ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Cesta jest do nebe jistá:
Tebe, Boha, poznati
A pak toho Jezu Krista,
Jehož, ráčils poslati.

2.
Kdo zná vůli Nejvyššího,
Zná i cestu k spasení,
Protož nad to vzácnějšího
Nemá člověk umění.

3.
V nepřístupném na výsosti,
Bože, světle přebýváš;
Nedosáhnu Tvé známosti,
Leč mi z toho světla dáš.

4.
Protož jak Tě mám poznati,
Nauč mne, ó Bože, sám;
Ó rač mi to zvěstovati,
Že Tě v Kristu hledat mám.

5.
Nebe, země mi dobrotu
Tvou a moudrost zvěstují;
Písma svatá mi s jistotou
Známost tu utvrzují.

6.
Ó potáhni ducha mého
Odsud vzhůru do nebe,
Abych hleděl, Boha svého,
Pravě poznati Tebe.

7.
Bych prospíval v té moudrosti,
Která vede k spasení,
Až Tě někdy ve věčnosti
Uzří duch můj blažený.

8.
Nauč podle té známosti
Mne, Bože, i choditi;
Víra hojné pobožnosti
Má ovoce ploditi.
J. Chalupka

Můj Bože, Ty sice zůstáváš
V světle nepřistupitelném,
Než v skutcích svých nám znáti dáváš
I v slovu svém spasitelném,
Žes Ty všech věcí prameni,
I k čemu jsme my stvořeni.

2.
Ó dejž, ať si slovo Tvé vážím,
Jak světlo v bludů temnosti,
A z něho naučit se snažím
Pravé Tvé Božské známosti;
Ty k němu srdce rozněcuj
A v své pravdě mne posvěcuj.

3.
Toť cesta k životu věčnému:
Tebe a toho poznati,
Jehož ku spasení našemu,
Ó Otče, ráčils poslati;
Ó rač mne sám k tomu štěstí
Pravdou slova svého vésti.

4.
Především pomoz mi zachovat
Tvou známost živou vždy v sobě;
Vždy poslušnosti dokazovat
A lásky i cti ku Tobě,
A dle Tvé svaté známosti
Dej mi žít se vší věrností.

5.
Neb co platno znát vůli Boží,
Když ji věrně nekonáme?
Co nám osvícenost osoží,
Když bezbožné srdce máme?
Dej Tvé pravdě věrným býti,
Víru skutky ozdobiti.

6.
Tvá známost buď mi potěšení
V každé žalosti, můj Pane,
Ať nám to pevné přesvědčení,
Když mi jít odsud nastane,
Že přijda do Tvého nebe,
Tváří v tvář uhlídám Tebe.
B. Schmolke, S. Chalupka

Bože, nejčistější
Prameni všech radostí!
Dejž mi ten dar, aby
Srdce svatou vroucností,
Kdykoli na Tebe
Myslím, jato bylo
A tak sobě v Kristu
Ctnosti oblíbilo.

2.
Ty jsi vševědoucí,
Mocný, moudrý, laskavý;
I jakžbych tedy směl
Vésti život nepravý?
Ty mé vnitřnosti,
Ty mé skutky vidíš,
Nebo svět i zemi
A zvlášť lidi řídíš.

3.
Já se chci jen Tobě,
Bože, obětovati;
Rač mne s tělem, s duší
Za své dítě přijati;
A kdybych jsem klesal,
Ó nechť jako s nebe
Hlas ten ke mně volá:
Bůh jest vůkol tebe.
J.Kollár

Jestli pramen svrchované
Chceš moudrosti poznati,
Moudrost ta jest bázeň Páně;
Moudrým se má nazvati
Jen ten, kdo povinnosti
Dobrovolně vykonává
A plní s ochotností,
Cokoli Bůh vyhledává.

2.
Nauč se jen zpytovati
Slávu Boha silného,
Nauč pravě poznávati
Sebe, tak chatrného,
Pak, co blázen, tupiti
Nebudeš ty cesty Boží,
Ač se divné zdá býti,
Co Bůh v radě své uloží.

3.
Budeš-li se Boha báti
V synovské poslušnosti,
Nebudou se těžkým zdáti
Břemenem povinnosti;
Jen když je zanedbáváš,
To jedno máš litovati;
Kde za svědka Boha máš,
Budeš v dobrém se kochati.

4.
Když tě tmavá noc ukrývá,
Jenž zlým dává smělosti,
Bázeň Páně tě vystříhá
Od hříchu i v temnosti,
Jen tak zvykni mysliti:
Před tou Jeho Božskou tváří
Že vždycky světlo svítí
A i ve tmách jasně září.

5.
Boha veřejně vzývati
A v skrytě se modliti,
Hlas svědomí poslouchati,
Co Bůh velí, činiti:
To z té bázně pochodí,
Kdokoli se Boha bojí,
Bázeň ta ho tak vodí,
Že před soudem vždy ostojí.

6.
Byť bys přišel v pohanění,
Že tím světem pohrdáš,
Ty však vždy své posilnění
V bázni Páně nalézáš;
Tá tě učí nedbati
Na svět a na posměch jeho:
Šťastnýs, budeš-li státi
V milosti u Boha svého.

7.
Moci Boží se vždy báti,
Toť dává zmužilosti,
Když i hrozba lidská páchati
Nutí nás nepravosti;
Jestli nás Bůh sám chrání,
Nic se světa nebojíme,
On nás jistě obrání,
A nad světem zvítězíme.

8.
Ó dej, ať mne Tvá spravuje
Bázeň ve všech radách mých,
Srdce k Tobě pozdvihuje,
Vodí po cestách pravých
K opravdové moudrosti!
Tak nemohu zablouditi;
Šťastný jest již v časnosti,
Kdo zná v bázni Tvé choditi.
Chr. Gellert, J. Chalupka

Tebou jest nám vyznačeno,
Bože, to přikázaní,
Abychom Tvé svaté jméno
Ctili vždy bez přestání,
Nikdy je nezlehčovali,
Aniž kdy nadarmo brali
Skrze zlé užívání.

2.
Nedopust mi tedy, Pane,
Z hněvu kdy zlořečiti
A na bližních pro páchané
Křivdy kletbu svaliti.
Nepřátelům požehnával,
Když na kříži dokonával,
Kristus; tak dej činiti.

3.
Dejž mým ustům pravdu svatou
Věrně vždycky vyznávat,
Zbraň mi myslí, záští jatou,
Zlé svědectví vydávat;
Ty lež sobě zošklivuješ
A jen pravdu vždy miluješ;
V té dejž mi vždy zůstávat.

4.
Chraň mne také od pověry
I od bludů škodlivých;
Abych, zbaven jsa důvěry
K Tobě, v kouzlech bláznivých
Snad nehledal své pomoci
A nevěřil čarů moci
Podvodníků ošklivých.

5.
I za to Tě ještě prosím,
Bys mne lhání uchoval,
Bych se, když zlé v srdcí nosím,
Dobrým neukazoval
A pod pláštěm jména Tvého
Neobelhal bratra svého,
Než prostotu miloval.

6.
Neb kdo laje a zlořečí,
Kdo nepravdu zastává,
Kdo přísahou křivou svědčí,
Lstivě podvrací práva,
Ten Tvé jméno zle užívá,
Milosti Tvé zbaven bývá
A ztraceným se stává.

7.
Pročež dej mi Ducha svého,
Který by mne spravoval,
Bych od hříchu tak škodného
Skutečně se zachoval;
A abych jen času toho,
Když požehnávám někoho,
Jméno Tvé potřeboval.
L. Žello

Což, nemám-li Otce svého
Já, co syn, milovati,
Jenžto Syna jediného
Ráčil za mne vydati?
Ovšem, Tobě chci sloužiti,
Nic mne nemá odloučiti,
Nic, můj Otče, od Tebe
V kříži, v žádné potřebě.

2.
Láskou k Tobě udusiti
Rač mé těla žádosti,
Abych věděl převýšiti
Všecky světa marnosti;
Cožbych větší zalíbení
Měl nalezat ve stvoření,
Nežli ve Stvořiteli,
V Otci svém a příteli?

3.
Nauč mne jen to činiti,
Co za vůli Tvou uznám;
Nemohu-li ji plniti,
Jako ji co křesťan mám,
Nechtěj za hřích počítati,
Mdlobě mé rač to připsati,
Snad můž’ Tobě býti dost
Má upřímná ochotnost.

4.
Ach, ten Boha nenávidí,
Kdokoli v zlém rozkoš má;
Kdo hřích páchat se nestydí,
Zdaž ten v lásce přebývá?
Protož nechci na svět dbáti,
Než to jedno vždy hledati,
Bych se Bohu zalíbil,
Jeho živ i mrtev byl.

5.
Z lásky k Tobě podstoupiti
Každé chci utrpění,
Které ráčí naložiti
Mně Tvé moudré řízení;
Kdo svůj kříž ochotně snáší,
Tomu kříž prospěch přináší,
Ten můž’ jistě od Tebe
Čekat pomoci s nebe.

6.
Dej mi v lásce Tvé umříti,
Tak smrt ziskem bude mým,
Pak do nebe dej přijíti,
Kde Tě tváří v tvář uzřím;
Tam Tě budu dostatečně
V oné slávě nekonečné
Otce milovat svého,
Věrné lásky plného.
J. Chalupka

Tebe já chci, Otce svého,
Z duše své milovati,
Jenžs za mne Syna milého
Ráčil na smrt vydati;
Vzácná jest ta
Tvá dobrota,
Mnohá mi dobrodiní
Bůh můj den po dni činí.

2.
Ty jsi mne již od věčnosti
Krom zásluh mých miloval;
Z pouhé otcovské milosti
O mnes věrně pečoval;
Protož já Tě,
Co Tvé dítě,
Miluji Otce svého
Ze srdce upřímného.

3.
Nemá mne svět odloučiti,
Milý Otče, od Tebe,
I ten svět chci opustiti
A zapříti sám sebe;
Na Tvé dosti
Mám milosti;
Ne v Tobě, marný světě,
V Bohu štěstí mé květe.

4.
V Bohu se mé nejraději
Zvyklo srdce kochati,
V Něm s útěchou i naději
Svou jedinou hledati;
Chce i dále
V lásce stále
Jen po Tobě toužiti,
Tobě jen chce sloužiti.

5.
Bohu sloužit, Pánu svému,
Toť jest láska ta pravá;
Toho jen, kdo slouží Jemu,
Bůh za syna uznává;
Protož chci Tvou
Vůli svatou
V poddanosti plniti
V celém svém živobytí.

6.
V lásce Tvé dej setrvati,
V lásce Tvé i trpěti,
V lásce k Tobě i skonati
Dej mně, svému dítěti;
A do svého
Nebeského
Království rač přijati,
S Tebou dej přebývati.
J. Chalupka

Těš se v Bohu, duše má,
Zpívej Jemu vděčně,
Neb tě On za dítě má,
Miluje srdečně,
Dává, co ti potřebí,
A před zlým tě chrání,
Na zemi i na nebi
Rozbil pro tě stany.

2.
Já na Bohu všecko mám,
Po čem srdce touží,
On mi všecko dává sám,
Co mi k štěstí slouží;
Chléb pro časné tělo mé,
Slovo pro mou duši;
Ó zdáž mi Ho nade vše
Milovat nesluší?

3.
A když Ho tak miluji,
Jako Otce svého,
A co dítě obcuji
Podle slova Jeho,
Tuť moc Boží milosti
Vždy v svém srdci cítím,
Pokojem a radostí
Nebeskou se sýtím.

4.
I co jest mi světa zlost,
Co mé bídy vlastní?
V duchu mém je blaženost;
Šťastný, třikrát šťastný,
Vzhůru vzhlédám o pomoc,
Jenž mi jest hned zjevná,
Cítím Ducha jeho moc
A jsem skála pevná.

5.
I říkám: Bůh se mnou jest,
Kdo mi škodit může?
On mi jistě pro svou čest
Ze všeho pomůže;
Ať se ten svět plný muk
Vztekle na mne vrhne,
Z Božích všemocných mne ruk
Nikdo nevytrhne.

6.
A tu rozkoš žádné lstí
Nedám si uchvátit,
Žádné v světě neřesti
Pokoj ten podvrátit,
Když se vírou zakryji
V Kristově milosti,
I přes hrob se probiji
K věčné blaženosti.
J. Frank, K. Kuzmány

Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh jest všemohoucí;
Vší důvěry zasluhuje
Rámě, svět ten nesoucí;
Byť nám oheň,
Neb povodeň
Strojily zahynutí,
Bůh nás můž’ vytrhnouti.

2.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh jest vševědoucí,
Zná vše, co nás kdy sužuje,
I potřeby budoucí;
Tvá myšlení
I prošení
Všecka prvé již věděl,
Než jsi Mu co pověděl.

3.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh jest nejmoudřejší,
On k svým cílům vyvoluje
Cesty nejprospěšnější;
I neřesti
Jsou ty cesty,
Nimiž Jeho řízení
Vede nás ku spasení.

4.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
Bůh ten všudypřítomný;
Na to, že tě obkličuje
Ze všech stran, duše, pomni;
Ni na poušti
Neopouští
Nikdy mne samotného,
Vždy při mně je Duch Jeho.

5.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh náš i láska jest,
On toho, kdož Jej miluje,
Chce vším ku spasení vést;
Dobře míní
Vším, co činí,
Ba i když nás trestává,
Lásku svou znáti dává.

6.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh jest milostivý;
Nás svědomí obviňuje,
Že nejsme spravedliví;
On z milosti
Hotov zlosti
Kajícím odpustiti,
S námi se nesouditi.

7.
Doufejmež! Bůh svět spravuje,
A Bůh náš jestiť věčný;
I když se smrt přibližuje,
Můžeme být bezpeční;
Vždy tentýž Bůh
A Jeho Duch
Obživí nás i v hrobě
Ku slavnější způsobě.

8.
Bože, anť Ty svět spravuješ,
Mohu bez pečování
Jít tou, kterou ukazuješ,
Cestou vždy bez lekání,
V Tebe doufám,
Naději mám,
Že mi jest odložený
Díl věčného Spasení.
J. Melcer

Můj Bože, Tys do toho dne
Mne, svoje dítě nehodné,
Vodil s otcovskou věrností;
Ty jsi pramen štěstí mého,
Má obrana času zlého
A moje světlo v temnosti.
Já nic nejsem sám ze sebe
A co mám, mám jen od Tebe,
K tobě, dárce vší milosti,
Hoří duše má vděčností;
Otče věrný!
Pomoz, abych i já Tobě
Věrným zůstal v každé době.

2.
Ach, v lidech stálosti není,
Přízeň jich se často mění,
Neb nejde z čisté studnice.
Jen Tys, Bože, láska pravá,
Která na věky zůstává
A množí se vždycky více;
Ty ve všem, cokoli činíš,
Vždycky s námi věrně míníš,
I radostí i žalostí
Vychováváš nás k věčnosti.
Otče věrný!
Nemám-li já v celém žití
Věrně vůli Tvou činiti?

3.
Zde na zemi člověk kráčí
Po růžech i po bodláčí,
Radost i žalost se mění:
A často, než se nadáme,
Z rozkoší v bídu padáme,
Za štěstím zas jde soužení;
Než ni štěstí, ni neštěstí
Nemá mne od Tebe svésti;
Dej, Pane, co jen chceš dáti,
Věrnost má se nepodvrátí.
Otče věrný!
Ty dáš v odplatu věrnosti
Korunu věčné radosti.
S. Chalupka

Bože, Ty jsi Otec náš,
A my jsme Tvé dítky;
Ty obmezené nemáš,
Jako my, příbytky;
Dům Tvůj jest ten celý svět,
Ty nepočituješ
Věk svůj věčný podle lét,
Neb Ty věčným sluješ.

2.
Tys ten Pán vševědoucí,
Který všecko vidíš;
Ty jsi ten všemohoucí,
Který všecko řídíš;
Kde ta skryta z lidských cest,
Tajná Tvému zření?
Kde ten drobný prášek jest,
Jenž Ti zřejmý není?

3.
Ty můžeš v rozhorlení
Všecky světy zbořit
A v milostném patření
Nové zase tvořit;
Ve všem vůle panuje
Tvá, aniž kdy chybí,
A mocně vše spravuje,
Jakož se jí líbí.

4.
A já kdož jsem se vší svou
Slávou proti Tobě?
Ach, jen červ, který moc Tvou
Ni myslit zná sobě;
Jsem jen popel, zem a prach,
Který v bludech chodí,
Mdlý tvoř, jenž často ve tmách
Jen hřích na hřích plodí.

5.
Ty znáš všecky tajnosti,
Já ani jen sebe!
Sotva že k té časnosti
Procitnu skrz Tebe,
Již mne zítra není víc,
Přicházím k zmizení;
A věk můj jest jako nic,
Jako okamžení.

6.
Chraň tak při mně sám svou čest,
Vzdal ode mne pýchu;
Pýcha i sama hřích jest,
I původ všech hříchů;
Dejž, ať v pokoře pravé
Mám Tě ve vážnosti,
Ty sám pokorným k slávě
Pomáháš z milosti.
L. Žello

Ó Bože, Tvá přikázaní
Chci vždy věrně milovat
A až do svého skonání
Dle nich život spravovat;
Tobě celé své žití
K službě chci posvětiti;
Šťastný, kdo Tvou spravedlivou
Vůli plní myslí chtivou.

2.
Poslušnost chceš od každého,
Kdo Tě může poznati;
I já zalíbení Tvého
Jen tak mohu získati,
Když jsem hotov vůle Tvé
Činit ze vší duše své,
Z lásky a ne z nucenosti,
Ne pro zisk, ale z vděčnosti.

3.
Dejž, ať duše má pamatá,
Žes Ty, Bože, vždy při mně,
Bych Tvá přikázaní svatá
Činil vždycky upřímně;
Tvá láska víc nežádá,
Aniž na nás nakládá,
Nežli by jsme mohli snésti
A vlastní sílou vyvésti.

