ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Výňatky)

^[11]Toto rozjímání zhola se netýka slavného a vyšší šetrnosti hodného národa maďarského, než vztahujú se toliko na některé nemnohé nerozmyslné, dílem přesčárové (přílišné), dílem falešné maďarské pošetilce. Tito druzí jsou zakukleni Slované, jenž se za Maďary vydávají, a tak úskoci, odrodilci, původu svého a krve své zapírajíci (renegáti). A tito jsou nejhorší. Ti jsou vlastně, na kteréž se v tomto spisku doráží. Nebo žádajíce, aby se jazyk uherský co nejspíše mezi ostatní, vážné, šlechetné národy vlasti Uherské, jmenovitě mezi Slováky a Němce dostal, pronásledují je haněbnými nářky a osočováním, i křivdami, a tudy je obracují od řeči maďarské právě nezmyslným způsobem. — Toto jsem za potřebné držel, k předjití všeho křivého rozumění, hned zde předkem připomenouti.

Ja nyní prvníkrát o této velmi vážné a důležité věci bezevší strannosti i bezevší vášně a náruživosti píší, aby při vysvětlení a porozumění jejímu při rozdílném o ní smýšlení pérem svým poněkud přispěl.

Pseudo-Maďaři, kteří na to dotírají, aby všickni ostatní obyvatelé uherští svou národní řeč jako kabát vysvlékli, a maďarskou k svému domácímu užívání oblékli, měli by

1. potřebu neb aspoň užitečnost takové proměny,

2. obsah a možné těžkosti i překážky povážili a konečně

3. o nejplatnější prostředky k tomu se postarati.

1. Potřeba a užitečnost

Že jednota řeči v krajinách užitečná jest, nebude žádny zapírat, nebo tudy mnoho práce se uspoří i snadněji stává, a všeliké též vzdelání lidu jistěji a snadněji státi se může. Spisovatelství nemůže leč skrze hojný prodej spisů prospešné býti, a tento toliko při množství čtěnárů možný jest, kteréžto arci v zemích jednoho jazyka spíše se nalezne, nežli v zemích, kdež mnohé řeči panují. V tomto ohledu byla by tedy jedna řeč skutečně užitečná, aneb i potřebná.

Že ale tato potřeba není nevyhnutelná, dokazuje Rakouské mocnarství, které u velikosti to jest, co Uhry v malé míre: totiž mocnarství, záležející z více rozdílných národu. Ale při vší této rozdílnosti jest tu předce veliká a pořád zrůstající vzdelanost, ano tato rozdílnost obyvatelů jest v jistém ohledu pravě silou tohoto mocnarství, poněvadž tudy vnitřní pokoj jeho, největší dobré každí země, zachován bývá, při čemž mocnarství toto mnohem lépe se má, nežli mnohá jiná království a obce s jednostejným a méně míšenými obyvateli.

2. Obsah a těžkosti

Zde se dá přede vším uvážiti:

1. počet duší rozličného lidu ve vlasti.

Podle toho jest

Maďarů 4 198 000

a

Slovanů, a sice Slováků, Čechů 1 672 000

Srbů (Ráců) Sokců 1 013 000

Chorvatů 1 193 000

Rusňáků (Rutenů) 429 000

Vendů 41 000

spolu 4 348 000

Němců (snad přemnoho) 989 000

Valachů (Oláchů) 1 132 000

Židů 205 000

Francouzů 6 000

Urmínů (trmanier) 3 000

Klementínů 1 600

Bulharů 12 000

Cikánů 10 000

spolu 237 000

Tedy k zmaďarování by bylo neméně než 6 milionů a 700 000, víře podobněji rovných 7 milionů. V skutku nemalý počet!

2. Obydlí.

Zkušení ukazuje, že nemaďaři mezi Maďary osazení řeč těchto na místo své přijímají, což již s mnohými slovenskými a nemeckými osadami se stalo. Mnohem ale tíže pronikne řeč maďarská do samých pospolitých sídel nemaďarů rozličných, protože tato sídla velmi rozlehlá, prostorná jsou.

