Rychlíkem od Šumavy k Tatrám

„Čas jsou peníze,“ praví správně přísloví. Proto spořivý cizinec i domácí turista, toužící shlédnouti v mžikovém kaleidoskopu přírodní půvaby československých krajin: Šumavu, severočeské lázně, Prahu, Moravský Kras, Vysoké Tatry, využitkuje rychlíkového spojení naší republiky, od 1. června značně zesíleného. Jeho hlavní tepny jsou:

1. Rychlík severočeských lázní Paříž — Praha a každodenní demokratický rychlík s III. tř. Paříž — Praha — Varšava, přes Cheb, Marianské Lázně, Plzeň, Prahu Wils. nádr., Olomouc, Bohumín. Vedle něho šumavský rychlík Brod n. Lesy — Domažlice — Plzeň — Praha.

2. Rychlík českým Švýcarskem: Berlín — Podmokly — Praha — Brno — Bratislava.

3. Rychlík Praha — Brno — Lázně Luhačovice a rychlík Praha — Bratislava — Budapešť se spojením na Trenčanské Teplice a Píšťany.

4. Rychlík: Berlín — Podmokly — Ústí n. Labem — do světových lázní severočeských: Karlových Varů.

5. Rychlík: Praha — Olomouc — Bohumín — Košice přes Halmu do Bukarešti.

6. Rychlík: Praha — Cheb — Wiesau — Řím.

Kdo z cestujících hledá přímé spojení z Čech napříč českosl. republikou do malebného Slovenska, aniž by chtěl přerušovati jízdu v některých turisticky poutavých místech Čech a Moravy, použije rychlíkové trati Praha — Olomouc — Bohumín — Žilina. Kdo však přeje si v celotýdenním neb čtrnáctidenním přerušovaném programu shlédnouti rychle nejpůvabnější turistická místa naší republiky, vybere si rychlíkové spojení z Prahy přes Blansko jako východiště do divotvorných jeskyň Moravského Krasu, prohlédne si na cestě dvě střediska naší republiky: Brno a Bratislavu, vyjede odtud klikatou potulkou po slovenském nádherném Pováží k Žilině, aby konečně zajel si přes známé klimatické lázně slovenské a Vysoké Tatry do Košic. Tuto turisticky poutavou cestu letmo ze Šumavy napříč českosl. republikou až k Vysokým Tatrám nastiňuje obrazově se stručným slovním doprovodem naše knížka…

Rozjedeme se rychlíkem od Šumavy z pohraničního města bavorského Brodu n. Lesy podle oblíbeného šumavského letního sídla České Kubice se zařízenými pensionáty a podle osady Babylonu s domácími letními byty, abychom stanuli ve východisku šumavských výletů, v rázovitém chodském městě Domažlicích. Vedle novějších pamětihodností radnice s museem, upoutává pozornost turistovu podlouhlé, čisté náměstí s podloubími a domy, v nichž žili čeští spisovatelé, Bož. Němcová, Jarosl. Vrchlický. Zvláštní pozornosti zasluhuje starobylý Chodský hrad z 12. století. Jeho vysoká věž o trojité báni, oblá věž děkanského chrámu a charakteristická vstupní brána městská tvoří již z dáli typický obraz města, určeného kdysi za pevnou pohraniční hráz české vlasti.

Z rozhledny Kurzovy věže (1039 m) postavené domažlickým turistickým klubem na lesnatém vrcholu Čerchova shlédnouti lze šumavské hory: Ostrý, Jezerní horu, Javor, Český les až po Přimdu, část Bavorska a nitro české země až po vrch Radyni u Plzně.

Od Domažlic směrem k Plzni projedeme uhelnou komorou západních Čech a zastavíme se při stoku Mže s Radbuzou v metropoli českého západu Plzni, druhém největším městě Čech, plném života a ruchu uprostřed celé stovky velkolepých závodů průmyslových.

Světoznámý Měšťanský pivovar založený již r. 1842 s nynější roční výrobou nad 865.000 hl se sklepy v délce 9 km, zaměstnávající přes 1200 dělníků založil slávu plzeňského piva i věhlas Plzně po celém světě. S ním závodí pivovar Akciový, Společenský a český Světovar.

Škodovy akciové závody se zbrojovkou, strojírnou a vozovkou vyrostly dalšími přístavbami za světové války v celé nové město průmyslových továren.