4.
Slyším-li hlas Tvého slova,
Dej, ať ho znám uctiti,
Ať je vůle má hotová,
Co chceš, věrně činiti;
V něm ať si vždy libuji
A v bázni Tvé obcuji,
Ne posluchač, než činitel
Slova Tvého je Tvůj ctitel.

5.
Když na cestě nepravosti
Svět mi štěstí slibuje,
Dej, ať se ho s bedlivostí
Srdce mé vždy varuje;
Neb cože svět dává těm,
Kdo svou líbost mají v něm?
Zprvu rozkoš, pak trápení,
Jemuž žádné míry není.

6.
Než když věrně v každé době
Vůli Tvou vykonávám,
Tuť jsem dítě milé Tobě
A v Tvé lásce zůstávám,
Tu svědomí pokojné
Dá mi štěstí přehojné,
Tu mám nebe již v časnosti
A mnohem víc ve věčnosti.
S. Chalupka

Mocný Bože, zem i nebe
Tvé rozkazy konají,
Slunce, hvězdy, moře Tebe
V pokoře poslouchají;
Což, já bych se hlasu Tvému
Nepodvolil otcovskému,
Syn neplnil vůli Tvou?

2.
Syn Tvůj až do smrti kříže
Vůli Tvé se poddával,
Jeho příklad i mne víže,
Bych poslušnost zachoval;
Ovšem, chci ten příklad svatý
Ochotně následovati
A Tvou vůli plniti.

3.
Vím, že vždy Tvá vůle svatá
K mému štěstí směřuje,
Ba i věčná že odplata
Se poslušným slibuje;
Vlastní své bych prohrál štěstí,
Kdybych se Tvým nedal vésti
Zákonem, ó Bože můj!

4.
Setrvám-li v poslušnosti,
Zůstanu i v lásce Tvé,
Tak si v této již časnosti
Tvořím nebe pravdivé;
Nebe to v svém srdci nosím,
Nedej mi ho ztratit, prosím,
Až mne pojmeš ku sobě.
J. Chalupka

Má duše, Boha svého chval,
Vzdej Jemu děkování,
Svou péči na Něho uval,
V Něm slož celé doufání;
On má dost cest, svět plný jest
Divů Jeho moudrosti;
Jak On ráčí, tak vše kráčí
K vůli Jeho mocnosti.

2.
Tobě, Hospodine, nyní
Jazyk můj chce zpívati,
Tvá přemnohá dobrodiní
S vděčností vyznávati;
Nebs mi toho činil mnoho,
Což důvodem Tvé lásky
Bylo při mně, což upřímně
Hlásat chci z každé částky.

3.
Tvůj jsem tvor, Tys zde postavil
Zem k bydlu mně časnému;
A tam jsi pro mne připravil
Nebe k štěstí věčnému;
Tys mi ve svém Synu milém
Popřál vůdce do nebe;
A vyznávám, co jsem a mám,
Všecko jest jen od Tebe.

4.
Tak, Otče můj, jsem Tvůj vlastní,
Kdo mne Tebe odsoudí?
A že jsem Tvůj, jsem přešťastný,
A nic mne nezarmoutí,
Kromě Ty sám, aby byl znám
Řád Tvé spravedlnosti,
Někdy smutíš, tělo nutíš
K zákona poslušnosti.

5.
Tvá ruka umí švihati,
Když potřebu toho znáš,
Než umí i objímati,
Neb otcovské srdce máš;
Již jsem toho zkusil mnoho,
Zkusil bez omylnosti,
Že Tvá správa vytrestává
Nás sobě k své líbosti.

6.
Však když jsem v úzkosti býval,
Nevěda, kam dít se mám,
Jen Tebe jsem srdcem vzýval,
A Ty pomáhals mi sám;
Protož v Tebe, Otče z nebe,
V štěstí, v neštěstí doufám;
Mne sobě měj, děj se, co děj,
Já v naději nezoufám.

7.
Ty mne vždy po svých cestách veď,
Bože, plný milosti;
Mé činy Duchem Svatým řeď,
Ať jsem živ k Tvé líbosti;
Dle své rady proveď všady
Sluhu vyvoleného
Až do nebe, kdežby Tebe
Ctil věčně, Boha svého.

8.
Má duše Boha svého chval,
Vzdávej Mu děkování,
Péči svou na Něho uval,
V Něm slož celé doufání;
Co při tobě začal sobě
K slávě své velebnosti,
To vyvede a přivede
K věčné tě blaženosti.
J. A. Komenský

Modlitba ve jménu Krista
Má vždycky u Boha místa,
Nebo každému kolenu
Káže klekat v tomto jménu,
Slíbiv, že vše obdržíme,
Zač Jej v tom jménu prosíme.

2.
Prosme ve jménu Ježíše,
Jsouc údové Jeho říše,
Prosme Otce nebeského
Za království Syna Jeho,
Modlime se, co křesťané,
Za nejsvětější věc Páně.

3.
Vědouce, že jsme dělníci
Na Jeho svaté vinici,
Prosme, aby požehnání
V Duchu Svatém přišlo na ni;
To, když upřímně prosíme
Jménem Krista, obdržíme.

4.
Duch Kristův se v nás modlívej,
Mysl Jeho v nás přebývej
S vírou, jenž hory přenáší
A srdce nad zemi vznáší,
A když: Abba-Otče! volá,
Důvěrou k Bohu plápolá.

5.
Ve jménu Ježíše Pána
Jest nám hříšným milost dána,
V tom jménu jsme i krstěni
A za dítky posvěceni;
Na to jméno spoléhejme,
V tom jménu k Otci volejme.

6.
Neb pod nebem jiné jméno
Lidem není uděleno,
V němž by mohli být spaseni,
Krom Tvého, jednorozený
Synu Boha nejvyššího,
Nad nějž On nemá milšího.

7.
V Tobě Bůh svět tak miloval,
Že Tě jemu i daroval;
Jakžby nám nedal vše s Tebou,
Co uzná býti potřebou?
Tvé jméno nás s Bohem spojí,
Když jsme celým srdcem Tvoji.

8.
Tvé jméno nebe otvírá
A brány pekla zavírá;
Já, když budu umírati,
V Tvém jménu budu volati:
Otče, přijmiž ducha mého,
Pro Ježíše, Syna svého.
J. Melcer

Když svou k nebi pozdvihuji
Ruku a se postavuji
Před Tebou, bych přisahal;
Když za svědka volám Tebe,
Když Tvou volám pomstu s nebe,
Bože, jenžs’ mi život dal,
Zdržuj srdce v upřímnosti,
Jazyk chraň od falešnosti.

2.
Když si rouhač posměch strojí
Z Boha, před Ním se lží stojí,
Zhroziš se, ó duše má!
Běda! kdo své nepravosti
Božím jménem a svatostí
Ukrýt před světem hledá.
S hrůzou na Boha patřiti
Máš, neb tě můž’ zatratiti.

3.
Jazyk mluví nestydatý,
Že Bůh nemůž’ všecko znáti;
Tak se rouhač posmívá;
Ty to nechtěj v posměch bráti,
Že nezvyknul hned trestati,
Ale dlouho shovívá;
Má ku pomstě času dosti,
Trestat bude ve věčnosti.

4.
Než i v této již časnosti
V zlém svědomí najde dosti
Věrolomec soužení!
Jak bych bídný musel býti,
Kdybych se měl odsouditi
Sám k tomuto mučení!
Nesměl bych já v své potřebě
Srdce pozdvihnout do nebe.

5.
Lidi mohu oklamati;
Ty víš, co svět nemůž’ znáti,
Znáš i tajná myšlení;
Což mluvila usta lživá,
Nadarmo se to ukrývá,
Před Tebou skryto není;
Přísnou svou spravedlností
Ztresceš tajné nepravosti.

6.
Žádné zlato světa všeho,
Přízeň, moc neb sláva jeho
Nemá mne omámiti;
Lživé slovo co prospěje?
Boha, jenž jest má naděje,
Nechci já utratiti;
Nepravě získané jmění
Zkázu běře v okamžení.

7.
Když před Tebou, Bože, stojím,
Dej, ať se Tvé moci bojím
Falešně přisahati;
Když přísahou povinnosti
Tvrdím, uč mne s upřímností
Sliby své zachovati;
Trest a pomsta převeliká
Stíhá křivopřísežníka.
J. Bickel, J. Chalupka

Kdo jsem já? tu otázku, Pane,
Dejž mi hodně povážiti,
Abych sebe mohl všestranně,
Co a jaký jsem, spatřiti;
Ten počátek moudrosti má,
Kdo se samého dobře zná.

2.
Já jsem, Bože, Tvých rukou dílo,
Z láskys’ mně život daroval,
Abych živ byl, jak Tobě milo
A jaks poručil, obcoval;
Než zdaliž se vždy tak chovám,
Jak Tebou poručeno mám?

3.
Já jsem křesťan podle vyznání,
Ale jsem-li i skutečně?
Otevři rozum můj k poznání,
Držím-li se též srdečně
Cesty zjevené od Krista,
A je-li má víra čistá.

4.
Ty znáš skrytosti srdce mého;
Jichž já sám znáti nemohu;
Protož, když skoumám se samého,
Jak jsem oddán svému Bohu,
Bych nemyslel víc, jak sluší,
O sobě, Ty chraň mou duši.

5.
Jak by ten, jenž při všem umění
Nezná stavu srdce svého,
Myslel na pravé polepšení,
Neznaje, co v něm chybného!
Rač mi to umění dáti,
Bych se mohl pravě znáti.

6.
Co mi ještě z štěstí pravého
Chybí, pomoz vyskoumati,
Pak-li pravda díl srdce mého
Byla potuď, dejž v ní státi,
Světlem svým rač mi svítiti,
Tak se zlým nedám mámiti.

7.
Jednouc přece musím zkusiti,
Co jsem byl a jak činil zde;
Nedej pokání odložiti
Až potom, když bude pozdě;
Učiň mne moudrým pro nebe
A nedej, bych klamal sebe.
S. Tomášik

Ó prociťtež ze sna svého,
Kteříž v sebe doufáte!
Což žádosti těla mdlého
A křehkosti neznáte?
Kdo se domnívá, že stojí,
Padne v tom nerovném boji,
Kde duch s tělem bojuje.

2.
Duch jest hotov, ale těla
Žádosti odpírají,
Coby mysl volit chtěla,
To jí volit nedají;
Protož bdětež, aniž svému
Příliš věřte srdci mdlému!
Srdce může sklamati.

3.
Bdětež, by vás pokušení
Světa neomámilo
A poslední okamžení
V náhle nepřikváčilo,
By jste vždy hotovi stáli
A boj dobrý bojovali
Do života skonání.
J. Chalupka

Ach, jak slabý já jsem v ctnosti,
Jak snadný v poblouzení,
V jak přemnohá od mladosti
Padl jsem prohřešení!
Vždy jsem rychlý býval k zlému,
Ale zpozdilý k dobrému,
Vždy jsem se lehce svésti
Dal na hříšná rozcestí.

2.
Ač vím, co sluší činiti,
Než chybí mi zmužilost
Pevnou myslí to plniti,
Co mi káže povinnost;
Sebe neznám přemáhati,
Pokušení odolati;
Též i z nepozornosti
Padám v osídla zlosti.

3.
Bože, Ty pravé moudrosti
A vůli dej k dobrému,
Bych věrným byl povinnosti
A Tobě, Bohu svému;
Pomoz mi nad sebou bdíti
A z jiných si příklad vzíti,
Že nejlepší z nás není
Prázdný od poblouzení.

4.
Srdce mé rač vystříhati
Ode světských marností,
Pomoz mi ho zachovati
V čistotě a svatosti,
Zlých svůdců ode mne vzdaluj,
Jich společenství mne varuj,
By mne víc z přímé cesty
Nemohli k hříchům svésti.

5.
Chraň i malomyslnosti
Tam, kde smělým být sluší,
I zpurné neustupnosti,
Která škodí mé duši;
Bych, spoléhaje na sebe,
Můj Pane, nezapřel Tebe,
A živ jsa v bezpečnosti,
Byl hrou náruživosti.

6.
Bůh, můj strážce, při mně stojí,
On chce nade mnou bdíti
A mně i v nejtěžším boji
Pomůže zvítěziti,
On mne sám posilní mdlého
A zbaví od všeho zlého;
Nespustím se já Tebe,
Až mne pojmeš do nebe.
S. Tomášik

Připraviž se, duchu můj,
Bdi, vzdychej s vroucností
Vždycky v hotovosti stůj,
Nespi v bezpečnosti;
Pozdě jest procítiti,
Když již přišel zlý den,
Aneb kdybys při smrti
V hříších byl postižen.

2.
Bdi! Tobě známo není,
Jaké ruka Boží
Na té zemi zkušení
Ještě na tě vloží;
Komu se zdá, že stojí,
Ten velice snadně,
Když se nejméně bojí,
Nebezpečně padne.

3.
Bdi! Sic tě ďábelská lest
Lehce svede k zlému;
V těžký hřích upadnout jest
Snadně nedbalému.
V bezpečnosti tělesné
Kdo chce zde choditi,
Ten v pokušení klesne
A dá se svoditi.

4.
Bdi! Aby tě tento svět
Nějakou mocností
Aneb podvodem opět
Nezvrátil od ctnosti.
Bdi a viz! by svůdcové
Tě neulovili
Do osídel, kteráž tvé
Duši položili.

5.
Bdi! Dej pozor s pilností,
Srdci nevěř svému
A nadarmo milosti
Boží nebeř k zlému,
Bys ji nezmrhal marně;
Srdce jest podvodné,
Plné lsti a nezdarné,
Pochlebujeť škodně.

6.
Ale při tom svém bdění
Máš též každou chvíli
Odsílat své modlení
K Bohu k tomu cíli,
By tě opatrností
Dařil a milostně
Zbavil vší zpozdilosti,
Bys šel cestou ctnostně.

7.
Přistupuj k trůnu Jeho
S modlitbou často svou,
On skrze Syna svého
Uslyší žádost tvou,
On slíbil Ducha svého,
Moc, život každému,
Kdo z mínění pravého
Věrně vzdychá k Němu.

8.
Protož chci ustavičně
Bdít, modlit se, vzdychat,
V bídě, v nouzi rozličné
Jen k Bohu pospíchat.
Smrti se nic nebojím,
Ani čeho zlého;
Vím, že dobře ostojím
Z lásky Boha svého.
Boh. Arnold, Št. Leška

Bože, duch můj cítí radost,
Mizí srdce mého žalost,
Když tento svět považuji,
Že vše svůj cíl má, spatřuji.

2.
Žádná věc daremná není,
Velké i malé stvoření
Činí to, k čemužs ho stvořil,
Jakos mu cíl, běh uložil.

3.
Světlo, větry i oblaky
Jsou Tvé moudrosti zázraky;
Oniť jsou Tvoji poslové
A Tvé vůle nástrojové.

4.
Včely, mravence dělají,
Květy vůni vydávají;
Každé zelí na svém místě
Přináší užitek jistě.

5.
Nemám-li tedy také já,
Pokud jen stačí síla má,
Užitečně pracovati,
Své povinnosti konati?

6.
Tys mi, Bože, hojnou míru
Hřiven svěřil k mému dílu,
Bych i já k Tvé cti a chvále,
K užitku bližních žil stále.

7.
Tys mne do lůna království
Kristova přijal v dětinství;
Hnedky po mém narození
Dosáhl jsem posvěcení.

8.
Skrze křest zavázal jsem se
Tebe, víry nespustit se,
Tmu, hříchy nenáviděti
A jako Kristus smýšleti.

9.
Pomáhejž mi tedy slib můj
Plnit, neb já jsem sluha Tvůj;
Učiň, ať svůj stav miluji,
Což jsem na se vzal, pracuji.

10.
Tak i já to země místo,
Na němž živ jsem (jest mi jisto),
Vyplním podle vůle Tvé
A dosáhnu spasení Své.
J. Seberini

Tebe ctit a následovat
Budu, Kriste, s radostí
V milé učinlivosti;
Síly těla vyvinovat,
Cvičit ve dne i v noci
Snažně své duše moci.

2.
Stavu svého povolání
Horlivě chci konati,
Byť-bych měl i ustati;
Však Bůh sladkých požívání,
Když se to mírně děje,
Lidem po práci přeje.

3.
Zahálka o čest, umění
I čerstvost připravuje;
Usilovnost daruje
Zdraví, hodnosti, i jmění;
Lenost mrhá své zboží,
Pilnost i cizí množí.

4.
Bože, račiž tělu síly,
Duši příti chtivosti,
Srdci svědomitosti,
By mé práce zdarné byly,
A tím bylo Tvé jméno
Slovy i skutky ctěno.
J. Kollár

S Tebou každého dne k prácem svým,
Bože, chci přistupovati,
Ó rač mi po vše dny Duchem svým
Síly a pomoci dáti;
Jáť, bych se mohl těšiti,
Chci povinnost svou plniti.

2.
Ten Tě nectí, kdo v lenivosti
A zahálce tráví své dny,
Sobě i jiným k obtížnosti
Udělené skrývá hrivny;
Pilnost přikázaní Tvé jest,
Lenivost přináší neřest.

3.
Tys nám s náklonnostmi mnohými
Dal k účinnosti náklonnost,
Abychom pak i prospěšnými
Mohli být, dáváš příhodnost;
Břímě našich prácí sám znáš,
Ulevuješ, požehnáváš.

4.
A tak budu očekávati,
Bože Tvého požehnání
A nechci se o to starati,
Jakou dáš za pracování
Odplatu, však to jistě vím,
Že ji z rukou Tvých obdržím!

5.
Tato naděje mne nezmýlí,
Bychť i dělal beze mzdy zde;
Když život k večeru se chýlí,
Tuť odplata jistě přijde;
Strávím-li čas užitečně,
Budu míti radost věčně.
Št. Leška

Bože, jenž mi dáváš
Vše z svého požehnání,
Co jest můj stav, štěstí,
I každé dobré dání!
Nezasloužilť jsem ho,
Jest dar Tvé milosti,
Protož mne uchovej Pýchy, nadutosti.

