ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Poprosmež Spasitele,
Ať v našich obcích obyvatele
I každého
Z nás chrání od zlého,
Přeje bytu zdravého.

2.
Žádejme Ho společně,
Zvolejme k Němu takto srdečně:
Ó Otče náš,
Jenž vše v moci své máš,
Co chceš, komu chceš, dáváš.

3.
Vylej své požehnání,
Na všeliké naše zaměstnání,
Nakloň se k nám
A dej svou milost nám,
Buď naším ochrancem sám.

4.
Posilň naše vrchnosti
V lásce, víře a spravedlnosti,
Ať Tvé lidi
Pokojně vždy řídí;
Neb je oko Tvé vidí.

5.
Dej dobré učitele,
Také slova Tvého kazatele,
By učili,
V ctnostech nás cvičili
A za příklad sloužili.

6.
Obcem dej představené,
Ctností a pravdou Tvou ozdobené,
Ať dobrého
Hledí obecného,
Soudíc pravě každého.

7.
Všemu lidu rač dáti
V řádu, v bázni, v pobožnosti státi,
Aby tudy
Láska rostla všudy,
Vzdál lest i škodné bludy.

8.
Ostříhej v nás pokoje,
Zbav různic, nepřátelství i boje,
Přej z milosti
Poctivé živnosti,
Dej vše dobré z výsosti.

9.
Popřej zdraví dobrého,
Nemocným pomoc pro Syna svého;
Chraň nás stále
Smrti nenadálé,
Dej, co sluší k Tvé chvále.

10.
Slovo Tvé, svíce pravá,
Ať obcem našim světlo vždy dává;
Tím spravuj nás
Mocně po všecken čas,
By žádný nezhynul z nás.

11.
Toběť se poroučíme,
Ve jménu Jezu Krista prosíme,
Ty žádosti
Uslyš na výsosti,
Naplň je z své milosti.

Za všecky lidi na světě,
Ó Otče náš, prosíme Tě,
Uslyšiž naše žádosti,
Čiň všem vždy dobře z milosti.

2.
Dávej všechněm moudrost pravou,
Slova svého pastvu zdravou,
Pokoj, lásku, snášelivost
A v povolání bedlivost.

3.
Zvláště pak všechněm vrchnostem
Dej moudrost a lásku k ctnostem,
By lid dobře spravovali,
Dle Tvé vůle panovali.

4.
Všecky země i národy
Zachovej od zlé příhody,
Od války, krve prolití,
Rač v srdce všech lásku vlíti.

5.
Všem učitelům z milosti
Račiž Ducha své moudrosti,
Chuti, síly uděliti,
By mohli dobře učiti.

6.
A lid na cestu spasení
Vedli skrz pravé učení,
Nad to ještě skrz příklad svůj,
Jakož činil Kristus, Syn Tvůj.

7.
Chraň lidu svého od svodu,
Dejž všem svědomí svobodu
A průchod pravdy světlosti
K národům, jenž jsou v temnosti.

8.
Dej svobodný průchod ctnostem,
Zbraň všechněm nešlechetnostem,
Víru, lásku, dobré mravy
Rozmnož mezi všemi stavy.

9.
Dávej všechněm dne každého
Chléb a což jest potřebného,
Zachovej od neúrody,
Hladu, moru, bídy, škody.

10.
Nemocným dej potěšení,
Zdraví, síly, občerstvení,
Ať v trpělivosti stojí
A smrti se nic nebojí.

11.
Každého v zdejší žalosti
Těš Ducha svého jasností,
Vírou živou, láskou pravou
Obdař, potom věčnou slávou.
Št. Leška

Bože na výsosti!
Mnohé nepravosti
Dávno nás od Tvé milosti
Odloučily,
Tvých pokut jsme zasloužili;
Prosíme Tě se slzami,
Otče, smiluj se nad námi!

2.
Velicí i malí
Hříchy jsme páchali,
Které do nebe volaly;
Protož jsi svým
Potrestal nás bičem přísným;
Prosíme Tě se slzami, atd.

3.
Nevcházej v soud s námi,
Hříšnými dítkami,
Netresci nás pokutami
Dlouho svými,
Ačkoli zaslouženými;
Prosíme Tě se slzami, atd.

4.
Má-li se tak státi,
Že musíš trestati,
Bože, nedej nám zoufati
A neřesti
Pomoz trpělivě nésti;
Prosíme Tě se slzami, atd.

5.
Hříchů ta veliká
Pomsta ať proniká
Srdce každého hříšníka
A k pokání
Vede přísné to trestání;
Prosíme Tě se slzami, atd.

6.
Však i k zarmouceným
Skloň se a souženým
A přispěj s svým potěšením;
Odpusť zlosti
Z pouhé otcovské milosti;
Prosíme Tě se slzami, atd.

