ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Tovaryšství lidského
Údové rozliční,
V prácech stavu časného
Buďte ustaviční;
Plníce s věrností
Svoje ctné povolání,
Bez závisti, žehrání
Na jiných přednosti.

2.
Neb ač mnozí údové,
Tělo však jedno jest,
Jehož všickni kloubové
Mají ho k štěstí vést,
Všechněch potřebí jest,
A ti, kteří jsou mdlejší,
Často nejprospěšnější
Jsou a mají svou čest.

3.
Protož ani žádný stav
Vy nepotupíte,
Kteří se svobod a práv
Velkostí chlubíte.
Můž’-li oko říci
Ruce: netřeba tebe?
Pravice výšit sebe
Nad sestru levici?

4.
Údy a spoluúdy
Své v těle pečují,
Dary svými si všudy
Věrně přisluhují;
Má-li který bolest,
I ostatní to cítí;
Jednomu v slávě býti,
I jiným sláva jest.

5.
Kdy by to v společnosti
Lidské tak bývalo,
Aby štěstím v hojnosti
Vždycky oplývalo:
Všickni pro jednoho,
Jeden pro všecky zase
Žijíc, jak by to k spáse
Posloužilo mnoho!

6.
A protož vrchnost hlavou
Budiž všeho těla,
Jenž by vždy moudrou správu
Nad údami měla;
Ó řádné vrchnosti,
Od Pána Boha dané,
Buďtež nám požehnané!
Řeďtež nás s moudrostí.

7.
My pak údy všeliké
Vrchnost představenou
Ve vážnosti veliké
Mějme, co zřízenou
Hlavu v našem spolku,
Jí se poddávajíce,
Boží vůli plníce
Vděčně, bez okolků.

8.
Aby nebyla v těle
Škodná roztržitost,
Splyň v lásce spolu cele
Stavů rozmanitost!
Každý, jak vzal dary,
Tak sobě přisluhujte,
Boží milosti slujte
Dobrými šafáři.

9.
Jednou, jak jste kupčili
S hřivnou, počet dáte,
Co jste ní natěžili,
Proukázat máte.
Věrným služebníkům
Pán ještě nadělí víc,
Vezme však a nedá nic,
Než trest ničemníkům.
J. Melcer

Církev, svatých obcování,
Tvé jest nařízení,
Jezu, jehož do skonání
Trvat má učení,
Kazatelů úřad svatý
Ty jsi ráčil spořádati.

2.
Ó dejž, by na Tvé vinici
Věrně pracovali,
Slovo Tvé ve tmách svítící
Čistě zvěstovali,
K Tobě, pastýři dobrému,
Védli stádo nebeskému.

3.
Ovce hlas pastýře slyší;
Dejž, ať posloucháme
Tvojich pastýřů, Ježíši,
A v dobrém zrůstáme,
Bys i Ty do nebeského
Přijal nás ovčínce svého.

4.
Posílej nám učitelů,
Vroucích v povolání,
A pobožných kazatelů
V každém obcování,
Aby církvi ku ozdobě
Sloužili a ke cti Tobě.

5.
Hodni jsou mzdy své dělníci;
My nechceme býti
Neuznalí nevděčníci,
V svatém by sloužiti
Mohli chtivě povolání
K našemu v dobrém vzdělání.

6.
Nechceme je kormoutiti,
Ale milovati;
Ani posměšně tupiti,
Aby tak konati
Mohli v pokoji, s radostí
Všecky svaté povinnosti.

7.
Vůdce víry, ó Ježíši,
Učitele k věčné
S posluchači té tvé říši
Přiveď a společně
Dej jim v nebi přebývati.
Amen, Pane, rač to dáti.
J. Chalupka

Chceš-li v lásku svou zavříti
Co křesťan lidstvo celé,
Musíš k svému nejprv míti
Národu city vřelé;
Skrz národ v člověčenství
Budeš mít účastenství,
Jak do moře malá řeka
V potoku velikém vteká.

2.
Abys byl Ježíšův ctitel,
Vstup do Jeho šlepějí!
On národ svůj jako přítel
Miloval nejvěrněji,
K jeho spáse naložil
Život svůj, zaň položil
Duši svou: aj, lidstvo celé
Má již na Něm Spasitele.

3.
Jak bys neměl milovati
Kmen, jehož jsi výstřelek,
Neměl o ten pečovati,
Jehož jsi částka, celek?
Kořeně žití tvého
Od pokolení stého
V tvém rodu se nalézají,
V něm znik i potravu mají.

4.
Pomni na Pavlovy řeči:
Jestli kdo o své milé,
Zvlášť domácí nemá péči,
Zapřelť jest víry cíle,
Horší, než nevěřící;
Ne na Boží pravici,
Než co zrádce domu svého
Půjde do ohně věčného.

5.
Nechže každý pokolení
Svému věrný zůstává,
Místo, kde jest narozený,
Svědomitě zastává,
Neb v čem se kdo narodil,
Tam mu Pán Bůh uložil
Cíl a okres jeho díla,
V tom nám budiž práce milá.

6.
Roli dědičnou národu
Víc, než jinou vzdělejme;
Květ, pokoj, čest a svobodu
Lidu svého hledejme.
Každý národ uctime,
Než svému k slávě žime;
Tak když k otcům svým přijdeme,
Věrných synů mzdu vezmeme.
J. Melcer

Obyvatelé jedné vlasti,
Poďte Boha ctit společně;
Otci národů poďte klásti
Oběť vděčnosti srdečné
Za to, že nám svou moudrostí
Život zřídil v společnosti.

2.
Člověk, sám sobě zanechaný,
Bídný jest i v samém ráji;
Sám nemůž’ dobýti vzdělání;
Lidé skrz lidi zrůstají;
Sdělené větší jest štěstí,
Ale menší jsou neřesti.

3.
Když jsme běh života začali,
Jak slabé byly jsme tvory;
Než ač jsme sami se neznali,
Lidé dali nám podpory;
Vlast, napřed již připravená,
Přijala nás na ramena.

4.
Tak se na zrostlých opírajíc,
Rostli jsme i my zdařile,
Vždy větších síl si nabývajíc,
Přešli jsme mladosti chvíle,
Pak nalezli co mužové
K dílu všecko již hotové.

5.
Na této cestě svatá víra
Přišla nám v ústřety včasně,
Ta duši nový svět otvírá,
Uvodíc ji v světlo jasné;
Církev nás skrz náboženství
Vede ku blahoslavenství.

6.
Rozliční jsou darové naši,
Jeden uměním ve správě,
Jiný dílem rukou přináší
Částku svou ku vlasti slávě;
Když jedni druhým sloužíme,
Všickni štěstí docházíme.

7.
Než, že jedné hlavy údové
Mnozí v spolku se řídíme,
Že vyšší i nižší stavové
Pod jednou berlou stojíme,
To jest štěstí, to nás pojí,
Vede k moci a pokoji.

8.
Díka Bohu, jenž nás tak svázal
Sloužením jeden druhému,
Když nám společnou vlast vykázal
K životu společenskému,
V němž máme být spolu bratři,
Jak se na křesťany patří.

9.
Jen v tomto svazku stále stůjme,
V spolek se podporujíce,
O dobré obecné pečujme,
Jako kde kdo můž’ nejvíce;
Tak nám dobře bude v zemské
Vlasti a blaze v nebeské.
J. Melcer

K Tobě, ó Bože,
Panovníče světa,
Hlas naší zbožné,
Vroucí písně vzlétá:
Ó přijmiž vděčně
Pro svá smilování
Žádostí našich
Pokorné volání,
Kteréž se k Tobě
V den ten vzácný vznáší
Za laskavého
Otce vlasti naší.

2.
Tys učinil ho
Naším otcem, vládcem,
Nás učinil jsi
Jeho lidem, stádcem;
Ó žehnej Ty sám
Stále tomu svazku,
V tom svazku utvrď
Důvěru a lásku,
By svazek ten vždy
Sloužil k Tvé cti, chvále,
Vlasti pak nesl
Zrůst a blaho stálé.

3.
Rač Duchem Svatým
Presidenta vésti
A břímě denní
Pomáhej mu nésti,
Dávej mu zdraví,
Čerstvosti i síly
A ve všem dobrém
Pomáhej mu k cíli;
Nám pak dej k němu
Ducha poslušnosti,
Ucty a lásky,
Upřímné věrnosti.

4.
Bychom pod jeho
Milostivou správou
Kráčeli k cíli
Spásy cestou pravou,
Ve víře, lásce,
Naději zrůst brali
A ve všem dobrém
Zůstávali stálí;
Nu, žehnej, Bože,
Našemu vždy svazku
S otcem národa,
Pro svou věčnou lásku!
M. Braxatoris

Chvála, čest a díkčinění
Budiž Bohu na nebi,
Každý duch nech roztěšený
Milost Boží velebí,
Která na náš národ shlédla
A jej z poroby vyvédla
Na úslní svobody.

2.
Ve službě jsme Faraona
Dlouhé věky upěli,
Až Pán seslal se Siona
Pomoc nám a veselí;
Skrze nástroje své lásky
Potrhal otrocké svazky,
Svobodnou nám zřídil vlast.

