ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Příspěvek k dějinám botanického výzkumu Slovenska

V tichém zákoutí na úpatí vinorodých kopců Malých Karpat v Pezinku žije v neúnavné práci jeden z nejlepších a nejvěrnějších synů naší vlasti, evangelický farář na odp. a senior Josef Lud. Holuby, který za čtvrt roku dovrší 85. rok svého plodného života.

Odloučen od rušného života městského, po jehož lesku nikdy nebažil, v plné svěžesti tělesné i duševní věnuje se tu vzácný tento muž klidné práci vědecké a národní, která byla a jest stále smyslem a obsahem celého jeho žití. Kdo vyhledá tichý jeho útulek v Pezinku, pozná v Holubym nejen muže neúmorné píle, hluboce vzdělaného, se všestranným rozhledem, nýbrž i člověka vzácné, ryzí povahy, zlatého srdce, živého temperamentu a při tom úžasně skromného, jemuž celá jeho životní práce, korunovaná tak bohatými výsledky, zdá se jen plněním samozřejmých povinností lidských. Holuby žije skromně v Pezinku ve dvou malých pokojících, jichž největší část vyplňuje knihovna a bohaté sbírky botanické, leč milo a útulno je u tohoto starce, jehož svěžest zahanbí mnohé mladíky moderní doby a jehož rázovité poznámky a vtipy tak mile oživují zajímavé táčky, v nichž Holuby prozrazuje obdivuhodnou paměť, sahající až do dob jeho mládí. Autor těchto řádků čerpal mnohé poučení z přátelských besed s tímto vědcem a národním pracovníkem, který vždy duší i srdcem žil a pracoval pro jednotu československého národa a jenž nikde nezapřel, ani za nejhorších útisků maďarských, že je dobrý Slovák.

Jeho všestranné vzdělání a ušlechtilá povaha vedly ho k tomu, že již dávno rozpoznal, že úzké a bratrské semknutí Čechů a Slováků v nerozborný celek skytá jedinou záruku pro svobodný rozvoj naší po tisíciletí Maďary utlačované slovenské haluze. Holuby je bez odporu jedním z nejrázovitějších dnes žijících Slováků naší starší generace, leč při tom posuzuje věcně a reelně všechny skutečnosti a není zaslepen tak, aby hledal spásu Slováků v nezdravém separatismu. Jako prozíravý a svobodomyslný muž správně vyciťuje, že síla je jen v jednotě, která se však nesmí podkopávati ni z té ni z oné strany.

O tělesné svěžesti Holubyho svědčí okolnost, že ještě letos v letě nebylo mu obtížno podnikati i delší botanické exkurse, spojené někdy s rychlým a nepřetržitým čtyřhodinovým pochodem v terénu.

Dílo Holubyho je velmi rozmanité. Úspěšnou činnost rozvinul na poli národním, mnoho vykonal i v oboru národopisném, leč největších zásluh získal si botanickým výzkumem různých částí Slovenska. Naše črta je věnována vedle dat životopisných krátkému nástinu jeho práce v oboru botaniky.

Josef Ludevít Holuby narodil se 25. března r. 1836 v Lubině pod Javořinou v Nitranské župě, kdež jeho otec, Jiří, byl evangelickým farářem. V rodině se udrželo podání, že jeden jeho předek vystěhoval se po bitvě na Bílé Hoře, aby se vyhnul pronásledování pro víru, z Čech do Senice v Nitranské župě a provozoval tu soukenictví. Jeden z jeho potomků, Jan Holub, byl farářem v Beluji v Honťanské župě a tam se počal psáti „Holuby“, t. j. Holubii filius. V Beluji se narodili Janovi dva synové: starší Samuel, potomní farář pukanský a senior honťanský, horlivý Slovák, a Jiří, otec našeho Holubyho, nejprv farář hajský v Turčanské, pak paramsecký ve Zvolenské, konečně lubínský v Nitranské župě, kde ve stáří 63 let zemřel.

