ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

POZNÁMKY:

Božena Němcová: Slovenské pohádky a pověsti II

Knihovna klasiků

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Praha 1953

Spisy Boženy Němcové řídí Ústav pro českou literaturu při Československé akademii věd

Hlavní redaktor Bohuslav Havránek

Redakční rada: Antonín Grund, Rudolf Havel, Josef Hrabák, Miloslav Novotný

Tento svazek připravil: František Váhala za odborné jazykové spolupráce Bohuslava Havránka a Jozefa Štolce

Graficky upravil František Muzika

Spisy Boženy Němcové. Svazek devátý

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměni jako svou 92. publikaci v redakci krásné literatury.

Šéfredaktor Jan Řezáč. Odpovědný redaktor Jiří F. Franěk. Technický redaktor Jindřich Šťastný. Korektor Vladimír Reis.

Vydání I.

Bez Slovenských pohádek a pověstí nebylo by dílo B. Němcové úplné. Ne proto, že by tu chyběl jeden člen v jejich počtu, nýbrž především proto, že by v něm chyběl jeden ze spojovacích literárních článků mezi realitou poznanou z přímého názoru na Slovensku a jejím přetvořením v postavách Slováků v Pohorské vesnici, kterou Němcová pokládala za své nejlepší dílo, a v Chyši pod horami. Na obraze Slovenska viděném jejíma očima bychom postrádali důležitý rys dokončující jej v harmonický celek, rys, který je klíčem k porozumění duším slovenských postav v jejím díle.

Slovenské pohádky a pověsti jsou důležité i proto, že v řetězu zápasů B. Němcové s nechápajícím okolím to byl jeden z mála bojů vítězných. Němcová jimi dokázala proraziti hráz nezájmu české buržoasní společnosti o bratrský národ slovenský nebo i nepřátelského zaujetí proti němu právě v době, kdy se konstituoval i po stránce jazykové. V době, kdy se v Čechách neprodal ani jediný ze 100 exemplářů Slovenských povestí Janka Rimavského, jež byly poslány do Prahy.

Bez Slovenských pohádek a pověstí by byla měla zcela jinou tvářnost i oblast české literatury pohádkářské, neboť pohádky B. Němcové — vedle Erbenových — tu platily za vzor. A právě v tomto díle vytvořila Němcová několik pohádek mistrovských. Pohádka z okolí trenčínského „O dvanácti měsíčkách“ je nejkrásnější českou pohádkou vůbec, klasický vzor komposice tohoto literárního útvaru a dokonalosti jeho výrazových prostředků. A přitom toto mistrovské dílo umění vypravěčského — jako i řada jiných v tomto svazku, právě těch nejlepších — nepatří jenom k „říši snů, kde se všechny rozpory hravě řeší vítězstvím dobra“, nýbrž řadí se k těm pracím B. Němcové, kde „rozpor mezi dobrem a zlem je roven protikladu mezi chudým a bohatým, mocným a utištěným“, má tedy vryto stejné znamení jako celé její dílo.

Ediční poznámky

Pohádky a pověsti tohoto II. svazku Slovenských pohádek a pověstí vydala B. Němcová v pěti čtyřiašedesátistránkových svazečcích r. 1858 opět u knihkupce Jos. Šálka v Praze. — Čtyři z těchto pohádek a pověstí však publikovala už před tímto vydáním o rok dříve. V I. svazku „Štěpnice“ (str. 5 — 6), přílohy pedagogického časopisu „Škola a život“, vyšla pod šifrou Ch. pověst Slovenský junák (dostala ji od S. Chalupky, proto šifra Ch.) a ve IV. svazku „Štěpnice“ (str. 51 — 56) je pohádka Sůl nad zlato (podepsána B. N.). V „Koledě“, kalendáři na rok 1857 (nákladem Matice moravské), byly otištěny pod značkou B. N. pohádky O Kovladu (str. 157 — 159) a O Víťazkovi (str. 153 — 156). Všechny čtyři otiskujeme jako varianty k studijním účelům opět diplomaticky. — V Národním museu v Praze je chován (sign. 3a I 81) neúplný rukopis pohádky O Víťazkovi otištěné v „Koledě“. T. zv. II. zápisník B. Němcové z její cesty na Slovensko r. 1855 (v archivu Národního musea v Praze rovněž sign. 3a I 81) obsahuje podrobný zápis pohádek O Kovladu, O Víťazkovi, O hrdé kněžně, heslovitě zaznamenané vyprávění O věrné ženě, úryvkovitý zápis pohádky O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku, o krásné Ulianě a dvou tátošíkách, na okraji listů psané poznámky k pohádce O Popelušce a k dvěma jiným blíže neurčeným pohádkám; stopy jejich frazeologie nalézáme v jiných pohádkách. Kromě toho je tu seznam 45 slovenských pohádek, z nichž některé nejsou obsaženy v našich dvou svazcích Slovenských pohádek a pověstí. A konečně obsahuje Zápisník tři pověsti o Vavrovi Brezuľovi (v naší sbírce Slovenský junák); jedna není ve Slovenských pohádkách a pověstech. Vyprávění a záznamy z tohoto Zápisníku neotiskujeme, protože celý Zápisník vyjde jako 16. svazek Spisů B. Němcové v Knihovně klasiků. Rovněž neotiskujeme drobnější materiálie k slovenským pohádkám, jež vydal Mil. Novotný ve II. svazku Slovenských pohádek a pověstí B. Němcové (Kvasnička a Hampl, Praha 1929); vyjdou na příslušném místě v knihách materiálií B. Němcové v Knihovně klasiků.