3.
Skloň se, Bože, k naší chvále,
Přijmi obět vděčnosti
A zdržuj nás i na dále
V otcovské své milosti,
Chraň nám milou domovinu,
A nech na ni stále plynou
Proudy Tvého žehnání.

4.
Vymaň také duše naše
Z bludu, hříchu poroby,
Ze zajetí satanáše,
Z Babylona nezdoby,
Aby duše vymaněné
Slovem, svátostmi sycené,
Spěly v nebes Kanaan.

5.
Žehnej v každém dobrém chtění
Otci vlasti, vrchnostem,
Národnímu shromáždění,
Úřadům i stavům všem,
A jestlibychom museli
Vésti boje s nepřátely,
Pomáhej nám k vítězství.

6.
Když pak dojdeme zde cíle
A skončí se naše pouť,
Od zdejší pak vlasti milé
Musíme se odtrhnout,
Ó proveď nás cestou hrobu
V uloženou Tebou dobu
V nebes věčnou otčinu!
Martin Braxatoris

Bože, s nebes vysokosti
Shlédni na naše vrchnosti,
Ať nás vždy věrně spravují;
Ať nám ku pohodlnosti,
K zachování bezpečnosti
Spravedlnost přisluhují;
Jsouť k obraně milujícím
Pravdu, k pomstě zle činícím.
Jako světským, tak duchovním
Vrchnostem přispějž Duchem svým;
Ó Bože náš,
Jenž nás co své dítky chováš,
Shlédni na nás a vyslyš nás!

2.
Bez pořádku nemůž štěstí
V společnosti lidské kvésti,
Zmatek jest studnice bídy;
I dejž, Pane, ať vrchnosti
Zákona spravedlivosti
Lid věrně v pořádku řídí;
Zákonodárcům moudrosti
Dejž a lidu poddanosti,
By požíval každý svého
Práva zákonem daného;
Ó Bože náš atď.

3.
Uchovejž nás, Otče milý,
Stavu, v němžto jen násilí
Panuje, ne Duch Tvůj Svatý;
Ať vrchnost svou lid poddaný
Ctí a od nepřátel brání;
Svornost všech nic nepodvrátí!
Aj, když každý obecného
Šetřiti bude dobrého,
Tak můžeme jistí býti,
Že budeme šťastně žíti;
Ó Bože náš,
Jenž nás co své dítky chováš,
Shlédni na nás a vyslyš nás!
K. Kuzmány

Lidé, buď v moci
Jsme, buď v poddanosti,
Znejme, že Pána
Máme na výsosti,
Který nám vydal
Povinnost i práva,
Co naše hlava.

2.
A zákon tento
Jeho plnit máme,
Jestli se Jemu
Líbiti žádáme;
Buďme údové,
Láskou v jednom těle
Spojeni cele.

3.
Kdo jest předložen
Jiným, ať spravuje,
Co otec dobrý
Jich a se varuje,
Aby ukrutné
Nebylo tyranství
To jeho panství.

4.
Páni, dělníkům
Mzdu nezadržujte,
A když proviní
Sluha, pamatujte,
Že i vy v mnohém
A často klesáte,
Tak milost dáte.

5.
Buďte laskaví,
Krotcí, trpěliví,
Budeť i vám Bůh
Soudce milostivý;
Že On odměří,
Jako vy měříte,
To napřed víte.

6.
Vláda jest velké
Pánům pokušení
K pýše, k tyranství;
Než blahoslavený,
Který se k nízkým
V pokoře poníží,
Bůh jej povýší.
J. O. Gramer, P. Makony

Kdo již skrz své narození
Nad jiné jest povýšený,
Znej a měj tu urozenost,
Již dává skrytá v srdci ctnost.

2.
Kdo jsi nižším za pána dán,
Otec jim buď a ne tyran,
Otec krotký, dobrotivý;
Věř, žeť v nebi Pán tvůj živý.

3.
Tvé bohatství, přednost, sláva,
Nemni, že ti právo dává
Pravdu, spravedlnost šlapat,
Jako bys neměl počet dát.

4.
Přál-li ti Bůh více štěstí,
Nechtěj na toho uvésti
Potupu, který pracuje
O to, co tě povyšuje.

5.
Nesluž marné nádhernosti,
Nezmrhej marnotratností,
Co ti Bůh dal v radě věčné,
Bys užil s chudým společně.

6.
Buď s tím tvá duše veselá,
Který ti tvé pole dělá,
Štědrostí svou hodným se staň,
Že jsi chudým za pána dán.

7.
Že se ti více dostává,
Více se též očekává,
By jsi na vlast obětoval,
O její prospěch pečoval.

8.
Větší hanba, než otrokům,
Po smrti bývá velmožům,
Jenž na to zapomínají,
Že lidstvu prospěti mají.

9.
Než když na to pamatují,
Bez závisti se radují
Chudí, že světu osoží
Ti, jimž Bůh dal více zboží.

10.
A žehnají i ve hrobě
Šlechetné jejich osobě,
Řkouc: ti štěstí zasloužili,
Neb světu k dobrému žili.
J. O. Gramer, J. Melcer

Bože, jenž nám k dobrému
Zdržuješ vrchnosti,
Ty chceš, by jsme jim věrní
Byli v poslušnosti.

2.
Vrchnost dobrá pečuje
O společné štěstí,
K pokoji a k pohodlí
Chce nás všech přivésti.

3.
Ne všem, Pane, dals hodnost,
I nízký stav Tvůj jest,
Byťby jak byl chatrný,
Zaslouží v obci čest.

4.
Každý v obci cti hoden,
Když své povinnosti
Věrně koná a stále
Slouží jí s radostí.

5.
Když jako občan smýšlí,
Právo neuráží,
Než pro dobré obecné
Činným být se snaží.

6.
Když si váží zákony,
Ač nedokonalé,
By panoval pořádek,
Pokoj v obci stále.

7.
A když se klamu chrání,
Zákon zachovává,
Tak konaje povinnost,
Svobodným se stává.

8.
Ó bychom i my vděčně
Ty ctnosti činili,
Věrni jsouc ve všech věcech,
Šťastně věk trávili.

9.
Ty nám k tomu pomáhej,
Bože, uděl síly:
Tak bude pokoj s námi,
Pokoj v obci milý.
J. Matouška

Ó Bože a Otče,
Všech lidí milovníče,
Ty sluhů i pánů
Nejvyšší panovníče,
Žádáš to, by všichni
V ctnostném obcování,
Svobodní i sluzi
Žili do skonání.

2.
Čeleď, bázeň Boží
Hleď před očima míti,
Neb nejen pánům máš,
Než i Bohu sloužiti,
Který vše spatřuje,
Ve tvé službě věrnost
Chce tobě odplatiti
A trestat nevěrnost.

3.
Kdo dobře jinému,
Sobě též dobře činí;
Kdo slouží nevěrně,
Tím sobě vždy zle míní;
Kdo jakým zde srdcem
Koná každou práci,
Takovou též mírou
Jemu Bůh odplácí.

4.
Svatý Pavel dává
Čeládce naučení:
Služebníci, služte
Pánům svým bez nucení;
Neslužte na oko,
Ale jako Kristu,
Od Něho přijmete
I odplatu jistou.

5.
Když vás páni trescí,
Neb přísně domlouvají,
Nechať vaše srdce
Vděčně to přijímají
K svému napravení
A ku poučení;
Varujte se pilně
Zpoury, zprotivení.

6.
Škodu nedělejte
Svým pánům nedbalostí,
Tím víc se varujte
Činiti ji ze zlosti;
Šanujte a chraňte
Všecko jejich jmění,
Věrnost tu vám hojně
Pán nebes odmění.

7.
V prácech Pána Boha
Na pomoc si volejte,
Že On vám ji jistě
Udělí, spoléhejte;
Hořkost vašich prací
On sám vám ulehčí,
A s Ním ji dělati
Bude příjemnější.

8.
Nestěžujte sobě
Ani na těžkost díla,
Neb v trpělivosti
Zmůže se vaše síla;
Pomnite, že každý
Člověk v potu tváři
Pracovat povinen
Od mládi do stáří.

9.
Po skončené práci
Boha vždy oslavujte
A za Jeho pomoc
Upřímně Mu děkujte;
To jest Jemu líbé
A vám užitečné,
Tak budete šťastní
I časně i věčně.
C. Cochius

Jaké štěstí!
V tiché domácnosti
V lůnu milovaných
Odpočinout
Po prácech, s radostí
Pro ně vykonaných;
Od vděčné lásky vzít odměny,
Nad které v světě sladší není:
Jaké štěstí!

2.
Jaké štěstí!
Vůkol sebe míti
Věnec dítek zdárných;
Každodenním
Svědkem toho býti,
Jak, co z puků jarních,
Dary duše se vyvinují,
Péčí naší v dobrém zmocňují:
Jaké štěstí!

3.
Jaké štěstí!
Požehnání Boží
Se svými cítiti;
Jeho milost,
Jenž maličkost množí,
Před nimi chváliti;
A s nimi klaněti se tomu,
Který žehná našemu domu:
Jaké štěstí!

