Janošík

(Stará krčma. V pravo a v levo polozřícené kolny s vozem, uprostřed několik stolů, z fošen zbitých. V zadu dvéře do šenkovny.)

I

(Ze šenkovny vychází na dvůr ovázaná a opuchlá stará baba — šenkéřka o berli. Za ní jde děvečka Kača.)

BABA (dětským, ale zlostným hlasem): K vozu, k vozu mne doveď, ať se ohřeju na sluníčku, cheche, cheche! He, kam zas jdeš? (Uhodí ji berlou.) Víš, že nemohu na nohy. Ehhe, loupe mne to zase v kříži, Kristepane! Ruku podej! Veď! Na vůz mne zvedni! Ech cheche — to bolí! Jak mne bereš? Pod ramenem, pod ramenem! Kam se zas díváš?

KAČA: Někdo sem jde od lesa.

BABA: Kmíni? Nebo korheli, jiný se tu beztoho nestaví! (Lehne do vozu.)

PUTNOK (vchází, prozpěvuje si):

HRAJNOHA (za ním):

OBA:

HRAJNOHA: Šenkéřko, vína nalej!

PUTNOK: Hej, což tu nikoho není?

HRAJNOHA (veběhne do síně).

PUTNOK (si pohvizduje a podupkává. Ze síně je slyšet dívčí výkřik.)

HRAJNOHA (ve dveřích): A kdo že nám posluhoval? Jen pojď, pojď! (Táhne děvečku ven): A tu se podívej, Putnok? Jak jsme ji dlouho už neviděli!

PUTNOK: A čím dále je hezčí. Kačo! Kačo!!

HRAJNOHA: A pořád miloučká…

PUTNOK (zpívá):

HRAJNOHA: A vína dones! A ne krapku! Raději více než méň! Ať je tu veselo! Rozházíme to do základů — Kačo! (Chce ji chytit.)

PUTNOK (také za ní): Kačo!

KAČA (vyskočí na vůz, babě): Hospodyně, dejte mi klíče od sklepa! Jsou tu páni!

PUTNOK: Hej — starý čert stůně! Hej, babo, slez s vozu a jdi na půdu spat!

BABA (krákavě): Páni! Páni! Ať ukáží dříve peníze!

HRAJNOHA (hodí jí je): Tu máš, satanáši! A honem klíče dej! Nebo ti valaškou záda zvalchuju!

BABA: Nu — páni — páni! Nemožu se hnout, vítr mne podfoukl. (Tahá klíče.) Byla jsem na poli, hrabala a vítr mne podfoukl…

PUTNOK: Nehuhněj a dej klíče!

HRAJNOHA (utíká za Káčou): Hej — pomohu ti!

BABA: A kolik že vás bude?

PUTNOK: Což já vím? Třeba padesát!

BABA: Padesát! Kde by se vás vzalo? Vždycky vás bylo jen jedenáct!

PUTNOK: A s tebou, Jidáši, dvanáct! — A cigáni z Brezna byli tu?

BABA: Nebyli už tri měsíce.

PUTNOK: Ti by se měli ještě dovést! Hej! (Tančí.) Babo, nelež! Už ležet nebudeš. Seber raději hadry a hajdy domů! (Znovu si hvízdá a podupává.)

II

PUTNOK (se obrátí náhle a uvidí Haralu): A Pán Bůh daj zdraví, Haralo!

HARALA (zřejmě po nemoci — vyzáblý, se šťastným úsměvem): Pán Bůh daj, Putnok! (Padnou si kolem krku.)

PUTNOK: Dobře už je ti?

HARALA: Docela! (Směje se.) Ruka trochu ještě bolí — ale i to přejde. Chlapci, chlapci — jak vy to zpíváte! (Důvěrně.) A Šandor prý je zabit. Kdo to udělal?

PUTNOK: Vlček. A o těrhelském zemanu jsi neslyšel? Michalčík, starý hodný Michalčík, na strom ho pověsil a Gajdoščík na gajdy celou noc mu hrál!

HARALA: A já při tom nebyl!

PUTNOK: Už nám začínají rozumět! Všade dobře nám bylo. Už nás nepomáhají drábům honit. To od té doby, co kremnické dukáty se rozeběhly mezi regimenty — chacha!

HARALA: A u Illavy vojskem prý vás honili?

PUTNOK: Koho že honili? Než nás doběhli, my už byli hoře v Nitranské a dělali pořádek v Brežanech. A všade je nás plno! Sotva křikneš: Hôrní chlapci jsou tu! — drábi do sklepů lezou a páni do prosa.

