Kratšie stredoveké anonymné diela

Ja hříšny človek spovídám se Bohu, Otci, Synu i Svatému Duchu aj mate boží i všem svatý(m) a tobě, kněže, na božím mestě, co sem kolvěk z(h)řešil (od) mladostě až do dnešního dně, toho mi žel s pravú vierú. Zhřešil sem pěti zmysly života mého: viděním, slyšením, dotčením, pokušením, povoněním — toho mi žel s pravú vierú. Zhřešil sem v sedmi smirtelnými hříchy (!), v pýše, v (h)něvě, v závistě, v nenávisti, v smilstvě, v lakomstvě, v obžerstvě, v lenostvě, na božie službě, kterák sem kolvěk zhřešil, toho mi žel s pravú vierú. Zhřešil v desatorom božie(m) přikázanie, že sem Pána Boha nemiloval ze všeho sirce, ze všej duši svej a blížního svého jako sám sebe, že sem tatíka a matku svú nectil, kterak sem kolvěk etc. Zhřešil sem sedmoro svátosti kostela^[2] svatého, na sva(tém) křtu, na sv(atém) biřmovaní, na svatej zpovědi, na svaté(m) manželství a že sem nepřijímal cělo krále nebeského tak důsto(j)ně, jak sem spravedlně měl — toho mi žel s pravú vierú. Zhřešil sem v šestoro milosirdenství krále nebeského, že sem nemocného nenavščivil, věz(ne)ného neutešil a mrtvého k hrobu neprovodil, že sem lačného nenakrmil, nahého nepřiodil, že sem nuzného a pracného do svého domu nepřijal. Zhřešil sem v devíti cizích hříších, že sem živé i mrtvé zsposoboval^[3] a svých sem hříchův nikdy nekál, kterak sem etc. Zhřešil sem chodě, sedě, ležě, spě, chcitě nebo nechcitě, jak sem etc…, protož p(ro)sím milého Pána Boha, aby mi ráčil mé hříchy odpustiti, na pomoc matku svatú se všími svatými, aby za mne ráčili p(ro)sit před milým Pánom Bohom, i tebe, kneze, prosím na božím měsce, aby mne ráčil rozhřišít mých všech hřichův, nebo jich želem ze všeho svého sirce, nakloně svá sirca pokorná milému Pánu Bohu a mně své hlavy, aby vám Pán Bůh ráčil odpustit všicky vaše hřechy etc. Insequitur Misereatur etc. Vstaňte nahůru, jako svatá Maří Magdalena vstávala, ježto jí Pán Bůh odpustil všicky hříchy.