4.
Jaké štěstí!
Jestli v počestnosti
Domácí obcují,
Každý hledí
Ku své povinnosti,
V níž rádi pracují.
Ó blaze tomu hospodáři,
Jemuž se všecko dobře daří:
Jaké štěstí!

5.
Jaké štěstí!
Jistý přístav míti
V domácích náručí,
Kamž se můžeš
I v ten čas zchýliti,
Když bouře zahučí
A neštěstí se na tě valí
A přítel nevěrný se vzdálí:
Jaké štěstí!

6.
Toto štěstí
Dejž i mně, ó Pane,
Po němž toužím stále,
Můj dům i mne
Zdržuj v své ochraně,
Prosím Tě, i dále;
Tak se někdy spolu s radostí
Uzříme zas tam ve věčnosti,
V blahém štěstí!
K. Braxatoris

Šťastný jest muž bohabojný,
V dobrých skutcích z víry hojný,
Z práce rukou zisk mít bude,
Živnosti slušné nabude.

2.
Manželka, jako kmen plodný,
Rozhojní jej v čas příhodný,
Vůkol stolu spatří dítky,
Jako olivové kvítky.

3.
Aj, tak štastně člověk stojí,
Který se vždy Boha bojí,
Nepřijde naň zlořečení
Pro jeho v hřích zavedení.

4.
Bůh, dárce všech dobrých dání,
Vyleje naň požehnání,
Aby mohlo jeho štěstí
Ze dne na den více kvésti.

5.
Prodlouží života jeho
A bude s ním času všeho,
By v svých milých společnosti
Hojných požíval radostí.

6.
Amen, Bože, rač to dáti
A ctným manželům žehnati;
Abys i od nich byl chválen
Zde, i v nebi věčně. Amen.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

Ty sám ráčil jsi oddati
První ten pár, Bože svatý!
Žehnej i těm s výsosti,
Jenž dnes k Tobě přistupují,
K svatým slibům se hotují
Ctné lásky a věrnosti;
Ty sám
Je chraň,
Ať v svornosti, v pobožnosti chodí stále
Před Tebou k Tvé, Bože, chvále.

2.
Ať v Tebe stále doufají,
V smlouvě své věrně trvají,
I kříž nesou zmužile,
V Tobě vždy se radujíce,
Práce věrně konajíce,
Tak dojdou svého cíle;
Za tím
Dej jim,
By po časném žití šťastném společně zas
Byli šťastní na věčný čas.
K. Braxatoris

Jdětež již, ten Bůh jednoty
Slyšel váš tichý hlas;
Ó buďtež Jeho dobroty
Hodní na každý čas!

2.
Jemu nový stav posvěťte,
Též i srdce vaše,
Jeho vůli konat hleďte
V zlém i dobrém čase.

3.
Když se pak skončí cesty čas
Vaší z vůle Jeho,
Přijmiž Ten, který spojil vás,
Do ráje věčného.
J. Eschenburg, K. Braxatoris

Jak pěkně jest v svatém stavu
Manželském být, když se pravou
Láskou oba milují;
Sloužíce, jak sluší, Bohu,
Kterýžto řídí oblohu,
Dobrého následují;
Neb sám
Bůh tam
Požehnává, štěstí dává, jakž žádají
Ti, jenž v lásce zůstávají.

2.
Když muž i žena v svornosti,
V lásce, víře, spokojnosti
Žijí k Boží líbosti,
Tam tekou potoky štěstí
A radují se nebeští
Anjelé z takých ctností;
Krásný,
Šťastný
Stav jejich jest, žádná neřest jim škoditi
Nemůž; Bůh jich chce chrániti.

3.
Muž jestiť stromu podobný,
Jsa v ratolestech ozdobný,
Žena kmenu vínnému,
Jenž krásné hrozny vydává,
Když dítky své vychovává
V bázni Páně k dobrému;
Dítky,
Kvítky,
Skrz něž Boží vždy se množí církev, Bůh vás
Má v své paměti v každý čas.

4.
Veselte se, ó manželé,
Nejsouc ustanovitelé
Toho stavu svatého,
Než Bůh, jenž lidi miluje,
Vše moudře řídí, spravuje,
Jestiť původce jeho!
Onť vše
Vaše
Předsevzetí má v paměti, statek, zboží
Jeho milost vám rozmnoží.

5.
I tento stav má sic svůj kříž,
Soužení, pláč, bolest i tíž
A rozličná trápení;
Mezitím v trpělivosti
Kdo snáší všecky úzkosti,
Ten dojde potěšení;
Trp jen
Kříž ten
Malou chvíli, Pán Bůh milý tvé kvílení
Časem v plesání promění.

6.
Ó Bože náš, přibliž se k nám,
Dejž k tomu radu, pomoc sám,
Naplň naše potřeby;
Za to Tě budeme ctíti,
Chváliti a velebiti
Nejprv zde, potom v nebi;
Sám Ty
Pán jsi
Všemohoucí, vševědoucí a laskavý,
Dej, ať Tě manželé slaví.
P. Gerhard, E. Mlynárov

Když Bůh pro samého sebe
Překrásně sformoval nebe,
Den opatřil sluncem krásným,
Noc temnou měsícem jasným.

2.
Zemi trávou, květem sličným,
Tvorem živým přerozličným,
Ošlechtil ráj utěšený,
Vší rozkoší naplněný.

3.
Potom člověka prvého
Do hospodářství plného
Uvedl a svěřil jemu
K radosti, sluhovi svému.

4.
Vida pak, že jedinému
Nedobře být samotnému,
Spůsobil mu pomocníčku
Evu, živých všech rodičku.

5.
A tu jemu řádně oddal,
Ke vší moudré správě poddal,
Vyřknuv na ně požehnání
K hojnému rozmnožování.

6.
Tak hned v stavu nevinnosti
Svatý Bůh dle své moudrosti
Manželství ráčil zříditi,
Lidem v něm štěstí slíbiti.

7.
Přidav, že otce i matku
Člověk opustí v tom sňatku,
Láskou jsa k manželce jatý,
Níž ho obdařil Bůh svatý.

8.
Svazek mají lásky věčné,
Štěstí, neštěstí společné:
Jestli kdo z nich dvou upadne,
Přispěje hned druhý snadně.

9.
Jakáž pravá v Bohu svornost
Osladí každou odpornost;
A Duch Svatý tu přebývá,
V rozkoši jich rozkoš mívá.

10.
Tohoť nepotupovali,
V manželský stav vstupovali
Lidé Boží a králové,
Proroci, patriarchové.

11.
Apoštolé, biskupové,
Kněží a jejich jáhnové
Manželky vlastní mívali,
Však církve pilní bývali.

12.
Neb stav manželský každému
Poctivý jest šlechetnému
A nepoškvrněné lože;
Smilníky Ty tresceš, Bože!

13.
Protož, co vyhlásil Bůh sám,
Čistým čisté všecko buď nám;
Co Bůh spojil, člověk žádný
Nerozlučuj, jsi-li řádný.

14.
Ó Pane, čistoty dárce,
Manželů ctných buď obránce,
Aby věrnost lásky sobě
Chovali vždy z lásky k Tobě.

15.
Panicům, též pannám, Pane,
Vdovcům, vdovám ať jest dané
Čistoty ctné ostříhání,
Potom s Tebou přebývání.

Ach, jak Tě máme ctíti,
Otče náš a Pane,
Čím se Ti odměniti
Za štěstí nám dané,
Štěstí, jež cítíme,
Když srdce naše lásky
Čisté svatými svazky
Spojené vidíme?

2.
Tys nám dal, co jsme sobě
Tak vroucně žádali,
By jsme cestu života
Společně konali;
Radosti, žalosti,
Štěstí tak, jak neštěstí
Spolu máme již nésti
Až k bránám věčnosti.

3.
Bude-li cesta dlouhá
Neb krátká, nevíme,
Kolik zde dnů veselých
Neb smutných uzříme;
To jen Ty, Pane, znáš;
Než že bez trní růže
Na zemi růst nemůže,
Víme, to jest los náš.

4.
Však že láska upřímná
Všecky rány hojí,
I na stole chudoby
Skvostné hody strojí;
Každé zdejší břímě
Práce, bídy, neřesti
Věrně pomáhá nésti,
Tím se, hle, těšíme.

5.
V Tobě však svou největší
Naději skládáme,
Od Tebe, Bože, pomoc
V potřebě čekáme!
Neb, že nás miluješ,
Chceš, by jsme šťastní byli,
Svědčí nám svazek milý,
Kterým nás spojuješ.

6.
V této víře půjdeme
Již cestou života,
Ó učiň nám ji šťastnou
Tvá věčná dobrota;
Dejž v lásce stálosti,
S losem svým spokojnosti,
V chybách snášenlivosti,
V nebi společnosti.
K. Braxatoris

Tebe, původce všeho
Života, já vzývám;
Tobě píseň vděčnosti
Slabým hlasem zpívám,
Neb to za zvláštní milost
Tvou ke mně uznávám,
Že v stavu těhotnosti
Se býti poznávám.

