého,
zbavena jsem již potěšení všeho.

PARMENO dí:

Ó paní, zanech toho naříkaní,
tak náramně zbytečného plakání.
740
Mysliž radějí, co teď máš činiti,
nechceš-li právě o všecko přijíti.
Však jest vždy lépe více statku vzíti,
než zhola všech svrškův zbavena býti,
neb hned, jakž o tom zvědí bratří jeho,
745
cožkoli měl, poberou samí všeho.
Tebe věnem budou chtít odbývati,
musíš vpravdě na věně přestávati, / 39
ale já tobě chci dobře raditi,
budeš-li toliko ty sama chtíti.
750
Však máš klíče od statku všelikého,
jdi, vyber sobě, co jest najlepšího,
aby se sama v ničem nemeškala,
než co najvíc můžeš, aby nabrala.
Však já k tomu všemu tobě pomohu.
755
Potom, bude-li se líbiti Bohu,
kdyby se za jiného muže vdala,
na mne také aby pamatovala.

PANÍ dí:

Jistě mi hned v tom dobrou radu dáváš,
chciť se dobrým odměniti, to shledáš.
760
já teď bez meškání do sklepu půjdu
a do všech truhlic hned pilně nahlédnu,
abych najlepšího vlka vybrala
a tajně někde do kouta schovala,
aby žádný toho nemohl najíti,
765
kdyby přátelé statek chtěli vzíti.
Ty zamkni dům a nepusť sem žádného!

PARMENO dí:

Jdi předse, nepustím ani jednoho.

PARMENO svleče z pána čubu^[38] a dí:

Než já též musím sobě zaplatiti,
zlatý řetěz a čubu s něho vzíti / 40
770
za svú službu ustavičnú a věrnú.

SYRUS prsteny béře a dí:

Jáť mu také prsteny s prstu strhnu.
Však jsem několik let sloužil u něho,
za službu nevzal jsem nic najmenšího.

{Dva čertí se šturcují s řetězy.)

PARMENO A SYRUS utíkají, řikajíce:

Auvech, ký to čert tak velmi hrozného,
775
Luciper přišel z pekla horoucího.
Pane Bože, rač nyní s námi býti,
však musíme oba strachy umříti.
Dva čertí se upřímo sem k nám berou,
hle, jak se o ten řetěz spolu derou!
780
Poďme radějí a utecme odsud
a podívajme se na ně od onud,
co s naším pánem budou počínati,
snad ho chtějí tím řetězem svázati.

KVASNIČKA čert k Raraškovi dí:

Bratře Rarašku, máš-li v paměti své,
785
o čem dnes bylo rozmlouvání naše?

RARAŠEK dí:

O tom-li člověku velmi bohatém? / 41

KVASNIČKA dí:

Bezpochyby, ale poďme s tenatem
a pilně je hned všudy rozestřeme
a na všecky strany teď polikneme,^[39]
790
neb ten bohatý člověk již scepeněl.
Hleďmež ho dobře, aby nám neušel,
šetřice jeho duše velmi pilně,
zarazíme ji hned pojednou silně,
neb vím, že všickni od něho odešli,
795
hledíc, aby něco z domu vynesli.
Poďmež také a se nezanedbajme
a co nám náleží, nezameškajme!
Přátelům a bratřím statek zůstavil,
ale nám tělo a duši poručil.
800
Ba hle, Rarašku, jak tam čistě leží,
ba přispěšme k němu s těmi řetězy.

RARAŠEK k umrlci dí:

Hej, kterak se máš, náš milý příteli?
Od davných časuov jsme na tě číhali,
protož pojeď s námi do naší lázně.
805
Zatopímeť hned a zmyjem tě krásně,
aby se mohl tím lépe vypotiti,
můžeme tě na svrchnici^[40] vsaditi.
Ale u nás kusa mejdla nemáme,
třebas siry a smůly tobě dáme. / 42
810
Vody se u nás také nedostává,
neb u nás žádného deště nebývá.
My místo louhu smůly užíváme,
sirou každého u nás obléváme.
Muožť se i tobě s hojností dostati,
815
siry a smůly nechcem litovati.
Hádaj, nejsme-li dobří lazebníci?