HARALA: A já při tom nebyl! Zažrala se mi rána, zažrala do kosti. Ale tuhle — sotva Vlček doběhl — valašku chytnu, jen to kmitlo a hore ven, ven mezi vás!

(Smích v síni.)

HARALA: Kdo je to?

HRAJNOHA: Haralo, Pán Bůh zdraví!

HARALA: Pán Bůh daj! A co ty, Kačo — už mne neznáš?

KAČA: Jsi taký bledý, Haralo!

HARALA: Vzpomínáš, jak jsme tu naposled tancovali?

HRAJNOHA: Hej — a já s tebou!

KAČA: Nu — napijte se! Ať je nám veseleji! A — pusťte mne, čerti!

HARALA (ji chytne): Ale už se rádi mít nebudeme! (Dívá se jí do očí.)

KAČA (tiše): Vzpomínala jsem.

HARALA (najednou ji vášnivě políbí): Kačo!

HRAJNOHA: Zase ta stará krev?

HARALA (trpce): Ale povychladlá jaksi!

KAČA (utekla, baba na voze se protahuje).

PUTNOK: A tu se podívejte na čerta starého!

HARALA: Kišasoňka moje, šarkány líhneš? Hehe! Lezou už ven? Tu se podívejte, na dračích vejcích sedí! (Smích.)

HRAJNOHA: To ona hajduky chce vysedět!

PUTNOK: Každý fúsisko na metr!

HRAJNOJA: — pandur kropenatý!

(Všichni se smějí.) Hej — chytnou tě a do klády vsadí šarkáni kropenatí!

BABA: Kdyby ti jazyk shnil, živáne ničemný.

VŠICHNI (se smějí).

HARALA: A tebe do nebe vezmou a andělíčkem udělají! (Smích.)

HRAJNOHA: Ne — ona čertu telata dojit bude!

III

GAJDOŠČÍK: A to je mi pěkná správa! Valašky ve dřevě, ale varta žádná!

HRAJNOHA: Pán Bůh hlídá!

GAJDOŠČÍK: Pěkná varta!

MICHALČÍK (u vozu s očima vyvalenýma): A co za ďábla jste to chytli? Hej, babičko, krasavice moje!

BABA (zamručí si — a ulehne).

MICHALČÍK: A ty, Haralo! Jak je ti! Měsíc jsem tě neviděl. Bolí rána ještě — bolí?

HARALA: Ale to přejde!

GAJDOŠČÍK: Vína se napiješ a u mne si zatancuješ — a do večera i růže na tváři budou!

HRAJNOHA: A tu je víno! Na zdraví, páni bratři!

VŠICHNI: Daj nám Pán Bůh zdraví! (Pijí.)

GAJDOŠČÍK: A povídám: na věčnou slávu těrhelského zemana!

VŠICHNI (v smíchu): Nechť žije!

MICHALČÍK: A povídám já: Nechť žije Michalčík!

VŠICHNI: Nechť žije!

HARALA: A Kačenka!

HRAJNOHA (utíká znovu do síně): Už letím pro ni!

HARALA: A ty, Michalčík, jak dopadá naše hospodářství?

MICHALČÍK: A já vím? Peněz, že jimi Váh zastavíš! Dobytka máš, že mu rovno není a jídla a pití co dostaneš a vezmeš! Už tři neděle vatry nerozděláváme, po dědinách jíme a v krčmách u silnice pijeme a hýříme, aby nás kde kdo viděl! A všichni jsou rádi, kde jsme a Pán Bůh ví, tak je mi dobře, že se na zimu i ožením! (Uhodí na stůl.)

GAJDOŠČÍK: Hej — to bude nějaké zemanství!

MICHALČÍK: Ženička moje — řeknu — všechno je tvoje! A kde ti nedají, co ti patří — jen řekni — hned jim zaplatím! — Víno sem! A ty, Gajdoščíku, spusť!

GAJDOŠČÍK: Jaj, bože, kdybych mohl hrát! Ale mám to polámané!

HARALA: A tos to nemohl opravit? Vždyť tu nebudeme čtyři dny čekat!

GAJDOŠČÍK: A kdy jsem měl na to čas? Ode tří dnů jsem pořád na marši, ani chvilku jsem se nezastavil.

HARALA: A kdes’ byl?

GAJDOŠČÍK: Hore, až za Oravou. Kamaráda muzikanta navštívit!

MICHALČÍK: Pijme, kamarádi, máme pěkné hospodářství!

