ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bože, jak hořím radostí,
Když patřím na ty výsosti,
Kterés pro nás připravil;
Kdežto milost Tvé pravice
Z nových divů poznává se,
Jež jsi tam rozestavil;
Mé se
Srdce
Láskou k Tobě dme, když sobě připomínám,
Že i já jednouc tam vjít mám.

2.
Co jest všecka zdejší sláva
Proti oné, jenž nastává
Nám z tamté hrobu strany?
Krásný jest sic i tento svět,
A mnohý v něm radosti květ
Nám Bůh přeje a chrání;
Než zde
V každé
Jsou radosti i žalosti: pravé štěstí
V nebi jen může nám kvésti.

3.
Tam smrt více nepanuje,
Aniž se kdy zkormucuje
Líce již věčně jasné;
Není tam žele, kvílení,
Vše staré vzalo skončení,
Vše jest nové a krásné;
Žádné
Trapné
Pokušení a soužení Boží rada
Na věrné víc nenakládá.

4.
Tamť svatyně nejsvětější,
V ní věčné, nejlíbeznější
Boha oslavování,
Tam trůn Boží velebnosti,
A vůkol něho v svatosti
Věčné svatých plesání:
V pravé
Slávě,
Kdežto se svým vyvoleným Bůh zjevuje,
Jichž Otcem již i zde sluje.

5.
Tam věčně blahoslavení
Všeliké bídy zbavení
Bydlí před tváří Boží;
Svatou rozkoš jejich duší
Tam již nic více neruší,
Neb všecku mdlobu zloží;
Prosti
Zlosti,
Bez překážky čisté lásky kalich pijí
A v svatosti věčné žijí.

6.
Tam Ty, Bože, shromážďuješ
Všecky, kteréžto miluješ,
V příbytky ušlechtilé.
Ó jaký jest sbor tam spojen,
V kterémžto i já ukojen
Uzřím opět své milé;
Vděčně,
Věčně
Tak s anjely tam veselý Bohu sloužit
Budu a jen po Něm toužit.

7.
Tam jest můj Pán oslavený,
Tam se skví Jeho vznešený
Trůn v jasné slávy záři;
Tam poznám víry jistotu,
Zkouším Kristovu dobrotu,
Patře na Něj tvář v tváři;
Tam mne,
Pane,
Očekává ona sláva, již věřícím
Slíbils, Tebe milujícím.

8.
Tam v to bydlo převelebné
Já po vše časy toužebně
Celou svou duší hledím;
Ó Pane můj všemohoucí,
Vyslyš moje prosby vroucí,
Dejž, ať ho jednouc zdědím;
Ať Tě
Svatě
Vždy miluji a obcuji v pobožnosti,
Bych jistý byl Tvé milosti.
K. Kuzmány

Hvězdo v noci zármutku,
Naděje spasení,
Jsi-li přece, jsi vskutku,
Místo oslavení?
Ó město velebnosti,
V kterém Bůh můj bydlí,
Hořím celý radostí,
Když duch můj v tobě dlí!

2.
V tobě se opět sejdu
Se svými milými,
Ve spolek věčný vejdu
Se všemi svatými,
Jenž, slávou ozáření,
Hned vůkol mne stanou,
Dají roucho spasení
A zprovodí k Pánu.

3.
A Pán můj vzhlédne ke mně
A v své důstojnosti
Vzloží ruce své na mne
A řekne z milosti:
Doufej, synu, hříchové
Jsou ti odpuštěni,
Vezmi díl radosti své,
Sluho vyvolený!

4.
Ó bych mohl prach zemský
Již nyní svrhnouti,
Vzíti za křídla blesky
A tam proniknouti!
Ne, již se tě nelekám,
Těla rozdělení;
Neb po tobě vzíti mám
K slávě proměnění.

5.
Ve které já i píti
Mám nesmrtelnosti
Kalich a rovnou jíti
Cestou ku věčnosti,
Tváří v tvář se dívaje
Stvořitele všeho
A u nohou sedaje
Spasitele svého.

6.
Boj víry bude skončen,
A slávy vítězné
Korunou jsa ověnčen,
Již v zpěvy líbezné
Všechněch svatých s plesáním
Vmíší se mé hlasy,
Slávy Boží hlásáním;
Věčně šťastné časy!
K. Kuzmány

Ó jak nevýslovné štěstí
Má nám Bůh v nebi dáti!
Tam budeme bez neřestí
Neustávajíc žáti
Své pravé víry ovoce,
Majíce život bez konce;
Bože k jaké nás vlasti
Vedeš přes světa strasti!

2.
Zde sice ještě žádnému
Na srdce nevstoupilo,
Co by každému věrnému
Tam připraveno bylo;
Však vždy v Tebe doufající,
Ač zde v těžkostech lkající,
Tam více uhlídají,
Než zde v naději mají.

3.
Noví divové lásky Tvé
Tam jim štěstí přidají;
Všickni, divíc se v mysli své,
Tváří v tvář uhlídají
Milost nevypravitelnou,
Slávu nepominutelnou,
Kterouž dáš všem věřícím,
Věrně Tě milujícím.

4.
Tam se potom ukážeš nám
Tak, jakž jsi v své bytnosti!
Nebudeť nedostatek tam,
Kdež dobrého v hojnosti;
Přivedeť nás k účastenství
Pravého blahoslavenství
Ten, který nám ho koupil,
Když smrt kříže podstoupil.

5.
Tam bude pobožných říše,
Tebe oslavující,
Jedno srdce, jedna duše,
Čest, chválu vzdávající
Tobě i Pánu Ježíši,
Jenž za nás vydal svou duši,
S nímž budeme spojeni
Na věky v tom blažení.