7.
Když smrt se svou zbrojí
Při nás hrozně stojí
A nám zahynutí strojí,
Jen od Tebe
Ufáme pomoci s nebe;
Prosíme Tě se slzami, atd.

8.
Bojmež se přísného
Soudu Boha svého,
Poslouchajíc hlasu Jeho,
By později
Netrestal nás tím hrozněji;
Prosíme Tě se slzami,
Otče, smiluj se nad námi!
J. Chalupka

Bože Stvořiteli,
Otče náš přemilý,
Tys Pán mocný,
Tys Pán slavný,
Vroucně žádám,
K Tobě volám:
V mé bídě spomoz mi!

2.
Víš, že v Tebe doufám,
Všaks vševědoucí Pán;
Ohlédni se!
Ach, slituj se!
Milostivě,
Lítostivě
Nade mnou smiluj se!

3.
Vím, že Tvá pravice
Spomáhá nejvíce
Všem nemocným,
Všem souženým,
Truchlým, smutným
I raněným,
Zvlášť srdcím zemdleným.

4.
Již k slitování čas
Přišel, vyslyš můj hlas;
Sešli, Bože,
Ze Sionu
Pomoc hojnou
Ku spasení
Mně zarmoucenému.

5.
Bože Spasiteli,
Hříchů sprostiteli,
Ach, při mně stůj,
Nebs Pán Bůh můj,
Vykupitel
A Spasitel,
Já jsem pacient Tvůj.

6.
Protož, ó Ježíši,
Lékaři nejlepší,
Přispěj, přispěj
K spomožení,
Buď přítomný
Duší, tělu,
Přispěj v čas příhodný.

7.
Tobě nemožného
Nic není, znám toho;
Rci slovíčko
Jen toliko,
Mé neduhy,
V těle, duši
Uzdravíš hned všecky.

8.
Bože, Duchu Svatý,
Otci, Synu rovný,
Posvěcuj mne,
Ochraňuj mne
V víře pravé,
Lásce stálé,
Svými dary věčně.

9.
Dej prospěch v prácech mých,
Posilňuj mne sám v nich,
Jak v duchovních,
Tak v tělesných;
Řeď a spravuj,
Milost daruj,
Obhajuj všech věrných.

10.
V kříži trpělivost
Dávej i zmužilost,
Bych neklesal
A nezoufal
V nemocech svých,
Bídách mnohých,
Než v Tebe vždy doufal.

11.
Při hodině smrti
Ať jest mé vzdechnutí:
Ó Ježíši,
Mé spasení,
Přispěj spíše!
Tak má duše
Vejde v život věčný.

Odvrať, ó Bože,
Hněv svůj přísný od nás,
Metlu krvavou
Odlož a skloň se zas;
Neplať nám podle
Své spravedlnosti
A našich zlostí.

2.
Budeš-li chtíti
Pokutu uvésti
Zaslouženou, kdo
Bude moci snésti?
Ještoť se tresou
I země i nebe,
Bojíc se Tebe.

3.
Odpusť nám hříšným
Pro svá slitování,
Milost Tvá nechť nás
Proti právu brání;
Tvůjť jest obyčej
Dobře zlým činiti,
Ten vždy rač míti.

4.
Proč se na tvory
Zemské, slabé hněváš,
Tvorče veliký
Všeho světa i náš?
Ach, cože jsme my,
Než stín lehký a prach;
Ó zmeň v lásku strach.

5.
Hřích nás dědičný
Všudy obkličuje,
Tělo mdlou mysel
K pádu potrhuje;
Na to pohlédni
Milostivou tváří,
Dobrý lékaři.

6.
Nechť nejsme darmo
Od Tebe stvořeni,
Kristem koupeni,
Duchem posvěceni;
Buď milostiv nám,
Zbav nás všeho zlého
Pro Syna svého.
J. Tranovský

Bože, Ty pokrmem
I ptáctvo nasycuješ,
Divým zvěrům v lese
Kořist zaopatruješ;
Ach, a my nemáme
Čím se nasýtiti,
Čím zeslablé údy
Opět posilniti.

2.
Ty jsi neudělil
Nám svého požehnání,
A daremné bylo
Vše naše pracování;
Hle, zrůstá den co den
Živnosti potřeba;
Ach, a již nemáme
Ni všedního chleba.

3.
Tak-li, Bože milý,
Hladem zemříti máme?
Nadarmo-li vroucí
Modlitbou Tě vzýváme?
Smiluj se, ó Bože,
Smiluj se nad námi,
Smiluj se, jak otec
Nad svými dítkami!

4.
Ach, žel nám jest toho,
Že jsme se Tě spustili,
Že jsme proti Tobě
Ve mnohém provinili;
Aj, a Tys v hněve svém
Zlý hlad na nás seslal,
Abys neposlušné
Dítky své potrestal.