GAJDOŠČÍK: Kamarádi, pijme, nežli zima přijde! Brrr! To je divné, jako by smrt z toho lízala! A tož na ráz! A jaké je to víno? Pojďme do sklepa, lepší tam musí být! (Zmizí v síni.)

HRAJNOHA (zbude sám, zapaluje si uherskou dýmčičku).

IV

ILČÍK (přichází zvolna do dvora. Když uvidí Hrajnohu): Sám?

HRAJNOHA: Jsou ve sklepě!

ILČÍK: A tabáku mi půjč!

HRAJNOHA: Tu máš! (Pausa.)

ILČÍK (zasedne za stůl, nemluví).

HRAJNOHA: Nu? Co pak se stalo?

ILČÍK: A nic! Pít budu, až světa nepoznám!

HRAJNOHA: A na to se musíš mračit?

ILČÍK: Mračím se? A to mně jen to loučení tady vlezlo do hlavy. — Kam půjdeš?

HRAJNOHA: A co já vím? Kam mne nohy ponesou!

ILČÍK: To je daleko!

HRAJNOHA: Co dělat?

ILČÍK (jako ve snách): Dva roky je tomu, co jsem Janošíka vytáh’ ven do hor, a zhořkl jsem z toho, jak stará houba. To nebylo to, to nebylo to, v čem jsem s ním chtěl být! Pořád je nás málo a dřív nebo později doděláme kdekoliv a jakkoliv. A Janošík na šibenici —? (Mávne rukou.)

HRAJNOHA (prudce): Nu a —? (Uhodí do stolu.)

ILČÍK (uhodí do stolu): Nu a —? (Hledí ostře na něho.)

HRAJNOHA: Bassama —! Co’s to přines z města s sebou? Máš pravdu: pak se raděj upij, nebo ze pasy pojď!

ILČÍK: Kdyby mne raději zabili v bitce!

HRAJNOHA: Než se naděješ, může se to stát. (Prudce.) Co jsi takový smutný? Janošíka je ti líto? A proč? Zbojníkem se stal, jako zbojník umře!

ILČÍK (divoce): A ti, kdo ho do toho štvali? Je jich tisíc a nás pořád je málo! Naše regimenty se hýbají a nehýbají — pít mi dej, pít!

HRAJNOHA: Tu máš, pij, povesel se, zapomeň, že jsi ve světě sám!

ILČÍK: I on je teď ve světě sám, jako prst a proto také s námi pije a bouří a — pamatuješ se? — nikdy toho nedělal! Je mu smutno, i pro Anku je mu smutno! Provdali ji za Samka, za robotníka z Pribiliny… Když se to dozvěděl, jakoby mu byla znova matka umřela. Rozběhl se tam, ale když jsme až nad dědinu přišli, jenom rukou mávl, postál a poplakal. Snad ji měl opravdu rád —! A teď, aby po horách s hory na horu běhal, utíkal —

HRAJNOHA: A ty si vyčítáš, žes ho do hor vyved’?

ILČÍK: Vyčítám!

HRAJNOHA: A co kdyby tam byl dole shnil, jako kterýkoliv jiný člověk? I na svou mladost byl by v kostele zapomněl… (Pausa.)

ILČÍK: Máš pravdu, možná…

HRAJNOHA: Věř mi! Dělal jsem už tohle řemeslo dlouho před vámi a vím, co v něm je. A přijít zítra svatý Petr za mnou a položit přede mnou panský klobouk nebo valašku: valašku chytnu a hajdy ven! Všichni jsme tu sami, ale proč bychom se báli? (Radostně.) Vlčku!

V

VLČEK (běží s roztaženou náručí k Hrajnohovi).

HRAJNOHA: To je chlapec, to je, potěšení moje! (Ilčíkovi.) Přemýšlí ten o tom? Nepřemýšlí a pije!

ILČÍK: Pozdrav Pán Bůh, Vlčku!

VLČEK: Dobrý den! Kde jsou ostatní? (V síni objeví se Putnok, Gajdoščík, Michalčík, Harala.)

GAJDOŠČÍK: Pozdrav Pán Bůh, Ilčík!

ILČÍK: Aj, tebe! Vítej, Haralo!

HARALA: I ty vítej mezi chlapy! (Obejmou se.)

PUTNOK: A Vlčku! (Podají si ruce.)

MICHALČÍK (staví džbány s vínem): Ja, tohle je vínečko! Jenom k němu přivoň! Pijte, chlapci, rozdovádějte se! (Všichni pijí, libují si.) He, (na Ilčíka) a ty na ráz celý džbán piješ? — Ale, co to? (Všichni ztichnou a přikradou se ke kolnám.)

