ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ač jest mé srdce smutné
Pro mé nepravosti,
Však prosím poníženě,
Ó Bože s výsosti,
Račiž mi spomoci,
Neb ve dne i v noci
K Tobě volám svým lkáním,
Srdečným vzdycháním.

2.
Ty jsi mé potěšení,
I všecka naděje,
Jen k Tobě mám své zření,
Když se mi zle děje;
Tobě se v moc dávám
Se vším, cožkoli mám;
Račiž vždy se mnou býti,
V neštěstí chrániti.

3.
Důvěrně očekávám
Od Tebe samého,
Cožskoli zaslíbil nám
Vedle slova svého;
Ó rač jen kroky mé
Duchem svým říditi
A pomáhej v bázni
Tvé Na tom světě žíti.

4.
A když z tohoto světa
Půjdu do věčnosti
Kteréhokoli léta,
Přej mi té milosti,
Bych v pravém pokání
Došel dnů skonání,
Pevný ve víře zůstal
A k Tobě se dostal.
E. Láni

Ač mne Pán Bůh ráčí trestati,
Však smrti hned nepodává;
Ačkoli zdá se i hněvati,
Však těšiti nepřestává;
Tvář zuřivou,
Mysl dobrou
Vždy k svým zachovává;
I proč se smutíš
A proč se rmoutíš,
Duše truchlá?

2.
Hněv Páně rád nositi budu,
Neb jsem Jemu těžce zhřešil;
Abych se tedy Jeho soudu
Spravedlivému naučil,
Rád pravici
Trestající
Jeho líbat budu;
I proč se smutíš
A proč se rmoutíš,
Duše truchlá?

3.
Ač jsem v světě již opuštěný,
Však v Něho doufati budu;
Zdaliž já budu zahanbený
Při posledním Jeho soudu?
Ty sám, Pane,
Vzhlédniž na mne,
K Tobě volám věrně;
I proč se smutíš
A proč se rmoutíš,
Duše truchlá?

4.
Odstuptež, vy všickni, ode mne,
Kteří činíte nepravost;
Neb sám Hospodin jestiť při mně
A přijal jest mne na milost;
On zarmoutí,
On potěší,
Pokorných povýší;
I proč se smutíš
A proč se rmoutíš,
Duše truchlá?
E. Láni

Ach, Bože, jak mnohá žalost
Přichází mně v nenadálost!
Cesta života jest kluzká
A do nebe brána úzká.

2.
Tělo, krev jen marnost hledá,
Ku nebi se vésti nedá;
I kam se mám obrátiti?
K Kristu budu zření míti.

3.
Při Něm najde srdce radu
A potěchu v každém pádu;
Neb kdo zahanben kdy býval,
Kdo v Kristu naději míval?

4.
Nech se, co chce, se mnou děje,
Tys, ó Kriste, má naděje;
Každý kříž, každé trápení
Uleví Tvé potěšení.

5.
Když naději kladu v Tobě,
Cítím svatý pokoj v sobě,
Když se v smutku modlím, zpívám,
Tuť veselé srdce mívám.

6.
Protož jsem to často pravil:
Než bych se Tebe pozbavil,
Chtěl bych raději umříti
Aneb narozen nebýti.

7.
A tak, pokuď budu živý,
Chci kříž nést a být bedlivý,
Můj Bože, spůsob mne k tomu,
Ať se strojím k Tvému domu.

8.
Pomoz mi šťastně začíti,
Ať mohu běh svůj zříditi,
Dej přemoci krev i tělo,
By hříchů hanby nemělo.

9.
Chraň mne v pravé víře sobě,
Ať jsem živ i mrtev Tobě;
Ježíši, mé potěšení,
Slyš mne a dej mi spasení.
M. Moller

Ach, Bože, slyš mé lkání a volání,
Nedej mi v bídách upadnout v zoufání;
Ach, již dosti
Té těžkosti!
Dej mi po ní cítit Tvé smilování!

2.
Bez vůle Tvé nic nemůže se státi,
Ty můžeš kárat, můžeš i žehnati!
Zasloužil jsem,
V hříších žil jsem;
Rač zas po bouřce slunci svítit dáti.

3.
Duch Tvůj upevniž mne v trpělivosti
A pomoz snášet kříž se zmužilostí;
K Tvé pomoci
Ve dne v noci
Hledí duše má s celou důvěrností.

4.
Věřím, že mne máš ve svém pečování;
I proč bych v kříži měl padnout v zoufání?
Já se Tvému
Otcovskému
Ufám ve vší bídě slitování.

5.
Každé neštěstí časem se promění,
Každé časem svým přijde ku skončení;
Věřím silně,
Že Ty i mně
Dáš pítí kalich svého potěšení.

6.
I já přemohu mocí Ducha Tvého
Všech nepřátel zlost, i sebe samého;
A tak v Tobě
V každé době
Budu mít pravou radost srdce svého.

7.
A jednou v nebi v svatých společnosti,
Hlásat budu slávu Tvé velebnosti:
Bůh je svatý
A bohatý
V moci a v lásce, v pravdě a v moudrosti.
P. Schechsius, E. Mlynárov

Ach, jak Ty hráš s dítkami svými,
Nestihlá Božská moudrosti!
Hned napájíš věcmi hořkými,
Hned sytiš duši sladkostí,
Hned patříš na ně zuřivě,
Hned je těšíš přívětivě.

2.
Měníš divně lehkost i tíži,
Radost i žalost směšuješ;
Časem skrýváš se, když jsem v kříži,
A všelijak mne zkušuješ,
Bude-li mi to příjemné,
Co Ty chceš a činíš ve mně.

3.
Pane, Ty znáš, že jako děti,
Já jen to chci, co šmakuje;
Nechci a nemohu věděti,
Že hořkost k zdraví směřuje;
Já vždy mám v medu raději,
Než v žluči, chuť a naději.

4.
Jak často jsem v té věci zbloudil,
Odpusť, Pane, mé křehkosti,
Za tím všecko, cožs Ty usoudil,
Chci přijímat s poddaností;
Co mi přeješ, nic neb mnoho,
Já vždy vděčen budu toho.

5.
Mezitím děkuji upřímně,
Žes tak otcovsky se mnou hrál,
K mému dobrému ponížils mne,
Avšak od pádu zachoval,
Položils kříži mému cíl,
Abych po smutku vesel byl.

6.
Měj i dále svou vůli se mnou
A konej divy na zemi;
Spravuj mne a měj stráž nade mnou,
Všudy hleď k mému spasení;
Pomoz při tom, bych děkoval
I za to, žes mne zkušoval.

7.
Já se Tobě vděčně poddávám,
Vím, že dobré máš mínění,
Neb užitek v duši poznávám,
Ač i tělu milé není;
Veď mne podle své líbosti,
Jen přiveď šťastně k věčnosti.
S. Hruškovic

Bůh ohněm svaté světlosti
Osvěcuje mé temnosti:
Pán strážce života mého,
Proč bych se měl báti zlého?

2.
Byť lidé zlí kuli rady
A strojili mi úklady,
Sami by v osídla padli,
Které mně ku pádu kládli.

3.
Bůh mne v nebezpečenství mém
Skryje pod svým svatým štítem;
Pod ním státi budu stále,
Jak na nepřemožné skále.

4.
On sám ráčí mne těšiti,
Že chce duši mou chrániti,
A já vyznám s upřímností;
Co jsem, z jeho jsem milosti.

5.
Láska Tvá při mně, můj Pane,
Ať i na dále zůstane;
Jen ku Tobě mám své zření,
Slyš mé pokorné modlení.

6.
Nekryj tváři své přede mnou,
Ale drž stráž svou nade mnou
A račiž mi z mé těžkosti
Pomáhat, Bože s výsosti.

7.
A ty, duše, Pána svého
Oslavuj času každého
A čiň mu čest, pokud věku
Dávati ráčí člověku.
B. Schmolke

Co Bůh činí, vše dobré jest,
Svatá jest vůle Jeho;
Co mi naloží, chci rád nést,
Neb silně věřím v Něho,
Že on mne sám,
Jak dobrý Pán,
Vytrhne z všeho zlého;
Já se spouštím na Něho.

2.
Co Bůh činí, vše dobré jest,
Vím, že mne nezavede;
Neb není při Něm žádná lest,
On mne v nebe uvede;
Já přestávám
A dosti mám
Na Jeho dobrodiní;
On mé neštěstí změní.

3.
Co Bůh činí, vše dobré jest,
On mne má v paměti své,
On skončí všecku mou neřest,
Ani za lékařství mně
Jedu nedá,
A tak teda
Já vždy stavím na Něho
Za dnů života svého.