5.
Tys k výstraze naší
Dal ono pohrožení;
Muži bezbožnému
Že hlad má být za jmění,
Zemdlelá že má být
Síla těla jeho
A bída po boku
Srdce jeho zlého.

6.
Jeho vlastní rada
Že náhle ho porazí,
Že osídlo rychle
Z jeho štěstí jej srazí,
Že hrůzy odevšad
Budou jej děsiti
A ve stánku jeho
Že strach má bydliti.

7.
Doufání od něho
Že bude uchváceno,
Ba i jméno jeho
Že bude vyhlazeno;
Takový že bude
Los nešlechetného,
Cíl toho, jenž nezná Tě,
Boha silného.

8.
Než většíť Tvá milost,
Nežli jsou hříchy naše;
Víme: nezanecháš
Ty nás v nižádném čase;
Ale jen bídami
Chceš nás vytrestati,
Bys nás milosti své
Mohl dochovati.

9.
I dejž tíše snášet
Vše, co nám Ty nakládáš,
Zdrž nás v tom doufání,
Že nám zhynouti nedáš,
Budeme-li hledat
Chleba nebeského,
Že Ty nám pak přidáš
Též i tělesného.

10.
Čím větší jest bída,
Tím jest pomoc Tvá bližší,
Když se my jen láskou
Milujeme vroucnější;
Když si my břemena
Pomáháme nésti,
Když ulevujeme
Sobě své neřesti.

11.
Tím se opět, Bože,
My Tobě zalíbíme
A Tvojich pravdivost
Věrných slibů zkusíme,
Že Tě vzývající
Dítky své miluješ
A je z bíd všelikých
Zas vysvobozuješ.
K. Kuzmány

Nikdá Bůh spravedlivého
Nevypouští z srdce svého,
Má naň pozor, jej spravuje
A mocí svou opatruje.

2.
Krmí, chová, obhajuje,
Dobrými věcmi daruje;
Nižádného neopouští,
Byť pak bydlel i na poušti.

3.
Král David to vysvědčuje,
Sám na sobě ukazuje,
Že nikdy spravedlivého
Neviděl opuštěného.

4.
Bůh zástup na poušti mannou
Krmil hojně s nebe danou,
Vyvodil ze skály vody,
Chránil je od zlé příhody.

5.
On v čas hladu Jakobovi
Z Egypta dodával stravy,
Krmil divně v drahém čase
I proroka Eliáše.

6.
Protož sobě nestýskejme;
Jen v Boha silně doufejme;
Není ruka ukrácená
Jeho, ani k nám zavřena.

7.
On dá nám své požehnání,
Pokrm, oděv do skonání,
Po této pak smrtelnosti
Přivede nás do radosti.

Ó chudých těšiteli,
Otče lítostivý,
Pane a Stvořiteli
K nuzným dobrotivý,
Viz, jaká potřeba,
Jaká nouze nás tlačí:
Hladné dítky Tvé plačí,
Nemajíce chleba.

2.
Naše mnohé hříšnosti
Na nás sic žalují;
Než otcové milosti
Dítkám udělují;
Tys ten Otec pravý,
Jenž velí slunci svému
Vycházet k lidu zlému;
Odpusť, dej potravy!

3.
S želem a důvěrností
Tobě se koříme,
A abys nás v přísnosti
Netrestal, prosíme.
Ač Tvé požehnání
Chybuje naší práci,
Však jen k Tobě obrácí
Se naše doufání.

4.
Bože, rač zastaviti
Tento běh časů zlých
A štědrých otevříti
Nám opět rukou svých;
Toběť jest to snadné
Nouzi stavit hojností,
Málu žehnat, by dosti
Bylo pro nás hladné.

5.
Na nebeské hledíme
Ptáctvo, jenž neseje,
Kterak mu Tvá, vidíme,
Láska pokrm přeje;
Ó proč pečujeme?
Zdaž nám nedáš tím více
Chléb, an je tak velice
My převyšujeme?

6.
Nechceme pečovati
My o den zítřejší,
Tys se slíbil starati
O náš chléb vezdejší;
Jen k pracovitosti
Dej nám tu mysl stále,
Která by i na mále
Přestala s vděčností.

7.
Možnějších uč s bídnými
Míti utrpění,
By jim přispěli svými
Statky k spomožení,
Lačným chléb lámali,
Zisku pak úžerného
S ukřivděním chudého
Lstivě nehledali.

8.
Jedněch chudobě hojnost
Jiných ať odolá,
Aby tak byla rovnost;
Když nás Pán povolá,
Budeť odměněna
Láska k bratru nuznému,
Jakby Jemu samému
Byla učiněna.