3. Těžkosti, které ze samých řeči pocházejí, a sice:

a) ze slovenské (slovácke). Tato řeč má vlastní líbeznost a přitahující moc, tak že se aj Němci, kteří mezi Slováky bydlí a Maďaři bydlící v sousedství slovenských osad a měst, v denním obchodu rádi, snadně, a často učívají. Toho máme množství důkazů: Spišská stolice byla před časy docela německá, nyní jest bezmála cele slovenská. Ve Vlaské (Vallendorf, Olaszi — Spišské Vlachy), v Podhradí (Kirchdorf, Szepesvárallya — Sp. Podhradie), v Krompachoch zpíva se v kostelích německy, a káže se slovensky. I v jiných tatranských stolicích, v Liptovské, Zvolenské, Hontské, Gemerské bylo před časy mnoho Němců, kteří se již dávno v Slováky proměnili. Totéž se stalo s těmi Maďary, jejichž sídla Slováků se dotýkají, deje se to dnes také, a bude se to díti i budoucně.

Příčina toho nachází se dílem v tom dobrém obyčeji Slováků, že oni, když někdo cizí nedobře slovensky mluví, nevysmějí ho, ale přívětivě mu pomáhají, aby se lépe vyjádřil a rozumín byl; dílem v samé slovenčině. Tato řeč totiž má mnoho příjemného. Jest slovná (bohatá na slova), ohebná a libá, i snadná.

b) od maďarské.

Mohlo by dosti býti, žádati od nemaďara, aby se řeči maďarské, tak jak to při všech jiných jest, najedenkráte naučil. To ale není možné! neboť kdo ji uměti chce, musí i ty každodenní proměny jeji znáti, čímž jí se učení velmi obtížnym se stává. Sami Maďaři musejí se své vlastní řeči ustavičně učiti, aby těm každodenným novým stvůrám (slovům) jejim rozuměli.

Mají též mnozí Maďaři ten zlý obyčej, že se cizím, kteří zle, chybně uhersky mluví, posmívají a tím je od dalšího řeči té se učení obracují.

Uherská řeč jest pěkná, a má též své chvalitebné povahy, ale má také slova, které nemaďarský jazyk velmi težce vysloviti může a která chuť k učení se umenšují. Přistoupí li k tomu ještě i to neopatrné vysmívání, tedy cizinec chuť k učení se tratí na věky.

3. Prostředky k rozšiřování uherského jazyka

1. Vyzdvižení ji za ouřadní řeč.^[12]

Toto se již stalo a není pochyby, že skrze to již nesmírně mnoho získala. Všickni ti, jenž se dosavad latinské, jakožto při obecních ouřadních prácech potřebné učili, budou se od nynějška maďarské učiti. Od Oravské stolice jsme již viděl maďarské snešení (determinácii), a myslím, že se tak i v jiných slovenských stolicích děje.

Ale z toho ještě nijak nenásleduje, že tím sám lid pospolitý slovenský, německý, valaský atd. na Maďary proměněn bude. I latinskou řeč uměli toliko ti vzdělanejší, učenější, a tím žádny lid v Uhřích není učiněn latinským, ačkoli latině předtím i v dědinských školách učili. Bylo slyšet i od obstárlých sedláku říci: habes ne pyra in capsa? a zvolati: ad animam! aneb: par amorem da! (par amorem dei!), každého přednějšího, odchodnějšího oslovil rolník „domine“ s přidáním jeho krestního jména což až podnes se děje. I v Požege slyšeti slova: Kako ste dormirali? jesu-li vas buke mortificirale? ale tím se vlastní národní řeči žádná ujma nestala.

Může síce se mysliti, že maďarská, jakožto žijící řeč, ve všech lepších domích mnohem víc do zvyku přijde, než se to kdy s latinskou státi mohlo, že se jí totiž i děti obojího pohlaví učiti budou; ale slovenčina předce zůstane materskou řečí, protože jest ona řeč obecného lidu, bez ní žádný dům býti nemůže.