6.
Ó duše, buď potěšená
Ze štěstí tak velkého,
Kterýmť budeš obdařena
Z lásky Boha věčného;
Patří vírou často vzhůru
K nebeských měšťanů kůru;
Čehož před věcmi všemi
Hleď, dokuď jsi na zemi.

7.
Svatý Pane, žádný Tebe
Neuzří bez svatosti;
Nečistý do Tvého nebe
Nepřijde k Tvé radosti;
Očisť tedy srdce mé sám
A pomáhej duši mé tam,
Naprav na rovnou cestu
K tomu věčnému městu.
Št. Leška

Pravá víra nám zvěstuje,
Že Bůh život připravuje
Za hrobem ve věčnosti;
Mého ducha potěšuje,
Celý život oslazuje
Ta víra zde v časnosti;
Neb tam,
To znám,
Dobří lidé nejsou v bídě postaveni,
Než věčně blahoslavení.

2.
Tam tma a blud nepanuje,
Tam se krásně ukazuje
Všecko v jasné světlosti;
Tam duše lidská poznává
Boha i to, co zůstává
Z cest Jeho zde v temnosti;
Dej sám
Všem nám
Věčně ctíti a chváliti na výsosti
Tvou lásku, Bože milosti.

3.
Tamť není žádné křehkosti,
Duch netouží po marnosti,
Ne po hříšné radosti;
Tam zlobivost neutrhá
Aniž se nenávist rouhá
Stálé Boží svatosti;
Chvála,
Sláva
Se tam věčně, nekonečně Bohu činí,
Který s námi dobře míní.

4.
Tam smrti, tam pláče není,
Tam se strast člověka změní,
Soužení tam přestává,
Miznou všeliké starosti,
Lkání, břemena, těžkosti,
A plesání nastává;
Radost,
Blahost
Okušují, zvelebují Boha svého,
Kteří jsou srdce čistého.

5.
Bože, dej i nám z milosti
Vstoupit do oné věčnosti,
Kde jsou Tvoji anjelé;
Bychom v jejich společnosti,
V svatém pokoji, radosti
Mohli zpívat vesele:
Svatý,
Svatý,
Svatý Bůh náš, Pán zástupů na výsosti,
Díka buď Jeho milosti!
O. Vengerický

Vímť já, že v nebi jest místo krásné,
Kdež se skví Kristus nad slunce jasné;
Láska, naděje, pravda a víra
Do toho nebe dveře otvírá.

2.
Světské po slávě nač tak toužíme?
Nač, co svět dáti nemůž’, tratíme?
Pročže tím světem nepohrdáme,
Časné když smrti jistotu máme?

3.
Po marných světa rozkošech toužit
Nechci, než Bohu horlivě sloužit
Bych Ho tváří v tvář mohl uzříti
A na Ježíše věčně patřiti.

4.
Ó Bože milý, prosím, rač dáti,
Bych Tě v tom nebi mohl shlédati
A tam v radosti s Tebou bydleti,
Neb zde musíme mnoho trpěti.

5.
Raduj se, duše, a buď veselá,
Byť bys i mnoho trpět musela;
Budeš-li stále zde bojovati,
Chce ti Bůh za to korunu dáti.

6.
Hroznýť to bude ten poslední den,
Když z hrobu svého budu vyveden;
Musímť před soudem Ježíše státi,
Jemu ze všeho počet vydati.

7.
K tomu já soudu chci hotov býti,
Vždycky se k němu slušně strojiti
A každého dne na smrt pomněti
A k tomu cíli s vírou kráčeti.

8.
S tebou se žehnám, podvodný světe!
V tom nebi krásném rozkoš má květe;
Volej, duše má: Přijď, Kriste, spíše,
Uveď mne k sobě do věčné říše!

Lépe jest se nezroditi,
Než jít vstříc zatracení,
S Bohem rozloučenu býti,
Nic neznat o spasení,
Z radosti jít v naříkání,
Z naděje přijít v zoufání,
Z života ve smrt věčnou.

2.
V svědomí červa věčného
Mít, v srdci oheň věčný!
Ach, to mne děsí celého,
Bože můj nekonečný;
Však Ty nemáš v tom líbosti,
Aby člověk pro své zlosti
Na věčné věky zhynul.

3.
Protos’ poslal Syna svého
K našemu vykoupení,
By každý, kdo věří v Něho;
Nezhynul v tom soužení;
I já chci v Něho věřiti
A jak On žil, živu býti,
Abych vzal život věčný.
Fil. Hillér, K. Kuzmány

Lidé hříšní, jenž se těšíte,
Že Pán se soudem prodlévá,
Na pokání však nemyslíte,
Jste jako před víchrem pleva;
Obraťte se k cestě jiné;
Cesta bezbožných zahyne!

2.
Považte to, kteří chodíte
Pyšně cestou bezbožnosti
A vždy proti Bohu brojíte
Rozkoší a nepravostí;
Ruka Boží vás nemine;
Cesta bezbožných zahyne!

3.
Pravda jest to a pravda hrozná,
Že zlí vezmou odsouzení,
A pak půjde duše bezbožná
K věčnému svému trápení
Tam, kde v muk plné hlubině
Cesta bezbožných zahyne!

4.
Uchovejž nás všech, Pane, toho,
A smiluj se nad lidem svým;
Ach, i my jsme hřešili mnoho;
Než v pokání již Duchem Tvým,
Abychom toho ujíti
Mohli, dáme se voditi.
K. Kuzmány