Text tohoto II. svazku je pořízen podle uvedeného prvního knižního vydání z r. 1858. Zásady, podle nichž byl upraven, jsou tytéž jako při svazku I.

V českém textu jsem opět opravoval a upravoval jenom pravopis podle nyní platné normy. Interpunkci jsem měnil jen tam, kde toho dnešní pravopisné zásady vyžadovaly. Opět píšeme v českém textu jednotně jizba, kdežto v slovenském izba.

Hláskovou podobu slov jsem neměnil. Ponechávám tedy i lidové podoby dosť, snaď, odkuď, odkuďsi, odkaď. Avšak koncové -ť infinitivů jako býť, běžeť, díť, hráť, loviť, milovať, odstať, smejčiť, stáť, vybrať a j. jsem změnil v -t. Ve srovnání s I. dílem Pohádek bylo těchto případů poměrně mnoho. Považoval jsem je za chyby tisku, neboť právě tak hojně — ne-li hojněji — objevují se tu zase slovenské infinitivy s českou koncovkou -t: byt, doniest, lúbit, odiat, poradit sa, sobášit sa, spytuvat sa, voňat a j.; zde jsem ovsem zavedl náležitou slovenskou koncovku -ť. V českém textu jsem ponechal všude autorčino psaní švakr, kdežto ve slovenských dialozích jsem kolísající psaní sjednotil na švagr, švagríčok atd. Slovesný tvar uvísl (182) jsem změnil na uvízl.

Do kvantity samohlásek jsem zasahoval jen v ojedinělých případech (ovšem kromě infinitivů dobyti, pobyti, umyti, dovesti, unesti, nalezti, vylezti, uteci, napiti, požiti, pomstiti, přelstiti, odkrasti, v nichž se zavádí délka, příslovcí prvé, nejprvé, teprvé, kde se koncové -é krátí, a konečně výrazu z domů, jejž rovněž uvádím na spisovnou podobu z domu. Zkrátil jsem samohlásku ve slovech osámělý (99), rodíčů(52), tovarýšům (206), smejčít (80), dúl, posadíl, připlúl, přijál (42), udívená (30). Naopak délku zavádím v pánům (místo panům 149), dvořanínstvo (40), dvořanínové (104), křídloma (213), křišťál, sít, rozpásány (místo rozpásany 128), svázána (místo svázana 173), pooblékáni (místo pooblekáni 146), rozprávěti (180); blýštící, hořící, svítící (místo blýšticí, hořicí, svíticí), trenčínský; a konečně měním kvantitu ve slově nabiják (místo nabíjak 120). Mimo uvedené případy (a některé evidentní tiskové chyby) ponechávám všude kvantitu původní, třeba odchylnou od dnešní, eventuálně nechávám kolísání: chvílka, kůry, láhvičky, pod páží, pečénka, ptáctvo (vliv slovenský), réž, řvání, zmíje, skořapka, šparka, listek; zejména pak ve skupině medvědísko, ohnísko, rybísko, tlapísko, smetísko, ačkoli slovenština má ve všech těchto slovech krátkost (jde tu patrně o vliv východočeské výslovnosti); radší, nejradší, tíše; dostíhl, zastíhl, zakvíkl, vykříkl, příjde, brál se, užásl a j.