Prvního učení dostalo se Josefovi v domě otcovském. Otec Jiří, veliký milovník ptactva, učil sám svého syna čtení, psaní, počtům, dějepisu, latině a němčině, takže mladý žák věděl toho do r. 1847 více, než bylo třeba věděti v III. třídě gymnasiální v Modré, kam byl přijat v září r. 1847 po předběžné zkoušce přijímací u rektora Kalinčáka mezi „syntaxisty“. V Modré ztrávil roky 1847/8 a 1849/50, neboť v revolučním roce 1848/9 bylo gymnasium zavřeno. Své zážitky na modranském gymnasiu vylíčil Holuby pod titulem „Z mojich žiackych časov Modranských“ v „Slovensk. Pohladech“ 1895 (1. str. 43 — 47, 2. str. 74 — 89).

Modranské gymnasium mělo jen VII tříd, a sice v třídě I. — IV. učil corrector, v V. — VII. rector. Proto, když bratr našeho Holubyho absolvoval v letě r. 1850 VII. třídu gymnasiální, poslali rodiče oba bratry do Bratislavy, kde Josef navštěvoval napřed na evangel. lyceu V. — VIII. třídu gymnasiální, po té 3 ročníky bohoslovecké. Své vzpomínky z těchto let uložil Holuby v črtách „Z mojich žiackych časov prešporských“ v „Sloven. Pohladech“ 1898 (1. str. 1 — 19, 2. str. 65 — 85) a „Rozpomienky bratislavské od r. 1850 — 1858“ („Církevné Listy“ 1920 č. 6 — 7). Stačí proto poukázati na to, že Holuby jevil již velmi záhy živý zájem pro přírodu, zejména pro rostlinstvo a že v Bratislavě začal již botanisovati. R. 1853 přednášel jim botaniku jako suplent německý kaplan Csáder, dobrý znalec květeny nejbližšího okolí bratislavského. Vedle diktované, suché terminologie botanické, která žáky ovšem málo dovedla upoutati, přinášel Csáder někdy i sušené exempláře rostlin, na nichž demonstroval jednotlivé ústroje rostlinné a dodával tak mladému Holubymu chuti k pozorování rostlin. Csáder seznámil Holubyho též se setníkem Schnellerem, který měl veliký herbář a s nímž Holuby podnikal v letech 1854 — 60 četné botanické vycházky. R. 1855 založen byl v Bratislavě přírodovědecký spolek, jehož, duší byl dr. Kornhuber, professor na městské reálce. Holuby byl již v prvém roce svých bohosloveckých studií přijat za řádného člena tohoto spolku a nevynechal ni jediné spolkové schůze, na nichž občas také sám přednášel. V tomto spolku obeznámil se s mnohými botaniky, tak s Janem Bollou, Drem Pavlovským, pozdějším řiditelem Theresiána ve Vídni, Dietlem, monografem révy, Dr. Boeckhem, monografem pavouků a majitelem pěkného herbáře, a j. Roku 1856 neb 1857 zdržoval se v Bratislavě plukovník Pidoll, od něhož Holuby obdržel mnoho pěkných rostlin z okolí Terstu. Také Skofitzovi do Vídně zasílal mnoho rostlin z okolí Bratislavy a ze župy Nitranské záměnou. Dlel-li někdy na velikonočních prázdninách u rodičů, zaskočil si na Javořinu, aby se pokochal na prvotinách jarní květeny; Galanthus nivalis, Petasites albus, Corydalis cava a solida, Dentaria enneaphyllos a j. působily mu mnoho radostí. O hlavních prázdninách podnikal pak četné botanické vycházky nejen do nejbližšího okolí, nýbrž i na hrad Čachtický a Tematínský, ku klasickému stanovisku Rochelovy Draba lasiocarpa anebo do jižnějších krajů Nitranska, do Borovců, Hlohovce a Udvarnoku.

Od r. 1856 do r. 1860 byl Holuby vychovatelem synů p. Scherza v Bratislavě a léto trávil pak na statku v Klúčově výše Trenčína. Koku 1860 odebral se pak do Vídně na evangelickou bohosloveckou fakultu a koncem školního roku přijal povolání za kaplana do Uherské Skalice, kde pobyl něco déle než rok. Koncem r. 1861 zvolen byl za faráře do Zemanského Podhradí v Trenčansku, kde ztrávil 48 roků, až v listopadu r. 1909 uchýlil se na odpočinek a přestěhoval se do Pezinka.

Jako kaplan skalický botanisoval Holuby po okolí skalickém; jako farář podhradský probádal floristicky nejen své nejbližší okolí, nýbrž podnikal četné exkurse i do dalších krajů Trenčanska, Nitranska a Oravy. Z Pezinku pak prozkoumal celé okolí v dosti širokém okruhu, opět s takovou důkladností, že jeho bystrému zraku skutečně nic neušlo.