Na hlavním náměstí zdvihá se mohutná stará gotická stavba chrámu sv. Bartoloměje a v pozadí renesanční radnice. Z moderních staveb mile působí městské divadlo v sadech, s plastickou vnitřní výzdobou a s proslulou historií zdařilé herecké tvorby, městské museum, městská spořitelna a měšťanská beseda.

Z Plzně odbočíme rychlíkem do světoznámých lázní severočeských — Marianských Lázní, Karlových Varů a Františkových Lázní.

Marianské Lázně v překrásné poloze uprostřed lesů a parků s četnými kolonádami a nádhernými lázeňskými domy prosluly bohatstvím léčivých vod solných, uhličňatých a železitých, sloužících k pití i přípravě lázní při nemocech žaludku, střev, ztučnění srdce, jater i ledvin.

Malý výlet po dráze z Marianských Lázní k Chebu přenese nás k úpatí Rudohoří a Smrčin do pánve, v jejíž rovině, bohaté na rybníky a slatinu, rozkládá se čisté zahradní město Františkovy Lázně. Jejich plynné lázně uhličité uprostřed lázeňského parku, 17 různých minerálních pramenů a síroželezitá slatinná ložiska poskytují úlevu při vleklých chorobách ženských, kožních, chudokrevnosti a revmatismu.

Z Marianských Lázní octneme se krátkým zájezdem v romantickém údolí řeky Teplé a dojedeme do světových lázní českých Karlových Varů.

Základem rozkvětu a slávy Karlových Varů již od doby Karla IV. ve 14. stol. staly se jejich léčivé prameny s alkalicko-solnatými vodami o přirozeně vysoké teplotě 25 — 28 °R.

Střediskem lázeňským jest vřídlo s přepychově vystavenou železnou i skleněnou klenbou, pod níž vytryskuje ze země 6 — 8 m vysoký sloup horké vody o 1600 litrech za minutu. Vřídlo i ostatní prameny Karl. Varů mají podivuhodnou vlastnost, že předměty do nich vhozené pokrývají se vrstvou vřídlovce žlutavé barvy. Věci takto zkamenělé přicházejí do obchodu jako galanterní zboží karlovarské.

Z Plzně přes Beroun, vklíněný do rozkošného údolí řeky Berounky, míříme rychlíkem k srdci české země. Na cestě mihne se na levé straně náhle našim zrakům mezi lesnatými vrchy na skále hrdě vztýčený a cizinci s oblibou vyhledávaný hrad „Karlův Týn“, pomník a svědek české velikosti a slávy. Zbudován byl dle plánu mistra Matyáše z Arrasu r. 1348 Karlem IV., aby v něm uchráněny byly zemské klenoty, archiv, ostatky svatých a koruna svatováclavská. I dnes ještě ukazuje se tu mnoho vzácných pamětihodností, jako je křížová kaple na hradě.

Projíždíme dále řadou pražských letovišť s elegantními vilovými koloniemi: Dobřichovicemi, Všenory, Černošicemi, míjíme Chuchle s rozsáhlým závodištěm pro koňské dostihy, přejíždíme průmyslový Smíchov a vjíždíme po železném mostě Vyšehradem a vinohradským tunelem do vnitřní Prahy na Wilson. nádraží.

Praha, hlavní město republiky československé, jež pro svou půvabnou polohu na sedmi pahorcích a historický význam zove se Římem severu, budilo od dávna zálibu myslitelů i umělců, stavících je co do přírodní krásy lichotivě na třetí místo za Neapolí. Dnes jest sídlem presidenta republiky československé, národního shromáždění, nejvyšších státních úřadů, a zároveň střediskem českého vyvinutého průmyslu, obchodu, věd a umění. Pražské strojírny a železárny jsou světoznámy právě jako pražské výrobny zboží granátového, stříbrného, zlatnického, kočárů, rukaviček, zboží uzenářského i cukrářského. Pražské vzorkové veletrhy pevně již zakotvily do přízně cizinců i domácích průmyslníků.