VI

(Od lesa přichází zvláštní průvod. Pět cikánů z nichž jeden nese na zádech cymbál, druhý basu, doprovází tři korhely. Jsou to bohatí sedláci, kteří se opili tak, že sotva stojí na nohou. Primáš s úsměvem jde za nimi, před nimi, a snaží se vyhovět jakési jejich písničce, chytá ji houslemi a kývá hlavou. Jeden z cikánů dělá šašky z motajících se postav.)

JEDEN KORHEL (zpívá se skleněným téměř pohledem): Rosič-ka stu-de-ná…! (Zavrávorá.)

DRUHÝ: Rosička studená — hájiček zelený!

TŘETÍ: Hájiček zelený —! (Stojí, dívají se na sebe.)

PRVNÍ: Rosička zelená, hájiček — studený!

DRUHÝ (začne hodně vysoko): Rosička studená, hájiček zelený —.

TŘETÍ (vpadne): Kdo mne dnes potěší, milý doma není!

VŠICHNI (šťastně se chechtají a opakují celou sloku, a pak bláznivě se smějí. Jdou dále a znovu začínají: Rosička studená —.)

RÓM: Páni blahorodí, jistě do krčmy půjdou?

VŠICHNI (rozpustile): Kdo mne dnes potěší, milý doma není! (Vejdou do dvora, když tu od kolny zazní homerický smích zbojníků.)

ZBOJNÍCI (jeden přes druhého): Cigáni, cigáni, pán bůh vás pozdrav! Koho to vedeš, Róme? (Napodobují ožralce.) Rosička studená, hájiček zelený! Pěkně vítáme, vzácné panstvo! Co koukáš! Hodní lidé jsme!

MICHALČÍK (u korhelů): Peněz máš? (Rozchechtá se): My taky! (Posadí je, sám sedne k nim, objímá se s nimi.)

KORHELI (jenom vyvalují oči, ale pak se súčastňují také všeobecné pitky, jako by nevěděli, kde jsou. Když později chlapci tancují, i oni ještě pokoušejí se svou písničkou a se svým uměním, ale brzo hned zase sedí, motá se jim hlava… Zbojníci pilně jim nalévají a chvílemi je všelijak škádlí.)

HRAJNOHA: A Kačo! Vína dones plné stoly!

VŠICHNI (zpívají): A ty, Kačo, ušubraná, čo si telko dvoříš?

GAJDOŠČÍK (u cigánů): Tak, páni bratři, slavně nám zahrajte! Já prý nic neumím, ukažte, co dovedete!

ADAMČÍK (přichází ze síně): Pane bože, pane bože, chlapci, na hýření jste se dali?

HARALA: Pozdrav tě bůh, Adamčíku! Sem pojď!

RÓM (zvedl sklenici): Na zdraví všech!

ADAMČÍK: A ty (hodí mu dukát): nezapomeň na tu mou!

ILČÍK: A mou! (Hodí mu rovněž peníz.)

HRAJNOHA: A mně na odzemek nezapomeň!

GAJDOŠČÍK: A ty, Haralo, skoč si a zadupej!

HARALA: A snad si dám říci.

HRAJNOHA: A já ti pomohu!

GAJDOŠČÍK: A co dělá tvoje galánka, Putnok? —

PUTNOK: Hej! Což já vím? Když jsem mezi vámi — nepamatuji se dobře! Vína, vína trochu mi dejte, ať se nám srdce na dobro rozdovádí.

CIGÁNI (začínají ladit).

MICHALČÍK: Hrajnoho, nalévej sám! A Kačenku tu nech! Kam s ní jdeš?

VLČEK: A někdo aby na stráž šel!

GAJDOŠČÍK: Jdi tedy sám!

VLČEK: Kačo, pojď se mnou!

KAČA: A půjdu! Roztrhali byste mne (Zasměje se a uteče.)

ILČÍK (za Vlčkem): Jen se, bratře, nezapomeň! (Smích.)

PUTNOK (zpívá): Pijme, bratři, pijme víno!

ILČÍK: A daj nám Pán Bůh zdraví!

ADAMČÍK: A věčnou slávu — chlapci!

MICHALČÍK (smekne, za ním ostatní): A Janošíkovi své svaté požehnání!

ADAMČÍK: A tu jdou poslední!

VII

ĎURICA: Hej — už jste všichni pohromadě? A na nás jste zapomněli?