Vlastními sbírkami, výměnou rostlin a darem celého herbáře Schnellerova, vyrostl herbář Holubyho do té míry, že zahrnoval na 10 — 12.000 druhů. Ovšem, jen část tohoto obrovského a velecenného herbáře tvořily rostliny slovenské, které bohužel prodejem celého herbáře dostaly se mimo hranice naší republiky. Holuby prodal totiž tento veliký všeobecný herbář asi r. 1883 Lud. Richterovi do Pešti a svou sbírku mechů listnatých a jatrovek (přes 500 druhů) sedmihradskému museu. Richter sloučil koupený herbář Holubyho se svým a celý tento spojený herbář nabídl pak později ke koupi maďarskému museu v Pešti. Když se však tato koupě nezdařila, koupil herbář ten rumunský konsul pro museum v Bukurešti. Za světové války nechybělo mnoho a herbář Richtrův byl by převezen z Bukurešti do Pešti. Když totiž rumunské vojsko bylo vytlačeno centrálními mocnostmi ze Sedmihradska a Rumuni pak i ve své staré vlasti poraženi, zamýšleli v Pešti (podle zpráv dr. Gáyera) převézti Richtrův herbář nazpět do Pešti, leč nedošlo k tomu a herbář ten, se všemi rostlinami Holubyho, je dnes součástí velkého herbáře v Bukurešti, jak mi nedávno při své návštěvě v Praze potvrdil též dr. Solacolu z Bukurešti.

Když Holuby prodal svůj veliký všeobecný herbář, založil si nový, jehož jádro tvořily rostliny župy Trenčanské. Při odstěhování do Pezinku daroval Holuby tento herbář, který zatím vzrostl do značných rozměrů, slovenské museální společnosti v Turčanském sv. Martině, kde je herbář ten, chovající četné unikáty slovenské, separátně uložen.

V Pezinku založil pak Holuby třetí herbář, který obsahuje úplnou květenu celého bližšího okolí (na 1.200 druhů jevnosnubných rostlin) a zároveň veškeré doklady k příslušné rukopisné „Floře“.

*

Věcný rozbor botanické činnosti Holubyho byl by tak obsáhlý, že vymyká se z rámce našeho časopisu. Omezuji se proto na přehled literární činnosti, vztahující se ke květeně slovenské a pojednání botanických vůbec.

I. Samostatně vydaná díla:

1. Flora des Trencsiner Comitates, Trenčín 1880, 8°, str. 176 (dílo toto vydal Dr. Brancsik v Trenčíně bez vědomí Holubyho jako samostatný otisk článků před tím uveřejněný ve spisech Trenčanského přírodovědeckého spolku).

