ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Přírodní léčení jest od nejstarších dob (více než 5000 let př. K.) ochranou člověka proti nemoci, úrazu a smrti.

Přírodní léčitelé byli znalí způsobů a prostředků léčivých. Zvláště to byli kněží, kteří poskytovali rad a pomoci nemocným poutníkům, přicházejícím do chrámů prosit bohy o pomoc. Léčení prováděno bylo dle příznaků chorob a proto hlavně chirurgie vykazovala úspěchy na tehdejší dobu velice pozoruhodné. Vnitřní léčení bylo spojováno s náboženskými výkony (zaklínáním, modlením a obětováním). Filosofové, zvláště řečtí, sledovali poznávání zákonů přírodních a snažili se ujasniti názory o příčinách nemocí. Nejslavnější lékaři starověku spojovali ve svém učení základy léčby, přejaté od nejstarších národů s novými názory na vznik světa, na stavbu lidského těla a na přírodní vědy. Mnoho významu při hledání léků proti nemocem přikládáno bylo hvězdám, hlavně souhvězdím. Přírodní léčení bylo stále doplňováno objevy účinků látek nerostných, rostlinných a živočišných. Zkušenostmi získanými při pitvě obětovaných zvířat doplňovány dohady o stavbě těla lidského, a pátráno po původcích chorob. V Evropě stěhování národů a války zadržovaly pokrok v lékařství a v severní Africe Arabové, mocný a vzdělaný národ, měli znamenité university a zachránili tak lidstvu poznatky, které dlouho do středověku byly podkladem alchymie. Mnohá léčivá látka dodnes nese jméno původu arabského (alcohol, sirob). V Evropě později rozšiřováno křesťanství, které přineslo nový názor na péči o nemocné, humanitu. Přirozeně prvními hlasateli nového náboženství současně byla poskytována pomoc nemocným, hlavně v klášteřích. Později byly vedle klášterů stavěny nemocnice, což lze sledovati dodnes. Z universit arabských přicházeli do Evropy znalci léčivých látek a léčebných metod. Byli to léčitelé, zabývající se též prodejem hotových léků. Lékaři a lékárníci vnikali při svých cestách ze Španěl víc a více do střední Evropy a nové university rozšiřovaly vzdělání v národech. Nové poznatky z přírodních věd daly základ k názorům o vzniku světa, odlišným od výkladu kněží. Léčení svěřováno jen lékařům, vyšlým z universit a tak poznenáhlu léčení vzato kněžím. Z alchymie vzniklá lučba uváděla lidstvo v úžas svými objevy a lékařství samo používáním hlavně léčiv anorganických oddalováno bylo od přírodního léčení. Byly vydávány herbáře, obsahující popisy léčiv a návody k jich upotřebení. Byly známy recepty velmi složitých léků, které byly k lékopisům později vydávaným připojeny. Léčivé byliny, nerosty a látky zvířecí popisovány byly v herbářích; máme z té doby hlavně vynikající dílo vlašského lékaře Petra Ondřeje Matthiola, vydané u Melantricha z Aventina v českém jazyku (1562). Alchymie pěstována za účelem získání kamene mudrců a přinesla mnohé sloučeniny léčivého účinku. Lučba zatlačila původní alchymii a přímo chrlila nové a nové léčivé přípravky. Nové názory na světovou soustavu (1543) Mikulášem Koperníkem vyvolaly zmatek v řadách kněží. Problém, že země otáčí se kolem slunce, byl tak nepřijatelným pro cirkev katolickou, že teprve papež v roce 1822 dal svolení ku vydávání knih s popisem pohybu země kol slunce. A tak poznenáhlu názory starých národů odsouzeny k zavržení. Léčení spojilo se s léčivými přípravky a metody léčebné zapomínaly svého původu. Ale ne navždy. Lidstvo nespokojuje se léčením pomocí chemických sloučenin a léčivých bylin, neboť záhy poznalo, že nelze proti některým vnitřním chorobám najíti lék dosti účinný. Jsou to zvláště tak zv. choroby sociální, jako tuberkulosa, pohlavní choroby a t. d. Lidstvo poznalo, že zabraňování vzniku chorob jest nejdůležitější otázkou zdravotnickou. Předcházení nemocem jest úzce spjato s přírodoléčbou. Žíti dle přírody t. j. vystříhati se všeho, co nemoc vyvolává, jest zákon, který lidstvo nesmí překročovati, nechce-li utrpěti škod na zdraví. Světlo, vzduch a voda — jsou nejcennějšími prostředky léčebnými, ale i hlavními pomocníky lidstva v předcházení nemocem. Takto byl rozšířen úkol lékařů o to, co středověk a počátek novověku do nedávné doby lidstvu upíral. V tehdejších dobách stavěna města s úzkými ulicemi, v nich domy s tmavými byty; města trpěla nedostatkem zdravotně nezávadné vody a nedostatkem kanalisace. Kol měst hradby zabraňovaly přístupu vzduchu. Tak uměle stala se města semeništěm nemocí, hlavně nakažlivých. Objevem zhoubných mikrobů našla lékařská věda cestu zpět k přírodě. Dnešní hygiena žádá široce vybudovaná města s parky a lázněmi, s dobrou pitnou a spotřební vodou. Otázka kanalisace pro moderně stavěná města jest jednou z nejdůležitějších. To jest skutečný návrat k základům přírodního žití, které může nejen jednotlivci, ale i celým národům vrátiti zdraví, podrývané vysilujícím zápasem o denní chléb, a o zachování lidského rodu. Lidstvo pátrá po starých pravdách a hledá pomoc v starých herbářích, kde domnívá se nalézti pomoci proti nemocem. Ačkoliv lékaři vytvořili nové názory o léčbě, přece mnozí laikové hledají vlastní cesty, — neboť i laikové často lidstvu přinesli poznatky velmi cenné pro boj proti nemocem. — Na četná přání uveřejňujeme Herbář paní Klotyldy Hoppeové, jakožto doklad hledání nových metod lékařských. Čtenář tohoto herbáře musí si býti vědom, že prvním, komu se má svěřiti v případe onemocnění, jest svědomitý lékař. Tak, jako při objednávce toho či onoho tovaru podle své zkušenosti volíme nejlepšího řemeslníka, tak i v otázce svého zdraví budeme hledati pomoc u toho, komu máme největší důvěru. Vždyť nedáme za pomoc jen peníze, ale i část svého zdraví, učiníme-li chybu při volbě léčitele. Každý nemocný dobře musí uvážiti, co z receptů pani Hoppeové lze bez škody upotřebiti a na co musí předem vyžádati si souhlasu zkušeného lékaře. Nejen při onemocnění, ale i pro zachování a prodloužení života nutno dáti rozhodnutí svému svědomí, jak nejlépe svoje peníze uložíme. Domácí prostředky někdy postačí pro první pomoc pří onemocnění; zanedbáme-li však chorobu, může to míti dalekosáhlé špatné následky. Proto vždy záhy rozhodneme se ku poradě s lékařem. Pro udržení zdraví lze mnoho vykonati malým poměrně nákladem a krátkou dobou, věnovanou tělesné péči.