MUCHA: A na mne, na „generála“?

ILČÍK (podává sklenku): Tu máš, bratře! Piju, budu dnes pít, až světa nepoznám!

HRAJNOHA (Ďuricovi): Napij se víc! Na mé zdraví!

MUCHA: I tvoje!

PUTNOK: A na mou galánku!

GAJDOŠČÍK: A na moji šibenici!

HRAJNOHA: I na moji nevěstu!

ILČÍK: A kde jste byli?

ĎURICA: Poslouchali sedláky v trhu. Cheche! Vypravovali, jak prý Hrajnoha se jednou s čertem pral!

ILČÍK: Čert a zbojník už je jim jedno!

ADAMČÍK: A čerti a zbojníci spálí zemany ještě nejednou!

MUCHA: To hej! Nechť žijí naše regimenty!

VŠICHNI (připíjejí a volají jeden za druhým): Tomáš ze Železného! A Targo! Aj Papřik! Aj Kóňařík s Kompaníkem! Aj Tisko! Aj Kysel! Šáryšan a Illenkár! Aj Kobelárský! Aj Kotila! Aj Matušický! Aj Rukavica! Aj Pero! Aj černý Jura!

MICHALČÍK: Chlapci, dali bubnovat po mistech, že kdo nás prozradí, dostane už 500 dukátů.

GAJDOŠČÍK: Hej, chtěli by?

MICHALČÍK (u korhelů): He, chceš si vydělat 500 dukátů? Jdi a pánům řekni, kde teď pijem! (Všeobecný smích.)

KORHELI (sedí jako kuřata, smějí se hloupě a neodpovídají).

PUTNOK: A židé a páni už prý se sbuntovali a vojáky si vybrali proti nám!

HARALA: Ať jenom je pošlou!

CIGÁNI (spustili na ráz „sedláckou“):

ĎURICA (s Muchou): Ej — juch! (Tancují spolu.)

HRAJNOHA (s Haralou): Ej — juch! (Tančí proti prvému páru.)

CIGÁNI (hrají znovu):

CHLAPCI (podupávají a smějí se).

GAJDOŠČÍK (s Michalčíkem začínají tancovat).

CIGÁNI (pokračují):

TANČÍCÍ: Ej — juch!

MICHALČÍK (Rómovi dopáleně): A po tlamě ho seber! Co to je za hru na cymbál? Drží on paličky v ruce jak děvčice jehlu!

BABA: Bodejž vás i s tancem čerti vzali!

ILČÍK: Přikryjte ji, ať nám do toho nebručí!

ĎURICA (Muchovi): A ty líp cifruj!

ILČÍK: A teď něco nového, páni kamarádi!

ADAMČÍK: Sem, Putnok, zpívat pojď!

VŠICHNI: Nová písnička? Nová?

ADAMČÍK: Poslouchejte! A ty, primáši, ať ji chytíš! Pozor dejte! (Pohvizduje si a nohama plete.)

RÓM (naladí si housle).

PUTNOK (několikrát si zabručí, pak začne jako by tancoval a zpívá):

CIGÁNI (začínají už přehrávat).

PUTNOK (pokračuje):

NĚKTEŘÍ Z CHLAPCŮ (začali zpívat a tančit).

PUTNOK:

CIGÁNI (hrají už všechno, cymbál hučí).

CHLAPCI (tančí, ruce za hlavou. Zatím vidět v lese pandury. Cigán z III. aktu vyjde s důstojníkem před les, ale hned se v něm zase ztratí.)

PUTNOK (zpívá dále):

CIGÁNI (opakují první sloku).

ILČÍK: Ať žije Putnok!

ADAMČÍK: A jeho písnička!

ĎURICA (si ji hvízdá).

RÓM (opravuje kontráše).

GAJDOŠČÍK# A teď se zase napijeme, chlapci! Víno sem!

HRAJNOHA (letí do síně).

MICHALČÍK (luská si prsty): Letí, letí roj!

ILČÍK: A teď něco lepšího!

ADAMČÍK: A teď tu mou od moravské strany!

VŠICHNI (chytli se kolem krku, stojí do kruhu).

CIGÁNI (tiše přihrávají).

CHLAPCI (táhlou notou):

(Do toho zahučí náhle výstřel a ženský výkřik.)

VIII

VLČEK (vyjevený a postřelený objeví se ve dveřích síně): Chlapci, panduři! (Rve valašku ze dveří.)

BABA (na voze): A tu to máte, živáni vzteklí! (Směje se.)