9.
Ó Bože, rač nám dáti
Zas časy úrodné,
Teplo zemi seslati
I déště příhodné,
By lid, jenž s žalostí
Drahé símě rozsíval,
Maje hojnou žeň, zpíval
Chválu Tvé štědrosti.
J. Schlegel, J. Melcer

Otče všeho potěšení,
Tys nás choval v drahotě,
Nalezli jsme vyživení
I pomoc v Tvé dobrotě;
Hlad a nouze již přestala,
Neb Tvá štědrá ruka dala
Požehnání krajinám.

2.
Měls, ó Otče lítostivý,
S chudými utrpění
A jako Bůh milostivý,
Vzdálils od nás trápení,
Rovné našich vin těžkosti,
Aby míra Tvé milosti
Byla větší, než náš dluh.

3.
Kdoby již s díkůčiněním
Tvou dobrotu neslávil?
Kdo s Tvého jména chválením
Před trůn Tvůj se nestavil?
Ty plníš, cožs slíbil, Pane,
Že setí, žeň nepřestane,
Dokud země trvat má.

4.
Ty i hladem svému lidu
Přízeň svou dokazuješ,
Neb zbloudilé skrze bídu
K sobě nás přivozuješ;
Již s Tebou jsouce smířeni,
Nedáme se pokušení
Od Tebe odloučiti.

5.
Zkusili jsme v tom soužení,
Kdo nad námi vládu má!
Ó, ať nám to pocvičení
Bázeň Tvou do srdce dá
A učí v Tebe doufati,
Dary Tvé tak užívati,
Jak Tvá svatá vůle jest.

6.
Nedej, bychom se v hojnosti
Marnou pýchou drzili,
Než raděj v poníženosti
Hlav před Tebou klonili;
Tím, co jsme od Tebe vzali,
Poklad si shromážďovali
V nebesích svou sdílností.

7.
Uvaruj nás též na dále
I málomyslnosti,
Uč nás živu být k Tvé chvále
Jak v nouzi, tak v hojnosti;
Neb člověk ne samým chlebem
Bude živ, než každým slovem,
Jdoucím skrz usta Boží.
E. G. Kuster, J. Melcer

Kvílím žalostivě,
Trápě se v nemoci,
A vzdychám truchlivě,
Hledaje pomoci,
Která však vzdálena
Zdá se být ode mne,
Těžká pak vložena
Ruka Páně na mně.

2.
Ach, laskavý Bože,
Aj, já v tom soužení
K Tobě z svého lože
Vysílám upění;
Nerač zamítati
Můj pláč, mé volání,
Ale pospíchati
K mému retování.

3.
Nejsem sice hoden,
Pane, Tvé milosti,
Nebo jsem přioděn
Mnohou nepravostí;
Chceš-li mne souditi
Podle zasloužení,
Nemůž’ mne chybiti
Smrt a zatracení.

4.
Ale vzhlédni, Pane,
Na smrt Syna svého,
Který z lásky za mne
Dal sebe samého;
Pro těžké bolesti
Mého Spasitele
Ulev mé neřesti
Na duši, na těle.

5.
Avšak nechci Tobě
Nic předpisovati,
Chceš-li mne v mé mdlobě
I dále nechati,
Já všecky své tíže
Chci milerád nésti,
Jen rač cestou kříže
K nebi mne přivésti.

6.
Chceš-li mi vrátiti
Mé předešlé zdraví
A dnů prodloužiti,
Ach, Otče laskavý,
Dej, ať věrně, stále
Hříchů se varuji
A Tvé cti a chvále
Život posvěcuji.

7.
Pakli však, ó Bože,
Nemám dél živ býti,
Ale z svého lože
Do hrobu sstoupiti,
I nech se tak stane,
Rád se s světem loučím
A Tobě, můj Pane,
Duši svou poroučím.

Pane života mého,
Pane i smrti mé,
Přijmiž srdce vděčného
Oběti upřímé;
Bože, za Tvou dobrotu
Budiž Tobě sláva,
Že mi ještě k životu
Nových dnů přidává.

2.
Tys, ó Otče můj milý,
Byl mé spomožení;
Neb ni rady, ni síly
Bez Tebe v nás není!
Kdyby se mi Tvá pomoc
Nebyla zjevila,
Jistě by mne hrobu noc
Byla obklíčila.

3.
Než ač jsem již vstupoval
Na pouť smrti temnou,
Ale Tys mne zachoval,
Tys i tam byl se mnou;
Po Tvé, Otče laskavý,
Pomoci jsem toužil,
A Tys vrátil mi zdraví,
A život prodloužil.

4.
Tvá moc, která vším vládne,
Dala mi to znáti,
Že je Tobě to snadné
Život dát i bráti;
Protož chci pomnět stále
Na věci poslední
A dílo své k Tvé chvále
Konati po vše dny.

