E-mail (povinné):

Janko Matúška:
Povesti

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Ina Chalupková, Nina Dvorská, Daniela Kubíková, Veronika Víghová.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 190 čitateľov

Klára Záchová

Pověst zpod Roberta Karla

1.


Pyšně běží Váh ve svém korytě,
Tajemství mnoho se sebou pryč nesa,
Někde zmírní běh a slýchává skrytě
Žalmy slavíků zavznějící z lesa.

Ne to zpěv ptačí — toť milenců je hlas,
Nejsou to žalmy — jenom tužby blahé,
Ne v lese — v sadě plného vnad i krás
Toť místo lásky, čas zpomínky drahé.

Šero večerní dvou milenců pojí,
Oni žehnají zašlé zpomenutí,
Doba ukrutná loučení jim strojí
A lásky slzu srdečnou vynutí.

Ňádra mládence divě se zbouřila,
Rty při hovoru tiše se zachvěly:
„Třikrát příroda celá se změnila,
Jak, vyšed z Polska, zde žiji s přátely.

Zanechav otce pln žalu, tesknosti,
S milou matičkou těžce sem se lúčil,
Tam mě žehnají oni v samotnosti, —
Já lidem cizím teď sem se přiučil.

Někteří z přátel mých jsou u královny,
Jiní vrátili se do své otčiny;
Já jen blažený u tebe, Záchovny,
Zůstal sem lásky v otroctví — bez viny.

Žili sme šťastně a žili blaženě,
Ty si mi lásku nehodnému dala;
Chci ji zasloužit, by nepodvráceně
S životem naším v budoucnosti stála.

Aj, teď král všude vojsko sbírá svoje,
Aby v Dalmatsku skáral protivníky,
Ráno i s otcem potáhnem do boje
Pomstit lid tichý a trestat vinníky!“

Jak, Dalibore, i ty mě zanecháš?
Kdože s podporou ke mně se přivine?
Z lůna milenky smrti v náruč spěcháš,
Anť družce tvojí již zoufalství kyne?

„Zažeň mrak s čela, ty najdeš útěchu,
Znáť mě královna jak krajana svého,
Budu ji prosit, by tě pod svou střechu
Přijala vdečně do návratu mého.“

2.


Letí sokol od půlnoci,
Letí zděšeně,
A zrak jeho slávu hlásá
Pyšně, vznešeně.

Nese proutík k tomu strojný
Na hnízdečko své,
Družku hledá, družku vábí
A ji k sobě zve.

Již se těší, již ji našel —
Přijde samička,
Než se děsí, polekaná
Sedne do kříčka,

Křídelka má vytrhané,
Hlávka sklopená,
Krahujci z divých pazourů
Ušla zmořená.

Nejsou tobě divé drápy,
Sokole plavý,
Nehrozí se hněvu tvého
Krahujec dravý.

3.


Šestý rok mizí — Dalmatsko v pokoji,
Jeho bán Mladin v Uhersku v zajetí,
Vše z bitky líté svých se v náruč strojí,
Kláry Dalibor též spěchá v objetí.
Válčil vítězně, navrací se slávně,
Teď se splnily jeho túžby dávné.

V dům otce vejde, a starec ho vítá
Slovy útěchy, z něho se raduje:
Jak na rekovství jeho chvála lítá,
Co mu vlast za dar v obět připravuje.
Jun nic neslyší, co mluví, nevěda,
Srdce i oko jen milenku hledá.

„Zač tě strach jímá? O dívku se bojíš?
Vždyť znáš, kde sídlí na královském hradě.
Zítra k ní půjdem, a ty se přistrojíš
Jako mladý zeť. Chci tě já ctít v radě
Mojí rodiny, neb sis to zaslúžil —
Znám, žes již dávno po té chvíli túžil.“

4.


Již dvanáct hodin z věže dolů bilo,
Lampa v komnatě již jen slabě bledne;
Starci Záchovi cos se hrozné snilo,
Z lože vyskočí — a při oknu zhlédne
Ňakou ohavu, podobu má panny,
Vlas je spuštěný a šat roztrhaný.

„Ha, to mé dítě! Pojď dnu, dcéro milá!“
Dveře otevře. Ona bledá vchází —
„Kam si zelený věneček pozbyla?“
A ona pláče v bouřlivé nesnázi.
Nemá věnečka, jenom černé znaky,
Rosí bledou tvář pomatené zraky.

Plače nevinnost, Dalibora volá,
Proklíná bratra královny ukrutné,
Nářek po chyžech tratí se dokola —
A otec poznal ty výhledy smutné.
Ven se vyrútí plný zuřivosti,
Ku králi letí na koni v rýchlosti.

Při stole sedí královská rodina,
Anť Zách vzteklený do chyže se vrútí,
Raní královnu, meč na krále spíná
I děti jeho ku plači přinútí!
Nářkem nevinných sluzi se sběhají,
Na kusy drobné Zácha rozsekají.

5.


Vesňák své dítky do hromady hledá,
Aby viděly činy ukrutnosti:
Na koni sedí panna trupobledá,
Její tvář, tělo jsou jen kůže, kosti.
Bez rtů, bez prstů, oči vyloupené,
Bez smyslů hledá kol kolem zmateně.

Při ní kat s mečem hlásá všemu lidu:
Čí je to dítě, a proč uvalená
Jestiť od krále v tu ohavnou bídu,
Kterouž již potud byla zohavená.
„Král osoba svatá“, slova z úst mu plynou,
Poslední vzdechy panny z ňáder hynou.

16. prosince 1842




Janko Matúška

štúrovský básnik, spisovateľ, publicista, autor textu slovenskej hymny Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.