4.
Co Bůh činí, vše dobré jest,
On mi zlého nepřeje,
On mne chce od zlého odvést,
On jestiť má naděje;
Přijde ten čas,
V který mne zas
Potěší a učiní
Zjevné, jak se mnou míní.

5.
Co Bůh činí, vše dobré jest,
Musímli okusiti
Hořký kalich, také neřest,
Předce se odstrašiti
Nedám, neb mé
Sám milostně
On osladí hořkosti
A sprostí všech žalostí.

6.
Co Bůh činí, vše dobré jest,
Já chci při Něm zůstati,
On mne pro jména svého čest
Z hrdla smrti vychvátí
A mne z hrobu
V onu dobu
Pojme do ráje svého;
Já se spouštím na Něho.
S. Rodegast, E. Mlynárov

Což můj Bůh chce, to se vždy staň,
Nejlepší vůle Jeho: On zajisté spomáhá sám,
Těm, jenž doufají v Něho;
On i z nouze pomoct může
A tresce nás v mírnosti;
Kdo v Něj doufá, nechť nezoufá,
Nikdáť svých neopustí.

2.
Pán Bůh jest mé potěšení,
Můj život, má naděje;
Jak můj Bůh chce, nechť tak činí,
Mně se křivda neděje;
Jeho slova jsou pravdivá,
Sčítalť všecky vlasy mé;
Péči o nás má v každý čas,
Od Něho všecko máme.

3.
Protož chci svět opustiti
A půjdu k Bohu svému,
Kdykoli se Mu líbiti
Bude, dávám se Jemu;
Též duši svou poroučím
Mu Při hodince poslední;
Tys, můj Pane, přemoh’ za mne
Smrt, hřích, pekelné brány.

4.
Ještě to jediné žádám,
Nerač mi odpírati,
Kdyby mne chtěl svésti satan,
O nedejž mi zoufati!
Braň a spomoz zvítěziti,
Však jsi Ty mocným Pánem;
Kdož to žádáš, naději máš,
Rci spolu se mnou: Amen!
A. Plintovic

Čím větší kříž, tím bližší nebe!
Kdo zde nic neměl trpěti,
Ten nezná Boha, ani sebe,
Smrt a soud nemá v paměti;
Ten bude blahoslavený,
Koho Bůh cvičí v soužení.

2.
Čím větší kříž, tím lepší křesťan!
Voják se poznává v boji;
Nic neumí, kdo nebyl trestán;
Zem bez déště pustá stojí;
Zlato se v ohni probuje,
A křesťan v kříži zkušuje,

3.
Čím větší kříž, tím dražší víra!
Palma pod břemenem vstává;
Sladké víno z hrozna se sbírá,
Jestli se do presu dává;
Víra v kříži roste, hoří,
Jak perly v bouřlivém moři.

4.
Čím větší kříž, tím více lásky!
Vítr plamen rozduchuje!
Kříž ruší jen bezbožných svazky,
Pobožných více zkušuje;
On lásce ctnostné osoží,
Jako olej oheň množí.

5.
Čím větší kříž, tím víc naděje!
Ta nikdy nezahanbuje;
Ač zlý svět se z pobožných směje,
Ale Bůh si je libuje:
Kotva nedá utonouti,
Ani naděje zhynouti.

6.
Čím větší kříž, tím smrt milejší!
Tuť mine, co nás zde souží.
Poutník, čím je cesta příkřejší,
Tím víc po spočinku touží;
Duch jen v nebi, tělo v hrobě
Najde stálý pokoj sobě.

7.
Čím větší kříž, tím větší sláva
A koruna na výsosti,
Kterou Bůh zvítězilým dává
Po boji v oné radosti!
Ten poklad když máme v nebi,
Kříže bát se nepotřebí.

8.
Čím větší kříž, tím Bůh jest bližší!
Když lidská pomoc přestává,
Tu hledáme pomoci vyšší,
A Bůh rád nám ji podává;
Kdo pobudnul si v trápení,
Ten pilný bývá v modlení.

9.
Ukřižovaný, uč mne kříž tvůj
Vždy víc a víc milovati;
Ty buď můj vůdce, Těšitel můj
A rač srdci mému dáti
Víru, lásku a naději,
Ať kříž snáším tím raději.
B. Schmolke, S. Hruškovic

Doufej v Boha svého,
Duše, dne každého,
On ti ve dne i v noci
Přítomen je k pomoci!
Jen doufej v Něho silně,
Spomůže neomylně.

2.
Doufej v Boha svého
V čas kříže každého,
Který tě truchlou činí
A svést od Boha míní;
On tvůj smutek promění
V radost a potěšení.

3.
Doufej v Boha svého
V den soužení všeho,
Když tě hříchové tvoji
V svědomí nepokojí;
On již tě toho všeho
Sprostil skrz Syna svého.

4.
Doufej v Boha svého
Času nešťastného,
Jsouc od svých opuštěna,
Od nepřátel soužena;
Věř, kdo se na Něj spustí,
Toho On neopustí.

5.
Doufej v Boha svého,
Když anjela svého
Vysílá na tvář země,
By mořil lidské plémě;
Bůh jest ten lékař pravý,
Raní, než i uzdraví.

6.
Doufej v Boha svého
V čas boje zhubného,
Který mnohé končiny
Obrácí v pustotiny;
Bůh může i v čas boje
Tobě popřít pokoje.

7.
Doufej v Boha svého
I času drahého,
Nebo Bůh náš na nebi
Zná, čeho nám potřebí;
On dítky své vyživí,
Jsa Otec dobrotivý.

8.
Doufej v Boha svého,
Když pro jméno Jeho
Zde snášíš utrpení
I statků pozbavení;
Co kdo pro Něj zde ztratí,
Věř, On tam hojně vrátí.

9.
Doufej v Boha svého
V čas skonání svého,
Neboť tam láska Boží
Věrně s tebou naloží;
Ač tělo lehne v hrobě,
Duši pojme On k sobě.

10.
Doufej v Boha svého,
Otce laskavého,
On tvou žádost vyslyší,
K pomoci ti přispíší;
Zač Jej, duše má, vděčně
Budeš slaviti věčně.
J. Lednický

Doufej v Boha, vida strašnou
Bouři viset nad sebou,
Když budoucnost s tváří mračnou
Smutná stojí před tebou.

2.
Doufej v Boha, když do houšti
Steska tvá tě zamotá,
I když hvězdu tvou na poušti
Skryje hustá mrákota.

3.
Doufej v Boha, když se mstiví
Proti tobě zdvihují,
Když ti lidé zlostní, lstiví
Osídla nastrojují.

4.
Doufej v Boha, byť nad pravdou
Lež vítězství slávila,
Aneb nevinnost v neštěstí
Potlačená slzila.

5.
Doufej v Boha, když jako sen
Mizejí tvé radosti,
Když, co jeden dal šťastný den,
Druhý béře v rýchlosti.

6.
Doufej v Boha, když přátelé
Tvoji smrtí padají,
A tebe bolestné žele
V samotnosti čekají.

7.
Doufej v Boha, když i tobě
Anjel smrti pokyne,
Když ti při tvém tmavém hrobě
Čas života doplyne.

8.
Doufej v Boha, poruč Otci,
Co tě trápí důvěrně;
Běh světa jest v Jeho moci,
On jej řídí vždy věrně.

9.
Před Ním musí se skloniti,
Jej poslechnout každá moc,
Jeho slovo můž’ skrotiti
Bouři, v den proměnit noc.

10.
Jeho slovo můž’ podvrátit
Radu lstivých chytráků,
Jim k záhubě můž’ obrátit
Osídla zlých mudráků.

11.
Jeho slovo v slavném rouše
Vyvede nás z hrobu ven;
Doufej tedy, truchlá duše,
Až přijde tvé spásy den!
J. S. Gopp, J. Melcer

Dobře staví, kdo zná a ví,
Jak má v Boha doufati;
Kdo Ježíše přidrží se,
Bude s Ním přebývati:
Protož k Tobě v každé době,
Ježíši, naději mám;
Potěšení, své spasení
Živ, mrtev v Tobě skládám.

2.
Byť se na mne lstivě, zlostně
I celý svět obořil;
Avšak mocí Tvé pomoci,
Vím, že by ho pokořil;
Když mám Tebe vůkol sebe,
Milost Tvou, Ducha Tvého,
Nebojím se, neděsím se
Smrti, ni ďábla zlého.

3.
Vždy se těším a bezpečím,
Že mi to ráčíš dáti,
Abych s Tebou vírou pravou
Mohl se těšívati;
Dej mi Srdce nové, vroucné,
Chraň těla i mé duše;
Po časnosti ve věčnosti
Uveď mne do své říše.
J. Kohlross

Důvěro má, potěšení,
Bože můj, ó schráno má!
Tys světlo mého spasení,
Když vůkol mne noc temná;
I po cestách odpornosti
Shlédám radu Tvé moudrosti;
I voď mne svou pravicí,
Jak Ty chceš, ne jak já chci.

