ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

POZNÁMKY:

Dějiny lásky

Populární obrazy z dějin snubnosti, manželství a prostituce od pravěku až po dobu nejnovější

Podle výsledků bádání moderního a z vědeckých děl nejspolehlivějších sestavili a zpracovali Dr. Hynek Záruba a Jiří Votoček (Poznámka Zlatého fondu SME: S. K. Neumann vydal túto knihu pod dvojitým pseudonymom Dr. Hynek Záruba a Jiří Votoček.)

Praha 1925

Nakladatelství L. Šotka, Praha II.

Tiskly Grafické závody Neuber, Pour a spol., Praha I.

Díl první. Láska primitivní

Předmluva

Podáváme Vám, čtenářko a čtenáři, knihu, kterou lidé starého světa pojmenují povážlivou, kterou my však považujeme za osvobozující. Řečí prostou, jasnou a srozumitelnou chceme Vám vylíčiti vývoj pohlavních vztahů od pravěku až po dobu nejmodernější, chceme Vám v širokých rysech i na mnoha podrobnostech ukázati, jak vznikala pomalu a vyvíjela se pohlavní láska novodobá, romantická a individuelní, a chceme nakonec i naznačiti pravděpodobný její vývoj další, pokusiti se z celkových vývojových směrnic lidstva a z dnešní situace odvoditi pravděpodobný řád pohlavních vztahů v nové společnosti, na jejímž revolučním prahu stojíme.

Víme předem, že mnozí a mnozí čtenáři, zvláště mladí, sáhnou velmi dychtivě po této knize, v naší literatuře ojedinělé, a pociťujeme jasně svou odpovědnost. Vždyť nemýlíme se nikterak také v tom, proč většina čtenářů po ní sáhne tak lačně. Víme, jaká zvědavost skloní nad její listy všecky ty hlavy a hlavinky, navštěvující pravidelně milostná dramata v biografech. Víme, co v ní bude hledati i mládež pohlaví mužského, studentská, dělnická i „zlatá“. A protože „láska kvete v každém věku“, sejde se nad naší knihou i mnoho lidí dospělých, neotupených dosud ve své životnosti shonem o živobytí a bídou nebo naopak, nemírným blahobytem. Doufáme, že nikdo nebude zklamán.

Vždyť dějiny lásky jsou jistě studnicí nesčíslných a nejrozmanitějších vznětů, o jejichž oprávněnosti mohou pochybovati jen strozí moralisté a idealisté onoho druhu, z něhož se rekrutují mluvčí každé reakce. Ale vzněty samy mohou zahořeti naplano, vznícené city, nejsou-li uvědoměním vedeny po dobrých cestách, mohou natropiti mnoho zlého. Obraznost chce býti rozněcována. Čím chudším ve skutečnosti životem člověk žije, tím více touží po rozněcováni své obraznosti, proto především chudí a spoutaní lidé čtou milostné a dobrodružné romány a plní biografy. Nedostane-li však roznícená obraznost opory v rozumu, který ukazuje cesty, po nichž i chudý a spoutaný člověk může dojíti vyššího života a blaženosti, zhasne a zanechává po sobě ještě větší poušť anebo zavede člověka do propasti.

Tedy, čtenářko a čtenáři, nechceme-li Vás zklamati, chceme-li uspokojiti plně vaše očekávání, že najdete v této knize obrazy ze všech věků, rozněcující Vaši fantasii a lahodící Vašemu životnímu pudu, musíme zároveň uspokojiti i své svědomí a tento svůj veliký film lásky doprovázeti — nikoli morálními průpovídkami — nýbrž vysvětlováním plně odpovídajícím pravdě, pokud byla dosud poznána, neohroženým stopováním výsledků nejnovějšího bádání, nezkaleného předsudky, jež právě v oblasti života pohlavního nejvíce se vyskytují.

