ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[2]

Kapusta

Měl jsem z ní radost; byla plná, trochu ojíněná a tak kudrnatá jako František Langer, když byl mladší; ale najednou se bůhvíodkud vzaly housenky běláska zelného, který, jak ukazuje jméno, by měl žrát zelí u Strašnic a nechat mou kapustu s pokojem; a sežraly všechno krom pěkně rozvětvených žeber.

Před touto pohromou jsem byl nakloněn opravit tabuli hodnot a považovat kapustu za královnu květin. Nuže, není to pravda; královnou květin je pořád ještě růže, zřejmě proto, že není k žrádlu.

Patrně i člověk musel být velmi nejedlý, aby se stal králem tvorstva.

Sukulenty

Nemyslete si, že jich mám sbírku; mám toho jen čtyři hrnečky a něco netřesku; ale přece mne tato vegetace uvádí v úžas.

Jeden kaktusek vypadá, jako by si to umínil pučet kousek syrového skopového masa; je to červené, trochu nafialovělé, tlusté a velmi podobné jakýmsi znetvořeným pracičkám; tento div přírody je, upřímně řečeno, poněkud ohavný.

Druhý kaktus si usmyslil přijmout podobu, jako by vyšel z fantasie nějakého klempíře. Dělá to jistě naschvál; tváří se jako umělý výrobek.

Třetí, to jsou pěkné tučné fialové a zelené šavle se zřejmou vůlí k stylisaci; ale všechno je osypáno jakousi tropickou vyrážkou v podobě hustých bílých a plesnivých bradaviček. Zdá se, že to není nakažlivé.

Čtvrtý netvor se musí vidět růst. Nejdříve vylezou chlupy, z těch se udělá hvězdička, a pod hvězdičkou se ukáže zelená bambulka. Nakonec je z toho taková rohatá koule, hustě osázená pichlavými hvězdičkami. Nedovedu si představit, co z toho vznikne dál.

Ale nejpodivnější je obyčejný netřesk; nasázel jsem jej a dále jsem se o něj nestaral; ať ukáže, co umí. Nuže, umí něco zvláštního: kdekoli se mu zachce, v podpaždí, na zádech, na hlavě vyžene jakousi zelenou lupenitou hlavičku, ta se ulomí, skutálí se do hlíny, zapustí kořínek a roste jako blázen.

Co bych si počal, kdyby mně v podpaží nebo na prsou nebo vzadu na šiji začalo pučet dítě. Některé netřesky mají na sobě dvacet mladých; je to jako osudná plodnosti; je to rozpoutané mateřství.

Plevel

Učinil jsem objev: každá bylina má nejen jiný list a květ, nýbrž i jiný kořen. Vy, kdo se nepatláte v půdě, abyste vyplenili bejlí, nemáte ponětí o skrytém bohatství kořenů. Jsou kořeny kypré, dužnaté, chorobně bledé; nebo tuhé, rozvětvené, bohaté jako čupřina; plazivé, dřevnaté, naběhlé, hlizovité, úporné i křehké, pevné jako ovčí struna, hluboké i mělce rozlezlé, tučné i hladově vychrtlé, růžové jako živé nervy i černé jako hniloba, kosmaté i lysé; říkám vám, pod zemí je to stejné bohaté jako nad zemí.

Hlína

Mluvil jsem o hlíně, a jeden zahradník se na mne urazil. Zahradní půda, řekl, to není žádná hlína; to je prsť, humus, ušlechtilá a živá hmota, kdežto hlína je, víme, mrtvina, jíl a jalovina. Trochu jsem se zastyděl; zahradník má pravdu. Ale proč tedy Hospodin stvořil člověka z hlíny země a ne z prsti? Není psáno, že by Adam byl stvořen z humusu. Není řečeno, že by jej Stvořitel byl udělal z jemné listovky. Patrně šetřil humus a listovku na Zahradu Ráje. My zahradníci přece nevymrháme nejlepší prsť na nějaké pochybné pokusy.

Jak se pěstují oblaka

Stojí to dosti práce; je nutno velmi pečlivě plevat, vyhazovat z prsti neřád a kamínky, klečet na zemi, shýbat se, rýt se v půdě, zalévat, sbírat housenky, hubit mšice, kypřit půdu a sloužit zemi; když pak tě už bolí od toho záda a ty se narovnáš a podíváš se k nebi, máš nejkrásnější oblaka. Probatum est.^[3]

(1925)