2. Převažující (větší) vzdelanost čili kultura.

Méně vzdělaný lid obyčejne následuje těch, kteří ve vzdelanosti, v osvícení a v uměních dále pokročili, tak jako i my v zřízení svých Němců, Francouzů a Angličanů následovati se snažíme. Vzdělanost lidu nezáleží v ničem jiném, než v uměních, kunštích, řemeslích a mravích. — Naši nejbližší sousedé Němci dosáhli u nás jen tím mnoho čtěnářů, že jejich spisy příjemné, prospěšné a poučenlivé jsou.

Jestli tedy Maďaři řeč svou s prospěchem rozširovati chtějí, tedy se musejí vynasnažiti, ostatním obyvatelům vlasti v uměních a kunštích jako svetlo svítiti. Ale dosavad se toho málo stalo.

Hrdý jest každý národ na zemi, jako i jedenkaždý človek o sobě výtečně smýšli, to se žádnemu národu za zlé míti nemá; ale když kdo sám sebe váží, odtud zhola nenásleduje, že všemi jinými národy a lidmi pohrdá, nebo každý národ má i dobré, chvalitebné povahy do sebe, a váží sám sebe podobně.

Národ jest totiž již dle samého slova (vi vocis) díl lidstva, skrze svůj vlastní původ, svůj jazyk a počet od jiných se dělící (lišící), lid regnicolae, Volk jest celek (obec) všech obyvatelů některé krajiny, kterýž z rozličných národů záležeti může, jako u nás v Uhřích.

Na světe jsou rozliční řemeslníci. Již kdyby stolař povědel, že jsou toliko stolaři řemeslníci, ostatní všickni, ševci, krejčí, sklenáři atd. že nejsou žádní, co by se o takovém blbu mohlo jiného říci, než že do sraubku (domu bláznů) prináleží. Takové všeobecné jméno jest i národ, a kdo jen svůj za národ drží, nečiní jiného, než co onen stolař, a náleží právě tam, kam stolař. Jest také jiné, národ v politickém, a jiné v gramatickém smyslu…

Že Maďaři jsou národ, a to velmi vážný, kdo by mohl tak nesmyslným býti, aby toho zapíral? Ale týmž právem jsou Slované národ, protože majíce svůj vlastní původ, mají i svou vlastní řeč, a přitom mnozí jsou, i veliké kraje nepřetrženě obývají.

Ale podle Tudományos Gyüjtemény^[13] 1824, XII, 58 jsou Slováci jen podruhové čili hofeři (želíri), jejich řeč jest toliko řeč kosců a robotného lidu, maďarský jazyk naproti tomu jest rozkazující, panský jazyk.

Čím je to, že Maďaři ostatní obyvatele, Rusňáky, Chorváty, Valachy předce radče snášejí, nežli Slováky a Němce? Prosím za odpověd, abych nemusil sám tu pohádku vyložiti.

Zde jen tolik: že kdyby možné bylo, Slováky a Němce jen na 10 roků z Uherské země vzdáliti, následků toho nikdo by trpčeji necítil, nežli sami Maďaři. Požádá li se ode mne obzvláštní toho důkaz, mohu ním každého času sloužiti, a slibuji také, žeby k hojnému poučení byl.

Já žádám nejsrděčneji, aby všickni národové země Uherské, všickni obyvatelé jedni druhých sobě vážili a se vespolek milovali. U věrnosti k svému králi a ve lnutí k řádu zemskému (konstituci) jsou všickni rovní, i bojují a krev vylévají pro vlast vždy s stejnou hotovostí a odhodlaností. Mají sebe tedy i v obecném životě vespolek jako přátelé považovati, a tak jakož od věků všech radostí i všech utrpení spolu oučastní bývali, v tom i dále až do nejpozdejších století trvati.

Psal jsem ve Vídni dne 12. března 1841.