2.
Bychť pak snad byl světu
V něčem užitečnější,
Bychť byl rozumnější,
Aneb osvícenější,
Nežli jest bližní můj,
Nemámť to ze sebe,
Rozum i způsobnost
I síla jest z Tebe.

3.
Byť mne dle Tvé rady
Větší štěstí potkalo
A z Tvé lásky více
Jmění se mi dostalo,
Zdaliž Tvá dobrota,
Jenž mi požehnává,
Mně tím snad nějaké
Právo k pýše dává?

4.
Jsem-li ve velké cti
A vysoké hodnosti,
Zdaž to nepochází,
Ó Bože, z Tvé milosti?
Zdaliž často bližní
Můj v své chatrnosti
Není hoden větší,
Nežli já, vážnosti?

5.
Jakže bych se mohl
Pro něco nadýmati?
Všecko, co mám, Bože,
Tos mi Ty ráčil dáti;
Na jedno slovo Tvé
Jsem živ a povýšen;
Opět na jediné
Mohu být ponížen.

6.
Od Tebe, Nejvyšší
Jde každé dobré dání,
Ve všech našich prácech
Zdařilost, požehnání;
Protož uchovej mne
Podle své milosti
Hříchu ohavného,
Pýchy, nadutosti.
Št. Leška

Ó Bože, dejž mi z výsosti
Dar pokory a tichosti,
Ať ji mám v srdci, v myšlení,
V řečech i ve všem činění.

2.
Ať se vystříhám hrdosti,
Pýchy, marné nadutosti,
Jenž na křesťana nesluší,
Dokazujeť marnou duši.

3.
Ach, zle ten jistě ostojí,
Kdo se Tebe zde nebojí,
Před Tebou se povyšuje,
Toho Tvá moc ponižuje.

4.
Než když pokorný a tichý
Tobě své vyznává hříchy,
Před Tebou se srdcem níží,
Tvá milost se k tomu blíží.

5.
Ty patříš k poníženému
Srdci, Tobě poddanému,
Ty jej v skutku povyšuješ,
Vyšším štěstím korunuješ.

6.
Pane, dejž ať v tom znám sebe,
Že nic nemohu bez Tebe
A že nejsem lepší mnohých
Bližních, jakkoli ubohých.

7.
Jsa jen prach, pošlý ze země,
Adama smrtelné plémě,
Nech nízce smýšlím o sobě,
Čest vzdávám ze všeho Tobě.

8.
Nech se ani pro dary Tvé,
Jichž propůjčuješ z lásky své,
Nevypínám nikdy hrdě,
K bližním se nechovám tvrdě.

9.
Dejž, ať čím víc bývám chválen,
Tím víc od pýchy jsem vzdálen;
Vždy pokoru pravou maje,
Nehodným se býti znaje.

10.
Jak chceš, snižuj mne svou kázní,
Jen dej, ať trvám v Tvé bázni,
V nízkém o sobě smýšlení,
Nedbám na světské zvýšení.
Št. Leška

Což se mám v duchu trápiti
A přílišně teskliv býti?
Však otcovská rada Boží
Mně udělí tolik zboží,
Co mi bude užitečné,
Když ho jen užívám vděčně.

2.
Bůh zajistě nejlépe zná,
Která věc mi je potřebná;
On zná všecky mé příhody,
Mé štěstí i mé nehody;
My si to často volíme,
Čehož v krátce oželíme.

3.
Protož já nechám starosti,
Boží se oddám moudrosti,
Budu pracovati pilně,
Tak mi dá Bůh neomylně,
Co mi poslouží k dobrému,
Jak časnému, tak věčnému.

4.
Pakli mi mé časné zboží
Bůh můj z lásky své rozmnoží,
Nechať učiní, jakž chce sám,
Já si to za dar pokládám;
Budu Mu zaň děkovati
A dobře ho užívati.

5.
Pakli mne nechá v chudobě,
Ani v té nezoufám sobě;
Však Bůh můj mne neopustí;
A když i bídu dopustí,
Já budu vždy doufat v Něho,
Že mi dá zboží věčného.

6.
Dá-li mi zdraví dobrého
A co mi jest potřebného
V tomto pozemském životě,
Díky vzdám Jeho dobrotě;
S těmi hřivnami s věrností
Budu těžiti k věčnosti.

7.
Mám-li nemoc a kříž míti,
I to chci pokorně vzíti
Z ruky Otce laskavého,
Který mi nepřeje zlého;
Onť mne z neštěstí vyvede
A k své radosti přivede.

8.
Ze všeho buď pochváleno
Jeho předůstojné jméno
Co kdy a jakkoli k mému
Otec nařídí dobrému,
Na všem budu přestávati,
Z všeho díky Mu vzdávati.
K. Adamiš

Nechtěj se nesmírně smutiti
Nad stavu svého těžkostí;
Snažíš se vždy šťastnějším býti,
A marné jsou tvé snažnosti;
Ó věř, že věci všech lidí
Moudrá rada Božská řídí.

2.
Suď jen, je-li v tom pravé štěstí,
V čem Ty své štěstí zakládáš;
Je-li ten stav bez vší neřesti,
V kterém žíti sobě žádáš;
Štěstí má, kdo zná přestati
Na tom, co Bůh ráčí dáti.

3.
Uži, co máš z Boží milosti,
Rád neměj, co dáno není;
Každý stav má svoje radosti,
Každý i svoje trápení,
Bůh nám dary své rozdává,
Jak sám za dobré uznává.

4.
Zdaž se mysliti osměluješ,
Že Bůh zapomněl na tebe?
Nevděčníku, nepamatuješ,
Že nic nejsi sám ze sebe?
Že Bůh nám dává den po dni
Mnohem víc, nežli jsme hodni!

5.
Střež se, svůj čas abys nemařil
V hříšném na svůj stav reptání;
A sil, nimiž tě Bůh obdařil,
Uži v prácech povolání;
Najde-li tě Pán věrného,
Vejdeš jednou v radost Jeho.

6.
Svou povinnost věrně konati
A oddat se Bohu svému
A na Krista vždy pamatati,
Toť cesta k štěstí pravému;
Tou cestou v celém mém žití,
Pomoz mi, Bože, choditi.
Chr. Gellert, S. Chalupka

Dost, dostiť mám!
Když Ježíš jest můj Pán,
Já neznám jiného;
Kdo Mu slouží,
Však věrně, co křesťan,
Nepečuje mnoho;
Já tedy se Ho vírou chopím,
Vše světa rozkoše potupím:
Tak dosti mám.

2.
Dost, dostiť mám!
O nic nepečuji,
Netrápí mne srdce;
Což mi chybí
V Kristově pokoji?
Onť drží mé škůdce!
Starosti o život víc nemám,
Neboť v Bohu všeho dosti mám;
V pravdě dost mám.

3.
Dost, dostiť mám!
Bůh, jenž ptáky chová
A ten svět zdržuje;
Bůh, jenž trávě
A kvítkům zrůst dává
A je ozdobuje;
Tenť i mně podle své milosti
Dá pokrm, oděv a živnosti;
Tak dosti mám.

4.
Dost, dostiť mám!
Znáť mne Otec věrný,
Neb On všecko vidí;
On zná, v čem jsem
Kdykoli potřebný,
On v světě vše řídí;
Když aj ptáčatka nepečují,
Proč já, jenž Jeho synem slují?
Syn dosti má.

5.
Dost, dostiť mám!
O duši se starám,
Jiné mi On přidá;
Do království Jeho se zavírám,
To mi pokoje dá;
Usiluji se Otce vůli
Činit a plnit každou chvíli;
Tak dosti mám!

Já přestávám na vůli Boží,
A jako ta se mnou míní;
Co mi prospěje časné zboží,
Jenž jen škodu dušem činí?
Šťastný, kdo se mnou přestává
Na tom, co mu Pán Bůh dává.

2.
Já přestávám, ač zde na zemi
Nemám jmění velikého,
Než musím stále v zimě, v létě
Těžce hledat chleba svého;
Bůh tak spořádal všechněm nám,
Protož já na tom přestávám.

3.
Já přestávám, ač v té časnosti
Není mi dána čest, sláva;
Než co jest to? Jsou jen marnosti,
Ty zhynou, jak dým a tráva;
Kdo těm věří, klamá se sám;
Já na svém stavu přestávám.

4.
Já přestávám, ač mně i štěstí
V mém předsevzetí nepřeje,
Než tak mne trápí kříž, neřesti,
Že se mnohý ze mne směje;
Bohu čest, trpělivost mám;
Protož i na tom přestávám.

5.
Já přestávám, když kříž, trápení
Hospodin na mě nakládá;
Když se přátelé moji mění
A hyne pomoc i rada;
Můj přítel vždy je Pán Bůh sám;
Protož já na Něm přestávám.

6.
Já přestávám na své živnosti,
Kterou mám od Boha svého,
Umím i na mále mít dosti;
On neopustí žádného;
Bůh věrný tak zaslíbil nám;
Na tom mile rád přestávám.

7.
Já přestávám, ač i nemohu
Požívat stálé čerstvosti,
Než když se líbí Pánu Bohu,
Bych byl podmaněn chorostí:
Vůli Jeho se poddávám
A na ní vždycky přestávám.

8.
Já přestávám, jen dej mi, Pane,
V svědomí pokoj vždy míti,
A když má časná pout přestane,
Smrtí pobožných zemříti;
Duši v ruce Tvé oddávám,
Bože, a na tom přestávám.
E. Mlynárov

Srdce, ó Bože,
V kříží a soužení
Trpělivé mám
Mít pro své blažení;
Dejž mi, ať vždycky
Této povinnosti
Šetřím s pilností.

2.
Zdaliž nejsem prach
A popel ničemný?
Nejsem-li mnohým
Hříchem poškvrněný?
Činím-li mnoho,
Když v trpělivosti
Snáším těžkosti?

3.
Jak často my, když
Trpíme co zlého,
Trpíme vinou
Jen bláznovství svého
A myslíme, že
Ten zasloužený trest
Kříž pobožných jest.

4.
Jestliž chudoba,
Kterou lenoch snáší,
Jestliž trápení,
Jež chlipnost přináší,
Jestliž nemírných
Zasloužená bolest
Křesťanská neřest?

5.
Je-li těch, Boží
Jenž radou zhrdali,
K víře a ctnostem
Vésti se nedali,
Zoufalství plné
Mysli skormoucení
Duše zkoušení?

6.
Než Ty, ó Bože,
Když nás pro hřích tresceš,
I tím samým jen
Spasení naše chceš,
Bychom bezbožný
Život opustili
A šťastní byli.

7.
Když po svědomí
Dobrém budu toužit,
Tak všecko musí
K dobrému mi sloužit;
Ty, Pane, zřídíš
Všecky mně k radosti
Mé případnosti.

8.
Na zemi jsem host
A příchozí strastný,
Ne zde, než v nebi
Mám cele být šťastný;
A což jsou proti
Té věčné radosti
Zdejší žalosti?

9.
Když sobě jen sám
Bíd nespůsobuji,
Než jako křesťan
Těžkost podstupuji,
Jistě Bůh ke mně
S pomocí se zblíží
V takovém kříži.

10.
Pohleď jen, duše:
Kdo nebe zdržuje?
Kdo bouřlivému
Moři rozkazuje?
Není-li On též
Tvůj přítel srdečný,
Tvůj Otec věčný?

11.
Zdáliž chceš všecko
Jako Bůh věděti?
Nyní sic nevíš,
Proč musíš trpěti;
Ale svým časem
Zkusíš, že dobrý jest
Spůsob Jeho cest.

12.
Kárá nás, bychom
Tím se k Němu táhli
A posvěcení
Ducha tak dosáhli,
V trpělivosti,
V zkoušení, v naději
Stáli pevněji.
Št. Leška

Trpělivost máš míti,
Když tě jaká bída
Neb kříž chce podvrátiti
A zkázu tvou hledá;
Ó národe svatý,
Chceš-li jen přemoci kříž,
Poznovu mluvím, musíš
Trpělivost míti.

2.
Trpělivost jest těžká,
Nebo jsme tělesní;
Chceme, by vedla stezka
K nebi nás bez trní;
Ješto však Bůh mluví:
Koho miluji, tresci,
Proto že ho přenést chci
Do nebeské slávy.

3.
Trpělivost Bůh dává,
Nebo jest dar Boží,
A tomu se dostává,
Kdo Boha zaň prosí;
Host drahý, Duch Svatý,
Přichází k takovému
A co jest těžké jemu,
Pomáhá mu nésti.

4.
Trpělivost přestává
Vždy na Boží radě,
Aniž se přemoct dává
Jakékoli bídě;
Omrzelá není,
Nýbrž vše snáší mile,
Zná, že Bůh každé chvíle
Všecko dobré činí.

5.
Trpělivost zdržuje
Život a jeho dny
Při lidech rozmnožuje,
Smutek pak zahání;
Jest jak světlo jasné,
Při kterém kdo zůstává,
Ten obličej dostává
Svítící se krásně.

6.
Trpělivost působí
Radost a přináší
Utěšené ozdoby
A na hlavu naši
Vstavuje korunu,
Slzy z plačících očí
Stírá a dobrých věcí
Dává míru hojnou.

7.
Trpělivost má prosba
Jest, i vždycky bude,
Pokud jen má osoba
Do nebe nepřijde;
Když přijde den smrti,
Dej, Bože, trpělivě
Poddávat se vůli Tvé,
Na tom chci mít dosti.
P. Gerhard, J. Glosius

Ó milá ctnosti,
Jenž vedeš do nebe,
Jak těžce nám zde
Dostihnouti tebe;
Skrz boj i práce
A mnohá cvičení
Jsi k dosažení!

2.
V boji vítězství
Má být dobýváno;
Každé ctnosti zde
Pole vykázáno;
Proto se věrně,
Pokud zde trváme,
V ní cvičit máme.

3.
Boj musíš vésti
Se vší zmužilostí,
Člověče, proti
Vlastní tělesnosti,
Chceš-li ctnostným být,
K nebi zření míti
A duchu žíti.

4.
Nebuď otrokem
Svých náruživostí,
Ale pamětliv
Buď svých povinností;
Vášněmi zlými
Nedej se přemoci,
Měj tělo v moci.

5.
Mysl od světa
Marnosti odvozuj,
Rozumem pravým
Krev zbouřenou zkrocuj,
Udušuj v sobě
Se vší udatností
Zlé náklonnosti.

6.
Kdo po žádostech
Těla stále touží,
Svou vlastní duši
Jen trápí a souží;
Sám na se často
Omrzelým bývá,
Žel mnohý mívá.

7.
Čím těžší je boj,
Větší jeho sláva,
Odměnu již zde
Má v sobě ctnost pravá;
V nebi korunu
Jednouc obdržíme,
Když zvítězíme.

8.
I budu tedy
Věrně bojovati,
Ty, Pane, rač mi
V Kristu síly dáti,
Bych, přemoha zde
Každé pokušení,
Vzal oslávení.
S. Tomášik

Chrámové Ducha Svatého,
Lidé Bohu oddaní,
Ušetřujte věrně svého
K svatosti povolání
V nynější světa mrzkosti,
Na němž smilstva a chlipnosti
Jest na všech stranách dosti.

2.
K tomu nás předně vésti má
Vydané přikázaní;
Bůh, kterýž v ohavnosti má
Nečistá obcování,
Praví vůbec: Nesesmilníš!
Člověče, jestli to lehčíš,
Velikým Pánem zhrzíš.

3.
Chceš-li býti sluha Jeho,
Máš Ho následovati;
Neb dí: Svatý jsem Pán všeho,
I vy též buďte svatí;
Zas psáno: Vůle jest Boží,
Totiž vaše posvěcení
V skutcích, slovích, v myšlení.

4.
Dále k tomu nás má vésti
Vlastní naše důstojnost,
Ku které všech nás přivésti
Ráčila Krista milost;
Neboť jsme chrámové Boží;
Lehčí je, kdož cizoloží
A hrozné pomsty množí.

5.
Máť nás ponukati také,
Abychom ctně chodili,
Dar a štěstí všelijaké,
Jehož svatí užili;
Jozefa potupeného,
Však čistoty milovného
Zvýšil Bůh, dárce všeho.

6.
Nad to Pán Ježíš sám jistí,
Čeho v nebi nabudou:
Blahoslavení jsou čistí,
Boha viděti budou;
Toť jest odplata veliká,
Převyšující všeliká
V světě zboží člověka.

7.
Kdo pak nechce dbáti na to
A slepě k smilství běží,
Máť očekávati za to
Rozličné pomsty Boží:
Světskou hanbu a zlehčení,
Mrzkých nemocí zjitření,
Chudobu a soužení.

8.
To k srdci věrně připusťte,
Ó milé Boží dítky!
Marnosti světa opusťte,
Aby ste ty příbytky
Věčné slávy nezmrhali;
Aj, nejsmeť zde velmi stálí,
Smrt se vždy na nás valí.

9.
Ó Ježíši, prosíme Tě,
Odpusť nám z své milosti,
Což jsme koli na tom světě
Páchali zlou žádostí;
Čistotou života svého
Ozdobujž vždy z nás každého,
Až k Tobě přistoupíme.
J. Tranovský

Ó Bože, dejž, abych stále
Zde v čistotě obcoval
A Tebe v ctném srdci chvále,
Z Tvé přízně se radoval;
Žádné světské radosti,
Ni tělesné žádosti
Nechť nehledám, nepožívám,
Když, že svědomí tíží, znám.

2.
Však nám Tvá Božská dobrota
Nikdy nezabraňuje
Toho, což nám dny života
Našeho oslazuje;
Tvůj zákon jen k našemu
Zde nakládá dobrému,
By se všecko řádně dálo,
Středmě, počestně konalo.

3.
Nebo jen srdce čistota,
Jen cudné vnitřnosti
Chrání nás za dnů života
Od žíravé chlipnosti.
Nezkrocená tělesnost,
Ta mrtví spokojenost;
Ona všecky zdejší slasti
Jedem svým změnuje v strasti.