Hlavní třída Velké Prahy, široký prospekt Václavského náměstí jest ukončen pěkným pohledem na Zemské museum se sbírkami přírodovědeckými, archaeologickými, numismatickými i národopisnými. Velkolepě vypravenou representační místností musea jest Pantheon. V něm složil český národ ústy svých spisovatelů památnou přísahu věrnosti pro svou samostatnost, v něm vystavil na poslední cestě k věčnému odpočinku své hrdiny padlé rukou katanů na italském bojišti v boji za českou neodvislost.

Vytříbenému vkusu cizinců neujdou vzácné národopisné památky, skryté na Smíchově v zahradě Kinských v museu národopisném a zemědělské retrospektivy i jiné pozoruhodné sbírky v Náprstkově českém průmysl. museu a v celé řadě ostatních museí pražských. Obdiv vzbuzují i přepychové sály Obecního domu hlav. města Prahy s Prašnou branou, skvostem Vladislavské gotiky 15. stol. na náměstí republiky, dále moderní obrazová galerie v Král. Oboře a jiné soukromé obrazárny, staročeský orloj na staroměstské radnici, předvádějící každou hodinu pohyblivé figurky sv. apoštolů, staroměstská radnice, budova Národního shromáždění, přestavěná z bývalé obrazárny Rudolfina, Petřín s rozhlednou, poskytující nádhernou výhlídku na Prahu, a pěkné sady Král. Obory s Maroldovým panoramatem „Bitva u Lipan“.

Pozornosti cizinců zasluhují tři přední divadla česká: Národní divadlo, Stavovské divadlo, pěstující operu i činohru a Vinohradská činohra, zdobící široké prostranství Purkyňova náměstí.

S bohatým rozvojem českého umění a českého života je úzce spiata budova Národ. divadla, vzácný pomník národního nadšení a uměleckého snažení, vypínající se jako mohutná kulisa krásného panoramatu Petřína a Hradčan, jež zrcadlí se kouzelně v hladině Vltavy.

Není nádhernějšího pohledu nad tento kout Prahy, v němž zabuší prudčeji srdce každého Čecha a který dojímá svou malebnou náladovostí i oko vzdáleného cizince.

Národní divadlo vystavěno bylo obětavostí českého národa. Základní kámen položen k němu r. 1868 a stavba dokončena r. 1881. Než došlo k definitivnímu zahájení her zachvátil nově vystavenou budovu požár a zničil ji skoro na dobro. Z nových peněžitých sbírek zahájených s plamenným nadšením českého lidu vyrostlo nové „Národní divadlo“, nesoucí přiléhavý nadpis „Národ sobě“, v němž od listopadu r. 1883 zahájeny byly hry Smetanovou Libuší. Od otevření Národního divadla až po dnešní dobu povzneslo se české umění divadelní všech oborů k nejjemnějším uměleckým výšinám. Za dirigenta, zesnulého skladatele Kovařoviče, vypěstován zde vznešený kult Smetanových oper, tvořících pevný repertoir světové umělecké hodnoty.

Mezi historickými památkami pražskými zasluhuje přední pozornosti na Hradčanech bývalý královský hrad pražský, nynější sídlo presidenta českosl. republiky se zajímavými sály: španělským, německým a vladislavským, kde holdovalo se nově korunovaným králům. Historické vzpomínky vyvolává i stará sněmovní síň pro stavovské sněmy, odbývané zde až do r. 1847, a v prvém patře hradu královská kancelář. S její oken svrženi byli vzbouřenými stavy dne 23. května roku 1618 královští místodržící, což bylo počátkem odboje českých stavů proti králi Ferdinandovi a podnětem k nešťastné válce třicetileté. V druhém patře hradu nad touto místností jest kancelář říšské rady, v níž byli r. 1621 souzeni čeští páni, kteří dne 21. června téhož roku na Staroměstském náměstí padli rukou katovou. Neméně historických reminiscencí budí metropolitní chrám sv. Víta s mramorovým náhrobkem českých králů, se svatováclavskou kaplí a oltářem Jana Nepomuckého se stříbrnou rakví. Pamětihodná jest na Hradčanech i věž Daliborka z XIII. stol., v níž byl vězněn Dalibor, vůdce vzbouřených sedláků na Litoměřicku.