2.
Od let prvních mé mladosti
Tys mne věrně spravoval,
Dodal síly mi v slabosti,
V zármutcích potěšoval;
Zkusil jsem, že vyslyšení
Došlo u Tě mé modlení;
I voď mne atd.

3.
Ty Bůh věčně požehnaný,
Co činíš, vše dobré jest;
Radost, život, žel, skonání
Od Tebe chci vděčně nést;
Ty znáš břímě naložiti,
Ty znáš ho i uleviti;
I voď mne atd.

4.
Řeď mne, bych tak vynakládal
Život, jako žádáš sám;
Ty-lis cesty mé spořádal,
Zle se mi nezvede, znám;
Jestliž mne Tvá ruka vodí,
Kdo z nepřátel mi uškodí?
I voď mne atd.

5.
Nevidím-li konce kříže,
Ni prostředku žádného
K zbavení se jeho tíže,
Znám Tě, Boha věrného;
Ty máš cesty nad vše cesty,
Moc Tvá cestu mi proklestí;
I voď mne atd.

6.
Buď mne trápí zlostní lidé
A mne v posměch uvádí,
Buď upím v nemoci, v bídě,
Buď mne přítel můj zradí;
Cokoli na mne dopustíš,
Vím, Ty mne sám neopustíš;
I voď mne atd.

7.
Ne hodnosti, ne úřady,
Ani, co jen svět svým dá,
Slávu, rozkoš a poklady
Moje srdce nehledá;
Má radost jest v Tě doufati
A na Tobě přestávati;
I voď mne atd.

8.
Tvým se rukoum já poroučím,
Cele ubezpečený,
Že tam všeho konec uzřím
Zlého, když se promění
V radost, a v tváři jasnosti
Tvé zdejších cest Tvých tajnosti
Spatře, seznám radostně,
Žes mne vodil milostně.
K. Kuzmány

Jakž Bůh ráčí, tak já chci též,
Nedám se mámiti nic;
Ač mne trápí můj těžký kříž,
Byť bylo toho i víc;
Smím však říci, že mé věci
Všecky Bůh spokojí ctně;
Nechť tak kráčí, jak On ráčí,
Můj krok půjde bezpečně.

2.
Jakž Bůh ráčí, já svoluji
A dávám všemu místa;
Bůh, jemuž neodporuji,
Chce mne zkusit dojista:
Zdaž poddaně metlu Páně
Snášeti budu chtíti;
Ach, nechci já, to můj Bůh zná,
V ničemž Mu odepříti.

3.
Jakž Bůh ráčí, Jeho vůli
Oblibuji všelijak;
Když Bůh dopouští nevoli,
Kdo jí můž’ změnit jinak?
Vtip, umění platné není,
Bych pak Mu i vzdoroval,
Na reptání, mé hněvání,
Asnad by On něco dbal?

4.
Jakž Bůh ráčí,
Nechám jíti,
Oblíbím vše srdečně;
Byť chtěl nepovolným býti,
Vězel bych ve zlém věčně;
Jistáť věc ta, věk, má léta
Že jsou v počtu u Něho;
Protož k cíli každou chvíli,
Jak chce, půjdu pro Něho.

5.
Jakž Bůh ráčí, nechť má věc jde,
Buď mi milo, nebo žel?
Na tom stavět chci svou věc zde,
Abych obojímu chtěl;
Nechť pak jest tak, aneb jinak,
Nic mne strašiti nemá;
Černé, bílé přijmu mile,
Však mi Bůh svou milost dá.

6.
Jakž Bůh ráčí, nechť běží tak
Má věc vždy, v každé době;
Nepřijde-li štěstí dnes, však
Čekám ho zítra k sobě;
Co Bůh dá kdy, to přijde vždy,
Ač i nespěšně kráčí;
Mnoho nedbám, když Boha mám,
On dá štěstí, když ráčí.

7.
Jakž Bůh ráčí, tak buď můj díl,
Od Něho víc nežádám;
Bůh mým věcem uložil cíl,
Život můj dotud, hádám,
Trvati má; protož i já
Na grunt stavím raději,
A každý den na Boha jen
Spoléhám svou nadějí.

8.
Jakž Bůh ráčí, vše za vděk mám,
Stoje v trpělivosti;
Bůh jestiť můj pomocník sám,
Bych stál vprostřed bídnosti;
Byť pak byl v hlad neb v smrt můj pád,
Budeť mne retovati;
A tak tudy vyhrám všudy,
V životě i při smrti.
Bedřich Saský

Já říkám: Jakž Bůh chce!
V tom slovu líbost mám;
Svatá Boží vůle
A rozkaz má rozkoš jest;
Již já nejsem svůj sám,
Jeho chci být, není nic lepšího nad tu čest.

2.
Já věřím, jak Bůh chce;
Na té skále stavím,
Ač mne brány pekla
Zkazit chtějí konečně;
Slovo Boží, to vím,
Nepomine, když to mám, nepohnuť se věčně.

3.
Já živ jsem, jakž Bůh chce;
Na tom rád přestávám,
Jemu jsem se oddal
S tělem i s duší cele;
Co činí, za vděk mám
A živ jsem s Bohem svým pokojně a vesele.

4.
Já trpím, jakž Bůh chce;
Tak nemnoho trpím,
On sám nejlépe ví,
Jak mnoho mohu snésti;
Můj kříž jest znakem mým,
Bůh když raní, zas uzdravuje mé bolesti.

5.
Já doufám, jakž Bůh chce;
Mé naděje kotva
Stojí, nechť lodí mou
Zmítá vichřice mnohá,
Mne ta slova kojí:
Nebudeť zahanben, kdo doufá v svého Boha.

6.
Já umru, jakž Bůh chce;
Smrt má jest ziskem mým,
Má víra nedá mi
Ni v smrti zahynouti;
Tomu jistě věřím,
Že v Kristových ranách šťastně mohu usnouti.

7.
A protož, jakž Bůh chce,
Nech tak můj krok běží;
Byť pak bída i kříž
Chtěly se mne zmocniti,
Můj grunt v tom záleží:
Nemůž’, nemáť, nechce nikdy mne Bůh zapříti.
Ben. Smolke, J. Blasius

Já v Boha milého
Doufám dne každého,
On mne můž’ retovati,
V úzkostech spomáhati,
Neštěstí mé změniti
A rukou svou brániti.

2.
Ač mnoho hříchů mám,
Však proto nezoufám,
Než Kristu Pánu svému
Důvěřím se samému;
V Jeho ruce se dávám,
Buď mru, buď živ zůstávám.

3.
Ač umříti musím,
Smrt bude ziskem mým
A Kristus jest můj život,
Jemu se já dávám v moc;
Když duše vyjde z těla,
Opatříť ji docela.

4.
Amen zpívajíce,
Tě, Kriste, chválíce,
Prosíme, rač nám dáti
Zde v pravé víře státi
A potom všem společně
S Tebou kralovat věčně.
Sig. Weingärtner, A. Plintovic

Jestliže mnohé dobré věci
Z rukou Páně jsme přijali,
Když ráčí zlé na nás uvrci,
Proč bychom odporovali?
Zdaž netresce,
Koho mít chce,
Z upřímného srdce?
Buď Jeho jméno
Od nás chváleno
Až na věky.

2.
A proto, byť nám odjal statky,
Nezoufejme, žalostíce;
Však jsme přišli z života matky
Na ten svět, nic nemajíce;
A Bůh milý v každou chvíli
Živí nás a silí;
Buď jeho jméno
Od nás chváleno
Až na věky.

3.
Byť nám odjal manželky, dítky,
Ano i nás byť usmrtil;
Však béře všecky v své příbytky,
Kdožby jen v Něho zde věřil;
Co Pán Bůh dal,
To také vzal
A tak jen své odjal;
Buď Jeho jméno
Od nás chváleno
Až na věky.

4.
Kdo proti nám, když Bůh s námi jest?
Živí i mrtví jsme Jeho;
Ďábel, smrt, peklo, žádná neřest
Neodloučí nás od Něho,
Meč, povodeň,
Žalář, oheň,
Ni zlost světa všeho;
Buď Jeho jméno
Od nás chváleno
Až na věky.
J. Tranovský

Hospodin ráčí
Sám pastýř můj býti,
Nebudu v ničem
Nedostatku míti,
Neb On mne pase
Na pastvách rozkošných,
Přivodí časně
K pramenům vod živých,
Duši mou pro své
Jméno občerstvuje,
Po stezkách přímých
Šťastně sprovozuje.

