ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1
Ó, Sigoti, Si(goti),
múj zámku v(eselý),
ó, Sigoti, Sigoti,
múj zámku veselý,
(múj) zámku prepekný!

2
Na tebe (sem sluho)val
^[1],
dobr(ú vúli mí)val,
na (tebe sem slu)hoval,
do(brú vúli) míval
s d(obrými ju)náky.

3
A s dobrý(mi junáky),
s tovaryši svými,
pánu Mikulášovi,
prímení(m) Zrínimu
^[2],
obhájci silnému!

4
Bylať mi služba platená
od pána hajtmana,
bylať mi služba platená
od pána hajtmana,
od samého pána!

5
Když ja na to spomenem,
zaplakati musím,
když ja na to pomyslím
zaplakati musím
s velikú žalostí!

6
Svého milého pána,
pána Mikuláše,
Mikuláše Zríniho,
pána kresťanského,
obhájce silného.

7
Pyšný Soliman
^[3], cisár
lidu tureckého,
pokolení zlostného,
srdce falešného,
lidu pohanského,

8
závidel jest Zrínimu
panství tak slavného,
myslil ve dne i v noci
Sigoť dobývati,
Zríniho skaziti
^[4].

9
Nakázal všem pod hrdlem
^[5]
strojit se do boje,
že sám ci(sár) potáhne
do Uherskej (zeme),
dobývati bude.

10
(Tr)ikrát stotisíc lidu
(vel)mi náhle zebral,
k tomu (také trích) bašúv
(z) svej zeme jest vyhnal,
do boje rozkázal.

11
(Se)dem bigúv velikých
a trech synúv vlastných
s je(jich) celým komonstvem
^[6]
k s(obe) jest zavolal
a to jim rozkázal.

12
Napred jim jíti kázal,
(aby vy)zvedeli,
(z) kterej strany (by Si)goť
(dobýv)ati meli,
lidu nehubili.

13
(Dosti sú) múdrovali,
nikudy nem(ohli
děla) silne za(táhnut,
aby) donášeli,
neb bahna brá(nili).

14
(Tristo) vozúv formanských
prsti napichoval,
priviezti (rozká)zal
a do bahna házal,
p(ak všeckých) k šturmu hnal.

15
(Ihned) pettisíc lidu
k šturme jest šikoval,
všem kričeti rozkázal,
aby každý bežal,
„Halla!“
^[7] aby volal.