4.
Ach, stydlivost se svatostí,
Ta více ozdobuje,
Než krása se svou marností,
Život pak oslazuje;
Čistému srdci čistě
Teče radost zajistě,
A ono, když jiní kvílí,
Má blahý pokoj v tu chvíli.

5.
Pročež, dejž Bože, z milosti,
Abych zde srdci svému
Zachoval čistotu s ctností
Ku spasení věčnému;
Chraň mne před svůdci zlými
A žádostmi chlipnými,
Nechť jest mé srdce jen Tobě
Posvěceno v každé době.

6.
Já v čistotě své radosti
Budu zde zakládati,
Budu při spokojenosti
Spásy nebes hledati,
Když pak v Kristu v svatosti
Dokonám běh časnosti,
Tu můj duch půjde do nebe,
Aby věčně slavil Tebe!
K. Adamiš

Chlipnou žádost v sobě mrtviti,
Buď mi svatou povinností;
Co jak jed můž’ tělo kaziti,
Končí se bídou, hořkostí:
Ach, Bože, prosím za to Tě,
Zdržuj srdce mé v čistotě.

2.
Chlipnost člověka dny života
Ujímá, na zdraví škodí,
Neduhy, bolest, žel a psota
Jsou ovoce, kteréž plodí;
Kdo ji sobě oblibuje,
Ten se v pravdě nemiluje.

3.
Ducha moci a zmužilosti,
Rozum světla pozbavuje,
Chuť a vůli ku povinnosti,
Lásku k ctnosti udušuje,
V svědomí činí nepokoj,
V srdci zármutek, strach i boj.

4.
Člověk, jenž jest jatý chlipností,
Hovadu podobný se stal,
Zbavil se své cti a hodnosti,
Již mu moudří Stvořitel dal,
Na svůj zapomíná se cíl,
Jda po zlých vášních ze všech sil.

5.
Potupnáť jsou pouta chlipnosti
Před světem v posměchu mnohém
Před svědomím pak v ošklivosti,
Ale ještě víc před Bohem;
Neujdouť smilníci Tvého,
Ó Bože, soudu přísného.

6.
Toho Ty vydáš zhoubě již zde,
Kdo své tělo poškvrňuje,
Tam pak též do nebe nepřijde,
Kdo se v zlých vášních zprzňuje;
Protož prosím poníženě;
Srdce čisté stvořiž ve mně.

7.
Dejž, ať od všech zlých náklonností
Vždycky zmužile utíkám
A před Tvou všudypřítomností
Zlé činiti se ostýchám,
Střehu se ze vší pilností
I tajných nešlechetností.
Št. Leška

Ó milá střízlivosti!
Jak mnozí Tebe neznají,
Jenž v ohavné zvyklosti,
V opilství svou rozkoš mají,
Na Boha nic nedbajíce,
Lásky k sobě nemajíce.

2.
Proč nepozorujete,
Ó lidé, toho neštěstí?
Proč se uvrhujete
Opilstvím v mnohé neřesti?
Ach, považte, co škodného
Jde z opilství ohyzdného.

3.
Proč mnohý v své chudobě
Ukrutný hlad podstupuje?
Proč jiný stýská sobě,
Že ho každý potupuje?
Proč tento v těžké nemoci
Upí, trápě se dnem nocí?

4.
Co mnohého mudrce
O rozumnost připravilo?
Co mnohé lidské srdce
Zlou žádostí naplnilo?
Proč mnohé dítě nevinné
Bídně bez pomoci hyne?

5.
Odkud nešťastné svady
Mezi lidmi povstávají?
Proč se ohavné vraždy
Častokrát vykonávají?
Odkud jde mnohé zlé jiné?
Zdaž to z opilství neplyne?

6.
Nad to, kdo se opilství
V tomto životě oddává,
Ten věčného království
Za dědictví nedostává;
Neb bude jistě Bůh svatý
Opilce přísně trestati!

7.
Přestaňtež, ó křesťané,
Od opilství zlé zvyklosti,
Prv než z něho povstane
Vám bída s těžkou žalostí;
Proste Pána s nábožností,
Ať vás obdaří střídmostí.

8.
Bože, pravou moudrostí
Obdař člověka každého
By hříšnou nemírností
Nehubil sebe samého;
Než by tělo a zvlášť duši
Vždycky miloval, jakž sluší.

9.
Opilství, nemírnosti
Rač každého uchovati;
Pomoz střízlivě v ctnosti
Tvých darů vždy požívati,
Za ně Tobě děkovati,
Tě nade vše milovati.
Št. Leška

Duch můj bolestí cítí,
Hledě na neřády
Nekřesťanského pití,
Jehož dosti všady;
Co Pán Ježíš povídal
O skonání světa,
V to se již každý vydal,
Již máme ta léta.

2.
Pán Ježíš, moudrost naše,
Praví: varujte se,
Ať pitím srdce vaše
Neobtěžuje se;
Aby vás nepřikváčil
Náhle den poslední!
Co v tom zavříti ráčil,
Člověče, prohlédni!

3.
K té střídmosti tě skloňuj
Tvá vlastní důstojnost;
Aj, zvýšil tě Pán Bůh tvůj,
Dalť svých darů hojnost;
Srdce tvé slově a jest
Chrám Boha živého:
Zachovejž sobě tu čest,
Nezbavuj se jeho.

4.
Proč se za ty nestydíš
Zvyky zhovadilé?
A kdy aneb kde vidíš
Hovádko opilé?
To, hle, bez rozumu jsouc,
Jen potřeby hledá;
Ty obraz Boží nesouc,
Nedbáš na to, věda.

5.
Kdo nechodí v střídmosti,
Množí v bujnosti hřích;
Kdo pak provodí zlosti,
Nebudeť v nebesích;
Duch střídmý jest duch vážný,
Rozumný, stydlivý,
K povinnosti své snažný,
K modlitbě horlivý.

6.
Odkud pochází smilství,
Svárové i vraždy?
Jistě z hříchu opilství,
To svědčí den každý;
To jest původ a kořen
Neštěstí mnohého,
Nímž bývá i umořen
Mrzký otrok jeho.

7.
Duch Tvůj, Pane, nás spravuj
V skutcích i myšleních
A vždy víc nám zošklivuj
I ten i jiný hřích;
Bychom z víry užitek
Hojný přinášeli,
Potom s Tebou příbytek
Věčné slávy měli.
J. Tranovský

Křesťane milý,
Měj vždy v ošklivosti
Opilství zlého
Hříšné neřádnosti
A střež se ho víc,
Nežli zlého hada;
Věrnáť to rada!

2.
Hnusnéť opilství,
Ono tělo ruší,
Ruší svědomí,
Rozum, celou duši,
Čest, jméno dobré
A štěstí domácí
Zcela podvrácí.

3.
Domáci tvojí
V skrytě ruky lomí,
Hříšný opilče,
Nemáš-li svědomí?
Na tě ty slzy,
Jenž v želi padají,
K Bohu volají.

4.
I vlastní dítky
Tvé za tě se stydí,
Žes jich rodičem,
Neb tě v hanbě vidí;
A kdože by chtěl
Tvým přítelem býti,
Aneb tě ctíti?

5.
Pod nerozumné
Zvíře se znižuješ,
Kdo se v opilství
Rozumu zbavuješ;
Přijde-li tehdáž
Jaké pokušení,
Již jsi ztracený!

6.
Opilství brána
Jest vší nepravosti,
Rouhání, sváru,
Krádeže, chlipnosti
A hříchů tisíc,
Neb z opilství hřícha
Duch pekla dýchá.

7.
Neschopný k práci,
Ku bdění, k pokání,
Jakže Božího
Dojdeš smilování,
Když tě překvapí
Ten den soudu Páně,
Víš, co se stane?

8.
Protož, křesťane,
Měj vždy v ošklivosti
Opilství zlého
Hříšné neřádnosti
A střež se ho víc,
Nežli zlého hada!
Věrnáť to rada!
K. Kuzmány

Proč nelibě máš nésti
A tím se sužovati,
Že ti Bůh jmění, štěstí,
Jak jiným, nechce dáti?
Ty na Boží milosti,
Duše má, měj vždy dosti.

2.
Zdaliž Bůh Pánem není
V tom, co ráčil stvořiti?
Nesmí-li On své jmění
Dle vůle své děliti?
Či oko tvé závidí,
Že Bůh miluje lidí?

3.
Ó pováž jen to zboží,
Po němž toužíš tak mnoho,
Když tě smrt v hrob položí,
Co vezmeš sebou z toho?
Ach, všecka zemská sláva
Při hrobě nás nechává.

4.
Tím mámiti se nedej,
Co jen na čas zůstává;
Než k věčnosti pohlédej,
Tam je naše vlast pravá,
Tam bydlo naše stále,
Tam štěstí dokonalé.

5.
Blázen, kdo se sužuje
Pro tu trochu marnosti,
Když mu Pán Bůh daruje
Poklad věčných radostí,
Co zem dává, to mine;
Co nebe, to nezhyne.

6.
A vstup jen sám do sebe
A považuj, co sluší,
Co dobrého Bůh s nebe
Dává tělu i duši,
A vyznej s upřímností:
Hoden-lis té milosti?

7.
Bůh zná, může-li tobě
To ku štěstí sloužiti,
Co tělo žádá sobě
A co tvá krev chce míti;
Jestli dobré, přivolí;
Jestli škodné, nikoli.

8.
Však mezitím Duch Jeho
Svůj příbytek má v tobě,
Dává všecko do něho,
Co ti slouží k ozdobě,
A v takovém bydlení
Strojí tě ku spasení.

9.
Uč se tedy o zboží
Světa toho nestáti
A vždy na vůli Boží,
Jak Ježíš, přestávati;
Co dá, vděčně užívej,
Co nedá, rád nemívej.

10.
Hleď na Boha a Jeho
Vůli v každé příhodě,
Všecko, co jde od Něho,
Je k dobrému, ne k škodě;
Ať jde, co chce, na tebe,
Vždyť máš Boha i nebe.
P. Gerhard, S. Hruškovic

Kdo po bohatství
Celým srdcem touží,
Mammoně hříšné
Jako Bohu slouží,
Ach, tomu běda!
Štěstí, které hledá,
Zlato mu nedá.

2.
On se domnívá
Zemskými poklady
Pevného štěstí
Založit základy,
A zanedbává
To, v čem ctnost a sláva
A štěstí stává.

3.
Pro stříbro, zlato
Svědomí si raní,
Tak Boží pokoj
Z duše své vyhání;
Srdce ho pálí,
Anť Bůh trest nemalý
Na něj uvalí.

4.
Slzy sirotků
Žalují na něho,
Nevyslyšaných
Jdoucích z domu jeho;
Než v čem zuboží,
Když před tváří Boží
On počet složí?

5.
Nahý bez roucha
Od něho odchází,
On lačným nedá
Drobty, co odhází;
Nepohne lkání,
Plač a naříkání
Jej k slitování.

6.
Zaslepen zlatem,
Vynášíš soud lživý;
Než žije soudců
Lživých soudce mstivý;
Lakomče hříšný,
Ač na zlato pyšný,
Vezmeš soud přísný.

7.
Ni vlastní dítky
Ctně nevychováváš,
Neb pro bezbožný
Zisk je zanedbáváš;
Bez víry jmění
Jestiť pokušení
Ku zatracení.

8.
I s pokrevnými
Žiješ v nesvornosti,
Uchvacuješ jim
Potřeby k živnosti;
Bídné rodiče,
Bratra chudé líce
Nepoznáš více.

9.
Protož, lakomství,
Mám tě v nenávisti,
Od hříchů tvých prost
Chci býti a čistý;
Jmění věčného
Zbavuješ, jsa zlého
Kořenem všeho.
K. Kuzmány

O Bože můj z své milosti
Chraniž mne, Tebe žádám,
Ať v statcích této časnosti
Všecko blaho neskládám;
Neb často při všem jmění
Spokojenosti není;
Již pak bez spokojenosti
Což platí statky časnosti?

2.
Může-liž nestálé jmění
Všecky naše žádosti
Spokojit?
Ach, ono není
Zde jen v naší mocnosti;
Vždyť tomu nepřipadá,
Kdo si ho snažně žádá;
A toho, kdo ho požívá,
Často rychle opouštívá.

3.
Zboží, jenž ducha našeho
Má důkladně blažiti,
To nic pominutelného
Nesmí při sobě míti.
Tu někdo hojnost mívá,
Předc po více toužívá,
A ve vnitřnostech jeho
Není pokoje blahého.

4.
Pročež, Bože, prosím Tebe,
Dejž, abych od mrzkého
Lakomství vzdaloval sebe
Za dnů života svého;
Bych nelpěl na tom jmění,
Jenž působí trápení,
Jenž se často prostopašně
Maří a dobývá hříšně.

5.
Srdce pobožné a moudré,
To nechať jest mé jmění;
Nechť jest mé největší dobré,
Neb nepřijde k zmaření;
Ono i v smrti boji
Zůstane při pokoji
A bude mne z té časnosti
Následovat do věčnosti.

6.
Co jest všecka světská sláva
Bez pravé pobožnosti?
Jest jako květoucí tráva,
Jenž teď vadne v rýchlosti!
Pročež, dejž, ó Bože můj,
Ať vždy obrácím zrak svůj
Od lichých statků časnosti
A hledám zboží věčnosti!
K. Adamiš

Šťastný ten, který vzhlédati
Můž’ k Bohu s důvěrností
A v pokoji požívati
Vyšší Jeho milosti;
Šťastný, kdož poddán není
Pověrám a mámení,
Ni tráplivé pochybnosti,
Neb škodné nevědomosti.

2.
Blud křesťanům nepřísluší,
Pověra nás znižuje;
A pochybnost lidskou duši
Trápením obtěžuje!
Kristus pak tmu preč zahnal
A světlo nám spatřit dal,
Bychom v pravdě pevně stáli
A ve tmách víc nemakali.

3.
Ó by všickni Krista znali,
Jenž nás z bludů vykoupil,
A Jeho následovali
Ze vší mysli, ze všech sil;
Neb kdo Ho zavrhuje,
Slova Jeho zlehčuje,
Štěstí, k němuž byl stvořený,
Kazí sám, jde v zatracení.

4.
Duch můj Boha oslavuje
Za světlo slova Jeho,
Jenž cesty mé osvěcuje,
Chrání bludu škodného;
Tak již životem směle
Putuji a vesele,
V Boha chci pevně doufati
A šlechetně obcovati.

5.
Pane, těch, co ještě chodí
Ve tmách nevědomosti,
Jenž duše své ještě svodí
Mnohou půvěrčivostí,
Vyveď z toho mámení
Světlem svého učení,
Dejž jim čistou pravdu znáti,
Skrz ní k nebi se dostati.
S. Tomášik

Sešliž, Pane, světla svého,
Uděl pravé moudrosti,
Osvoboď mne všelikého
Bludu i vší marnosti;
V čemž svět mnoho zakládá,
Co za moudrost pokládá,
Ach, to Tobě milé není
A nevede ku spasení.

2.
Moudrost jestiť: své slabosti
A chyby napraviti;
Víc, jak sluší, s nadutostí
O sobě nemysliti;
Na hříchy zpomínati,
Bohu je vyznávati,
Tak života polepšení
Hledat včasně bez prodlení.

3.
Moudrost: tím neobtížiti
Srdce, co lítost plodí,
Rozkoš si nedovoliti
Tu, která duši škodí;
Žádost světa hynoucí,
Slávu rychle vadnoucí
Nedržet za pravé jmění,
Ale k nebi míti zření.

4.
Moudrost je: v Boží milosti
Všecko si zakládati
A na cestě pobožnosti
Vyšší štěstí hledati,
Vůli Boží činiti
A trpělivým býti,
Nezoufat, kdyžby soužení
Přišlo k našemu zkušení.

5.
Moudrost je vždy povážiti:
Co ze země jest, mine,
Toužbu svou tam obrátiti,
Odkud spasení plyne,
K nebi, co k vlasti pravé,
A ku té věčné slávě
Pilně se vždy hotoviti
A již zde pro věčnost žíti.

6.
Moudrost je: v Krista věřiti
A se vší důvěrností
Jeho svatých slov šetřiti,
Konat své povinnosti;
Ta moudrost jde od Tebe,
Dejž mi ji, Pane, s nebe,
Tak jen budu míti v Tobě
Pravý pokoj v každé době.
S. Tomášik

O spasení své srdečně,
Pane, dejž, ať pečuji,
Život pak svůj ať všetečně
Hříchy nepoškvrňuji;
Neboť jen srdce čistého
Vejdou do království Tvého
A před Tebou ostojí.

2.
Kdo jen v pozdní již starobě
Hříchy chce opustiti
A v samé již smrti době
K Bohu se obrátiti,
Ten se zle stará o sebe,
Toť není cesta do nebe;
Tak nás Kristus neučil.

3.
Ty chceš, bychom posvěcení
Života zde hledali
A o srdce polepšení
Především se starali;
Dejž k tomu jen chuť a sílu,
Drahou a nadevše milou
Víru též dušem našim.

4.
Neb když celý svět získáme
Se vší jeho rozkoší,
Co z toho, neb jakou dáme
odplatu za svou duši?
Všecko světa toho jmění
Tvé milosti rovné není
A ji nevynahradí.

5.
Kde bych též spokojenosti
Mohl pravé najíti?
Potěšení a radosti
Při smrti odkud vzíti?
V světě tom ji darmo hledám,
Jedině když k Bohu vzhlédám,
Do oněch vyšších stanů.

6.
Bože svatý, k tomu cíli
Dejž mi vždycky patřiti,
Učiň mi svůj zákon milý,
Cestou svou rač voditi;
Takto Kristu věrným budu
A schystám se k Tvému soudu,
Maje ho vždy v paměti.
S. Tomášik

Bože, dobrého svědomí
A pravé víry přispoř mi,
Bych se s křesťanskou moudrostí
Spravoval svědomitostí
A podle svaté vůle Tvé
Konal vždy všecky práce své.