2.
Byť se mi pak kdy
Dostalo i jítí
Přes to ůdolí
Stínu strašné smrti,
Tys, Pane, se mnou,
Nebojím se zlého,
Těším se z berly,
Též i z prutu Tvého;
Ty mne sýtíš sám
Hojně při svém stole,
A na to hledí
Moji nepřátelé.

3.
Ty mi každý den
Pokrm připravuješ
A kalich můj sám
Štědře naplňuješ;
A pokuďkoli
Přeješ mi života,
Tvá sprovodí mne
Milost a dobrota.
I buduť v Páně
Domu přebývati
A po všechen věk
Jej oslavovati.

I proč se máš rmoutiti,
Ó duše má milá?
Hleď Tomu věrna býti,
V Něhožs uvěřila;
Spust se jen na Něho,
On všecko tak zná vésti,
Že bude k tvému štěstí
I to, co je zlého.

2.
Nebo Bůh neopustí
Nikdy nižádného,
Kdo se jen na Něj spustí,
Maje víru v Něho;
Ač i divně vodí,
Však nechtěj se lekati,
Budeš to spatřovati,
Že tě vysvobodí.

3.
Směle můžeš na Něho
Vždycky spolehnouti,
Hojnost všeho dobrého
Při Něm dosáhnouti;
Neb co Bůh chce dáti,
Tomu nikdy nezbrání
Lidské usilování:
Musí se tak státi.

4.
On vše ku své cti řídí
A k tvému spasení:
Co má být, žádný z lidí
To v ničem nezmění:
A co Bůh nestrojí,
Kdo to můž’ vynutiti?
Co chce, to musí býti:
Vůle Boží stojí.

5.
Protož Jemu samému
Já se vždy oddávám,
Jemu a ne jinému
Líbiti se žádám:
Jeho vůle jest má,
A ta jest vždy nejlepší;
Šťastný, kdo se ní těší,
Ten to se mnou pozná.

6.
Tvou slávu, Hospodine,
Pokuď jsem na zemi,
Dej, ať nade vše jiné
Hledám věcmi všemi;
Potom, když do nebe
Přivedeš mne z milosti,
V pravé dokonalosti
Budu chválit Tebe.
J. Hermann, S. Hruškovic

K Bohu patřím doufanlivě,
Od něho v soužení
Čekám spomožení:
On mi dá ho milostivě:
Sliby Jeho věrné jsou,
Prosby pomoc přinesou.

2.
Nebe, země jest dům jeho,
On v něm rozkazuje,
Všecko nařizuje:
Co se mi stát může zlého?
On jest Otec můj pravý:
On můj los dobře spraví.

3.
Anjel Jeho jest i neřest,
Nímž on v smilování
Volá mne k pokání;
Pokorně tak snáším i trest,
Vím já, že ten prut Boží
Radost moji rozmnoží.

4.
Jen tu dal trpkosti míru,
Jak potřebná byla,
By mi osožila;
Již pak shlédne na mou víru,
Bídu moji ukrátí
A svou milost navrátí.

5.
Protož k Bohu mám své zření,
Pln jsa důvěrnosti
Vždy k Jeho milosti;
Zkusilť jsem, že spomožení
Na Něm jistotně mívá,
Kdožkoli Jeho vzývá.
K. Kuzmány

Kdo jen na Boha se spoléhá
A v Něm skládá svou naději,
Nech, jako chce, kříž naň doléhá,
On vše přemůž’ nejsnadněji;
Bůh se svých ve dne i v noci
Ujímá, dává pomoci.

2.
Když se vstříc věrným zlý svět klade
A jich bezživotí hledá,
Tu Bůh, co zřídil ve své radě,
Lidské síle změnit nedá;
Byť svět povstal se vší zbrojí,
Když Bůh chce, to slovem kojí.

3.
Co nám naše pomůž’ starání?
Co naše: ach! ouvé! běda?
Co, že při každém ranním vstání
Srdce v pláči se usedá?
Svým pláčem a svou žalostí
Množíme jen své těžkosti.

4.
Ach, počkej, duše milá, málo
A přestaň na vůli Boží;
Co se kdy z vůle Boží stalo,
To vedlo k věčnému zboží;
Bůh, jenž nás vyvolil sobě,
Ví, čeho potřebí tobě.

5.
On zná čas příhodný pomoci,
A co nám jestiť k dobrému,
Jestli jen my ve dne i v noci
Upřímně voláme k Němu;
Tu dřív, než se domníváme,
Jeho milost uhlídáme.

6.
Nemnívej, sedě v kříže peci,
Že Bůh na tebe zapomněl
A že by jen těch lidí věci,
Jenž v štěstí jsou, na péči měl;
Ach, časem se to vše změní,
Nic v světě stálého není.

7.
Ach, jest to Pánu velmi snadné
Z chudého boháče činit;
Tu hned boháč do nouze padne,
Jaknáhle to chce Pán Bůh mít;
On zvyšuje, on snižuje,
Divy své tak provozuje.

8.
I zůstávej na cestě Boží
A konej věrně své věci;
Spoléhni se na věčné zboží,
Bůh tě bude mít na péči;
Věř, že kdo se na Něj spouští,
Toho nikdy neopouští.
J. Neumark, D. Horčička

Kdo ochrany Všemocného
V neštěstí svém požívá,
Ten v otcovském lůnu Jeho
V bezpečnosti spočívá;
Protož, člověče, vždy říkej:
Bůh jestiť mé doufání!
K Němu, k Němu se utíkej,
On slyší tvé volání.

2.
Bůh tě z osídla lstivého
Lidské ošemetnosti
A z pokušení každého
Vytrhne svou mocností;
On ti bude pevná schrána
A nedá ti klesnouti,
Stánku tvého žádná rána
V nejmenším nezarmoutí

3.
Bůh anjelům svým o tobě
Ráčil rozkaz vydati,
Že tě mají v každé době
Vodit a ostříhati,
On dí: že mne zamiloval,
Chci ho i já milovat;
Že se ve mne důvěřoval,
Já budu ho varovat.

4.
Když bude ke mně volati,
Jistě že jej vyslyším,
Z neštěstí ho retovati
Sám s mocí svou přispíším:
Chci mu požehnání svého
I života přidati;
By tak moc spasení mého
V pravdě mohl poznati.

5.
Pane, já Tvé svaté sliby
Za štít sobě vyberu;
Není v slovu Tvém pochyby,
V něm plnou mám důvěru;
A s pokojnou duši říkám:
Bože, Tys mé doufání;
K Tobě, k Tobě se utíkám,
Slyš, ó slyš mé volání!
Seyb. Heiden

Když se bída valí na mne,
V světě se mi zle děje,
Starost tlačí přenáramně
A slabne má naděje;
Těžkáť věc v té smutné době
Víru k Bohu, k bližním, k sobě
Zachovati v celosti;
Bože, kdybych měl klesati
A pod křížem omdlévati,
Posilni mne v slabosti.

2.
Daremnéť jest vše kvílení,
Křik a strach neosoží,
Než zveličuje soužení,
Nepokoj ještě množí;
Ale kříž svůj tíše nésti,
Trpělivým být v neřesti,
Toť nejvíce prospěje;
Rány mé nejlépe hojí,
A slouží mně ku pokoji
Víra jen a naděje.

3.
Zdaliž nejsem ctitel Krista,
Zdaž křesťanem nesluji?
Než tak budu ním dojista,
Když Krista následuji.
Jak tichý můj Ježíš milý,
Jak pokojný a zmužilý
Byl v nejtěžším soužení;
On skrz trpělivost mnohou
Zalíbil se velmi Bohu
A přišel k oslavení.

4.
Pomoz dobré mysli býti,
Bože, v tom mém soužení
A naději netratiti,
Nezoufat v pokušení;
Však Ty znáš mé utrpnosti,
A u Tebe moci dosti,
I rada vždy hotová;
Jen ať duch zvítězí v boji,
Pak si tělo to v pokoji
Zamkni, tichost hrobová.

5.
Preč, vy péče a starosti!
Bůh skončí mé soužení
A po krátké útrpnosti
Sladké dá potěšení;
Jen na chvíli zde bojuji,
K úlevě jisté putuji,
To duch můj ve mně praví;
Bůh mne po té smutné době,
Po té bídě pojme k sobě
A všecko dobře spraví.
S. Tomášik

Když strašná bouře táhne
A hustá mračna ze všech stran,
Když všecko strachem vadne,
Že se zatměl nebeský stan:
Tu bdíš Ty, Hospodine,
Nebos Pán nebes i země,
To vyznává každé plémě
I v té strachu hodině.

2.
Tak i já, když se valí,
Ach, na mne mračna neřestí,
Buď zblízka neb i zdálí
V tomto údolí bolestí,
Doufám v Tebe, Otče můj!
Věřím, že mne neopustíš,
Cokoli na mne dopustíš;
Jen vždy stůj při mně Duch Tvůj.