16
Tu pán Zríni Mikuláš
svojich napomínal,
aby se dobre bránili
a v Boha dúfali,
sobe pomáhali.

17
Tak se verně bránili,
tritisíc jich zbili,
dvetisíc se vrátilo,
spešně utíkalo,
neb potreba bylo.

18
Soliman se rozhneval,
kapuš-bašu pozval,
aby hned desettisíc
k šturmu jest šikoval
^[8],
všem bežeti kázal.

19
K šturmu bežíc křičeli,
by jich prestrašili,
sigotští málo dbali,
v oči jim plvali,
mnoho jich pobili.

20
Tu hned Soliman cisár
velmi se rozhněval,
synu svému rozkázal,
dvadcettisíc lidu
aby do šturmy dal.

21
Tu pán Zríni Mikuláš
svojich napomínal,
by se každý (zbraňo)val,
Turkom odporoval,
k puškárom
^[9] nahlédal.

22
Tureckého cisáre
obúch synúv vlastných
v č(tvrtém štur)mu zabili,
Turci se vrátili,
mnozí sú zhynuli.

23
Cisár Soliman zlostný
svú šedivú bradu
rukama (svýma) trhal,
Sigoť klnút počal,
že vyšel, litoval.

24
I hned jest puškár-bašu
pred sebe zavolal,
neb byl (príči)na toho,
též i rada prední
pod Sigoť tažení.

25
Rekl mu Soliman cisár:
„Mnohos mi sliboval,
Sigoť (do) tretího dne
že v mých rukú bude
bez škody veli(ké)!

26
Do čtvrtého dne Sigoť
jestli nedobudeš,
tvoju h(lavu ja) zetnu
a na kúl ji vstrknu
za tvú radu dobrú!“

27
Hnedky v tú chvíli jistú
hnáti jest rozkázal
opět tridcetitisíc,
tak tuze dobýval,
odpočinút nedal.

28
Pán Zríni se ulekel,
nebo porozumel,
že se k pátému šturmu
zlostní Turci strojí,
a naši ustali.

29
I hned k pátému šturmu
pustiti jest kázal,
štyridcettisíc lidu
k tomu jest odeslal,
by Sigoť silú vzal.

30
Naši z zámku hledeli —
tak se domnívali,
že všecek svet okolo
toho zámku stojí —
tak byl tábor velký.

31
Co jich ve dne zhynulo,
to v noci pribylo
dvakrát na to místo víc —
naši osemtisíc,
máličko netco víc.

32
Ze trích strán jsou beželi,
k zámku šturmovali,
od nešpo(ru) celú noc
s našimi se bili,
až již ustávali.

33
Turkúv mnoho zhynulo
a kresťanúv málo,
neb dvúch bi(gúv za)bili
a syna tretího
Solimanového.

34
Hned jim spočinút kázal
a to jim prikázal:
„Moji milí (ryt)íri,
zas se Turci strojí —
Búh naše dúfání!“

35
A hned s prudkostí velkú
k zámku šturmovali,
ze čtyř strán (dobí)zeli
^[10],
až naši ustali,
mnozí sú zhynuli.

36
A vtom Turkúv upadlo
víc než polovice,
Solimanovo srdce
leklo se velice —
chtěl preč jíti, zrádce!

37
I hned diabel holomkúv
svojich jest nastrojil,
a řka: „(Cisá)ri milý,
neni to tvoja čest
než velká hanba jest!

38
(Ab)ys mel odtáhnúti
od zámku Sigoti,
musí nám ho (poddati),
pán Zríni skapati,
svú hlavu stratiti!“

39
Tu se hned zaprísahal
zrádce nešlechetný,
že nechce odtáhnúti
od zámku Sigoti,
aby mel zhynúti.

40
I hned spočinút kázal
a to jim prikázal,
tu jich prosil i hrozil,
aby dobývali,
statečně se měli.

41
K šestému šturmu hrozných
janičárúv vybral,
všem dvadcetitisícúm
i osemdesáte
bežeti rozkázal.

42
Tu již zrádci velikú
škodu učinili,
až jich dosti zhynulo,
petsto našich zbili,
zase se vrátili.

43
Tu pán Zríni Mikuláš
své neštestí očul,
všeckých svojich junákúv
k sobe jest zavolal,
všecko jim daroval,

44
a řka: „Moji rytíri
a křesťané verní,
všecko so(be po)berte
a zmužilí buďte,
statečně bojujte!

45
Již se Turci ukrutní
opet na nás strojí,
Bože (náš vše)mohúcí,
obhajuj nás všecky,
nevolné kresťany!“

46
K sedmému šturmování
ukrutně stríleli,
n(ašich mno)ho pobili,
neb jančáre byli,
ukrutně stríleli.

47
Tu pán Zríni Mikuláš
od zrádcúv obrazen
(hned s v)elikú žalostí
na lúže položen
do svého pokoje.

48
Tu již všickni junáci
sigotští plakali,
(prední haj)tman pán Ferenc
všeckých kojit počal
a sám hor(ce plakal).

49
Puškáre Jeronýma
verne napomínal,
aby (nejprv na) Boha
vždycky pamatoval,
verne aby strílel.

50
I hned puškár Jeroným
dobre dělo nabil,
cisá(rúv šátor) zmíril
^[11],
kdež Soliman sedel,
vesele pil, jedel.

51
Práve v ten stlúp prostredný,
jenž v prostredku stojí,
hned ho vpoly ustrelil,
Solimana zmámil
a strachem podmanil.

52
Hned ho na zem veliká
nemoc uhodila,
do tretího dne držela,
až mu duši vzala —
tá vec byla tajná...

53
Dva bašové veděli
o tom, žádný jiný,
tri šturmy v tej nemoci
velmi tuze hnali
a rozkazovali.

54
Jako by byl cisár živ,
jesti sú varili,
rozkazovali smele;
tělo Solimanovo
leželo v bavlně.

55
Neb se to poradili
dva bašové tajně,
mají-li smrt zjeviti
čili zatajiti —
„Co máme činiti?“

56
Rekel jeden druhému:
„Jestli smrt zjevíme,
hned roztržitost velká
mezi námi bude
a lid se rozejde.

57
I budeme tajiti,
jako by byl živý,
lidé se budú báti,
a budú plniti
naše prikázání!“

58
I hned vtom o púlnoci
špehárúv poslali,
jak se si(gotští) mají,
aby vyzveděli
a pilně nahlídli.

59
Špeháre, kdy sú na zdi
našich špehovali,
veliký o(heň v p)aláci
horeti videli
a všecko spatrili.

60
Nebo naši sigotští
již statky pálili,
by jich Turci n(emeli,
na) oheň metali,
nic nelitovali.

61
(Špe)hári se s radostí
k bašúm navrátili,
že se sigot(ští b)ojí
a k smrti se strojí,
všecky statky pálí.

