ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Navštívil jsem pana MUDra J. Šípka, lázeň. lékaře v Houštce, mluvil jsem s ním ponejprv a byl jsem přímo dojat jeho láskyplnou, bodrou a pohostinskou povahou, jíž v dnešní době tak poskrovnu lze nalézti. Bodrý pražák, podskalák a každé jeho slovo kus ozdravění. S přátelským úsměvem napomíná: nemluvte u jídla, nejezte rychle, správně žvýkejte, nepijte čaje a černé kávy, nesolte neb aspoň skoro nesolte jídel a tak pomalu přivádí Vás úplně k provádění nové životosprávy. Za mé přítomnosti došly dopisy, — utrhává okraje obálek a dává je čísti, — čo v nich líčení o utrpení nemocných, co smutku, ale skoro všecky dopisy vyznívají v jediný ton. Vážený pane doktore. Jste poslední naší nadějí a p. doktor k tomu dokládá — a také ji nezklamu, musím však nemocného viděti, jinak nemohu mu pomoci. V takové náladě dotazuji se též sám zda by prospěla taková kura a trochu hladu také mě. Právě byste to potřeboval a každý kto je silný, ať žena či muž. Po takové kuře ztratí přebytečné tuky, plíce které s námahou dýchají po případě trpí-li někdo záduchou (astmou) ozdraví jako zázračně v několika dnech, omládnete a budete míti radost ze života. Ale špatně znáte moje léčení, tvrdíte-li něco o hladu. Moji pacienti nehladoví, jen se postí a já Vás o tom přesvědčím. Na to uvádí mne k několika nemocným. Útulné pokojíky dobře vytopené a obyvatelé těžcí pacienti, kteří jistě připraveni byli na věci poslední. Tu muž přes 60 let starý na otázky milého svého lékaře zda jest hladov odpovídá — nemám hladu! — Máte žízeň? Nemám! A kdy budete jísti — až budu míti hlad, odpovídá nemocný. A kdy to nastane táži se já? Až organismus vyloučí všechno to, co pro každého člověka připravuje konec života. Neuveřitelné; stará, snad také 60 až 70ti letá žena stížena rakovinou. Na otázky stejné jako u pacienta prvého odpovídá také podobně. Prosím Vás je možno tuto strašlivou chorobu léčiti? Vždyť vidíte a tažte se sám a nemocná potvrzuje výrok lékařův. Přišla, rakovinou zachvácena celá ruka, pak dvě místa v obličeji a všechny tyto strašlivé věci mizí, kůže se zaceluje, a jak sama nemocná tvrdí o 50% je to lepší. Zápach který kolem ní se šířil ze zachvácených částí těla, pro který nemohl nikdo vedle vydržeti zmizel a nemocná plna chvály a vděku se těší, že zbaví se strašlivého toho nepřítele úplně. Tak šlo to dále od jednoho k druhému a všude táž písnička a zářící naděje na záchranu, ačkoli snad každý z nemocných připravoval se na věci poslední. Je možno v zájmu trpících a veškeré bídě kterou přináší sebou každá t. zv. nezhojitelná nemoc, aby nebylo to veřejně publikováno? Nikoli. Když jsem se tázal, k jakému cíli vede jeho snaha, mi odpověděl: Chci, pokud možno, pod svým dohledem každému vrátit zdraví a učiti jej, jak má v budoucnu žíti, aby si toto udržel. To ovšem je možno, když mnohých svých, mnohdy hodně zakořeněných zvyků se vystříhá, což ovšem je možno pri velmi pevné vůli, kterou lidé snadno nabudou, vzpomínajíce často svého bývalého, mnohdy nesnesitelného utrpení, poněvadž většinou přicházejí ke mně jen lidé, kteří hledali již všude pomoc, domnívajíce se, kdo ví jak mnoho musí trpěti postem. Že tato léčba budoucnosti nabývá ohlasu i v medicinských kruzích, je důkazem, že Dr. Š. nyní čítá mezi svými pacienty i dva doktory veškerého lékařství. Proto požádali jsme p. Dra Šípka, aby již k prospěchu našich zákazníků napsal sám něco o způsobu léčení svojí methodou, a dávame tuto stať jako první díl našeho herbáře.

Nakladatel