2.
Ty umíš prácné těšiti,
Nedbalé pro hřích rmoutiti;
Dokudž Ty dáváš horlivost,
K dobré práci chuť a chtivost,
Snadno bývá pracovati
A Tebe následovati.

3.
Račiž i mně pomáhati
Zlé žádosti přemáhati
A věrně sloužiti Tobě;
Však dobře víš o mé mdlobě:
Duchť hotov, nemocno tělo,
Když by dobře činit mělo.

4.
Ó rač mi dáti ten dar svůj,
Aby nepovolil duch můj
Náklonnosti těla mdlého
K páchání něčeho zlého;
Utvrzuj mne v své milosti,
Ať přemáhám všecky zlosti.

5.
Svědomí čisté, ó Pane,
Dejž, ať mi vždycky zůstane;
Dle Ducha Tvého puzení
Ať vždy konám své spasení
S bázní synovskou usilně
A činím vůli Tvou pilně.

6.
Toť jest pravá moudrost jistě,
Když, kdo má svědomí čisté,
Umí se ním spravovati,
Kde, co a jak má konati:
Toť mu nedá zle činiti,
Velí vůli Tvou plniti.

7.
Takové dobré svědomí
Zlou náklonnost při všem lomí
A v naději upevňuje,
Kterážto nezahanbuje;
Ach, tenť jest blažený jistě,
Kdo má tak svědomí čisté.

8.
Toť samo Boha spatřuje,
V pravdě vždycky se raduje,
I v naději potěšuje
Každého, kdož zde pracuje,
Že dojde u Boha svého
Odpočinutí věčného.

9.
Ó Pane můj, mé doufání,
Pomáhejž mi v bojování
Proti zlému silně státi,
Bych mohl vždy přemáhati
A dosáhnout po vítězství
Koruny blahoslavenství.
Št. Leška

Čest a dobré jméno
Jest jistě vzácné zboží,
Ono naše štěstí
Na zemi této množí;
Jen světa synové
Ním zde pohrdají
A o dobré jméno
Nic se nestarají.

2.
Dobré jméno a čest
U lidí opravdová
Se nám jen skrze ctnost
A zásluhu zachová;
Tak nás jen vážností
Lidé předcházejí,
Když pravé přednosti
Při nás nacházejí.

3.
Když pak čest u lidí
A dobré jméno máme,
Zdaliž ho za jaký
Zisk marný odprodáme?
Jest to radost čistá,
Dobré jméno míti
A u všech šlechetných
Ve vážnosti býti.

4.
Jen kdo tak šťastný jest,
Čest, jméno dobré míti,
Ten může zde mnoho
Prospěšně působiti;
Aj, zde jeho rada,
Tam napomínání,
Zásluha, šlechetnost
Dochází uznání.

5.
Tváť jest svatá vůle,
Bože a Pane milý,
Abychom po dobrém
Jménu a cti toužili;
Jen nám k tomu s hůry
Dej chuti a moci,
Věrnost v dobrých skutcích;
Ach, buď ku pomoci!

6.
Dejž, ať se zde pilně
Všech vystříhám poklesků
A vždy věrně kráčím
Blaženou ctností stezkou;
To mi cti vyzíská
A jména dobrého
Za dnů putování
Tohoto zemského.

7.
Dejž, ať si prospěšných
Nadobývám schopností
A je k blahu bližných
Obrácím s ochotností!
I budu čest míti
U šlechetných lidí,
Když oni mou snažnost
O jich dobré vidí.

8.
A když si zde získám
Cti a jména dobrého,
Dejž, ať toho zboží
Chráním času každého,
Aby má památka
Byla požehnána,
Když již má pouť časná
Bude dokonána.
K. Adamiš

Pane, nedejž mi dychtiti
Po cti pomíjející,
Než rač kroky mé říditi
K oné cti trvající,
Jenžby z této časnosti
Za mnou šla do věčnosti
A tam před Tebou obstála,
Z Tvé se lásky radovala.

2.
Chvály a cti nechť nehledám
V blesku zemské hodnosti;
Zemským statkům ať se nedám
Svésti k marné hrdosti;
Přízeň a sláva světa
V náhle, co květ, odkvětá;
Časné statky, světa jmění
Neprospívá ku spasení.

3.
Tebe, Boha, pravě znáti,
Stvořitele našeho,
Povinnosti své konati
Při světle slova Tvého:
Kýž jest cíl mé snažnosti
Zde v této smrtelnosti!
Kýž v tom hledám cti a chvály
Pro ten život neskonalý!

4.
Bože, v lásce Tvé trvati,
To si žádám jedině,
Z toho se chci radovati
V své poslední hodině;
Budu-li jen to míti,
Spokojně budu žíti,
Byť mi slušnou chválu ctnosti
Svět odepřel z pouhé zlosti.

5.
Nauč mne po cestách pravých
Svou poctivost hledati,
Pravou čest v skutcích nepravých
Nikdy nezakládati
A jen stále se ctnosti
Držet a pobožnosti;
Tak si jména poctivého
Získám a štěstí pravého.
K. Adamiš

Kdo zdravý jest na těle
A dobře se mívá,
Nechť vstane a vesele
Bohu svému zpívá;
Neb kdo má silné zdraví,
Byť neměl jiného,
V tom již má poklad pravý
Od Boha milého.

2.
Bych měl všecku důstojnost,
Byl v nejvyšším stavu,
Měl bych zlata, stříbra dost,
Byl mnohým za hlavu,
Kment a šarlát nemohou
Mně pomoci v bídě,
Kdyžto s nemocí mnohou
Bolest na mne přijde.

3.
Lepší srdce veselé
V nejprostnějším rouše,
Než hedvábí na těle,
Když je smutná duše;
Já kus chleba nezměním,
Jenž mi k zdraví slouží,
S žádným zlatem a jměním,
Při němž srdce touží.

4.
Kdyby usta zavřené
A nohy bez síly,
Kdyby oči zatměné
A bez světla byly,
Kdyby neměl na světě
Zdravý sluch a uší:
Načbych žádal v životě
Mít tělo i duši?

5.
Kdybych neměl paměti,
Rozumu zdravého,
Kdybych musel trpěti
Zmatek smyslu všeho,
Kdyby srdce nebylo
Nikdy dobré mysli,
Co by nám osožilo,
Že jsme na svět přišli?

6.
Než, hle, co mi z těch věcí
Jest zde potřebného,
To beze vší mé péči
Mám od Boha svého:
Oči, uši, srdce mé
Jsou, hle, při čerstvosti,
Všecky údy práce své
Konají s radostí.

7.
Té koruny od Tebe,
Pane, nejsem hodný,
Však ji předce mám s nebe
A nosím den po dni;
Díka Ti, Otče milý,
Díka na výsosti
Za ten drahý, spanilý
Dar těla čerstvosti.

8.
Dejž, dokud jen mám duši
V stánku těla svého,
Abych užil, jak sluší,
Toho daru Tvého;
Nedej, bych nemírností
Zkazil tělo zdravé,
Než abych ho v mírnosti
Užíval k Tvé slávě.

9.
Drž mne v síle a v zdraví,
Když k starobě přijdu,
Až mne života zbaví
Smrt a odsud vyjdu:
Dej mi život na světě
Bez obzvláštní strasti
A po tomto životě
Díl ve věčné vlasti.
G. Gerhard, S. Hruškovic

O tělo slušnou péči míti
Má jest povinnost, Bože můj,
Než nesmyslně je hubiti,
To mi zapovídá Duch Tvůj.
Obdař mne, Bože, moudrostí
K činění té povinnosti!

2.
Jak bych měl svévolně kaziti,
Cos Ty tak divně sformoval?
Nemámliž si toho vážiti,
Cos mi Ty z lásky daroval?
Tvůjť jest stánek těla mého,
Jakž bych směl být zhoubcem jeho?

3.
K chování a opatrování
Jeho dáváš z své štědrosti
Prostředky a jich k užívání
Obdařils mne rozumností;
Toběť ta péče nemalá,
Jakž by mně malou se zdala?

4.
Zdraví údové, čerstvost, síla,
Ó jak drahé jest to zboží!
Kdožť schopný ke konání díla,
Když se nemoc v tělo vloží?
Zdaž čerstvost a zdraví není
Na zemi největší jmění?

5.
Ó dejž, Bože, bych se varoval
Všeho, což kazí mé tělo!
By mi duch můj nepředvrhoval,
Kdyžby tělo bolest mělo:
Tys sám zhoubce štěstí svého,
Tys sám strůjce svého zlého.

6.
Dejž všech smyslů a údů těla
Ostříhat s pozorlivostí;
Kdyby mne nemoc tížit měla,
Obdař mne trpělivostí;
Rač mi dobrou mysl dáti,
I lékařství požehnati.

7.
Však dej, bych nečinil zbytečně
Při chování těla svého;
Bych se vždycky v tom řídil vděčně
Podle přikázaní Tvého;
Bych vždy o tělo, jakž sluší,
Však víc pečoval o duši.

8.
Má největší péče na zemi
Budiž vždycky o duši mou,
By k nebi moudrou stala se mi,
Šla za Kristem cestou přímou;
Tak tělo s duší v radosti
Bude s Tebou na věčnosti.
Št. Leška

Zemských statků, Bože milý,
Uč mne tak užívati,
Popřej moudrosti a síly,
Je tak vynakládati,
Ať při tomto časném zboží,
To, kteréž věčně osoží,
Jmění duše, neztratím.

2.
Cokoli mám, jest dar s nebe
A z Tvého požehnání,
Mně ne k zkáze, než k potřebě
Vyšší do času daný,
Abych toho nejen k svému,
Ale i jiných dobrému
Moudře vždycky užíval.

3.
Zemské statky jsou marnosti
A v zem se obrácejí,
Dej, ať k pýše a k hrdosti
Mne nikdy nezvázejí.
Ať zemských zisků neloví
Duše, marnosti nehoví,
Než na věčnost zpomíná.

4.
Co by mi světa hodnosti,
Co bohatství prospělo?
Kdyby mne od povinnosti
Té odvrátiti mělo,
Již mám v Tvém slově zjevenou;
Pobožnost má věčnou cenu,
Po té mám jen toužiti.

5.
K tomu rač, ó Bože, dáti
Mně dary Ducha svého,
Tak budu dosti bohatý,
Maje jmění pravého,
Tak, jsa jistý Tvé milosti,
Mám vždy pokoje radosti;
Víc duše má nežádá.

6.
Lakomství jest pramen zlého,
Ó nedej býti skoupým,
Neb od svědomí těžkého
Zlatem se nevykoupím;
Zdaž si v smrti s ním osožím,
Neb asnad při soudu Božím
S ním duši vysvobodím?

7.
Co jsi mi ráčil darovat,
Nechci toho zmrhati,
Ale, jak jsem povinovat,
K dobrému užívati;
Pomoz, ať ním, vděčný Tobě,
Tak bližnímu, jako sobě
Břemeno ulehčuji.

8.
Přijde den počtů kladení,
Na to nech pamatuji,
Proto všecka má snažení
Nechať vždy tam směruji,
Že z časných darů milosti
Jednou ještě ve věčnosti
Požehnání žíti mám.
A. Škultéty

Šťastný, kdo poklady lepší,
Než zemské jsou, miluje!
Šťastnýť jest, kdož zrůst vždy větší
V víře brát usiluje,
Věře, že nejvíc potřebí
Poklady skládati v nebi.

2.
Bůh nám síce nezbraňuje
Časné jmění zde míti;
On nám ho sám uděluje
A velí ho užíti
S moudrostí k obveselení
A k práci se posilnění.

3.
Než vždy po časném bohatství
Z celé duše dychtiti,
Ne prv po Božím království
A po ctnostech toužiti,
Zdaž jest to pro člověka čest,
Který k věčnosti stvořen jest?

4.
Lakomství srdce převrací,
Překáží statečnosti;
Láska k zlatu dobré zvrácí,
Zahání lásku k ctnosti
A činí k tvé vlastní zhoubě
Tvé zlato za boha tobě.

5.
Lakomství žádné radosti
Nedá tobě užíti;
Umíť jen peněz žádostí
Ducha tvého soužiti;
Dáť tupost svědomí tvému,
Potáhne tě k všemu zlému.

6.
Hned tě pro malý zisk pohne
K přisahání křivému,
Hned zas mzdy dělníkům hodné
K zadržení hříšnému;
Nedáť se ti hnout vzdycháním
Vdov, sirotků naříkáním.

7.
Tvrdé srdce lakomého
Necítí té radosti,
Kteráž z činění dobrého
Bližním plyne v hojnosti;
Lakomství též v každém stavu
Ruší dobré proti právu.

8.
Dejž mi, Bože, bych pobožně
Na svém losu přestával
A lakomství se všemožně
Co modlářství varoval;
Dobrá mysl, srdce moudré
Buď zde mé největší dobré!
Št. Leška

Krátký tvůj věk, smrtelný člověče,
Bez přestání jako řeka teče;
Čas za časem plyne,
S časem všecko hyne.

2.
Nerozumně nechtěj čas mrhati!
Z toho musíš Bohu počet dáti;
A život zmařený
Nemá žádné ceny.

3.
A již mnoho času se zmrhalo!
Či tvé srdce toho litovalo?
Cos zmeškal činiti,
Hleď to nahraditi!

4.
Tím snažněji celé živobytí
Usiluj se Bohu posvětiti,
Z něhož tam odplatu
Nalezneš bohatou.

5.
Pokud den jest, zvykni pracovati,
Jako Pán, prv, než tě noc zachváti;
Žádné okamžení
V moci lidské není.

6.
Co minulo, již se nenavrátí!
Ach, to bude přísně žalovati
Na mne před soudem Tvým,
Bože, spravedlivým.

7.
Bože, nauč mne na to mysliti,
Kterak dny své v Kristu mám tráviti,
Prv než se k tmavému
Zblížím hrobu svému.

8.
Tak pokojným srdcem hledět budu
Ke dni Tvého budoucího soudu,
Až si odpočinu
V Tobě, Hospodinu.
J. Chalupka

Můj život jest Tvé dání,
Bože vší milosti!
Kýž se chráním mrhání
Dnů svých zde v časnosti;
Kdo věrně netěží
S každou časnou hodinou,
Ten jistě trpkou vinou
Svědomí obtíží.

2. Dejž tedy, abych stále
Každé okamžení
Vynaložil k Tvé chvále
A k svému spasení;
Nebo čas zmrhaný
Žádnou slzou lítosti
Nemůž’ být z minulosti
Nazpět povolaný.

3.
Pokud se mi směje den,
Dejž dílo konati;
Neb když přijde smrti sen,
Zdaž budu dělati?
Teď mně uděl síly,
Neb mi mnoho k spasení
Pozůstává činění;
Jak bych dlel v tu chvíli?

4.
Ó vzhůru, ty duchu můj!
S každou časnou chvílí
Svědomitě pokračuj
K danému ti cíli;
Vzhůru! a slib Bohu,
Že každé okamžení
Obratíš ku spasení
S bedlivostí mnohou.

5.
Tehdáž budu s radostí
V hodině skonání
Hledět do minulosti,
Čině to vyznání:
Pane, z Tvé štědrosti
Jsem přijal, cožkoli mám,
Aj, zde své dílo skládám,
Díka Tvé milosti!
K. Adamiš

Život teče bez přestání:
Kýž pro své věčné plesání,
Člověče, čas vykupuješ,
K věčnosti se připravuješ!

2.
Každou hodinu v počtu měj,
S dobrým skutkem neprodlévej;
Nebo může noc nastati,
Když nelze více dělati.

3.
Teď ještě jest den spasení,
Užívej ho bez prodlení;
Světu se nepřipodobňuj,
Ale v Kristu se rozhojňuj.

4.
Když svůj čas ztrávíš v marnosti,
Nastane odchod z časnosti;
Tu z mrhání času svého
Zkusíš zármutku mnohého.

5.
Nedbalost tvou v povinnosti,
Když odejdeš do věčnosti,
Bude soud následovati,
Kdež musíš počet vydati.

6.
Ó Bože, všech dnů mých Pane,
Dejž, prosím Tě, ať se stane,
Bych, pamětliv jsa věčnosti,
Užil času v pobožnosti.

7.
Každá hodina, v níž duch můj
Od světa odvrací zrak svůj,
Ač míjí ve vší rychlosti,
Předc mu slouží k blaženosti.

8.
Každé to z mých okamžení,
V němž hledám bližních blažení
Podle přikázaní Tvého,
Jest plné zisku blahého.

9.
Dejž mi cenu času znáti
A, dokud jest den, dělati
Dílo pravé pobožnosti,
Tobě ke cti, mně k radosti.

10.
Tak jistě po dobrém boji
Opustím zemi v pokoji,
A Ty mně u svého trůnu
Podáš odplaty korunu.
K. Adamiš

Moudrou radou Boží dána
Jest nám řeči spůsobnost,
Ach, ta dobře užívána
Přináší štěstí hojnost!
Než i zlé povstává z řeči,
Jazyk žehná i zlořečí,
Hojí, ale raní též.

2.
Dejž, ó Bože, pobožnosti
V srdci mém vždy bydliti,
By jazyk pravdomluvností
Zákon uměl plniti,
Bych utíkal pomlouvání,
Faleš a pochlebování,
Nic hříšného nemluvil.

3.
K Tvé cti a bližního štěstí
Mám já vždycky cíliti,
Dejž, když mám slovo vynésti,
Na ten zákon mysliti!
Vzbuď mi za pravdu horlivost,
By, kde mám mluvit, bázlivost
Usta mi nezavřela.

4.
Běda těm, co proklínají,
Usty zlost svou zvěstujíc;
Neb co křivě přisahají,
Hříšnou lehkost zjevujíc.
Kletba klejícímu škodí,
Od Otce lásky odvodí,
I od cesty spasení.

5.
Běda také, kdo miluje
Podvod a chytrost lživou,
Kdo zlou radu uděluje,
Svodí sprostnost nevinnou.
Běda! neb jen pravdivosti
V slovu, v skutku upřímnosti
Mzda jestiť odložena.