62
Hned s radostí velikú
k šturmu rozkázali,
opet tridcetitisíc
velmi tuze hnali,
by Sigoť dobyli.

63
Našich Búh posilňoval,
mnoho Turkúv zbili,
nebo sotva tretí část
jich se navrátilo,
do tábora vešlo.

64
K tomu i našich tisíc
v tom šturmu zhynulo,
i hajtmana samého,
netco více málo
puškáre hlavního.

65
Puškáre sú stratili,
zrádce osadili,
hnojem děla nabíjal,
Turkúm listy strílel
a radu jim dával.

66
Turci vidúce listy,
hned se zradovali,
že v zámku svého rodu
již mají puškáre
falešného srdce!

67
V jedenáctém šturmování
mnoho se jich hnalo,
osem(de)sátetisíc,
lidu tak hojného
jako hora bylo.

68
Naši již, nebožátka,
všickni ustávali,
a predce se bránili,
do zámku nedali,
silne se bránili.

69
V jedenáctém šturmování
mnoho našich zbili,
(a) jen již na tritisíc
našich jest zústalo,
rytírstva sil(ného)!

70
Poslyžtež již, pánové,
co jsú učinili
naši (rytíři si)gotští,
jenž manželky meli —
hlavy jim stínali,

71
v hrob pěkně pochovali,
neb samy prosili,
aby se (hrozní) Turci
s nimi neprznili
a necizoložili.

72
Již víc rady nebylo...
Dvúch žebrákuv star(ých
na brá)nach osadili,
knoty v ruce dali,
prachem
^[12] posypali.

73
Čtyriadvadceti tun
prachu vysypali,
na bránach (i na mo)ste
i v meste sypali,
slamu na vrch dali,

74
kdyby se Turci hrnuli,
aby zapálili;
tu jich — (ne-li) více —
desettisíc zbili,
i sami zhynuli.

75
Jeden rytír statečný,
jenž též manželku mel —
nedávno ji byl pojal —
ten žalostne plakal,
nebo ji litoval.

76
Hned šablu svú vytáhel,
chtěl jí hlavu stíti,
hrdla se mu chytila,
velice plakala,
prositi počala:

77
„Ach, múj milý panáčku
a manžele verný,
nepoškvrňuj svej ruky,
ale mne poslechni:
Dej mne oholiti!

78
Husárske mi šaty dej
a kúň osedlaný,
šablu ostrú pri boku
ať mám jako i ty,
tovaryši verný!

79
Nebo ja s tebú pújdu,
brániti se budu,
tak mne žádný nepozná,
bych ja byla žena,
tvá verná družina!“

80
Když tá pani rozkošná
na koni seděla,
Turci ji hned po(znali),
že to byla žena —
chteli ji chytiti...

81
Ona nic nemeškala,
svú šablu vytrhla,
sedem Turkúv jest sťala,
v prse prostrelená
dolu s kone spadla.

82
K čtrnáctému šturmování
Turci se již brali,
naši ven (z) zámku vyšli...
Mnoho jich pobili,
tuze se bránili!

83
Všecek tábor turecký
již k zámku beželi,
s našimi se (hon)ili,
dosti práce meli,
až všeckých pobili.

84
Od rána do polodně
s nimi se honili;
mnozí Turci již (v) zámku
sú hospodarili,
jiní se honili.

85
Když pak našich pobili,
již veselí byli,
že trikráte sto(ti)síc
pod ním sú stratili,
na to nic nedbali.

86
(Zám)ky lámat počali,
Zríniho hledali,
najíti ho nemo(hli,
ač) dosti hledali,
všudy prohledali.

87
Jančár jeden v tretí den
nové sklepy poznal,
hned jich lámati počal —
co jest tam nahledal,
Zríniho uhlídal!

88
Zríniho ležícího,
pána kresťanského,
myslel, co má činiti,
má-li ho zjeviti,
čili zatajiti.

89
A hned potom dvúm bašúm
Zríniho oznámil,
do pokojíku jeho
tam jestiť uvedel,
by ho každý videl.

90
A když ho uhlídali,
že se k smrti strojí,
jeho napomínal(i),
ostrú šablu vzali,
od neho odešli.

91
A hned s tú šablú jistú
hlavu jeho sťali,
v octe ji umývali
a na kopí vstrkli,
všem videt ji dali.

92
Telo jeho v kostele
slavně pochovali,
k hlav(e jeho, zlo)stníci,
velmi se hrnuli,
by všeci viděli,

93
aby každý uhlídal,
na to usiloval,
tak sla(vného ry)tíre,
jenž bojoval smele,
každý žádosti mel.

94
A potom na tretí den
k cisári poslali
našem(u kresťan)skému,
aby zvestovali,
že sú Sigoť vzali.

95
Páni všickni kresťanští,
jenž Zríniho zn(ali
žalo)stně sú plakali,
jeho litovali,
rytírstva želeli.

96
Ó, puškári, puškári,
zrádce svého pána,
hnoje(ms' děla) nabíjal,
listy Turkúm strílel
a radu jim dával!

97
Zaslúžil si odplatu,
hojně stríbra, zlata,
aby (ho rozto)pili,
do hrdla nalíli,
do sýtosti dali!

98
Politujtež, kresťané,
zámku tak slavného,
mesta tak h(rdé)ho
a pána Zríniho,
obhájce silného!

99
Ó, Bože všemohúci,
jeho milej duši
ráčiž milostiv býti
a v lúno své vzíti,
radosti popríti!

100
Spolu s jeho rytíry,
s vernými kresťany,
ráčiž milostiv býti
a k sobě prijíti,
večnú radost dáti!