Ílias

Homérova Ílias

Z řečtiny přeložil, úvodem, poznámkami a slovníčkem opatřil Dr. Otmar Vaňorný.

Třetí vydání.

Roku 1942 vydalo nakladatelství Jana Laichtera v Praze XII. jako 33. svazek Laichterovy sbírky krásného písemnictví.

Doslov

K druhému vydání Íliady došlo dřív nežli jsem očekával. Věděl jsem, že se chystá, ale čekal jsem, že se to stane asi za rok neb nejdřív za půl léta. Zatím jsem chtěl prostudovat všecko, co z homérské literatury vyšlo od roku 1926 (1. vydání překladu) a že znova prozkoumám celý překlad, každou situaci, každý verš, ano každý výraz. Zatím k 2. vydání došlo hned po vydání Aenéidy. Ze zamýšlených prací mohl jsem provést jen ty, na které mi zbýval čas. Ale pracoval jsem neúnavně, jak se říká ve dne v noci. Provedl jsem některé změny. Na přání čtenářů napsal jsem obsah Íliady, poznámky a sloučil jsem čtyři dřívější slovníčky v jeden. Opravil a doplnil jsem, co bylo nutno. Aby byly poukazy na verše možny, označil jsem zpěvy a čísla veršů. Překlad sám jsem opravil, pokud bylo za ten krátký čas možno. Veliké obtíže mi působilo, že jsem nemohl mít celý překlad doma: přišel-li jsem na některou opravu později, nemohl jsem ji provést v částech už vytištěných. Tím vznikly některé nestejnosti. Prosím čtenáře, aby si to vysvětlil z této okolnosti.

Na mnohé vady mě upozornili pánové univ. prof. dr. Fr. Groh, prof. Fr. Machala, univ. prof. dr. Ferd. Stiebitz a prof. dr. Zdeněk Vysoký. Jejich postřehy byly velmi bystré a vyznávám, že bych bez jejich upozornění na mnohou vadu nebyl přišel. Zvláště jsem vděčen univ. prof. dru Frant. Grohovi a prof. dru Zdeňkovi Vysokému, jejichž posudek byl velmi obsáhlý, důkladný a návrhy velmi bystré a případné, děkuji jim z upřímné duše.

Děkuji také panu nakladateli, který nešetřil nákladu a knihu velmi krásně vypravil. Stejně upřímné díky vzdávám knihtiskárně Orbis, která je nejen bohatě vypravena, nýbrž i výborně řízena. Obzvláštními díky jsem zavázán inteligentnímu a nanejvýš svědomitému korektorovi, panu Rudolfu Lukešovi, který nejen prováděl korekturu mé Íliady s neobyčejnou bedlivostí, nýbrž i na leckterou věc mě samého upozornil, začež mu tuto vzdávám opravdové a upřímné díky.

Při korektuře mi pomáhala moje žena, které tuto také upřímně děkuji.

Budiž mi dovoleno připsat několik slov — snad na rozloučenou:

Nebudu-li pro svůj pokročilý věk již moci dokončit nějaké větší dílo, dovoluji si prohlásit už nyní, že jsem své literární práce nikdy nepokládal a nepokládám za zásluhu, nýbrž za povinnost.

Studoval jsem na obecním gymnasiu v Rychnově nad Kněžnou pod výbornými profesory

Jmenuji Augusta Sedláčka, spisovatele Hradů a zámků, a Jos. Vycpálka, sběratele českých tanců, spisovatele české mluvnice a buditele studentův i občanstva. Na konec věnuji vřelou vzpomínku výbornému a nezapomenutelnému učiteli mathematiky Karlu Lierovi, znamenitému učiteli a příteli nás všech, kdo jsme pod ním studovali. Jeho obraz vznáší se v naší paměti jako ozářen. Ale i ostatní byli výborní.

a byl jsem svědkem, jak ohromné oběti přinášelo občanstvo malého města Rychnova, dokonce ne bohaté, aby svoje gymnasium udrželo. Pamatuji se jako dnes, když byly po městě zavedeny sbírky, s jakým nadšením všichni občané, i nejchudší, dle možnosti přispívali. Ale i pak stál ústav veliké peníze, ale občanstvo přinášelo všecky ty oběti rádo a z lásky ke své milé mládeži, které chtělo dáti vyšší vzdělání. Tak to dělala i mnohá jiná města česká. Ale i tam, kde byly střední i vysoké školy státní, t. j., kde náklady na ně platil rakouský stát, i tam mu je český národ dávno a mnohonásobně zaplatil.

Byl to veliký dar, který národ český dával své mládeži, a ovšem i sám sobě. Já bych na př. nebyl mohl jinde studovat, poněvadž moji rodiče byli chudi. Že jsem nabyl středoškolského vzdělání, mám jedině děkovat obětavosti svých krajanů rychnovských. Tím mi bylo umožněno také studium na universitě.

I myslím, že bylo a je mou povinností, abych za ten veliký dar vzdělání, kterého jsem z obětavosti českého národa na střední a vysoké škole nabyl, tomu milému lidu českému dle své možnosti a svých schopností také něco vrátil. Není toho mnoho, a dokonce tím není zaplaceno dobrodiní, které jsem od něho obdržel — ale víc jsem nedokázal.

I prosím, aby lid český tuto malou splátku přijal tak upřímně, jako já mu ji upřímně podávám — je v ní kus mé duše a značná část mého života.

Ve Vysokém Mýtě v dubnu 1934.

Otmar Vaňorný

Seznam obrazových příloh

I. Homérova busta. Národní museum, Neapol.

II. Loď a jezdci na kotlíku z bojótských Théb. Britské museum, Londýn.

III. Achilleus s Aiantem při hře. Amfora Exekiova. Vatikánské museum, Řím.

IV. Achilleus propouští Bríseovnu. Nástěnná malba pompejská. Národní museum, Neapol.

V. Thetidina návštěva u Dia. Měsidlo. Louvre, Paříž.

VI. Hektorovo loučení s Priamem a Hekabou. Váza. Antiquarium, München.

VII. Hektorovo loučení s Andromachou. Chalkidské měsidlo. Uměleckoprůmyslové museum, Würzburg.

VIII. Andromaché s Astyanaktem. Amfora z Vulci. Britské museum, Londýn.

IX. Hektór. Amfora z Vulci. Britské museum, Londýn.

X. Achilleus ošetřuje raněného Patrokla. Miska Sosiova. Antiquarium, Berlin.

XI. Spánek a Smrt odnášejí mrtvého Sarpédona. Měsidlo. Louvre, Paříž.

XII. Achilleus. Amfora. Vatikánské museum, Řím.

XIII. Zápas Hektora s Achilleem. Váza. Antiquarium, München.

XIV. Duch Patroklův. Amfora. Vatikánské museum, Řím.

XV. Pohřební hry za Patrokla. Sofilův kotlík. Národní museum, Athény.

XVI. Priamos přináší Achilleovi výkupné za Hektora. Skyfos Brygův. Uměleckohistorické museum, Wien.