3.
Mé bouře jsou mnohý kříž,
Nedostatek i nemoci,
I žravých neřestí tíž,
Nepokoj ve dne i v noci;
Však když jen k Tobě zření
V vroucí modlitbě obrácím,
Hned velké síly nacházím
A pramen potěšení.

4.
Ach, nedejž mi zoufati,
Bože, ve mnohém trápení,
Pomoz raděj v tom státi
I v nejtěžším pokušení,
Žes Ty sčetl vlasy mé,
Když i raníš, léčíš zase,
Ty pomáháš v jistém čase;
Tak vedeš řízení své.
J. Seberini

Když v bídách v úzkostech
Obrácím oči své
Ku nebi, můj Pane,
U vroucím Tě vzývání,
Ty sám vyslýcháš mne,
Tak že neodcházím bez
Tvého smilování.

2.
Má pomoc a schrána
Přichází od Tebe,
Jenžs nebe i zemi
Ráčil mocně stvořiti;
Žádný v mé potřebě
Nemůže, než Ty sám, pomoci uděliti.

3.
Ty činíš, že nohy
Mé neukluznou se,
Ty mne sám sprovázíš
Na všelikých cestách mých,
Bych nezšel s cesty Tvé,
Když mne tělo i svět chce uvést do sídel svých.

4.
Věrný strážce lidský,
Oči Tvé dnem, nocí,
Neb nespíš, nedřímeš,
Patří stále na všecky,
Kteří se Tvé moci
Oddali a Tebe vzývají v těžkostech svých.

5.
Uchovej mne, Pane,
Neštěstí každého,
Zvlášť duši mou rač sám
Otcovsky ostříhati
Před lstí ďábla zlého,
By se mi nic zlého nikdy nemohlo státi.

6.
Požehnej mé kroky,
Východ i vchod, Pane,
Mé činy i řeči
Rač také spravovati;
Buď milostiv na mne,
Ať mohu zde běh svůj spasitelně skonati.

7.
A když z toho světa
Preč budu se bráti,
Pomoz mi, ať v Tobě
Usnouti mohu tíše,
Vesel z mrtvých vstáti;
Potom rač mne přijat do nebe, pro Ježíše.
M. Löwenstern, E. Mlynárov

Komu Pán Bůh veselého
Ducha ráčil popříti,
Že netrápí srdce svého,
Než vždy můž’ se těšiti,
Ten převeliké milosti
Došel od Boha svého;
Načež i já v své žalosti
Zpomínám dne každého.

2.
Srdce mé někdy radostí
Též naplněno bylo;
Nyní plné jest žalosti
A veselí pozbylo;
Zármutkem jsem obklíčený,
Nevím nic o radosti,
Neučiní-li Bůh změny,
Musím zhynout teskností.

3.
Chodím v smutku dne každého,
Trápí mne mé myšlení;
Schne kořen života mého
Pro tesknost a soužení,
Se slzami chléb svůj jídám,
Sen utíká od očí;
Kdyže konec těmto bídám,
Kdy útěcha přikročí?

4.
Než věřím, že mne, Bože můj,
Neopustíš v úzkosti,
Ukážeš mi obličej svůj,
Zprostíš zdejší těžkosti:
Ach, Bože, pro Syna svého
Račiž to učiniti
Tak, abych času každého
Mohl tě velebiti.

5.
A ty, duše, upokoj se,
Přestaň víc naříkati,
Bohu svému důvěřuj se
A hleď v Něho doufati!
On věřícího žádného
Nikdy jest neopustil;
Protož povinnost každého,
Aby se na Něj spustil.
G. Motešický

Má duše se nespustí
Nikdy Boha svého;
Neb On též neopustí
Mne času žádného;
On jest má naděje,
On mně ve dne i v noci
Přítomen jest k pomoci,
Když se mi zle děje.

2.
A byť mne opustili,
Jak se v světě děje,
Přátelé moji milí,
Však mi Bůh můj přeje;
Živí mne z milosti
A zbaví všeho zlého,
Duši, tělu škodného,
Přivede k radosti.

3.
Jemu se já oddávám
V štěstí i ve psotě,
Jeho vždycky zůstávám
V smrti i v životě;
Vím, že neopustí
V Něho vždy doufající,
Pomůže svou pravicí,
Když těžkost dopustí.

4.
Onť sobě nelibuje
Neštěstí našeho,
Než velmi nás miluje,
Tak že Syna svého
Dal nám k vykoupení,
By jsme v Něho věřili,
Na věky živi byli
A byli spaseni.

5.
Jenž učinil tak mnoho,
Dav nám Syna svého,
Nepřidá-li On toho,
Což jest potřebného
Pro tělo i duši?
Protož příslušnou chválou
Za lásku dokonalou,
Velebit Ho sluší.

6.
Vroucně tedy děkujme
Dobrodinci svému
A vděčnost prokazujme
V každé chvíli Jemu.
Šťastnáť ta hodina,
V kterou člověk s vděčností
A pravou pobožností
Na Boha vzpomíná.

7.
Proč tedy čas maříme
I svá léta mnohá?
Proč vždycky nemyslíme
Na věčnost, na Boha?
Kdo se Ho zde bojí
A věrně slouží Jemu,
Ten k životu věčnému
Pravdivě se strojí.

8.
Svět se vší svou marností
A slávou pomine;
Nám dá Bůh ve věčnosti
Štěstí, jenž nezhyne;
Tělo v prach se vrátí,
Duch k Stvořiteli svému,
A věčnou slávu Jemu
Tam bude vzdávati.

9.
Tak to můj Bůh uložil,
Všech věcí Stvořitel;
Za to život položil
Můj věrný Spasitel,
Bych měl v Něm svou schránu;
Duch Svatý to ztvrzuje,
Mé duši osvědčuje,
Že se tam dostanu.
M. Helmbold, J. Tranovský

Mám-li předce kříž svůj míti,
Světu býti
V nevážnosti pro Krista;
Však že plynou mé těžkosti
Z Tvé milosti,
Můj Bože, jest věc jistá;
Tys vždy při nás
A jen na čas
Skrýváš tvář svou,
Dáváš slovu
Průchod, hubíš zlé do čista.

2.
Řídit nemohu svých věcí,
Kdy a jak chcí,
Pro mdlobu a lekání;
Vím však, že žádné násilí
Stálé síly
Nemá, zde jest vrtkání;
Věčné zboží
Žádost množí;
Když jen to mám,
Na svět nedbám;
Bůh dej mi v tom setrvání.

3.
A když pod sluncem nového
Nic stálého
Není, Jezu, stůj při mně
A pohleď na neštěstí mé
Jako na své,
Když na mne jde násilně;
Když má být tak
A ne jinak,
Nech třebas mne
Svět zavrhne;
Bůh k sobě však mne přivine.
Mária, královna uhorská a D. Krman, superint.

Na Boha, ne na svou radu
Chci své štěstí stavěti,
V Něm naději celou kladu,
Vím, že má mne v paměti;
On svět stvořil i zdržuje,
O všecky tvory pečuje,
On bude Otcem i mně.

2.
On viděl již od věčnosti,
Co mi můž’ být k spasení,
Odměřil dny mé v časnosti,
Mé štěstí i soužení;
Jaký kříž tě, srdce moje,
Může zbaviti pokoje,
Když tomu pevně věříš?

3.
Bůh zná žádost srdce mého
A dal by ji z milosti
Dřív, než prosím, kdyby Jeho
Líbilo se moudrosti;
On se mnou vždy dobře míní,
Jak On ráčí, nech tak činí;
Ne jak má vůle žádá.

4.
Zdaž často stálé to štěstí
Lidem víc neškodilo,
Než břímě mnohých neřestí,
Které jich zde tlačilo?
Smrt končí každé soužení,
A naše sláva a jmění
Při hrobě nás zanechá.

5.
Bůh každému věrně dává,
Co k spasení přísluší;
Zdraví, jmění, čest a sláva
Není štěstí pro duši;
Měj zření na Boží radu,
Tak útěchu v každém pádu
Máš v svém Pánu Ježíši.

6.
Co je všecka sláva zdejší?
Než se nazdáš, zahyne!
Co všecka bída nynější?
I ta skoro pomine!
Veselte se, spravedliví,
Neb Otec náš dobrotivý
Rád svým dítkám pomáhá.
S. Chalupka

Naděje, naděje v Ježíši milá!
Ach, co by za radost v životě byla
V žalostném bídníka okamžení,
Bez tvého, naděje, potěšení?

2.
Všeho nás dni časné zbavují: slávy,
Rozkoší, přátelů, mamony, zdraví;
Presladká naděje, ale tvůj květ
Nevadne, byťby se podvrátil svět.