KVASNIČKA dí:

Ba, hned až pfa^[41] výborní řemeslníci.

RARAŠEK dí:

Ale pomoz, Kvasničko, bratře milý,
však se nám dobře daří tuto chvíli.
820
Ba, jistě jsme dnes velmi šťastně vstali
a nikdy jsme se toho nenadálí.
Ba, však se můj sen nám opravdu zjevil
a zhola v najmenším nic nepochybil.

KVASNIČKA dí:

Ale bratře Rarašku, co je těžký!
825
Jáť jsem neřekl, aby byl tak nelehký.
Však jim oba sotva můžem vládnouti,
musíme ho vždy za sebou táhnouti.
Víš co, zapomněli jsme kolečka vzíti,
mohli jsme ho na něm přečistě vízti.^[42]
830
Ale poneseme ho na nosidlách,
nes toliko předse napřed a táhla.^[43] / 43

(Čertí boháče nesou do pekla.)

BOHÁČ v pekle k Abrahamovi dí:

Otče Abrahame, sáms’ spravedlivý,
dobrý, milosrdný a lítostivý,
prosím, rač se nade mnou slitovati
835
a Lazara toho ke mně poslati,
aby namočil konec prstu svého
a svlažil horkosti jazyka mého,
neb se zde mučím v tom ohni náramně,
ach, přeběda, co se trápím ukrutně!

ABRAHAM dí:

840
Pomni, synu, že dokuds’ byl na světě,
užívals’ dobrých věcí v svém životě,
ale Lazar musil zlých užívati,
v psotě, v nouzi, v chudobě přebývati.
Kdež on nyní u mne jest v potěšení
845
a ty jsi postaven v věčném trápení.
Nad to veliká rokle ustavena
mezi námi jest, pevně utvrzena,
takže, kteříž by od nás až k vám jíti,
aneb od vás chtěli sem k nám přijíti,
850
již toho nemohli tak vykonati,
než každý v tom místě musí zůstati, / 44
jakž jest od každého prv zaslouženo.
Od počátku světa tak spůsobeno,
aby, kteříž se radovali časně,
855
již se trápili a mučili věčně
v tom ohni, kterýž nikdá neuhasne,
červ neumře, trápení nepřestane,
neb po smrti žádného času není,
také z pekla nebude vykoupení,
860
ale kdo jsou na světě zarmoucení,
užiti mají v nebi potěšení.

BOHÁČ dí:

Ale, milý otče, již prosím tebe,
pošli Lazara maličko od sebe,
aby do domu otce mého došel
865
a s smutnou novinou k mým bratřím přišel,
oznámíc jim, jak se mučím náramně
v tom ohni, kterýž neuhasne věčně.
Ať se již mým neštěstím všickni kají,
hříchu, nepravostí se vystříhají,
870
aby se i oni sem nedostali,
v věčných mukách se mnou nepřebývali.

ABRAHAM dí:

Ó, však mají tam dosti Písem svatých,
knih Mojžíšových i také prorockých,
mohouť se dobře tomu z nich naučiti,
875
kterak mají na světě živi býti. / 45
V pravé víře tam pokání činiti,
chtějí-li věčných trápení ujíti.

BOHÁČ dí:

Ne tak, Abrahame, otče náš milý,
ale kdyby k nim přišel v této chvíli
880
z mrtvých člověk, pokání by činili
a vpravdě hned by sobě usmyslili,
přestanouc od hříchu a nepravosti,
byli by již živí v víře, v svatosti.

ABRAHAM dí:

Nechtějí-li Mojžíše poslouchati
885
a prorockých písem následovati,
takéť neuvěří, by kdo měl vstáti
z mrtvých, budou se tomu posmívati.