Z Hradčan sejdeme do nejpoetičtější části pražské na Malou stranu, plnou aristokratických paláců a starých domů měšťanských, s tichými, snivými zahradami, dojímajícími půvabem dávné pohádky. Staré stavitelské památky malostranské, zakončené u Vltavy pozoruhodnými mosteckými věžemi a malebným kamenným mostem Karlovým s 28 sochami vysoké umělecké ceny z 18. a 19. století, jsou vyhledávány cizinci se stejnou oblibou, jako na Starém městě židovská synagoga vyspělé gotiky 13. století a zapadlý židovský hřbitov s cennými náhrobky, působící jako zbytky starodávného židovského gheta kouzlem středověké mystiky.

Jen nerad opouští turista půvaby stověžaté Prahy, aby rychlíkem z Wilsonova nádraží shledával další příjemné dojmy na cestě k druhému velkoměstu československé republiky, Brnu. Pojede tu nejprve klidnou labskou rovinou Kolína a Pardubic k letním sídlům Chocně, lesnatého Brandýsa n. Orl. a Ústí n. Orlicí, dál a dál kolem divokých, zalesněných černých strání, zbrázděných svěží zelení roklin, kolem lesknoucí se klikatiny řeky Svitavy.

Na cestě z Boskovic k Brnu leží kraj, kde půda je složena z vápence poměrně měkkého, odolávajícího poznenáhlu účinku prosakující vody. Vlivem věkovitých geologických převratů vznikly v rozrytém tomto kraji podivné skalní útvary krápníků, přečetné podzemní jeskyně, žlaby a propasti tam, kde stropy jeskyň časem se zřítily. Podivuhodné jsou zejména krápníkové jeskyně u vesnic Sloupu a Šošůvky a propasť Macocha. Záhadná říčka Punkva ztrácí se tu pod zemí, protéká některými jeskyněmi, vine se dnem Macochy a vytéká opět nedaleko na denní světlo.

Rychlík zastaví v městečku Blansku, železničním východisku do této pohádkové říše krápníkových jeskyň, známých pod jménem Moravský Kras. Z Blanska, rozkošného městečka vill s hraběcím zámkem, sadem, továrnou na hliněné zboží a železnými hutěmi vyjde si turista údolím říčky Punkvy ke Skalnímu mlýnu a nejkrásnějším jeskyním: Kateřinské a Punkevní, jež byly objeveny Sekcí pro výzkum Moravského Krasu r. 1909.

Nelze vyčerpati letmým popisem veškeré pohádkové krásy dalších jeskyň sloupských, jeskyně Šošůvky, neobyčejně bohaté krápníkové výzdoby v t. zv. Skleněných dómech, objevených nově r. 1920 dr. Absolonem, jeskyně Hladomorny a Rasovny, propadávání řečiště lipovického potoka u městyse Jedovnic a jiné podzemní divy přírody.

Už sama jízda ve vlaku údolím Svitavy v kmitající se divoké scenerii krajin i roztroušených vil, se zjevem skal, zřícenin a nesčetných tunelů, jimiž vlak řítí se dále z Blanska kolem rozkošného letního sídla Adamova k Brnu podává turistovi nejmohutnější dojmy.

Za nedlouho vystupuje cestující z rychlíku na prostranném nádraží brněnském, aby poznal zvláštnost druhého hlavního města československé republiky, jež po skončené válce světové a státním převratu spěje rychle k utěšenému rozkvětu sil československého továrního průmyslu v Brně podivuhodně soustředěného a k rychlému rozvoji moravského rázovitého malířského umění i věd, pěstovaných v druhé československé universitě, v druhé české technice a v zvěrolékařských i zemědělských vysokých školách.

Hlavní pozoruhodností brněnskou, patrnou již z dálky jest Špilberk, vrch 283 m vysoký, korunovaný bývalým hradem. Pověstným stal se Špilberk v pozdější době svými strašlivými žaláři.

Ocitnuvše se ve vnitřním městě, zabočíme do ulice Veveří, v níž vedle čtyřpatrové budovy zemských úřadů krčí se ošumělý dům prozatímního českého divadla. Tato nevzhledná budova, za niž má býti postavena záhy moderní stavba příštího Národního divadla jest spolu s besední budovou kolébkou českého obrození na Moravě a prvním útulkem divadelního umění moravského, jež vytvořilo v opeře rytmicky svérázné zpěvohry Janáčkovy.