3.
Trnisté zahrady: života kvítí,
Nemůže dále v nich pocestný jíti.
Ó teď jen nech ať se na tebe ptá,
Stín tvůj mu čerstvosti jistotně dá.

4.
Patři, jak moře se strašlivě bouří,
Země se třese a z vrchů se kouří;
Nastojte! V takovém vlnobití
Kdože nám zachová živobytí?

5.
Naděje v Ježíši, dennice jasná,
Ochranitelkyně života krásná,
Ty se jen ukážeš zoufalcům, již
Utíká všeliká neřest i kříž.

6.
Bedlivý hospodář roli svou seje,
Čekaje s doufáním, až se mu směje
Žádoucí bohatá obilím žeň,
Splníť ta naději jeho v ten den.

7.
Naděje v Ježíši zložená vždycky,
I když hrob přikváčí ten život lidský;
Ty duši Ježíši ochraňuješ,
Po smrti do nebe přesazuješ.

8.
Nemoci hojíváš trpělivostí,
Slibuješ odplatu zlosti i ctnosti;
Člověče, co by Bůh mohl dát víc
Nad naději v Pánu na světě? Nic!
J. Kollár

Nu jen, duše nechej jíti,
Jako se v světě děje,
Nedej ničím se mýliti,
Bůh budiž tvá naděje;
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.

2.
Snášíš-li od světa zlého
Potupu a příkoří,
Odpusť a pros Boha svého,
On ti lásky přispoří;
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.

3.
A byťby jaké těžkosti
Zármutky a soužení
Srdce tvého vnitrnosti
Tlačily do zemdlení,
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.

4.
Veseliž se, spravedlivý,
A kdo Boha se boji;
Neb Bůh může, i chce, i ví
Tě upevnit v pokoji;
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.

5.
Po bouři slunéčko svítí,
Po noci den zavítá;
Doufej! musí lépe býti,
Bůh tvé slzy počítá;
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.

6.
Máš-li odsud vykročiti,
Učiň i to s vděčností,
Máš korunu slávy vzíti
S nevymluvnou radostí;
Pokoř se pod ruku Boží,
On dobře s tebou naloží.
J. Blasius

Pán Bůh jest má síla i doufání,
Potěšení
Ve všem mém zarmoucení;
Jáť v Jeho moci
Ve dne také v noci
Hledám pomoci.

2.
V Něm jsem živ, smrti se nic nebojím;
Tím se kojím,
Že vždy při Něm ostojím,
Neumru věčně,
Tím jsem jist bezpečně
A dostatečně.

3.
Neodloučí mne zde nic od Něho!
Doufám v Něho,
Neb mám svou bytnost z Něho;
On mne spravuje;
Řídí, ochraňuje,
I opatruje.

4.
Proto, živ jsa, budu Ho chváliti,
Velebiti,
Skutky Jeho sláviti!
Řeknu vesele;
Nuž, duše má, směle
Chval Stvořitele!

Pán Bůh opatří, můj synu!
Řekl v zkoušení hodinu
Abraham ku dítěti,
Tomu svému
Jedinému
Izáku, jda s ním k oběti.

2.
Pán Bůh opatří! řeč tato
Dražší mi jest i nad zlato;
Kdo tomu věří stále,
Ten i v štěstí
I v neštěstí
Státi bude co na skále.

3.
Protož věř Bohu, mé dítě,
On nikda neopustí tě,
Než opatří i tebe;
Měj v soužení
K Němu zření;
Věř, dojdeš pomoci s nebe.

4.
Snad že pravdu zastat hledáš
A od ní zrazit se nedáš,
Svět osídla ti snuje?
Vzdychni k Pánu
Za obranu,
On sám za pravdu bojuje.

5.
Snášíš-li od lidské zlosti
Uštipky na poctivosti,
Obrať se k Hospodinu
A věř pevně,
Že tvou zjevně
Osvědčí časem nevinu.

6.
Jsi trápen křížem, nemocí,
A nikde není pomoci,
Zpomni na pomoc Boží!
On z neřesti
Zná vyvésti
A věrně s tebou naloží.

7.
Jsi-li postaven v chudobě,
Ó nestýskej příliš sobě,
Kdo tě i tvých vyživí;
V službě Boží
Všeho zboží
Dojde sluha spravedlivý.

8.
A nechaťby tvoji milí
Nevěrně tě opustili,
Aneb lehli ve hrobě,
Máš přítele
Stvořitele,
On tě přivine ku sobě.

9.
Tak usneš v líbém pokoji,
Když se skončí dnové tvoji
A stan těla se zruší;
Neb byť tělo
V prach zetlelo,
Bůh opatří v nebi duši.

10.
Aj, Bůh opatřil věrného
Abrahama sluhu svého,
On opatří i tebe;
Měj v soužení
K Němu zření;
Věř, dojdeš pomoci s nebe.
S. Chalupka

Pane, v prchlivosti své
Nerač mne trestati;
Ani v rozhněvání svém
Nerač mne kárati,
Ale smiluj se, Pane,
Neb jsou zarmoucené
Kosti mé, od trápení
Velice soužené.

2.
Duše má, Hospodine,
Jest truchlá náramně,
Má síla, čerstvost hyne,
Ty pak dokud na mne
Budeš zapomínati?
Ó bys již přispíšil
Mně milost prokázati!
Ó bys mne potěšil!

3.
Vytrhni mne od smrti,
Neb ne mrtví v hrobě
Budou Tě vyznávati
A čest vzdávat Tobě;
Ale my, jenž jsme živí,
Budeme chváliti
Tě, Otče lítostivý,
Vděčně velebiti.

4.
Každého dne, můj Bože,
V smutek se obláčím
A slzami své lože
Každé noci smáčím;
Zpívání své radostné
Obrácím v kvílení,
Až bys přispěl milostně
Mně ku potěšení.

5.
Ranily mne hluboce
Tvé přeostré střely;
Zstaral jsem se velice
Pro své nepřátely,
Kteří proti mne stojí,
Zlé mi vinšujíce
A z mé bídy smích strojí,
Zhltit mne chtějíce.

6.
Odejdětěž ode mne,
Všickni nepřátelé,
Nemáte práva ke mně,
Zlosti činitelé;
Neb Pán Bůh můj uslyšel
Hlas kvílení mého
A k pomoci mé přišel
S trůnu nebeského.

7.
Zastyďte se již zjevně,
Moji nepřátelé,
Jenž jste smích měli ze mne
A hřešili směle;
Zastyďte se a věčně
Buďte zahanbení,
Já již stojím bezpečně;
Bůh jest mé spasení!

Poruč Bohu své cesty,
I vše, co tě hryze,
On změní tvé neřesti,
Soužení i kříže;
Ten, který v každé době
Živlům dává cesty,
Ten také najde tobě
Cesty v vší neřesti.

2.
Musíš v Boha doufati,
Chceš-li štěstí míti,
Na Něho spoléhati,
Chceš-li zvítěziti;
Bůh musí prošen býti;
Skrz naše starosti
Nedá sobě nic vzíti
Na věčné věčnosti.

3.
Co mně dobré neb zlé jest,
Ty znáš, Otče milý;
Neprovedeš na mne lest
V žádný čas a chvíli;
Co se Tvé radě líbí,
To se musí státi
Bez všeliké pochyby,
Hospodine svatý.

4.
Ty máš cesty ze všech cest,
I prostředků tisíc;
Pouhé požehnání jest
Tvé dílo, a co víc,
Když Ty co chceš činiti
Dítkám svým dobrého,
To nemůže zrušiti
Vztek lidu zlostného.

5.
Ó nuzná duše, doufej
V svém velkém soužení;
V své starosti nezoufej,
Neb ti k spomožení
Přijde Pán Bůh s výsosti
Prvé, než se nadáš;
Jen trp, slunce radosti
Jistě spatřiti máš.

6.
Bůh všecko dobře řídí
A má všecko v moci,
On i tvou bídu vidí
A chce ti spomoci;
Uvrz na Něho péč svou,
On jest nejmoudřejší;
Onť vyvede radu svou,
Jenž jest nejdivnější.

7.
On sice prodlévati
Bude za malý čas
S potěšením svým, a ty
Budeš toužebný hlas
Vydávati ze sebe,
Řka: již mne opustil,
Nechce více Bůh s nebe,
Abych já šťastný byl.

8.
Než, jestli ty zůstaneš
Věrný svému Bohu,
Pomoc jistě dostaneš
S láskou Jeho mnohou;
On břímě tvé rozváže,
Které jsi ty nosil,
K dobrému, ne k tvé zkáze,
Když přijde Jeho cíl.

9.
Šťastné jsi, věrné dítě,
Vítězství korunu
Odneseš po té bídě
Od Božího trůnu;
Dá tobě sám Bůh palmy
Do tvých ruk a ty Ho
Budeš chváliti žalmy,
Že tě sprostil zlého.