Zásahy do tvarosloví jsou minimální. Přechodník vřeštíc (vztahující se k orlu) jsem změnil na vřeště (155) a mlče (o dívce) na mlčíc (188). Leckde bylo třeba — tak jako v I. díle — normalisovat psaní zájmenných tvarů jím, jí, ji, jim, jim, jimi, její, jejich a koncovky -i, -í ve tvarech slov pověst a nářečí (v Doslovu); družici (179) změněno v družicí, šavli v šavlí (151) a je v jej (185). Na str. 80 jsem ponechal koně se proměnily v holuby a frrr všechny tři do povětří.

Slovenština původního vydání je psána stejným pravopisem jako v díle I., pravopisem Hattalovy „Krátké mluvnice slovenské“ z r. 1852. (V I. díle na str. 232, ř. 2, 3 zdola je třeba vynechat slovo „štúrovský“, jež se sem dostalo omylem.) Měla-li slovenština I. dílu jisté nedostatky znásobené tiskovými chybami, pak se tento stav v díle II. ješté poněkud zhoršil. V I. svazku měla Němcová k 19 pohádkám a pověstem (z celkového počtu 30) spolehlivý text tištěný nebo rukopisný (i s tím, co si sama opsala od S. Chalupky; viz Doslov), kdežto pro II. svazek měla takových předloh jenom 6. Ostatní čísla tohoto svazku jsou její vlastní zápisy a materiál získaný od různých přátel. Mimo to Hattalova účast na úpravě II. svazku byla stále menší a menší a ke konci — jak se zdá — zůstala Němcová odkázána sama na sebe. A poněvadž neovládala ani nemohla ovládat slovenštinu dokonale a vedle toho často marně v korekturách zápasila i s chybami sazečskými, je jen přirozené, že různých nedopatření a omylů vlivem češtiny je v tomto díle poměrně mnohem více, než jich bylo ve svazku I. Proto bylo nutno také častěji zasahovat. — Odborným poradcem při úpravě slovenštiny byl opět Dr Jozef Štolc z Bratislavy, znalec slovenských nářečí.

Hlavní obecné zásady pro úpravu slovenských textů jsou vyloženy v edičních poznámkách k I. dílu Slovenských pohádek a pověstí na str. 233 až 237. Dodržujeme je i v tomto svazku. Platí to především o psaní i — y, ľ, předpon s-, z-, vz- a sloves typu vidieť místo viděť podle dnešního spisovného usu, dále psaní slabik dě, tě, ně, uo, e místo ä, ae (kemeň, mech, peták, vezenia, hime, zkedě, večšmi, smedný, hrebe) a skupin eu, ou, au podle výslovnosti. K tomu je však třeba připojit několik doplňků, týkajících se speciálně tohoto svazku. V jeho textech bylo několik jevů nápadných.

Především se tu nevyskytovalo adverbium domou, nýbrž vždy jenom česká jeho obdoba domů; změnili jsme je v slovenskou nářeční podobu domu. Právě tak na dolu jsme upravili adverbium dolů. — Dále překvapovalo, že asi 90% genitivů plur. muž. rodu bylo zakončeno českou koncovkou -ů nebo -ův; ve všech případech tu píšeme podle výslovnosti -ou, tedy bokou, bratou, črievikou, chlapou, kemeňou, kodrvanou, koňou, kráľou, medveďou, orlou, pánou, ptákou, rodičou, rokou, spolkou, šarkanou, švagrou (místo bokův, bratrův, čreviků, chlapů, kemenů, králův, rokův atd.). Rovněž adjektivum šarkanův měníme na šarkanou. — K psaní v jako u nutno poznamenat, že příslovce teprv, najprv a imperativ pomrv píšeme teprú, najprú, pomrú, abychom zachytili jejich výslovnost. Oprávnění k tomu nám dala sama Němcová, když psala krú místo krv.

Jiný jev, který na sebe sám upozorňoval, je chyba, které sa i dnes dopuštějí Češi přichádzející na Slovensko: Mechanické nahrazovaní českého ů — a někdy v některých slovech obdobou podle jiných tvarů i o — dvojhláskou uo ve slovech jako zuostať, zuostaněm, zuostaněš, zuostaně…, zuostanú, zuostaň, zuostalo, puojď, kuožu, v kuoži, kuoňa, kuoňův, kuoniku, kuoničku, kuoňský, permuoničkové, tvuoj, svuoj, skuorej. Zde všude jsme zavedli náležitě o: zostať, zostaněm…, poď, kožu…, koňa…, koníku, koníčku, konský (tu i se změnou kvantity a zvukové kvality), tvoj, svoj, skorej. A zase obráceně nocku jsme změnili na nuocku, premocť na premuocť (35), něpujdem, zůstanem a něpremůže na něpuojděm (36), zostaněm (162), něpremuože (195). Hábočky a habuočky sjednocujeme na hábočky. Sporadicky se vyskytující českou podobu Bůh, Pánbůh měníme na Buoh, Pánbuoh; a konečně sirotky na siruotky (132). Kolísání muojho, muojmu a mojho, mojmu atd. ponecháváme.