Moderní bádání, třebaže nazýváno bývá opovržlivě materialistickým, není chladné a lhostejné k osudům lidské společnosti. Naopak, vysvětlujíc všechny podstatné zjevy života soudobého z jejich původního, přirozeného vzniku a z jejich dějinného vývoje, vidouc ve výrobních poměrech, v hospodářství samozřejmý základ, na němž budována je celá kultura každé doby a každého národa, a nejdůležitějšího společenského činitele, podle něhož vyvíjejí se všecky ostatní (rodina, stát, vědění, víra, morálka, právo, umění) k vyšším formám, počítajíc při tom i s očividným vývojem lidského rozumu, s rostoucím uvědoměním lidstva — předvídá konečné vítězství spravedlností a pracuje k němu.

Ukážeme-li Vám tedy pohlavní vztahy za všech dob a v nejrůznějších situacich, lásku ve všech jejich kostýmech historických, lásku ve spodním prádle i lásku nahou, neomezíme se na pouhé zjištění a vylíčení toho, co bylo a jest, co dělo se a děje. Uvidíte míjeti před svými zraky velkolepý, všesvětový film, pokocháte se a snad i poděsíte obrazy nevídanými, ale zároveň volky nebo nevolky budete i poučeni o každém ze všech těchto zjevů a dějů a, budete-li pozorně čísti, obrátíte poslední list této knihy s tím vědomím, že jste poznali zdroj mnoha svých citů, příčiny jejich přerůzných forem, a že jste osvobodili svůj pohled na věci pohlavní tak, abyste, zbaveni pověr a předsudků, mohli popřáti volnou cestu svým životním pudům a při tom nepřišli do rozporu se skutečností, s dobrem vlastním a se svou povinností k bližnímu, povinnosti sociální.

*

Pohlavní láska! Kdo nepocítí při zvuku těchto dvou slov, jimiž zahrnuje moderní člověk dlouhou řadu nejsložitějších pocitů a úkonů, velikost tohoto zjevu, který má tak pevné a hluboké kořeny v živočišné povaze lidské jako potřeba výživy, ale vydal květy nade vše pestré a bohaté! Šediví učenci věnovali svůj život studiu pohlavní lásky a v tlustých svazcích snažili se postihnouti její závažnost a obsáhlost. Básníci všech věků a národů opěvovali rozličné její formy a později i její sílu povznášející i vražednou. Spisovatelé v románech a povídkách popsali nám statisíce jejích příběhů pravdivých i vykouzlených fantasií, oplodněnou životem minulým i přítomným. Pohlavní láska činila z lidí hrdiny i zločince. A čím citovost a mysl lidská stávaly se složitějšími, tím více láska, také již hluboce složitá a rozlíšená, zmocňovala se lidské společnosti, vedouc nejen v jednotlivcích, nýbrž tu a tam i v celých třídách po jistou dobu až k posedlosti.

Rozechvívajíc každé mládí do květu pučící, zmocňujíc se dospělých často jako neodvratný osud, vstupuje však moderní láska do dnešních srdcí a mozků nejen s naléhavostí pudu, nýbrž také jako veličina duchovní a morální, okrášlená uměním, nadaná tajemnými vlastnostmi, rozehrávajicí nejen struny našeho těla živočišného, nýbrž také všecky struny mysli a obraznosti čistě lidské a odehrává se s doprovodem celého choru pocitů povahy druhořadé a prvotnímu lidstvu neznámých. A tu právě většině lidí dnešních se zdá, že pohlavní láska, jak my ji dnes známe, nemohla ani býti nikdy jiná, že taková jakou jest, byla vždycky, jako neodlučitelná část lidského vědomí a cítění za všech dob a ve všech kulturních obdobích, a že takovou také navždy zůstane, nezměnitelná, pokud člověk nevyhyne.