6.
Kterékoli jsou poctivé
Věci a které pravé,
Které čisté, spravedlivé,
Milé, slušné, laskavé,
O těch křesťan rád mluvívá;
Než moudře také mlčívá,
Kde to káže povinnost.

7.
Řeč jeho jest ozdobena
Vždy solí a k vzdělání
Posluchačů přistrojena,
Čistá od šprýmování!
Neb ví, že z slova každého
Prázdného, tím víc z hříšného
Vydá počet v soudný den.

8.
Bože, stvoř mi srdce svaté,
Pramen svatých myšlení,
Aby řeči z něho vzaté
Byly svaté mluvení;
Uč mne jazyk zkrocovati,
Tebe ním oslavovati,
Neb mi zvláště k tomu dán.
J. Melcer

Dej mi, Bože, srdce,
Jenž všech lidí miluje,
V neštěstí se rmoutí,
Z jich štěstí se raduje;
Preč lakomství, závist,
Ať jen štěstí svého
Nehledám, než šetřím
I bližního svého.

2.
Vidím-li nuzného,
Ať pomáhám s vděčností
Dary Tvými, Pane,
Kterés mi dal z milosti;
Ne, bych svou čest hledal,
Svět mne zveleboval,
Jen abych nuznějších
Láskou obdaroval.

3.
Toť jest služba Boží,
Pozdvihnout bídných lidí
Dát jim radu, pomoc
I tam, kde mne nevidí;
Ne, bych díky získal
Za svou pomoc sobě,
Neb co dám bídnému,
Dávám, Bože, Tobě.

4.
I když číší vody
Občerstvím žíznivého,
Pohledem laskavým
Potěšuji smutného,
Ač to chatrné jest,
Když plyne z vděčnosti,
U Tebe vzácné jest,
Bože, na výsosti.

5.
Vidím-li u lidí
Rozbroje zlé vznikati,
Chci je s ochotností
A v lásce porovnati;
Nebudu jazykem
Pokoje rušiti,
Zásluhy rád uznám,
Chyby chci přikryti.

6.
Nepomsti se nikdy!
Mně pomsta, tak Pán praví;
Křivdu tvou On vidí,
I odplatu připraví;
Ó bych se měl tíše,
Když mne lidé haní,
Těm, jenž proklínají,
Dával požehnání.

7.
Však nejen o časné
Štěstí bližního svého
Pečovat mi sluší,
Než víc o duši jeho,
Aby zanedbaná,
Bídná nezůstala,
Ale skrze Krista
K Bohu se dostala.

8.
Protož pomoz, Bože,
Bloudících napraviti,
Z cesty nepravosti
Horlivě odvrátiti,
Mdlých v ctnosti a víře
Vždy posilňovati,
Jim k spasení dobrou
Radu podávati.

9.
Ach, posvěť, můj Bože,
Umysl a srdce mé,
Aby z lásky k Tobě
Milovalo bližní své;
Kdo je nemiluje,
Nevejde do nebe:
Tou pravdou nech každý
Posvěcuje sebe.
Chr. Gellert, C. Cochius

Jakť jest líbezná
A Bohu příjemná
Bratrská svornost,
Láska a upřímnost,
O tom Duch Boží
V Písmě Svatém svědčí
Pravdivou řečí.

2.
A v tom láska jest,
Kdož opouští zlých cest,
Než Boha svého,
Ze srdce celého
Miluje stále,
Bližního, jak sebe,
V tom hledá nebe.

3.
Bohu pak bez ní
Při nás milé není
Žádné umění,
Řeč, ani činění;
Nic neprospívá,
Bez lásky-li víra,
Ta již umírá.

4.
Láska zákona
Sama jestiť plnost,
Vyháníť ona
Ven bázeň, strach i zlost;
Není hněvivá,
Ani závistivá,
Než dobrotivá.

5.
Láska se nedme,
Nehledá vlastního,
Než říká: Hleďme
Také obecního,
Ráda v pokoji
O dobré vždy stojí,
Zlého nestrojí.

6.
Jak přeješ sobě,
Přej bližnímu svému,
Co chceš, by tobě
On činil, čiň jemu,
Ten si tím získá
Boží odsouzení,
Kdo láskav není.

7.
Kdo lásky ctnosti
Nemá k bratru svému,
Nedá milosti
Nikdy Pán Bůh jemu,
Neb Bůh jest láska,
Kdo v lásce přebývá,
V Bohu přebývá.

8.
Sám Kristus praví:
Nechať Duch láskavý
Vás všech spravuje,
V pokoji zdržuje;
Po tomť poznají
Všichni, že jste moji,
Jste-li v pokoji.

9.
Protož společné
Lásky následujme,
Věrně, skutečně
Bližní své milujme,
Tak láska Boží
Skrz Krista rozmnoží
Nám věčné zboží.

Lásko, svatá jiskro s nebe,
Venců krásných květnice,
Zbožných citů studnice,
Blaze, kdož si volí tebe!
Ten z ostrých trnů růže
V životě trhat může.

2.
Ty meč vzteklý zhoubce koříš,
Míříš rozbroj s nevolí,
Z plačlivého údolí
Této země ráje tvoříš,
Ty nás i v smrti době
Ukolébáš ve hrobě.

3.
Osvěť nám, Bože milosti,
Pustou stezku života,
Aby srdce jednota
Zahladila sváry, zlosti,
A svět celý ve svazku
Žil, spojen svatou láskou.
Ján Kollár

Ó lásko, ó ty svatá
S nebe dcero Boží,
Tvá jiskra v nás rozžatá
Naše štěstí množí,
Bůh náš o to pečuje,
By nám svět byl milý,
On Otcem naším sluje,
By jsme v lásce žili.

2.
My ctíme Boha toho,
Jenž nás všech miluje,
Dává dobrého mnoho,
Živí, opatruje,
Který ze své milosti
Tak knížata světa,
Jak i chudých v úzkosti
Živí po vše léta.

3.
Všickni jsme dítky Jeho,
On vždy na nás patří;
Všickni jsme v moci Jeho,
Žime jako bratři;
Jakže bych Ho Otcem svým
Mohl nazývati,
Kdybych nechtěl bratřím svým
Lásky dokázati?

4.
Ten, kdo s bližním lítosti
Nemá, když běduje,
A necítí radosti,
Když se on raduje,
Nikdy šťastným nemůž’ být,
Svět mu pustý stojí,
Když ho lásky blahý cit
S bližními nespojí.

5.
Ó bratři, s vámi žíti
Jest největší radost,
Mne s vámi rozloučiti
Nemůž’ bída, žalost,
Jen proto jsme zde živi,
By jsme se blažili,
Těch, jenž jsou nešťastliví,
Tím více šetřili.

6.
Rád chci vám všem pomoci
Potřebné dávati;
Když to nebudu moci,
Chci s vámi plakati;
Pán Bůh slzy žalosti
Rač vám sám setříti,
Pak vás nové radosti
Sluncem osvítiti.

7.
Tak rádi Boha svého
Budete vzývati,
Ze srdce upřímného
Bližních milovati.
Ó sladké potěšení,
Když žalost nastává,
Že mi dá polehčení
Vaše láska pravá.

8.
Svatá jest láska pravá,
Jenž nás zde spojuje,
I po smrti zůstává,
Pokoj připravuje;
Ó zůstaňteže, lidé,
V lásce na tom světě,
Tak nebe na zem přijde
Prv, nežli zemřete.
C. Cochius

Ó Ty milovníče lidský,
Chci Tě následovati,
Dle příkladu Tvého vždycky
V lásce ctné obcovati;
Nemám-li lásky čisté,
Neznám Tebe, můj Kriste,
Nemám-li srdce dobrého,
Nejsem hoden jména Tvého.

2.
Kdes Ty, Jezu, na své cestě
K lidem se přibližoval,
Pod šírým nebem neb v městě
Lásku jsi prokazoval,
V soužení i v nemoci
Dal jsi bídným pomoci,
Tys byl smutných potěšení
A zemdlených posilnění.

3.
Ó Ježíši, díka Tobě,
Tys přijal všech láskavě,
Kteří k Tobě ve své mdlobě
Přišli v důvěře pravé,
Tys hojil srdce rány,
Dals pokoj požehnaný,
To Tvé lásky svaté dílo
I svět mrtvý obživilo.

4.
Bratři, i já vám v soužení
Vděčně chci pomáhati,
Nemám-li k vám svého zření,
Bůh se od mne odvrátí;
Láskou se svému Pánu
Zde i tam milým stanu;
Bez lásky náš život krátký
Není život, není sladký.

5.
Nech mne, jak chce, kdo sužuje,
Můj Spasitel víc trpěl,
Nech mne haní, potupuje,
Snesu to, v čem bych upěl.
Snad z nedorozumění
Činí mi pohoršení,
Dám mu ruku, ač se mýlí,
By jsme oba nezvinili.

6.
Srdce mé nech neustane
Všech milovat, jak sebe,
Tak se nám jistě dostane
Zde radost a tam nebe;
Kdo jen zisk a čest hledá,
Máť svou mzdu, Bůh víc nedá,
Jen pravá láska odplatu
Obdrží věčnou, bohatou.

7.
Ač mnohý s pláčem rozsívá
Semeno ctnostných činů,
Však on bohatou žeň mívá,
Z níž mu radosti plynou;
Bůh dává požehnání
Věrnému pracování;
Blaze nám, že se to stane,
Cos Ty slíbil, milý Pane.
J. Matouška

Tobě, ó lásko,
Krásný nebes květe,
Hlasy křesťanstva
Líbezně zavzněte;
Neb bez ní svět ten
Byl by jen žalářem,
Kdo by bydlil v něm?

2.
Umění velké,
Moudré, sladké řeči
Jsou bez ní marný
Zvuk, jak Písmo svědčí;
Nic nejsou díla,
Které nezplodila
Láska všemilá.

3.
Z lásky stvořil Bůh
Svět i vše, co žije;
Z lásky Syn Jeho
Kalich smrti pije;
Na lásce stojí,
Láskou se ozbrojí
Církev v svém boji.

4.
Nevrátěji se
Potud zlaté časy,
Pokud nepozná
Svět, lásko, tvé krásy;
Závist a pýcha
I lakomost lichá
Vždy bídou dýchá.

5.
Ó lásko věčná,
Slyš hlas lidu svého,
Vzbuď, zdržuj lásku
V srdci z nás každého
Živou, upřímnou,
Stálou, vroucí, čistou
V Ježíši Kristu.
K. Braxatoris

Bože, všech svých bližních práva
Vždycky ať za svatá mám,
Ať se jim křivda nestává,
Což podlužen jsem jim, dám;
Nad jiné se vypínaje,
Jen svého zisku hledaje,
Rušil bych povinnost svou
A neplnil vůli Tvou.

2.
Kdybych, hluchý k jich stížnosti,
Co komu patří, nedal,
Z nenávisti, ze skouposti
Bližního škodu hledal,
Skrz klam, podvod, hanebnou lest
Loupil jiných jmění a čest,
Trestal by mne pro ten blud,
Ó Pane, Tvůj strašný soud.

3.
Křivdu chci mít v ošklivosti,
Všem, co náleží, dáti,
To zanechat s ochotností,
Co nemohu žádati;
Raděj chci křivdu trpěti,
I nedostatek snášeti,
Nežli klamem všelikým
Stát se možným, velikým.

4.
Neb pro slzu, která padá
Z potlačeného očí,
Prv, než se nepravý nadá,
Pomsta Páně přikročí;
Kdybys pak zde z své milosti
Netrestal mé nepravosti,
Zdaž soud v poslední dobu
Nečeká mne u hrobu?

5.
Protož chci slušně obcovat
Právě i s nepříznivým,
Žádného nepotlačovat,
Odpouštět srdcem chtivým;
Mám-li moc, chci jí užíti,
Potlačeným posloužiti,
Kde lkají opuštění,
Tam přispět k spomožení.

6.
Právo své hájit hotově
Chci, však mírně, s tichostí,
Neb zde jsme Tvoji sluhové,
Tys Pán mnohé milosti,
Jenž odpustíš provinění,
To nech slouží k probuzení
Odpouštět příkladem Tvým,
Ó Bože, vinníkům svým.

7.
Pomoz tedy činit pravě,
Od hříchů se vzdáliti,
S každým slušně a laskavě
Zde, pokuď jsem, živ býti,
Neb Ty světa soudce a Pán
Jednouc všecko odplatíš sám,
Když soudný ten poslední
Den se všechněm rozední.
J. Reguly

Ó základe všech ctností,
Spravedlivost svatá,
Hledá tě s ochotností
Duše Bohem jatá,
Na tobě, co na skále,
Ctnost se pevně staví,
Kdo se tě drží stále,
Ten i Boha slaví.

2.
Bůh chce, by jsme plnili,
Co kdo právem žádá,
A křivdy nečinili,
Toť nám On nakládá;
Vrchnosti přikazuje,
By věrně soudila,
Darem se nemámila,
Lest, podvod zbraňuje.

3.
Já jsem soudcem všech soudců!
Tak Bůh mocně volá;
Mně při trestání škůdců
Nikdo neodolá;
Žel mi, žel těch bezbožných,
Když na nich vzdychají,
Nebesa pronikají
Slzy ukřivděných.

4.
I v obchodě s jinými
Chci být spravedlivý,
Jen dary vládnu Tvými,
Otče dobrotivý;
Kradne, kdo tak nedává,
Jak mu bližní platí,
Zlato i světa sláva
Co prach se potratí.

5.
Budiž věrné tvé dílo,
Zač svůj plat chceš míti,
Já, co by slušné bylo,
Chci ti vždy dopříti:
Hlas to Boha silného;
Všickni jsme dělníci,
Šafáři v domě Jeho,
Malí i velicí.

6.
Co jsem dlužen, dám chtivě,
I sám tak chci míti;
Vrátím-li spravedlivě,
Lidé mi sloužiti
Budou vděčně v potřebě;
Ty dlužníče lestný,
Tvůj stav již zde neřestný,
Svět se hájí tebe.

7.
Ó Bože na výsosti,
Rač nás sám říditi,
By jsme dle Tvé líbosti
Spravedliví býti
Mohli a ctnostně žíti
Mezi sebou stále,
Tak již zde jistí byli
O Tvé věčné chvále.
J. Matouška

Tys přítel spravedlivosti,
Nenávidíš nepravosti
Člověka bezbožného;
Tys, jenž odplatíš každému,
Chatrnému i slavnému,
Bože, dle skutků jeho.

2.
Dávej mi vždy Ducha svého,
By k tomu, co jest pravého,
Mou duši nakloňoval;
By nikdy bližního svého
Pro žádost zisku mrzkého
Nijak nezarmucoval.

3.
Obdařiž mne upřímností
K plnění těch povinností,
Jenž z lásky mám konati;
Srdce, jenž nepravě míní,
Klamá, bližním škodu činí,
Jak může milovati?

4.
Dej, ať mé srdce miluje,
Rádo se vynasnažuje
Dávat bližním s věrností,
Čehož mohou požádati;
Bych mohl vždy zůstávati
S lidmi v lásce, v svornosti.

5.
Ó nechť se tak vždycky snažím
Zacházeti s bližním každým,
Jak já žádám od něho;
Abych já svou urputností
Aneb mravů odporností
Neurazil žádného.

6.
Touž měrou, Pane, každému,
Kterouž on bližnímu svému
Zde měral, odměráš zas;
Ach, pohniž mne to k slušnosti,
Bych lásky, spravedlivosti
Následoval v každý čas.
Št. Leška

Otče všech nás lítostivý,
Spomocníče dobrotivý
Ve všelikém soužení,
Ty nám všecko z lásky dáváš,
Jakž sám za dobré uznáváš,
K pravému potěšení.

2.
Ty nám všechněm, ač hříšníkům,
Pobožným i nevděčníkům,
Požehnáváš z milosti
A vedeš nás k účastenství
Věčného blahoslavenství
Rukou své láskavosti.

3.
Ó nastroj, Otče štědroty,
Podle své věrné dobroty
Srdce mé též k té ctnosti,
Abych se rád slitovával,
Chudým bratřím spomáhával,
Zbav mne hříšné tvrdosti.

4.
Dejž mi, ať rad uděluji,
Dobře činit se snažuji,
Jak činil můj Spasitel,
Jenž se slitovával všudy,
Tak že k Němu žádný chudý
Darmo prosit nepřišel.

5.
Tys z milosrdenství svého,
Ó Bože, mnoho dobrého
Ráčil mi prokázati;
Dejž, ať i já mohu jiným
Bližním svým chudým a bídným
I skutkem pomáhati.

6.
Nechť jsem dobrých skutků pilen,
Tou nadějí dobrou zsilen,
Že dárce ochotného,
Ó Pane, sám Ty miluješ
A sobě mile libuješ
Takovou oběť jeho.

7.
Blaze mně, z dobročinnosti
Plyne mi již zde v hojnosti
Pokoj a potěšení;
Tam pak v nebeské radosti
Drahá odplata sdílnosti
Bude věčné blažení.
Št. Leška

Bůh náš jest Bohem lásky,
Přítelem svornosti
A spojuje nás svazky
Pokoje, vlídnosti,
Přísně zakazuje
Všecky různice mrzké,
Ano k lásce bratrské
Lidi zavazuje.

2.
Ďábelskýť obyčej jest
Bořit svatý pokoj
A činit mnohou neřest
Skrze svár a rozbroj;
Boží slovo brání
Hněvu, pomstě, závisti;
Různice, nenávisti
Ze srdce vyhání.

3.
Kdo zde pokoj miluje,
Hledá ho skutečně,
Bližním svým posluhuje
S radostí, srdečně,
Tenť má účastenství
V nebesích, kdež přebývá
Pokoj, láska horlivá
V svatém společenství.

4.
Ale kdo zlostí hoří,
Jsa k bližním hněvivý,
Lásku a pokoj boří,
Pyšný, závistivý,
Ten v té své zpurnosti,
Kterou hubí i jiné,
Svou příčinou zahyne,
Nedojde radosti.