2.
Ke krásnému mne volíš
Matky povolání,
Dítě lidské svěřit chceš
Mi k vychovávání;
Život nový pod srdcem
Mým se, hle, koření,
Život nejvzácnějšího
Na světě stvoření.

3.
Vím sic, že mne tu mnohá
Nová starost čeká,
Mdloba, bolesti, ba smrt
Sama matky leká;
Než bez Tvé vůle se mi
Nic zlého nestane,
Protož říkám s Mariou:
Aj, jsem děvka Páně!

4.
Jen za to Tě, Otče můj,
Poníženě prosím,
Ostříhej mne i plod můj,
Jejž pod srdcem nosím,
By jsem šťastně děťátko
Zdarně porodila,
Potom jej mlékem prs svých
Radostně kojila.

5.
Na Tebe chci čekati
V hodinu bolesti,
Ty mně víc nenaložíš,
Než bych mohla snésti;
Ty jsi ženám udělil
Toto povolání,
Protož jim dáš i síly
K jeho vykonání.

6.
Mám-li však kříž svůj míti,
Neb snad život dáti
Za život, a dítě své
Sirotou nechati,
Ach, Bože, ja sic půjdu
Na Tvůj rozkaz vděčně,
Než dítě! — ó však jsi
Ty Otcem sirot věčně!

7.
Preč, preč, myšlénky smutné;
Neb já doufám v Boha,
Že mne též neopustí
Jeho milost mnohá;
Proto chci trpělivě
Dobré mysli býti,
Sama pak se též všeho
Škodného chrániti.
K. Braxatoris

Ach, jak mám srdce svého
Vděčnost dosvědčiti?
Čím svého tak věrného
Pomocníka ctíti,
Toho, jehož dobrota
Mi ten porod dala
Šťastný a dar života
Nového popřála?

2.
I za toto stvoření
Nevinné děkuji,
Kteréž k Tvému sloužení
Rada obětuji!
Tys jej skrze krst svatý
Do ovčínce svého
Syna ráčil přijati!
Chraň beránka svého!

3.
Rač nám k vychovávání
Jeho pomoc dáti,
By ono v putování
Zemském prospívati
Mohlo věkem, moudrostí,
Milostí u Tebe,
Až do pozdné starosti
Žíti jen pro nebe.

4.
Ach, i já pro to štěstí
Snadno zapomínám
Na vystálé neřesti,
Když si připomínám,
Že jsem matkou stvoření
Páně rozumného,
Které smrtelné není,
Jen dle těla svého.

5.
Konečně, ó můj Bože,
Prosím Tvé milosti,
Žehnej manželské lože
Všechněch v poctivosti!
Nedáš-li dítek komu,
Tedy dáš pokoje,
Tak dej každému domu
Slavit jméno Tvoje.
K. Braxatoris

Ó křesťanští rodičové,
Vy jste Boží nástupcové,
Vážné máte povinnosti,
Konejte je s ochotností.

2.
Cvičtež dítky, ať hned z mládi
Znát se učí Boha rádi,
By Ho jako Otce ctily,
V milosti u Něho byly.

3.
Pečujte o jejich tělo,
Aby ve zdraví dospělo,
Víc však duši vzdělávejte,
Jich nevinnost ostříhejte.

4.
Když v škole v dobrém zrůstají,
V hřích při vás nech nepadají,
Nechtějte se na těch hněvat,
Kteříž chtějí je potrestat.

5.
Před dětmi se chraňte všeho
Mluvit, činit neslušného,
Rádi oni následují,
Na rodičech co spatřují.

6.
Ctnost před nimi vychvalujte,
Hříchy vždycky potupujte;
Strašně bloudí, kdo je pyšný,
Že byl v své mladosti hříšný.

7.
Hleďte jejich srdce city
Včas k dobrému probuditi,
Ne pro marnou světa chválu,
Než pro milost Boží stálou.

8.
By s málem spokojné byli,
Cvičtež je, rodiče milí;
Od závisti, od skouposti
Chraňtež je svou příkladností.

9.
Přiučte je včasně ctnosti,
Zvlášť pilné pracovitosti;
Rcetež: že většího není
Nad pobožnost potěšení.

10.
Prostež, a Bůh vám síly dá;
On počet od vás požádá;
Šťastný, kdo časně i věčně
V dítkách se těší srdečně.
J. Matouška

Bože, Otče všechněch lidí
V neskonalé milosti,
Tvoje oko všecko vidí,
Žalosti i radosti;
Ty znáš lásku rodičovskou,
Neb ji milostí otcovskou
Ty sám do nás vštěpuješ,
Zdržuješ, rozněcuješ.

2.
Proto slyš nás, Otče milý,
Dej nám své požehnání,
Dej rozumnosti a síly
K dítek vychovávání
By v moudrosti prospívaly
A ve všem dobrém zrůst braly,
Tak se nám podařily
A Tobě se líbily.

3.
Zvláště, když je k pobožnosti
Dle vlastního příkladu
Vedeme, co k spokojnosti
Jedinému základu,
Ó Pane, přede lstí světa
Uchovejž jich mladá léta,
By Tě neopustily
A v hřích nezabloudily.

4.
Chraň je pádu, chraň je škody,
Též i mysli lehkosti;
Ať je rozkoše nezvodí
Na rozcestí marnosti;
Pak též i když v něčem chybí,
Aby poznaly své chyby
A zas k dokonalosti
Šly s ochotnou chtivostí.

5.
Aby radost nejstálejší
V ochotném pracování
A rozkoš nejspanilejší
V poctivém se chování
Nalezaly, aby práce
Byla jejich ctnosti strážce
A pak jejich schopnosti
Vedla ku vzdělanosti,

6.
Dobře my to, Bože, víme,
Že Ty nám dáš i více,
Nežli zač Tě jen prosíme;
Nu, dejž, ať jsme rodiče
Šťastni, patříce s radostí
Na dítky i ve starosti;
Budou-li bohabojné,
My usneme spokojně.
K. Kuzmány

Pečuj, Bože, o spasení
Dítek našich, pečuj sám,
Hříšné vzdal od nich zkažení,
Dej v nich potěšení nám.
Toběť jsou posvěcené,
Synem Tvým vykoupené;
Vodiž Tvá moudrost, dobrota
Je cestou toho života.

2.
Jaks je ráčil před mnohými
Pády posud chrániti,
Tak rač i dále nad nimi
Strážnou ruku svou míti;
Upadnou-li v neštěstí,
Rač je z něho vyvésti;
Když budou k Tobě volati,
Rač jim pomoc svou seslati.

3.
Zvlášť když světa pokušení
Je osídly otočí,
Nech k jejich vysvobození
Duch Tvůj dobrý přikročí;
I když vlastní žádosti
Budou je vést k hříšnosti,
Probuď tak jejich svědomí
Ať jim vůli k zlému zlomí.

4.
Dej, by vždy království Tvého
Hledaly, svatý Pane,
A spravedlnosti jeho,
Žily co nebešťané,
Milujíc pravdu věčnou
A k všemu užitečnou
Pobožnost, jenž slib časného
Má i života věčného.

5.
Dej rodičovi každému
Té radosti dojíti,
By, když přijde k soudu Tvému,
Takto mohl mluviti:
Otče, které jsi mi dal,
Všecky jsem je zachoval,
Ani jedno nezhynulo,
By je zde štěstí minulo.
L. K. Schosser, J. Melcer

Rodiče! — ó jméno vážné —
Vy jste mne zplodili,
Od mládi mne věrně, snažně
Chovali, řídili :|:

2.
Kohože bych já vroucněji,
Nežli vás, miloval?
Komu vděčnost ochotněji,
Než vám, dokazoval? :|:

3.
Ach, jakové tedy díky
Mám rodičům vzdáti?
Uč mne jich, Bože veliký,
Pravě milovati. :|:

4.
Ty chceš, aby jsem prospíval
Věkem i moudrostí,
Dobře činil a tak býval
Rodičům k radosti. :|:

5.
Ty chceš, abych jejich kázni
Poddával se vděčně,
Slouže jim synovskou bázní,
A ctil je srdečně. :|:

6.
Tvá vůle jest, bych v starobě
Rodičů si vážil
A jich v kříži a ve mdlobě
Opatřit se snažil. :|:

7.
Ó vyuč mne plnit, Pane,
To Tvé přikázaní,
Které má sobě přidané
Slibem požehnání! :|:

8.
Aby jsem byl zde na zemi
Šťastný, dlouhověký,
I tam sláva aby se mi
Dostala na věky. :|:
V. Šimko

Krásný byl Absolon,
Než že zlé činil on,
Davida, otce svého,
Vyhnal z království jeho,
Jiných mu pak těžkostí
Dost činil v své mladosti.

2.
Na tom dosti neměl,
Vyhnav ho, za ním jel,
Chtěje se s otcem bíti,
Jej do konce potříti;
Než z příčiny té zlosti
Zahynul v své mladosti.

3.
Neb když vjel do lesa,
Na mezku se nesa,
Na dube za své vlasy
Uvazl, — konec krásy!
Hned pomštěno v rychlosti,
Co činil ve své zlosti.