To je však veliký klam. Pohlavní vztahy lidské mají, jako všecko na světě, své dlouhé a bohaté dějiny a „jsou na jednotlivých stupních vývojových tak velice různé, že kulturní člověk, chce-li porozuměti milostným citům divochovým, musí se předem vymaniti ze všech pojmů, které mu vštípila jeho doba.“

Smíme-li užiti přirovnání tak přiliš názorného, můžeme říci, že pohlavní styky pravěké lišily se na příklad od milostných vztahů antických více, než se liší indiánská kanoe od starověkých lodí galejních, a že moderní láska individuelní a romantická předstihuje lásku starověkou asi tak jako moderní transatlantik nebo dreadnought loď, která Kolumba zanesla ke břehům americkým. Nenapadne-li dnes nikoho, že by primitivní divoch australský mohl v jakékoliv formě pochopiti „Romea a Julii“, „Paní Bovaryovou“ nebo jiné složité konflikty vyplývající z milostných a pohlavních vztahů naší doby a vylíčených v románech a dramatech novověkých, nesmíme se ani my domnívati, že bychom nestáli bezradni a zmateni před divadlem, které poskytovaly různé eroticko-náboženské orgie u národů primitivních nebo starověkých.

Zároveň však s hlediska opačného — jest nám míti stále na paměti kořen všech pohlavních vztahů a milostných poměrů v živočišné prapovaze lidské, stálé a nezměnitelné. To měl jistě na mysli vynikající znalec pohlavního života, prof. Kraft-Ebbing, když napsal svou proslulou větu: „Die platonische Liebe ist ein Unding“ [platonická láska jest nicotnost). Bez mocného pudu, kterým všecko živé vedeno jest k tomu, aby se rozmnožovalo, nebylo by lásky milostné v žádné podobě, pročež milostná láska, která předstírá nebo sama sebe klame, jako by existovala nezávisle na pohlavním pudu, jest duševní výstřednost, zjev chorobný nebo úpadkový. Ale to není ještě všecko. Musíme počítati nejen s touto nezměnitelnou stálostí živočišného pudu pohlavního za veškerým erotickým životem lidstva, nýbrž míti na paměti i to, že v lidstvu trvají také základní formy pohlavních vztahů od pravěku, které ani vývoj lásky v budoucnosti nebude moci odstraniti, i kdyby byla láska sebe více „produševnělá“.

Uvidíte-li na příklad v průběhu našeho filmu lásky, kterak původní volnosnubnost (promiskuita) lidského rodu proniká stále znova za všech dob vývojem pohlavních vztahů a přes veškero pozdější úsilí vládnoucích tříd, aby zavedly všeobecně jednosnubnost (monogamii), a v moderní prostituci čelí úporně všem „umravňujícím“ snahám, poznáte v této zatvrzelé tendenci k volnosnubnosti trvalost jedné základní formy pohlavního života lidského.

Ponecháváme si pro poslední kapitoly svého díla přehled výsledků moderního bádání v oblasti pohlavního života a důsledků, které po našem soudu z něho plynou pro naší dobu i budoucnost. Zdá se nám však nutným, abychom již v tomto úvodu alespoň mimochodem poukázali na souvislost uvedené právě tendence k volnosnubnosti s moderní propagandou t. zv. volné lásky, které — všeobecně vzato — jistě nechybí pádné důvody mravní. Pozorujeme-li tyto snahy s hlediska dějinného vývoje a srovnáme-li je se souřadnými snahami dnešními o hospodářskou a sociální emancipaci vůbec, vynoří se nám v mysli pozoruhodný obraz.

Primitivní lidstvo se svou volnosnubností a mnohosnubností (polygamií) naivně čistou, se svými řády tak přirozenými a zdravými až do zániku mateřského práva, a se svým hospodářským komunismem, tkví nezničitelně v hromadné mysli lidského rodu jako představa onoho ztraceného ráje, o kterém bájí náboženstvo a lidstvo, prošedší od zavedení práva oteckého (patriarchátu), pravého to zdroje rodiny, státu a soukromého vlastnictví, strašlivou školou násilí, s rostoucím uvědoměním a poznáním pravě skutečnosti a s rostoucím rozvojem vědy a techniky, které mu poskytují zázračné prostředky výrobní i vnucují mu velikolepý plán spravedlivého hospodářství mezinárodního, usiluje nejlepšími svými představiteli moderními o obrodu společnosti lidské podle zásad svobody, rovnosti a spravedlnosti, které pod formami, ovšem počátečnými, ovládaly i život primitivních hord a kmenů lidských, když pravěký vývoj od zvířete ke člověku byl dovršen.