HARALA (rychle letí k Vlčkovi, za ním Ilčík).

PUTNOK (u cigánů): Už se sem ženou!

HRAJNOHA: Je jich jako much! Pak honem ven! (Vyrazí ven a uteče.)

HRAJNOHA: S bohem, kamarádi! (Za Hrajnohou. V zápětí padnou dvě rány. Je slyšet smích a Hrajnohovo zakrákání. Panduři obklíčili na ráz celý dvůr.)

ĎURICA (Muchovi): Vysoukej rukávy. A dvéře braň!

MUCHA: A jen mezi oči jeď!

ILČÍK (v síni): Nedejte se!

ADAMČÍK: Bijte, zabíte! Nepusť jich!

ILČÍK: Chlapci, pomozte! Derou se sem! Pomoc!

HARALA: Nepusť jich! A jen po hlave bij! (V síni objeví se klubko vojáků a zbojníků.)

VOJÁCI: Vzdejte se!

ADAMČÍK (ve dveřích): Bijte!

GAJDOŠČÍK: Kde je moje pistol? Oho!

MICHALČÍK: Kamaráde!

GAJDOŠČÍK: S bohem! (Podá mu ruce — a pak vrhnou se mezi zápasící s holýma rukama.)

ILČÍK (vyrazí ven): Vlčku, sem pojď!

VLČEK (sám u dveří, ostatní v síni nebo uvnitř): Ne! (Srazí prvního pandura. Rozpřáhne se a chce srazit druhého, ale padne zalit krví k zemi.)

ILČÍK (rozmáchne se na pandura, ale pět jich zavěsí se mu na rámě a svážou ho): Pusťte mne! Lotři! Pusťte mne! Hej! (Pláče vztekem.)

DŮSTOJNÍK (křičí do síně): Svažte je! Vzdejte se!

HARALA (na prahu dveří): Ja — no — šík! (Padne mrtev k zemi.)

(Všeobecná bitka.)

DŮSTOJNÍK (za nimi): Už nikdo?

(Ze síně je slyšet výkřiky zajatých a pláč děvečky.)

DŮSTOJNÍK: Kolik jich máme?

NĚKDO (v síni): Nevím, ne — vím! (Tam stále ještě hluk a bouře.)

MUCHA (řve): Zab mne raději!

ĎURICA: Psi! Psi! Psi uherští!

ADAMČÍK (svázaný u dveří): Letí, letí roj! Ilčík, s bohem!

ILČÍK (dva vojáky nad sebou): S bohem, kamaráde!

ADAMČÍK: Harala je zabit!

ILČÍK (zařve a shodí vojáky se sebe. Ale už je svázán.)

DŮSTOJNÍK: Kolik je zajatých?

HLAS (v síni): Celkem sedm!

ILČÍK: Vlčku! Vlčku! (Vášnivě.) Janošík, duše má!

DŮSTOJNÍK (u korhelů): A co vy tu děláte, co? Ah — ožralci, praobyčejní ožralci! (Do síně.) Hned je odvlecte do lesa a držte je potichu! Ten hlavní tu není… A co s vámi, cigáni? Byla pěkná zábava? I peněz dost? (U vozu.) A co ty, čarodějnice? Co jich tu trpíš? Přijdeme už častěji k tobě a všechno to tu vyčistíme! Ale že on — tu není!

KAČA (vyběhne s pláčem ze síně a beží k vozu).

DŮSTOJNÍK: Sem pojď! Tady těm korhelům nalévat budeš! A brkneš-li jenom jednou, uvidíš, co se ti stane! (Korhelům.) A vy ven! Tančit budete! Ven povídám! A vy, páni cigáni, všechno od repetice. Chytneme ho jako ptáka na lep, na muziku! Hrajte a přehrávejte! do toho — rychle! A (Do síně) Teď všichni na síň a na kolny! A kdo se mi předčasně hne, padesát ran dám mu vysázet! (Korhelům.) Tancovat! Či mne nepoznáváš?! (Zajde pod kolnu v pravo.)

IX

(Korheli se zvolna vybatolí a chtějí tancovat, ale nejde jim to. Cikáni brzo hrají příliš rychle, brzo zase něco zcela jiného. Je to neobyčejně groteskní pohled. Pak skoro dětským hlasem začnou si notovat zase tu svou: Rosička studená… a podupávat…)

(Do toho vletí z prava tři vozy s vesničany, kteří se vracejí z jarmarku a zbloudili. Na všech třech vozech se zpívá.)