4.
Již radím každému
Člověku mladému,
Absolonem se káti
A rodičů se báti!
Jinak mu Bůh v rychlosti
Zkrátí jeho mladosti.

5.
Zaslíbil Pán Bůh sám
Dlouhý věk těm dítkám,
Které matku i otce
Ctějí, jakž On míti chce,
A kdož nemá té ctnosti,
Zahyne ve své zlosti.

6.
Při tom dospělému
Člověku každému
Sluší na to mysliti
A k tomu se snažiti,
By dítky k pobožnosti
Vodíval hned z mladosti.

7.
Do škol je dávajíc,
Peněz nelitujíc,
Do chrámu s sebou vodíc,
Z hříchu včasně vyvodíc,
Neb co chytí v mladosti,
Vězí v nich i v sešlosti.

V Tobě naději chovám,
Všaks sirotkům a vdovám
Slíbil svou ochranu;
Bože, slyš mé modlení
A pokorné upění
A buď mou mocnou obranou.

2.
Ty, kdyžs mi sloup můj odjal,
Sáms mi se podporou stal,
Budeš mne držeti;
Zbaviv mne mé pomoci,
Chceš mi Božskou svou mocí
V práci a v bídě přispěti.

3.
Radu, mně zmizlou v hrobě,
Dáti zadržels sobě;
Ty můžeš raditi,
Jak bych v svém povolání
O své i svých chování
Měla si moudře počíti.

4.
Tvá, ó Bože, pravice
Vdov již mnoha tisíce
Mocně ochránila,
Siroty-nebožátka,
Co slepice kuřátka
Křídly, Tvá láska přikryla.

5.
V Tobě i já naději
Svou skládám nejraději,
Ty mne neopustíš;
Mé skroušené volání
V otcovském milování
V uši laskavě připustíš.

6.
Vděčně jho své ponesu,
Tobě všecko přednesu,
Co srdce sužuje;
Ač Tebe i nevidím,
Však, žes mi přítomen, vím,
Neb Tě má víra spatřuje.

7.
Protož v Tvé přítomnosti
Chci chodit v upřímnosti,
Konajíc, co sluší;
Od světa jsouc vzdálena,
Pýchy jeho zproštěna,
Skryji v Tvém lůnu svou duši.

8.
Tak mi dnové uplynou,
I s neřestmi pominou,
Jako pomíjí sen,
A dozrávší k věčnosti,
Složím v hrobě své kosti,
Půjdu věčně z trápení ven.

9.
Tam toho ztraceného
Naleznu zas milého
V lásky věčné vlasti,
Tam jej zas budu míti,
S ním v nebesích bydliti
Bez loučení a bez strasti.

10.
Otče, plný dobroty,
Žehnej s matkou siroty,
Žehnej milostivě;
Věrný pastýři, s námi,
Truchlými ověčkami,
Nalož, nalož lítostivě.
J. Melcer

Bože můj, mne, ach, přesmutná
Ztráta časná potkala!
Rodiče mi přeukrutná
Smrt z náručí vyrvala;
Rodiče mé dobrotivé,
Kteří mne milovali,
Kteří k ctnosti, k pobožnosti
Stále mne vodívali.

2.
Ach, oni šli k Tobě síce
Do příbytků spanilých;
Než já, já nemám již více
Rodičů zde přemilých;
Ach, nižádných tak mi věrných
Ochranců a přátelů,
Tak laskavých, dobrých, pravých,
Života ředitelů!

3.
Kdo již bude o mé štěstí,
Jak oni, pečovati?
Kdo o mé potřeby nésti
Starost, kdo varovati
Od zlé cesty, na niž svésti
Zlý svět mne usiluje,
Nezkušené, porušené
V propast bídy svaluje.

4.
Jak tiché mi a jak krásné
Ráno života bylo!
Než jak náhle a jak včasně
Ono se zamračilo!
Ach, radosti mé mladosti
Na věky zaletěly,
Co libý sen, a smutkem jen
Již mi jest život celý.

5.
Žádného-li štěstí nemám
Po jejich odebrání?
Mám, co za svět celý nedám,
Mám jejich požehnání!
To, jak svědčí Písma řeči,
Utvrzuje dům dítek,
Ono i mně neomylně
Staví štěstí příbytek.

6.
Však mne Otci nebeskému
V ochranu poručili,
V každém času jen se Jemu
Důvěřit naučili.
Prijmiž tedy, Otče v nebi,
V svou ochranu sirotu;
Já chci stále žít k Tvé chvále,
Zasloužit Tvou dobrotu.
K. Braxatoris

Blaze tomu, kdo si vyvolí
Cestu ctnosti hned za mládí
A celé to zemské údolí
Jejím kvítím si vysadí,
Aniž od ní se uchýlí,
Dokuď nepřijde ku cíli.

2.
Tenť svou vždycky s větší radostí,
Byť i těžkou, cestou kráčí;
Nabývaje hojných známostí,
Každý den ctným skutkem značí;
Žádosti těla se snaží
Krotiti slov Božích stráží.

3.
Jak mu plynou dnové radostně,
Jak mu tíše minou časy!
Nad zlou předešlostí žalostně
Nelká pozde truchlohlasy;
I v starobě ještě z kvítí
Mladých let svých vůni cítí.

4.
Ten jest rodičů svých ozdoba,
Ten žne jejich požehnání,
Když je tlačí strast neb chudoba,
Ten jich těší, ten jich chrání;
Upí-li sám v těžkém kříži,
Hned se k Bohu srdcem blíží.

5.
Ten jde přes zármutky života
S neužaslou zmužilostí,
Anť marnotratníka truchlota
Sužuje pro neřádnosti;
Jako slunce jasnou září,
Patří k nebi s vděčnou tváří.

6.
K nebi, kde mu věčné plesání
Neuvadlý věnec vije,
Tam, kde v přerozkošném kochání
Duše v lůnu Božím žije,
Kamžto se, Bože, dostati,
Račiž nám všem pomáhati.
J. Kollár

Dítky, ó jak jste vy šťastné,
Co s rodičmi bydlíte,
Z jejich tváři lásky jasné
Slunce svítit vidíte,
Kteří vás i vyučují,
I před neštěstím varují!

2.
Ó pomnite na to rádi,
Co vám k štěstí činili,
Kterak pro vás hned od mládi
Nižádné nešetřili
Starosti a ustávání,
Vám, svým dítkám, k požehnání.

3.
Jich láska jest neproměnná,
Čímže ji odplatíte?
Buď od vás draze vážená,
Tak se jim odměníte
Za mnohé probděné noci
Pro vás, potřebných pomoci.

4.
Ó by jste je milovali,
Ctili vždy s poslušností!
Když hřešíte, litovali,
Nečiníc jim žalosti;
Věřte, že vám dobře přejí,
V očích čítejte, co chtějí.

5.
Rodičům se protiviti
Velký jest před Bohem hřích,
Jich křehkosti odekrýti
Aneb strojit posměch z nich;
Dokud žijí z vůle Pána,
Budiž jim od vás čest dána.

6.
Snažte se, by jejich dílo,
Nímž vás vedou ku ctnosti,
Při vás daremné nebylo;
Plňte své povinnosti,
By jste došli požehnání,
Slíbeného v přikázaní.

7.
Vaše láska, vaše síla,
Ať jim pomoci dává,
Když staroba jich sklíčila,
Když jich síla nechává.
Dítky, zadržte to v duši,
Jak vám rodičů ctít sluší!
C. Cochius

Tys můj Otec, já Tvé dítě,
Jak se k Tobě mám chovat?
Ó dej, Bože, veždy bych Tě
Mohla věrně milovat!
Uč mne v bázni Tvé choditi
A čistotně živu býti,
Abych se Ti jak milá
Dcera ve všem líbila.

2.
Od pyšné samolíbosti
Chraniž mne každou dobu,
Dej, ať hledám v stydlivosti
A ctnosti svou ozdobu;
Zachovej mi čistou duši,
Jaková na pannu sluší,
Láskou k Tobě jenž hoří
A před Tebou se koří.

3.
Nedej vloudit se marnosti
V útlé srdce své dcery;
Marnost vede k nepravosti,
Ctnosti se zpronevěří;
Šperky marně vyhledané,
Neslouží k ozdobě panně;
Krása panny jestiť ctnost,
Bázeň Páně, stydlivost.

4.
Bože, Tys oblíbil sobě
Mně rozumnou duši dát,
Ó dej, bych se mohla Tobě,
Otci svému, podobat!
Tělo v hrobě tmavém zhnije,
Než duch i po smrti žije,
Tohoť sluší krášliti,
Moudrostí ozdobiti.

5.
Nedej, by se nebezpečná
Jiskra v oku rozžala,
Řeč pak ó by vždy srdečná
Z mojich ust vyplývala!
Jen nevinnost jestiť pravá
Moje chlouba, moje sláva;
Nezkalená šlechetnost
Nejjistějšíť majetnost.

6.
Dej naleznout přítelkyně
Věrné srdci věrnému;
Naše city spoj v nevině
Ku přátelství blahému;
Co anjelů obcování
Budiž naše milování,
Závist a zlost nech duši
Nevinnou nezasmuší.