Dnes po státním převratu, kdy vláda uměle zgermanisované Moravy vrátila se spravedlivě do českých rukou, uplatňuje se pravá tvářnost české Moravy také v Brně tím, že v městském divadle hraje se česky a pěstuje se tu dobrý český repertoir, jako v Národním divadle pražském.

Jdeme-li dále Veveří ulicí, dojdeme za čtvrt hodinky k novým výstavným budovám české techniky o čtyřech samostatných pavilonech.

Z Ratvitova náměstí dojdeme za několik minut k Besednímu domu, středisku českého života brněnského. Je zde veliký sál, Sokolovna a restaurace. V přiléhající třídě stojí průmyslové museum. Za ním projdeme průchodem a třemi dvory a octneme se na Dominikánském náměstí s charakteristickým kostelem. S dominikánským chrámem je spojen bývalý dům zemských stavů moravských, starý zemský dům, vystavěný v 16. století. V něm najdeme sál znaků, městské museum a městskou obrazárnu. Odtud Zámečnickou ulicí dostaneme se na hlavní Velké náměstí se starým mariánským sloupem a dále do Radniční ulice, kde stojí pozoruhodná městská radnice, zbudovaná r. 1511. Její hlavní brána je pěknou ukázkou gotického slohu.

Charakteristickým pro starobylost Brna je Kapucínské náměstí, jež podává malebný pohled na vrch Petrov s majestátním gotickým chrámem sv. Petra a Pavla z konce XV. století, vystavěným bez podpěrných sloupů. Z Kapucínského náměstí kolem městské reduty přijdeme na rázovitý Zelný trh.

Z horní části Zelného trhu zahneme do slepé uličky, abychom si prohlédli zemské museum, v němž jsou vystavěny pěkné sbírky přírodovědecké, národopisné, archeologické i umělecké. V musejní obrazárně najdeme vzácné originály Úprkovy, Švabinského, Ondruškovy, Jeneweinovy i Schwaigrovy.

Nádherné zemské sady pod blízkým stoličným chrámem sv. Petra a vzdálené Lužanky za Novou ulicí slouží brněnskému obyvatelstvu k osvěžení.

Z Brna neopomene umění a přírody milovný turista zajeti si rychlíkem do největších moravských lázní Luhačovic,, ležících v rozkošném údolí na úpatí Karpat. Mají, dík architektonicky originelním výstavbám lázeňských budov a vil svůj svrchovaně osobitý ráz. Proslulý architekt Dušan Jurkovič, opírající své umění o československé lidové motivy, vytvořil tu celou řadu skutečných skvostů ryze našeho umění stavitelského. Jeho „Janův dům“, ústřední lázeňská budova na lázeňském náměstí, jeho „Chaloupka“ a vila „Jestřábí“ zaslouží si plně turistovy pozornosti.

Pro lázeňské hosty, jež mají pro zábavu české divadlo i koncerty, jest milým vycházkovým osvěžením „Údolní přehrada“, upravená co nejladněji.

Solných léčivých pramenů vyvěrá v Luhačovicích pět: Vincentka, Amandka, Janovka, Aloiska a Otovka. Léčí se jimi úspěšně nemoci žaludeční, střevní a jaterní. Mimo to používá se k léčbě i nově zachyceného pramene arsenosírového a lázní slatinných. Moderně jsou vypraveny Luhačovice i pro léčbu vodou, elektrickým proudem, lázněmi vzdušnými, slunečními a inhalatoriem. Vil a hotelů je v Luhačovicích přes 100, cizineckých pokojů přes 1000.

Nezbývá-li turistovi dosti volného času na zvláštní zájezd do luhačovických lázní, kolem nichž možno přejeti i rychlíkovou tratí Brno — Újezd u Luhačovic — Vlárský průsmyk ke slovenským Trenč. Teplicím, vypraví se z Brna na další turisticky zajímavou cestu československou republikou směrem přes Břeclavu, Kúty do hlavního města Slovenska: Bratislavy. Než-li do něho vjede, uzří nad vtokem Moravy do Dunaje strmou skálu, na níž ční zdaleka zajímavé zříceniny starobylého hradu Děvína. Za Červeným mostem projede rychlík tunelem Malé Karpaty a stane v poněkud těsném nádraží hlavního města Slovenska.