10.
Rač konec učiniti
Všechněm bídám, Pane,
Nás poručené míti
Své péči, ochraně;
Posilni nás, ať cesty
Příkré dokončíme
A po bídě, bolesti
Do nebes vstoupíme.
G. Gerhard, E. Mlynárov

Proč tak truchlíš, proč se tak svíráš
A již odpolu umíráš,
Má duše milá, má jediná,
Že na nás přišla ta hodina
Ponížení a žalosti,
Ach, trápíš mne dosti.

2.
Doufejž v Pánu; však ještě budu,
Když té těžkosti pozbudu,
S díkčiněním Jej vyznávati,
Slávu Jeho rozšiřovati,
A to svobodně a směle,
Ano i vesele.

3.
On skála jest spasení mého,
On Pán můj, já slouha Jeho;
Neníť možné, abych zahynul,
Neb pod svá křídla mne přivinul;
Ač pokušení dopustil,
Avšak neopustil.

4.
A byť i vůle Jeho byla,
Abys kalich smrti pila,
Má duše, povol soudu Jeho,
Jak Ježíš vůli Otce svého;
Jistě všecko nám k dobrému
Poslouží, ne k zlému.

5.
Ó můj Bože, mé potěšení,
K Tobě obrácím své zření!
Ó rač mi vždy milostiv býti,
Hříchy mé těžké odpustiti;
K smrti časné mile půjdu,
Jen věčné ať ujdu.
J. Tranovský

Rozhněval se můj milý Pán,
Rozhněval na mé zlosti;
Protož jsem v neštěstí vydán
V den Jeho prchlivosti!
Nesu bolestný kříž,
Tlačí mne hříchů tíž,
Opustili mne přátelé
A sužují nepřátelé.

2.
Avšak se předce nespustím
Boha svého živého,
Chytiv Jej vírou, nepustím,
Až uzřím pomoc Jeho!
Pokání zaslíbím,
Polepšení slíbím,
Vím, že mne přijme na milost,
Nebo znám Jeho upřímnost.

3.
Zhřešil-li jsem, ne jinému
Zhřešil jsem, ale Jemu;
Chci se k dluhům svým přiznati
A za milost žádati;
A co mi On zmaže,
Kdo zapsat přikáže?
Když přispěje k slitování,
Kdo zde Jemu v tom zabrání?

4.
Pro Ježíše Pána mého,
Smrt, umučení, rány,
Pro čest slitování svého,
Pro Ducha Tvého lkání,
Jenž ve mně plápolá,
Abba, Otče! volá:
Smiluj se nade mnou, prosím,
A viz, jaké břímě nosím.

5.
Amen, jistotně Bůh slyší
Mé srdečné upění
A v čas příhodný pospíší
K mému vysvobození;
A mne z bíd těžkosti
Vychvátí v prudkosti
A pojme do nebe svého,
Svým věrným zaslíbeného.
J. Tranovský

Tak-liž dlouho, můj Pane,
Na mne se nerozpomínáš?
A břímě naložené
Z mých ramen tak pozdě snímáš?
Proč blesk navštívení Tvého
Neosvítí líce mého?

2.
Tak-liž se má dnem, nocí
Má bídná duše svírati?
Tak-li bez Tvé pomoci
S tesklivostí potýkati?
Dáš-li těm ze mne smích míti,
Jenž mi nechtí dobře příti?

3.
Pohledniž s trůnu svého,
Pohleď s nebeské výsosti
Na těžkost srdce mého
A zapuď sám mé temnosti;
Dejž, ať světlo slova Tvého
Svítí mi času každého.

4.
Jistotně tomu věřím,
Že z Tvé ruky dojdu toho;
Neb žes naším Otcem, vím,
A nezamítáš nikoho.
Uděluješ všem pomoci,
Vzývajícím Tě dnem, nocí.
D. Horčička

Tíše se měj, ó duše milá,
Nes pokorně své soužení;
Spomni si jen: Bůh to posílá,
On pošle i spomožení;
Protož nech se, co chce, děje,
V Bohu bude má naděje.

2.
Doufej, nebudeš zahanbena,
Bůh zná i může spomoci;
K Jeho milosti otevřená
Je brána ve dne i v noci;
On s potěšením přispěje,
V Bohu bude má naděje.

3.
Nemůže se všecko zdařiti,
Co člověk žádá a míní;
A kdo nezná sebe zapříti,
Ten zlé ještě horším činí;
Než On zná, co mi prospěje,
V Bohu bude má naděje.

4.
Chce-li Bůh, již mi den zítřejší
Přinese štěstí žádané,
A ze vší mé péče nynější
Ani znaku nezůstane.
U Boha vše to možné je,
V Bohu bude má naděje.

5.
Mezitím nech se bída množí,
Nech mešká pomoc s výsosti;
Tíše jen, ještě z lásky Boží
Zkvětnou mi růže radosti;
Protož nech se, co chce, děje,
V Bohu bude má naděje.
S. Chalupka

Úzkosti přenáramné
Duši mou sklíčily,
Než vím, že v stálé má mne
Paměti Bůh milý;
Nespustím se Jeho
Do svého skonání,
On ode všeho zlého
Jistě mne ochrání.

2.
Doufej, duše má, v Pána
Času všelikého,
Jemu budiž oddána
A čiň vůli Jeho;
On sám dobře spraví
Všecky věci moje
A nohy mé postaví
Na cestu pokoje.

3.
Tobě se odevzdávám,
Můj laskavý Pane,
Na Tvé vůli přestávám,
Co chceš, nech se stane;
Já chci v každé době,
Co ty ráčíš chtíti,
Žádaje, Pane, Tobě
Ve všem se líbiti.

4.
Cožkoli se mi stane
Z dopuštění Tvého,
Křivda se mi nestane;
Aniž mne co zlého
Dél bude trápiti,
Nežli do vůle Tvé;
Když se Tobě líbiti
Bude, mine mne zlé.

5.
Byť pak mne do skonání
Zdejšího života
Trápila bez přestání
Ta neb jiná psota,
V tom sobě nestýskám
Za časné žalosti,
Vím, že věčných vyzískám
V nebesích radostí.

6.
Jsemť mocen v Tobě, Bohu,
Všecko podstoupiti,
Jen dej, ať čisté mohu
Svědomí vždy míti!
Ať se mi dostane
Jen tohoto štěstí,
Tak dost mám síly, Pane,
Všeliký kříž nésti.

7.
V Tobě, ó Hospodine,
Jest celá radost má,
Krom Tebe všecko jiné
Jen marnost se mi zdá.
Svět celý se zvrátí,
Mine sláva jeho;
V tobě tedy hledati
Budu štěstí svého.
J. Tranovský

V bídném tomto putování,
Plném prací, starostí,
Ach, jak těžce na skonání
Čekám svojich těžkostí!
Kříž mne dolu k zemi tlačí
A líce mé slza zmáčí,
Duch je blízký k zemdlení;
Jen když k nebi se zdvihuje,
Tehdy volně oddychuje;
S nebe jde mé spasení.

2.
Uprostřed světa marnosti,
Kteráž mne obkličuje,
Ach, s jakou ve mně prudkostí
Tělo s duchem bojuje!
Zlá žádost mne zde pokouší,
A nepokojí mou duši
Často klam a mámení;
Kromě když duch k nebi touží,
To mi ku pokoji slouží;
S nebe jde mé spasení.

3.
Snad již skoro slabá svíce
Zhasně života mého;
Světe, nemáš klamat více
V naději mne bídného;
Smrt, jenž mne s mými milými
Rozloučila tak mnohými,
I mé tělo v prach změní;
Než duch, když lehnu do hrobu;
Půjde do nebe v tu dobu;
S nebe jde mé spasení.

4.
Nu, duše, již se nelekej,
Nes jen to břímě denní,
K nebi patříc, Pána čekej
Na modlitbách a bdění,
Hotuj se kdykoli jíti
A před Ním se postaviti
V krásném víry odění;
V oné slavné světla říši
Čeká na mne bydlo vyšší;
S nebe jde mé spasení.
S. Tomášik

Ve všeliké úzkosti
A v každém soužení
Jen k Bohu na výsosti
Obrácím své zření,
Odkuď nám plyne pomoc,
Každé dobré dání;
Bůh ve všem má plnou moc,
On i mne ochrání.

2.
On svou mocnou pravicí
Pádu mne zdržuje.
Níž stvořil všecky věci,
Všeckých opatruje;
Nedopustí nohám mým
Z cesty své zblouditi,
Již mi ráčil slovem svým
Známu učiniti.

3.
Já naň spoléhám cele,
Neb nespí, nedříme;
Svou cestou půjdu směle,
Kroky čině přímé;
On, při mně jsa s pomocí
K ochránění mému,
Nedá ve dne, ni v noci
Ku mně přijít zlému.