Pozornost budil také častý výskyt -ie- jako domnělého znaku slovenštiny tam, kde je to nenáležité. Svědčí to o nepevnosti znalostí slovenštiny a o jisté bezradnosti autorčině před některými jevy. Je to ve slovech čierviku, črieva (54), človiek, človieče (patrně vliv náležitého človiečku), človiečiho, človiečina, striela (112), horšie od matěri (28), načriel (70, 71, 178), premieníme, premieňá (153) aj. místo správného červíku, črevá, človek, človeče, človečiho (nářeční podoba), človečina, strela, horší, načrel, premeníme, premenia atd. Zejména pak nápadné byly zajmenné tvary tiech, tiechto, tiem, tiemi místo skutečně slovenských tých, týchto, tým, tými, anebo ktoriech místo ktorých (127), z ktorie strany místo z ktorej… (119), tie ludie místo tí ludie (168). — Jinde ovšem takovým -ie- naznačovala autorka měkkou výslovnost, na př. v tvarech slovesa doniesť: doties, doniesem, donieseš, doniese atd. anebo spyšniel, chlieba (v našem vydaní píšeme však doněs, doněsiem, doněsieš, doněsie atd., spyšněl, chleba).

Jako v I. svazku, tak i v tomto II. poměrně nejvíce bylo třeba upravovat kvantitu samohlásek. Ale opět — a to zdůrazňujeme — to byly z velké části skutečné tiskové chyby (kvantita kolísá) nebo vliv češtiny. Proto zavádíme náležitou slovenskou délku ve slovech: dcéra, háveď, hránočka, kuchárka, lístok, mláděněc, mužíčok, palošík, pánu, píščel, slovíčko, smútok, súkno, švagrík, víno; smelý, jakýho, takýho, jasné, plané, mladší, takú, něbezpečnú, ustatý, so všetkým, kým, pokým, síce, trebárs; někormúťtě sa, nětráptě sa, ohlás sa, ukáž, vráť, vráťtě sa, rástl, rástla, musíš, robíš, nosítě, otvorí, príděm, uděrí, ícť, navštíviť, skúsiť (a jeho tvary), kviknúť, pohnúť, pohýnať, potýkať, pomáhať (a jeho tvary), pýtať, spýtať (a jeho tvary), plávať, vystrábiť (a všechny tvary) a j.; a právě tak při slabičném l, r: jabĺk, kŕděl, mŕtva a j. Naopak zase píšeme krátkou samohlásku, kde toho slovenská výslovnost vyžaduje: duchota, fujara, halušky, kapusta, kury, kuna, luda, pod lipou, v mlyně, nasilu, pani, pero, ruža, ružový, sestrička, skala, sľub, šuchom, vrana (ale zůstává odchylně vráňa), vybrania; také u vlastních jmen Janko, Marka, Samko, Vavro; veličizný; něnačim (místo něnačím 151); dul, počul(a), nakukni, nakukněš, něnazdal, nězastihla, plačeš, pichni, šibni, šibněš, slabně, zabije; byť, napiť sa, ulapiť (místo napíť, ulapíť), chyrovať, svitať, dať, prať, tkať, znať (jen u stáť sa jsme ponechali nářeční délku). — Šetříme i pravidla o rytmickém krácení délek: blíži, obkrútiš, chodievam, nosievam, uznávam, zapáči, zažiadam, (za)žiada, něvládnúci, vzácny, zakliati, žiadneho žiadnych a j. — V některých případech zavedení náležité slovenské kvantity znamenalo obrátit kvantitu autorčinu, na př. ľúby, ľúba, slávnějšiho (195), báčiku (92), permoníčkové, narúbem (173), něchýba (65), něúfatě (189), pýta a j. místo ľubý, ľubá, slavnějšího, bačíku, permuoničkové, narubám, něchybá, něufátě, pytá. — Početně mnoho změn je opět u zájmen. Píšeme důsledně ja, tá, táto, tú, túto, tí (místo já, ta, tato, tu, tuto, ti), nášho, vášho; s nami, nikdo (89). Kolísaní ích, ím a ich, im ponechávame podle skutečného stavu v nářečích středoslov. typu. — Proti originálu píšeme délku v některých skloňovaných tvarech. Především v 1. pádě množ. čís. neuter: črevá, jablká, jedlá, kniežatá, kolá, kolená, stá, dále v 2. pádě množ. feminin: rúk, míl, rybíc, izieb, oviec, ťažkostí (146) a v tvarech peňazí (2. pád plur.), po dodievaní (147). — Českou kvantitu adjektivních tvarů najostatnějšího (115), najvyššího (206), najmladšímu (156), tretího (217), zajtrajšího (106) a j. měníme ve slovenskou nářeční najostatnějšiho, najmladšimu, najvyššiho, tretiho, zajtrajšiho. — V přídavném jméně přísudkovém zavádíme délku: šťastná (149), něverná (163), opovrhnutí (23), živí (157); v mužském rodě měníme zdráv na zdravý (154, 156), živ na živý (30), opovrhnut na opovrhnutý (23), pripraven na pripravený (156). — Jmenné tvary adjektivní a participiální na -o jsme změnili na středoslovenské nářeční podoby na -uo: hotovuo, jarmočnuo, predešluo, spojenuo, súděnuo, velkuo, vlastnuo.