5.
Tys, můj Bože, mně to chtěl
Do srdce uvésti;
Bych ku Tobě zření měl
V štěstí i v neštěstí;
Vím, že mi Tvá láska dá
Jen to, co prospěje;
Ty buď v štěstí radost má,
V bídě má naděje.

6.
Co jsem, z Tvé jsem milosti,
Tvůj jsem, Tvým zůstávám,
Tobě v obět vděčnosti
Život svůj oddávám;
Jen bez mnohé neřesti
Ať skončím dny svoje,
Potom rač mne uvésti
Do svého pokoje.
S. Chalupka

Chvaltež všemohoucího,
Chvaltež všeřídícího
Pána, jenž na výsosti
Bydlí v své velebnosti
A všecky končiny vidí
A běh světa celého
Dle uložení svého
Mocně spravuje a řídí.

2.
On, na jehožto slovo
Všecko jestiť hotovo,
Zhoubce anjela svého,
Zkázu moru hrozného
Poslal na tvář naší země,
Aby pro mnohé viny
Lidské bil dcery, syny
A trestal nevděčné plémě.

3.
A hned, jak polní tráva
Letním časem padává,
Kosou podťatá jsouci:
Tak zástupové mroucí
Hynuly od moru zlého;
Nic mladost, síla těla,
Nic sláva neprospěla,
Smrt přemáhala každého.

4.
Tu pláč a naříkání
Znělo na všecky strany,
Když se smutně loučili
S manželkou manžel milý,
A když dítky opuštěné
Rodičů sprovázely
Do hrobu tmavé země,
Ruce lomíc, uslzené.

5.
Již pozbaveni jsouce
Pomoci, k nebi ruce
Spínajíce, ku Pánu
O pomoc a ochranu
Všickni vroucně tak volali:
Pane smrti, života,
Nech od nás Tvá dobrota
Tyto úzkosti oddálí.

6.
A hlas pláče našeho
Před trůn neskonalého
Vstoupil jest na výsosti,
Neb On nemá líbosti
V smrti člověka hříšného;
Ale aby se k Němu
Obrátě, ušel zlému
A živ byl dle vůle Jeho.

7.
Proto On v své lítosti
Řekl anjelu: dosti!
A zlá odešla rána,
Nám pak milost je dána.
Již s radostí hlav svých vzhůru
Nyní pozdvihujeme,
Pánu prozpěvujeme,
Slavíc Jej v nábožném kůru.

8.
I budiž díka Jemu
Vzdávána všemocnému,
Jeho jest věčná sláva,
On všechněm život dává,
Od Něho dýchání máme
A z Jeho smilování
I teď, jsouc zachováni,
Hýbeme se a trváme.

9.
Tvá pokuď nám dobrota
Přeje, Pane, života,
Tvé zvěstovati chvály
Chceme, ó neskonalý,
Nekonečný v své milosti!
A když potom nás k sobě
Vezmeš v poslední době,
Chválu Ti vzdám’ ve věčnosti.
E. Lauček

Ve jménu Páně
Na cestu se dávám,
V ochranu Jeho
Vše, což mám, oddávám;
Můj Bože, vzhlédni
Okem své milosti
Na mé potřeby
A pošli s výsosti
Ochranu mocnou,
Aby se mnou byla
A přede vším zlým
Všudy mne chránila.

2.
Dejž mi v prácech mých
I ve všem konání
Dobrá vnuknutí,
Štěstí, požehnání,
Bych Tobě sloužil
A bližnímu svému
Snažil se býti
Ke všemu dobrému;
Dejž, ať v svědomí
Dobrém všudy chodím,
V žádném konání
Žádnému neškodím.

3.
Kdyby pak mně chtěl
Někdo uškoditi,
Rač tu od něho
Mysl odvrátiti;
Mně toho račiž
Popřít z milosti své,
Bych opatrně
Chodil vždy v bázni Tvé
V štěstí, v neštěstí
Nespustě se Tebe;
Ó dejž mi k tomu
Požehnání s nebe.

4.
Buď že jsem v poli,
Na horách neb v městě,
Aneb kdekoli
Na této své cestě,
Rač mne sem i tam
Šťastně sprovoditi,
Ať mi nemůže
Žádné zlé škoditi,
Pane, Ty všecko
Spůsobiti můžeš,
A protož věřím,
Že i mně spomůžeš.

5.
Zachovej také
Mé domácí milé
Od škod, zármutku
A nešťastné chvíle;
Po cesty této
V zdraví dokonání
Dej mi radostné
S nimi se shledání.
Učin to, Otče,
Pro Syna milého,
Ježíše Krista,
Spasitele mého.
A. Braniborský, Št. Leška

Vzdálen od svých
Všech příbuzných,
Když cestu vykonávám,
Hospodine,
I v cizině
Tobě se odevzdávám.