II. Slovenské Pohľady (v Turč. sv. Martině):

1. Příspěvky ku kvetne okolia Trenč. Teplic; 1881, VI. str. 555 — 568.

2. O Mandragore; 1883, II. str. 183 — 191.

3. Magické rostliny; 1886, str. 10 — 14, 35 — 39,59 — 63.

4. Ukážka botanomantie v Bošáckej dolině; 1892, str. 208 — 213.

5. Niečo o maliníkoch Bošáckej doliny; 1892, str. 415 — 422.

6. Z prechádzky po Minčove a jeho okolí v Trenčansku; 1893, str. 458 — 476.

7. Výlet do Šútovskej doliny v Turci; 1895, str. 460 — 463, 556 — 560.

8. Skok trenčianským Povážím do Turca; 1896, 527 — 534.

9. Skok do Maninského priesmyku — s odbočkami; 1899, str. 400 — 413, 441 — 447.

10. Tri razy na Malenici; 1900, str. 143 — 149, 177 — 193.

11. Z potulky kopanicami Bošáckými po Stránsku huť v Morave; 1901, str. 601 — 618.

12. Dva razy na Tematíne; 1902, str. 589 — 592.

13. Quodlibet z cesty z Bošáckej doliny do Pezinku a nazpät; 1904, str. 421 — 442.

14. Všeličo z Bošáckej doliny; 1906, str. 577 — 601.

15. Z prechádzky Pezinkom a jeho najbližším okolím; 1910, str. 358 — 366.

16. O doháne (o tabáku); 1912, str. 715 — 732.

17. Niektoré zvláštnosti Flory okolia Pezinsk. a Bošáckej doliny; 1912, str. 678 — 685.

18. Niečo o význame vědeckých mien rastlinných; 1916, 11 — 12 (vyšlo 1919).

III. Časopis Museálnej slov. spoločnosti v Turč. sv. Martině:

1. O kvetne Slovenska; 1898, str. 36 — 37.

2. Vzácna literárna reliquia;^[1] 1912, str. 106 — 107.

3. Najstarší herbář na světe; 1913, str. 20.

IV. Westungar, Grenzbote, Pressburg:

1. Einiges von unseren Farnkräutern; 1917, Nr. 5, Mai.

2. Auf zum Schur bei St. Georgen!; 1917, Nr. 7, August.

3. Grosser Brand im Schur bei St. Georgen; 1917, Nr. 19, August.

4. Etwas über die jetzt gebrauchten Tabaksurrogate; 1917, Nr. 24, Jänner.

5. Die Brombeeren in der Haushaltung und in der Magie der Slovaken; 1917, Nr. 14, Februar.

6. Einiges über die Burgruine Temetvény im Waagthale; 1917 Nr. 4, Oktober.

7. Allerlei über die Hanfpflanze (Cannabis sativa); 1917, März.

8. Über die Verwendung der Buchenfrüchte; 1918, Nr. 12, Oktober.

9. Der Moorsumpf Schur bei St. Georgen ein Jahr nach dem Torfbrande; 1918, Nr. 22, September.

10. Über die einstige Safrankultur im Trencsiner Comitate; 1918, Nr. 18, Mai.

V. Oesterreichisehe Botanische Zeitschrift. Wien:

1. Aus dem Trencsiner Comitate; XV., 1865, str. 8 — 11.

2. Das Ivanócser Gebirge im südwestlichen Theil des Trencsiner Comitates; XV., 1865, str. 257 — 260.

3. Aus dem Ober-Neutraer Comitate; XV., 1865, str. 352 — 354.

4. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XV., 1865, str. 57 — 58, 87 — 88, 120, 195 — 196, 196 — 197, 267 — 268, 296, 399.

5. Bemerkungen zur Flora des Neutraer Komitates; XVI., 1866, str. 372 — 377.

6. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XVI., 1866, str. 62 — 63, 189 — 191, 220 — 222, 256 — 257, 296, 329 — 330.

7. Aus dem Neutraer Comitate; XVII., 1867, str. 277 — 282.

8. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XVII., 1867, str. 25, 57, 194 — 195, 230 — 231, 231.

9. Pflanzen albinos; XVII., 1867 str. 110 — 111.

10. Zur Moosflora des Neutraer Komitates; XVIII., 1868, str. 15 — 17.

11. Die Rubi der Ns. Podhragyer Flora; XVIII., 1868, str. 175 — 181.

12. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XVIII. 1868, str. 363, 394 — 395.

13. Zur Moosflora des Inowec; XIX., 1869, str. 143 — 146.

14. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XIX., 1869, str. 252 — 253, 283, 378.

15. Lebermoose der Flora von Ns. Podhragy im Trencsiner Komitat; XX., 1870, str. 238 — 241.

16. Zur Flora Presburgs; XX., 1870, str. 168 — 170.

17. Aus Modern in Ungarn; XX., 1870. str. 363 — 365.

18. Zweimal auf der Javorina; XXI., 1871, str. 54 — 56.

19. Eine neue Filago; XXL, 1871. str. 261 — 262.

20. Von Púchov bis Löwenstein; XXI., 1871, str. 347 — 358.

21. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXI., 1871, str. 28 — 29, 252 — 253.

22. Neue Pflanzenfarmen aus dem Trencsiner Komitate; XXII., 1872, str. 79 — 80.

23. Zur Flora von Súlov in Ungarn; XXII., 1872, str. 196 — 197.

24. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXII., 1872, str. 210, 234, 271, 305, 368.

25. Die Brombeeren der Flora von Ns. Podhrad in Ungarn; XXIII., 1873, str. 373 — 384.

26. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXIII., 1873, str. 71, 229, 324 — 325.

27. Seleranthus Arten; XXIV., 1874, str. 55 — 57.

28. Eine neue Cuscuta; XXIV., 1874, str. 304.

29. Literaturberichte; XXIV., 1874. str. 318 — 319.

30. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXIV., 1874, str. 98, 321.