Odchylně od dnešního slovenského usu ponecháváme opět starší nebo nářeční kvantitu ve slovech: branka, kráľovna, korytko, patričky, rychlejší, ubožiatko, staruška (2. pád), zahrada, zabuší, Popelvar; najděm, najdě a j.; potichúčku (místo bránka, kráľovná, korýtko, pátričky, rýchlejší, úbožiatko, starúška, Popelvár — na str. 36 a v pohádce O Popelušce jsme ponechali Popelvár — nájděm…, potichučku).

Některé z uvedených změn jsou už vlastně zásahem i do jiné hláskové podoby slov než pouze do délky. Mimo uvedené případy změnili jsme: koncové -t a -d v -ť a -ď ve slovech divokosť (156), milosť (176), smrť (166), spravodlivosť (167), usilovnosť (193), vernosť (193), vzácnosť (213), medveď (i v jiných pádech), ihněď; dále měníme dieťatu na dieťaťu (177), kusčok na kúšťok, do poraženia na do porazenia (205), šenica na pšenica (212 n.), žmen na žmeň (65,180), chlapečka, starečka na chlapčeka, starčeka (96), lúce na lúke (122), šnorce na šnorke (124); daleký na ďaleký, hoďbávnu na hodbávnu (212), kuoňský na konský; rzavý na rdzavý (24 n.), něházaj na něhádzaj (90), ochlazujem na ochladzujem (78), precháza na prechádza (215), něvycházaj na něvychádzaj (58); žbán na džbán, kňazna na kňažna (93); jíť na ísť (58), nězabuděm, nězabuděš na nězabudněm, nězabudněš; poiď, pojďte, puojď na poď, poďtě; spomuoci na spomuocť (131), spomuoz na spomuož (154). — Poněkud četnější jsou změny samohlásek; je to z největší části jenom oprava tiskových chyb nebo čechismů anebo některých omylů autorčiných: budonok na budinok (105, 114), gazdenka na gazdinka (127), jměnia na imania (164), klinček na klinčok (181), pri kostele na pri kostole (209), palašik na palošík (26); dvě na dve (110), kolem na kolom (213), zatklietí na zakliatí (31), skuori na skuor (214); něupásiol na něupásol (80), vypichl na vypichol (181), zemrieť na zomrieť (111), uhádnouť na uhádnuť (99), zhynouti na zhynúti (130), sadím, saď na sedím, seď a sedať na sadať (58), čekať, očekávať na čakať, očakávať, odieť na odiať (136), rozprávěl na rozprával (155), odprevädiť na odprevadiť (191), nězvítězil na nězvíťazil (121), zavděk na zavďak (110), pacholátka na pacholiatka (113), prsa na prsia (112), škratka na škriatka (54), obradila na obriadila (18), privázane na priviazané (124), vzať, vzíť na vziať, rozdriapiť na rozdrapiť (vliv slovesa rozdriapať); jidla na jedlá (186), místo na miesto (185), oríšok na oriešok (135), bílu na bielu (81), čiže na čieže (53), něsmím, něsmíš, něsmí na něsmiem, něsmieš, něsmie, něumíraj na něumieraj (116 n.), umínil si na umienil si (153, 156), posílal, posílá na posielal, (91), posiela (214, 217), prilitnou na prilietnu (213). — Dosti početná je skupina slov, v nichž píšeme ie za é, e; tak měníme lék na liek (91), pečénka na pečienka (88), slnéčko, slunéčko na slniečko (136, 139), odvézť na odviezť (156), snésť na zniesť (113); prilétají na prilietajú (213); prstenčok na prstienčok (10), studenka na studienka (168), černom na čiernom (214 n.), tež na tiež (197); a právě tak píšeme ie místo e ve slovesných tvarech kladiem, odveziem, odvediem, vedie, vyberieme, něpreriekni, odriekol, striehol (místo strehl 127), priviezol, vyliezol (místo vylezl 92), prišiel (157), plietlo, viedlo a j. — Sporadicky se vyskytující předponu a předložku pro měníme na pre a předložky od, se, ve na odo (197), so, vo. — Tvary jednoho, jednomu, jednemu, druhomu, morskoho, žiadnomu a pod. jsme uvedli na podobu jedného, jednému, druhému, morského, žiadnemu (rytmické krácení). Ponecháváme však vedle sebe podoby kto i kdo (převládá), ako i jak (jen několik případů), ľuďom i liďom, politujže (podoby s -i- se vyskytují na Novohradsku), všetko i všecko (i jiné tvary), havran i harvan, a také jestli, estli a esli (třebaže poslední dva tvary jsou spíše moravské než slovenské), jedon i edon (novohradské znění), ľudia i ľudie, šťastia i šťastie; jakýho, takýho, všetkýho a vedle toho takého, žiadneho, peknieho a j., inšieho vedle tretiho, jasné, plané vedle krvavie, ktorie a j., prišiel i prišol, strasieme i striaseme, mohol i muohol a pod.