5.
Ten není pravý ctitel
Krista laskavého,
Než bezbožný rušitel
Svaté vůle Jeho;
A smrt Jezu Krista
Nic tomu neosoží,
Sám se ve slávě Boží
Pozbavuje místa.

6.
Kdo toto považuje
V svém přebídném pádu,
Ten prv, než se snižuje
Slunéčko k západu,
Pospíchá v pokoře
S bližním svým se smířiti;
Tak se obům rozsvítí
Jasná lásky zoře.

7.
Kriste, kníže pokoje,
Zrcadlo všech ctností!
Odvrať od nás rozbroje
A prostopašnosti;
Duch Tvůj, duch tichosti,
Rač nás vždycky spravovat,
Vodit a utvrzovat
V lásce a svornosti.

8.
Uč nás zachovávati
Duchovní jednotu
A v lásce zůstávati
Skrze Tvou dobrotu,
Ať se milujeme
Vespolek s upřímností,
Následujíc Tvých ctností,
Tak Tvými slujeme.
Št. Leška

Otče, odpusť, naše viny
Tak, jako my bližnímu,
Modlíme se všickni nyní
Jménu Tvému Božímu;
Slunce ať nezapadá
Na hněv náš, toť Tvá rada,
Dej, ať srdcem ctným, laskavým,
Smířen s bratrem, Tebe slavím.

2.
Jezu, obraz čisté lásky,
Zjev se srdci našemu,
Tys utvrdil lidstva svazky,
Tys přispěl všem k dobrému,
Ty chceš, náš Spasiteli,
Bychom v Tobě bydleli,
Podali si s upřímností
Ruku, srdce k smířlivosti.

3.
Mnoho zlého hněv působí,
Stroj těla rozpaluje,
Člověka lidské podoby
V prudkosti pozbavuje;
I dceru Boží, duši,
Poškvrňuje a ruší,
Kde jest rozdvojení, vada,
Celý dům tam v niveč padá.

4.
Svár, hřích Bůh náš nenávidí,
Jen míru a svornosti,
Jen stánkům pokojných lidí
Žehná ze své výsosti;
Bratři, ruce si dejme,
Svár zrůstat nenechejme;
Pravda, ctnost jsou jmění Boží,
Láska slávu Boha množí.

5.
Dobrým za zlé odplacujme
A tak uhlí žeřavé
Na hlavy oněch shrnujme,
Jenž nám činí nepravě;
Pomsta náleží Tobě,
Ponechals to sám sobě,
Bože, platit ve věčnosti;
My žime v snášenlivosti.

6.
Nestálý náš život zdejší,
V krátkém čase jsme v hrobě,
Kde potom pokoj stálejší
Všech nás připojí k sobě,
Kdo v lásce život krátký
Žije, má život sladký,
Ten v ctné památce zůstane,
Má milost u Tebe, Pane.
J. Matouška

Jezu, ať se Ti
Podobným být snažím,
Kolik jsi trpěl,
Odpustil, povážím;
Ach, přiveď mi ten
Svůj svatý úmysl
Často na mysl.

2.
Ty jsi laskavě
Žehnal protivníky,
Modlil se k Otci
Za své křížovníky:
Přemnohé jsou Tvé
Důvody tichosti
Při jich vzteklosti.

3.
A já bych, Pane,
Měl se Tvým jmenovat
A žádost pomsty
K bližním v srdci chovat?
Já bych měl hněvem
Za hněv odplatiti,
Neb zlořečiti?

4.
Kdo neodpouští,
Ten svých provinění
U Tebe, Pane,
Nemá odpuštění;
Tvůj služebník jest,
Kdo miluje vřele
I nepřítele.

5.
Posvěť tedy sám
Též můj smysl celý
Duchem své lásky,
Můj Vykupiteli,
Bych raději vždy
K smíření ruce dal,
Pomsty nehledal.

6.
Kdybych pak někdy
V hněvě měl klesati,
K té dej mi chybě
Vděčně se přiznati,
Tak odpuštění
Hledat a k smíření
Pospíchat s všemi.

7.
Mně zlořečícím
Ať vše dobré žádám,
Jejich nenávist
Tichostí přemáhám,
Abych snad, zlostí
Přemožen velikou,
Nesloužil hříchu.

8.
A kdyby k pomstě
Mne ten strach chtěl svésti
Anebo jináč
Zde ztratit měl štěstí,
Ach, dej mi, Pane,
Na Tě zření míti,
Tím hněv krotiti.
J. Reguly

Pane, žehnej mi s nebe,
Bych nežil jen pro sebe,
Než bližních přítel byl
A jiným sloužil vděčně,
Z jejich štěstí srdečně
Tak, jak z vlastního, se těšil.

2.
Když slyším jiných lkáti,
Nechci se prvé ptáti,
Co za mzdu mám vzíti;
Já dle obrazu Tvého
Z srdce lásky plného
K pomoci chci hotov býti.

3.
Když skutky lásky konám,
Ať v paměti vždy to mám,
Zdaž ne pýcha a čest,
Neb snažnost zahanbení
Těch, jimž jsem k spomožení
Přispěl, mých skutků pramen jest.

4.
Bych ni slovo vděčnosti
Přijal za své snažnosti,
Nedej srdci mému
Stydnout však pro to v ctnosti,
Než ať i s obtížností
Pomáhám v nouzi každému.

5.
Nechať nejen přátelům,
Nýbrž i nepřátelům
Přeji z upřímnosti;
Tys laskav slibem věčným,
Ó Bože, i k nevděčným,
Ba i zlým žehnáš z milosti.

6.
Tak podobnému Tobě
Srdce již v časné době
Dá svaté radosti;
Odplatu, jakž v svém slovu,
Pane, slíbils hotovou,
Najde duch můj ve věčnosti.
J. Reguly

V spolku všecko dobré konejme,
Ó křesťané, a své ruce
V svazek lásky bratřím podejme,
Láskou obživeni jsouce;
Ať každý v spravedlivosti
Koná svoje povinnosti.

2.
Však jsme dítky jednoho Otce,
V každém stavu před Ním rovní,
Ač bydlíme šíře-široce,
Jak bohatí, tak chudobní;
V radosti spolu plesejme
A v nouzi si pomáhejme.

3.
Nech tedy tluče naše srdce
K lidské radosti, prospěchu,
Kde bídný lomí v nouzi ruce,
Přispějme jemu s útěchou,
Jeho vděk za spomožení
Rozmnoží nám potěšení.

4.
Jaká to radost, šťastných lidí
Shlédat a šťastných činiti,
Tak se mi hned krásnější vidí
Zem, na níž je milo žíti;
Neb není větší radosti
Nad život lásky, milosti.

5.
I když tvá poslední hodina
Udeří, lidský příteli,
Anjel přijde od Hospodina,
Jenž korunu ti udělí,
Objasní ti hrobu temnost,
Neb jsi rozsíval pro věčnost.

6.
Nuže, křestané, kdo se v časných
Dnech posvětil člověčenství,
Ten sál semeno skutků vzácných
A žne z nich blahoslavenství;
Hleďmež také símě síti
A v společné lásce žíti.
J. Reguly

Chraň mne, Pane, zlých příkladů,
Bych je nenásledoval,
I zlostných lidí úkladů,
Když je znám, se varoval;
Ó Bože, dárce milosti,
Dej k tomu síly, moudrosti.

2.
Dej mi síly a moudrosti,
Ať za Krista příkladem
Kráčím vždy s rozvážlivostí,
Ním se těším, základem
Spasení věrných křesťanů,
A konám své dílo v Pánu.

3.
Ať světlo mé víry svítí
Jiným k následování
A ke ctnostem jich roznítí
Celé mé obcování,
By se Kristu posvětili,
Tak Boha svého slávili.

4.
Běda mi, jestli mou zlostí,
Buď jsem mluvil, buď činil,
Přišli jiní k nepravosti,
Tak jsem hrozně zavinil!
Běda mi, jestli mou vinou
Moji bližní hříchem hynou.

5.
Chraň mne, Bože, milostivý,
Bych nežil k pohoršení,
Bych posměšný, urážlivý
Nebyl ve svém činění!
Dej, ať duch můj po tom touží,
Co jiným za příklad slouží.
J. Matouška

Chraň mne, Pane, od závisti
Při štěstí jiných lidí,
Neb, kdy bych chtěl z nepřejnosti
Jich uvalit do bídy,
Nebyl bych křesťan pravý;
O pokoj se připraví,
Kdo, když se bližním zle děje,
Těší se a jim nepřeje.

2.
Či se nemám snad rmoutiti,
Když upějí v žalosti?
Či se nemám též těšiti,
Když plesají v radosti?
Štěstí jich ať nesvede
Mne k závisti škaredé,
Když snášejí strastí mnoho,
Nechci se radovat z toho.

3.
Vždycky to chci povážiti,
Že jsme my dítky Boží,
Můj bližní si též prositi
Zná požehnání Boží;
Bůh pak, jak chce, tak velí,
Dary rozličně dělí;
Však předce dává každému,
Co jest užitečné jemu.

4.
Štěstí zemské jest nestálé,
I boháč žít přestane;
Když jen živ jsem k Boží chvále,
Nezávidím mu, Pane;
Chci se rmoutit s smutnými
A těšit s veselými,
Bídu menšit, množit štěstí;
Rač mne k tomu, Bože, vésti.
C. Cochius

Nesuď potupně s přísností,
Když koho klesat vidíš;
Ty snad již chodíš v svatosti,
Nikdy v ničem nechybíš?
Dle příkladu Ježíše
Nes mdloby lidské tíše.

2.
Zdaž ty i tajné pohnutky
Skutků všech bližního znáš?
Jsou-li to vždy hříšné skutky,
Které za takové máš?
Dle svědomí-li soudíš,
Aneb v zlosti své bloudíš?

3.
Zdaž jsi ho v jeho mladosti
Moudře vždy pozoroval?
Pokušení jeho k zlosti
Upřímně na váhu bral?
Ach, však všickni hřešíme,
Pokuď v těle bydlíme.

4.
Klesá, než snad v unáhlení,
Neb že dal se bludu svést,
A často, kde svědků není,
Činí to, co dobré jest;
Co se zdá být ze zlosti,
Jde snad z opatrnosti.

5.
Pomniže na to, co jiný
Právem od tebe žádá;
A ač mnohé jsou tvé viny,
Však jest tvá duše ráda,
Jestliže tvoje jméno
Nebývá potupeno.

6.
I když v skutku jiný chybí,
Nelaj, buď mírný, tichý;
Láska neprobírá chyby,
Ale přikrývá hříchy;
Pouč ho a v tichosti
Navrať ho zase k ctnosti.

7.
Raději, jestliže stojíš,
Hleď, bys nepadl ty sám;
Viz, jak na soudu ostojíš,
Na němž se tě zeptá Pán:
Cos ty činil dobrého,
A ne, co jiný zlého.

8.
Jen ten soudce vševědoucí
Všecko pravě rozsoudí;
Dá odměnu lásce vroucí,
Milost tomu, jenž bloudí;
Ty sám bližního nesuď,
Nechej Bohu jeho soud.
K. Kuzmány

Nezhořčuj života svého
Zlostnou pomsty žádostí,
Toť jest zákon Boha tvého,
Onť odplatí s výsosti;
Krotkost, již Bůh přikazuje,
Žehná, měří, napravuje,
Miluje nepřátely.

2.
Žalost jest to převeliká,
Když nám kdo křivdy činí,
Avšak Bůh chce, ať přivyká
Srdce odpouštět viny;
Já soudcem svým nemám býti,
Ale pomsty se chrániti,
Totoť jest vůle Boží.

3.
Ač povinnost jest to těžká,
Máš se v ní jen cvičiti,
Kdo ji naplnit zamešká,
Nemůž’ přítelem býti
Krista, jehož následovat,
Podle slov Jeho se chovat
Jest povinnost křesťana.

4.
Zdaliž kdo v svém hněvu dělá
To, co jest vůle Boží?
Mysl divá, k pomstě smělá,
Hříchy při sobě množí,
Povinnost svou zanedbává
Každý, kdo k pomstě povstává,
Kdo jiným chce škoditi.

5.
Pomsta spravedlivost boří
I víru podvracuje,
Ona srdce bolem moří,
Trestem se odplacuje,
Ona modlitbu, nevinnost
Ruší a množí každou zlost;
Kdožby se jí nezhrozil?

6.
Čiň, jak Bůh chce, tak s tichostí
Zahanbíš nepřítele;
O té nebeské radosti
Nepozbavuj se cele!
Potom Pán odpustí tobě,
Zapamatuj to sám sobě,
On, jak slíbil, odplatí.

7.
Pane, z poslušnosti k Tobě
Nechci se víc pomstiti;
Odpustím-li v každé době,
Bude za mne mluviti
Má pokora; Duch Tvůj tichý
Spravuj mne a chraň před hříchy,
Které pomsta přivodí.
C. Cochius

Komu dal Bůh života,
Ten se těší z něho,
Věčná Boží dobrota
Zve k radosti jeho;
Ó jak milé jest denní
Světlo spatřovati
A Boha v potěšení
Vždy oslavovati.

2.
Svůj život sobě vážím,
Neb jest Boží dání;
Ó ať se také snažím
S lidmi v obcování
Život jejich chrániti
Od všech ublížení
I každé odvrátiti
Od nich zkormoucení.

3.
Hřích jest nerozumnému
Ublížit stvoření;
A ty bližnímu svému
Chceš činit soužení?
Kdo jsi ty, jenž svou ruku
Na bratra vztahuješ
A jemu, stroje muku,
Život ukracuješ?

4.
Dle dravých zvířat práva
S bližním svým se bíti,
Kde víc ruka, než hlava,
Může rozsouditi,
Znak to náruživosti
Divé, nezkrocené,
Kterou srdce od zlosti
Již jest přemožené.

5.
Kdo naschvál pohoršiti
Bližních se nebojí,
Ten jejich živobytí
Velkou zkázu strojí;
Neb zášť, svár, hněv, dráždění
Život jim sežírá,
Tak i duši k spasení
Způsob odebírá.

6.
Kdo život jiných kazí,
Trápí jich, sužuje,
Ten právo všech uráží,
Zákon přestupuje;
Neb činí, co sám nechce,
By kdo jemu činil;
Vrahu lidský, tys těžce
Proti lidstvu zvinil.

7.
Ó Bože můj, Ty mne chraň
Od takové zlosti!
Tys života mého Pán,
Pomoz mi k té ctnosti,
Ať život bližních chráním,
Jako i svůj vlastní,
By jsme ctným se chováním
Byli všickni šťastní.
C. Cochius

Blaze tomu kdo s věrností
Od falše se vzdaluje,
I od pokrytské tvářnosti
A upřímnost miluje,
V pravdě před Bohem chodí,
Bližním v ničem neškodí
A všudy to považuje:
Bůh všech slov mých pozoruje.

2.
Ty, ó Bože, jej miluješ,
Jenžto všech srdce vidíš
A upřímnost oblibuješ,
Falše pak nenávidíš;
Upřímných posilňuješ
V dobrém a je miluješ;
Falešní zahanbeni Tvým
Budou soudem spravedlivým.

3.
Že jsi Ty, ó Bože, jistě
Svědkem mého činění,
I slov mých na každém místě,
Nýbrž i mých mínění,
To nech mne k upřímnosti,
Též i k pravdomluvnosti
V skutcích, slovích povzbuzuje,
Od falše i lži zdržuje.

4.
Ó nechť bližnímu žádnému
Ničehož neslibuji,
Čeho bych splniti jemu
Nemohl, než splňuji
Každému, co jsem slíbil,
Abych se tak všem líbil
Dobrým lidem pro upřímnost,
I Tobě, Bože, pro věrnost.

5.
Světlem pravdy své mou duši,
Ó Pane, rač voditi,
Bych vždycky moudře, jak sluší,
Mohl v světě choditi,
Abych bližnímu svému,
Aneb sobě k dobrému
Věděl, kdy bych měl mluviti
A kdy mlčelivým býti.

6.
Kdy by mne falešní někdy
V své pokrytské tvářnosti
Chtěli oklamat,Ty mne vždy
Ostříhej v upřímnosti,
Bych vždycky k Tobě směle
Vzhůru patřil vesele;
Tys falešným k zahanbení,
Upřímným pak dáš spasení.
Št. Leška

Bože, dej mi v upřímnosti
A v pravdě chodit s věrností;
Vzdal ode mne faleš a lest,
Jenž před Tebou ohavnost jest.

2.
Pochlebenství z lahodností
Nech mám vždycky v ošklivosti;
A nechť nikdy mé myšlení
Odporné řečem mým není.

3.
Od klamu a zlé tvářnosti
Ať se varuji s pilností,
Živ jsa opatrně sice,
Však sprostnost si vážím více.

4.
Pomoz i v mlčelivosti,
Ostříhati upřímnosti,
Bych uměl mlčet k dobrému
Sobě, neb bližnímu svému.

5.
Než ať na lidi též nedbám,
Když směle mluvit někde mám
Dle práva, spravedlnosti
K ochránění nevinnosti.

6.
Kdo vždycky pravdy si váží,
Svévolně ji neuráží,
Toho Ty, Bože, miluješ,
Všecky lstivé zahanbuješ.

7.
Tys štít a pavéza jeho,
Byť měl posměch z světa všeho
I nenávist, on nedbá nic,
Snaže se Tobě líbit víc.

8.
On před Tebou milost míti
Bude a jasně se skvíti,
Jako slunce v své světlosti
Po husté noční temnosti.

9.
Bych se i já z Tvé milosti
Těšil, ó Otče světlosti,
Od falše a lži mne vždy chraň
A s pravdou svou při mně zůstaň.
Št. Leška

Pravda jest nebeská
Dcera, ta duši naší,
Jako hvězda v noci,
Světlo jasné donáší,
Kárá, učí, těší,
Všecko napravuje,
Nech se jak svět hněvá,
Bludy vyvracuje.

2.
I řeč též skutek jest;
Hned radost, štěstí plodí,
Hned žalost a neřest,
Jaký nás kdy duch vodí;
Ona, jako balzam,
Rány srdce hojí,
Ach, žel, Bože, žel nám,
Když pád ctnostným strojí.