Bratislava, rozkládající se malebně uprostřed vinic na levém vysokém břehu Dunaje na úpatí porostlých výběžků Karpatských v úrodné kotlině bratislavské, má neobyčejný význam pro nás jako hlavní dunajský přístav československé republiky. Spojuje náš vnitrozemský stát dunajským veletokem s Černým mořem a světovými tržišti Východu. Důležitost tohoto přístavu poroste rok od roku.

Bratislavská rovina je velice úrodná a v teplém jejím podnebí daří se dobře nejen vlašské ořechy, broskve, kukuřice, melouny a víno, ale i fíky a jedlé kaštany. Proto také vzrůst města je neobyčejně rychlý. Podle sčítání r. 1919 měla Bratislava 83.223 obyv.; z toho 26.944 Čechoslováků, 24.577 Maďarů a 30.221 Němců. Židovský element je tu velice značný a obývá samostatnou zajímavou židovskou čtvrt pod zámkem.

Hlavní město Slovenska jest město moderní a v novějších svých částech výstavné. Má svůj vodovod, kanalisaci, elektrárnu, plynárnu, moderní městskou tržnici a krásné Pohorské sady, na jejichž nejvyšším vrcholku u rozhledny dostavuje se druhá nádržka vodovodu.

Do starého města nedaleko nádraží vcházíme Michalskou branou, jež pamatuje XV. století. V Michalské ulici je stará budova uherské sněmovny z r. 1783, dnes soudní dům. Deakovou ulicí přijdeme na Hlavní náměstí, kde stojí stará budova městského domu, v jejímž prvním poschodí je umístěno městské museum.

Z hlavního náměstí vrátíme se Rybářskou ulicí k výstavnému městskému divadlu z r. 1891, v němž hraje se po převratu střídavě česky, německy a maďarsky.

Na zámeckém vrchu, 83 m nad Dunajem, trčí k nebi zbytky bratislavského zámku, bývalého královského hradu. Jeho čtverhranný tvar se 4 věžmi v rozích dal podnět lidovému humoru, že nazval jej „obrácenou postelí“. Zámek zpustl po požáru r. 1811 a jeví stopy poslední přestavby z dob Marie Terezie. Ze zámecké zahrady jest vzácná podívaná na Bratislavu s Dunajem a okolím.

Nedaleko jezdeckého pomníku Marie Terezie vede železný most přes Dunaj na pravý břeh, kde se rozprostírá široký divoký park. Od mostu jest pěkný pohled na město s dunajským přístavem.

Bratislava má evangelické lyceum, na němž přednášel československou řeč a literaturu Jiří Palkovič a po něm slovenský buditel mládeže Ludevít Štur. Od převratu je zde třetí československá universita „Komenského“ vedle četných středních ústavů slovenských. Vychází tu „Slovenský deník“, český „Bratislavský deník“, několik jiných časopisů slovenských a velké množství listů německých i maďarských.

Z Bratislavy vypravíme se rychlíkem kolem světoznámých lázní Píšťan k Trenčínu do nádherného slovenského Pováží. Železniční jízda dolinou od Píšťan přes Žilinu až do Lipt. sv. Mikuláše s míhajícími se hrady na strmých horách a lesknoucí se hladinou řeky podle železniční trati vyvolává u cestujících nezapomenutelné dojmy přírodních krás.

Celou trenčanskou župu od východu na jihozápad protéká široká řeka Váh, podle níž pojmenována tato dolina Povážím. O něm básnil nadšeně již Miloslav Hurban „Oj Považie naše, ty rajská dolina, kto ťa raz uzrel, večne ťa spomíná.“ Dolina Váhu je sevřena těsně lesnatými vrchy do nejrozkošnějších obrazů zvláště u Strečna a Povážské Bystřice.

Po celé trati rozseté zříceniny hradů a zámků na strmých vrcholcích činí celou dolinu neobyčejně malebnou. Těchto zřícenin je celkem dvanáct. Jedeme rychlíkem proti proudu řeky a vidíme je v tomto pořadí na pravém břehu: Beckov, Trenčín, Košeca, Súlov, Hričov, Lietava, Strečno, na levém břehu: Vršatec, Lednica, Povážský hrad (Bystřica), Budatín a Starý hrad.

Rychlíkovým východiskem do tohoto rozkošného Pováží je stanice Trenčín (8000 obyv.), hlavní město trenčanské stolice.