7.
Jestliže Tvá ruka chystá
Přítele mi seslati,
Nech zná Tebe, nech zná Krista,
Zná mou duši kochati;
Já pak chci každého času
Jeho domu být okrasou;
Drahýť poklad života,
Tvá jejž dává dobrota.

8.
Bože věčný, jenž mi spásu
Jevíš v svém přikázaní,
Nuže, rač vyslyšet hlasu
Proseb mých a vzdychání;
Já Ti budu přinášeti
Srdce čistého oběti;
Potom nech Tě tam v nebi
Duch můj věčně velebí.
A. Škultéty

Vyslyš mne, Otče nebeský,
Stvořiteli mladosti!
Svých zraků jasnými blesky
Osvěť mi cestu k ctnosti;
Když slabosti padám tíží,
Buď se nebezpečí blíží,
Ach, tehdáž Ty při mně stůj
A krok nepoklesne můj.

2.
Duch můj zdaž čistý, nevinný?
Stojí vždy na rozcestí;
Snadno klamný blesk jediný
Můž’ mne v propast zavésti;
Když Bůh rozum můj osvítí,
Nebojím se klamných sítí;
Neb kde Duch Boží stráží,
Člověk v sítě nevráží.

3.
Vášeň, co mne k zlému vodí,
Táť se na mne nesluší,
Ctižádost, s níž pýcha chodí,
Zkázou slabých jest duší;
Lenost jest žití otrava,
Z níž tisíc hříchů povstává;
Běda tomu, přeběda,
Jenž svou rozkoš v ní hledá.

4.
Když předstane hřích na dráze
Mne slabého mladíka,
Bože, dej, ať krok můj snáze
Preč od něho utíká;
V klesavém mladosti běhu
Ať se zlých příkladů střehu,
Ať bezbožných zlostný smích
Zoškliví mi každý hřích.

5.
Mladíku, posvěť se ctnosti,
V ní svou hledej ozdobu,
Onať krášlí dny mladosti,
Ona těší starobu;
Nech se vždycky ke cti Boží
Dobré skutky u tě množí;
Měj svědomí nevinné,
Odplata tě nemine.

6.
Rychle plynou naši dnové,
Avšak zpět se nevrácí;
Mějme tedy vždy hotové
Ruce ku věrné práci!
Nuže, pilně, s ochotností
Konejme své povinnosti;
Jen kdo tyto vyplnil,
Jen ten v světě dobře žil.

7.
Jezu, vůdce mé mladosti,
Ku Tobě jde prosba má,
Dodej mi ducha stálosti,
Nechať slib můj neklamá;
Slib, jenž nyní ruka mladá,
Před tvým Božským trůnem skladá:
Žeť chci v ctnosti objetí
Až ku hrobu kráčeti.
A. Škultéty

Kam jste se, ó kam poděly,
Dny minulé mladosti?
Ach, co krůpěj jste zmizely
V moři věku věčnosti!
Cítím, že se již k tmavému
Denně blížím hrobu svému.

2.
Nové vidím pokolení,
Známí moji vymřeli!
Cizý jsem a opuštěný,
Stojím co osirelý;
Bože, tentýž od věčnosti,
Ty stůj při mně s svou milostí!

3.
Nepřestávals dobrodiní
Rozličná mi dávati,
Ó nerač mne ani nyní
V starobě zamítati;
Když klesám pod svým břemenem,
Podpířejž mne svým ramenem.

4.
Když zrak mizí, když sluch hyne,
Ruce, nohy klesají;
Starci v Tobě, Hospodine,
Svou ochranu hledají;
Protož i já k Tobě, svému
Hledím Otci laskavému.

5.
Byť mne všecko opustilo,
Víra předce ta, Pane,
V níž se srdci zalíbilo,
Vždy mi jistá zůstane,
Že pod Tvou ochranou stojím,
Vírou tou své srdce kojím.

6.
V té chci víře i snášeti
Těžké břímě starosti,
Zlého, jež musím trpěti,
Že mne ruka Tvá sprostí,
Potom pak mi v slávě věčné
Dá radosti nekonečné.

7.
Světské opustiv marnosti,
Chci jen Tobě sloužiti,
Abych mohl s poctivostí
Šediny své nositi,
Bych nepřišel v pohanění,
Církvi nebyl k pohoršení.

8.
Pomoz mdlému zvítěziti
I v tom posledním boji,
Potom rač mne propustiti,
Sluhu svého, v pokoji;
Přispěj, Pane, přispěj spíše
A uveď mne do své říše.

9.
A když budu spočívati
V hrobu tmavé posteli,
Rač mi, Pane, rač to dáti,
By mne dobří želeli,
Mne s radostí zpomínali
A i v hrobě mém žehnali.
J. Chalupka

V Tebeť, Hospodine, doufám,
Nechť i v sešlosti nezoufám;
Nakloň ke mně ucha svého,
Zbav mne kříže všelikého.

2.
Na Tebe od své mladosti
Hledím, jaks mne z vnitřností
Matky mé vyvedl sobě,
Hned jsem v křestu oddán Tobě.

3.
A Tys mne chránil dost divně
V mnohé příhodě protivné;
Buď i nyní též mou skálou,
V niž bych měl utěchu stálou.

4.
Nezamítej mne v sešlosti,
Ve dnech mdloby a starosti,
Teď zvlášť, když má síla hyne,
Buď se mnou, ó Hospodine!

5.
Vyučen jsem od mladosti
Sloužiti Tobě s radostí,
A o činech Tvých slavných rád
Vypravuji až posavád.

6.
Tvé spasení já rád sobě
Představuji v každé době,
To zmocní mé duše síly,
Když se tělo k hrobu chýlí.

7.
Udrž mne jen v své milosti
A popřej trpělivosti,
A když přijde čas skonání,
Uveď mne v nebeské stany.

8.
Tak Ti poroučím, Bože můj,
Duši, tělo i život svůj,
Řeď mne a veď sluhu svého
Až do života věčného.
Št. Leška

Bože, by jsme vzájemně
Množili své štěstí,
Dary i nedostatky,
Chceš nás k tomu vésti;
Aby, co nemá jeden,
Našel u jiného,
A zas v čem tomu schází,
Dal mu z daru svého.

2.
Tak povstává záměna,
Zkvětají obchody,
Lid kupecký po cestách
I po moři chodí;
Zboží krajin úrodných
Nese chudobnějším,
Výrobky průmyslných
Těm nevzdělanejším.

3.
A ze všeho tak zisk má
První i poslední,
Východ slouží západu
A půlnoc poledni;
Ó by, k čemu to tak jest,
Všickni pochopili,
Vděční jsouc Tobě z toho,
Bez klamu kupčili.

4.
Co máme, všecko Tvé jest;
Dar Tvůj zle užívá
Ten, kdo lstivým obchodem
Bližním svým škodívá;
Nemůž Tobě sloužiti,
Kdo mamoně slouží;
Klamář k trestu věčnému
Duši svou zadluží.

5.
A když k tomu v kupectví
Mnohé pokušení,
Klam a podvod, váha zlá,
Zlá věc, přecenění;
Anť si i já kupectvím
Živnost mám hledati,
Nedej mi, Pane, nikdy
V hřích ten upadati.

6.
Jiných lidí nesbehlost
Nedej mi k podlému
Zisku, jenž duši škodí,
Obrátiti svému;
I v koupě i v prodeji
Ať se ctně spravuji,
Svědomí žádnou vinou
Své neobtěžuji.

7.
Dej též, ať opatrně
Sobě vždy počínám,
Jestli mi požehnáváš,
Ať se nevypínám;
Chraň mne škody všeliké,
Ach i na mne shlédni;
Dej mi prospěch v prácech mých,
Dej mi chléb můj všední.
K. Kuzmány

Jak rozličným způsobem,
Nejmoudřejší Pane,
Lidem dary duše, těla
Tebou jsou rozdané.

2.
Tys také do jistého
Stavu všech položil,
By každý z nás lidské štěstí
A Tvou slávu množil.

3.
Tvým řízením i já se
Nacházím v svém stavu,
Abych jeho práce konal
S horlivostí pravou.

4.
A protož Ty mé dílo,
Bože, rač žehnati,
Ramen při jeho konání
Mých posilňovati.

5.
K tomu rač mne, ó Pane,
Duchem svým říditi,
Bych v svém stavě mohl věrným
Vždy nalezen býti.

6.
Uvaruj mne těch slibů,
Jež plnit nemohu,
S klamem abych neuvalil
Na se hanbu mnohou.

7.
Učiněné pak sliby,
Dej, ať plním stále
A své dílo v určitý čas
Činím dokonále.

8.
Vzdál ode mne nepravost
Lakomství špatného,
Abych pro zisk neutratil
Svědomí dobrého.

9.
Spravedlivou jen prácí
Dej se mi živiti
A nepravé račiž jmění
Ode mne vzdáliti.

10.
Dobré jméno ať mi jest
Nade vše poklady,
Ztratím-li to, jeho cenu
Zlato nenahradí.

11.
Srdce přestávající
Dej mi, Pane milý,
By žádosti závistlivé
Mne se nezmocnily.

12.
I v mále věrným býti
Chci dle stavu ctného,
Abych jednou mohl vjíti
V radost Pána svého.
J. Plech

Pracuj, dělaje,
Co jestiť dobrého,
Abys měl nuzným
Uděliti z čeho;
Bože, to káže
Zákon Tvůj přesvatý,
Ten dej konati.