(Nahoře na stráni objevil se Janošík a zvolna sestupuje. Vozy zastavily. Korheli na dvoře na chvíli ustali, ale nevyjdou ven. Naopak za okamžik už zase tancují, t. j. snaží se tančit. Několik osob seskákalo s vozu a běží do dvora. V čele všech čeledín s bičem. Když uvidí tancovat korhely, začne se hlasitě smát a brzo seskáče všechno s vozu a jde se dívat na tancující tři opilce. Poznámek rojí se odevšak plno, plničko. Smích třese nádvořím, když tu vystoupí důstojník z kolny a rozkřikne se na dívající se: Kam jedeš? Co tu děláš?)

ČELEDÍN: Ztratili jsme cestu! (Smekne.)

DŮSTOJNÍK: Jeď jenom rovně dál! A neohlížej se! Do koní švihni a už ať jste pryč! (Zajde zase do kolny.)

(Lidé naskáčou zase do vozů a zpívají zase svou sloku. Jeden z mladších se opozdil, dobíhá vůz obloukem, když vidí Janošíka, který dochází už ke krčmě… Zarazí se, zvedne ruku, Janošík kyne mu také rukou… Nerozumí… Opozděnec zůstane ještě delší chvíli jako sloup, pak vidí Janošíka vcházet do dvora a seběhne za vozy…)

(Na dvoře zatím korheli tancují a cigáni hrají „Boleráz“. A pak přestanou všichni jak by uťal. Primáš svěsí hlavu, ale hned se vzpamatuje: Znova, děti! Nu a dávejte pozor! Čerta starého! Co to hraješ? A ten cymbál stojí dnes za kozla! Uhoď do toho! Či toho nedovedeš? Pořádně! Ještě jednou! Uhoď nebo tě —!(Napřáhne smyčec, ale zarazí se…)

X

(Na dvoře stojí Janošík. Dívá se na motající se opilce, na Róma a směje se.)

JANOŠÍK: A co se zlobíš, Róme?

CIGÁNI (stojí, smyčce v rukou se jim třesou).

JANOŠÍK: A chlapci tu ještě nejsou? Korhelům hraješ? Daleko’s to dotáhl. (Dá se znova do veselého smíchu a přejde ke stolu v levo.)

BABA (dá se do uštěpačného smíchu): Přišel! Přišel!

CIGÁNI (stojí jako zkamenělí).

JANOŠÍK: A Pán Bůh daj zdraví! I tobě, stará!

BABA: I tobě…

JANOŠÍK: A cože jste hrát přestali? Hrejte zatím jenom mně, než chasa dojde! (Hodí peníze.) Za chvíli tu musí být! —

BABA: Kdybys se raději pomodlil!

JANOŠÍK: A za koho? — Slez raději a vína dej!

BABA: Nemohu — jsem nemocna. (Křičí.) Hej, vína dones! Pán došel! (Na korhely.) Sedni! Nech už toho! Nic neumíš!

JANOŠÍK: Nu — a vy chlapci hrejte! Tu mou! Znáš ji, Róme? V Javorovej hori — tichý oheň horí… Ten tichý oheň horí dnes i ve mně. Jsem na světě sám — a je mi tak dobře!

CIGÁN (přehraje na houslích): Tu?

JANOŠÍK: Tu — tu! A ty, Pavle, zpívej, máš pěkný hlas! (Kývá si hlavou.)

PAVEL (podívá se na Róma).

RÓM (přikývne a hned začne hrát).

PAVEL:

JANOŠÍK (zatím): Tak — tak — tichý oheň horí…

PAVEL:

JANOŠÍK: Bylo nás jedenáct. Ale Garaj a Uherčík už jsou na pravdě boží. A byli to hodní chlapci. (V myšlenkách.) V Kremnici ho kolem lámali…

PAVEL:

JANOŠÍK (se usmívá).

PAVEL:

JANOŠÍK (živě): Ale já, Róme, i pod šibenicí zahrat si dám! Nezapomeň na mne a přijď! Přijdeš?

RÓM (přikývl): Přijdu!

PAVEL (končí):

JANOŠÍK (měkce): Hej, aby ptáci nade mnou zpívali? (Pausa.) Ne, Róme, už se spolu neuvidíme! Zítra už budu možná v Polsku! Jen co se s kamarády potěším a rozloučím. — Ale — Kačo! (Dívá se jí do tváře.) Co že je ti? Ty‘s plakala?

KAČA (přivine se k němu a pláče).

BABA: Jdi a nebreč!

KAČA (úzkostlivě): Janošík!