4.
A když se beru k dílu
Svého povolání,
On dává k němu sílu
I své požehnání;
Odtuď tu naději mám,
Že Pán můj mou prácí,
Kterou s věrností konám,
K slávě své obrácí.

5.
A protož nepřestanu
V Pána vždy doufati,
Jej budu za ochranu
Svou vždy pokládati;
Jen ode mne nevzdaluj Své svaté pomoci,
Kdyžby sevřen byl duch můj,
Jsa v boji, v nemoci.

6.
Když pak mi jít nastane
Ze světa bídného,
Nech směle řeknu: Pane,
Přijmi ducha mého;
Bych po zdejší úzkosti
Tam s Tebou, svým Pánem,
V neskonalé radosti
Žil na věky. Amen.

V každém svém předsevzetí
Na Boha chci hleděti,
Jež všecko můž’ a má;
Neb jen On v každé věci,
V starosti mé a péči
Radu i prospěch dáti zná.

2.
Ach, jak často daremně
Souží se duše ve mně
Ve dne, také v noci;
Protož na Něm přestávám
A se vším se oddávám
Jeho milosti a moci.

3.
Mně se nic nemůž’ státi,
Než co On ráčí psáti
V knize své moudrosti;
Co v radě své uloží,
Mně to veždy osoží,
A já to přijmu s vděčností.

4.
Onť jest Otec laskavý,
On všecko dobře spraví
A zbaví mne zlého;
A když já Ho miluji,
Vím, že co potřebuji,
Dá mi s nebe času všeho.

5.
Jestli Bůh tak chce míti,
Proč bych já neměl jíti
Všemu vstříc vesele?
Ach, každé své neštěstí
Chci mile a rád nésti.
Když jen jej mám za přítele.

6.
A tak času každého
V plné důvěře v Něho
Chci žít i umříti;
Buď dnes aneb na ráno
Má býti dokonáno,
Staň se, jak On ráčí chtíti.

7.
Protož nepečuj mnoho,
Duše, ale věř v toho,
Který tě v péči má;
Nech, co chce, potká tebe,
Tvůj milý Otec s nebe
Všudy radu i pomoc dá.
P. Flemming, S. Hruškovic

Všemohoucí, věčný Bože,
V Tě doufám samého,
Neb nemůže žáden jiný
Chránit mne bídného;
Ty sám jsi, ó Bože věčný,
K tomu dostatečný;
Kdo v Tě doufá, ten ostojí
Jistě v každém boji.

2.
Ty sám rač v soužení každém,
Bože, při mně státi;
Neb já nechci v žádném jiném
Krom Tebe doufati;
Neb jsem shlédal to skutečně,
Že není bezpečné
Doufati ve smrtelného
Člověka žádného.

3.
Nepočítej mi, Pane můj,
Mojich nepravostí,
Ale buď pamětliv na mne
V své svaté milosti;
Přijmi mne pod svou obranu,
Když na každou stranu
Zlostní nepřátelé moji
Proti mně se strojí.

4.
V Tobě mám bezpečnost celou,
Všemohoucí Pane,
Nech celý svět nepřátelsky
Proti mně povstane;
Nebudu se ho lekati,
V Tě budu doufati,
Kdo Tvé ochrany požívá,
V pokoji spočívá.

5.
I kdože se bude moci
Tobě zprotiviti?
A koho Ty obraňuješ,
Nad tím zvítěziti?
Peklo se vší svou chytrostí
A svět s svou moudrostí
Proti Tobě, silný Bože,
Zhola nic nemůže.

6.
Protož já v každé neřesti
Spolehnu na Tebe,
Ač nejsem hoden Tvé lásky,
Ó můj Otče s nebe;
K Tobě se utíkám směle
A věřím, že cele
Ze všech mých nepřátel moci
Ráčíš mne vymoci.

Všickni, jenž skládají
V Pánu své doufání,
Stálí zůstávají
Vždycky, bez přestání,
Jako Sion stálý jest vždycky,
Věky po všecky :|:

2.
Jako Jeruzalém
Ze všech stran horami,
Tak Pán lid svůj věrný
Ohradí baštami
A jim udělí své pomoci
Ve dne i v noci. :|:

3.
Nebo nezanechá
Pán svých milovníků,
By dlouho trpěli
Zlosti ukrutníků,
Ale všecky síly zemdleny
Jich rychle činí. :|:

4.
Těm, jenž jsou pravého
Srdce, Pán spomáhá,
Jenž jsou nepravého,
Těch preč zavrhává;
Ale lid Jeho v svém pokoji
Vždy pevně stojí. :|:

V Tebeť jsem, ó můj Bože, doufal,
Dejž, abych sobě nezoufal
A nepřišel k zahanbení;
Prosím Tebe,
Chraň mne s nebe
Podle věrných zaslíbení.

2.
Nakloniž ke mně ucha svého
Pro Ježíše, Pána mého,
Pospěš mne vysvoboditi,
S svou pomocí
Ve dne, v noci
Račiž mi přítomen býti.

3.
Můj Bože, prosím, vždy při mně stůj,
Buď můj ochrance, buď hrad můj,
Když jsi Ty se mnou, můj Pane,
Ty Bůh silný,
Strážce pílný,
I co se mi zlého stane?

4.
Když mne svět soudí řečí křivou,
Falešnou, zlostnou a lživou,
Ty mne veď podle své rady,
Bych tichostí,
Laskavostí
Převládal jeho úklady.

5.
Tobě já poroučím svou duši,
Tobě, můj Bože, přísluší,
Přijmiž ji k sobě laskavě;
Po soužení
Veď k spasení
A dopomoz k věčné slávě.
A Reussner, J. Tranovský

V úzkostech, v kříži
A v každém soužení
K Bohu samému
Obrácím své zření;
On mne vyslýchá
Z otcovské milosti;
Můj hlas, upění
V nebeské výsosti
Ku trůnu Jeho
Každý čas vstupuje,
A on mne chrání
A zlého zbavuje.

2.
Bůh jest má skála
A můj hrad přepevný,
Má pomoc stálá
A obránce věrný;
On nedopustí
Nohám mým klesnouti,
Ale zahanbí
Ty, kteří mne rmoutí;
On zastane mne
Pro své svaté jméno,
By bylo nyní
I věčně chváleno.

3.
Ač mne časem svým
Křížem navštěvuje,
Jak ohněm zlato,
Soužením zkušuje,
Zdaliž poddaně,
Jak syn, bez reptání
Snášeti budu
Otcovské trestání?
A když upadám
V bídu a v neštěstí,
Pomáhá mi sám
Laskavě to nésti.

4.
Byť nepřátelé
Mne zde sužovali,
Mně jmění i čest
I život odňali,
Však nic nesvedou
Proti mně svou zlostí,
Mně vzít nemohou
Nebeských radostí,
Tak jsem umíníl
S Tvou pomocí státi,
Kterou jsi slíbil
Svým věřícím dáti.

5.
Ve všem Tvá vůle,
Všemohoucí Pane,
V nebi i důle
Při nás nech se stane.
Dej trpělivost
V kříži a v úzkosti,
Po zdejším smutku
Přiveď do radosti,
Kdež bychom Tebe
S anjely chválili,
Tobě u věčné
Svatosti sloužili.

Zasloužil jsem, což tedy mám
Bohu se protiviti?
Poď, kalichu, který mi Pán
Za to ráčil nalíti!
Bez trápení nikdy není,
Kdokoli v čem provinil,
Jakož i já, když vůle má
Mne svedla, jsem učinil.

2.
Já jsem se od pobožnosti
Čím dál tím víc vzdaloval,
Chodě cestou nepravostí,
Proto Bůh nešanoval
Mne prutem svým, neb On zlé zlým
Platit může dle práva,
Rozsuzuje, odvažuje
A jak kdo hoden, dává.

3.
Protož přísnou ruku Jeho
Chci pokorně líbati,
Vím, že se na sluhu svého
Vždy nebude hněvati;
On žehrání a trestání
Od kajících odvrácí:
Zlořečení v milost mění,
Věrným milost navrácí.

4.
Padnul jsem, než, nepříteli,
Netěš se z mé těžkosti;
Neb Bůh mne zas obveselí
Nesmírnou svou milostí;
Zase vstanu a v svém Pánu
Státi budu vždy pevně.
Po té bídě slunce přijde
A zaskví se mi zjevně.

5.
Aj, přijde ten čas radosti,
V němž já budu plesati;
Ten pak, který se v své zlosti
Ze mne směl posmívati:
Kde jest tvůj Pán, žes tak vydán?
Ten bude v hanbě státi,
A já v slávě budu právě
Bohu chválu vzdávati.
S. Hruškovic