Moderní bádání, opřené o nauku vývojovou, dejinný materialism a srovnávací národozpyt, kreslí nám stále podrobněji vývojový obraz lidstva a vyvrací úplně a rozhodně nemožné již názory lidí náboženských a konservativních, jako by člověk byl býval stvořen v hotové podobě, která v různých dobách se jen nepatrně mění a vlastně obléká se toliko do různých a dočasných kostymů. Ale když i této pověry nelze dnes již předpokládati u lidí vzdělaných, trvá u nich často pověra jiná, z předešlé vyplývající, domněnka — někdy ostatně jen předstíraná — že aspoň určitá zřízení a určité řády dnešního lidstva jsou trvalé a nezměnitelné. Na to je snadná odpověď: Stačí jen vyvolati u soudného člověka představu o délkách různých period lidského vývoje.

Müller-Lyer, autor knihy „Phasen der Liebe“ a jiných podobných soustavných přehledů, jehož budeme se častěji dovolávati a který dělí vývoj lidský na čtvero hlavních period: pravěk, příbuzenskou dobu, rodinnou dobu a nyní počínající dobu osobní, vystihuje přibližnou délku těchto period velmi názorně takto: „Položíme-li k znázornění poměrné časové délky pravěku před sebe metrovou míru, která má představovati dobu, tu můžeme asi prvních 70 centimetrů přiděliti pravěku, asi 20 centimetrů době příbuzenské, 10 centimetrů době rodinné, a toliko poslední milimetry asi případnou na osobní epochu dnes počínající.“

To znamená: Statisíců let bylo třeba, aby z říše živočišné vyloupl se tvor, schopný úplně se odlišiti od svého opičího příbuzenstva a nastoupiti cestu ke člověku. Po tisíce let snad žil tento člověk jako stádný živočich, pak podle zákonů soustav příbuzenských, než poznal hořké dobrodiní jednosnubné (monogamické) rodiny, státu a soukromého vlastnictví v jejich klasické podobě. A konečně mnoha a mnoha staletí bylo třeba k tomu, aby vznikl dnešní názor na lidskou osobnost mužskou i ženskou a vyvinuly se ideje o lidských právech a sociální spravedlnosti. A před námi, v mlhách budoucnosti jsou nová staletí a tisíciletí a není pražádné příčiny domnívati se, že v nich vývoj člověka nebude pokračovati. Na minulosti lidského rodu vidíme, že bude pokračovati i v budoucnosti; slabosti a stíny dnešní společnosti, které jsme si již jasné uvědomili a proti nimž známe léky, dokazují, že není dosud naplněn.

Pohlavní láska v naší společnosti není svobodná. V poslední části našeho díla ukážeme v jakém otroctví strašlivém živoří a se kazí. Ale pohlavní láska je silná jako smrt. Přemohla církve, které snažily se vpáliti jí na čelo znamení hanby, přemůže i moderní kapitalism, který ji ponižuje ještě více. A přijde den, kdy prosta pout zazáří opět svým přirozeným leskem, nesmírně zjemnělým tisíciletou zkušeností, kterou se protrpěla.

*

Za našeho vypravování budeme nuceni vyvolávati před Vámi, čtenářko a čtenáři, častěji obrazy podivné i děsivé než obrazy líbezné a dojemné. Lahodný obraz cukrujících se hrdliček byl by hloupou lží pro minulost, a pro naši dobu nebylo by nikterak poučno to, co lze každému denně spatřiti ve večerních sadech. Láska nebyla a není jen líbezná, pohlavní láska je také za všech dob pitvorná a krutá. Ale nesmíme při tom děj se co děj napamatovati jednoho: že především nic z toho, co dříve bylo, nesmíme posuzovati podle toho, co dnes jest, nebo podle toho, co bychom chtěli, aby bylo. Oceňovati můžeme každý zjev toliko podle mravů, zvyků a řádů jeho doby, čili podle toho, jak posuzován byl ve své době. Uvidíme pak, že na příklad nejedna ukrutnost primitivních dob byla nejen přirozenější, nýbrž poměrně i mírnější, než ledakterá ukrutnost doby naší, honosící se křesťanskou kulturou a civilisací. A podobně uvidíme, že zdánlivá nestoudnost v dobách, kdy lidé studu ještě neznali ani žárlivosti, byla náramně čistá a zdravá, vedle rafinovaně zastřené a pokrytecké a chorobné nestoudnosti, kterou naše doba považuje často za zcela přirozenou, přes zásady hlásané s katheder a kazatelen kněžských i laických.