V tvarosloví je oprav rovněž poměrně mnoho. Tak v singuláru mask. a neut. měníme v 2. pádě tvary dně na dňa (106), hlada na hladu (206), kaštielu na kaštieľa (56), prstu na prsta (121), sudu na suda (76, 92), šiatru na šiatra (215); zo sklepeni, z vezení, zo zakliati na zo sklepenia (57), z vezenia (205), zo zakliaťa (155); v 3. pádě mlynáru na mlynárovi (90), Otci na Otcu (133), ve 4. pádě otce, Otce na otca, Otca (132); v 5. pádě králi, kováči, muži, šuhaji na kráľu (218), kováču (43), mužu (155, 162), šuhaju (121); v 6. pádě v hradu na v hradě (124), v mlýnu na v mlyně (88), vo vozu na vo voze (11), po gazdoustvu na po gazdoustve (73), na hrdlu v na hrdle (163). Ponecháváme však tvary po Dunaju, po kúpeľu, v šiatru, na moru, k srdcu a j. V 7. pádě měníme Budínem na Budínom (92), koreněm na koreňom (206), avšak podržujeme západoslovenský tvar fúsem (206 n.). — Z femininálních tvarů měníme v zeme na v zemi (116), s chutí na s chuťou (26), nohú na nohou (58), za pecí na za pecou (88), s takú škapú na s takou škapou (82). — Z plurálových tvarů opravujeme kaštiely na kaštiele (153), peniazi na peniaze (51, 105), rodiče na rodičia (155), kuchárek na kuchárok (106), hostům na hosťom (106, 173), ve 4. pádě ľudie na ľudí (153), hosty na hostí (173), tri sta na tristo (90). — Ponecháváme tvar dvoch štěncou (111) místo náležitého dve štěnce, protože tu znamená dva syny. Podržujeme také archaické instrumentály pod brehy (118), cepy (50), s drahými kameny (105).

U adjektiv jsme změnili genitivní tvary človiečí (57), ohavné (148), poslední (45), živé a mrtvé (218) na človečej, ohavnej, posledněj, živej a mŕtvej; zo šarkanovo zahrady (120 n.) na zo šarkanovej zahrady; akusativní tvary najstarší (73, 155) na najstaršiu, najstaršú, krásnou (79), trinástou (76), zelenou (92) na krásnu, trinástu, zelenú, zlatá jablka (122) na zlaté jablká. Dále pak bylo nutno opravit všemu na všetkému (63), vo všom na vo všetkom (116), vším dobrým na všetkým dobrým (218), najlepši zo všech na najlepšie zo všetkých (94), všeci (157), všecích (100, 157, 189) na všeckých; štyry na štyria (201 n.), od dvanásti izieb (76) na od dvanásť…, s osmi, s dvanásti hlavami (28) na s osmimi, s dvanástimi hlavami (podle sloven. originálu).