2.
Jak velké štěstí,
Že v pokojné dílni
Práce prospěšné
Mohu býti pilný
A ne v propastech,
Ne na klamném moři,
Neb kde meč boří.

3.
Prácem rukou mých
Voda, krupobití,
Ba tisíc příhod
Nemohou škoditi,
Nimiž se jiných,
Ač pilně pracují,
Díla zničují.

4.
Z vděčnosti za to
Budu se snažiti
Prácí vždy dobrou
Bližním svým sloužiti;
O mzdu přílišnou
Podvodně nestáti;
Tě chci se báti.

5.
Tak si nakloním
Bližní k důvěrnosti
A pak chci zisku
Požívat v mírnosti,
Štěstí domácích
Svých na péči míti,
Poctivě žíti.

6.
I já i můj dům
Chceme Tobě sloužit,
Po tom nebeském,
Věčném zisku toužit,
By jsme po věrném
Časném pracování
Přišli v Tvé stany.
K. Kuzmány

Otče v lásce bohatý,
Tvé jest každé dobré dání;
Chceš-li, můžeš seslati
Svého prácem požehnání;
Déšt úrodný padá s nebe,
Slunce Tvé zem hřeje,
A pochází od Tebe
Všecka rolníků naděje.

2.
Má naděje na poli
V úrodách se mi zelená;
Bude-li však na roli
Ta naděje má zmařena,
Chci na Tebe spolehnouti,
Co na Otce svého,
Ty mi nedáš zhynouti,
Vyživíš pracovitého.

3.
Protož Ty mne, Pane, sám
Nauč věrně pracovati
A, pod prácí když klesám,
Ty mne račiž podpírati;
Poctivě se chci živiti
V těžkém povolání
A své břímě nositi
V poddanosti bez reptání.

4.
Když mne bude síla má
V sešlém věku opouštěti,
Dlouhou prácí zemdlená,
Rač mi s pomocí přispěti,
Obtížnostmi ustalého
Mocně posilniti
A požehnání svého
Otcovského uděliti.

5.
Na Tvém, Bože, řízení
Chci ochotně přestávati,
Až do svého skončení,
Svědomitě pracovati,
Neb vím, že mzdu ve věčnosti
Dělníkům slíbenou
Udělíš mi z milostí
I mně v nebi odloženou.
J. Chalupka

Stav váš z Boha jest, sedláci,
Zemi oddal vaší práci,
By jste ji pilně dělali,
Chléb sobě, bratřím získali;
Čest rolníkům!

2.
Čest vám, neb pilností vaší
Vrch země stává se krajší,
Pusté, neúrodné kraje
Dostávají tvářnost ráje;
Čest rolníkům!

3. V potu tváři chléb svůj jíte;
Než, když se Boha bojíte,
Můžete být nejšťastnější,
S losem svým nejspokojnější;
Čest rolníkům!

4.
Příroda, váš obchod denní,
Mravů prostotu nemění,
Prostota nevinnost dává,
S nevinou pokoj zůstává;
Čest rolníkům!

5.
Co má více urozenost?
S nádherou nepřirozenost,
S vládou časté, těžké boje
A s hodnostmi nepokoje;
Čest rolníkům!

6.
Netratí v skvostné měkosti
Rolník poklad své čerstvosti,
Milý Bohu, jako kníže,
Když jej pobožnost s Ním víže;
Čest rolníkům!

7.
Chléb tvůj má moc k nasycení,
Ó a jaks při něm blažený,
Když ho tvoji milí jedí
A na tě s vděčností hledí;
Čest rolníkům!

8.
Tvůj oděv sic nenádherný,
Než svědek tvé práce věrný;
Máš-li pod ním srdce ctnostné,
Žes cti hoden, ciť radostně;
Čest rolníkům!

9.
Mešťan zřídka mezi zdemi
Vidí, co krásné na zemi;
To po šírém poli chodě,
Vidíš chrám Boží v přírodě;
Čest rolníkům!

10.
Viz, jak se tvé zelenají
Role, hojnou žeň chystají;
Tys úd vlasti, jenž ji chová,
Tys pravá ruka pánova;
Čest rolníkům!

11.
Rolníku, syn tvůj ve zbroji
Vlasti ku ochraně stojí;
Vlast a národ v tebe doufá,
Pokuď ty stojíš, nezoufá;
Čest rolníkům!

12.
Stav váš z Boha jest, sedláci!
Jděte vděčně ku své práci,
Vám od Boha vykázané,
Vám i bratřím požehnané;
Čest rolníkům!
J. Melcer

Ku Bohu zástupů
My vojny synové
Hledejme přístupu,
Jsouc Jeho sluhové,
Jeho buďme hrdinové!

2.
Posilňme se v Pánu,
V moci síly Jeho;
Pod Jeho ochranou
Nebojme se zlého,
Majíc v Něm vůdce pravého.

3.
Oblecme se v celé
To Boží odění,
V němžto srdce smělé
Nezná přestrašení,
Berouc z víry posilnění.

4.
Svoji milé vlasti,
Národu sloužíme,
Duše za své klásti
Přátely musíme;
Krista tak učit slyšíme.

5.
Svobody a práva
My jsme obrancové,
Když vojna nastává,
Míru prostředkové,
Štěstí krajiny sloupové.

6.
Buďme tak vážného
Hodni povolání,
Ducha křesťanského
Mějmež v obcování,
edouc řádné bojování.

7.
Ne bez pobožnosti
Jest udatnost lichá,
Nečest divokosti
Nejvíc se s ní míchá
A jest často matkou hřícha.

8.
Vítěze slavného
Jméno zasluhuje,
Kdo nad srdce svého
Žádostmi panuje
A jich otrokem nesluje.

9.
I my jsme poddáni
Zákonu Kristovu
A při počtování
Z lásky k Jeho slovu
V onu půjdeme vlast novou.

10.
Buďme v Páně bázni
Poddáni s vděčností
Naší přísné kázni,
Bez níž prospěšnosti
Neníť v naší služebnosti.

11.
Žoldy své majíce,
Na těch přestávejme,
Kořist hledajíce,
Nátisk nedělejme,
Lítost nad slabými mějme.

12.
Však, Bože, milosti
Tvé potřebujeme;
Dejž, ať boj v časnosti
Dobrý bojujeme
A Tvé milosti dojdeme.
J. Melcer

Bože, jenž ten svět z milosti
Stvořiv, zdržuješ v celosti,
Ty jsi darů svých poklady
Složil i v země základy.

2.
Náš kraj Tě, Pane, velebí,
Žes i nám dal, co potřebí,
Lesy a vod zdravých proudy
A v baněch prospěšné rudy.

3.
Tak tisícům každodenní
Dáváš chléb, kde rolí není,
A i země vnitřnosti
Zalidňuješ svou moudrostí.

4.
V Tebe doufáme v každý čas,
I neopouštěj, Bože, nás;
Neb i baňské požehnání
Jest dar Tvého smilování.

5.
Zdržuj, rozmnož, požehnávej
Baně, aniž kdy přestávej
Odměňovat milostivě
Práce baňské spravedlivé.

6.
Každý ať své povolání
Koná věrně bez meškání;
Posilňuj při práci mdlého
A chraň neštěstí každého.

7.
Dej zvlášť úmysl takový,
Abychom i vzácné kovy,
Co dary Tvé si vážili,
Nikdy jich zle neužili.

8.
Tak vždy žehnej práci naší,
Ať i z dolů zemských vznáší
Díka k nebi se a jméno
Tvé všudy jest velebeno.
K. Kuzmány

Bože, Tys rudy
V zemi ráčil skrýti,
A my je odtud
Musíme ven vzíti,
By jsme z nich mohli
Kovy připravovat,
Nimi pohodlí
Svoje rozmnožovat;
Železo, zlato
Jen těm slouží k zlému,
Jenž neposlušní
Jsou zákonu Tvému.

2.
Nesmírnou lásku
Tvou lidé zkušují
Všudy, kdekoli
Bydlí a pracují,
Rovinám ona
Zlaté klasy dala,
Vrchům na vzácných
Rudách požehnala;
Sedíme vůkol
Stola otcovského,
Neb země plná
Jest bohatství Tvého.

3.
Hle, pilnost naše
V země vnitřnosti
Odkrývá divy
Tvé všemohoucnosti,
Kde jen Ty živ jsi,
Kde jest tichost věčná,
A práce naše
Těžká, nebezpečná,
Kde v jediného
Jen Tebe doufáme,
Sic jináč sobě
Vlastní hrob kopáme.

4.
I vzhlídej, Pane,
Na to pracování
A udílej nám
Svého požehnání;
Abychom z toho
Tě Boha chválili,
Vrchnosti, bližním
Užiteční byli;
Chraň nás sám pádu
A všeho neštěstí
A rač nás ke dni
Vždy zdravých vyvésti.