*

Dílo naše chce býti knihou populární a chce podati v nejpřístupnější formě jen jasný obraz výsledků vážného bádání novodobého, nikoli spleť theorií nebo nějakou novou theorii vlastní. To ovšem neznamená, že bychom chtěli a mohli jen jako nezúčastnění referenti podávati suchá fakta podle toho nebo onoho systému. Sama látka našeho díla, tak ohromná, závažná a rozněcující myšlení, nutí k určitému výběru a zaujetí stanoviska, širokého sice, ale jasného. Dějiny lásky jsou zkratkovými dějinami celého lidského rodu a dotýkají se otázek, které žádnému myslícímu člověku nemohou býti lhostejny.

Zdá-li se, že fakt zůstává faktem, ať jej kdokoliv objeví, a výzkum výzkumem, ať jej kdokoli učiní, přece zkušenost učí, že povahová a názorová různost badatelů má veliký vliv na jejich bádání. Zrak jednoho vidí věci a jejich vzájemný poměr jinak než zrak druhého, mozek jednoho hodnotí jinak než mozek druhého, ruka jednoho zařazuje jinak než ruka druhého. I kdyby to nebylo dobrým naším právem, nevyhnuli bychom se tedy jistému vlastnímu stanovisku, nezachovali bychom ideálně chladné objektivnosti, zvláště v poměru k látce, která vynucuje si přímo plno účastenství člověka, zvyklého uvažovati o osudech člověčenstva.

Vybírajíce pro toto dílo dobrý materiál všude, kde jsme jej našli, přidrželi jsme se v jádru své knihy tudíž určitého druhu badatelů nejnovějších, a poznáte již z celkového rázu této předmluvy, o který druh badatelů tu běží. Chtějice, aby naše dílo poučné i zábavné bylo zároveň knihou osvobozující, rozvineme v něm myšlenky duchů svobodných, prostých pověr a předsudků a bádajících nikoli jen z pouhé záliby v bádání, nýbrž s úmyslem, pomoci lidstvu k vyšším řádům sociálního života. S hlediska odborného je tedy tento spis pouhou kompilací pro potřebu široké obce čtenářské. Považujeme se však i jinak spíše za redaktory než za auktory tohoto díla, jehož některé kapitoly jsou jen více nebo méně volným překladem z děl odborných. V zájmu čtenářů a v zájmu rozšíření knihy, považujeme za účelné její rozdělení v patero částí. Po Lásce primitivní vyjde Láska antická, pak Láska orientální, Láska středověká a Láska novověká a soudobá, což není ovšem rozdělení vědecké. Pro čtenáře, kteří nevyčerpatelnou bohatostí a zajímavostí pohlavního světa budou snad svedeni k hlubšímu studiu jeho otázek, uvádíme na konci každého svazku dosti velkou bibliografii i spisů, v našem díle použitých nebo citovaných, i děl vůbec cenných pro studium pohlavního života. Čísla v textu poukazují na tyto prameny.

Spisovatelé.

Bibliografie

1. Andree, Frauenpoesie bei Naturvölkern. Korrespondenzblatt der Deutschen Gesellschaft für Anthropologie usw. Band. 37. 1906.

2. Bachofen J. J., Das Mutterrecht. Stuttgart 1861.

3. Bancroft, Native races of the Pacifies States of Nord America.

4. Barth, Reisen und Entdeckungen in Nord- und Zentralafrika, Gotha 1857.

5. Bastian Adolf, Der Mensch in der Geschichte, Leipzig 1860.

6. Bastian Adolf, Die Rechtsverhältnisse bei verschiedenen Völkern der Erde. Berlin 1872.

7. Bastian Adolf, Die deutsche Expedition in der Loangoküste. Jena 1874.

8. Baumann Oskar, Konträre Sexualerscheinungen bei der Naturbevölkerung Sansibars. Zeitschrift für Ethnologie Bd. 31, 1899.