2.
Kde jsme koli,
V lese, v poli,
Ty mne, můj Bože, jistě
Sprovodíš sám,
Neb vím, že mám
Tvou stráž na každém místě.

3.
Ó jen Duch Tvůj
Buď rádce můj,
By každé mé činění
Jeho mocí
A pomocí
Šťastné mělo skončení.

4.
Tak chci Tobě,
Maje sobě
Tebe vždy přítomného,
Rád sloužiti
A sláviti
Tebe, ochrance svého.
Št. Leška

Chvála i velebnost
Ochranci laskavému
Buď, že skrz svou milost
Dal předsevzetí mému
A v cestě prácem mým
Šťastné vyřízení,
Nyní pak mi k milým
Šťastné navrácení.

2.
Z tak velké milosti
Buď Mu díkůčinění
Z Jeho přítomnosti,
Na cestách sprovázení;
Nebť mne dobře vésti
Ráčil nehodného,
Chránil od neštěstí
I od všeho zlého.

3.
On rač mne vždy dále
V otcovské péči míti,
Ode zlého stále
V každý čas mne chrániti;
A když běh dokonám
Svého putování,
Dejž v svém království sám
Věčné přebývání.
Št. Leška

Ó jak jest to místo přešťastné,
Slovo Boží kde přebývá,
Kde Jeho světlo svítí jasně,
Zpěv nábožný se ozývá,
A církev s vroucností mnohou
Zjevně slouží svému Bohu.

2.
Než, ach, kde, jak za času Eli,
Slovo Boží drahé bývá,
Kde škol, chrámů lid neumělý,
Kde svých pastýřů nemívá,
Tam i svátky utěšené
Jsou věřícím zarmoucené.

3.
Však aj, Jákob viděl na poli
Dům Boží a bránu nebe,
Křesťané v horách a v údolí
Vzývali, ó Bože, Tebe,
Na poušti Tobě sloužili,
Jeskyně jim chrámem byly.

4.
A protož i my za to máme,
Že Pán Bůh nám přítomen jest
Tu, kde se na řeč Jeho ptáme,
Kde se Mu děje chvála, čest;
Dva, tři spolu v jménu Jeho
I Jej mají přítomného.

5.
Tak i my se spolu scházíme
Jen do svojich pokojíků
A v nich v tichosti velebíme
Tvou, Pane, milost velikou,
Modlíme se a zpíváme
A v dobrém se vzděláváme.

6.
Slovu svému dej požehnání,
V dobrou zem ať ono padá;
V dařích Tvých ať máme kochání
A jen Tebe mysl žádá;
V srdce naše vlej s výsosti,
Co slouží k víře a ctnosti.

7.
Jezu, na Tobě víra stojí,
Co na uhelném kameni,
Tebou se duše naše kojí,
Tě vzývá jazyk k spasení;
U víře, lásce, zbožnosti
Popřej do smrti stálosti.

8.
V našich, ó Pane, srdcích sobě
Duchovní chrám rač vzdělati
A dokuď nepřijdeme k Tobě,
V nás skrz víru přebývati,
Až se tam v nebeském chrámě
S Tebou tváří v tvář shledáme.
J. Blasius

Cokoli mám dobrého,
Všecko je z daru Tvého,
Ó můj Otče s nebe!
Tvá nesmírná dobrota
Popřála mi života,
A nic nemohu bez Tebe.

2.
Rozum i chuť i sílu
K užitečnému dílu
Jen ze Tvé lásky mám;
Ty dáváš prospěch v práci,
A když se v nic obrácí,
Na tom vina jsem jen já sám.

3.
Štěstí, které mám, Pane,
Od Tebe jest mi dané,
Tebou všecko stojí;
Ty radost i žel dáváš,
Jak za dobré uznáváš;
V rukou Tvých jsou dnové moji.

4.
Ach, je-li to má sláva,
Že se mi zde dostává
Dobrého tak mnoho?
Žes mne Ty, Hospodine,
Zde požehnal nad jiné,
Byl-li jsem hoden kdy toho?

5.
Uznávám s upřímností,
Menší jsem té milosti,
Jižs mi prokazoval;
Dej, bych na to zpomínal,
Pýchou se nevypínal,
Aniž jiné potupoval.

6.
Užívat toho pravě
Ku jména Tvého slávě,
Co mám z Tvé milosti,
A věrně Ti sloužiti,
K tomu rač mi popříti
Pokory a rozumnosti.
Chr. Gellert, S. Chalupka

Správce světa, Tě chválíme,
Děkování Ti činíme,
Tvá moc všudy divy tvoří,
Člověk se Ti v prachu koří.