Všecky předpisy v herbáři uvedené jsou upraveny odborně.

Tak zvané „Rozpoznávání nemoci“ v textu uváděné, ponechali jsme pro zajímavost nezměněné, byť s odborným rozpoznáním se neshodovalo. Zajímavé jest, že návštěvníci pí Hoppeové tvrdí, že nemoc tímto způsobem odhalovala a již pohledem řekla příchozímu, co se mu na zdraví nedostává, a snad i mnozí čtenáři, kteří s pí. Hopeovou do styku přišli mají takové zkušenosti.

Jak bylo používáno prostředků v herbáři uvedených

Vnitřně: Prášky, thé, pilulky.

Mazání: Vstřebáváním kůží dovnitř těla a takové, které působí jenom na povrchu těla.

Kloktání.

Ošetřujeme-li nějakou chorobu, nepoužívejme prostředku pouze jediného, není-li tak přímo udáno, nýbrž prostředků případně dvou a kde to okolnosti dovolují i tří, poněvadž nemoc tím rychlejí zmizí.

Je-li nutno použíti dvou mazání, z nichž jedním jest Kneippův olej vyměšovací, mažeme nejdříve tímto olejem a teprve čtvrtého neb pátého dne použije se mazání druhého. Týká-li se to chorob žil, pak po druhém mazání klademe obvaz.

Paní Hoppeová sdělila prostředky, které byly jejím tajemstvím, asi rok před svojí smrtí a tvrdila, že jsou prostředky nejlepší z nejlepších. Pro zajímavost uvádíme též při všech onemocněních způsob, jak tu či onu chorobu rozpoznávala.

Paní Hoppeová byla po 9 roků první asistentkou profesora v Lipsku, jenž byl majitelem sanatoria. Tam nabyla značných rozhledů a získala dobrých návodů pro lidové ozdravování, i proto nelze ji řaditi mezi t. zv. „báby“, které ponejvíce těží na účet nerozumu ze svých blížních, místo aby tito odkázáni byli řádnému a zkušenému lékaři.