Nad městem vévodí celému okolí zříceniny rozsáhlého, velkolepého kdysi zámku. Na náměstí jest piaristický kostel barokní se slovenským gymnasiem Ludevíta Štúra. Z náměstí stoupáme po schodech ke gotickému chrámu ze 14. století, v němž chová se zlatá monstrance, dar Karla IV. Nedaleko kostela vchází se do trenčanského zámku, kdež se ukazuje pověstná „studna milenců“ s hloubkou 180 m. Věž trenčanského zámku jest 33 m vysoká a poskytuje cizinci překrásný pohled na dalekou dolinu povážskou.

Město Trenčín má mnoho průmyslových podniků: líhovar, mydlárnu, továrnu na pálení borovičky, slivovice a koňaku, výrobu octa, výrobu dřevěných rámců a papírových předmětů, továrnu na sukna, tiskárnu, elektrárnu a „Tatru“, továrnu na zužitkování léčivých bylin. V nedaleké Kubre je pramen minerální vody.

Dojíždíme k Vršatci, dědině a zříceninám hradu, vystavěného v púchovském okrese na skále 926 m vysoké. S hradu, dominujícího celému okolí od Nového města nad Váhem až skoro po Žilinu, je oku lahodící pohled na dálné Pováží.

Vystoupí-li cestující v Predmieru, neopomene jistě navštíviti Súlov, skrytou dědinu v okrese povážskobystřickém, se zříceninami hradu, jež se svými krásnými pískovcovými skalami sulovskými je přístupna buď od Predmieru anebo též od Povážské Bystřice průsmykem maninským.

Rychlík staví dále v Žilině, průmyslovém a okresním městě při vtoku Kysuce a Rajčanky do Váhu, důležitém uzlu železniční trati Bohumín — Košice a Žilina — Bratislava. Náměstí žilinské se svými podloubími má starobylý ráz. Žilina je východiskem četných výletů, zejména k zříceninám hradu Strečna na levém břehu Váhu (as 1 hod.), ku Starému hradu nedaleko na pravém břehu Váhu a k Lietavě as 2 hod. vzdálené.

Z železniční stanice Vrutek odbočuje trať ke Kremnici, hornickému městu s rýžovadlem zlata a státní mincovnou a vede dále k Báňské Bystřici, půvabnému zahradnímu městu stolice zvoleňské. Poloha Báňské Bystřice je tak úchvatně krásná, že zavdala podnět k slovenskému pořekadlu: „Za živa v Bystrici, po smrti v nebi.“

Odbočkou z rychlíkové stanice Kralovan dojedeme osobním vlakem ke stanici Oravskému Podzámku. Před námi vypíná se nejkrásnější a na naše časy nejlépe zachovalý hrad Slovenska, strmící na skále 110 m vysoké, již omývají dole proudy řeky Oravy.

Oravský zámek skládá se ze tří částí: Horní výstavba jest nejstarší as ze 13. století, střední představuje gotiku 15. století a dolní renesanci 16. století. V zámku jest portrétní obrazárna, přírodovědecké museum a zbrojovna. S věže otvírá se jímavý a svou výškou přímo omamující rozhled. Dějiny pohraničního zámku oravského zabírají značnou část významných dějin Slovenska.

V rychlíkové stanici Kralovanech přestupuje se do osobního vlaku k Lubochni, klimatickým státním lázním Slovenska, ležícím ve výši 450 m nad mořem a otočeným horským řetězem 1300 m vysokých Tater. Jest tu vodoléčebný ústav, 5 hotelů a 20 vil. Elektrická dráha projíždí napříč vábným údolím lubochňanského potoka. V pohorském tomto zátiší, uprostřed lesů, léčí se úspěšně: chudokrevnost, blednička, nepravidelnosti krevního oběhu, chronické katary dýchadel, vleklé choroby nervstva a rekonvalescence po těžkých chorobách infekčních.

Další rychlíková stanice Štrba (898 m) jest hlavním východiskem četných výletů do skalních štítů Vysokých Tater, z nichž nejvýznačnější jsou: Lomnický štít, Gerlachovka a Krivaň. V těchto horách tají se vysoko mezi skalami hluboká jezera, zvaná „plesa“, naplněná křišťálově čistou vodou z ledovců. Takovou nejsnivější poesií tatranské přírody je Štrbské pleso ve výši 1351 m, k němuž se šplhá ze Štrby ozubená dráha 5 km. dlouhá. Takovým „mořským okem“, jímž prý moře dívá se k nebesům, je i Popradské pleso (1513 m) u Popradu, Žabie pleso, nazvané tak podle vyčnívajícího z něho balvanu v podobě žáby a j.