2.
Když své cesty ve tmách skrýváš,
I tu ctěn a sláven býváš;
Za Tvé laskavé žehnání
Lid se Ti pokorně klaní.

3.
I tam v divém, krutém boji,
Kde smrt lidem zhoubu strojí,
Kde aby byl spor a zvada,
Vyšší povinnost nakládá:

4.
I tam, Pane, moc Tvá vládne,
Nedáš zhynout duši žádné;
Či moc s pýchou, či udatnost
Vybojuje svoji platnost.

5.
V každém tom národů boji
Vítězství v Tvé ruce stojí;
Sláva tedy Tobě, Pane,
I za vítězství nám dané!

6.
Neseme Ti chválozpěvy!
To jsou díků našich zjevy;
Ač ještě bolest cítíme,
Tebe předce vděčně ctíme.

7.
K Tobě i ve vítězení
Bojovník Tvůj má své zření;
On i v kruté válek seči
Ctí člověka skutkem, řečí.

8.
Milostiv buď zemřelému;
Zdraví navrať raněnému;
A potěchu Tvou ať mají,
Jenž smrt svých oplakávají.

9.
Jenž jsi nás v tom chránil kříži,
Pomoz, když nás zloba tíží,
Jaks učinil konec vojně,
Dej pokoje vždycky hojně.
J. Kadavý

Sláva Bohu! požehnána
Buď pokoje hodina!
Již rosa milosti dána
Jest nám od Hospodina!
Hosanna zpívejme,
Radostí plesejme!
Bůh náš jest Bůh;
On rozbroje
Zamezil a dal pokoje.

2.
Bezpečnosti úsvit zlatý
Krásný nám den zvěstuje,
Práva již pořádek svatý
Věk nám šťastný hotuje,
Koupený obětí,
Krví našich dětí,
Pokoj nad námi zdvižený,
Jak stan Boží roztažený.

3.
Již nás více nesužuje
Boje hluk a ohňů strach,
Dupot koní nezměňuje
Urodu nám polní v prach;
Nátisk a jímání,
Vraždy a zoufání
K nám již nemají přístupu
Pod štítem Pána zástupů.

4.
Chvála Tobě, Bože věčný,
Žes uchránil krajinu,
Církev, chrám v čas nebezpečný,
Domy, naši rodinu;
Veselý zpěv duhu,
Pilná práce pluhu,
To zvonění, ty pokřiky
Jsou Ti živé za to díky!

5.
Zhřešili jsme, Tys nás trestal
Prutem vojny zůřivé;
Prosili jsme, a Tys přestal
Mít k nám tváře prchlivé;
Veď nás Duchem Svatým,
Ať plníme zatím,
Co jsme Ti tehdáž slíbili,
Když jsme v těch úzkostech byli.

6.
Vážíce si, že můžeme
V pokoji Ti sloužiti,
Ať se vynasnažujeme
Vždy se Tobě líbiti;
Ctíce své vrchnosti
A živi v svornosti,
Každý pilně díla svého
Ať šetří spravedlivého.

7.
Za čas našeho života
Zdržuj milý pokoj nám;
Však že jsi pouhá dobrota,
Nám jsi skrze Krista znám.
Živi bohabojně,
Zemrouce pokojně,
Přijdeme po časném boji
K věčnému nebes pokoji.
K. Kuzmány

Hlas Tvůj hrozný jsme slyšeli,
Bože, v ohně plameni;
Mocnou ruku Tvou viděli,
Strachem, hrůzou zemdleni;
Ó nauč nás, Pane, Tvého
Hlasu šetřiti přísného.

2.
Domy jsou jen zbořenina,
Jmění leží v popeli;
Ó přežalostná hodina,
V níž jsme pád svůj viděli!
Jak to marné, časné jmění
V jednom zhyne okamžení.

3.
Popřej nám trpělivosti,
Bože, věrný příteli!
Bez reptání, v poddanosti
Bychom kříž svůj snášeli,
Na pokání se oddali,
Tebe hříchy nehněvali.

4.
Ó rač smutných potěšiti,
Jim s pomocí přispěti,
Rady, síly uděliti,
Je v své míti paměti;
Dej se nuzným naleznouti,
Padlých z pádu pozdvihnouti.

5.
Co jsi ráčil nám odjati,
Mocens přinavrátiti,
Ty i více můžeš dáti,
Ztrátu vynahraditi;
Protož s svou pomocí svému
Přispěj lidu strápenému.

6.
Kteréžs ráčil zachrániti
Od tohoto neštěstí,
Rač k lítosti nakloniti
A je k tomu přivésti,
By těm, co škodu trpěli,
Se svou pomocí přispěli.

7.
Sama málo nám prospěje
Lidská pomoc v neštěstí,
Protož naše Ty naděje
Buď a schrana v neřesti;
Pod Tvou stráží když stojíme,
Neštěstí se nebojíme.
J. Chalupka

Zazpívejmež s radostí,
Chválíc Pána svého,
Neb On nemá líbosti
V smrti bezbožného.

