Zpustatěnie uherskej země pod Turky

1
Milí páni, slyšte, k zpívání pozor mejte,
jak Uherská zeme zpustatěla, pohleďte!
Škodu velkú vzavše,
máme dosti plače,
všudy na každém místě.

2
Ach, jak veliký hněv Pán Bůh jest vylil na nás,
svoju hroznú metlu ráčil dopustit na nás!
Protož se ponížme,
k němu se obraťme,
takto všickni zvolajme:

3
Ty si Stvoritel náš, Pane, tys večný král náš,
Tys pred neprátelmi neomylný, Pane náš,
Ty si náš ochrance,
i mocný obránce,
ó, nad nami smiluj se!

4
Tebeť my vzýváme, samého vyznáváme
za krále i pána i verného hejtmana.

Ty sám nás ochraňuj,
cesty naše spravuj,
cirkev svätú obhajuj.

5
Harcuje neprítel, Turek, Tatár ukrutný
na nás, na kresťany jako diabel rohatý.
My stále rmútíme,
plačlivě kričíme,
takto k Tobe voláme:

6
Abba, Otče svatý, náš milý Stvoriteli,
jenž si nás vykúpil, Ježíši Spasiteli.
Slíbils spomáhati,
kdo bude volati,
Tvéj pomoci žádati.

7
Ej, začež si se od nás smutných odvrátil,
proč si nás sirotky pod jich ruku zavrátil?
Obratiž k nám, Pane,
oči Tvé velebné,
pro milosrdenství Tvé.

8
Uschla jest tvár naša tak jako pecná hlina,
z našeho líce krása velmi jest proměněna.
Strachem srdce naše,
všecky smysly naše,
velmi promenili se.

9
Stíná Turek zlostný, morduje nemilostně,
starých pomorduje, mladých preč odvozuje,
panny poškvrňuje,
ženy nešanuje,
svú vůli provozuje.

10
Račiž pohlednúti, jak nás málo zůstalo,
pri evanjelium málo se zachytilo,
jedni k bohům cizím,
druhí k Turkom zlostným
pre živnost se oddali.

11
Ó, Pane náš milý, jestli nás v tuto chvíli
nebudeš brániti a za nás bojovati,
musíme preč jíti,
všecko opustiti,
tak životy brániti.

12
Škodlivý pak pohan, jestli on to dokáže,
Tvých verných křesťanův jestli odsud pobere,
kázání Tvých svatých,
z kazatelův verných
nezůstane žáden z nich.

13
Kterí zůstanú, jak se spravovat budú,
bez evanjelium jako hovada budú;
a ti, kterí ujdú,
do cizích zem půjdú,
jak se spravovat budú?

14
Ó, nerač dopustiť ten hrozný posmech na nás,
budú Turcí mluvit, že si Ty zavrhol nás,
že si jich zalíbil,
za svůj lid vyvolil,
nás pak že si oddělil.

15
Utíkáme se již pod Tvú svatú ochranu,
rač Ty sám pohanův odvrátiti na stranu,
ať nás nemordují,
zemi neplundrují,
ze všech stran nesužují.

16
Ej, pakli nás ještě jednúc s nimi potresceš,
staniž se Tvá vůle, tak jako sám míti chceš,
tak Ty učiň s námi,
smiluj se nad námi,
dej nám své požehnání.

17
Co sme zhrešili, to nic není proti nám,
ale se to našlo proti prikázáním Tvým,
protož nás sám káraj,
tresci, napomínaj,
neprítelovi nedaj.

18
Jak otec laskavý, vezma prútek v své ruce,
tresce své děťátko, tak jak on míti chce,
tak Ty učiň s nami,
smiluj se nad nami,
odpusť nám naše viny.

19
Útočiště v Tobe, naději svú skladáme,
ve Stvoriteli svém fundament zakladáme,
ó, prosíme Tebe,
privediž nás k sobe,
do vysokého nebe.

20
S anjely bezpečně dej se radovat věčně,
na Tvú tvár patriti, Tobe, králi, zpívati:
Svatý, svatý, svatý,
večný, jasný, slavný
(Kriste), beránku boží.