Divokými pralesy vroubené doliny Vysokých Tater s klikatinou četných roklin, jež ozývají se hlaholem četných bystřin, potoků a říček s podivuhodnými vodopády, peřejemi a kaskádami, zanechávají v nás dojem milé pohádky. Jednou z nejkrásnějších jest dolina Mengusovská.

Z rychlíku, ženoucího se ve výši 600 — 900 m proti proudům Váhu a Popradu, lze viděti jen obrysy tohoto velkolepého přírodního paláce opěvaných Tater, v jejichž nebetyčných štítech, tichých jezerech a věčných sněhových polích je vyvrcholena krása československých hor. Je třeba vystoupiti ve Štrbě a prohlédnouti si blíže nádherné obrazy našich domácích Alp.

Ozubená dráha vede přes státní lázně Štrbské pleso, do státní léčebny Tatranské Lomnice, z níž vybíhá místní dráha do rychlíkové stanice Popradu. Mimo tyto dvě nejvyšší klimatická místa má československá republika ještě pět podtatranských léčeben ve svém majetku. Jsou to: podhorské zátiší Lubochňa, dále uprostřed zahrad na vysluněném návrší 400 m položené a železitými vřídly slynoucí Sliač, Dolný Smokovec s dětskou léčebnou, Rankovice-Herlany s atrakcí proslulého geysiru a Smrdzonka při pohraničních peřejích se sirnými zřídly.

Štrbské pleso, nejvyšší léčebné a turistické místo naší republiky ve výši 1351 m nad mořem, jest rozloženo na otevřeném výseku liptovských Tater mezi štíty Krivaněm (2496) a Gerlachem (2663 m) podle stejnojmenného plesa. Jezero samo jest obklopeno nepřetržitým pásem jehličnatých lesů, po jejichž okraji vine se široká promenáda „Masarykova“. Na samém srázu tohoto výseku stojí přepychově zřízený ústřední hotel „Štrba“ s členitým schodištěm. Volný rozhled k jihu na úval liptovský a dlouhý hřbet Nižných Tater od Královy Hole až k Vysoké Tatře působí na cizince tichou, snivou náladou, kontrastující s mohutným severním pozadím, v jehož středu se zdvihají příkré svahy Soliska a klenutého Štrbského štítu (2385).

Druhé nejvyšší klimatické a zároveň největší vodoléčebné lázně československé republiky, Tatranská Lomnica, leží v nadmořské výši 950 m mezi nepřehlednými hvozdy podtatranskými. Na vrcholku lázeňského parku vévodí trojpatrová budova moderní architektury Grandhotel „Praha“ s přepychovým vnitřním zařízením a 119 elegantními byty.

Chráněny od severu Tatrami, těší se státní lázně Štrbské pleso i Tatranská Lomnice mírnému alpskému podnebí, jehož čisté ovzduší je v létě za dne příjemně prosluněno, léčíc chudokrevnost, bledničku, některé choroby nervstva, bronchiální katary, asthma a zdlouhavou rekonvalescenci. Vedle horského vzduchu přispívají k otužení lázeňských hostí i jezerní koupele. V zimním období od 15. prosince do 20. února vládne tu čilý ruch sportovní, věnovaný bruslení na zamrzlém plesu, plachtění, sáňkování a lyžaření po horských svazích.

Z další rychlíkové stanice Spišské Vlachy odbíhá železniční odbočka na sever do městečka Spišské Podhradí, kde na 200 m vysoké skále ční zříceniny spišského hradu, vyhořelého r. 1780. Spišský zámek býval velmi rozsáhlý. Měl 5 velkých dvorců a 135 místností. V 15. století držel jej Jan Jiskra z Brandýsa.

Poslední zájížďkou do druhého hlavního města Slovenska: Košic s nejkrásnějším slovenským gotickým chrámem, pěkným divadlem a museem, končí poutavá turistická cesta československou republikou od Šumavy k Tatrám.