2.
Vody se rozvlnily,
A my jsme zoufali,
K Tobě jsme, když zůřily,
O pomoc volali.

3.
Na Tvé slovo vln vzteky
Hrozné pominuly;
Ó přijmiž naše vděky,
Že jsme nezhynuli.

4.
Že jsme zkázu nevzali,
Dar jest Tvé milosti;
Ó bychom to uznali
S upřímnou vděčností!

5.
Ty nás můžeš chrániti
V bouři a povodni,
V ohni a krupobití
Rukou svou den po dni.

6.
Moudréť jsou ty Tvé cesty,
Po nichž nás vodíváš;
I tam ráčíš nás vésti,
Kde tvář svou ukrýváš.

7.
Protož po nich vždy chceme
Poddaně kráčeti
A na Tebe budeme
Důvěrně hleděti.

8.
Tobě tím ochotněji
Budoucně sloužiti.
U víře a v naději
K smrti se blížiti.
J. Chalupka

Vojna jest, Bože,
Ó, dejž vlasti štěstí!
Nedej jí padnout
V porážky neřesti;
Zlí nepřátelé
Ať jsou již potřeni
A zahanbeni.

2.
Víš, spravedlivá
Že jestiť věc naše,
I chraň nás v tomto
Nebezpečném čase;
Aťže nepadne
Svoboda v řetězy,
Zlé nezvítězí.

3.
Zdrž nám vlast, církev
A země úrody,
Města, dědiny,
Řemesla od škody;
Ať v bezpečnosti
Žijeme v tom boji,
Jako v pokoji.

4.
Bojuj sám za nás,
Ukaž lidu svému,
Že nedopustíš
Zvítězit zlostnému;
Z ruky nepřátel
Že vysvobozuješ,
Které miluješ.

5.
Nelze beze mzdy
Pokoje získati,
Proto statečně
Dej se nám chovati;
Každý svou oběť
Milé vlasti naší
Ať rád přináší.

6.
Všem vůdcům vojska
Dej opatrnosti,
Zástupy jejich
Ozbroj zmužilostí
A vzdal ukrutnost
Od vítězné strany,
Zmírni kárání.

7.
Přinavrať nejspíš
Libý čas pokoje;
Dej za hřích milost,
Uspokoj rozbroje;
V pokoji ať boj
Života vedeme,
Ctně bojujeme.

8.
Až nás převedeš
Tam, kde boje není,
V pokoji věčném
Kdež bydlí spasení;
Věrným korunu
Cti, nesmrtelnosti
Kde dáš z milosti.
K. Kuzmány

Kdy, ach kdy se jen ukáže
Žádaný den pokoje?
Kdy Bůh lásku svou prokáže
A přetrhne rozbroje,
Ty nezbedné nátisky,
Jež snáší lid křesťanský?
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

2.
Jak všecko jde v svém pořádku
V čas pokoje svatého,
Když každý může bez zmatku
Šetřiti díla svého,
Když nám poslů pokoje
Nerozhání meč boje:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

3.
Tam obec, církev, krajina
V dobrém pořádku stojí,
Tam nešťastná zmatenina
Lidí neznepokojí,
Pokoj s pravdou se líbá,
K svornosti srdce dvíhá:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

4.
Hrady, města i dědiny
V krásném stojí odění,
Role, pole i lučiny
Dávají potěšení,
Čeleď kráčí v prácech svých,
Mládež zrůstá v mravích ctných:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

5.
Všecky stavy se kochají
V blaživé bezpečnosti
A pohodlím oplývají,
Neznajíce těžkostí;
Vodou loď běží vděčně,
Oráč oře bezpečně;
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

6.
Ach, my bídní, všudy psota,
Oheň, meč, smrt nás stíhá,
Rabování, hlad, nahota,
Vše zlé na nás se sbíhá;
Všudy bída, soužení,
Všudy plač a kvílení:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

7.
Dobré mravy utíkají,
Zákon s trestáním mlčí,
Zlostní soudem pohrávají,
Moc spravedlivost tlačí,
Nepravost se rozmohla,
Faleš pravdu přemohla:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

8.
Role pusté bodláč plodí,
Domy v popeli leží,
Každý s hlavou svislou chodí,
Všecko na zkázu běží;
Láska s bázní sesnula,
Kázeň dítek zhynula:
Bože, uspokoj rozbroje,
Dej nám dožíti pokoje.

9.
Ach, Panovníče všech pánů,
Dej se již uprositi,
Ať krajiny všech křesťanů
V mír, v pokoj mohou vjíti;
Z lásky své a milosti
Zbav nás vojny těžkostí;
Dej v pokoji žít, zemříti,
Potom v pokoj věčný vjíti.
J. Lednický