9. Bechtinger, Ein Jahr auf den Sandwichinseln.

10. Berkusky H., Volksvermehrung und Volksverminderung bei den Naturvölkern und ihre Ursachen. Zeitschrift für Sozialwissenschaft, Neue Folge, 1. Jahrg. Leipzig 1910.

11. Bloch Dr. Iwan, Die Prostitution. Erster Band. Berlin 1912.

12. Bloch Dr. Iwan, Der Usprung der Syphilis. Jena 1911.

13. Bloch Dr. lwan, Beiträge zur Aetiologii der Psychopathia sexualis, Dresden 1902.

14. Born, Einige Bemerkungen über Musik, Dichtung und Tanz der Yapleute. Zeitschrift für Ethnologie. Bd. 35. 1903.

15. Bossman, Beschrijving van de Guinese Goud-Tand-en Sklavekust.

16. Buchner Dr. Max, Kamerun.

17. Collins David, And Account of the English Colonie in New South Wales. London 1804.

18. Combie M., Arabin or adventures of a colonist in New South Wales, 1845.

19. Combes et Tamisier, Voyage en Abyssinie. Paris 1838.

20. Compiegne, L’Afrique équatoriale, Paris 1875.

21. Conradt, Die Ngumba in Kamerun. Globus Bd. 81, 1902.

22. Cooks I. Entdeckungsreise, hgb. von Hawkesworth, übers. v. Schiller, Berlin 1774.

23. Cunow Heinrich, Zur Urgeschichte der Ebe und Familie, Ergänzungsheft der Nenen Zeit, Nr. 14. Stuttgart 1912.

24. Cunow Heinrich, Die ekonomischen Grundlagen der Mutterherrschaft, Neue Zeit, Jahrg. 16. Bd. I.

25. Cunow Heinrich, Die Verwandschaftsorganisationen der Australneger, Stuttgart 1894.

26. Dodge, Die heutitigen Indianer des fernen Westens. Deutsch von Müller-Mylius, Leipzig 1884.

27. Dufour P., (Paul Lacroix) Histoire de la prostitution, Bruxelles 1861. Druhé české vydání právě vychází.

28. Dulaure J. A., Les divinités génératrices ou du culte du phallus chez les anciens et chez les modernes. Paris 1805 — 1905. — Rozšiř. vyd. něm.: Friedrich S. Krauss und Karl Reiskel, Die Zeugung in Gluaben, Sitten und Bräuchen der Völker. Leipzig 1909.

29. Dumont ďUrville, Voyage au Pol Sud et dans l’Oceanie. Paris 1842.

29a. Ehrenreich Paul, Beiträge zur Völkerkunde Brasiliens. Veröffentlichungen aus dem Kgl. Museum für Völkerkunde. Bd. II.

30. Ellis Dr. Havelock, Mann und Weib. Anthropologische und psychologische Untersuchung der sekundären Geschlechtsunterschiede. Dtsch. v. Kurella, Leipzig 1894.

