ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Flora Kleinschnitzová: Andrej Sládkovič a jeho doba

(1820 — 1850)

Vychází za podpory Ministerstva školství a Národní osvěty.

Praha 1928

Vytiskla fa. Všetečka & spol. v Praze XII., Lublaňská 35. pro nakladatelku Annu Bečkovou v Praze XII., Chodská 18.

Na podzim roku 1928.

Motto:

„Bez instrumentu svojskej mluvy neboli by sme mali Sládkoviča takého, akého nám ho dala slovenčina, ani Bottu, a nimi počínájúc až po Hviezdoslava, Kukučina a Ivana Krasku boli by sme zostali nie-li nemí, zaiste bez priliehavého slovesného prejavu našej kultúrnej a umeleckej hodnoty.“

(Dr. Milan Hodža: Československý rozkol.)

„Poems are men, if true poems“.

(Elisabeth Barrett Browning.)

Poznámky

Ještě roku 1908 shrnuje velmistr slovenské poesie Hviezdoslav poslání básníka, zrozeného pod Tatrami, ve slova: „Slovenský poet — on je najprv poslom k svojmu ľudu, hry voľnej kúzlo mu len pridané. Kým spevci kol si ako vtáci hudú, on v ľudu musí konať poslanie; len kuknúť ak môž’ čo je za obzorom, tak zaľahol mu srdcom jeho ľud: bdie ani matka pri dieťati chorom…“ — Nemysliti na sebe, budit, těšit, povzbuzovat — tak chápali svůj životní úděl i úkol všichni ti, jimž zůstala slovenština prostou samozřejmostí od chvíle, kdy po prvé zazněla; ti, již jdouce za hlasem srdce učinili slovo Štúrovo tělem, vybojovali rodné mluvě místo v literatuře a zabezpečili jí svým dílem právo na život.

Tak chápal svůj úkol životní i Andrej Sládkovič, první, který se plně rozezpíval řečí srdce i rodu svého a byl uměleckým interpretem všeho, co dobu jeho vzrušovalo zlatými nadějemi i radostnou vírou a rozechvívalo ji zklamáním, steskem a bolestnou úzkostí o bytí národa. Psáti jeho životopis znamená zachycovati současně kus života, jímž žilo Slovensko jeho doby — ba, průměrně prostý soukromý život básníkův ztrácí se v toku rušného života veřejného právě tak, jak dílo jeho nese mnohem více pečeť všeho, čím žila jeho rodná země, než co prožíval sám.

Tato práce zahrnuje dobu, dílo i osudy básníkovy do roku 1850, kteréžto časové omezení není voleno náhodně: přelom, který se po roce 1849 udál ve veřejném životě slovenském, odráží se i v Sládkovičově díle, jak po stránce ideové tak i formální.

O úplném vyčerpání materiálu a pramenů dnes ovšem ještě nelze mluviti; bude nutno postupně doplňovat a opravovat v podrobnostech — Slovensko nemá posud soustavně uspořádaného literárního archivu, mnohé dokumenty jsou majetkem soukromým, ne vždy snadno přístupným. Zejména co se týče let čtyřicátých, je zachovaný archivní materiál velmi kusý; Ľudevít Grossmann, s nímž byl Sládkovič v živém písemném styku, zničil z opatrnosti za revoluce všechny básníkovy listy — zanikl tak pramen, z něhož by bývalo možno bohatě čerpati pro poznání Sládkovičovy osobnosti. A jako Grossmann učinili zajisté i jiní, chráníce tak sebe i své druhy v době pohnuté a nebezpečné — pro nás to znamená, shledávati pracně drobné doklady, které někdy jen náhoda vynese na povrch, klásti kamének ke kaménku. Tím spíše náleží můj dík správě Slovenské Matice a Slovenského Muzea v T. S. Martině, jež mi přístup k archivnímu materiálu všemožně usnadňovala, jakož i správě knihovny Národního Musea v Praze, s jejímž laskavým svolením mi bylo možno použíti některých korespondencí. Za všechny, kteří jakkoli k úplnosti práce ochotné přispěli, stůjtež tu jména pp. univ. prof. Dr. Jaroslava Vlčka a inspektora Jana Kabelíka v Praze, architekta Dušana Jurkoviče v Bratislavě a paní Anny Hroboňové v Dolním Kubíně.

Sládkovičův obraz po stránce lidské i umělecké zachycují v hlavních rysech stati Jaroslava Vlčka v „Dejinách literatúry slovenskej“, T. S. M. 1890 (1923) a v „Literatuře české XIX. století“, díl III., 1. Podrobnosti z básníkova soukromého života uvádějí Jan Kalinčák, Rozpomienky na Ondreja Sládkoviča, Sokol I, 399 a Ľud. Grossmann, Nákres života Ondreja Braxatorisa-Sládkoviča, připojený ke Kobrově vydání Sládkovičových Spisů básnických v Nár. bibliotéce, sv. 51, Praha 1878. Sládkovičovým básnickým dílem se obírají J. Maliak, O prostriedkoch, ktorými Sládkovič utvoril ideál Maríny, SP VII, 85 a Tragikum v Sládkovičovej Maríne, SP VII, 239 a SP VIII, 19; Tichomír (Jan Donoval), Sládkovičova poezia, v I. sv. Sládkovičových Spisů básnických, vydaných Maticí Slovenskou v T. S. M. 1920; Pavel Bujnák, Sládkovičova básnická reč, Nár. Nov. 1920, č. 75. Cenné údaje bibliografické přinášejí poznámky Jozefa Škultétyho k vydání Spisů básnických v T. S. M. 1899/1900.

Pokud posloužily k poznání Sládkovičova života i jeho doby prameny nové, vysvítá z připojených poznámek.

F. K.

Zkratky

ATSM = Archiv Slovenského Muzea v T. S. Martině.

NMP = Národní Museum v Praze.

OT = Orol Tatránsky.

SbMS = Sborník Matice Slovenskej.

SNN = Štúrovy Slovenské Národnie Noviny.

SP = Slovenské Pohľady.

TSM = Turč. Sv. Martin.