31. Zur Kryptogamen-Flora van Ns. Podhrad; XXIV., 1874, str. 310 — 315.

32. Batographische Notizen; XXV., 1875, str. 309 — 316.

33. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXV., 1875, str. 274, 369.

34. Die Menthen des südl. Trenesiner Komitates; XXVI., 1876, str. 147 — 151.

35. Literaturberichte; XXVI., l876, str. 104, 206.

36. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXVI., 1876, str. 316 — 317.

37. Beitrag zur Flora des Neutraer Comitates; XXVII., 1877, str. 170 — 172.

38. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXVII., 1877, str. 351 — 352, 389 — 390.

39. Die Beckover Hügel; XXVIII., 1878, str. 159 — 163.

40. Cannabis sativa monoica „Sverepá Konopa“ der Slovaken; XXVIII., 1878, str. 367 — 369.

41. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXVIII., 1878, str. 247.

42. Aus der Löwensteiner Flora im Trencsiner Comitate; XXIX., 1879, str. 61 — 66.

43. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXIX., 1879, str. 33 — 34, 200 — 201, 237 — 239, 305 — 306.

44. Literaturberichte; XXX., 1880, str. 99 — 100.

45. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXX., 1880, str. 205 — 206, 336 — 337, 414 — 415.

46. Literaturberichte; XXXI., 1881, str. 238 — 239, 408 — 409.

47. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXXI., 1881, str. 304 — 305.

48. Literaturberichte; XXXII., 1882, str. 236.

49. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXXII., 1882, str. 106, 206 — 207.

50. Excursion in des Kálnicaer Gebirge im Süden des Trencsiner Comitates; XXXIII., 1883, str. 182 — 184.

51. Literaturberichte; XXXIII., 1883, str. 238, 271 — 272, 336.

52. Correspondenz aus Ns. Podhragy; XXXIII., 1883, str. 66, 238 — 239, 275, 308.

53. Zwei neue Brombeeren aus dem Trentschiner Komitate Ungarns; XXIV., 1884, str. 81 — 82.

54. Die bisher bekannten Flechten des Trentschiner Comitates; XXIV., 1884. str. 345 — 351.

55. Correspondenz aus Ns. Podhrad; XXIV., 1884., str. 36, 306.

56. Literaturberichte; XXV., 1885, str. 72 — 73, 406 — 407.

57. Correspondenz aus Ns. Podhrad; XXV., 1885, str. 289 — 290.

VI. Sborník Museálnej Spoločnosti v Turč. sv. Martine:

1. V zahradách Trenčianska najčastejšie dochovávané rastliny; 1896, I., str. 65 — 74.

2. Svätojurske rašelinisko Šúr v horúcom a suchom lete 1911; 1912, sv. 2., str. 95 — 108.

3. List nebohého Štefana Koreňa, s jeho stručnou autobiografiou; 1913. sv. 1., str. 36 — 39.

VII. Verhandlungen des Vereines für Natur und Heilkunde zu Pressburg:

1. Weitere Beiträge zur Pressburger Flora; 1856, str. 15 — 18.

2. Ein Ausflug auf die Javorina; 1856, str. 69 — 73.

3. Vegetationsbeobachtungen zu Pressburg; 1856, str. 96 — 107.

4. Ergänzungen zu Dr. Kržisch’s Flora des Oberung. Neutraer Comitates; 1858, str. 58 — 65.

5. Einige Beobachtungen über die Flora des Unter-Neitraer Comitates, namentlich Udvarnok’s; 1859, str. 35 — 36.

6. Bemerkungen aus der Flora des Unter-Neitraer Comitates; 1859, str. 67 — 78.

7. Nemes-Podhragyer Filices; 1864, str. 1 — 3.

8. Nachträge zu Nemes-Podhragyer Filices; 1866, str. 29 — 30.

9. Phanerogame Flora von Nemes-Podhragy; 1866, str. 35 — 100.

10. Botanische Notizen aus Skalitz; 1863, str. 81 — 91.

11. Über einige auf Pflanzen bezügliche abergläubische Gebräuche bei dem slovakischen Volke des Trencsiner Comitates. Ein Beitrag zur Culturgeschichte; 1875 — 1880, Heft 4., str. 1 — 10.