31. Ellis William, Polynesian Researches. II Ed. London 1831.

32. Engels Bedřich, Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Podle 9. vyd. přel. dr. B. Šmeral, Praha 1920.

33. Eyre, Expedition of Discovery in to Central Australia.

34. Frazer, Totemism and Exogamy, London 1818.

35. Fritsch G., Die Einureborenen Südafrikas. Globus Bd. 81. 1902.

36. Giraud-Teulon, Les origines du mariage.

37. Gould, Handbook to the Birds of Australia. London 1865.

38. Grosse Ernst, Die Formen der Wirtschaft und die Formen der Familie. Freiburg i. B. 1896.

39. Hartland, Primitive paternity, London 1909.

40. Hecquard B. H., Voyage sur la côte et dans l’interieur de l’Afrique occidentale, Paris 1853.

41. Hellwald Friedrich von, Die menschliche Familie, Leipzig 1889.

42. Hirth Fr., Ueber die Wilden Formosas. Verhandlungen der Berliner Gesellschaft für Anthropolopie usw. 1893.

43. Holden C. W., The Kaffir Races, London 1866.

44. Jakobowski Ludvik, Die Anfänge der Poesie, Dresden u. Leipzig. 1891.

45. Kandt R., Caput Nili. Eine empfindsame Reise zu den Quellen Nils. Berlin 1905.

46. Karsch F., Uranismus oder Päderastie und Tribadie bei den Naturvölkern. Jahrbuch für sexuelle Zwischenstufen (Magnus Hirschfeld ed.) Leipzig 1901.

47. Karsch-Haack F., Das gleichgeschlechtliche Leben der Ostasiaten. München 1906.

48. Klaatsch H., Ergebnisse meiner australischen Reise. Korrespondenzblatt der Deutschen Gesellschaft für Anthropologii usw. Bd. 38. 1907.

49. Kossman und Weiss, Mann und Weib, 3 Bände, Stuttgart 1908.

50. Krauss Friedrich S., Folkloritisches von der Mutterschaft. „Mutterschaft“ (ed. Adele Schreibers), München 1912.

51. Krieger M., Neu-Quinea, Berlin 1899.

52. Kulischer M., Die geschlechtliche Zuchtwahl bei den Menschen in der Urzeit. Zeitschrifts für Ethnologie, Bd. VIII., 1876.

53. Man E. H., On the aboriginal Inhabitants of the Andaman Islands, London 1883.

54. Mariner, Tonga Islands, London 1818.

55. Martin R., Die Inlandsstämme der malaischen Halbinsel, Jena 1905.

56. Moreau J. C., Naturgeschichte des Weibes, bearbeitet von Ring u. Leune, Leipzig 1810.

57. Morgan Lewis H., Die Urgesellschaft. Aus dem Englischen von W. Eichhoff und Karl Kautsky. 2. Aufl. Stuttgart 1908. Anglický original je z roku 1877.

58. Mucke J. R., Horde und Familie in ihrer urgeschichtlichen Entwickelung, Stuttgart 1895.

59. Müller-Lyer F., Phasen der Liebe. Eine Soziologie des Verhältnisses der Geschlechter. München 1923. — Týž tamtéž: Formen der Ehe, der Familie und der Verwandschaft. — Die Familie.

60. Oetker Karl, Die Negerseele und die Deutschen in Afrika. München 1907.

61. Parkinson R., Dreissig Jahre in der Südsee.

62. Paulitschke Ph., Ethnographie Nordafrikas. Die materielle Kultur der Danâkil, Galla und Somâl. Berlin 1893.

63. Ploss-Bartels, Das Weib in der Natur- und Völkerkunde, 2 Bände, 11. Auflage, Berlin 1923.

64. Pöch, R., Reisen in der Neu-Quinea. Zeitschrift für Ethnologie, Bd. 39. 1907.

65. Post, Albert Hermann, Die Geschlechtsgenossenschaft der Urzeit und die Entstehung der Ehe. Oldenburg 1875.

66. Post A. H., Ethnologische Jurisprudenz I.

67. Purcell B. H., Rites and Costums of Australian Aborigines. Verhandlungen der Berliner Gesellschaft für Antropologie usw. 1893.