3.
Srdce čisté hledí
Do nebe s důvěrností,
Štěstí, co lež staví,
Nemá žádné stálosti;
Ó bych řečí, skutkem
Zjevil srdce čisté,
Ne pláč, než radosti
Množil, pomoz, Kriste.

4.
Ó bych vždycky mluvil
Pravdu v lásce, tichosti,
Co hada se hájil
Každé ošemetnosti;
Rodičům, vrchnosti,
Všem bližním na světě
Mluvtež pravdu, lidé,
Milosti dojdete.

5.
Lež ať nás nemámí,
Bůh se lhářům protiví,
Vše vyjde na světlo,
Šťastní, kdož jsou pravdiví;
Ten z otce ďábla jest,
Kdo zlou lež miluje,
Kdo ústama přeje,
V srdci zradu kuje.

6.
Byť jsem přízeň světa
Ztratil, to mi neškodí,
Když jen pravda svatá
Po mých cestách mne vodí;
Více sluší Boha
Poslouchat, než lidí;
Plesej, milá duše,
Bůh tvou pravdu vidí.
J. Matouška

Ach, jak hořký jest stav toho,
Pane, kdo má bídy mnoho,
Kdo, vida jiné v hojnosti,
Nemá potřebné živnosti.

2.
Přebídný, kdož, jsa v sešlosti
Bez domu, roucha, v slabosti,
Darmo upí ve své mdlobě:
Ó bych již spočinul v hrobě!

3.
Ach, bídný, když dítky jeho
Prosí chleba vůkol něho,
Ač pracuje ve dne, v noci,
Nenalezá však pomoci.

4.
Jemu slunce smutně svítí,
Krásy zemské nepocítí,
Celý svět v své nádhernosti
Jest proň žalář pln temnosti.

5.
Ó Ty, Bože, Tys Otcem mým,
I chudý jest dítětem Tvým,
Ty chceš, bychom to cítili,
Radost, žalost s ním dělili.

6.
Jestliže ho Tvé řízení
Ke mně pošle k občerstvení,
Ať u mne jisté nachází,
Bez pomoci neodchází.

7.
Dej, ať mnozí zubožení
Skrz mne budou potěšení,
By, jak jsem já lítostivý,
Byl mi Kristus milostivý.
J. Matouška

Lítostivý jest milý Syn Boží,
Sám nás vede k nebeskému zboží;
Vyhlásil, kdo chce k Němu přijíti,
Že k bližním musí milosrdný býti.

2.
Učil všecky v svém svatém kázání,
Řka: blahoslavení milosrdní,
Neb oni milosrdenství dojdou,
Zde časně i věčně v milosti budou.

3.
K bídným lidem měj srdečnou lítost
A k jich psotě žalostné citlivost;
Buď hotov jim ve všem pomáhati,
Nechtěj svého pro ně nic litovati.

4.
Když uhlídáš v neštěstí bližního,
Nechtěj míti potěšení z toho;
Ale spolu s ním nes zarmoucení,
Můžeš-li, učiň v bídě polehčení.

5.
S pilností šetři bližního svého
A čiň všecko rád k prospěchu jeho;
Z svého statku hleď nuzné krmiti,
Žíznivým, truchlým štědře nápoj dáti.

6.
O pocestné lidi též péči měj
A ochotně v dům svůj je přijímej:
V jídle, v pití, čiň jim vždy pohodlí
A hleď, v pokoji ať u tebe bydlí.

7.
Vida nuzného, neoděného,
Zvlášť Pána Boha se bojícího,
Ó dej mu z lásky oděv poctivý,
Aby netrpěl hanby, ani zimy.

8.
Jestli zvíš o člověku nemocném,
Polituj ho horlivým svým srdcem,
Často milosrdně jej navštěvuj,
Aniž se kdy pro nemoc jeho vzdaluj.

9.
Odpouštěj křivdy svým pomluvačům,
I pověsti tvé zlým utrhačům;
Modli se sám za své protivníky,
Dobrým se za zlé ty odplacuj vždycky.

10.
Tak byl Abraham, Lot milosrdný,
Job, Tobiáš byli jim podobní,
Ti milosrdné skutky činili,
Pro ně Bohu i lidem se líbili.

11.
I my hleďme milosrdní býti,
Bližním potřebným dobře činiti;
Budeť nám v Kristu Bůh milosrdný,
Pojme nás k sobě v příbytek svůj věčný.
J. Tranovský

Na sdílnost a na učinnost,
Křesťané, pamatujte,
A jakož vaše povinnost
Jest, nuzné podporujte;
Kristus nám to přikazuje,
I Bůh se tak oslavuje.

2.
Lačnícím pokrmu dejte
A napojte žíznivé,
Nahé rouchem přiodějte,
Potěšujte truchlivé,
Slabé hleďte podepříti,
Potlačené zastoupiti.

3.
Nejen těm, jenž vás milují,
Neb vás o pomoc prosí,
Pomáhejte, jenž bědují,
Všem a kříž těžký nosí,
Hledejte i v skrytě lidí,
Kteří žebrati se stydí.

4.
Láska nebuď vám břemeno,
Kteří v štěstí stojíte,
Neb ctí a slávou své jméno
Dobře činíc zdobíte;
Nejvíc šlechtí bohatého,
Když je štědrá ruka jeho.

5.
Ó jak jsou sladké radosti,
Jež dobročinnost cítí,
Když vidí slzy vděčnosti
Retovaného líti;
Nebeskou slast okušuje
Ten, kdo smutných potěšuje.

6.
Přejným štěstí rádo přeje,
I svědomí jich blaží,
Přízeň lidská se jim směje,
I Bůh je sobě váží
A dá jim u svého trůnu
Života věčnou korunu.

7.
Pospěšme, pokuď čas máme,
Dary tak rozsívati,
Bychom, když běh dokonáme,
Mohli s radostí žáti;
Buďme k bídným lítostiví,
Bude nám Bůh milostivý.
J. Melcer

Dej, Bože, ať sobě vážím
Bližního svého duši
A ji zachovat se snažím,
Jak na drahý dar sluší;
Ty jsi ji stvořil k věčnosti,
I k nebeské blaženosti
Skrz Krista ji povolal.

2.
Bližního k hříchu svoditi,
K bludům a ku marnosti,
Tak štěstí jeho kaziti
I zde i ve věčnosti,
Toto jest dílo lidí zlých
A před Bohem veliký hřích,
Kterýž On trestat bude.

3.
Pomoz, Bože, pracovati
Na oddálení zlého,
U víře utvrzovati
V Ježíše, Syna Tvého;
Všech od zlé cesty odvésti,
Vystříhat jich od neřesti
Bezbožného života.

4.
Mám-li dítky, ať je vodím
K bázni Páně, k moudrosti;
Čeládce své ať neškodím,
Než dopomáhám k ctnosti;
Tys mi je dal, a Ty zase
Požádáš počet v svém čase
Z toho, což jsi mi svěřil.

5.
Jestli jim bohatství zemské
Nemohu zanechati,
Pomoz poklady nebeské
Pro nich shromážďovati,
Zvlášť ať si z mého příkladu
Pobožnost do srdce kladou,
To budiž jich dědictvím.

6.
A kdy bych jen i jedinou
Duši pohoršil, svedl
Zlostí a svou vlastní vinou
Od Tě, Bože, odvedl;
Ó odpusť mi provinění
A dej skrz Krista smíření
Najít milost u Tebe.
J. Matouška

Ctnost je sýtit lačného,
Ctnost je nahého odívat,
Přijat opuštěného
A k nemocnému chodívat;
Než i péč mít o duši
Bližního také sluší.

2.
Ty se z toho raduješ,
Že ti víra pravá svítí;
Proč o to nepečuješ,
By ji mohli jiní míti?
By jim blud a mámení
Nečinily trápení.

3.
Vidíš snad bezbožného,
Pravdy, ctnosti vysměvače,
Ó ať nad duší jeho
Tvé srdce v želi zaplače;
Však on jestiť bratr tvůj,
Bídný, padlý bratr tvůj!

4.
Hlediž ho probuditi
A přiveď ho ku pokání,
Chtěj mu anjelem býti,
Zavři mu neštěstí brány!
Kdo tomu činí zadost,
Činí anjelům radost.

5.
Tam ten padá v zoufání
Pro hřích neb štěstí odporné,
On již ztratil doufání,
Srdce detinské, pokorné
A ve svém utrpení
Jest v hrozném pokušení.

6.
Ó přejž mu potěšení,
Vezmi díl bolesti jeho,
Ulev jeho soužení,
Zažeň zlou mysl od něho,
Ukaž mu milost Boží,
Ať v ní naději složí.

7.
Ó přeblahoslavený,
Jenž někoho získal Bohu,
Všeho zlého zbavený,
Vezme on odměnu mnohou;
Pro té duše spasení
Vezme on oslávení.
K. Kuzmány

O bližního svého duši
Dej, Bože, pečovati,
Ať ji zlý hřích neporuší,
O to chci pracovati;
Ani sám nemám radosti,
Byť jsem byl bez nepravosti,
Když hledím bez pohnutí
Na jiných zahynutí.

2.
Lichá radost, hřích ošklivý,
Těšit se z jiných pádu,
Ten hřeší, kdo není chtivý
Napravit jejich vadu,
Ten sám sebe odsuzuje,
Že bližního nemiluje;
Větší radosti není
Nad hříšných polepšení.

3.
Zbaven jsa bludů temnosti,
Od nich mám odvoditi
Jiných a na cestu ctnosti
Ochotně přivoditi,
Ukázat jim zaslepení,
V jak velkém jsou poblouzení,
Uvést na cestu pravou
A dát jim radu zdravou.

4.
Ne v hořkosti, než v tichosti
Ducha jich napraviti
A příklad jim šlechetnosti
Na Kristu vystaviti
Chci, by Krista spatřovali
A Boha oslavovali,
Tak svíce Jeho díla
Cestě jejich svítila.
C. Cochius

Život jest předrahé dání,
Kterým mne Bůh oblažil,
Co ho zdržuje a chrání,
Jak bych si to nevážil?
Tys mi ho, Bože, daroval,
By jsem ním v dobrém obcoval;
Chci si ho vždy chrániti,
Dle vůle Tvé užíti.

2.
Však nejen mé živobytí,
Než i bližního svého
Povinen jsem si vážiti,
O zdržování jeho
Pečovati dle možnosti,
Sloužiti mu s ochotností
A udílet pomoci
V práci, v nouzi, v nemoci.

3.
Těm, jenž mi slouží, pracují,
Díla příliš těžkého
Nedám, i oni milují
Dni živobytí svého;
Jsem člověk, jsem ctitel Krista,
A lásce bych nedal místa?
Nechci stavět své štěstí
Na bližního neštěstí.

4.
Já chci napomínat vážně
Bližního, i laskavě,
By život si chránil snažně,
Nekazil ho svéhlavě;
Vše co jeho pokoj boří,
Kazí zdraví, život moří,
Chci odvrátit od něho,
Jako od bratra svého.

5.
Slabých rád budu podpírat
V soužení i v nemoci,
Zarmouceným slzy stírat,
Dám potřebné pomoci,
V bídě chci je opatrovat,
Před zahynutím varovat;
Co jim zdržuje zdraví,
Dejž jim, Otče laskavý!

6.
Život jestiť drahé jmění,
Chci ho věrně užívat,
I bližnímu k ochránění
Živobytí přispívat;
Tak, i když odsud vykročí,
Nemusím odvrátit očí
S bázní od hrobu jeho,
Činiv mu dost dobrého.
J. Matouška

Hledáš-li připravit
O čest bližního svého,
Mluvě i slyše rád
Jen o pokleskoch jeho,
Zlostně mu utrháš,
Činíš mu zlou pověst,
Jen mdlob jeho šetříš:
Kdež křesťanství tvé jest?

2.
Když o něm zle smýšlíš
Z pouhého podezření
A skrz falešnou řeč
Činíš mu kormoucení,
Z pýchy, z nenávisti
Jemu se posmíváš:
Zdaž jsi ještě křesťan,
Ač se tak nazýváš?

3.
Kdo rád s utrhači
A posměvači sedá,
Jim k vůli nevinných
Zastávati nehledá;
Ale vyprazdňuje
Jejich dobrou pověst,
Všecko zle vykládá:
Zdaliž křesťanem jest?

4.
Ó člověče, pomni,
Bůh to všecko zajisté,
Cožkoli ty mluvíš,
Slyší na každém místě;
A když nevinnému
Utrháš bližnímu,
Věz, že tím utrháš
Zákonu Božímu.

5.
Když z pobožných máš smích
A víru potupuješ,
Kdo chvály zasloužil,
Ze cti ho oblupuješ,
Ach, věz, pomluvači,
Soudce tvůj nejvyšší,
Jejž ve věrných Jeho
Haníš, všecko slyší.

6.
On slzy pobožných
Od tebe skormoucených,
Vidí a slyší hlas
Proseb jejich skroušených;
Přijdeť jistě ten den,
V němž toho okusíš,
Že po utrhání
Soud trpěti musíš.

7.
I zdaž bych ještě chtěl
Bližnímu utrhati?
Zdaliž ne raději
Cti jeho zastávati?
Budiž ona tobě
Tak drahá budoucně,
Jako tvá vlastní čest,
A retuj ji vroucně.

8.
Bůhť zapovídá zlé
Jazyka užívání
Přísně, ach, varujž se
Hanění, pomlouvání;
Kdo při svých bližních rád
Chválí dary Boží,
Ten i Boha chválí,
Víru v sobě množí.
Št. Leška

Neprosím o světskou slávu,
Ač se ta mnohým líbí;
Dobré jméno má čest pravou,
Dej, ať mi to nechybí;
Má sláva jest povinnosti
Plniti s ochotností,
V lásce stát u ctných lidí.

2.
Dobré jméno jest vzácnější,
Než marná světa sláva,
Než život těla, stálejší,
To po smrti zůstává;
Koho ctné jméno velebí
Na zemi i na nebi,
Ten žije ve dvouch světech.

3.
Ó lítost mám, když kdo vzdychá,
Že mu na dobrém jméně
Utrhá lež, závist, pýcha
Ujímá jeho ceně;
A radost mám, když se chválí,
Že lidé, v lásce stálí,
Chrání jeho poctivost.

4.
Bože, Ty dej, bych lehkostí
Neposoudil jiného,
Žertem a ošemetností
Neškodil jménu jeho;
Závist, pýcha, pomlouvání,
Zlostné posuzování,
To velký hřích před Tebou.

5.
Ty odsoudíš, Ty dáš chválu,
Náš soud bývá klamlivý;
Chráňme si jen svou čest stálou,
Bůh se pyšným protiví;
Kdo jiným slušné cti nedá,
Ten darmo svou čest hledá,
Toho Ty sám ponížíš.

6.
Raději chci vymlouvati
Bližných, jakkoli sluší,
Na dobré jim vykládati
To, co neškodí duši;
Já chci, by jich dobré jméno
Nebylo urazeno:
Tak mne, Bože, povýšíš.
J. Matouška

Dej mi, Bože, přestávati
Na dařích, jenž mi dáváš,
Dej se z toho radovati,
Když jiným požehnáváš,
Bych nezáviděl štěstí,
Rač mne sám k tomu vésti
Tak, abych po cizím jmění
Nedychtil v bludném mámení.

2.
Těm, kteří mi v prácech řádných
A při mém povolání
Podávají rukou snadných,
Množí mé požehnání,
Ať vděčně odměňuji,
Jich mzdu nezadržuji,
Klamu, nespravedlivosti
Varuji se s bedlivostí.

3.
Neprávě nabyté jmění
Nebývá požehnané,
Než přináší zlořečení;
Ale když já se, Pane,
Hájím mrzkého zisku,
Loupeže a nátisku,
Ty uslyšíš mé vzdychání,
Udělíš mi požehnání.

4.
Mám-li také jmění cizí
Ze lsti, z klamu, z podvodu;
Dejž, Bože, ať dřív, než zmizí,
Bližním nahradím škodu;
Raděj chudým chci býti,
Než v nepravosti míti
Jen kratičké utěšení,
Dlouhé pak srdce trápení.

5.
Bože svatý, Ty miluješ
Život ctný, bohabojný,
Ty ho také odplacuješ,
Dáváš mu věk pokojný;
Ó dej mi tak zde žíti,
Ať mohu dny zříditi
V dobrém svědomí, v svatosti
Projít k věčné blaženosti.
C. Cochius

Bože, přítele věrného
Dej mi, Ty můžeš dáti,
Jenž by se mne času všeho
Laskavě chtěl ujati,
Snažil se jen k ctnosti vésti,
Mně v štěstí, také v neřesti
Stále věrným zůstával.

2.
Jenžto kdy bych i poklesl,
Mé nedokonalosti
Nejen trpělivě nesl,
Než mne vedl i k ctnosti,
Ano mne od hříchů směle,
Bludu, neštěstí na těle
I na duši vystříhal.

3.
Než dej i prozřetelnosti,
S kým mám v přátelství vjíti,
Kdo se z pravé směje ctnosti,
Kdo se pobožných štítí,
Kdo jest rozkošník vášnivý
A bíd bližních necitlivý,
Nebudiž mým důvěrným.

4.
Neb člověk hříchem zkažený
I mne snadno nakazí,
Dej ho v každém okamžení
Stříc se, co morní zkázy,
Neb jak můž’ ten, kdo bez studu
Tě, Bože, zapírá v bludu,
Lidem věrným zůstati?

5.
Pakli přítele pravého,
Ó Pane, jsem obdržel,
Dej, abych se ho z celého
Srdce vždycky přidržel,
Dej vděčným být bez pokrytství,
Lehkosti a pochlebenství
Nehledat jen vlastního.

6.
Vštíp do srdce mysl lásky
K přátelům i nevděčným,
I nepřátely v ty svazky
Přiveď k úmyslům vděčným;
Ach, uveď srdce v jednotu,
Uč, že blahoslavenství tu
Jest láska a přátelství.
J. Reguly