Zájmena jsou snad nejpestřejší a nejslabší stránkou celého tohoto dílu nejen co do kvantity, ale i tvarů. Zde jsme odstranili všechny čechismy a sporadicky se vyskytující tvary západoslovenské jsme uvedli na středoslovenské. Tak femininální sing. tvary má (135, 203), moje (135, 179) měníme na moja, tvoje (137, 163, 176, 191) na tvoja; genitivní těbe na těba, ji, jí na jej; dativní mňa, těba, ťa na mně, těbe, ti, jí na jej; akuksativní těbe, sebe, ji, ni, je (na př.srdce) na těba, seba, ju, ňu, ho, za ně na zaň (185); v lokále o ní, na ní na o něj, na něj; v instrumentále se mnú (103), s těbú(123), s ní, s ňú, pod ňom, nad ňom, na so mnou, s těbou, s ňou, pod ním, nad ním; sporadické čeho na čoho. Plurálové tvary ty a tie sjednocujeme na tie, je měníme na ich, moja (neutr.) na moje. (O tvarech tiech — tých atd. viz dříve str. 258.)

Rovněž mezi slovesnými tvary je řada čechismů, jež bylo nutno uvést na náležité podoby slovenské. Především tvary 1. os. plur., kde by mohlo docházet k záměně s 1. os. sing.: buděm (163), dovarujem (203), muožem {171), puojděm (171), sľubujem (197), vyberem sa (217), zahyněm (131) měníme na buděme, dovarujeme, muožeme, puojděme, vyberieme sa, zahynieme; dále tvary 1. os. sing. němohu (132), zotnu (69 n.) na němuožem, zotněm, narubám (173), vykúpam (83) na narúbem, výkupem, v 3. os. sing. něporúba na něporúbe (24). V 3. os. plur. měníme budou (127, 213, 217) na budú, nězhynou (130) na nězhynú, pasou (122) na pasú, musí (168) na musia, oživí (153) na oživia, priletí a spraví sa (80) na priletia a spravia sa, rozdělí (164) na rozdělia. Ponecháváme však tvar kátí (119) jako lexikální čechismus. — V rozkazovacím způsobu opravujem a sjednocujem tvary pí,pij, žij, hnij, skryj na pi, ži, hni, skry; jdi a idi na iď, zpomeň na spomni, odpíši (109) na odpíš, pomoci (154) na pomuož, privábi na priváb (39), čušaj (186) na čuš. — Přechodníkové tvary sedie (96) a vidia (26) měníme na sediac, vidiac. — Beze změny ponecháváme vedle sebe tvary bych, bys… a by som, by si atd.

Lexikální čechismy ve slovenských textech ponecháváme: člunek (215), lahvičky (217), snídaní (v pohádce O Popelvarovi; Němcová nahrazovala slovenská slova německého původu slovy českými), síť (sjednocujeme síť a siť; síť je i západoslovenský tvar, středoslov. je sieť), studánka (70 n.), štěstí (199 n.), spokojenost (164), spokojený (190), bílý (214), jednou (117), jednú (78), doposud (119), nikdáž (68, 162), také (71,214), kolik (206), nuže (73), hlídať (170), myslil (193), vyjel (129), jecť, ujecť (nářeční podoba; slovenština nemá slovesa jeti, nýbrž jen ísť), sily nabuděš (33), zarže (58), psáno (113), kátí (119). V českém i slovenském textu zachováváme jednotně podobu mnich (v pohádce O Popelvarovi) a Nedělka (pohádka O Víťazkovi), zachovali jsme však i slovo horúcnost (82 n.), třebaže je kontaminací čes. horoucnost a slov. horúčosť. Stejně podržujeme i některé čechismy tvarové a vazebné, jako poháry (100) místo poháre, oběma (111) místo obom, do oblak (200) místo do oblakou, jda (156) a umíraje (195) místo idúc a umierajúc, zanahaj pýchy (11), keď sis tak umienil (36), se svými pannami (215 — biblické vyjádření), u črievikou (102, 107).

Nezměnili jsme ani slovenské archaismy rytír (v Světovládném rytíři — dnes rytier), dúvera (131), dúveřuješ (23 — dnes dôvera, dôveruješ), lež (dnes něž), dokonať (159) ve významu ukonať. Zachováváme i slovo čaroďajník (157 n.), jež si Němcová vytvořila z náležitého čarodějník. Ani do vazeb jsme nezasahovali, i když někdy byla žádoucí oprava. Tak necháváme i skry sa poza ten buk (217) místo … za ten buk. — Podržujeme i dnes nesprávné genitivní vazby (místo náležitých akusativních — patrně vliv dobových vazeb českých): tu máš dvoch džbánou (118), máš u mňa dvoch životou (76), keď buděš mať svojich zdravých očí (167), pýtaj dvoch malých lahvičiek, ale tak ľahkých… (217).