JANOŠÍK: Což ona bila tě?

KAČA (náhle vzkřikne a uteče).

JANOŠÍK (udiveně zírá na babu a na cigány).

BABA (se směje).

CIGÁNI (stojí a dívají se upřeně na něho).

(Ze síně je slyšet náhle břinkot šavle.)

JANOŠÍK (stojí, pak na ráz skočí po valašce a poslouchá, ale hned běží k vozu, neboť v síni a kolem dvora vyrojili se panduři).

JANOŠÍK: To tedy! Zrada! Kdo zradil?

RÓM (zvedl prsty k přísaze): Při Kristu Ježíši, já ne!

JANOŠÍK (na babu): Ty?!

BABA: Pomodli se raději! Je jich třicet a ty sám!

(Pausa.)

DŮSTOJNÍK (vyjde z kolny): Jménem zákona, vyzývám tě, Janošík, abys mi vydal zbraň a vzdal se spravedlnosti!

JANOŠÍK: Jaké spravedlnosti?

DŮSTOJNÍK: Té, která tě již odsoudila!

JANOŠÍK: Odsoudila-li mne, nemám s ní co jednat!

DŮSTOJNÍK: Vydej se, máš všechno marno! Hla, okolo dverí sekery a v obloku pistole! Měj rozum a nevzpírej se.

JANOŠÍK (rozpřáhne se): Sloboděnka moja!

DŮSTOJNÍK: Už sa nenavrátí!

JANOŠÍK: A kamarádi moji! Hrajnoha! Harala! Vlček! Putnok! —

DŮSTOJNÍK: Právě před chvílí jsme je schytali!

JANOŠÍK: Nelži!

DŮSTOJNÍK: A dva z nich i zabiti! Stavěli se zbytečně na odpor!

JANOŠÍK: Zabiti! Tož zabte i mne! Ale živého, živého mne nedostanete! Či chceš mne svázat? Zač? Za to, že jsem zbíjel? Hej — však po právu jsem zbíjel! Za to, že jsem pánům na strach byl? Hej! Však už toho bylo potřeba! Či za to, že se moje regimenty hýbaly? Hej, byla by to písnička! Tu máš, svaž!

DŮSTOJNÍK (ustupuje).

JANOŠÍK: Nechceš? Bojíš se? (Náhle skočí k vozu.) A teď pojďte!

DŮSTOJNÍK (velí): Nestřílet! Nestřílet! Neutečeš nám, jasný sokole!

VOJÁCI (hrnou se do dvora).

(Tři korheli zděšeně prchají ven…)

JANOŠÍK: A teď na mne! Na mne jediného!

DŮSTOJNÍK: Živého, živého musíme ho dostat! (Vrhne se vpřed. V zápětí leží na zemi, sražen valaškou. Noví hajduci vrhají se na Janošíka, který se brání, pokud může.)

DŮSTOJNÍK: Vzdej se!

JANOŠÍK: Hej, živého, živého mne dostat musíte! (Rozmáchne se — všichni ustupují.)

JANOŠÍK (napřáhne valašku a skloní hlavu jako býk): A teď — (Rozežene se k útoku.)

DŮSTOJNÍK: Nepusťte ho! Hej, baby, baby! Držte ho a srazte k zemi!

VOJÁCI (proudem vrhli se na Janošíka).

JANOŠÍK (rozdává rány): Hej — toť — hej! (Klubko zápasících řítí se znovu k vozu.)

JANOŠÍK (upadne).

PANDUŘI (vrhli se na něho).

JANOŠÍK (zaúpí; znovu se vydere ven — zastaví se. Chvíle. Pak odhodí valašku a vystře rukávy. Zuřivě): Svažte mne, kati! (A stojí úžasně klidný…)

DŮSTOJNÍK (zvolna kráčí k němu a váže mu ruce): A teď, Janošík, víš, kam jdeme? Do Mikuláša k soudu!

JANOŠÍK (skloní hlavu): Až na konec světa třeba! Co mi na tom záleží? Co jsem mohl, udělal jsem —

DŮSTOJNÍK: Ku předu! (Vyjdou na volné prostranství.)

HRAJNOHA (vysoko na skále): Janošík, Janošík, kde je tvá valaška?

JANOŠÍK (po chvíli, patheticky): Na Královej Holi zaťatá v topoli! Nezapomeňte na ni, chlapci!!

HRAJNOHA: Neboj se! Celý svět na ni nezapomene! S bohem! (Vyndá pistol a střelí do výše.)

(Opona.)

Konec.