12. Über phanerogame Pflanzen der Pressburger Flora; 1856, str. 56.

13. Die gewöhlichsten wildwachsenden Genusspflanzen des Trencsiner Comitates; 1887 — 1891, 7. Heft, str. 91 — 105.

14. Kleine Beiträge zur Flora des Pressburger Comitates; 1900, str. 1 — 30.

15. Floristische Bemerkungen aus Bösing; 1902, str. 37 — 42.

VIII. Magyar Növénytani Lapok v Budapešti:

1. Pótadatok Ns. Podhragy virányához; 1877, str. 5 — 7.

2. A Mályva (Althaea rosea) unvelése és a Puccinia Malvacearum; 1877, str. 164 — 165.

3. Focke Synopsis Rubor. Germaniae; 1877, str. 169 — 171.

4. Egynéhány búcsúzó növenyfai Trencsimnegye déli részéböl; 1876, str. 49 — 51.

5. Gombászati apróságok; 1878, str. 68 — 71, 89 — 91. 1879, str. 17 — 19, 103 — 104. 1880, str. 65 — 67. 1883, str. 6 — 7.

6. Equisetum ramosum Schleich. Trencsén megyében; 1878, str. 9.

IX. Magyar Botanikai Lapok v Budapešti:

1. Aus der Flora von Bazin; 1916, str. 223 — 230.

X. A tréncsénvármegyei természettudományi Egylet Évkönyve:

1. Über einige Kultur- und Wandergewächse der Flora des Trencsiner Comitates; 1878, str. 34 — 62.

2. Über die Wirkungen der starken Winterfröste 1879 — 80 auf die Obstbäume und Brombeersträucher im Trencsiner Comitate; 1880, str. 31 — 39.

3. Die bisher bekannten Gefässkryptogamen des Trencsiner Comitates; 1881, str. 47 — 54.

4. Észrevételek Dr. Schur phytograph. közleményeiben és Gandoger Mihály rhodolog. tábláiban foglalt Trencsén megyei növényekre vonatkozó adatokra; 1883, str. 49 — 58.

5. Die bisher bekannten Gräser und Seggen (Gramineen und Cyperaceen) des Trencsiner Comitates; 1885, str. 27 — 44.

6. Die bisher bekannten Monokotyledonen der Flora des Trencsiner Comitates; 1886, str. 39 — 52.

7. Die Bisher bekannten Gefässpflanzen des Trencsiner Comitates; 1887, str. 100 — 209.

8. Floristische Literatur des Trencsiner Comitates; 1888 — 89, str. 8 — 26.

9. Die Holzgewächse des Bošác-Thales und deren Verwendung; 1890 — 91, str. 89 — 115.

10. Rubus moestus Hol.; 1890 — 91, str. 121 — 122.

11. Einiges über meine botan. Streifzüge durch das Trencsiner Comitat, nebst extravaganten Bemerkungen; 1892 — 93, str. 11 — 52.