68. Rabutaux, De la prostitution en Europe depuis l’ antiquité jusqu’ a la fin du XVIe siecle, Paris 1865.

69. Raffray A., Voyage a la côte nord de la Nouvelle Guinée. Bulletin de la Société de la Géographie. Tom. XV. 1878.

70. Ratzel, Friedrich, Völkerkunde, 2 Bände, Leipzig 1894.

71. Reade, W. Winwood, Savage Africa. II. Ed. London 1864.

72. Reitzenstein, Ferdinand von, Das Weib bei den Naturvölkern. Berlin 1923.

73. Reitzenstein, Ferdinand von, Liebe und Ehe im alten Orient, Stuttgart 1909.

74. Reitzenstein, Ferdinand von, Liebe und Ehe Ostasien und bei den Kulturvölkern Altamerikas, Stuttgart 1910.

75. Reitzenstein, Ferdinand von, Urgeschichte der Ehe. Stuttgart 1908.

76. Sahagun, Historie générale des choses de la Nouvelle Espagne, traduite par Jourdanet et Siméon. Paris 1880.

77. Semon Richard, Im australischen Busch, Leipzig 1896.

78. Schell O., Die Ostgrönländer, Globus, Bd. 94, 1908.

79. Schmidt, P. Wilhelm, Die Stellung der Pygmäenvölker in der Entwicklungsgeschichte des Menschen. Stuttgart 1810.

80. Schnurrer Friedrich, Geografische Nosologie, Stuttgart 1813.

81. Schoetensack Otto, Die Bedeutung Australiens für die Heranbildung des Menschen. Zeitschrift für Ethnologie. Bd. 33. Berlin 1901.

82. Schurtz Heinrich, Altersklassen und Männerbände, Berlin 1902.

83. Schurtz Heinrich, Urgeschichte der Kultur, Leipzig 1900.

84. Schütz, Otto H., Reisen im südwestlichen Becken des Kongo, Berlin 1881.

85. Sontheim, Friedrich von, Geschichte der Liebe, Stuttgart 1855.

86. Spaarman, A voyage to Cape of Good Hope, 2 ed., London 1786.

87. Starcke, Die primitive Familie, Leipzig 1888.

88. Stammler, Rudolf, Wirtschaft und Recht nach der materialistschen Geschichtsauffassung. Eine sozial-philosophische Untersuchung, 2. Auflage, Leipzig 1906.

89. Steller, Georg Wilhelm, Beschreibung von dem Lande Kamtschatka, Frankfurt 1774.

90. Steinen, Karl von den, Unter den Naturvölkern Zentral-Brasiliens, Berlin 1894.

91. Stratz, Rassenschönheit des Weibes, 7. Auflage, Stuttgart 1922.

92. Thurnwald R., Im Bismarckarchipel und auf den Salomoinseln, Zeitschrift für Ethnologie. Bd. 42. 1910.

93. Thurnwald R., Nachrichten aus Nissan und von den Karolinen. Zeitschrift für Ethnologie, Bd. 40. 1908.

94. Ujfalvy, Aus dem westlichen Himalaya, Erlebnisse und Forschungen, Leipzig 1884.

95. Waitz-Gerland, Anthropologie der Naturvölker, Leipzig 1872.

96. Weule K., Die Kultur der Kulturlosen, Stuttgart 1910.

97. Williams Thomas, Fiji and the Fijians, London 1858.

98. Wilken, G. A., Das Matriarchat bei den alten Arabern. Aus den Holländischen. Leipzig 1884.

99. Zöller, Forschungen in Kamerun.

Dodatky

100. Auerbach S., Das wahre Geschlechtsverhältniss des Menschen. Archiv f. Rassen- u. Ges.-Biologie 1912.

101. Bastian Adolf, Matriarchat und Patriarchat. Zeitschrift für Ethnologie. Bd. 18.

102. Bastian Adolf, Zur vergleichenden Psychologie. Lazarus’ und Steinthals Zeitschrift V.

103. Batchelor John, The Ainu of Japan. London 1892.

104. Bülow, W. von, Das Geschlechtsleben der Samoaner. Anthropophyteia Bd. IV. 1907.

105. Büttikofer J., Reisebilder aus Liberia, Leiden 1890.

106. Ellis Havelock, Man and Woman, a study of human secondary sexual characters. Illustrated. London 1894.

107. Hollis, A. C., The Massai, their language and folklore. Oxford, Clarendon Press 1905.

108. Neuhauss Richard, Deutsch-Neuguinea. Berlin 1911.

109. Passarge S., Die Buschmänner der Kalahari. Berlin 1907.

110. Schmidt Richard, Liebe und Ehe im alten und modernen Indien. Berlin 1904.

111. Velten E., Sitten und Gebräuche der Suaheli, Göttingen 1903.