Tak jako v I. díle zrušili jsme opět kursivu, jíž byla tištěna některá citátová slova slovenská v českém textu, protože toto vyznačování citátů bylo naprosto libovolné.

Fr. Váhala

Vydavatelovy opravy textu

Str. 10, pozn. 7:

nádoba změněno v ozdoba

21, ř. 4:

chlapi na místo změněno v chlapi na místě

21, 11:

chlapi na mesto změněno v chlapi na mestě

28, 25:

nach že změněno v nože; totéž na str. 136, ř. 33; str. 202, ř. 29; str. 207, ř. 13; str. 210, ř. 14 (ve shodě s vyd. Mil. Novotného z r. 1929); str. 214, ř. 7 (ve zhodě s vyd. Mil. Novotného)

30, 22:

nie že by tu človieka změněno v nie že by to človeka

51, 14:

ztaděto změněno v tuto; totéž na str. 56, ř. 3; str. 56, ř. 6; str. 57, ř. 10; str. 76, ř. 4

56, 7:

kedy je nachovaný změněno v keď je nachovaný (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

79, 7:

kděže já takyho šarkana najdem změněno v kděže ja takýho tátoša najděm

79, 22:

chtěl pohyna dále změněno v chtěl pohýnať dále

81, 13:

ako změněno v ak; totéž na str. 109, ř. 16; str. 120, ř. 1; str. 126, ř. 5

82, 2:

bude sa ťa… zpytať změněno v budě sa ťa… pýtať; totéž na str. 116, ř. 6; str. 215, ř. 11

84, 20:

tu šarkan zaržal změněno v tu šarkanův tátoš zaržal (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

86, 26:

ztadě buděm nocku pytať změněno v tu buděm nuocku pýtať

87, 27:

bolo by sa nám aj kurence… zišlo změněno v … kura… zišlo

93, 16:

veď sú eště dieťa změněno v veď sú eště děti

102, 14:

s takýmito pohrdlivými slovy vloženo s

113, 13:

vyšli dovnitř změněno v vešli dovnitř

113, 20:

taže na tichom Dunaju změněno v tam na tichom Dunaju (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

117, 26:

stav sa eště nevladnúci změněno v stavaj sa eště něvládnúci; totéž na str. 120, ř. 23

118, 19:

zpod obú brehú změněno v zpod obúch brehou

119, 11:

stav sa eště chorou změněno v stavaj sa eště chorou

121, 6:

zmysli sa na mňa změněno v zmysli si na mňa (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

121, 26:

keď sa na mňa zmyslíš změněno v keď si na mňa zmyslíš (ve shodě s vyd. Mil. Novotného); totéž na str. 125, ř. 25

122, 9, 10:

po nadčlenky změněno v ponad členky

122, 22:

po podčlenky změněno v popod členky

123, 1:

pod nadčlenky změněno v ponad členky

128, 17:

ztaděto změněno v taděto

128, 25:

po bídě po postě změněno v po bídě, po psotě (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

133, 2, 4:

zmysli sa…, aby sa zmyslil změněno v zmysli si…, aby si zmyslil

136, 34:

do řezné sukénky změněno v do režné sukénky

139, 4:

a se slovy… vyšla vloženo se

l47, 30:

s rozumem se potázat vloženo s

152, 16:

nie že by tu človiečika změněno v nie že by to človiečika

153, 23:

keď si si umienil vloženo si (podle slov. originálu)

156, 31:

ohnísko, na nějž… změněno v ohnísko, na něž… (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

160, 15:

jakkoli se v rakvi ležíc… podobala vloženo se (podle slov. originálu)

193, 10:

rytíř králi všecko ukazoval změněno v rytíř králeviči všecko ukazoval (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

203, 24:

vtáhl se ze studně změněno v vytáhl se ze studně

211, 24:

za kupu sena v koutě nahromaděné změněno v … v koutě nahromaděného (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

213, 33:

jest to změněno v jesto (ve shodě s vyd. Mil. Novotného)

223, 8:

kobylky změněno v kobylku

223, 21:

Peťko sproštáček změněno v Pecko sprostáček