12. Ratographische Notizen; 1892 — 93, str. 93.

13. Botanische aus dem Trencsiner Comitate nebst nebensächliche Excursen; 1894 — 95, str. 115 — 166.

14. Allerlei Bemerkungen über den nasskühlen Sommer 1897; 1897, str.42 — 51.

15. Zur Flora des Neutraer Comitates nebst diversen Notizen; 1899, str. 43 — 94.

16. Reisen von Ns. Podhragy zum Klein-Kriván mit beigemischten nebensächlichen Bemerkungen; 1904, str. 29 — 62.

17. Miscellen aus dem Bošác-Thale; 1906, str. 207 — 250.

18. Floristische Kleinigkeiten aus zwei Comitaten; 1910, str. 25 — 40.

XI. Obzor, Uherská Skalice:

1. Drahocenné dielo bylinárske; 1870, č. 34.

2. Dve zanímavé knížočky hospodárske; 1872, č. 11.

3. Ešte o kvete brusnice; 1875, č. 13.

4. Zkáza divého a záhradného slezu; 1877, č. 28.

5. Jelenie huby v našich horách; 1877, č. 36.

XII. Národnie Noviny, Turč. sv. Martin:

1. Ešte niečo o požiare Svätojurského rašeliniska Šúru; 1917, č. 117.

XIII. Letopis Matice Slovenskej, Turč. sv. Martin:

1. Kvetna Javoriny nad Lubinou; 1871, I., str. 1 — 43.

2. Prvotiny kvetny mochov listnatých okolia Zeman. Podhradského; 1872, str. 16 — 34.

3. Domáce lieky ľudu slovenského; 1873, str. 41 — 55.

4. Prehľad Jastrabníkov (Hieracií) okolia Z. Podhradského; 1874, str. 1 — 12.

XIV. Verhandlungen der k. k. zool.-botanischen Gesellschaft in Wien:

1. Zusätze zur Flora von Nemes-Podhragy; 1869, str. 923 — 932.

XV. Deutsche Botanische Monatsschrift, Arnstadt:

1. Der Holler (Sambucus) in der Volksmedicin und im Zauberglauben Slovaken in Nord-Ungarn; 1883, str. 63 — 70, 86 — 87.

2. Knoblauch als Volksheilmittel bei den Slovaken; 1884, str. 1 — 2.

3. Die Prunellen der Flora des Trencsiner Comitates, 1885; str. 33 — 36.

4. Aus Ungarn; 1886, str. 93.

5. Rubus Khekii; 1891, str. 13.

6. Flüchtige floristische Beobachtungen auf einem Streifzuge durch den südlichen Theil des Árvaer Comitates; 1892, str. 57 a n.

7. Aus der Botanik slovakischer Kinder des Trencsiner Comitates; 1896, str. 126 a n.

8. Die Nessel bei den Slovaken des Trencsiner Comitates; 1896, str. 138 a n.

9. Erigeron acer und seine Varietäten in der Flora des Trencsiner Comitates; 1897, str. 285 a n.

XVI. Slovenský Denník v Budapešti:

1. O tom mojom 60-ročnom jubileume; 1917, č. 72.

XVII. Slovenská čítanka, Praha:

1. Zlomky z kapitole o poverách na Slovensku; str. 401 — 413.

2. Z mojich polstoročných botanických prechádzok; str. 413 — 438.

XVIII. Zeitschrift d. Allg. Österr. Apotheker-Vereines, Wien:

1. Aus der Hexenapotheke des slovakischen Volkes; 1883, Nr. 5 — 8.

XIX. Příroda, Praha:

1. Ukázka květeny z Pezinského okolí; 1919, str. 46 — 50, 76 — 80.

XX. Rukopisy:

1. Soznam rastlin cievnatých okolia Pezinského. Str. 155.

2. Soznam rastlin cievnatých v Trenčanské stolici divo rastúcich a častejší piestovaných. Str. 185.

3. Etymologický slovníček botanický. Str. 69.

4. Rastlinné domáce lieky a povery slovenské. Str. 46.

5. Soznam mochov okolia Z. Podhradského.

6. Terminologický botan. slovníček. Str. 21.

Již tento seznam botanické literární činnosti Holubyho je výmluvným svědectvím jeho všestranné a neúnavné činnosti, která až dosud není obecně známou, ježto skromný Holuby nikdy nestavil v popředí ani svou osobu ani své dílo. Leč je mnoho těch, kteří s úctou a láskou vzhlížejí k tomuto ušlechtilému starci a přejí mu zplna srdce, aby ještě dlouhá léta si zachoval svou obdivuhodnou svěžest tělesnou i duševní. I u nás v Praze není význam Holubyho neznám a když naše Akademie jmenovala ho dopisujícím a Československá Botanická Společnost svým čestným členem, je to jen zasloužené uznání, k němuž se druží i udělení čestného daru naší vládou, jenž byl Holubymu nabídnut ministrem školství a národní osvěty p. drem Šustou tímto přípisem:

Slovutný pane!

Se zvláštní radostí dovoluji si nabídnouti Vám v uznání Vašich velikých zásluh, které Jste si získal o vědecký výzkum Slovenska svojí neúnavnou činností v oboru přírodovědeckém i národopisném čestný dar deset tisíc korun. Jsem si plně vědom toho, že tímto činem plní vláda jenom svoji povinnost k přednímu osvětovému pracovníku Slovenska, jakož i nepochybuji o tom, že i Vaše další činnost přinese hojný prospěch kulturním snahám celého státu československého. K tomu přeji Vám plné svěžesti tělesné i duševní.

Končím tímto přáním, jež mohu opakovati nejen jménem svým a celé redakce, nýbrž všech našich kulturních pracovníků.