5.
Pak vždy zdržuj nás
V svaté pobožnosti,
Při ctném svědomí
A při střízlivosti;
Ať po bohatství
Tom věčném toužíme
A Tobě, Bohu,
Upřímně sloužíme,
Až těla vzdáme
V skrýš hrobu temnému,
Duše do nebe
Vstoupí k dni věčnému.
K. Kuzmány

Jakť rozdílné to, co stvořeno;
Předce je jeden cíl víže!
Každému dílo vyměřeno,
Každému radost a tíže;
Taks chtěl! — všecko jest od Tebe,
Na co hledíš, Bože, s nebe.

2.
Tam, kdes v nesmírné ráčil sklady
Vzácných dát kovů poklady,
Prácně hledám ctné vyživení,
I to z Tvého uložení,
Tam, když já velebím Tebe,
Shlédni na mne, Bože, s nebe!

3.
Jaks mne posud vždy pečující
Podporoval svou pravicí!
Jak z nebezpečenství nejbližších
Chránil v strašných rudy skrýších!
Přijmiž vděk, nímž slavím Tebe,
A hleď na mne s svého nebe.

4.
Zdraví nové, mne nové síly
K zištné práci sprovodily,
Nouzi a potřeby přemoci
Měl jsem vždycky dosti moci;
Tys přál; — opět slavím Tebe,
Hlediž na mne s svého nebe!

5.
Byl-li jsem však, jak mne chceš míti?
Hleděl-li jsem ctnostně žíti?
Věrný, mírný a spravedlivý,
Poslušný, bratrů pečlivý?
Pane, jak my ctíme Tebe,
Hlediž na nás s svého nebe!

6.
Neračiž se mnou mínit přísně,
Tvé milosti jsem nehoden;
Slituj se, chraň a podporuj mne,
Jakžs činil posud den co den;
Pane, i když prosím Tebe,
Shlédni na mne s svého nebe!

7.
To dáš mi; a stříci chceš stále
Vlídnou vrchnost mou a dále
Popřeješ, aby požehnaně
Lidstvu dél sloužily baně! —
Otče, když doufáme v Tebe,
Hlediž na nás s svého nebe.
Frndák

Otče, Tebe vroucně vzývati,
Jest zisk dušného spasení,
S skutky Tvými se poznávati,
Cit srdce blahý, vznešený;
Nebe, země nám zjevuje,
Že Bůh jest, jenž vše zdržuje.

2.
Blaze tomu, kdo s nábožností
Dílo Tvoje považuje;
Aj, tam kvítí, tu ratolesti,
Tam divné tvory spatřuje;
Však jestli víry nemáme,
Tě Pána nenalezáme.

3.
Tys založil země základy,
Ty ji v bytu zachováváš,
Ty z ní drahých kovů poklady
Na světlo vynášet dáváš;
Tak nás živíš, Bože věčný,
Ty v dobrotě nekonečný!

4.
Rač tedy baňskému konání,
Otče, z lásky své žehnati,
Když my rudu v svém povolání
Pod zemí chceme hledati;
Naději v Tobě skládáme,
Tak pilně v baněch děláme.

5.
Dej nám, Otče nejlaskavější,
Vždycky tak pobožně žíti,
By víra v nás nad nejčistější
Zlato mohla vždy svítiti;
Ať nejen poklady zemské
Hledáme, než i nebeské.
J. Launer

Zpívej, duše, svému Bohu,
Zpívej s vroucí vděčností
Za tu lásku Jeho mnohou,
Kterou ze své milosti
I té noci k tobě měl,
Že nad tebou věrně bděl,
Chránil, že žádná nemilá
Příhoda tě nezbouřila.

2.
Nejsem síce dostatečný
Něčím se Ti odměnit,
Že mne vždycky, Bože věčný,
Ráčíš v své ochraně mít;
Všecko tedy smýšlení
Své a všecko své chtění
A srdce plné vděčnosti
Přináším Ti s upřímností.

3.
Má-li mne nebezpečenství
Dnes nějaké obklíčit;
Měj se mnou milosrdenství
A nedej mi škodu vzít;
Vcházím-li neb vycházím,
Neb buď kde se nacházím,
Pod zemí, povětří zlého
Chraň mne i pádu každého.

4.
Dej síly, opatrnosti
Rudy hojné nabývat
A vždy ducha přítomností
Moudře sobě počínat;
Braň, ať slepě nevydám
Život svůj na zkázu sám,
Především ale svědomí
Zachovám si bez úhony.

5.
Cokoli kdy mne potkati
Má z Tvého dopuštění,
Vděčně to všecko přijati
Chci a ctít Tvé řízení;
Jestliže pak dnešní den
Překvapí mne smrti sen,
Přijmiž, Pane, ducha mého
Pro Ježíše, Syna Svého.
K. Kuzmány

Teď se k prácem směle vpouštím
V podzemné propasti,
Bůh, na nějž se cele spouštím,
Chrání mne všech strastí.

2.
Jeho zrak stálý proniká
I temnosti věčné,
Kdo se jen k Němu utíká,
Chodí v nich bezpečně.

3.
Ač se i propast otvírá,
Smrti se nebojím,
Má smělost jest moje víra,
S tou, vím, že ostojím.

4.
Ne lehkost, ne nepotřeba
Vedou mne v ty sluje,
Než hledání svého chleba,
Co dům požaduje.

5.
Bohatství i v ty propasti
Bohem složené jest,
I odtud jde prospěch vlasti,
Pohodlí, moc i čest.

6.
Z té špižírně nepřebrané
Já jdu též si vzíti,
Kolik k mému štěstí, Pane,
Sám ráčíš mi příti.

7.
Těm, v naději jenž pracují,
Dej, Pane, co sluší,
Nech že i vyšší milují
Statky k spáse duší.

8.
Ano, slova svého Ty chraň
Poklad i svátosti
A nedej k hanbě přijít nám
Pro svoje křehkosti.
K. Kuzmány

V hustých vůkol temnostech,
Jako pohrobený,
Zde v země vnitřnostech
V práci postavený,
K Tobě, Bože, zdvihuji
Své vroucí vzývání,
Jméno Tvé oslavuji
Ve svatém zpívání.

2.
Jak na obloze jasné
Světů tisícové,
Na tváři země krásné
Bez počtu tvorové:
Tak i Tvé hlubokosti,
Bože milostivý,
Hlásají Tvé moudrosti
Moc, velebné divy.

3.
Sic jen kahance bledá
Zář mne osvěcuje,
Však i ta mi Tebe dá
Vidět; neb zjevuje,
Kterak země základy
Pevně jsi založil
A v nich hojné poklady
Pro nás jsi rozložil.

4.
Tu zlatá běží žíla
Přes mrtvou skalinu,
Tam krištálů zbarvila
Jasnost rozsedlinu;
Bych tak i v střevách země
Zkusil Tvé milosti,
Dary svými vedeš mne
V její vnitřnosti.

5.
Protož Ty sám zprovázej
Mne v této mé práci
A jí sám požehnávej,
Ať, kam se obrácí
Ruka pilná, k hojnému
Užitku přicházím
A zas šťastně k jasnému
Dni vzhůru vycházím.

6.
Chraň mne neštěstí všeho,
Urazu a škody,
Pane, nebezpečného,
Náhlé zlé příhody,
Zdržuj mne v statečnosti,
Ať věrně pracuji,
Svědomí nevěrností
Žádnou nesprzňuji.

7.
A jak chleba časného
Hledám si usilně,
Štěstí duše věčného
Tím víc šetřím pilně,
Co jiné jest, poroučím
S plnou důvěrností
Teď i když se rozloučím
S tělem, Tvé milosti.
K. Kuzmány

Přijmiž, dobrý Bože,
Srdečné děkování,
Které Ti vzdáváme
Za baňské požehnání,
Neb Tys ten mocný Bůh,
Jenžs vrchy založil
A ku pohodlí nám
V nich kovy rozložil.

2.
Tys vrchů vnitřnost
Tak složil svou moudrostí,
Bychom je otevřít
Mohli pracovitostí;
Hlubokosti mocným
Zákonem jsi svázal,
Nám cesty bezpečné
V propastech ukázal.

3.
Bože milostivý,
Tvá moudrost všudy svítí,
Kamkoli hledíme,
Což jen chceme činiti,
Ty svými zákony,
Jako by pravicí,
Vodíš nás vždy k plné
Pohodlí studnici.

4.
To my vyznáváme
Zvlášť teď s vroucí vděčností,
Neb jsme i my došli
Tak rud dobrých v hojnosti,
I při životě jsme
Šťastně zachováni,
Co jen z Tvého mohlo
Stát se smilování.

5.
Ó rač i dále nás
Tak vždy, Pane, žehnati,
Dej vždy opatrně
Ve všem si počínati;
Nedej nám v lakomství
Upadati hříšné,
Zdržuj nás v mírnosti
A braň mysli pyšné.

6.
Požehnávej nášmu
Otci vlasti dobrému,
Požehnej krajině
I obchodu každému,
Požehnávej církvi,
Zdržuj nám slovo své
A po smrti časné
Dej nám spasení své.
K. Kuzmány